path: root/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex

%%  OPmac -- Olsak's PlainTeX macros
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% Tech-documentation, Petr Olsak, 2012

\input utf8off \clearmubyte

% This file is encoded in ISO-8859-2 because
% UTF-8 encTeX has a conflict with DocByTeX

\chyph
\def\projectversion{July 2019}
\def\headtitle{OPmac}

\widowpenalty=10000 
\clubpenalty=10000

\emergencystretch=2em
\hbadness=2200

\showboxbreadth=1500 \showboxdepth=2

\def\csplain{\CS plain}
\def\CS{CS}

\input docby.tex

\setlinecomment{\percent} \noactive{\nb\percent} \noactive{\percent\cbrace}
\noactive{\nb fontdimen} \noactive{\nb empty}

\title OPmac -- roz¹iøující makra plain\TeX{}u

\author Petr Ol¹ák

\centerline{\ulink[http://www.olsak.net/opmac.html]%
                         {www.olsak.net/opmac.html}}

\def\db{\dg\nb}
\def\du#1{\api{\nb#1}}
\let\quotehook=\langleactive
\def\insdef#1 {\ifirst{docby.tex}{def\nb#1 }{^^B\cbrace}{++}}
\def\inssdef#1 {\ifirst{docby.tex}{def\nb#1}{\empty}{+-}}
\bgroup
   \catcode`\[=1 \catcode`]=2 \catcode`\{=12 \catcode`\}=12
   \gdef\obrace[{] \gdef\cbrace[}]
\egroup
\def\indexhook{%
   Tuènì je oznaèena strana, kde je slovo
   dokumentováno, pak následuje seznam v¹ech stran, na kterých se slovo 
   vyskytuje.
   \medskip}
\def\nn#1 {\noactive{\nb#1}} \nn insert \nn undefined

\def\cnvbookmark#1{\lowercase{\lowercase{#1}}}
\def\bookmarkshook{\lo ìe \lo ¹s \lo èc \lo ør \lo ¾z \lo ýy
   \lo áa \lo íi \lo ée \lo úu \lo ùu \lo óo \lo òn }
\def\lo #1#2{\lccode`#1=`#2}


\dotoc \bookmarks

\sec Úvod
%%%%%%%%%

OPmac je balík jednoduchých doplòujících maker k plain\TeX{}u umo¾òující
u¾ivatelùm základní La\TeX{}ovou funkcionalitu: zmìny velikosti písma,
automatickou tvorbu obsahu a rejstøíku, práci s {\tt bib} databázemi,
referencemi, mo¾nost prolo¾ení referencí hyperlinkovými odkazy atd.


\sec U¾ivatelská dokumentace
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

U¾ivatelská dokumentace je zatím v souboru "opmac-u.tex" a "opmac-u.pdf".
Do tohoto místa ji zahrnu pozdìji a prolinkuji ji s technickou dokumentací.


\sec Technická dokumentace
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Tato èást dokumentace je urèena pro tvùrce maker, kteøí se chtìjí zde
uvedenými makry inspirovat a pøípadnì je pøizpùsobit svému po¾adavku.
Pøedpokládá se znalost \TeX{}u, tj. napøíklad aspoò zbì¾ná orientace 
v~\TeX{}booku naruby. Na tuto knihu je na mnoha místech odkazováno pod
zkratkou TBN.


\subsec Základní makra
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Na zaèátku souboru "opmac.tex" zjistíme, zda není soubor ètený podruhé. V
takovém pøípadì ètení odmítneme. Ptáme se na to, zda je definováno makro \db
OPmacversion, které vzápìtí definujeme. Je-li nìkdo pøekvapen, proè jsem
nepou¾il "\expandafter\endpinput\fi", mù¾e si prostudovat TBN, stranu~358,
heslo "\endinput".

\ifirst {opmac.tex}{OPmacversion}{\empty}{+-}

Dva pracovní registry:
\dgn \nb tmpnum
\dgn \nb tmpdim

\inext {newcount}{\empty}{+-}

OPmac nebude nikdy hlásit chyby. Èasto ale bude psát pomocí \db opwarning 
na terminál varování.

