summaryrefslogtreecommitdiff
diff options
context:
space:
mode:
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdfbin371880 -> 352944 bytes
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex44
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdfbin724033 -> 734297 bytes
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex134
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdfbin256121 -> 257522 bytes
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex28
6 files changed, 123 insertions, 83 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf
index a6b03bd5ce7..3146fd626d5 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf
Binary files differ
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex
index a9ac921f609..6cdd0656a5e 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex
@@ -2077,21 +2077,21 @@ Implicitně načítá \csplain{} při generování formátu následující
vzory dělení:
\begitems
-* "\USenglish=0" ... (implicitní vzor z plain\TeX{}u) v ASCII kódování
-* "\czILtwo=5" ... čeština v ISO-8859-2
+* "\enPatt=0" ... (implicitní vzor z plain\TeX{}u) v ASCII kódování
+* "\csILtwo=5" ... čeština v ISO-8859-2
* "\skILtwo=6" ... slovenština v ISO-8859-2
-* "\czCork=15" ... čeština v T1 kódování
+* "\csCork=15" ... čeština v T1 kódování
* "\skCork=16" ... slovenština v T1 kódování
-* "\czUnicode=115" ... čeština v Unicode (jen, pokud je detekován
+* "\csUnicode=115" ... čeština v Unicode (jen, pokud je detekován
Xe\TeX, Lua\TeX, nebo jiný 16bitový \TeX)
* "\skUnicode=116" ... slovenština v Unicode (jen, pokud je detekován
Xe\TeX, Lua\TeX, nebo jiný 16bitový \TeX)
\enditems
-Jednotlivé vzory dělení se v dokumentu zapínají pomocí "\uslang", "\czlang"
+Jednotlivé vzory dělení se v dokumentu zapínají pomocí "\uslang", "\cslang"
a "\sklang". Příkaz "\uslang" zapne také "\nonfrenchspacing" a ostatní
zapínají "\frenchspacing". Jsou zachovány staré názvy těchto přepínačů:
-"\ehyph=\uslang", "\chyph=\czlang" a "\shyph=\sklang". Přechod k novým
+"\ehyph=\uslang", "\chyph=\cslang" a "\shyph=\sklang". Přechod k novým
názvům s aspoň dvěma písmenky pro jazyk je důsledkem nové
možnosti v \csplain{}u použít 54 různých jazyků.
@@ -2100,7 +2100,7 @@ V roce 2012 byl zcela přepracován soubor "hyphen.lan", který je použit
tohoto souboru jsou za dvojtečkami skryty jazyky a kódování zhruba ve tvaru:
\begtt
-\let\czCork=y % Czech
+\let\csCork=y % Czech
\let\skCork=y % Slovak
:\let\deCork=y % German
:\let\frCork=y % French
@@ -2142,8 +2142,8 @@ exotických jazyků si uživatel musí nastavit k tomu správná "\lccode".
\csplain{} definuje pro každý jazyk s načtenými vzory dělení makro "\lan:<číslo>" jako
"<zkratku jazyka>", například "\lan:5" stejně jako "\lan:15" expandují na
-"cz". Programátor maker toho může využít. Programátor maker dále může využít
-toho, že makra "\czlang", "\delang" atd. volají makro
+"cs". Programátor maker toho může využít. Programátor maker dále může využít
+toho, že makra "\cslang", "\delang" atd. volají makro
"\initlanguage{<zkratka jazyka>}". Toto makro implicitně neudělá nic, ale
programátor maker si je může předefinovat dle svého. Protože je
"\initlanguage" zavolán těsně za "\language=<číslo>" v~kontextu:
@@ -2168,9 +2168,9 @@ Toto řešení přebírá z makra "\..lang" jen nastavení registrů "\lefthyphe
"\lg:<značka>", ve kterých budou tyto věci (a možná mnoho dalších jako třeba
nastavení implicitního fontu) řešeny pro každý jazyk individuálně.
-Přepínání mezi kódováními funguje pomocí "\corklangs" ... "\czlang"
-(nyní je aktivní vzor dělení "\czCork") a dále třeba ... "\iltwolangs"
-... "\czlang" (nyní je aktivní vzor dělení "\czILtwo").
+Přepínání mezi kódováními funguje pomocí "\corklangs" ... "\cslang"
+(nyní je aktivní vzor dělení "\csCork") a dále třeba ... "\iltwolangs"
+... "\cslang" (nyní je aktivní vzor dělení "\csILtwo").
