path: root/Master/texmf-dist/doc/generic/ofs/ofsdoc.tex

% A documentation for OFS package
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% July 2001                                       Petr Olsak
% February 2004

% See the ofsdoce.tex for English version of this documentation

\chyph  % pou¾ijte csplain

\headline={\llap{\tt May 2004}\hfil See the ofsdoc-e.tex for English version 
           of this documentation.\global\headline={\hfil}}

\magnification\magstephalf

\hoffset=4pc
\voffset=1pc
\hsize=31.6pc
\vsize=49pc
\raggedbottom
\parindent=15pt
\emergencystretch=2em

\font\smallbf=csb10 at7pt
\font\smalltt=cstt8
\font\smallit=csti8
\font\smallrm=csr8
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep4
\font\bigbf=\fontname\tenbf\space scaled\magstep1

\def\Red{}
\def\Black{}
\def\Blue{}
\def\Green{}
\def\beglink#1{}
\def\endlink{}
\def\aimlink#1{}

\ifx\pdfoutput\undefined\else   %%%% pdfTeX is used %%%%%%%%%%
\ifnum\pdfoutput>0    

\ifx \pdfstartlink\undefined %%% PDFTeX version <= 13
   \let\pdfstartlink=\pdfannotlink
\fi

\def\beglink#1{%          % Zaèátek textu odkazu, #1 je klíè odkazu
   \Green \pdfstartlink height9pt depth3pt 
     attr{/Border[0 0 0]} goto name{#1}\relax}
\def\endlink{\pdfendlink\Black}  

\def\aimlink#1{%          % Místo cíle odkazu, #1 je klíè odkazu
   \expandafter\ifx \csname aim:#1\endcsname \relax
      \expandafter\gdef \csname aim:#1\endcsname {}%
      \vbox to0pt{\vss\hbox{\pdfdest name{#1} fith}\kern15pt}%
   \fi
}
\def\pdfsetcmykcolor#1{\special{PDF:#1 k}}
\def\Red{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.1 0.9 0.9 0}}
\def\Black{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0 0 0 1}}
\def\Green{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.9 0.1 0.9 .3}}
\def\Blue{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.9 0.9 0.1 0}}

\pdfcompresslevel=9
\pdfinfo{/Author (Petr Olsak)
         /CreationDate (July 2001) 
         /ModDate (March 2004)
         /Creator (TeX)
         /Producer (pdfTeX)
         /Title (OFS: Olsak's Font System)
         /Subject (Documentation)
         /Keywords (TeX, fonts)
}

\fi\fi %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% End of pdfTeX macros %%%%%


\def\PLAIN #1:{{\smallbf \Red PLAIN\Black\if|#1|\else\space#1\fi}:}
\def\LATEX #1:{{\smallbf \Red LATEX\Black \if|#1|\else\space#1\fi}:}
\def\OBA   #1:{{\smallbf \Red PLAIN+LATEX\Black \if|#1|\else\space#1\fi}:}

\newcount\secnum \newcount\subsecnum

\def\sec #1\par{\ifnum\secnum>0 \goodbreak\fi\removelastskip
   \vskip2\baselineskip
   \subsecnum=0 \advance\secnum by1
   \noindent{\bigbf\llap{\the\secnum.\quad}#1}\par\nobreak\medskip}
\def\subsec #1\par{\removelastskip\bigskip
   \advance\subsecnum by1   
   \noindent{\bf \llap{\aimlink{\the\secnum.\the\subsecnum}%
      \the\secnum.\the\subsecnum.\quad}#1}\par\nobreak\medskip}
\def\title #1\par{\vglue2\baselineskip 
   \centerline{\titulfont #1}\vskip2\baselineskip}

\def\LaTeX{La\TeX}

\catcode`<=13
\def<#1>{\hbox{$\langle$\it#1\/$\rangle$}}
\def\,{\thinspace}

{\obeyspaces \gdef\activespace{\obeyspaces\let =\ }}
\def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials}
\def\begtt{\medskip\bgroup \setverb \catcode`@=0 \activespace
   \parindent=0pt \catcode`\"=12
   \def\par##1{\endgraf\ifx##1\par\leavevmode\fi ##1}
   \obeylines \startverb}
{\catcode`\|=0 \catcode`\\=12
|gdef|startverb#1\endtt{|tt#1|egroup|medskip|testpar}}
\long\def\testpar#1{\ifx\par#1\else\noindent\fi#1}

\catcode`"=13
\def"{\hbox\bgroup\setverb\activespace\tt\readverb}
\def\readverb #1"{#1\egroup}

\def\begitems{\medskip\bgroup \catcode`*=13 }
{\catcode`*=13 \gdef*{\item{$\bullet$}}}
\def\enditems{\medskip\egroup}

\newwrite\indout
\immediate\openout\indout=\jobname.ind
\def\inl[#1]{\strut
   \write\indout{\noexpand\indexentry{#1}{\the\pageno}}%
   \vadjust{\vbox to0pt{\vss
   \hbox to\hsize{\llap{{\aimlink{#1}\smalltt\Blue\char`\\ #1%
      \ifx\extratext\empty\else\space\extratext\fi\Black}%
      \kern2pt\quad}\strut\hfil}%
   \hrule height0pt}}\def\extratext{}}
\def\inll[#1 #2]{\def\extratext{#2}\inl[#1]}
\def\indexentry #1#2{\expandafter \ifx \csname ind:#1\endcsname \relax
      \expandafter \def \csname ind:#1\endcsname {#2}%
   \else 
      \expandafter \edef \csname ind:#1\endcsname {%
          \csname ind:#1\endcsname, #2}%
   \fi
}  
\def\pg[#1]{\csname ind:#1\endcsname}

\chardef\back=`\\

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\title   OFS: Ol¹ákùv fontový systém
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

OFS je makro, které umo¾ní pøehlednì
v~\TeX{}u vybírat rodiny fontù, jejich¾ názvy jsou v~souladu s~názvy 
z~písmového katalogu. Toto makro je z~u¾ivatelského
pohledu stejné v~plainu i \LaTeX{}u. Výklad pou¾ití OFS bude tedy
spoleèný pro obì skupiny u¾ivatelù. Pokud nìkterý text platí jen
pro csplain (a podobné formáty), bude uveden slovem \PLAIN: a pokud
je text urèen pro u¾ivatele \LaTeX{}u2e, je uveden slovem \LATEX:.

Pod skupinu \PLAIN: patøí nejen csplain, plain a odvozené formáty, ale
té¾ dnes u¾ nepou¾ívaný \LaTeX2.09 bez NFSS. Pod skupinu \LATEX: bychom
mohli zaøadit v¹echny formáty, které pracují s~NFSS~2, pøedev¹ím tedy 
\LaTeX 2e.

Po zavedení pøíslu¹ných maker v~záhlaví dokumentu (viz ní¾e) se na
terminálu mimo jiné objeví:

\begtt
@PLAIN: OFS (Olsak's Font System) based on plain initialized. @char`<verze>
@LATEX: OFS (Olsak's Font System) based on NFSS initialized. @char`<verze>
\endtt
Výhody OFS: 

\begitems
* Sjednocuje rozhraní pro u¾ivatele \LaTeX{}u i plainu.
* Pomocí pøíkazu "\fontusage" dostaneme na terminál a do logu struènou
  informaci o~pou¾ití maker z~OFS.
* Umo¾òuje pracovat se skuteènými názvy písmových rodin tak, 
  jak jsou uvedeny v~písmovém katalogu a tím 
  nenutí u¾ivatele si kromì tìchto názvù pamatovat je¹tì 
  interní zkratky pou¾ité v~NFSS nebo v~názvech metrik fontù.
* Umo¾ní pracovat s~fontem rozlo¾eným do dvou metrik 
  (základní a roz¹iøující) jakoby se jednalo o~jediný font.
* Umo¾ní na zaèátku dokumentu vybrat oblíbené kódování základní 
  metriky, jsou-li metriky pøipraveny v~rùzných kódováních
  (typicky kódování IL2 a T1).
* Definuje rozhraní pro vytváøení pomocných souborù, které
  obsahují konverzní informace mezi \uv{dlouhými názvy} fontù
  z~katalogu a \PLAIN: názvy metrik
  nebo \LATEX: zkratkami pou¾ívanými v~NFSS.
* \PLAIN: Umo¾òuje podobnou nezávislost výbìru jednotlivých 
  parametù fontù, jako NFSS v~\LaTeX{}u. 
* \PLAIN: Definuje deklaraèní pøíkazy pro podchycení kódování fontù.
* \PLAIN: Je mo¾né pro rùzné velikosti registrovat rùzné metriky, co¾
  vyu¾ijeme zejména u~rodiny Computer Modern.
* \PLAIN: Obsahuje nástroje na pou¾ití PostScriptových fontù 
  i v~matematické sazbì.
* Interaktivní makro "ofstest.tex" umo¾ní tisknout vzorky odstavcù ve
  zvolených písmových rodinách, tisknout tabulky fontù, katalogy fontù,
  vzorky matematické sazby a seznamy znakù ve fontech vèetnì jejich
  \TeX{}ových sekvencí. Staèí napsat na pøíkazový øádek
  "tex ofstest [allfonts]" nebo "csplain ofstest [allfonts]"
  a øídit se pokyny na terminálu.
\enditems


\sec Èlenìní písmových rodin
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro OFS vychází z~toho, ¾e vìt¹ina dnes dodávaných písmových rodin
obsahuje ètyøi øezy: základní ("\rm"), tuèný ("\bf"), kurzívu ("\it"),
a tuènou kurzívu ("\bi")\inll[rm \back bf \back it \back bi]. 
Tìmto øezùm budeme øíkat \uv{standardní varianty}.
Po zavedení rodiny pøíkazem "\setfonts" (viz ní¾e) lze pak 
pøepínat pomocí "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" mezi variantami v~dané
rodinì. První tøi uvedené pøepínaèe jsou známé z~plainu 
(v~\LaTeX{}u pøetrvávají z~dob za¹lé slávy LaTeXu2.09) 
a ètvrtý pøepíná do varianty BoldItalic.

Nìkteré rodiny mohou deklarovat pøepínaèe dal¹ích 
\uv{nadstandardních variant} a u~nìkterých rodin naopak 
mù¾e chybìt i nìkterá ze standardních variant.

Varianty v~nìkterých rodinách se mírnì li¹í od zde uvedených
názvù pro standardní varianty. Místo tuèného písma mù¾e být 
tøeba pøítomno jen polotuèné a místo kurzívy tøeba sklonìné písmo. 
Pøepínaèe "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" zùstávají pokud mo¾no
zachovány, tak¾e by nás nemìlo vyvést z~rovnováhy, ¾e v~nìkteré rodinì
tøeba "\it" pøepíná do sklonìného písma a ne do kurzívy.

Pokud chceme souèasnì pracovat s~dal¹ími pøepínaèi fontù jiné rodiny
(napøíklad "\tt" pro strojopis), je mo¾né takové pøepínaèe deklarovat pomocí
pøíkazu "\fontdef". 

Èlenìní fontù do rodin je deklarováno v~souborech, které
mají v~plainu podobný význam, jako {\tt fd} (Font Definition) soubory
z~\LaTeX{}u. Doporuèená pøípona souboru je pro plain {\tt tex} a
pro \LaTeX{} {\tt sty}. Tìmto souborùm budeme øíkat \uv{deklaraèní soubory}.
Podle názvu deklaraèních souborù by mìlo být u¾ivateli zøejmé, které rodiny
jsou v~nìm deklarovány. Pøíklady:

\begtt
@PLAIN:         @LATEX:
sjannon.tex,  sjannon.sty  ... souhrnná rodina Jannon ze Støe¹ovic
a35.tex,      a35.sty      ... základní skupina 35 fontù od Adobe
\endtt

Vidíme, ¾e deklaraèní soubory (na rozdíl od {\tt fd} souborù z~\LaTeX{}u) 
obsahují obvykle definice více souvisejících rodin. Mezi tìmito
soubory u¾ivatel vybírá ty, které bude potøebovat a uvede jejich jména
pøi zavedení makra OFS v~záhlaví svého dokumentu. 
Aby mìl u¾ivatel zjednodu¹enou práci, zakládáme obvykle té¾ souhrné
soubory, které obsahují "\input" nebo "\RequirePackage" na jednotlivé
deklaraèní soubory:

\begtt
skatalog.tex, skatalog.sty ... v¹echny fonty ze Støe¹ovic
allfonts.tex, allfonts.sty ... v¹echny fonty na TeXové instalaci
\endtt


\sec U¾ivatelské pøíkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\subsec Zavedení OFS
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pro pøíklad pøedpokládejme, ¾e budeme chtít pracovat 
s~fonty ze souhrnné rodiny Jannon a
DynaGrotesk. Proto¾e se jedná o~rodiny ze Støe¹ovické písmolijny od pana
©torma, najdeme odpovídající deklaraèní soubory v~adresáøi 
"storm". Na Internetu je získáme spoleènì s~makrem OFS
napøíklad na "www.cstug.cz/stormtype".
Souhrnné rodiny Jannon a Dyna\-Grotesk jsou deklarovány v~tìchto souborech: 
\PLAIN: "sjannon.tex", "sdynamo.tex";
\LATEX: "sjannon.sty", "sdynamo.sty".
Písmeno "s" na zaèátku názvù znamená, 
¾e fonty pocházejí ze Støe¹ovické písmolijny. Jména tìchto souborù bez
pøípony je nutné uvést v~hranaté závorce pøi zavedení makra OFS takto:

\begtt
@PLAIN: \input ofs [sjannon, sdynamo] % mezera pøed "[" je nutná!
@LATEX: \usepackage [sjannon, sdynamo] {ofs}
\endtt

Dále mù¾eme pracovat s~rodinami, které jsou obsa¾eny v~souhrnných
rodinách Jannon a DynaGrotesk. 
Napí¹eme-li do dokumentu pøíkaz "\showfonts"\inl[showfonts],
zobrazí se na \hbox{terminál} (a~zapí¹e do logu) seznam názvù jednotlivých
rodin, které dále mù¾eme pou¾ívat. Po zavedení "sjannon" a 
"sdynamo", jak bylo uvedeno vý¹e, zobrazí pøíkaz "\showfonts" tento seznam:

\begtt
OFS (l.1): The list of known font families:
defaults:
   [CMRoman/]            \rm, \bf, \it, \bi, \sl
   [CMSans/]             \rm, \bf, \it,  -
   [CMTypewriter/]       \rm,  - , \it,  - , \sl
   [Times/]              \rm, \bf, \it, \bi
   [Helvetica/]          \rm, \bf, \it, \bi, \nrm, \nbf, \nit, \nbi
   [Courier/]            \rm, \bf, \it, \bi
sjannon.tex:
   [JannonAntikva/]      \rm, \bf, \it, \bi, \mr, \mi
   [JannonText/]         \rm, \bf, \it, \bi, \mr, \mi
   [JannonCaps/]         \rm, \bf, \it, \bi
sdynamo.tex:
   [DynaGroteskDXE/]     \rm, \bf, \it, \bi
   [DynaGroteskRXE/]     \rm, \bf, \it, \bi
   [DynaGroteskLXE/]     \rm, \bf, \it, \bi
   ... <a dal¹ích 15 rodin DynaGrotesk> ...
\endtt

Prvních 6 rodin (oznaèené jako defaults) je definováno v~OFS. 
Teprve dal¹í rodiny jsou deklarovány v~pou¾itých souborech.

Vedle názvù rodin jsou uvedeny pøepínaèe variant, které pro danou
rodinu mù¾eme pou¾ít. První ètyøi pøepínaèe jsou pro standardní
varianty a pokud v~nìkteré rodinì taková varianta není pøístupná, 
je zde na místì odpovídajícího pøepínaèe pomlèka. 
Pátý a pøípadnì dal¹í pøepínaèe se vztahují k~pøípadným nadstandardním
variantám. Zde napøíklad rodina Helvetica má navíc pøepínaèe 
pro varianty \uv{Narrow} a rodiny Jannon mají pøepínaèe pro 
varianty \uv{Medium}.

Napí¹eme-li do dokumentu pøíkaz "\fontusage"\inl[fontusage], 
zobrazí se na terminál a
do logu struèná informace o~pou¾ití pøíkazù z~balíku OFS.