\inext {warning}{\empty}{+-}

Makro \db addto "<makro>{<tokeny>}" pøidá na konec "<makra>" dané "<tokeny>".

\inext {addto}{\empty}{+-}

V OPmac budeme pracovat se seznamem \db protectlist, který bude obsahovat
makra, je¾ chceme mít tzv. robustní, tj. chceme, aby se pøi "\write" v output
rutinì neexpandovala. Ka¾dému makru v~seznamu pøedchází "\doprotect", tak¾e
seznam "\protectlist" vypadá takto:

\def\begtthook{\langleactive}
\begtt
\doprotect<makro1> \doprotect<makro2> ...
\endtt

\def\begtthook{}
Seznam budeme spou¹tìt v output rutinì s tím, ¾e "\doprotect" tam bude mít
význam makra, které zaøídí, aby jeho parametr získal význam "\relax".
Tím bude zabránìno jeho expanzi.
Naprogramujeme \db addprotect "<makro>", které zaøídí vlo¾ení "<makra>" do seznamu. 

\inext {protectlist}{\empty}{+-}

OPmac u¾ívá v makrech pro speciální vlastnosti PDF výstupu výhradnì
primitivy pdf\TeX{}u. Lua\TeX{} nám v roce 2016 pøidìlal starosti, proto¾e
pøedefinoval pdf\TeX{}ové primitivy. Proto pøi detekování nového Lua\TeX{}u
(to poznáme podle "\pdfextension") nastavíme význam primitivu "\pdfoutput"
do pùvodního stavu a dále, na konci souboru maker (viz
sekci~\ilink[zaver]{\numref[zaver]}), voláme speciální soubor
"opmac-luatex.tex", který nastaví dal¹í pdf\TeX{}ové primitivy podle
pùvodního významu.

\inext {pdfextension}{\empty}{+-}

Nìkterá makra budou fungovat jen v pdf\TeX{}u pøi nastaveném "\pdfoutput=1".
Pøipravíme si tedy test \db ifpdftex, který pak pou¾ijeme pøi ètení souboru
"opmac.tex". Test nikdy nebudeme vkládat do maker, tak¾e pøi ètení souboru
"opmac.tex" u¾ musí být jasné, zda bude výstup smìrován do DVI nebo PDF.
Pozdìj¹í zmìna "\pdfoutput" mù¾e zpùsobit potí¾e.
Xe\TeX{} sice není pdf\TeX, ale po dobu ètení maker jej za pdf\TeX{} budeme
pova¾ovat a na konci ètení maker (viz sekci~\ilink[zaver]{\numref[zaver]}) 
to spravíme.

\inext {ifpdftex}{\empty}{+-}

Makra \db sdef a \db sxdef umo¾òují pohodlnì definovat kontrolní sekvence
ohranièené pomocí "\csname...\endcsname". Stejnì tak \db slet nastaví význam
sekvencí ohranièených pomocí "\csname...\endcsname".

\inext {sdef}{\empty}{+-}

Makro \db adef umo¾ní nastavit znak na aktivní a rovnou ho definovat, co¾
normálnì uvnitø maker není jednoduché (TBN str. 25 a 26). 
Vyu¾ijeme toho, ¾e "~" je aktivní znak a pomocí
"\lccode" a "\lowercase" jej pøepí¹eme na po¾adovaný znak. Dostaneme tím 
aktivní token s po¾adovanou ASCII hodnotou a tento token definujeme.
"\lccode" nastavíme ve skupinì, tak¾e po ukonèení skupiny se vrací k
výchozí hodnotì.

\inext {adef}{\empty}{+-}

Makrem \db isdefined "{<jméno>}\iftrue" se ptáme, zda je definovaná
"\csname<jméno>\endcsname". To závìreèné pøipojené "\iftrue" makro se¾ere,
ale u¾ivatel ho pí¹e zejména z toho dùvodu, aby mu tato konstrukce fungovala
uvnitø vnoøených "\if..\fi"

\inext {isdefined}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db isinlist "<list>{<tokeny>}\iftrue" zjistí, zda "<tokeny>" jsou
(jako string) obsa¾eny v~makru "<list>". Pøitom se¾ere "\iftrue" ze stejných
dùvodù, jak je uvedeno pøed chvílí.