Makra "\iltwolangs", "\corklangs", a "\unicodelangs" jsou spuštěna při
"\input il2code", "\input t1code" a "\input ucode", takže uživatel to nemusí
řešit.
@@ -2233,7 +2233,7 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje
"\crqq" Vytiskne pravé české uvozovky (\crqq).
-\hbox{"\chyph" \new{={\tt\char`\\czlang}}}
+\hbox{"\chyph" \new{=\skrt{{\tt\char`\\czlang}}={\tt\char`\\cslang}}}
Aktivuje tabulku dělení slov podle registru "\czech" a
nastaví stejnoměrné mezerování za tečkami
(tzv.~"\frenchspacing"). \new{Dále nastavuje
@@ -2244,8 +2244,8 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje
češtinu (hodnota "\iltwoczech" nebo "\toneczech" podle toho,
zda nebylo nebo bylo použito "\input t1code").
-\hbox{"\ehyph" \new{={\tt\char`\\uslang}}}\nobreak
- Aktivuje tabulku dělení slov podle registru "\USenglish" a
+\hbox{"\ehyph" \new{={\tt\char`\\enlang}}}\nobreak
+ Aktivuje tabulku dělení slov podle registru "\enPatt" a
nastaví větší mezerování za tečkami
(tzv.~"\nonfrenchspacing"). Toto nastavení je výchozí.
@@ -2254,6 +2254,9 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje
britskou angličtinu (hodnota 4).
Vzory dělení pro tento jazyk implicitně nejsou zavedeny.}
+"\enPatt" Registr rezervovaný pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro
+ americkou angličtinu (hodnota 0).
+
"\extrahyphenchar" Alternativní znak spojovníku (-). Kód 156.
Po "\input t1code" není toto makro definováno.
@@ -2284,7 +2287,7 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje
němčinu (hodnota 1).
Vzory dělení pro tento jazyk implicitně nejsou zavedeny.}
-\hbox{"\iltwoczech"\new{={\tt\char`\\czILtwo}}}
+\hbox{"\iltwoczech"\new{=\skrt{{\tt\char`\\czILtwo}}={\tt\char`\\csILtwo}}}
Konstanta 5 rezervovaná pro číslo tabulky vzorů dělení slov
pro češtinu při kódování fontů podle ISO-8859-2.
@@ -2346,7 +2349,7 @@ užitečné mít preloadovanou fontovou čtveřici "\tenrm", "\tenit", "\tenbf"
"\tenbi".
\newstop
-\hbox{"\toneczech"\new{={\tt\char`\\czCork}}}
+\hbox{"\toneczech"\new{={\tt\char`\\csCork}}}
Konstanta 15 rezervovaná pro číslo tabulky vzorů dělení slov
pro češtinu při kódování fontů podle Corku.
@@ -2357,10 +2360,11 @@ užitečné mít preloadovanou fontovou čtveřici "\tenrm", "\tenit", "\tenbf"
\newstart
"\unicodelangs" Inicializace vzorů dělení v Unicode.\newstop
-"\USenglish" Registr rezervovaný pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro
- americkou angličtinu (hodnota 0).
+\hbox{\skrt{\tt\char`\\USenglish}}
+ \skrt{Registr rezervovaný pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro
+ americkou angličtinu (hodnota 0).}
-"\uv" Makro pro uvozovky. Používá se "\uv{takto}". Makro je
+"\uv"\nobreak Makro pro uvozovky. Používá se "\uv{takto}". Makro je
definováno tak, aby se uvnitř jeho argumentu dala použít
verbatim konstrukce. To ale způsobí, že je potlačen
kerning před pravou uvozovkou. Pokud nepoužíváte verbatim
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf
index 86c9b4b4dc8..3bba0387253 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf
Binary files differ
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex
index bb8122b8786..32fef6bf372 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex
@@ -7,7 +7,7 @@
% This file is encoded in ISO-8859-2 because
% UTF-8 encTeX has a conflict with DocByTeX
-\def\projectversion{Aug. 2013}
+\def\projectversion{Nov. 2013}
\def\headtitle{OPmac}
\widowpenalty=10000
@@ -43,14 +43,9 @@
\gdef\obrace[{] \gdef\cbrace[}]
\egroup
\def\indexhook{%
-% Kontroln sekvence oznaen ipkou ($\succ$) jsou
-% uivatelskmi pkazy. Ostatn kontroln sekvence jsou
-% v~OPmac intern.