Kromì vý¹e uvedeného zpùsobu zavedení:

\begtt
@PLAIN: \input ofs [<soubor>, <soubor>, ...]
@LATEX: \usepackage [<soubor>, <soubor>, ...] {ofs}
\endtt
%
existuje je¹tì mo¾nost pøímo zavést po¾adované soubory. Pak není nutné
v~dokumentu explicitnì zavádìt soubor "ofs.tex" resp. "ofs.sty":

\begtt
@PLAIN: \input <soubor> \input <soubor> ...
@LATEX: \usepackage {<soubor>} \usepackage {<soubor>} ...
\endtt
%
Pøíklad:

\begtt
@PLAIN: \input sjannon \input sdynamo
@LATEX: \usepackage {sjannon} \usepackage {sdynamo}
\endtt
%
Nedoporuèuje se (zvlá¹tì v~\LaTeX{}u) oba tyto zpùsoby zavedení
makra OFS míchat.


\subsec Pøíkaz {\tt\back setfonts}
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~dal¹ích pøíkladech pøedpokládáme,\inl[setfonts]
¾e jsme zavedli pouze potøebné
rodiny, napøíklad ze souborù {\tt sjannon} a {\tt sdynamo}.
Nyní tøeba po pou¾ití pøíkazu

\begtt
\setfonts [JannonText/12pt]
\endtt
%
lze pøepínat do jednotlivých variant této rodiny JannonText ve
velikosti 12pt. Je mo¾né pou¾ít pøepínaèe 
"\rm", "\bf", "\it", a "\bi" a speciálnì pro tuto
rodinu je¹tì "\mr" a "\mi". 

Pøíkaz "\setfonts [<JménoRodiny>/<velikost>]" 
pøepíná do nové rodiny a ctí
naposledy zapnutou variantu. 
Pokud pøed tímto pøíkazem
byla zapnutá tøeba varianta BoldItalic, pak po tomto pøíkazu zùstává
zapnutá tato varianta i v~nové rodinì. 
Pokud v nové rodinì naposledy zapnutá
varianta neexistuje, pøepíná se do "\rm". Tato varianta musí být
deklarována v~ka¾dé rodinì.

Pøíkaz "\setfonts" vymezuje v¹echny zmìny pouze
lokálnì. Po ukonèení skupiny se sazba vrací k~rodinì a variantì, která
byla aktuální pøi zahájení skupiny.

Parametry pøíkazu "\setfonts" mohou být prázdné:
"\setfonts [<JménoRodiny>/]" pøepne do nové 
rodiny a ctí naposledy nastavenou velikost a 
"\setfonts [/<velikost>]" nastaví novou velikost 
a ponechá aktuálnì vybranou rodinu. Po inicializaci OFS je (pro
pøípad pou¾ití prázdného parametru) defaultnì nastavena rodina
"CMRoman" a velikost 10\,pt. Pøíkaz "\setfonts [/]" 
je syntakticky korektní, ale neudìlá kromì zápisu 
do logu vùbec nic.

Parametr <JménoRodiny>, je-li uveden, musí pøesnì odpovídat jménu
rodiny podle seznamu známých rodin (viz nahoøe pøíkaz "\showfonts").
Je tøeba dodr¾ovat malá a velká písmena a celé jméno psát bez mezer.
Pokud se tento parametr neshoduje s~¾ádnou známou rodinou, vypí¹e \TeX{}
varování a pøipojí seznam v¹ech známých rodin. Tak¾e napøíklad
"\setfonts [?/]" lze pou¾ít se stejným efektem, 
jako pøíkaz "\showfonts".

\LATEX: <JménoRodiny> mù¾e být nejen jméno podle seznamu známých rodin
(dlouhý název), ale je dovoleno pou¾ít i zkratku z~NFSS. Tak¾e
napøíklad "\setfonts [Times/]" a "\setfonts [ptm/]" je v~\LaTeX{}u toté¾.

\OBA:
Parametr <velikost> má tyto mo¾nosti:

\begitems
* <èíslo>                 .... napø. "12", "17.4",
* <èíslo><jednotka>       .... napø. "12pt", "17.4pt",  "10dd",
* "at"<èíslo><jednotka>   .... napø. "at12pt", "at17.4pt", "at10dd",
* "scaled"<celé èíslo>    .... napø. "scaled1200",  "scaled\magstep3",
* "mag"<desetinné èíslo>  .... napø. "mag1.2",  "mag.7",  "mag2.0".
\enditems

První tøi mo¾nosti se významovì shodují. Klíèové slovo "at" je
nepovinné a není-li uvedeno ani "at" ani jednotka, doplní se
automaticky "at<èíslo>pt". Font se zavede pøesnì v~po¾adované
velikosti. Samozøejmì pøi globálním "\magnification" celého dokumentu 
se jedná o~relativní a nikoli absolutní rozmìry, pokud nepou¾ijeme
jednotku uvozenou slovem "true" (napø. "17truept"). 
Jestli¾e pí¹eme klíèové slovo "at", nesmíme vynechat jednotku.
Nesprávnì: "at12", správnì: "at12pt" nebo jenom "12".

Ètvrtá mo¾nost ("scaled") je shodná s~pou¾itím slova "scaled" pøi zavádìní
fontu pomocí primitivu "\font". Napø. "scaled1200" je font, jeho¾ základní
velikost je pronásobena koeficientem 1,2. Je-li základní velikost
fontu 10\,pt (co¾ je obvyklé), pak je "scaled1200" shodné s~"at12pt".

Poslední mo¾nost ("mag") pronásobí aktuální velikost fontù daným
koeficientem. Na rozdíl od "scaled" se tedy vztahuje k~aktuální
velikosti a nikoli k~základní velikosti fontu. Je-li nejprve pou¾ito
tøeba "\setfonts[/12]" a v~zápìtí "\setfonts[/mag2.]", rodina fontù
bude nyní sázena ve velikosti 24\,pt. Pøíklad:

\begtt
\def\small{\setfonts[/mag.7]}
Text {\small je men¹í \small a men¹í \small a je¹tì men¹í} a tady je
zase v normální velikosti.
\endtt

Upozornìní: Zmìna velikosti fontù pomocí "\setfonts" nijak nemìní
vzdálenost úèaøí ("\baselineskip"). To si musí u¾ivatel nastavit sám.

Pomocí "\setfonts" mù¾eme nastavit nejen celou rodinu (to ovlivní
pøepínaèe variant "\rm", "\bf", "\it", "\bi" a pøípadnì dal¹í), ale také 
jen zvolenou variantu v~dané rodinì. V~takovém pøípadì 
"\setfonts" nemìní význam pøepínaèù variant ani aktuální 
velikost ostatních fontù. Pøi specifikaci varianty je nutno 
v~parametru "\setfonts" za název rodiny napsat znak mínus následovaný 
zkratkou pro variantu. Pøíklady:

\begtt
\setfonts [JannonText-it/12] ..... nastaví kurzívu dané rodiny ve
                                   velikosti 12pt
\setfonts [JannonText-rm/] ....... nastaví základní øez dané rodiny
                                   v aktuální velikosti.
\setfonts [CMTypeWriter-sl/] ..... nastaví základní variantu \sl 
                                   v aktuální velikosti.
\endtt

I~pøi specifikaci varianty je mo¾né v~parametru vynechat název rodiny,
pak se pou¾ije aktuální rodina. Napøíklad

\begtt
\setfonts [JannonText/12]
\setfonts [-bf/17]     ... varinata Bold JannonText, velikost 17pt.
                           Pøepínaèe \rm, \bf, \it a \bi zùstanou 
                           nezmìnìny, v tomto pøíkladì pøepínají
                           JannonText ve velikosti 12pt.
                           Následné pou¾ití tøeba \setfonts [Times/]
                           nastaví rodinu Times ve velikosti 12pt.
ALE:
\setfonts [/17]\bf    ...  Varinata Bold aktuální rodiny, velikost 17pt.
                           Pøepínaèe \rm, \bf, \it a \bi nyní
                           pøepínají ve velikosti 17pt. Aktuální
                           velikost fontù je nyní 17pt.
\endtt

\LATEX: Co zde bylo øeèeno o~ponechání významu pøepínaèù variant
pøi specifikování varianty v~\LaTeX{}u není pravda, 
proto¾e by to naru¹ilo logiku NFSS. 
V~\LaTeX{}u tedy je "\setfonts [-bf/17]" zcela shodné 
s~pøíkazy "\setfonts [/17]\bf".


\subsec  Pøíkazy {\tt\back fontdef} a {\tt\back addcmd}
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøíkaz "\fontdef"\inl[fontdef] umo¾òuje deklarovat nové fontové pøepínaèe.

\begtt
\fontdef \<pøepínaè> [<JménoRodiny>/<velikost>]
\endtt
%
Tato deklarace se zhruba shoduje s{}

\begtt
\gdef \<pøepínaè> {\setfonts [<JménoRodiny>/<velikost>]}
\endtt

\PLAIN: Pokud je specifikována rodina vèetnì varianty a 
parametr <velikost> není prázdný ani není zadán pomocí klíèového slova
"mag", pak "\<pøepínaè>" není implementován jako makro obsahující
"\setfonts", ale jedná se o nativní pøepínaè fontu implementovaný 
pomocí "\global\font\<pøepínaè>" (tzv.~fixed font). 
Tak mù¾e u¾ivatel deklarovat vlastní nativní pøepínaè 
fontu bez znalosti názvu metriky.

\LATEX: Deklarovaný pøepínaè je ve v¹ech pøípadech implementován jako
makro obsahující "\setfonts". Pøístup k~nativním pøepínaèùm je pøed
u¾ivatelem v~NFSS skryt.

\OBA:
Místo jména rodiny mù¾e být uveden vykøièník. 
Pak se doplní jméno rodiny aktuální v~místì pøíkazu 
"\fontdef". Na druhé stranì, pokud je jméno rodiny prázdné,
pak se jméno rodiny doplní podle aktuální rodiny
v~místì pou¾ití deklarovaného pøepínaèe. Analogická vlastnost platí
pro parametr <velikost>. Pøíklady:

\begtt
\setfonts [JannonAntikva/]
\fontdef \small  [/7]             % \small = \setfonts [/7pt]
\fontdef \sffam  [DynaGroteskR/]  % \sffam = \setfonts [DynagroteskR/]
\fontdef \velky  [Times/17]       % \velky = \setfonts [Times/17pt]
\fontdef \ttfam  [Courier/]       % \ttfam = \setfonts [Courier/]
\fontdef \mylogo [Times-rm/mag.8] % \mylogo = \setfonts [Times-rm/mag.8] 
                                  % velikost fontu bude v¾dy rovna 
                                  % 0.8 násobku aktuální velikosti.
\fontdef \timbf  [Times-bf/12]    % \timbf = fixed-font pøepínaè, jako:
                                  % \global\font\timbf=ptmb8z at12pt
\fontdef \jansmall [!/7]          % \jansmall=\setfonts[JannonAntikva/7]
\fontdef \janbi [!-bi/17]         % \janbi = fixed-font pøepínaè, jako:
                                  % \global\font\janbi=sjnbi8z at17pt
\fontdef \tt [Courier-rm/!]       % \tt = fixed-font pøepínaè, jako
                                  % \global\font\tt=pcrr8u at10pt
\endtt                               

Pøíkaz "\fontdef" deklaruje pøepínaè globálnì, ov¹em tento pøepínaè je
sám o~sobì lokální. Jinými slovy "\global\fontdef\jmeno" je toté¾ jako
"\fontdef\jmeno", ale pøepínaè "\jmeno" nastaví font (nebo celou
rodinu) jen lokálnì. 

Od verze OFS Oct.~2002 je podporován pøíkaz
"\addcmd"\inl[addcmd], který umo¾ní spoleènì s~pøíkazem "\fontdef"
soustøedit problematiku fontù do jediného místa v souboru maker. 
Pøíkaz má formát:

\begtt
\addcmd \<pøepínaè> {<pøíkazy>}
\endtt
%
a chová se, jako "\def\<pøepínaè> {<pùvodní význam pøepínaèe> <pøíkazy>}".
Pomocí "\addcmd" tedy mù¾eme \uv{roz¹íøit} obsah makra "\<pøepínaè>" 
o~dal¹í pøíkazy. Sekvence "\<pøepínaè>" musí být (pøed pou¾itím
"\addcmd") definována jako makro bez parametrù nebo musí být 
ve významu neexpandované kontrolní sekvence deklarované napøíklad
pomocí "\font", "\chardef" apod. Po pou¾ití "\addcmd" je sekvence
"\<pøepínaè>" definována v¾dy jako makro bez parametru. Opakované
pou¾ití "\addcmd" na stejný "\<pøepínaè>" je mo¾né.

Pøíklad pou¾ití:

\begtt
\setfonts [JannonText/]
\fontdef \footnotefont  [!/7]     
\addcmd  \footnotefont  {\rm \baselineskip=9pt \relax}
\fontdef \sectionfont  [!/12]
\addcmd  \sectionfont  {\bf \let\it=\bi}
\endtt


\subsec Test pøítomnosti rodiny
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\PLAIN: Ve svých makrech mù¾eme testovat, zda je rodina fontù deklarovaná,
tj.~zda je naètena její deklarace z~deklaraèního souboru. Pou¾ijeme 
k~tomu konstrukci "\knownfam <JménoRodiny>? \iftrue", která expanduje
na "\iftrue", pokud je rodina deklarovaná a na "\iffalse", pokud
deklarovaná není. Parametr <JménoRodiny> musíme uvést bez specifikace varianty.

\OBA: Z dùvodù zpìtné kompatibility se star¹í verzí OFS~dìlá stejnou práci jako
"\knownchar" makro "\ifknownfam [<JménoRodiny>]"\inl[ifknownfam]. 
V~OFS pro plain se ale
od verze Feb.~2004 doporuèuje pou¾ívat "\knownfam", proto¾e to udr¾uje
správnì spárované primitivy "\if*", "\else", "\fi". La\TeX{}ový u¾ivatel
si mù¾e "\knownfam" snadno definovat.

\subsec \LATEX:  Propojení OSF s~NFSS
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Tato sekce je urèena pouze pro \LaTeX{}isty. Pøíkaz\inl[OFSfamily]

\begtt
\OFSfamily [<JménoRodiny>] 
\endtt
%
konvertuje dlouhý název rodiny podle katalogu na interní název rodiny
zanesený do NFSS. Napøíklad

\begtt
\OFSfamily [JannonText]
\endtt
%
expanduje na "sjng". Makro pracuje jen na úrovni expandprocesoru,
proto nedostaneme pøi pøeklepu v~názvu rodiny chybové hlá¹ení. 
Pøi neexistující rodinì makro expanduje na text "unknown". 
Pou¾ijeme-li napøíklad "\OFSfamily" ve svých stylových souborech 
a zpozorujeme, ¾e se NFSS sna¾í substituovat rodinu "unknown", 
mù¾eme si být jisti, ¾e máme pøeklep v~názvu rodiny nebo nemáme 
správnì pou¾ité "\usepackage".  

Pøíklad pou¾ití:

\begtt
\usepackage [sjannon, sdynamo] {ofs}
\edef\rmdefault {\OFSfamily [JannonAntikva]}
\edef\sfdefault {\OFSfamily [DynaGroteskR]}
\edef\ttdefault {\OFSfamily [Courirer]}
\endtt

Význam maker "\rmdefault", "\sfdefault", "\ttdefault" je popsán 
v~dokumentaci NFSS.

Dále OFS definuje pøíkaz\inl[OFSfamilydefault]

\begtt
\OFSfamilydefault [<JménoRodiny>]
\endtt
%
který nastaví základní rodinu celého dokumentu. Tato rodina se v~pøíslu¹ných 
velikostech a variantách objeví nejen v~textu, ale i v~záhlaví 
kapitol, sekcí a podobnì (jsou-li makra v~pou¾itém class souboru udìlána
rozumnì). Pøíkaz internì provede

\begtt
\edef\familydefault {\OFSfamily [<JménoRodiny>]}
\endtt
%
s~tím, ¾e navíc o¹etøí pøípad neexistující rodiny chybovým hlá¹ením 
s~výpisem v¹ech aktuálnì dostupných rodin.

                        
\subsec Kódování fontù
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Pøepínání mezi kódováním fontù probíhá zcela v~re¾ii NFSS. OFS
v~této vìci nepøidává nic nového. 

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Implicitnì se pøedpokládá kódování CSfontù. Pokud ale potøebujeme
pou¾ít fonty napøíklad v kódování T1, pak pou¾ijeme 
"\def\fotenc{8t}"\inl[fotenc]
a OFS bude pracovat s~fonty v~tomto kódování. 