\inext {isinlist}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db isnextchar "<znak>{<co dìlat pøi ano>}{<co dìlat pøi ne>}" 
pracuje ponìkud odli¹nì od pøedchozích maker. Zjistí, zda následující znak
je "<znak>" a pokud ano, vykoná vnitøek první závorky, jinak vykoná vnitøek
druhé závorky. Pomocí "\futurelet" ulo¾í zkoumaný znak do "\next" a spustí
\db isnextcharA.

\inext {isnextchar}{\empty}{+-}

Makro \db eoldef "\foo#1{<makro>}" pracuje jako "\def", ale parametr "#1" je
separován koncem øádku. Tak¾e tøeba

\begtt
\eoldef\foo#1{param={#1}}
\foo tady je parametr
\endtt
expanduje na "param={tady je parametr}". Implementace se opírá o to, ¾e
pøi "\eoldef\foo" se definují "\foo" a "\\foo:M".
Pøitom "\foo" ve skupinì pozmìní catcode znaku pro konec øádku a spustí
\db eoldefA "\foo". Toto makro naète parametr "#2" do konce øádku (po "^^M"), 
dále ukonèí skupinu a spustí "\\foo:M{parametr}". Koneènì 
"\\foo:M" vykoná to, co definoval u¾ivatel.

\inext {eoldef}{\empty}{+-}

Makro \db maybebreak "<rozmìr>" umo¾ní u¾ivateli rozlomit øádek 
nebo stránku v místì pou¾ití. Pomocné marko \db maybebreakA se spustí po
naètení parametru. Zlom se uskuteèní, chybí-li do konce
øádku/stránky zhruba ménì ne¾ "<rozmìr>" místa. Jinak se zlom neuskuteèní a
nestane se nic. Makro je závislé na módu \TeX{}u (vertikální/horizontální). 
Chcete-li jím lámat
stránky, pi¹te tøeba "\par\maybebreak3cm". Makro vyu¾ívá triku, ¾e pøiète a
odeète stejnou hodnotu rozta¾itelnosti mezery, tak¾e tyto dvì mezery tìsnì
za sebou se (pøi nezlomení v~"\penalty-130") anulují.

\inext {maybebreak}{^^B\cbrace}{++}

Pøedefinujeme makro \db uv z \csplain{}u. Tam je toto makro navr¾eno tak, aby
mohlo mít za svùj parametr verbatim text. Dùsledkem toho nefunguje správnì
kerning. Pova¾uji za lep¹í mít správnì kerning a pøípadné uvozování verbatim
textù øe¹it tøeba pomocí "\clqq...\crqq".

\inext {def\nb uv}{}{+-}

Knuth v souboru "plain.tex" zanechal øídicí sekvenci "\\" v provizorním stavu
(cvièení: podívejte se v jakém). Domnívám se, ¾e je lep¹í ji dát jednoznaèný
význam "\undefined". Nìkterým u¾ivatelùm toti¾ mù¾e OPmac pøipomínat
La\TeX{} a není tedy vylouèeno, ¾e je napadne psát "\\". Mìli by na to
dostat jednoznaènou odpovìï: {\tt undefined control sequence}.

\inext {undefined}{}{+-}

Do pracovního souboru urèeného k novému naètení budeme chtít vlo¾it
komentáøe za znakem procento. K tomu potøebujeme mít procento jako obyèejný
znak kategorie 12. Na tento znak se v na¹em kódu pøeklopí otazník, Tak¾e 
\db percent expanduje na znak procento s kategorií 12.

\inext {percent}{}{+-}

Podobnì je naprogramováno makro \db bslash, které vytiskne obyèejné zpìtné
lomítko:

\inext {bslash}{}{+-}

Makro plain\TeX{}u "\,"
funguje jen v matematické sazbì. U¾ivatel bude chtít makro èasto
pou¾ít napøíklad mezi èíslem a jednotkou v textovém módu: "5\,mm", tak¾e
makro pøedefinujeme.