Tun je oznaena strana, kde je slovo
dokumentovno, pak nsleduje seznam vech stran, na kterch se slovo
vyskytuje.
-% Uivatelsk pkazy maj v seznamu strnek podtren slo,
-% co je strnka, kde je pkaz vyloen na uivatelsk rovni.
\medskip}
\def\nn#1 {\noactive{\nb#1}} \nn insert \nn undefined
@@ -137,6 +132,9 @@ Pipravme si tedy test \db ifpdftex, kter pak pouijeme pi ten souboru
"opmac.tex". Test nikdy nebudeme vkldat do maker, take pi ten souboru
"opmac.tex" u mus bt jasn, zda bude vstup smrovn do DVI nebo PDF.
Pozdj zmna "\pdfoutput" me zpsobit pote.
+Xe\TeX{} sice nen pdf\TeX, ale po dobu ten maker jej za pdf\TeX{} budeme
+povaovat a na konci ten maker (viz sekci~~\ilink[zaver]{\numref[zaver]})
+to spravme.
\inext {ifpdftex}{\empty}{+-}
@@ -150,8 +148,8 @@ normln uvnit maker nen jednoduch (TBN str. 25 a 26).
Vyuijeme toho, e "~" je aktivn znak a pomoc
"\lccode" a "\lowercase" jej pepeme na poadovan znak. Dostaneme tm
aktivn token s poadovanou ASCII hodnotou a tento token definujeme.
-Pomoc \db lccodetiezero vrtme po piazen (tj. po proveden definice)
-"\lccode" vlnky na pvodn hodnotu.
+"\lccode" nastavme ve skupin, take po ukonen skupiny se vrac k
+vchoz hodnot.
\inext {adef}{\empty}{+-}
@@ -203,16 +201,20 @@ lomtko:
\inext {bslash}{}{+-}
-Ob makra chceme pi "\write" do souboru nechat v pvodnm stavu:
-
-\inext {addprotect}{}{+-}
-
Makro plain\TeX{}u "\,"
funguje jen v matematick sazb. Uivatel bude chtt makro asto
pout napklad mezi slem a jednotkou v textovm mdu: "5\,mm", take
makro pedefinujeme.
-\inext {kern}{}{+-}
+\inext {muskip}{}{+-}
+
+Definovan makra chceme pi "\write" do souboru nechat v pvodnm stavu:
+
+\inext {addprotect}{}{+-}
+
+Makro "\exfont" se vyskytuje v souboru "exchars.tex" z \CS{}plainu.
+Pkaz "\addprotect\exfont" zaprotektuje vechny znaky deklarovan v toto
+souboru narz. Podrobnosti lze nalzt v uvedenm souboru.
\subsec Globln parametry
@@ -302,6 +304,14 @@ kdu ze souboru "csfontsm.tex" z balku \csplain{}.
\inext {regfont}{\empty}{+-}
+Makra "\typosize", "\fontsizex", "\textfontsize",
+"\setbaselineskip" poaduj zpis parametru bez jednotky.
+Jednotkou je \db ptunit, kter je nastavena na 1pt. Uivatel me
+jednotku zmnit (nap. "\ptunit=1mm" pi nvrhu plaktu). Dle \db fontdim
+je registr, kter udv aktuln velikost psma.
+
+\inext {ptunit}{\empty}{+-}
+
Implicitn jsou zavedeny \CS{}fonty, take k nim pidme AMS fonty z
"ams-math.tex", kter vizuln odpovdaj. Pozdji si me uivatel zavst
jin makro (nap. "tx-math.tex") a zavede si teba i jin textov fonty.
@@ -315,29 +325,11 @@ ped zavolnm "\input opmac".