Mù¾eme dokonce uvnitø dokumentu pøepínat: 

\begtt
\def\fotenc{8z} \setfonts[/] ... fonty v kódování CSfontù
\def\fotenc{8t} \setfonts[/] ... fonty v kódování podle Corku.
\endtt

Kromì toho OFS obsahuje nástroje, aby makra závislá na kódování
fontù (napøíklad "\v", "\'", "\ae") expandovala správnì 
na znak ve zvoleném kódování. 
Implicitnì je v~OFS nastaveno "\loadingenc=0"\inl[loadingenc],
co¾ znamená, ¾e zmìnou kódování fontù ani pøíkazem "\setfonts" se 
nemìní makra typu "\v", "\ae". Tato makra si ponechají svùj 
originální význam z~\hbox{plainu}. To uvítají ortodoxní plainisté, 
kteøí nemají rádi, kdy¾ má pou¾itý balíèek zbyteènì velkou inteligenci.

Je-li ale na zaèátku dokumentu uvedeno "\loadingenc=1", napøíklad:

\begtt
\input ofs [a35,sjannon]  \loadingenc=1
\endtt
%
pak pøi ka¾dém pøíkazu "\setfonts" si \TeX{} zkontroluje, zda má
naèteny v¹echny potøebné soubory se jménem "ofs-<kódování>.tex". 
Tyto soubory obsahují pøedefinování maker závislých na nastaveném kódování fontù. 
Pokud tyto soubory naèteny nejsou, \TeX{} je bìhem "\setfonts"
naète. Podrobnìji viz sekce~\beglink{3.3}3.3\endlink{} a¾ 
\beglink{3.5}3.5\endlink.

Balíèek OFS obsahuje tøi soubory s~deklaracemi maker závislými na
kódování: "ofs-8z.tex", "ofs-8t.tex" a "ofs-8c.tex". Pøi pou¾ití jiného kódování
fontù si mù¾ete vytvoøit dal¹í soubor analogického názvu.
Pøíkazy "\accentdef" a "\characterdef" pou¾ívané v~tìchto 
souborech jsou podrobnì vysvìtleny v~\beglink{3.4}sekci~3.4\endlink.


\subsec Fonty v~matematice
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: OFS pro \LaTeX{} vùbec neøe¹í otázku fontù pro matematiku. 
Je potøeba vyu¾ít nabídku mo¾ností NFSS.

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Pøíkaz "\setfonts" a pøepínaèe deklarované pomocí "\fontdef" 
pøepínají jen písmo v~textovém re¾imu. 
Pokud nepou¾ijeme pøíkaz "\setmath", zùstává v¹e,
co je ve vstupním souboru mezi dolary, vyti¹tìno v~Computer
Modern ve velikostech 10\,pt/7\,pt/5\,pt (velikost: 
základní/indexová/indexindexová). To nemusí být v¾dy ¾ádoucí.

Pøíkaz "\setmath" má tento tvar:\inl[setmath]

\begtt
\setmath [<základní velikost>/<indexová velikost>/<indexindexová velikost>]
\endtt
%
V~parametrech pøíkazu dáváme najevo, v~jakých velikostech chceme matematické
fonty nastavit. Je mo¾né pou¾ít libovolný zápis velikosti, jako 
u~pøíkazu "\setfonts". Je-li pou¾ita mo¾nost "mag<èíslo>", je
velikost vypoèítána jako <èíslo> krát velikost aktuálního 
textového fontu. Je-li parametr prázdný, doplní se takto:

\begitems
* základní velikost --- "mag1.0"
* indexová velikost --- "mag0.7"
* indexindexová velikost --- "mag0.5"
\enditems

Tak¾e "\setmath [//]" udìlá toté¾ jako 
"\setmath [mag1./mag.7/mag.5]". OFS definuje makro
"\setsimplemath"\inl[setsimplemath] jako "\setmath [//]".

Pøíkaz "\setmath" nastaví matematické fonty podle
aktuální situace. Jeho èinnost závisí na obsahu maker
"\fomenc" a "\mathversion".

Matematické kódování je urèeno hodnotou makra 
"\fomenc".\inl[fomenc]
Existují tyto mo¾nosti:

\begitems
* Implicitní hodnota je "\def\fomenc{PS}" (PostScript-Symbol). 
  Pøíkaz "\setmath" pak
  pøevezme kurzívu aktuální rodiny a pou¾ije ji jako matematickou
  kurzívu. Dále pøevezme základní variantu aktuální rodiny a pou¾ije ji
  pro èíslice a dal¹í symboly, které jsou psány i v~matematice jako
  "\rm". Standardní pøepínaèe variant "\rm", "\it", "\bf" a "\bi"
  zaènou pøepínat do odpovídajících fontù i v~matematické sazbì.
  %
  Pøi "\def\fomenc{PS}" se navíc chybìjící matematické znaky, 
  které obvykle nejsou pøítomny v~PostScriptových fontech
  (napøíklad písmena øecké abecedy), nahradí z~Post\-Script\-ového fontu 
  Symbol. Tento font se toti¾ ke vìt¹inì
  PostScriptovým písmùm hodí daleko lépe ne¾ Computer Modern. Ostatní
  znaky (napøíklad zvìt¹ující závorky a velké operátory) zùstávájí 
  v~Computer Modern.

* Je-li "\def\fomenc{CM}" (Computer Modern), pak "\setmath" ponechá
  matematickým vzoreèkùm Computer Modern fonty, jen se pøípadnì
  pøizpùsobí po¾adované velikosti.

* Po zavedení souboru "amsfn.tex" je mo¾né pou¾ít "\def\fomenc{AMS}".
  Matematika se pak chová stejnì jako pøi "CM", ale navíc jsou k~dispozici   
  ve¹keré symboly z~AMS\TeX{}u.

* Po zavedení souboru "txfn.tex" mù¾eme pou¾ít dvì nová kódování: 
  "\def\fomenc{TX}" nebo "\def\fomenc{PX}". 
  V obou pøípadech se pro matematiku pou¾ijí
  volnì dostupné TXfonty, které vycházejí z øezù rodin Times a
  Helvetica. Pøi hodnotì "TX" se v~matematice pou¾ijí výhradnì
  TXfonty, zatímco pøi hodnotì "PX" budou TXfonty kombinovány
  s~kurzívou a základním øezem aktuální textové rodiny fontù (podobnì
  jako pøi kódování "PS"). OFS podporuje v¹echny kontrolní sekvence na
  matematické symboly podle manuálu k TXfontùm. Jsou zde ve¹ekré
  symboly z AMS\TeX{}u a mnoho dal¹ích. Symbolù z TXfontù je nìkolik stovek.
  {\hbadness=1015\par}

* Po zavedení souboru "mtfn.tex" je mo¾né pou¾ít
  "\def\fomenc{MT}". Matematika bude obsahovat kurzívu a základní øez
  aktuální rodiny fontù kombinovanou se znaky~komerèní verze 
  matematických fontù MathTimes.
\enditems

Podobnì jako v~NFSS jsou podporovány dvì verze vzoreèkù: normal a
bold. Po¾adovaná verze se nastavuje v~makru "\mathversion"\inl[mathversion] 
pomocí "\def\mathversion{normal}" nebo "\def\mathversion{bold}". 
Makro "\setmath" pak pøizpùsobí zavedení matematických fontù po¾adované
verzi. Implicitnì je nastaveno "\def\mathversion{normal}".
Nastavení "\mathversion" je potøeba provést pøed vyvoláním pøíkazu 
"\setmath". Pøíklady:

\begtt
\setmath [//] $vzoreèek$      % vzoreèek je ve verzi "normal"
$\def\mathversion{bold}\setmath[//] vzoreèek$ % vzoreèek ve verzi "bold"
\endtt


\sec Jak je to udìláno, aneb pohled do hloubky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: V¹echna makra, která jsou jen pomocná, jsou ve stylu "ofs.sty"
definována se jménem "\ofs@jménomakra", aby nedo¹lo ke zmatení s~jinými
styly. Makra, která se pou¾ívají v~deklaraèních souborech, mají název
"\OFSjménomakra". Dále styl definuje u¾ivatelské pøíkazy "\setfonts",
"\fontdef", "\showfonts", "\fontusage", a pøedefinovává pøepínaèe
"\rm", "\bf", "\it", "\bi".

\PLAIN: V¹echna makra definovaná v~"ofs.tex" jsou uvedena v~rejstøíku na
konci tohoto dokumentu. Pøi návrhu názvù maker jsem nevyu¾il konvenci
se znakem "@", proto¾e tento znak v~názvech maker osobnì nenávidím.
 

\subsec Výpisy do logu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Pro trasování makra NFSS se pou¾ije balíèek "tracefnt".

\PLAIN: Pokud nìkoho ru¹í pøi èastém pøepínání rodin fontù pøíkazem 
"\setfonts" výpisy v~logu, mù¾e pou¾ít pøíkaz 
"\nofontmessages"\inl[nofontmessages].
Pokud naopak chceme tyto výpisy vidìt i na terminálu, pi¹me
"\displayfontmessages"\inl[displayfontmessages]. Implicitnì je zapnut výpis
pouze do logu pøíkazem "\logfontmessages"\inl[logfontmessages].
Pokud chceme pøesnì vidìt, které metriky fontù se zavádìjí primitivním
pøíkazem "\font", pou¾ijeme "\detailfontmessages"\inl[detailfontmessages].

Varování o~nepøístupných znacích nebo kódováních se v¾dy vypisují na
terminál i do logu. Chceme-li je mít jen v~logu, mù¾eme napsat
"\let\displaymessage=\wlog"\inl[displaymessage], proto¾e tato sekvence
je v~OFS pou¾ívána na zobrazení zpráv na terminál.


\subsec Robustní a køehké pøíkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: \LaTeX{}2e má zavedené postupy na definování robustních
pøíkazù. Význam tìchto pojmù je vysvìtlen v~dokumentaci k~\LaTeX{}u.
Pøíkaz "\setfonts" a pøepínaèe deklarované pomocí "\fontdef" jsou
samozøejmì definovány jako robustní, tak¾e se mohou vyskytovat
v~textech pro obsahy, rejsøíky apod. bez toho, aby zpùsobily obtí¾e.

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Makro plainu problematiku køehkých pøíkazù neøe¹í
a u¾ivatelé plainu, pokud narazí na tento problém, pou¾ívají rùzná svá
vlastní øe¹ení, která nejsou standardizována. Jedno takové øe¹ení je i
v~OFS.

Nejprve struènì naznaèíme, v~èem spoèívá problém s~køehkými pøíkazy.
Obèas potøebujeme (pro generování obsahu, rejstøíku apod.) poslat
nìjaký text do pomocného souboru (primitivem "\write"), aby byl tento
soubor v~zápìtí (pøi dal¹ím zpracování \TeX{}em) znovu naèten.
Problém je, ¾e primitiv "\write" zapí¹e do souboru text po expanzi
maker, co¾ nemusí v¾dy vyhovovat. Pokud je napøíklad fontový pøepínaè
implementován jako slo¾ité makro a je pou¾it v~textu zpracovaném
primitivem "\write", v~souboru se objeví celé makro po expanzi.
Pøi opìtovném naètení takového souboru dojde vìt¹inou k~havárii;
øíkáme, ¾e byl pou¾it køehký (fragile) pøíkaz v~textu posílaném do
souboru a v~souboru se nám tento pøíkaz \uv{rozsypal}.

Pokud se dostane (potenciálnì) køehký pøíkaz z~maker OFS do souboru,
pak se pøi novém naètení takového souboru automaticky pøi havárii
zobrazí na terminálu a v~logu návod jak postupovat, aby se u¾ivatel
tohoto problému zbavil. Text návodu po pøekladu do èe¹tiny vypadá
takto:

\begtt
CHYBA !! køehký pøíkaz v toc/ind/aux nebo podobném souboru.
Tento problém mù¾ete øe¹it následujícími kroky:
1. Vyma¾te pomocný soubor s tímto køehkým pøíkazem.
2. Vlo¾te následující kód do záhlaví svého dokumentu:
      \let\orishipout=\shipout
      \def\shipout#1#2{\setbox0=#1{#2}\bgroup
           \let\expandaction=\noexpand \orishipout\box0 \egroup}
3. Znovu TeXujte svùj dokument nejménì dvakrát za sebou.
Dal¹í informace najdete v dokumentaci k OFS.
\endtt

Vysvìtlíme si, jak je to udìláno. Makro, které mù¾e v~parametru
primitivu "\write" pùsobit potí¾e, je v~OFS definováno zhruba takto:

\begtt
\def\makro {%
   \ifx\expandaction\noexpand
      \noexpand\makro
   \else
      \csname fragilecommand!\endcsname
      <vlastní kód makra>
   \fi
}
\endtt

Pokud se nenastaví "\expandaction"\inl[expandaction] 
na hodnotu "\noexpand", pak se
provede èást kódu za "\else". Proto¾e pøíkaz 
"\csname fragilecommand!\endcsname"\inl[fragilecommand!]
není definován, realizuje se v~hlavním procesoru jako "\relax"
[TBN, strana 349]. Pøi expanzi primitivem "\write" se do souboru
zapí¹e "\fragilecommand!". Pøi dal¹ím ètení soboru se spustí pøíkaz
"\fragilecommand"\inl[fragilecommand], 
který vypí¹e na terminál ji¾ zmínìnou nápovìdu.

Jestli¾e u¾ivatel pou¾ije kód z~nápovìdy v~záhlaví svého dokumentu,
pak v~dobì èinnosti primitivu "\shipout" (tj.~v~dobì, kdy expandují
argumenty primitivù "\write") je nastaveno "\let\expandaction=\noexpand". 
V~makru "\makro" se provede první èást pøed "\else", tak¾e do souboru 
se zapí¹e jen "\makro". To je pøesnì to, co potøebujeme.

V~OFS není kód, který pøedefinovává "\shipout", pøímo zahrnut. Místo
toho pouze doporuèíme u¾ivateli, aby to udìlal sám. U¾ivatel plainu toti¾
potøebuje mít vìci pod vlastní kontrolou a nemìl by asi dùvìru k~makru,
které bez jeho vìdomí pøedefinuje tak zásadní vìc, jako je primitiv
"\shipout". Také je mo¾né, ¾e u¾ivatel plainu pou¾ije na rùzné èásti
textu ve svých makrech "\edef" a potøebuje vìdìt, ¾e je v~takovém
pøípadì vhodné nejpve nastavit "\let\expandaction=\noexpand".

Podobnì jako zde v~ukázce definice pøíkazu "\makro" jsou 
v~OFS definovány
pøíkazy "\setfonts" (\beglink{2.2}sekce~2.2\endlink), 
"\setmath" (\beglink{2.7}sekce~2.7\endlink), 
"\setextrafont", "\printcharacter", "\printaccent"
(\beglink{3.4}sekce~3.4\endlink),
"\accentabove", "\accentbelow" a "\ofshexbox" (\beglink{3.6}sekce~3.6\endlink). 
Po pou¾ití kódu z~nápovìdy se tato makra stávají \uv{robustními}
v~\LaTeX{}ovém smyslu tohoto slova.