\inext {muskip}{}{+-}

Definovaná makra chceme pøi "\write" do souboru nechat v pùvodním stavu:

\inext {addprotect}{}{+-}

Makro "\exfont" se vyskytuje v souboru "exchars.tex" z \CS{}plainu.
Pøíkaz "\addprotect\exfont" zaprotektuje v¹echny znaky deklarované v tomto
souboru naráz. Podrobnosti lze nalézt v uvedeném souboru.

Makro \db replacestrings "{<string1>}{<string2>}" vymìní v makru "\tmpb"
ve¹keré výskyty "<string1>" za "<string2>". Pro tento úèel definuje pracovní
makra \db replacestringsA a \db replacestringsB se separátorem "<string1>". 
Jak to pracuje je ukázáno na pøíkladu ní¾e.
Pøed spu¹tìním "\replacestringsA" je tøeba nejprve vyvrhnout obsah "\tmpb"
do vstupní fronty pomocí "\expandafter". 
V makru pracujeme s tokeny "!" a "?" kategorie 3, které slou¾í jako
separátory. Pøedpokládáme, ¾e takové nestandardní tokeny se ve zpracovávaném 
textu nikdy neobjeví, proto¾e vykøièník a otazník mají normálnì kategorii
12.

\inext{bgroup}{\empty}{+-}

Jak to pracuje si uká¾eme na pøíkladu "\replacestrings{XX}{YY}", pokud máme
v "\tmpb" ulo¾en tøeba text "ahaXXuffXXkonec". Makra "\replacestringsA" a 
"\replacestringsB" jsou v takovém pøípadì definována jako:

\begtt
\def\replacestringsA #1XX{\def\tmpb{#1}\replacestringsB}
\def\replacestringsB #1XX{\ifx!#1\relax\else
   \addto\tmpb{YY#1}\expandafter\replacestringsB\fi}%
\endtt
%
a jednotlivé kroky zpracování probíhají takto:

\begtt
\replacestringsA ahaXXuffXXkonec?XX!XX
#1 = "aha" zbytek fronty = "uffXXkonec?XX!"
\def\tmpb{aha}
\replacestringsB uffXXkonec?XX!XX
#1 = "uff" zbytek fronty = "konec?XX!"
\addto\tmpb{YYuff}, tj. \tmpb obsahuje "ahaYYuff".
\replacestringsB konec?XX!XX
#1 = "konec?" zbytek fronty = "!XX"
\addto\tmpb{YYkonec?}, tj. \tmpb obsahuje "ahaYYuffYYkonec?"
\replacestringsB !XX
#1 = ! zbytek fronty prázdný, rekurze konèí
\endtt
%
Dále se pøedefinuje "\def\replacestrin""gsA#1?{\def\tmpb{#1}}" a provede se

\begtt
\replacestringsA ahaYYuffYYkonec?
#1 = "ahaYYuffYYkonec"
\def\tmpb{ahaYYuffYYkonec}
\endtt
%
tedy tímto algoritmem odstraníme koncový otazník. Proè jsme ho tam vlastnì
dávali? Kdyby tam nebyl, tak by nesprávnì fungovalo
"\replacestrings{XX}{YY}" pøi "\tmpb" ve tvaru "ahaX".

Makro "\replacestrings" je kompromisem mezi jednoduchostí a pøijatelnými
mo¾nostmi. Nefunguje nad textem s nespárovanými "\if...\fi" a také
pøi "\def\tmpb{{aha}XX}\replacestrings{XX}{YY}" se bohu¾el odstraní kuèeravé
závorky kolem "aha". Mù¾ete tøeba pøidat pøed ka¾dou dvojici takových
závorek "\empty", abyste mìli jistotu, ¾e závorky nezmizí.

\subsec Globální parametry
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Zaká¾eme vdovy a sirotky a dále nastavíme registry pro listingy tiskového
materiálu na smysluplnìj¹í hodnoty, ne¾ jsou implicitní.