\inext {ams-math}{}{+-}
Po naten souboru "ams-math.tex" disponujeme makry \db regtfm na registraci
-rznch metrik pro rzn designovan velikosti font a \db whichtfm, kter
-expanduje na svj parametr nebo na metriku, kter je registrovna pro
+rznch metrik pro rzn designovan velikosti font a \db whichtfm je
+definovno tak, aby
+expandovalo na svj parametr nebo na metriku, kter je registrovna pro
velikost \db dgsize. Registrace metrik \CS{}font je rovn provedena
-v souboru {\tt ams-math.tex}. Jak bylo eeno,
-makro "\resizefont<fontselector>" \csplain{}u zmn
-velikost fontu "<fontselector>" podle obsahu makra "\sizespec" (viz soubor
-{\tt csfontsm.tex}). Toto makro "\resizefont" vol pomocn makro \db
-resizefontskipat na odstrann \uv{sizespec} z nzvu metriky. Toto pomocn
-makro je v OPmac pedefinovno s vyuitm "\whichtfm", take kdy ped
-volnm makra "\resizefont" pipravme sprvnou "\dgsize", \TeX{} pouije
-metriku designovanou na poadovanou velikost. Nebyl-li naten
-"ams-math.tex", nen "\whichtfm" definovno a v takovm ppad
-neprovedeme nic.
-
-\inext {whichtfm}{\empty}{+-}
-
-Makra "\typosize", "\fontsizex", "\textfontsize",
-"\setbaselineskip" poaduj zpis parametru bez jednotky.
-Jednotkou je \db ptunit, kter je nastavena na 1pt. Uivatel me
-jednotku zmnit (nap. "\ptunit=1mm" pi nvrhu plaktu). Dle \db fontdim
-je registr, kter udv aktuln velikost psma.
-
-\inext {ptunit}{\empty}{+-}
+v souboru {\tt ams-math.tex}.
asto budeme potebovat odstranit jednotku "pt" ve vpisu "\the<dimen>".
Provedeme to pomoc "\expandafter\ignorept\the<dimen>". Protoe "\the"
@@ -394,6 +386,12 @@ Makra \db fontscalex "<factor>", \db textfontscale "<factor>" a
\db scalebaselineskip "<factor>"
pepotaj "<factor>" podle aktulnho "\fontdim" resp. "\baselineskip"
na absolutn jednotku a zavolaj odpovdajc makro definovan ped chvl.
+Na dku~\cite[typoscale:roundA] je "#1" pevedeno na "(#1/1000)pt":
+slo 3277sp je $2^{16}/20$sp, tedy 1/20pt. Tato hodnota je nejprve vynsobena
+"#1" a vydlena 50. Pro bylo slo 1000 rozloeno na $20\times50$?
+Aby nedolo k peteen hodnoty typu dimen pi velkm "#1".
+
+\ilabel [typoscale:roundA] {3277sp}
\inext {fontscalex}{\count=3 ^^B\cbrace}{++}
@@ -411,6 +409,12 @@ drsnm "\space". To separuje seln parametr dostaten.
\inext {magstep}{\empty}{+-}
+Makro \db typobase nastav "\baselineskip" a "\fontdim" podle
+\db baselineskipB a \db fontdimB, co jsou makra, kter maj uloenu
+zkladn velikost dkovn a zkladn velikost psma.
+
+\inext {typobase}{^^B\cbrace}{++}
+
Makro \db em pepn kontextov do odpovdajc varianty a ve spoluprci s
makry "\additcorr" a "\afteritcorr" pidv italickou korekci. Makro \db additcorr
si pomoc "\lastskip" zapamatuje posledn mezeru, pak ji odstran, vlo
@@ -457,6 +461,11 @@ Pro jistotu (pokud je pouita star verze CSplainu) tuto koverzi
\inext {sdef}{\empty}{+-}
+Je-li detekovn msto CSplainu e\TeX, nastavme znaky jazyk dle hodnoty
+"\language" v e\TeX{}u:
+
+\inext {uselanguage}{\empty}{+-}
+
\subsec REF soubor
@@ -538,7 +547,9 @@ zhruba takto:
Pejdeme od idej k implementaci.
Makro \db label "[<lejblk>]" si pouze zapamatuje "<lejblk>" do makra \db
lastlabel, aby s touto hodnotou mohlo pozdji pracovat makro, kter automaticky
-generuje njak slo.
+generuje njak slo. Ostatn balast v kdu (kontrolujc definovanost
+makra "\csname l0:<lejblk>\endcsname") je od toho, aby OPmac pohldal
+ppadn dvoj pouit stejnho "<lejblku>" a upozornil na to.
\inext {def\nb label}{\empty}{+-}
@@ -846,6 +857,13 @@ tabulky a obrzku. Za slem implicitn nen dn interpunkce, jen
\inext{printcaption}{\empty}{+-}
+Pedefinujeme makro z plain\TeX{}u "\endinsert" tak, e dopedu vlome
+"\par". Pak bude mon tsn za odstavec zahjen pomoc "\caption" vkldat
+"\endinsert". Tko lze toti pesvdovat uivatele, aby tam dval przdn
+dek.