\subsec Deklaraèní soubory
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Deklaraèní soubory v~\LaTeX{}u jsou bì¾né stylové soubory,
které shrnují nìkolik rodin fontù ve smyslu NFSS. Tyto rodiny jsou
deklarovány bì¾ným zpùsobem ve~"fd" souborech. V~deklaraèních souborech 
je mo¾no pou¾ít následující pøíkazy:

\begitems
* "\OFSprocessoptions"\inl[OFSprocessoptions] 
  --- má vìt¹inou hodnotu "\undefined". Pokud ale
  je stylový soubor naèítán ze souboru "ofs.sty" jako parametr, 
  má "\OFSprocessoptions" hodnotu "\relax". Test na tuto
  sekvenci pou¾íváme v~záhlaví stylového souboru, abychom vynachali
  \LaTeX{}ovské "\RequirePackage{ofs}", pokud to není potøeba (a
  pouze by to zlobilo).
* "\OFSextraencoding {<roz¹iøující kódování>}"\inl[OFSextraencoding] 
  --- Toto makro si poznamená do pamìti <roz¹iøující kódování> a
  provede "\input {<roz¹iøující kódování>ini.def}".
  Pøedpokládá se, ¾e tam jsou odpovídající definice pro
  <roz¹iøující kódování>, viz napøíklad soubor "se1ini.def", který obsahuje
  deklarace pro roz¹iøující kódování SE1 fontù ze Støe¹ovické písmolijny.
  Pokud u¾ byl soubor "<roz¹iøující kódování>ini.def" naèten, makro jej
  nenaèítá znovu. Pozor: <roz¹iøující kódování> je nutno psát 
  velkými písmeny, aèkoli v~názvu souboru musí být naopak tato písmena malá.
* "\OFSputfamlist {<text>}"\inl[OFSputfamlist] 
  --- vlo¾í <text> do seznamu rodin, který
  se vypisuje pøi "\showfonts" nebo pøi neznámé rodinì.
* "\OFSdeclarefamily [<JménoRodiny>] {<NFSS-jméno>}"\inl[OFSdeclarefamily] 
  --- poznamená si
  do pamìti, ¾e <JménoRodiny> je ve skuteènosti <NFSS-jméno>.
  Tato pamì» se vyu¾ije napøíklad v~pøíkazu "\OFSfamily".
  Navíc zanese <JménoRodiny> do seznamu rodin vypisovaném pøi 
  "\showfonts".
* "\OFSnormalvariants"\inl[OFSnormalvariants]
  --- do textu, který se vypisuje pøi "\showfonts" 
  nebo pøi neznámé rodinì vlo¾í, seznam standardních pøepínaèù,
  tj.~"\rm,"~"\bf,"~"\it,"~"\bi".
\enditems

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Deklaraèní soubory mají pøíponu "tex" a pøedpokládá se o~nich,
¾e mají pojistku proti opakovanému naètení. Pokud není je¹tì naèten
soubor "ofs.tex", je nutno jej pøed dal¹í èinností naèíst. Rovnì¾ je
vhodné zde naèíst soubor definic znakù podle pou¾itých kódování 
(viz~\beglink{3.4}sekce~3.4\endlink).

V~deklaraèním souboru je nutno vytvoøit vazbu mezi názvy rodin a pou¾itými
metrikami. K~tomu se pou¾ívají následující pøíkazy:

\begitems
* "\protectreading <soubor><mezera>"\inl[protectreading] --- poznamená
  si do pamìti, ¾e je pøeèten <soubor>. Pokud je pøíkaz se stejným 
  parametrem èten podruhé, provede "\endinput", tak¾e následující deklarace jsou
  chránìny proti vícenásobnému ètení.
* "\ofsputfamlist {<text>}"\inl[ofsputfamlist] 
  --- vlo¾í <text> do seznamu rodin, který
  se vypisuje pøi "\showfonts" nebo pøi neznámé rodinì.  
* "\ofsdeclarefamily [<JménoRodiny>] {<pøíkazy>}"\inl[ofsdeclarefamily] 
  --- deklarace nové
  rodiny se jménem <JménoRodiny>. Toto jméno se zanese do seznamu
  známých rodin vypisovaných pomocí "\showfonts". Pokud se tato rodina
  pou¾ije pøi "\setfonts", pak se provedou <pøíkazy>. Mezi <pøíkazy> se
  pou¾ije právì jeden pøíkaz "\loadtextfam", který zavede fonty dané
  rodiny do pamìti \TeX{}u.
* "\loadtextfam"\inl[loadtextfam] 
  --- Zavede ètyøi fonty s~danými metrikami. Tento pøíkaz vy¾aduje
  podrobnìj¹í vysvìtlení, které je vèetnì parametrù pøíkazu uvedeno ní¾e.
* "\newvariant<èíslice> \<pøepínaè> (<Varianta>) <mezera> <metrika>;<extra-enc>;"\inl[newvariant]
  \null\penalty0 --- Dekla\-ruje nový pøepínaè varianty.
  Podrobnìj¹í vysvìtlení je uvedeno ní¾e.
* "\modifyenc <kódování>:<identifikátor>;"\inl[modifyenc] --- pøidání
  výjimek vzhledem k~základnímu kódování, viz~\beglink{3.5}sekce~3.5\endlink. 
* "\fosize"\inl[fosize] 
  --- makro, které uchovává informaci o~aktuální velikosti
  fontù v~naposledy vybrané rodinì. Obsah "\fosize" mù¾e mít dvì
  podoby: "at<dimen>" nebo "scaled<number>" podle toho, jaký tvar
  parametru <velikost> byl pou¾it v~pøíkazu "\setfonts".
* "\fotenc"\inl[fotenc] 
  --- makro, které uchovává informaci o~aktuálním kódování.
  Nejèastìj¹í mo¾nosti jsou "\def\fotenc{8z}" (kódování podle CS-fontù) nebo
  "\def\fotenc{8t}" (kódování podle Corku). Je-li pøi naètení souboru
  "ofs.tex" makro "\fotenc" u¾ známé, ponechá se beze zmìny, jinak se
  definuje jako "8z".
* "\extranec"\inl[extraenc] 
  --- makro, které uchovává informaci o~roz¹iøujícím kódování.
  Tuto informaci tam kopíruje z~parametru <extra-enc> makro "\laodatextfam".
* "\defaultextraenc"\inl[defaultextraenc] 
  --- makro, jeho¾ pøedefinováním mù¾eme zmìnit roz¹iøující kódování základních
  rodin a rodin z~"a35.tex". Výchozí hodnota makra~"8c".
* "\setfontshook"\inl[setfontshook]
  --- makro, které se spustí v¾dy pøi èinnosti pøíkazu "\setfonts"
  tìsnì pøed tím, ne¾ jsou vykonány <pøíkazy> z~"\ofsdeclarefamily".
* "\registertfm <jméno> <od>-<do> <skuteèná metrika>"\inl[registertfm]
  --- umo¾òuje pracovat pøi rùzných velikostech fontù s~rùznými
  metrikami. Podrobnosti viz \beglink{3.8}sekce~3.8\endlink.
* "\registerenc <JménoRodiny>: <kódování> <mezera>"\inl[registerenc]
  --- umo¾òuje omezit pou¾ití rodiny fontù jen pro vymezená
  kódování. Podrobnosti viz \beglink{3.9}sekce~3.9\endlink.
\enditems

Pøíkaz "\loadtextfam" pou¾ívaný v deklaraèních
souborech mezi <pøíkazy> makra "\ofsdeclarefamily" má parametry:

\begtt
\loadtextfam (<Varianta-rm>) <mezera> <metrika-rm>;%
             (<Varianta-bf>) <mezera> <metrika-bf>;%
             (<Varianta-it>) <mezera> <metrika-it>;%
             (<Varianta-bi>) <mezera> <metrika-bi>;<extra-enc>;%
\endtt
%
Procenta na koncích øádkù v této ukázce oznaèují, ¾e za støedníky nemá
být mezera. 
Údaje "(<Varianta-XX>)" slou¾í jako komentáøe o variantách zapisované do
logu a je mo¾no je kompletnì vèetnì závorek a <mezery> vynechat (tøeba jen
nìkteré). Ve verzích OFS do Sep~2002 nebyl tento parametr vùbec
podporován. Pøi vynechání tohoto parametru se pøedpokládají 
následující implicitní hodnoty: "rm: ()", "bf: (Bold)",
"it: (Italic)", "bi: (BoldItalic)". 

Údaje <metrika-XX> odpovídají názvùm metrik, které se pro uvedené
varianty fontù makrem "\loadtextfam" zavedou. Makro zhruba provede toto:

\begtt
\font\tenrm=<metrika-rm> \fosize
\font\tenbf=<metrika-bf> \fosize
\font\tenit=<metrika-it> \fosize
\font\tenbi=<metrika-bi> \fosize
\endtt
%
Pøedpokládá se, ¾e v¹echny <metriky-XX> jsou 
v~deklaraèním souboru napsány tak, ¾e
obsahují makro "\fotenc". %\inl[fotenc]
Tím je zaruèena zmìna názvu metriky pøi
pøechodu na jiné kódování (tj. pøi pøedefinování makra "\fotenc").

Koneènì údaj <extra-enc> udává název extra kódování. Pokud je tento parametr
neprázdný, pak "\loadtextfam" provede na pøechodnou dobu
"\def\fotenc{<extra-enc>}" a znovu expanduje 
parametry <metrika-rm>, <metrika-bf>, <metrika-it> a <metrika-bi>. 
Výsledky tìchto expanzí si poznamená do pamìti. Jedná se o~roz¹iøující 
metriky k~základním metrikám. Je-li parametr <extra-enc> prázdný,
poznámka o roz¹iøujících metrikách se nekoná.
Kdy¾ pak nìjaké makro pro pøístup ke speciálnímu znaku tuto
metriku potøebuje, objeví se na terminálu varování, ¾e aktuálnì
zvolená metrika nemá roz¹iøující variantu.

Nìkteré metriky v~pøíkazu "\loadtextfam"  s výjimkou <metrika-rm> 
mohou být vynechány. Je-li napøíklad prázdný parametr 
<metrika-XX>, pak se zhruba provede
\begtt
\def\tenXX{\message{varování o neexistující variantì na terminálu}}
\endtt
%
tak¾e pøi pøechodu na takovou variantu se objeví na terminálu
a v~logu hlá¹ení o~ne\-existující variantì a font se nezmìní.

Pøíkaz "\setfonts"\inl[setfonts] 
nemìní význam maker "\rm", "\bf", "\it" a "\bi",
ale mìní význam pøepínaèù fontù "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tenbi". 
Dìlá to navíc zprostøedkovanì tím, ¾e spustí <pøíkazy> deklarované pro
po¾adovanou rodinu v~"\ofsdeclarefamily" a mezi tìmito <pøíkazy>
se vyskytuje pøíkaz "\loadtextfam". 

Makra "\rm", "\bf", "\it", resp. "\bi" pou¾ívají fontové pøepínaèe
"\tenrm", "\tenbf", "\tenit",\inll[tenrm \back tenbf \back tenit]
resp. "\tenbi". První tøi jsou známy z~plainu
a ètvrtý\inl[tenbi] je zaveden novì. 
Navíc makra "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" ukládají
do kontrolní sekvence "\currentvariant"\inl[currentvariant] 
informaci o~naposledy aktivované variantì. Tato informace má podobu
písmene ("M", "F", "T", resp. "I"), proto¾e jedinì konstrukce
"\let\currentvariant=<písmeno>" je odolná vùèi expanzi. ©lo o~to, aby
makra pøepínaèù variant byla robustní i bez pøedefinování "\shipout".

V¹imneme si, ¾e "\loadtextfam" nastavuje pøepínaèe 
"\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tenbi" 
na fonty v~libovolné velikosti. Èiní tak podle aktuální 
hodnoty makra "\fosize", které mìní makro "\setfonts" podle toho, jak
je zadán parametr <velikost>.
Slovo {\clqq"ten"\crqq} v~názvech fontových pøepínaèù tedy
nemusí znamenat, ¾e se jedná o~font ve velikosti 10\,pt. Pova¾ujme
tyto názvy za historické a z~hlediska OFS mo¾ná trochu
kuriózní. Není pøitom nutné pro pøepínaèe textových fontù vymý¹let
názvy nové.

Nìkdo mù¾e namítnout, ¾e opakované pou¾ívání makra "\setfonts" v¾dy
znovu a znovu spou¹tí ètveøici pøíkazù "\font", co¾ mù¾e zpùsobit
vìt¹í nároky na pamì» a èas. Není to pravda, proto¾e \TeX{} si eviduje
interní tabulku u¾ zavedených metrik a pøi opakovaném pou¾ití
primitivu "\font" na stejnou metriku se u¾ neobtì¾uje metriku vùbec
otevírat. Jen inicializuje pøíslu¹ný fontový pøepínaè asi stejnì rychle,
jako by se to provedlo pomocí "\let".

Pøíkaz "\loadtextfam" je¹tì pøed zavedením fontù naète
pøi "\loadingenc>0"\inl[loadingenc]
soubor "ofs-\fotenc.tex". Pøi neprázdném parametru <extra-enc>
navíc naète soubor "ofs-<extra-enc>.tex".
Tyto soubory jsou èteny jen jednou a v dobì ètení jsou
ignorovány prázdné øádky, konce øádkù. Ètení probíhá uvnitø 
skupiny, kde jsou pro jistotu lokálnì nastaveny
kategorie znakù podle plain\TeX{}u (a~"\catcode`@=11")
a je nastaveno "\globaldefs=1", tj.~v¹echna
pøedefinování ze souboru "ofs-<kódování>.tex" se provedou globálnì.
To nám nevadí, proto¾e novì naètené kódovací soubory nejsou v~konfliktu 
s~pøedchozími (viz vlastnosti pøíkazù "\characterdef" a "\accentdef"
v~\beglink{3.4}sekci~3.4\endlink). Naètení vìt¹ího mno¾ství tìchto 
souborù ne¾ je v~dané chvíli potøeba, rovnì¾ neohrozí funkcionalitu 
maker závislých na kódování. Dùvod globální definice je v~tom, ¾e 
není vhodné, aby pøi opakovaném "{...\setfonts...}" musel být 
kódovací soubor naèítán neustále znovu a znovu. 

Pokud u¾ivateli vadí, ¾e je pøedefinování maker globální
(chce napøíklad svùj èlánek zaøadit do sborníku, kde by
pøedefinování mohlo vadit jiným èlánkùm), pak ponechá "\loadingenc=0" a
musí naèíst soubory s~deklaracemi maker manuálnì pomocí 
"\input" na zaèátku èlánku. V~takovém pøípadì se provede
deklarace jen lokálnì.

V~parametru <pøíkazy> makra "\ofsdeclarefamily" se mù¾e deklarovat
nadstandardní varianta rodiny pomocí pøíkazu "\newvariant".\inl[newvariant]
Tento pøíkaz provede:

\begtt
\font\ten<pøepínaè>=<metrika> \fosize
\def \<pøepínaè> {\let\currentvariant=<èíslice> \ten<pøepínaè>}
\endtt
%
Dále pøíkaz "\newvariant" zanese do pamìti informaci o~pøípadné
roz¹iøující metrice podle <ext-enc>.

Pokud OFS potøebuje dodr¾et pøi pøechodu na novou rodinu naposledy
zvolenou nadstandardní variantu, èiní tak podle hodnoty 
"\currentvariant". Pokud tedy nová rodina má deklarovánu 
nadstandardní variantu pod stejnnou <èíslicí>, bude pou¾ita tato 
varianta a OFS nebude pøepínat do defaultní varianty "\rm".
Je proto vhodné deklarovat varianty rùzných rodin ale 
\uv{stejného typu} pod stejnou <èíslicí>. 
Z principu vìci vidíme, ¾e v~OFS existuje omezení v~poètu
nadstandardních variant jedné rodiny na maximálnì 10.
To by nemìlo vadit, proto¾e kdykoli mù¾eme rozdìlit rozsáhlou 
rodinu na více rodin (napøíklad ©tormovy rodiny DynamoGrotesk).

Makro "\setfonts" mù¾e mìnit význam maker "\loadtextfam" a
"\newvariant". Udìlá to právì tehdy, kdy¾ je v parametru <Rodina>
specifikovaná varianta. V takovém pøípadì staèí zavést jeden font a
není potøeba zavádìt celou rodinu. Pøi specifikaci standardní varianty
"\newvariant" nebude dìlat nic a "\loadtextfam" zavede jediný font.
Pøi specifikaci nadstandardní varianty "\loadtextfam" nebude dìlat nic
a "\newvariant" zavede font jen tehdy, pokud se jedná o font
specifikované varianty. 

Na závìr této sekce si podrobnìji vysvìtlíme èinnost 
pøíkazu "\setfonts".\inl[setfonts] 
Tento pøíkaz \uv{vypoèítá} a definuje podle parametru <velikost> hodnotu
makra "\fosize". Dále pøi neprázdném pamaretru <JménoRodiny> a pøi
neuvedení varianty tento pøíkaz provede
"\def\currentfamily{<JménoRodiny>}"\inl[currentfamily], 
zatímco pøi prázdném parametru
hod\-notu z~"\currentfamily" pouze pou¾ije. 
Je-li v~parametrech uvedena varianta
rodiny, pozmìní "\setfonts" na pøechodnou dobu makra "\loadtextfam" a
"\newvariant" tak, aby místo
celé rodiny fontù byl zaveden jen jeden font. Dále spustí
"\setfontshook" a pak <pøíkazy> z~odpovídajícího "\ofsdeclarefamily". 
Potom vrátí hodnoty maker
"\loadtextfam" a "\newvariant" do pùvodního stavu, pokud byly 
tyto hodnoty mìnìny. Nakonec spustí makro 
"\runmodifylist"\inl[runmodifylist], které nastaví za jistých okolností
výjimky ze zvoleného kódování (podrobnìji viz~\beglink{3.5}sekci~3.5\endlink).
Koneènì pøíkaz "\setfonts" spustí "\ignorespaces", aby pøípadná
zapomenutá mezera za závorkou~\clqq"]"\crqq nebyla v~horizonálním módu
vyti¹tìna.