\inext {widowpenalty}{\empty}{+-}

Následující makra a registry ovlivní chování klíèových maker OPmac zpùsobem,
jak je popsáno v~komentáøích. Mnohé z tìchto maker a registrù byly zmínìny v
u¾ivatelské dokumentaci.
\dgn \nb iindent
\dgn \nb ttindent
\dgn \nb ttskip
\dgn \nb ttpenalty
\dgn \nb tthook
\dgn \nb intthook
\dgn \nb ptthook
\dgn \nb iiskip
\dgn \nb itemhook
\dgn \nb bibskip
\dgn \nb tabstrut
\dgn \nb tabiteml
\dgn \nb tabitemr
\dgn \nb vvkern
\dgn \nb hhkern
\dgn \nb multiskip
\dgn \nb colsep
\dgn \nb mnoteindent
\dgn \nb mnotesize
\dgn \nb titskip
\dgn \nb picdir
\dgn \nb bibtexhook
\dgn \nb chaphook
\dgn \nb sechook
\dgn \nb secchook
\dgn \nb cnvhook
\dgn \nb prepghook
\dgn \nb pghook
\dgn \nb toclinehook
\dgn \nb fnotehook
\dgn \nb mnotehook
\dgn \nb captionhook

\inext {newdimen}{\count=7 \empty}{+-}



\subsec Loga
%%%%%%%%%%%%

V logu \db OPmac je pomocí "\thefontscale" zvìt¹eno písmeno O. Logo \db CS je
pøepsáno beze zmìny z CS\TeX{}u. Tím snadno vytvoøíme i logo \db csplain.

\inext {def\nb OPmac}{\empty}{+-}

Troufám si tvrdit, ¾e logo \db LaTeX (aèkoli je plain\TeX{}isté asi moc
nebudou potøebovat) je v~následujícím kódu daleko lépe øe¹eno, ne¾ v
samotném La\TeX{}u. Poèítá toti¾ ve spolupráci s makrem \db slantcorr 
i se sklonem písma pøi usazování zmen¹eného A. 

\inext {LaTeX}{\empty}{+-}

Loga se obèas mohou vyskytnout v nadpisech. Zabezpeèíme je tedy proti
rozboøení pøi zápisu do REF souboru.

\inext {addprotect}{\empty}{+-}


\subsec Velikosti fontù, øádkování
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\csplain{} od verze "<Nov. 2012>" definuje makro 
\db resizefont "<fontselector>", které zmìní
velikost fontu daného svým pøepínaèem a tento zmìnìný font si ponechá
stejný pøepínaè. Zmìna velikosti je dána obsahem makra \db sizespec.
Tam mù¾e být napøíklad napsáno "at13pt" nebo "scaled800".
Dále CSplain definuje makro 
\db resizeall, které zmìní velikost
fontù s registrovanými pøepínaèi. Registrování se provádí makrem
\db regfont. Implicitnì jsou registrovány pøepínaèe 
 "\tenrm", "\tenit", "\tenbf", "\tenbi", a "\tentt".
Do nových velikostí tedy pùjdeme se starými názvy pøepínaèù
"\ten<nìco>" a to slovo "ten" budeme chápat jen jako historický relikt,
který nám ov¹em napoví, ¾e kontrolní sekvence je fontovým pøepínaèem. 

OPmac si zjistí, zda je definovaný "\regfont" (tj. je detekován dostateènì
nový csplain). Pokud ne, upozorní na nedostupnost vicejazyèné podpory na
terminálu a potøebná makra pro fonty si definuje. Je to kopie kódu ze
souboru "csfontsm.tex" z balíèku \csplain{}.

\inext {regfont}{\empty}{+-}

Makra "\typosize", "\fontsizex", "\textfontsize", 
"\setbaselineskip" po¾adují zápis parametru bez jednotky. 
Jednotkou je \db ptunit, která je nastavena na 1pt. U¾ivatel mù¾e
jednotku zmìnit (napø. "\ptunit=1mm" pøi návrhu plakátu). Dále \db fontdim
je registr, který udává aktuální velikost písma.