+
+\inext{endinsert}{\empty}{+-}
+
Makro \db eqmark zvedne "\dnum" o jedniku.
V display mdu pak pouije primitiv "\eqno", za kterm
nsleduje "\thednum". V internm mdu (v boxu) vytiskne jen "\thetnum".
@@ -1446,7 +1464,7 @@ nebo barvu linek (pi "\pdfK" obsahujc
\uv{K}). Dle si toto makro globln ulo nastavenou barvu do
\db currcolork, resp. \db currcolorK. Tak podle pedchoz "\currcolork",
resp. "\currcolorK" testuje, zda je poteba aktuln barvu
-zmnit. Pokud ne, tak "\special" pro nastaven barvy nevlo.
+zmnit. Pokud ne, tak "\pdfliteral" pro nastaven barvy nevlo.
\inext{setcmykcolor}{^^B\cbrace}{++}
@@ -1521,7 +1539,7 @@ vyzvedne potebn ti daje ze zsobnku. K tomu definuje makro "\tmp",
kter to provede. Dle do "\tmpa" vlo "<barvu k>" a do "\tmpb" vlo
"<barvu K>" a testem proti "\currcolork", resp. "\currcolorK" zjist, zda je
vbec poteba barvu mnit. Pokud ne, nedl nic. Jinak zape potebn
-"\special" a penastav makro "\currcolork", resp. "\currcolorK".
+"\pdfliteral" a penastav makro "\currcolork", resp. "\currcolorK".
Konen, pi "<vzkaz>=1", zape nov nastavenou barvu do REF souboru.
Celou prci vykon uvnit skupiny, take lokln zmny se vracej po
ukonen prce makra k pvodnm hodnotm.
@@ -1582,6 +1600,8 @@ vdt, zda je tato naposledy pouit barva ern nebo jin. Pokud jin, je
poteba ji nastavit jako vchoz i pro tuto (tedy pt) stranu.
Makro \db Xpage v takovm ppad ulo do makra
"\pgc:<slo strany>" povel "\setpgcolor <k nebo K> {<CMYK barvy>}".
+Opakuje-li se stejn strana (nap. postupn odkrvn vkik ve
+slideshow), dal "\Xpage" se stejnou stranou nedlaj nic.
\inext{Xpdfcolork}{\count=2 \empty}{+-}
@@ -1618,6 +1638,10 @@ vyuity PDF transformace souadnic.
\inext{draftbox}{\empty}{+-}
+Kdy nen pouit pdf\TeX{}, nen makro deaktivujeme.
+
+\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}
+
\subsec Klikac odkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
@@ -1832,9 +1856,10 @@ v~rekurzivnm cyklu pokrauje v~innosti, dokud nenaraz na "{}{}".
Makro \db insertoutline "{<text>}" vlo jedinou poloku do zloky. Pro
tuto poloku se pedpokld nulov poet potomk. Vyuit: uivatel me
-takto odkzat na zatek nebo konec dokumentu.
+takto odkzat na zatek nebo konec dokumentu. Jako lejblk je pouito
+"oul:<oulnum>", kde \db oulnum prbn zvtujeme o jedniku.
-\inext{insertoutline}{\empty}{+-}
+\inext{oulnum}{\empty}{+-}
Pokud je dokument zpracovn do DVI vstupu, je vhodn ve zmnn makra
deaktivovat:
@@ -1868,7 +1893,8 @@ pomoc "\futurelet") a \db testparC (oet, zda tento nsledujc znak je
Makro \db activettchar pracuje podobn, jako makro "\adef". Navc
potebuje pout nov naten znak ve sv aktivn kategorii jako separtor
-vymezujc konec parametru.
+vymezujc konec parametru. Do sekvenc \db savedttchar a \db savedttcharc
+je uloena ASCII hodnota znaku a jeho pvodn kategorie.