\subsec Kódování fontù a deklarace znakù
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\PLAIN: Pro pøepínání do roz¹iøující metriky slou¾í makro 
"\setextrafont"\inl[setextrafont]. 
Toto makro se podívá, zda k~aktuálnímu fontu existuje v~pamìti poznámka 
o~roz¹iøující metrice (viz pøíkaz "\loadtextfam" a "\newvariant"
\beglink{3.3}v~pøedchozí sekci\endlink). 
Pokud taková poznámka existuje, pøíkaz "\setextrafont" provede zhruba toto:

\begtt
\font\extrafont=<roz¹iøující metrika ve velikosti základní metriky> \extrafont@inl[extrafont]
\endtt

\LATEX:  Pro pøepínání do roz¹iøujícího kódování, které je deklarováno
pøíkazem "\OFSextraencoding", slou¾í (stejnì jako v plainu) 
makro "\setextrafont". Toto makro se podívá, zda bylo 
roz¹iøující kódování deklarováno, a pokud ano, provede zhruba toto:

\begtt
\fontencoding{<roz¹iøující kódování>}\selectfont
\endtt

\OBA: Chceme-li vytisknout z~roz¹iøující metriky (roz¹iøujícího
kódování) nìjaký znak s~kódem <èíslo>, je mo¾né pou¾ít 
makro "\extchar <èíslo>"\inl[extchar].

\PLAIN (a¾ do konce sekce):
Pro definice maker závislých na aktuálním kódování
je mo¾né v~OFS pou¾ít dva deklaraèní pøíkazy: 
"\characterdef" a "\accentdef". První z~nich\inl[characterdef] 
má tyto parametry:

\begtt
\characterdef \<sekvence>  <kódování> <mezera> <èíslo>
% pøíklad:
\characterdef \promile  8z  141
% nebo
\characterdef \<sekvence>  <kódování> <mezera> {<pøíkazy>}
% pøíklad:
\characterdef \promile  8t  {\%\char24 }
\characterdef \promile  *   {\vrule height1ex width1ex\relax} 
                            % in another encodings
\endtt

V~prvním pøípadì se bude "\<sekvence>" pøi aktuálním kódování fontù 
shodném s~<kódováním> expandovat na token kategorie 12 s~kódem 
rovným <èíslu>. V~druhém pøípadì "\<sekvence>" expanduje pøi 
shodnosti <kódování> na <pøíkazy>. V¹e probìhne na úrovni 
expand procesoru. Pokud pou¾ijeme oba vý¹e zmínìné pøíklady 
pro definici "\promile", pak platí:

\begtt
\def\fotenc{8z} \promile % expanduje na znak s kódem 141
\def\fotenc{8t} \promile % expanduje na pøíkazy \%\char24
\endtt

Mimoto je mo¾né deklarovat pøístup k~roz¹íøenému kódování, pokud je
toto kódování specifikováno jako parametr <extra-enc> v~pøíkazu
"\loadtextfam". Pøíklad:

\begtt
\characterdef \euro  8z  134
\characterdef \euro  6s  37

\def\fotenc{8z} \euro % expanduje na znak s kódem 134
\def\fotenc{8t} \euro % expanduje na: {\setextrafont znak s kódem 37}
\endtt

V~tomto pøíkladì se pøi "\def\fotenc{8t}" mù¾e stát, ¾e aktuální font
nemá poznámku o~roz¹iøující metrice, nebo má poznámku o~roz¹iøující 
metrice jiné ne¾ "6s". Pak "\euro" vypí¹e varování na terminál 
o~nedostupnosti znaku "\euro".

Vysvìtlíme nyní podrobnìji, jak makra deklarovaná pomocí 
"\characterdef" fungují. Pøíkaz "\characterdef"
definuje "\<sekvenci>" 
jako "\printcharacter{<sekvence>}"\inl[printcharacter],
tak¾e napøíklad "\promile" expanduje nejprve na "\printcharacter{promile}".
a "\euro" na "\printcharacter{euro}".
Pokud se "\characterdef" pou¾ije opakovanì na stejnou "\<sekvenci>",
pak se v¾dy znovu definuje stejnì, tak¾e nedochází ke ztrátì pøedchozí
informace. Kromì toho ale "\characterdef" definuje dal¹í makro 
"\<sekvence>:-<kódování>" tak, ¾e toto makro expanduje na znak se 
specifikovaným kódem nebo na <pøíkazy>. Dal¹í inteligence je schována 
v~pøíkazu "\printcharacter". Ten ovìøí, zda je definováno makro 
"\<sekvence>:-\fotenc". Pokud ano, expanduje na obsah tohoto makra.
Jinak ovìøí, zda existuje poznámka o~roz¹iøující metrice vzta¾ená
k~aktuálnímu fontu. Pokud ano, zjistí kódování této roz¹iøující
metriky <extra-enc> a podívá se, zda je definováno makro 
"\<sekvence>:-<extra-enc>". Pokud ano, expanduje na 

\begtt
{\setextrafont \<sekvence>:-<extra-enc>} 
\endtt
%
Pokud se stále nepodaøilo realizovat po¾adovaný znak, 
pokusí se vytisknout defaultní znak nezávislý na kódování 
"\<sekvence>:-*". Pokud ani to není mo¾né,
spustí se "\printcharacterwarn{<sekvence>}".\inl[printcharacterwarn]
Implicitní hodnota tohoto makra vypí¹e varování 
o~nedostupném znaku <sekvence> na terminál a do logu a do výstupu
nevytiskne nic.

Chceme-li se vyhnout výpisu varování, mù¾eme "\printcharacterwarn"
pøedefinovat, tøeba takto:

\begtt
\def\printcharacterwarn #1{?(#1)?}
\endtt

Od verze OFS Mar. 2004 "\characterdef" odmítá pøedefinovat u¾
definované kontrolní sekvence. Definuje pouze sekvence, které mají
zatím význam "\undefined" nebo "\relax". V jiném pøípadì (a pokud není
sekvence u¾ pomocí "\characterdef" definována) vypí¹e
varování o ignorované definici do log souboru. Dùvod tohoto opatøení
je ten, ¾e kódovací soubory deklarují obrovské mno¾ství nových
kontrolních sekvencí pomocí "\characterdef", a pøitom programátor
maker nemusí v¹echny znát. Mù¾e se tedy stát, ¾e pou¾ije pro své vlastní makro
stejné jméno. V takovém pøípadì "\characterdef" respektuje makro
definované programátorem a pøíslu¹ný znak ponechá nepøístupný.
Pokud potøebujeme pomocí "\characterdef" skuteènì nìkteré
kontrolní sekvence pøedefinovat (u~maker závislých na kódování z~plainu to je
nutné), pak musíme pøed pou¾itím "\characterdef" napsat
"\let\<sekvence>=\relax". 

Ze~stejných dùvodù bylo do OFS pøidáno makro "\safelet"\inl[safelet],
které se chová jako "\let", ale odmítá pøedefinovat u¾ definované
kontrolní sekvence. Místo toho pouze vypí¹e varování, definované 
v~makru "\safeletwarn"\inl[safeletwarn].

Kromì deklarace znakù pomocí "\characterdef" je k~dispozici mo¾nost
deklarace akcentových pøíkazù prostøednictvím 
"\accentdef"\inl[accentdef], který má
tyto parametry:

\begtt
\accentdef \<sekvence> <znak> <nepovinná mezera> <kódování> <mezera> <èíslo>
% Pøíklad:
\accentdef \v E  8z  204           % Ecaron
% nebo
\accentdef \<sekvence> <znak> <nep. mezera> <kódování> <mezera> {<pøíkazy>}
% Pøíklad:
\accentdef \v *  8z  {\accent20 }  % default caron in 8z
\accentdef \v *  *   {\blackbox }  % default caron
\endtt

Pokud je aktuální kódování fontù toto¾né s~<kódováním>, pak "\<sekvence>"
následovaná znakem <znak> expanduje na token kategorie 12 s~kódem
<èíslo>, respektive expanduje na <pøíkazy>. To v¹e se dìje jen na
úrovni expand procesoru. Pokud je pøi deklaraci
pomocí "\accentdef" jako <znak> uvedena hvìzdièka, pak se deklarované
<pøíkazy> nebo kód <èíslo> pou¾ije v¾dy, kdy¾ znak následující 
"\<sekvenci>" není nikde prostøednictvím "\accentdef"
deklarován. Jedná se tedy o~defaultní realizaci akcentu, pokud ve
fontu neexistuje pøímo akcentovaný znak.

Kromì toho mají akcenty deklarované pomocí "\accentdef" stejnou
inteligenci týkající se mo¾nosti vyu¾ití roz¹iøující metriky, jako
znaky deklarované v~"\characterdef".

Vysvìtlíme si nyní podrobnìji, jak akcenty deklarované pomocí 
"\accentdef" fungují. Pøíkaz "\accentdef"
definuje "\<sekvenci>" jako makro s~jedním neseparovaným parametrem
"#1", které v~první øadì expanduje 
na "\printaccent{<sekvence>}{#1}"\inl[printaccent],
tak¾e napøíklad "\v E" expanduje na "\printaccent{v}{E}". Dále
"\accentdef" definuje makro "\<sekvence>:<znak>:-<kódování>" jako znak
s~daným kódem <èíslo> nebo jako <pøíkazy>. Dal¹í práci udìlá
pøíkaz "\printaccent". Tento pøíkaz zjistí, zda je definováno makro
"\<sekvence>:<znak>:-\fotenc". Pokud ano, expanduje na toto makro.
Pokud ne, tak si ovìøí, zda je k~aktuálnímu fontu poznamenána
roz¹iøující metrika a zjistí její kódování <extra-enc>. Jestli¾e je
definováno makro "\<sekvence>:<znak>:-<extra-enc>", pak se expanduje na 
"{\setextrafont \<sekvence>:<znak>:-<extra-enc>}". Pokud zatím v¹e
selhalo, zkusí "\printaccent" postupnì zjistit, zda jsou definována
makra "\<sekvence>:*:-\fotenc" a "\<sekvence>:*:-<extra-enc>". Pokud je
definováno první z~nich, expanduje a pøipojí na konec expanze <znak>.
Pokud je definováno jen druhé z~nich, expanduje na

\begtt
{\setextrafont \<sekvence>:*:-<extra-enc> <normalfont> <znak>}
\endtt
%
kde <normalfont> oznaèuje pøepínaè do aktuálního fontu. Jestli¾e 
dosud v¹e selhalo, pokusí se je¹tì o~realizaci akcentu nezávislého na
kódování, tj.~pokusí se tisknout "\<sekvence>:<znak>:-*" nebo koneènì
"\<sekvence>:*:-*  <znak>". Teprve kdy¾ i toto selhalo,
spustí se "\printaccentwarn{<sekvence>}{<znak>}".\inl[printaccentwarn]
Implicitní hodnota tohoto makra vypí¹e se na terminál a do 
logu varování o~nedostupnosti akcentovaného znaku a do výstupu
nevytiskne nic.

Je tøeba si uvìdomit, ¾e pøechod ke znaku v~roz¹iøující metrice uvnitø
slova znamená ztrátu vyrovnávacího kernu kolem tohoto znaku a
nemo¾nost pou¾ít na takové slovo vzory dìlení slov. Proto doporuèujeme
pou¾ít základní metriku kódovanou tak, aby pøechod na roz¹iøující
metriku byl jen výjimeèný. Pro èeský a slovenský jazyk jsou v~tomto smyslu
vhodná kódování "8z" i "8t", proto¾e obì zahrnují kompletní èeskou a
slovenskou abecedu. 

Chceme-li odstranit u¾ deklarovaný znak\inl[characterdel]
(viz té¾ tzv.~<výjimky> v~následující sekci), mù¾eme pou¾ít pøíkazy
"\characterdel" a "\accentdel".\inl[accentdel]
Tyto pøíkazy mají stejné parametry
jako "\characterdef" resp. "\accentdef" a odstraní definici pøíkazu
"\<sekvence>:-<kódování>" resp. "\<sekvence>:<znak>:-<kódování>".

%Na závìr této sekce uvedeme pøíklad definice inteligentního
%"\Uppercase":
%
%\begtt
%\def\Uppercase #1{\bgroup
%   \let\expandaction=\noexpand % \euro zùstane po expanzi bez zmìny
%                               % \u{g} taky zùstane beze zmìny
%   \def\ss{SS}\def\l{\L}\def\o{\O}\def\ae{\AE}\def\oe{\OE}%
%   \edef\tmp{#1}\expandafter
%   \egroup \expandafter\uppercase\expandafter{\tmp}%
%}                    % \uppercase promìní \u{g} na \u{G}. O to ¹lo.
%\endtt


\subsec \PLAIN: Soubory maker závislých na kódování a výjimky z~kódování
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøíkazy "\characterdef" a "\accentdef" popsané v~pøedchozí sekci
pøedefinovávají makra závislá na kódování ("\v", "\ae", atd.). V~této
sekci popí¹eme koncepci, kam tato makra zapisovat, aby OFS pøi
"\loadingenc=1" udr¾ovalo konzistentní definice tìchto maker
v~závislosti na zvoleném kódování a na mno¾inì výjimek
pou¾ité rodiny fontù.

Deklarace maker pomocí "\characterdef" a "\accentdef"
se zapisují do souborù s~názvem "ofs-<kódování>.tex" (tzv.~{\it
kódovacích souborù\/}),
proto¾e pøíkaz "\loadtextfam" (volaný z~makra "\setfonts") 
tyto deklarace pøi nastaveném "\loadingenc=1"\inl[loadingenc] odtud ète.

Ka¾dé kódování má svou základní sadu znakù a akcentovaných písmen.
Tato sada je v~kódovacím souboru zanesena pomocí pøíkazù
"\characterdef" a "\accentdef". Vzhledem k této základní sadì mohou
jednotlivé rodiny fontù obsahovat nìjaké znaky navíc nebo naopak nìjaké
znaky mohou chybìt. Tyto výjimky se deklarují
pomocí pøíkazu "\modifydef"\inl[modifydef] takto:

\begtt
\modifydef <kódování>:<identifikátor>; {<výjimky>}
\endtt
%
Pøitom <výjimky> obsahují pøíkazy "\characterdef", "\accentdef",
"\characterdel" a "\accentdel". Pøíkazy "\*del" musejí obsahovat 
v~argumentu hodnotu znaku podle základní sady daného kódování.
Pokud má být nìjaký znak vzhledem k základní sadì pøedefinován, musejí
pøíkazy "\*del" a "\*def" k tomuto znaku následovat tìsnì za sebou.

V parametru pøíkazu "\ofsdeclarefamily" mù¾eme pomocí \uv{odkazu na
<výjimky>} pøíkazem "\modifyenc"\inl[modifyenc]
vyznaèit, ¾e daná rodina obsahuje vzhledem k~základní sadì kódování
odpovídající <výjimky>. Pøíkaz má tvar:

\begtt
\modifyenc <kódování>:<identifikátor>;%
\endtt
%
Takových pøíkazù mù¾e být pro ka¾dou rodinu fontù uvedeno více 
(a samozøejmì tyto pøíkazy mohou obsahovat rùzná <kódování>).
Odkazuje-li tento pøíkaz na <výjimky>, které je¹tì
nebyly deklarovány, neprovede se nic. 

Pøíklad deklarace výjimek kódování "8z:csfonts" najdete v~souboru
"ofs-8z.tex" a odkazy na nì pak najdete u~rodin "CM*" 
v~souboru "ofsdef.tex". 

Pøíkazy "\modifyenc" jsou spu¹tìny pøi ka¾dém "\setfonts". Ve
skuteènosti tyto pøíkazy pouze ukádají do tzv.~{\it seznamu odkazù}
(do makra "\newmodifylist"\inl[newmodifylist])
své parametry. Pøi startu "\setfonts" se zakládá prázdný seznam odkazù.
"\modifyenc" ukládá do tohoto seznamu svùj parametr jen tehdy, pokud 
<kódování> je rovno "\fotenc" nebo "\extraenc". Vlastní práci 
(nastavení výjimek) provede a¾ pøíkaz "\runmodifylist", který je spu¹tìn
na konci "\setfonts" a jeho¾ èinnost si nyní podrobnì popí¹eme.