\inext {ptunit}{\empty}{+-}

Implicitnì jsou zavedeny \CS{}fonty, tak¾e k nim pøidáme AMS fonty z
"ams-math.tex", které vizuálnì odpovídají. Pozdìji si mù¾e u¾ivatel zavést
jiné makro (napø. "tx-math.tex") a zavede si tøeba i jiné textové fonty. 
To nezmìní vlastnosti maker v OPmac, pokud nové soubory maker správnì 
pøedefinují
makra "\setmathsizes[<text>/<script>/<scriptscript>]", "\normalmath" a
"\boldmath". Soubor "ams-math.tex" naèteme jen tehdy, kdy¾ není definováno
"\normalmath". Je toti¾ mo¾né, ¾e u¾ivatel naèetl matematické makro je¹tì
pøed zavoláním "\input opmac".

\inext {ams-math}{}{+-}

Po naètení souboru "ams-math.tex" disponujeme makry \db regtfm na registraci
rùzných metrik pro rùzné designované velikosti fontù a \db whichtfm je
definováno tak, aby 
expandovalo na svùj parametr nebo na metriku, která je registrována pro
velikost \db dgsize. Registrace metrik \CS{}fontù je rovnì¾ provedena
v souboru {\tt ams-math.tex}. 

Èasto budeme potøebovat odstranit jednotku "pt" ve výpisu "\the<dimen>".
Provedeme to pomocí "\expandafter\ignorept\the<dimen>". Proto¾e "\the"
vyrábí znaky pt s kategorií 12, je makro \db ignorept definováno trikem pøes
"\lowercase". Z otazníku vznikne p kategorie 12 a z vykøièníku vznikne t.

\inext {lccode}{\empty}{+-}

Makra \db typosize a \db typoscale zmìní velikosti a nastavují 
výchozí font "\tenrm" a výchozí
matematiku "\normalmath". Nehrajeme si na OFS nebo NFSS, které se sna¾í ctít
naposledy nastavený duktus a variantu. U¾ivatel si variantu písma a tuèný 
duktus pro matematiku musí nastavit a¾ po zavolání makra na zmìnu velikosti fontu.

\inext {typosize}{\empty}{+-}

Makro \db fontsizex "[<velikost>]" pøedpokládá svùj parametr bez jednotky.
Písmeno x v názvu znaèí, ¾e makro není v u¾ivatelské dokumentaci. U¾ivatel
toti¾ mù¾e pou¾ít "\typosize[<velikost>/]" a tøeba ho napadne si nìjaké
vlastní makro "\fontsize" definovat.
Je-li parametr "<velikost>" prázdný, makro "\fontsizex" neudìlá nic. 
Jinak pomocí "\textfontsize" nastaví
velikost textových fontù. Dále zavolá 
"\setmathsizes[\fontsize/.7\fontsize/.5\fontsize]", ov¹em v parametru musí
odstranit jednotky a parametr pøichystá pro makro "\setmathsizes"
expandovaný. Pøíkazem "\normalmath" nakonec nastaví matematické fonty do
nové velikosti.

\inext {fontsizex}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db textfontsize "[<velikost>]" pøedpokládá svùj parametr bez
jednotky. Pøipojí jednotku "\ptunit", nastaví "\dgsize" a "\sizespec" a
zavolá "\resizeall", co¾ je makro definované v \csplain{}u, které postupnì
volá "\resizefont" na v¹echny registrované fonty.

\inext {textfontsize}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db setbaselineskip "[<velikost>]" pøedpokládá parametr bez jednotky.
Pøipojí jednotku "\ptunit" a nastaví "\baselineskip" bez dodateèné
pru¾nosti. Nastaví dal¹í registry, které s "\baselineskip" souvisejí.
Zámìrnì není nastavena "\topskip", "\splittopskip",
"\above/belowdisplayskip". Tyto parametry (globální pro celý dokument) by si
mìl u¾ivatel nastavit sám.

\inext {setbaselineskip}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db withoutunit "\makro<dimen>" odstraní jednotku z "<dimen>" a takto
upravené èíslo vlo¾í do parametru "\makro", které oèekává údaj bez jednotky
v~hranaté závorce.