\inext{activettchar}{\empty}{+-}
@@ -2009,10 +2035,10 @@ do vce dk. Je mon si vyzkouet teba tento kd:
\begtt
\newdimen\Pwidth
\def\tabdeclareP {\enskip\vtop{\hsize=\Pwidth \rightskip=0pt plus1fil
- \baselineskip=1.2em \lineskiplimit=0pt \noindent ##\tabstrut}\enskip}
+ \baselineskip=1.2em\lineskiplimit=0pt \noindent##\tabstrutA}\hss\enskip}
-\Pwidth=3cm \table{|c|P|}{\crl
- aaa & Tady je del textk, kter se nevejde na jeden dek. \crl
+\Pwidth=3cm \table{|c|P|}{\crl \tskip3pt
+ aaa & Tady je del textk, kter se nevejde na dek. \crl \tskip3pt
bb & A tady je taky je nco delho. \crl}
\endtt
@@ -2031,7 +2057,8 @@ Makro \db tablinefil vlo natahovac ru na ku cel poloky a makro
petrzen msto v postupn tvoen lince. Ke sprvnmu nakladen uvedench
povel pouije makro "\crli" obsah makra "\ddlinedata" a vlevo pidv
"\vvleft". Ped sputnm makra "\ddlinedata" definuje odpovdajcm
-zpsobem \db dditem a \db vvitem.
+zpsobem \db dditem a \db vvitem. Makro \db crlli sestv ze dvou "\crli"
+oddlench od sebe vertikln mezerou vloenou pomoc "\noalign".
\inext{crli}{\empty}{+-}
@@ -2217,10 +2244,10 @@ Take sta pout "\sxdef" nsledujcm zpsobem:
\inext{Xmnote}{\empty}{+-}
-Makro \db fixmnotes "<token>" pedefinuje v cyklu vechny definovan
-kontroln sekvence "\mn:<slo>" tak, e budou obsahovat "<token>".
-Tm toto makro zlikviduje prci makra "\Xmnote", ale o to nm prv jde v
-ppad, kdy chceme mt poznmky na jednoznan dan stran.
+Makro \db fixmnotes "<token>" definuje intern makro \db mnotesfixed
+s obsahem "\left" nebo "\right" podle pn uivatele. Makro "\mnoteA" se
+pak na definovanost "\mnotesfixed" pt a pokud je definovan, nepouije
+daje peten ze souboru.
\inext{fixmnotes}{\empty}{+-}
@@ -2551,13 +2578,16 @@ jednotky pomoc makra \db truedimen.
\inext{trueunit}{\empty}{+-}
-\subsec Zvr
-%%%%%%%%%%%%%
+\subsec [zaver] Zvr
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+V ppad, e je pouit Xe\TeX, nateme dodaten makra
+ze souboru "opmac-xetex.tex". Tato makra nahrazuj nkter makra z OPmac
+Xe\TeX-specifickou variantou nebo emuluj pdf\TeX{}ov primitivy.
Nakonec pomoc "\inputref" peteme REF soubor (pokud existuje) a vrhneme se
na zpracovn dokumentu, kter nm pipravil uivatel. Peji dobr pozen.
-\inext{inputref}{\empty}{+-}
+\inext{version}{\empty}{+-}
\doindex
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf
index 7d36ffb3686..31c66e6975b 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf
Binary files differ
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
index 2389ef9be78..ec321439e99 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
@@ -126,8 +126,11 @@ prázdný, je to stejné, jako by byl roven 1000.
\typoscale[\magstep2/] % \magstep2 je 1440, tj. fonty se zvětší 1,44krát
\endtt
-Tato makra můžeme použít pro nadpisy nebo poznámky s tím, že velikost bude
-relativní vzhledem k základnímu písmu celého dokumentu.
+Někdy je žádoucí (např. při přechodu na poznámky pod čarou) zmenšit vzhledem
+ke stále stejné velikosti písma. Stačí psát
+"\typobase\typoscale[<font>/<řádkování>]". Pak se provede zvětšení/zmenšení
+vzhledem k {\em základnímu písmu}, což je písmo nastavené po prvním použití
+"\typosize" nebo "\typoscale".
Pokud zavedete font příkazem "\font\prepinac=<metrika> <nic-nebo-at-nebo-scaled>",
pak "\prepinac" přepíná do pevně stanoveného fontu, který není ovlivněn
@@ -319,8 +322,8 @@ Předefinovat tato slova lze pomocí "\sdef", jak ukazuje následující příkl
který zamění celá slova za zkratky.