Makro "\runmodifylist"\inl[runmodifylist] porovná seznam 
odkazù na výjimky pøedchozí rodiny ("\modifylist"\inl[modifylist]) 
se seznamem odkazù novì nastavené rodiny ("\newmodifylist").  Pokud jsou oba seznamy
stejné nebo "\modifylist" má význam "\relax", pak "\runmodifylist" 
ukonèí èinnost.  Jinak se pustí do nastavení výjimek. Nejprve prohodí významy
"\characterdef"$\leftrightarrow$"\characterdel" a
"\accentdef"$\leftrightarrow$"\accentdel" a spustí "\modifylist"
Jinými slovy vrátí stav maker vázaných na
kódování do výchozího stavu.  Pøi této èinnosti je ignorováno mazání
znaku, pokud tìsnì pøed tím byl znak deklarován (viz pravidlo 
o~pøedefinování znaku na zaèátku této sekce).  Pak pøíkaz "\runmodifylist"
vrátí "\characterdef" a "\accentdef" do pùvodního stavu a spustí
"\newmodifylist". Ve¹kerá pøedefinování, která se pøi této èinnosti provádìjí, 
jsou jen lokální. Mechanismus dvou seznamù odkazù zaruèuje, 
¾e napøíklad pøi

\begtt
\setfonts [Rodina1/] ... \setfonts [Rodina2/] ...
\endtt
%
budou správnì nastaveny výjimky aktuálního kódování i pro
Rodinu2, aèkoli Rodina1 má jinou mno¾inu výjimek ne¾
Rodina2. 

Kontrolní sekvence "\modifylist" má po inicializaci OFS význam
prázdného makra. Programátor maker mù¾e pou¾ít
"\let\modifylist=\relax" a tím potlaèí ve¹keré nastavování výjimek.

Poznamenejme je¹tì, ¾e deklaraèní pøíkazy "\modifydef" nejen¾e ukládají 
<výjimky> do pamìti, ale projdou také
jejich obsah a definují v¹echny zde deklarované sekvence jako odpovídající
"\printcharacter" resp. "\printaccent". Tím máme zaruèeno, ¾e ka¾dá
kontrolní sekvence ze v¹ech výjimek je definována (nedojde ke zprávì
{\tt undefined control sequence}) a navíc OFS má
dokonalý pøehled o tom, zda je v~aktuální rodinì tato kontrolní
sekvence pou¾itelná nebo nikoli. Tvùrce maker si pak mù¾e podle
potøeby pøedefinovat makra "\print*warn".

Pøíkaz "\modifydef" prochází <výjimky> tak, ¾e na pøechodnou dobu
pozmìní pøíkazy "\accentdef", "\accentdel", atd. a <výjimky> spustí.
Pokud nechceme, aby se makra ve <výjimkách> spou¹tìla u¾ v~dobì
èinnosti "\modifydef", uvedeme pøed tato makra sekvenci
"\skipfirststep".\inl[skipfirststep]
Ta se chová jako "\relax", ale pøi spou¹tìní
<výjimek> pøíkazem "\modifydef" zpùsobí, ¾e v¹e za touto sekvencí a¾
do konce <výjimek> bude pøeskoèeno.

Identifikátory "<kódování>:lccodes" a "<kódování>:ienc" jsou rezervovány
pro pou¾ití mimo OFS v~dal¹ích makrech. OFS napøíklad vùbec neøe¹í nastavení
"\lccode", "\uccode" znakù podle pou¾itého kódování. Makro, které
se o toto stará, mù¾e vhodnì definovat pøíkazy "\lccodes"\inl[lccodes]
a "\lccodesloop"
a spustí "\csname <kódování>:lccodes\endcsname". OFS uvedené pøíkazy
vùbec nedefinuje.\inl[lccodesloop]  
Deklarace "<kódování>:lccodes" jsou uvedeny 
v~souborech "ofs-8t.tex" a "ofs-8z.tex" aèkoli nejsou v OFS vyu¾ity, 
proto¾e to souvisí s~kódováním textových fontù. Pøíklad pou¾ití
"<kódování>:lccodes" je v makru "lang.tex" a makro "inec.tex"
pou¾ívá "<kódování>:ienc". V dokumentaci~k tìmto makrùm je
øeèeno více.

Deklarace nejèastìji pou¾ívaných výjimek se zapisují pøímo do
kódovacích souborù. Deklarace ménì obvyklých výjimek (vztahujících se
jen na urèité rodiny fontù) mù¾eme psát za "\endinput" deklaraèních
souborù. Mezi <pøíkazy> makra "\ofsdeclarefamily" pak
pou¾ijeme pøíkaz\inl[modifyread]

\begtt
\modifyread <jméno souboru>;%
\endtt
%
Tento pøíkaz pøi kladném "\loadingenc" naète daný soubor
od výskytu sekvence "\modifytext"\inl[modifytext].
Tuto sekvenci je vhodné umístit za "\endinput", aby "\modifyread"
pøeèetl tu èást souboru, která zatím nebyla ètena.
Pøiøazení je v dobì ètení globální a ignorují se konce 
øádkù a prázdné øádky. Opakovanì se soubor nenaèítá. 

Díky tomuto pøíkazu mù¾eme soustøedit deklarace rodin fontù a
deklarace výjimek z~kódování do spoleèného souboru. Výjimky
\TeX{} pøeète a¾ v dobì, kdy to potøebuje. ©etøí se tím pamì» \TeX{}u.
Pøíklad pou¾ití je v~souboru "slido.tex".

OFS nabízí také testovací
makro, zda kontrolní sekvence odpovídá znaku, který je ve fontu
pøístupný èi nikoli:\inl[knownchar]

\begtt
\knownchar <znak nebo akcent+znak>? \iftrue znak je pøístupný
           \else   znak je nepøístupný nebo nedefinovaný \fi
% pøíklad:
\def\tryeuro{\knownchar \euro? \iftrue \euro \else Euro\fi}
\endtt


\subsec Pomocná makra pro akcenty a znaky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pro pohodlné deklarování defaultních akcentù jsou v~OFS\inl[accentabove] 
pøipravena dvì makra: "\accentabove" a "\accentbelow", 
která se pou¾ívají takto:\inl[accentbelow]

\begtt
\accentabove {<znak akcentu>}{<vertikální mezera>}{<základní znak>}
\accentbelow {<znak akcentu>}{<vertikální mezera>}{<základní znak>}
\endtt

Pøíkaz "\accentabove" resp. "\accentbelow" pøisadí 
<znak akcentu> nad resp. pod <základní znak>, pøièem¾ mezi tìmito
znaky bude <vertikální mezera>. Oba znaky budou na spoleèné vertikální
ose a pøi sklonìném písmu na spoleèné sklonìné ose. ©íøka výsledného 
slo¾eného znaku je odvozena od ¹íøky základního znaku. Makra jsou
implementována jako "\vbox" resp. "\vtop" spoleènì s~"\halign" a 
s~výpoètem usazení na pøípadnì sklonìné ose.

Znaky pro akcent nahoøe jsou ve fontech vesmìs kresleny ve vý¹ce
odpovídající základnímu znaku o~vý¹ce 1\,ex. Proto usazení 
takového akcentu vy¾aduje kompenzaci:

\begtt
\accentabove {<znak akcentu>}{-1ex}{<základní znak>}
\endtt

V~tomto pøípadì se akcent umístí naprosto stejnì, jako pøi pou¾ití
primitivu "\accent". Na rozdíl od tohoto primitivu ale makra
"\accentabove" a "\accentbelow" umo¾nují vzájemné skládání, 
èím¾ mù¾eme dosáhnout nìkolikanásobného akcentu. Vyzkou¹ejte:

\begtt
\it \accentabove {.}{.1ex}{\accentabove {,}{.1ex}{\v A}}
\endtt

\PLAIN:
Bohu¾el, makra deklarovaná pomocí "\accentdef" nejsou uzpùsobena na
více ne¾ dvojí akcent. Navíc dvojí akcent je mo¾ný jen 
v~tom pøípadì, ¾e se vnitøní akcent
se základním znakem realizuje jako jediný znak. Pokud potøebujeme 
vícenásobný akcent, mù¾eme v¾dy pou¾ít pøímo v~textu makro 
"\accentabove" nebo "\accentbelow".

\PLAIN:
Od verze OFS Feb. 2004 je k dispozici makro
"\ofshexbox"\inl[ofshexbox], které pracuje podobnì jako
plainové "\mathhexbox", ale navíc dovede nastavit font podle 
aktuální varianty. Nejprve pomocí pøíkazu 
"\ofshexboxdef"\inl[ofshexboxdef] nastavíme \uv{rodinu} ètyø metrik:

\begtt
\ofshexboxdef <rodina>{<metrika-rm>}{<metrika-bf>}{<metrika-it>}{<metrika-bi>}
\ofshexboxdef 2 {cmsy}{cmbsy10}{cmsy}{cmbsy10} % napøíklad takto
\endtt
%
Pak pøíkaz "\ofshexbox <rodina><hexa-kód>" vytiskne znak s~<hexa-kódem>
z jednoho ze ètyø deklarovaných fontù a v aktuální velikosti "\fosize"
Volba fontu závisí na aktuální variantì. Pokud je varianta jiná ne¾
"\bf", "\it", "\bi", pou¾ije se <metrika-rm>. OFS implicitnì deklaruje
jen <rodinu> = 2, proto¾e plain pou¾ívá jen "\mathhexbox2..".
Cílem tohoto makra bylo definovat pro CMfonty/CSfonty znaky
"\S", "\dag", "\ddag", "\P" zpùsobem, který je nezávislý na aktuálním
nastavení matematických fontù, ale je závislý na aktuální velikosti a
variantì. Viz soubor "ofs-8z.tex".

Pomocí "\ofshexbox" mù¾eme snadno definovat napøíklad symbol 
"\euro" pro v¹echna kódování fontù, ve kterých je tento 
symbol nepøítupný:

\begtt
\ofshexboxdef {TS1}{tcrm1000}{tcbx1000}{tcti1000}{tcbi1000}
\characterdef \euro * {\ofshexbox{TS1}BF}
\endtt


\subsec \PLAIN: Fonty v~matematice podruhé
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nastal èas podrobnìji vysvìtlit èinnost pøíkazu "\setmath"\inl[setmath].
Ten pøevezme parametry a vypoèítá z~nich
základní\inl[textfosize],
indexovou a index-indexovou velikost fontù. Výsledky ulo¾í do maker
"\textfosize"\inl[scriptfosize], 
"\scriptfosize" a "\scriptscriptfosize". V~nich jsou
údaje o~velikosti ulo¾eny ve tvaru 
"at<dimen>" nebo "scaled<èíslo>"\inl[scriptscriptfosize]
podobnì jako v~makru "\fosize". Pak pøíkaz "\setmath" spustí makro
"\mathfonts"\inl[mathfonts].  
V~nìm se pøedpokládá zavedení a nastavení
matematických fontù. 
Pokud je "\setmath" spu¹tìno poprvé nebo pokud do¹lo ke zmìnì
hodnoty "\fomenc", tak "\setmath" je¹tì spustí
makro "\mathchars"\inl[mathchars]. 
Tam se obvykle nastavují kódy matematických znakù pomocí 
"\mathcode", "\mathchardef" a pøíbuzných primitivù.
Makra "\mathfonts" a "\mathchars" mají sice v~OFS svou 
implicitní hodnotu, ale zku¹ený u¾ivatel je mù¾e podle své 
potøeby mìnit.

Pro pohodlné zavádìní a nastavování matematických fontù je pøipraveno
makro "\loadmathfam"\inl[loadmathfam], 
které se pou¾ívá v~definici makra "\mathfonts".
Makro "\loadmathfam" má tyto mo¾nosti parametrù:

\begtt
%%                                % font je deklarován:
\loadmathfam <rodina>[/<metrika>]   % metrikou
\loadmathfam <rodina>[-<varianta>/] % variantou aktuální rodiny
\loadmathfam <rodina>[<pøepínaè>/]  % pøepínaèem textového fontu
\loadmathfam <rodina>[X<pøepínaè>/] % roz¹iøující metrikou pøepínaèe
\endtt
%
Pøíklady:

\begtt
\loadmathfam 0[tenrm/]% metrika podle pøepínaèe \tenrm
\loadmathfam 5[-bi/]%   metrika z akuální textové rodiny, varianta bi
\newmathfam \symbfam 
\loadmathfam \symbfam [/psyr]%    metrika psyr
\newmathfam \extitfam
\loadmathfam \extitfam [Xtenit/]% roz¹iøující metrika k pøepínaèi tenit
\endtt
%
V~pøíkladì jsou do rodiny 0 zavedeny fonty stejné, jako v~aktuálním
textovém fontu "\tenrm". V~rodinì 5 jsou zavedeny fonty
jako pøi~"\setfonts [-bi/]".
Dále je deklarována nová rodina "\symbfam",
do které jsou zavedeny fonty z~metriky "psyr". 

Existuje nepatrný rozdíl napø.~mezi pou¾itím pøíkazu "\loadmathfam 5[tenbi/]"
a "\loadmathfam 5[-bi/]". V~prvním pøípadì OFS zjistí metriku 
k~pøepínaèi "\tenbi" a tuto metriku pou¾ije ve v¹ech velikostech
stejnou pouze modifikovanou klíèovým slovem "at<dimen>".
Ve druhém pøípadì se mù¾e pro rùzné velikosti pou¾ít rùzná metrika,
pokud je tato vlastnost pro danou variantu fontu
deklarována (viz~\beglink{3.8}sekce~3.8\endlink).

Pro deklaraci nové
rodiny se v pøíkladu pou¾ila alternativa k~"\newfam" s~názvem 
"\newmathfam"\inl[newmathfam], 
proto¾e makro "\newfam" z~plainu je definováno jako "\outer" 
a nelze je tedy pou¾ít uvnitø definice. Navíc makro
"\newmathfam" pracuje lokálnì a tudí¾ ¹etøí více místa pro u¾ivatelské
rodiny ne¾ plainovské "\newfam".
V~deklaracích základních matematických kódování se nové matematické
rodiny definují pøímo pomocí "\chardef" a je tam pomocí pøíkazu
"\lastfam=<èíslo>"\inl[lastfam]
nastavena maximální pou¾itá hodonta. To zaruèí, ¾e u¾ivatel mù¾e
pozdìji pou¾ít "\newmathfam" a zaène alokovat dal¹í
rodiny s~èísly tìsnì vìt¹ími ne¾ "\lastfam".

Popí¹eme nyní princip èinnosti makra "\loadmathfam". Toto makro
zjistí metriku, která odpovídá zadanému parametru. 
Pak provede tøikrát primitiv "\font" zhruba takto:

\begtt
\font \<název>-Mt = <metrika> \textfosize
\font \<název>-Ms = <metrika> \scriptfosize
\font \<název>-Mss = <metrika> \scriptscriptfosize
\textfont <rodina> = \<název>-Mt
\scriptfont <rodina> = \<název>-Ms
\scriptscriptfont <rodina> = \<název>-Mss
\endtt
%
Pøitom <název> je text parametru "\loadmathfam", který deklaruje
metriku (pøepínaè, varianta nebo metrika).

Fonty matematické rodiny~3 jsou v~plain\TeX{}u obvykle zavedeny bez
zmen¹ování pro indexy a indexy indexù. Pokud po¾adujeme 
pøi zavádìní matematické rodiny
nezmen¹ovat fonty pro indexy, uvedeme tìsnì pøed "\loadmathfam" 
prefix "\noindexsize"\inl[noindexsize]. 
Makro "\loadmathfam" pak zavede font jen ve velikosti "\textfosize"
a pou¾ije ho i pro indexovou a indexindexovou velikost.
Pøíklad:

\begtt
\noindexsize\loadmathfam 3[tenex/]% Standard extra symbols from CM
\endtt

OFS definuje v~souboru "ofsdef.tex" pro zavádìní matematických fontù
ètyøi rùzná makra. Ta se pou¾ijí podle toho, zda je "\fomenc" 
nastaveno na "CM" nebo "PS" a "\mathversion" na "normal" nebo "bold". 
Dále OFS definuje dvì makra s~deklaracemi matematických kódù,
která se pou¾ijí podle aktuálnì nastavené hodnoty "\fomenc".

\begitems
* "\loadCMnormalmath"\inl[loadCMnormalmath] 
  --- zavede CM fonty ve verzi \uv{normal}.
* "\loadCMboldmath"\inl[loadCMboldmath]
  --- zavede CM fonty ve verzi \uv{bold}.
* "\loadPSnormalmath"\inl[loadPSnormalmath]
  --- zavede PostScriptové fonty ve verzi \uv{normal}.
* "\loadPSboldmath"\inl[loadPSboldmath]
  --- zavede PostScriptové fonty ve verzi \uv{bold}.
* "\setCMmathchars"\inl[setCMmathchars]
  --- ponechá matematické kódy z~plainu.
* "\setPSmathchars"\inl[setPSmathchars]
  --- nastaví matematické kódy tak, aby se nahradily
  nìkteré znaky z~fontu Symbol.
\enditems

Dále je v~OFS implicitnì nastaveno:

\begtt
\ifx \fomenc\undefined \def\fomenc{PS}\fi 
\def\mathversion{normal}
\def\defaultmathfonts{\csname load\fomenc\mathversion math\endcsname}@inl[defaultmathfonts]
\def\defaultmathchars{\csname set\fomenc mathchars\endcsname}@inl[defaultmathchars]
\def\mathfonts{\defaultmathfonts}
\def\mathchars{\defaultmathchars}
\endtt

Je mo¾né pøidávat k~implicitnì nastaveným matematickým fontùm 
dal¹í matematické rodiny (v~terminologii NFSS matematické abecedy) 
pozmìnìním maker "\mathfonts" a pøípadnì "\mathchars". 
Ní¾e je pøíklad pøidání fraktury z~Eulerových fontù od AMS:

\begtt
\input amsfn % tam je deklarována metrika eufm a eufb
\addcmd\mathfonts{\def\tmpa{bold}%
   \ifx\mathversion\tmpa \def\tmpa{b}\else\def\tmpa{b}\fi
   \newmathfam\frakfam \loadmathfam\frakfam [/euf\tmpa]}
\def\frak#1{{\fam\frakfam#1}}
\endtt

Dal¹í pøíklady deklarací matematických rodin 
jsou uvedeny v~souborech "amsfn.tex",
"txfn.tex" a "mtfn.tex". Soubory definují výchozí skupiny
matematických fontù pro kódování "AMS", "TX", "PX", "MT".
Na konci tìchto souborù jsou komentáøe vèetnì ukázek, jaké
doplòující rodiny fontù je mo¾no pomocí "\addcmd" zavést.

Proto¾e chci umo¾nit naètení v¹ech fontových deklarací OFS 
v~ini\TeX{}u (viz projekt Ok\TeX{}), ale pøitom ¹etøit pokud 
mo¾no pamìtí \TeX{}u, rozhodl jsem se nenaèítat rozsáhlé definice
obsahující deklarace kódování matematických fontù pomocí
"\mathchardef" atd. okam¾itì, ale a¾ v dobì, kdy to u¾ivatel 
v dokumentu skuteènì potøebuje. 
Proto jsem od verze OFS Apr. 2004 pøedefinoval napøíklad makro
"\setPSmathchars" takto:

\begtt
\def\setPSmathchars{\mathencread ofs-ps;}
\endtt
%
Pøíkaz "\mathencread <soubor>;"\inl[mathencread]
naète kódovací pøíkazy ze souboru
<soubor.tex>. Napø. v~souboru "ofs-ps.tex" jsou kódovací pøíkazy pro
kódování "PS", v~"ofs-ams.tex" jsou kódovací pøíkazy pro kódování 
"AMS"~atd.

V~souborech "ofs-ps.tex", "ofs-tx.tex" atd.
jsou kódovací pøíkazy \uv{baleny} do skupin a
definovány pøíkazem "\mathencdef"\inl[mathencdef]. Tento pøíkaz
pracuje implicitnì jako \uv{definuj, spus» a zapomeò}. Tento model
¹etøí pamì», ale pøi èastých zmìnách matematického kódování budou
kódovací soubory èteny opakovanì znovu. To vìt¹inou nevadí, proto¾e
vìt¹inou bývá pro celý dokument nastaveno jediné matematické kódování.
Pokud ale tento model nìkomu nevyhovuje, mù¾e si jako cvièení zkusit
pøedefinovat "\mathencread" a "\mathencdef" tak, aby se soubory èetly
jen jednou a pøi opakovaném spu¹tìní "\mathchars" se kódovací pøíkazy 
èetly ze zapamatovaných maker.

Pøíkaz "\mathencread <soubor>;" zalo¾í skupinu, ve které pro jistotu
nastaví kategorie v¹ech znakù podle plain\TeX{}u 
(s~výjimkou "\catcode`@=11") a pøeète "<soubor>.tex".
Pøi ètení je "\globaldefs=1" a ignorují se konce øádkù a prázdné øádky.
Rovnì¾ je ignorováno makro "\protectreading", tak¾e soubor mù¾e být
èten opakovanì. Pøíkazy "\mathencdef" spustí a zapomenou
nadefinovaná makra a¾ po uzavøení skupiny, 
tak¾e tato makra spou¹tí pøíkazy "\mathchardef" atd. u¾ jen 
s~lokálními pøiøazeními.

Vysvìtlíme, jak je zaji¹tìno obnovování výchozích hodnot
pøi pøepínání mezi matematickými kódováními.
Pøíkaz "\setmath" spou¹tí tìsnì pøed "\mathchars" makro 
"\mathcharsback"\inl[mathcharsback], aby uvedl matematické kódování
do výchozího stavu podle plain\-\TeX{}u.
Toto makro má implicitnì význam
"\relax", proto¾e implicitnì je matematické kódování
podle plain\TeX{}u nastaveno.
Mìní-li ale pøíkaz "\set<fomenc>mathchars" hodnoty nastavené
v~plain\TeX{}u, mìl by také definovat makro
"\mathcharsback", do kterého ulo¾í postup, jak 
vrátit nastavení do pùvodního stavu.
V definici makra "\mathcharsback" mù¾eme mimo jiné pou¾ít
pøíkaz "\mathencread ofs-cm;", proto¾e v~souboru "ofs-cm.tex"
jsou ulo¾eny deklarace metamatického kódování podle plain\TeX{}u

Pokud si budeme deklarovat vlastní matematická kódování (rùzná od
pøipravených "PS", "CM", "AMS" atd.), pak je potøeba myslet na
následující zásadu: ve v¹ech verzích matematických fontù
(normal/bold/atd.) by mìla být èísla matematických rodin alokována
stejnì a ukonèena stejným "\lastfam", proto¾e makro "\mathchars" se po
pøepnutí do jiné verze nespou¹tí znovu.  Zvlá¹tì nesmíme mìnit
èísla tìch rodin, na které se odvoláváme v~makru
"\set<kódování>mathchars".

Nyní popí¹eme dal¹í makra ulehèující deklaraci matematického kódování.
Makro "\hex"\inl[hex] 
konvertuje èíslo na jednociferné hexadecimální
èíslo. Vyu¾ití tohoto makra najdeme v~souborech "ofs-ps.tex",
"ofs-tx.tex" a dal¹ích.

Pro definování sekvencí, které budou pracovat v textovém i
matematickém módu souèasnì, slou¾í makro 
"\safemathchardef"\inl[safemathchardef].
Toto makro má stejný zpùsob pou¾ití, jako primitivní "\mathchardef":

\begtt
\safemathchardef \<sekvence> <èíslo>
\endtt

Pokud není "\<sekvence>" v~okam¾iku pou¾ití "\safemathchardef"
definována, pøíkaz pracuje zcela stejnì jako "\mathchardef".
Pokud ale je "\<sekvence>" u¾ definována, ulo¾í pøíkaz
"\safemathchardef" její význam do "\T<sekvence>", dále provede 
"\mathchardef \M<sekvence> = <èíslo>" a koneènì "\<sekvenci>"
pøedefinuje následujícím zpùsobem:

\begtt
\def \<sekvence> {\ifmmode \expandafter \M<sekvence> 
                 \else \expandafter \T<sekvence> \fi}
\endtt
%
Od této chvíle "\<sekvence>" pracuje v textovém i matematickém módu.
Pro pøípad opakovaného pou¾ití "\safemathchardef" na stejnou
"\<sekvenci>" makro kontroluje, zda u¾ není definována "\M<sekvence>".
Pokud ano, pak "\safemathchardef" neprovede nic.

Je potøeba, aby byly soubory s~pøíkazy "\characterdef" 
naèteny pøed prvním pou¾itím "\setmath". Pak lze v~rámci 
"\setmath" (pøesnìji v~makru "\mathchars") pou¾ít 
"\safemathchardef" na pøedefinování nìkterých sekvencí, 
které byly døíve deklarovány pomocí "\characterdef". Tyto sekvence pak
budou pracovat v textovém i matematickém módu.

Naprosto stejnì, jako "\safemathchardef" pracuje pøíkaz
"\safemathaccentdef"\inl[safemathaccentdef].
Pouze místo primitivu "\mathchardef" pou¾ije
makro "\mathaccentdef"\inl[mathaccentdef], 
které pøeète za "\<sekvencí>" "<èíslo>" separované mezerou 
a provede:

\begtt
\def \<sekvence> {\mathaccent<èíslo> }
\endtt

Pokud nechceme deklarovat novou matematickou rodinu pro nìkolik 
málo znakù (poèet matematických rodin je toti¾ v~\TeX{}u 
omezen na 16), mù¾eme pou¾ít makro 
"\pickmathfont"\inl[pickmathfont], které má tyto
parametry:

\begtt
\pickmathfont {<metrika>}{<text>}
% pøíklad pou¾ití:
\mathbin {\pickmathfont {psybo}{\char"C4}}
\endtt
%
Makro "\pickmathfont" pou¾ije primitiv "\font" na specifikovanou
<metriku> a v~tomto fontu zapí¹e <text>, který v~matematickém seznamu
tvoøí atom typu Ord. Dùle¾ité je, ¾e je pou¾it font v~odpovídající
velikosti (základní, indexová, indexindexová), tak¾e to vypadá, jako
by byl pou¾ita nová matematická rodina fontù. Pøitom to není pravda,
proto¾e "\pickmathfont" je implementován pomocí primitivu "\mathchoice".
Pou¾ití pøíkazu "\pickmathfont" najdeme v~souboru "ofsdef.tex" 
v~definici makra "\setPSmathchars".



\subsec Registrování metrik pro rùzné velikosti
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Registrování rùzných metrik pro rùzné velikosti se dìlá
ve~"fd" souborech a je to dokonale vyøe¹eno v~NFSS.

\PLAIN (a¾ do konce sekce):
Existují speciální rodiny fontù (napøíklad Computer Modern), kde se
pro rùzné velikosti fontù pou¾ívají rùzné metriky. I~tato vlastnost je
implementována v~OFS. Dosud jsme zatajili, ¾e v~parametrech pøíkazù
"\loadtextfam", "\loadmathfam" a "\pickmathfont" je mo¾né místo názvù 
metrik uvést smy¹lené <jméno>, které je registrováno pøíkazem 
"\registertfm"\inl[registertfm].
V~takovém pøípadì se skuteèná metrika pro zavedení primitivem "\font" 
vypoèítá z~po¾adované velikosti fontu a z~údajù, které byly zadány
pomocí skupiny pøíkazù "\registertfm". Upøesníme nyní parametry 
pøíkazu "\registertfm":

\begtt
\registertfm <jméno> <mezera> <od>-<do> <mezera> <skuteèná metrika> <mezera>
\endtt

Parametry <od> a <do> musejí obsahovat jednotku a vymezují uzavøený
interval, pro který platí: jestli¾e je po¾adovaná velikost fontu
ve tvaru "at"<dimen> a souèasnì <dimen> le¾í
v~intervalu "<od>-<do>", pak se místo <jména> pou¾ije 
"<skuteèná metrika> at<dimen>".
Pøíkaz "\registertfm" je potøeba pro vymezení rùzných 
intervalù pou¾ít opakovanì na stejné <jméno>.
Aèkoli jsou intervaly "<od>-<do>" uzavøené, pozdìji
deklarovaný interval má pøednost pøed døíve deklarovaným, tak¾e nakonec
je kladná reálná osa rozdìlena na polouzavøené intervaly. Pøíklad
pou¾ití je v~souboru "ofsdef.tex".

Jsou-li oba parametry <od> a <do> prázdné, je pøíkazem "\registertfm"
deklarována metrika, která se pou¾ije pøi specifikaci velikosti pomocí
"scaled<èíslo>" nebo v~pøípadì, kdy <dimen> nele¾í v~¾ádném
specifikovaném intervalu. Hvìzdièka místo parametru <do> znaèí 
\uv{nekoneènou velikost}.

Pøíkaz "\registertfm <jméno> <mezera> - <mezera> - <mezera>"
vyma¾e z~pamìti pøedchozí registrace pro dané <jméno> a navíc vyznaèí
<jméno> jako nepøístupný font. OFS se pak chová stejnì, jakoby odpovídající
varianta nebyla vùbec deklarována. Dává nám to
mo¾nost vyznaèit neexistující varianty deklarované rodiny 
jen pro nìkterá kódování (viz napøíklad "cmssbxti" 
v~souboru "ofsdef.tex").

Parametry <jméno> a <skuteèná metrika>  se expandují v~okam¾iku
èinnosti pøíkazu "\registertfm". Není proto obvyklé v~nich pou¾ívat
makro "\fotenc". Nicménì toto makro mù¾eme v~uvedených parametrech 
pou¾ít, pokud zahrneme potøebnou skupinu pøíkazù "\registertfm" 
do vlastního makra a toto makro spustíme opakovanì pro rùzné
hodnoty "\fotenc".

Makro "\registerECfont"\inl[registerECfont]  
je zkratkou za opakované pou¾ití pøíkazu
"\registertfm" na v¹echny velikosti EC fontù od "0500" 
a¾ po "3583". Stejnì makro
"\registerECTTfont"\inl[registerECTTfont] 
je zkratkou pro velikosti EC fontù od "0800" do "3583" pou¾ívané pro
strojopis. Definice a pou¾ití tìchto maker najdeme v souboru
"ofsdef.tex". Makra mù¾eme pou¾ít i na jiné fonty, které mají stejnì
odstupòované velikosti jako EC fonty (napø. LH fonty s~azbukou nebo
fonty odvozené z~CM-super).


\subsec Omezení pou¾ití rodiny fontù pro urèitá kódování
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Pou¾ití rodiny v~daném kódování je závislé na existenci 
"fd" souboru, tj.~v¹e je v~re¾ii NFSS.

\PLAIN (a¾ do konce sekce):
OFS od verze Feb.~2004 zavádí pøíkaz "\registerenc",\inl[registerenc]
kterým mù¾eme omezit pou¾ití deklarované rodiny fontù 
jen pro vymezená kódování.
Pokud pak u¾ivatel napí¹e "\setfonts" a vy¾aduje rodinu 
v~neregistrovaném kódování, OFS vypí¹e varování na obrazovku 
a vùbec do po¾adované rodiny nepøepne. Tím se vyhne pokusu zavést
pravdìpodobnì neexistující metriky fontù. Pøíkaz "\registerenc"
má dva parametry:

\begtt
\registerenc <JménoRodiny>: <kódování><mezera>
\registerenc Times: 8t   % napøíklad
\registerenc Times: 8z   % nyní má Times registrována dvì kódování
\endtt

Pokud nemá rodina registrováno ¾ádné kódování, pak OFS pøedpokládá, ¾e
je pou¾itelná v~jakémkoli kódování (napøíklad fonty znaèek).

V~deklaraèních souborech tedy mù¾eme pomocí "\registerenc" omezit
pou¾ití rodiny jen na vymezená kódování. U¾ivatel ale mù¾e 
pøíkazem "\registerenc" pøidat k~rodinì dal¹í povolené kódování. Nebo
také mù¾e naznaèit, ¾e rodina má povoleno libovolné kódování
pøíkazem "\registerenc <JménoRodiny>: * ".

Abychom v~deklaraèních souborech nemuseli opisovat <JménoRodiny>, mù¾e
být tento parametr prázdný. V~takovém pøípadì "\registerenc" pou¾ije
rodinu z~posledního pøíkazu "\ofsdeclarefamily".

Ve svých makrech se mù¾ete zeptat, zda je rodina pro aktuální hodnotu
"\fotenc" registrovaná:\inl[registeredfam]

\vbox \bgroup
\begtt
\registeredfam <JménoRodiny>? \iftrue 
       Rodina má \fotenc registrováno nebo má povoleno jakékoli kódování 
       nebo vùbec není deklarována.
\else  Rodina má registována kódování, ale \fotenc mezi nimi není.
\fi
\endtt \egroup  

Pokud spustíme "\setfonts[<JménoRodiny>/]" pro nedeklarovanou rodinu
nebo pro rodinu s~nedovoleným kódováním, 
pak OFS napí¹e varování na terminál a vrátí "\setfontsOK"\inl[setfontsOK]
jako "\undefined". Po úspì¹ném nastavení fontu má sekvence
"\setfontsOK" hodnotu "\relax".