\begtt
-\sdef{mt:t:cz}{Tab.} \sdef{mt:t:sk}{Tab.} \sdef{mt:t:en}{Tab.}
-\sdef{mt:f:cz}{Obr.} \sdef{mt:f:sk}{Obr.} \sdef{mt:f:en}{Fig.}
+\sdef{mt:t:cs}{Tab.} \sdef{mt:t:sk}{Tab.} \sdef{mt:t:en}{Tab.}
+\sdef{mt:f:cs}{Obr.} \sdef{mt:f:sk}{Obr.} \sdef{mt:f:en}{Fig.}
\endtt
\LaTeX{}oví uživatelé jsou zvyklí, že jim tabulky a obrázky plavou v
@@ -434,7 +437,6 @@ doporučuji na stejnou hodnotu nastavit "\iindent".
Vertikální mezera nad a pod prostředím s odrážkami je řízena makrem
"\iiskip".
-
\sec Tvorba obsahu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%
@@ -708,7 +710,7 @@ se v dokumentu při výstupu do PDF stanou klikacími:
* čísla generovaná pomocí "\ref" a "\pgref",
* čísla kapitol, sekcí, podsekcí a stránek v obsahu,
* čísla nebo značky generované pomocí "\cite" (odkazy na literaturu),
-* texty tištěné pomocí makra "\url".
+* texty tištěné pomocí makra "\url" nebo "\ulink".
\enditems
Poslední z uvedených odkazů je externí a bude mít barvu <color-out>, zatímco
@@ -746,7 +748,10 @@ Vyskytují-li se v~argumentu "\url" znaky
"%", "\", "#", "$", "{" a "}", je třeba použít
"\%", "\\", "\#", "\$", "\{" a "\}".
Ostatní speciální znaky "~", "_", "^", "&" lze napsat do parametru "\url"
-přímo.
+přímo. Libovolný text odkazovaný na webovou stránku lze vložit pomocí
+"\ulink[<URL>]{<text>}". Například odkaz na
+\ulink[http://petr.olsak.net/opmac.html]{stránky OPmac} jsou vytvořeny
+pomocí "\ulink[http://petr.olsak.net/opmac.html]{stránky OPmac}".
Obsah dokumentu se dá přesunout do levé záložky PDF prohlížeče tak, že klikáním na
něj se přechází v~dokumentu na požadované místo. Ve specifikaci PDF se tomu
@@ -826,7 +831,7 @@ Nyní se každý vykřičník promění v otazník. Že nevěříte? Vyzkoušejt
/
\endtt
}
-Jednou definovaný "\tthook" funguje ve všech verbatim výpisech, dokud jej
+Definovaný "\tthook" funguje ve všech verbatim výpisech, dokud jej
nepředefinujete jinak. Tipy:
\par\nobreak
\begtt
@@ -850,7 +855,8 @@ pozdějším nastavením "\activettchar" na jinou hodnotu. Při zahájení každ
řádkového verbatim výpisu se spustí makro "\intthook", které je implicitně
prázdné. {\bf Upozornění:} deklaraci "\activettchar<znak>" proveďte až po přečtení všech
makrosouborů. Důvod: "\activettchar" nastavuje <znak> jako aktivní, což může při
-čtení souborů maker vadit.
+čtení souborů maker vadit. Není taky rozumné aktivovat znak pro derivaci nebo jiný
+v~textu používaný znak.
Verbatim listingy je možné tisknout z externího souboru. Například
@@ -1414,7 +1420,7 @@ například:
\margins/1 b5 (2,2,2,2)cm % nastaví všechny okraje na 2 cm pro papír b5.
<pg>... 1 = shodné okraje pro všechny stránky,
<pg>... 2 = okraje pro liché stránky, sudé mají prohozeny <levý>/<pravý>,
-<formát>... a3, a4, a5, b5, letter nebo uživatelem definovaný,
+<formát>... a3, a4, a5, b5, letter, a3l, a4l, a5l či uživatelem definovaný,
<levý>,<pravý>,<horní>,<dolní>... velikosti okrajů,
<jednotka>... mm, cm, in, pt, pc, bp, dd, cc.
\endtt
@@ -1439,7 +1445,7 @@ Opmac například implicitně definuje:
\begtt
\sdef{pgs:a4}{(210,297)mm} \sdef{pgs:letter}{(8.5,11)in}
-\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm}
+\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} \sdef{pgs:a4l}{(297,210)mm}
\endtt
Celou sazbu na úkor okrajů je možno zvětšit/zmenšit příkazem