\sec Licence
%%%%%%%%%%%%

Balíèek OFS mù¾e pou¾ívat kdokoli bez licenèních poplatkù. Kdokoli jej
rovnì¾ mù¾e distribuovat, pokud nezmìní obsah souboru "readme.ofs"
"ofs.tex", "ofsdef.tex", "ofs.sty", "ofs-8z.tex",
"ofs-8t.tex", "a35.tex", "a35.sty", "ofsdoc.tex", "ofsdoce-e.tex",
"ofsmtdef.tex" a
v¹echny tyto soubory budou v distribuci pøítomny.
Právo na zmìnu tìchto souborù a
tím zmìnu verzí zùstává výhradnì autorovi. Pokud potøebujete zmìnit
obsah nìkterého z~uvedených souborù, nazvìte jej jinak. Balíèek je
poskytován s~pøáním, aby byl u¾iteèný, ale BEZ JAKÉKOLI ZÁRUKY.

\bigskip
V~Praze dne 16. 8. 2001 \hfill autor: Petr Ol¹ák


\sec Historie
%%%%%%%%%%%%%

\noindent
16. 8. 2001 --- uvedena první verze

\noindent
24. 10. 2002 --- provedeny drobné úpravy respekutjící zmìny 
ve verzi OFS Oct.~2002.
V této verzi byl pøidán pøíkaz "\addcmd" a byly 
umo¾nìny nepovinné parametry 
"(<Varianta>)" v pøíkazu "\loadtextfam". 

\noindent
10. 2. 2004 --- V¹echny úpravy se týkají jen OFS pro plain:

\def\bod{\hangindent=1.2em \hangafter=1 \noindent + }

\bod Vylep¹ena manipulace s deklaracemi maker
závislých na kódování, deklarace výjimek a registrování kódování pro
zvolenou rodinu.
Viz~\beglink{3.5}sekce~3.5\endlink{} a \beglink{3.9}sekce~3.9\endlink.

\bod Pøidána mo¾nost pøedefinování rodiny (napø. dodateèným naètením
souboru deklaraèního souboru, který modifikuje vlastnosti implicitních rodin).

\bod Deklarace CMRoman, CMSans a CMTypewriter pro kódování 8t
pou¾itím EC fontù.

\bod Pøidána podpora roz¹iøujícího kódování 8c.

\bod Upravena deklarace matematického kódování PS, aby "\int",
"\sum" a "\prod" pracovaly v~display módu s~vìt¹ími znaky.

\bod Definováno makro "\ofshexbox" a "\ofshexboxdef".

\bod Novì zveøejnìno interaktivní makro "ofstest.tex".

\bod Zaveden adresáø "examples/", kde prùbì¾nì budu dávat 
pøíklady pou¾ití OFS. 

\noindent
12. 3. 2004 --- OFS pro plain:

\bod Kódovací soubory jsou èteny pøímo z "\loadtextfam". 
Tím je umo¾nìno dávat do kódovacích souborù mapování metrik pøíkazem
"\registerenc" (vyu¾iju pro LANG).

\bod "\characterdef" respektuje definované makro a nepøedefinuje jej.

\bod Reimplementováno "\showfonts". Nyní ¹etøí výraznì pamì» i èas na
rozsáhlých seznamech fontù. Pozor: pokud jste mìli makra vyu¾ívající
interní makro "\listfamilies", pak toto pøestane
fungovat. Napø. nefunguje od této verze zastaralé "ofscatal.tex".
Místo nìj je mo¾no pou¾ít "ofstest.tex"

\bod Modifikováno "ofstest.tex", aby pracovalo s novou implementací
seznamu rodin "\ofslistfamilies".

\noindent
2. 4. 2004 --- pøidáno "\plaincatcodes" pøed ètením souborù "ofs-<kódování>.tex".

\bod Zavedeno "\safelet" a "\protectreading".

\bod Mezera za <znakem> v "\accentdef" je nepovinná.

\bod Pøidána mo¾nost "\loadmathfam <rodina>[-<varianta>/]" a roz¹íøena
a pøepracována deklarace pro matematická kódování "CM", "PS", "AMS",
"TX", "PX", "MT". 


\sec Rejstøík v¹ech maker definovaných v~OFS
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Rejstøík obsahuje odkazy pouze na místa v~textu, kde je k~makru
vysvìtlující komentáø. V~tom místì je té¾ uveden pro snadnìj¹í orientaci
název makra v~levém okraji. V~rejstøíku nejsou odkazy na 
v¹echny zmínky o~makru v~textu. Rejstøík je správnì vygenerován hned
po prvním prùchodu zpracování tohoto dokumentu pøíkazem "csplain ofsdoc".

Nìkterá makra definovaná v~"ofs.tex" jsou interní nebo pomocná
a není o~nich zmínka v~textu. Pak odkaz na stranu zámìrnì chybí a je
pøipojena jen krátká poznámka o~takovém makru. Rovnì¾ jsou pøipojeny
poznámky o~tom, zda je makro pou¾ito ve verzi pro 
{\smallbf PLAIN} nebo {\smallbf LATEX}.


\bigskip
\immediate\closeout\indout
\input \jobname.ind

\begingroup
\let\tt=\smalltt \let\it=\smallit \let\rm=\smallrm \rm
\baselineskip=10.3pt

\def\inr #1 #2 #3;{\noindent{\tt
  \expandafter \ifx \csname ind:#2\endcsname \relax 
     \back#1%
  \else 
     \beglink{#2}\back#1\endlink
  \fi}\quad 
  #3 \quad\pg[#2]\par} 
\def\\#1 #2;{\inr #1 #1 #2;}
\def\pl{{\sevenrm (PLAIN)}}
\def\la{{\sevenrm (LATEX)}}
\def\oba{{\sevenrm (PLAIN+LATEX)}}

\\accentabove \pl;
\par\nobreak
\\accentbelow \pl;
\\accentdef \pl;
\\accentdel \pl;
\\accentdefori \unskip, {\tt\back accentdelori} \pl~interní, 
   udr¾ují pùvodní význam maker;
\\accentnodef \pl~interní, {\tt\back def\back <makro>\#1%
  \char`\{\back printaccent\char`\{<makro>\char`\}\char`\{\#1\char`\}\char`\}};
\\addcmd \oba;
\inr bf rm \oba; 
\inr bi rm \oba;
\\bifam \pl~interní, matematická rodina pro BoldItalic;
\\calculatemetricfile \pl~interní, definuje {\tt\back metricfile}
                       podle velikosti;
\\catcodesloop \pl~interní, nastaví kategorie znakù v cyklu podle daného èísla;
\\characterdef \pl;
\\characterdel \pl;
\\characterdefori \unskip, {\tt\back characterdelori} \pl~interní,
      udr¾ují pùvodní význam maker;
\\characternodef \pl~interní, {\tt\back def\back <makro>%
       \char`\{\back printcharacter\char`\{<makro>\char`\}\char`\}};
\\currentfamily \pl;
\\currentfomenc \pl~interní, jméno naposledy pou¾itého matemat. kódování;
\\currentvariant \pl;
\\declaredfamily \pl~interní, obsahuje jméno naposledy deklarované rodiny;
\\defaultextraenc \pl;
\\defaultmathchars \pl;
\\defaultmathfonts \pl;
\\defpttotmpa \pl~interní, udìlá {\tt\back def\back tmpa\char`\{pt\char`\}},
    pokud chybí jednotka;
\\detailfontmessages \pl;
\\displayfontmessages \pl;
\\displaymessage \pl;
\\docharacterdef \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back characterdef};
\\doextchar \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back extchar};
\\dosafemathdef \pl~interní, pro potøeby maker {\tt\back safemath*def};
\\donumbercharacterdef \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back characterdef};
\\endOFSmacro \pl~interní, mo¾nost ètení {\tt[<file>, ...]} za 
    {\tt\back input ofs};
\\expandaction \pl;
\\extchar \oba;
\\extraenc \pl;
\\extrafont \pl;
\\fontdef \oba;
\\fontloadmessage \pl~interní, výpis informace o~provedení {\tt\back font};
\\fontmessage \pl~interní, støídá hodnoty nic, 
                     {\tt\back wlog} a {\tt\back displaymessage};
\\fontprefix \pl~interní, støídá hodnotu nic a {\tt\back global};
\\fontusage \oba;
\\fosize \pl;
\\fomenc \pl;
\\fotenc \pl;
\\fragilecommand \pl;
\\fragilecommand! \pl;
\\hex \pl;
\\ifknownfam \oba;
\\isunitpresent \pl~interní, øe¹í pøípad absence jednotky;
\inr it rm \oba;
\\knownchar pl;
\\knownfam pl;
\\lastfam pl;
\\lccodes \unskip, {\tt\back lccodesloop} \pl;
\\loadCMboldmath \pl;
\\loadCMnormalmath \pl;
\\loadingenc \pl;
\\loadmathfam \pl;
\\loadPSboldmath \pl;
\\loadPSnormalmath \pl;
\\loadtextfam \pl;
\\logfontmessages \pl;
\\mathaccentdef \pl;
\\mathchars \pl;
\\mathcharsback \pl;
\\mathencdef \pl;
\\mathencread \pl;
\\mathfonts \pl;
\\mathversion \pl;
\\metricfile \pl~interní, jméno metriky pøi pou¾ití {\tt\back font};
\\metrictmpa \pl~interní, expanduje na metriku fontu {\tt\back tmpa};
\\modifydef \pl;
\\modifyenc \pl;
\\modifylist \pl;
\\modifyread \pl;
\\newfamily \pl~pøechodné, zadané jméno rodiny;
\\newmathfam \pl;
\\newmodifylist \pl;
\\newvariant \pl;
\\nofontmessages \pl;
\\noindexsize \pl;
\\noPT \pl~interní, odstraní {\tt pt} z~{\tt\back the<dimen>} [TBN, str.~80];
\\ofsaddenctolist \pl~interní, pøidá parametr do seznamu {\tt\back newmodifylist};
\\OFSdeclarefamily \la;
\\ofsdeclarefamily \pl;
\\OFSextraencoding \la;
\\OFSfamily \la;
\\OFSfamilydefault \la;
\\ofshexbox \pl;
\\ofshexboxdef \pl;
\\ofsinput \pl~interní, ète soubor pøi {\tt\back globaldefs=1}, ignoruje konce øádkù;
\\ofslistfamilies \pl~interní, seznam rodin pro {\tt\back showfonts};
\\ofslistfamily \pl~interní, uvozuje rodinu v {\tt\back listfamilies};
\\ofslistvariants \pl~interní, text pro výpis variant do logu;
\\ofslisttext \pl~interní, uvozuje text v {\tt\back listfamilies};
\\ofsloadfont \pl~interní, zavede jeden font;
\\ofsloadfontori \pl~interní, zavede jeden font;
\\ofsmeaning \pl~interní, vykostí z~výstupu {\tt \back meaning} slovo
        {\tt letter}/{\tt character};
\\ofsmessageheader \pl~interní, hlavièka hlá¹ení do logu a na terminál;
\\OFSnormalvariants \la;
\\OFSprocessoptions \la;
\\OFSputfamlist \la;
\\ofsputfamlist \pl;
\\ofsremovefromlist \pl~interní, odstraní rodinu ze seznamu;
\\OFSversion \oba~interní, datum verze makra;
\\orifosize \pl~pøechodné, podr¾í hodnotu {\tt\back fosize};
\\origTeX \pl~interní, originální definice loga \TeX;
\\oriloadfam \pl~pøechodné, podr¾í hodnotu {\tt loadtextfam};
\\pickmathfont \pl;
\\plaincatcodes \pl~interní, nastaví kategorie znakù podle plain\TeX{}u;
\\printaccent \pl;
\\printaccentwarn \pl;
\\printcharacter \pl;
\\printcharacterwarn \pl;
\\processOFSoption \pl~interní, pro potøeby makra {\back endOFSmacro};
\\protectreading \pl;
\\readfamvariant \pl~interní, testuje, zda je zadána varianta rodiny;
\\readfirsttoken \pl~interní, vrátí první token textu ukonèeného {\tt:\back end};
\\readfosize \pl~interní, vlo¾í hodnotu {\tt\back fosize} 
                   do {\tt\back dimen0};
\\readmag \pl~interní, poèítá {\tt\back fosize}, je-li dáno 
    {\tt mag}<desetinné èíslo>;
\\readOFSoptions \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back endOFSmacro};
\\readothertokens \pl~interní, vrátí druhý a dal¹í tokeny a¾ po {\tt:\back end};
\\readsixdigits \pl~interní, vyu¾ito pro zaokrouhlování;
\\registeredfam \pl;
\\registerECfont \pl;
\\registerECTTfont \pl;
\\registerenc \pl;
\\registertfm \pl;
\\restorefontid \pl~interní, obnovení jména fontu, viz {\tt\back savefontid};
\\rm \oba;
\\runmodifylist \pl;
\\safelet \pl;
\\safeletwarn \pl;
\\safemathaccentdef \pl;
\\safemathchardef \pl;
\\savefontid \pl~interní, pro udr¾ení jména fontu ve výpisech Overfull;
\\savetokenname \pl~interní, nìco jako {\tt\back string} bez backslashe;
\\scriptfosize \pl;
\\scriptscriptfosize \pl;
\\separeofsvariant \pl~interní, separace nepovinného parametru 
          {\tt\back loadtextfam};
\\setextrafont \oba;
\\setCMmathchars \pl;
\\setfonts \oba;
\\setfontshook \pl;
\\setfontsOK \pl;
\\setfontfamily \pl~interní, {\tt\back setfonts}, 
         pokud není dána varianta;
\\setfosize \pl~interní, vypoèítá hodnotu {\tt\back fosize};
\\setmath \pl;
\\setPSmathchars \pl;
\\setsimplemath \pl;
\\setsinglefont \pl~interní, {\tt\back setfonts},
         pokud je dána varianta;
\\setsinglefontname \pl~interní, vykostí z názvu metriky pøípadné "at<dimen>";
\\sgfamily \pl~interní, pro ulo¾ení informace o~rodinì;
\\sgvariant \pl~interní, pro ulo¾ení informace o~variantì;
\\showfonts \oba;
\\singlefont \pl;
\\singlefontname \pl~interní, odstraní {\tt at<dimen>} z~názvu metriky;
\\skipfirststep \pl;
\\slantcorrection \pl~interní, pro potøeby
     {\tt\back accentabove} a {\tt\back accentbelow};
\\storeofsvariant \pl~interní, separace nepovinného parametru 
          u~{\tt\back loadtextfam};
\\switchdeftodel \pl~interní, prohodí {\tt\back accent/characterdef}
  s~{\tt\back *del};
\\tenbi \pl;
\inr tenbf tenrm \pl;
\inr tenit tenrm \pl;
\\tenrm \pl;
\\testOFSoptions \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back endOFSmacro};
\\testtfmsize \pl~interní, pro potøeby {\tt\back registertfm};
\\testtfmsizeat \pl~interní, pøechodná hodnota {\tt\back testtfmsize};
\\testtfmsizescaled \pl~interní, pøechodná hodnota {\tt\back testtfmsize};
\\textfosize \pl;
\\tryloadenc \pl~interní, naète kódovací soubory;
\\tmpa \oba~pøechodné;
\\tmpb \oba~pøechodné; 
\\tmpc \pl~pøechodné;
\\warnmissingfont \pl~interní, výpis o~chybìjící variantì;
\\warnM \unskip, {\tt\back warnF}, {\tt\back warnT}, {\tt\back warnI}
\pl~interní, výpis o~chybìjící standardní variantì;
\\warnunregistered \pl~interní, výpis o~nedovoleném kódování zvolené rodiny;

\endgroup

\sec Reference

\noindent \hangindent=2\parindent
[TBN] Petr Ol¹ák {\it \TeX{}book naruby}, Konvoj 
1.~vyd. 1997 (ISBN 80-7302-007-6), 
2.~vyd. 2001 (ISBN 80-85615-64-9), Brno, 466 stran. 
PDF verze knihy je volnì k~dispozici na 
{\tt http://math.feld.cvut.cz/olsak/tbn.html}.



\end