\inext {withoutunit}{\empty}{+-}

Makra \db fontscalex "<factor>", \db textfontscale "<factor>" a
\db scalebaselineskip "<factor>"
pøepoèítají "<factor>" podle aktuálního "\fontdim" resp. "\baselineskip"
na absolutní jednotku a zavolají odpovídající makro definované pøed chvílí.
Na øádku~\cite[typoscale:roundA] je "#1" pøevedeno na "(#1/1000)pt":
Èíslo 3277sp je $2^{16}/20$sp, tedy 1/20pt. Tato hodnota je nejprve vynásobena
"#1" a vydìlena 50. Proè bylo èíslo 1000 rozlo¾eno na $20\times50$?
Aby nedo¹lo k pøeteèení hodnoty typu dimen pøi velkém "#1".

\ilabel [typoscale:roundA] {3277sp}

\inext {fontscalex}{\count=3 ^^B\cbrace}{++}

Makro \db thefontsize si alokuje aktuální font do sekvence \db thefont a
tento nový fontový pøepínaè podrobí zmìnì velikosti "\resizefont".
Makro \db thefontscale pøepoèítá parametr na absolutní velikost a zavolá
"\thefontsize".

\inext {thefontsize}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

Plain\TeX{}ový \db magstep má na konci "\relax", tak¾e nefunguje jako pouze
expandující makro. My ale "\magstep" oèekáváme v parametrech pøíkazù
"\typoscale" a podobných, proto v "\magstep" je nahrazeno "\relax" ménì
drsným "\space". To separuje èíselný parametr dostateènì.

\inext {magstep}{\empty}{+-}

Makro \db typobase nastaví "\baselineskip" a "\fontdim" podle
\db baselineskipB a \db fontdimB, co¾ jsou makra, která mají ulo¾enu
základní velikost øádkování a základní velikost písma.

\inext {typobase}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db em pøepíná kontextovì do odpovídající varianty a ve spolupráci s
makry "\additcorr" a "\afteritcorr" pøidává italickou korekci. Makro \db additcorr 
si pomocí "\lastskip" zapamatuje poslední mezeru, pak ji odstraní, vlo¾í
italickou korekci a nakonec vrátí tu odstranìnou mezeru.
Makro \db afteritcorr se probudí k èinnosti na konci skupiny a pøidá
italickou korekci, pokud nenásleduje teèka nebo èárka.

\inext {def\nb em}{\empty}{+-}

Fontová makra zabezpeèíme proti rozkladu v parametru "\write".

\inext {addprotect}{\empty}{+-}

Makro \db fontfam je definováno v souboru "fontfam.tex". Není úèelné je
zavádìt pøímo do OPmac, proto¾e makro pøeète také rozsáhlá data o fontech,
která mohou zbyteènì zatì¾ovat pamì», pokud u¾ivatel "\fontfam" nikdy
nepou¾ije. Tak¾e tento makro soubor a data jsou pøeèteny a¾ pøi prvním
pou¾ití "\fontfam". Uvedený soubor maker definuje "\fontfam", tak¾e na
následujícím øádku nevidíte ¾ádnou rekurzi.

\inext {fontfam}{\empty}{+-}


\subsec Texty ve více jazycích
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro \db mtext "<znaèka>" je zkratkou za \uv{multilingual text}.
Toto makro si podle znaèky a aktuálního jazyka (dle registru "\language")
vyhledá, jaký text má vypsat.

\inext {mtext}{\empty}{+-}

Jednotlivé texty definujeme pomocí "\sdef{mt:<znaèka>:<jazyk>}" takto:

\inext {chap:en}{\empty}{+-}

Nìkteré texty jsou zapsány pomocí "\v" notace. Je lep¹í udìlat to takto
ne¾ vytvoøit soubor "opmac.tex" závislý na kódování. Aby byla tato notace
správnì interpretována, spustíme "\csaccents", co¾ je makro \csplain{}u.
Pokud nìkdo pou¾ívá OPmac s jiným formátem, ne¾ \csplain, neprovede se nic,
proto¾e konstrukce "\csname csaccents\endcsname" se v takovém pøípadì pøerodí v
"\relax". Makro "\csaccents" spustíme jen tehdy, pokud je u¾ u¾ivatel
nespustil pøed "\input opmac". To poznáme podle toho, zda je definovaná
sekvence "\r".

\inext {}{}{+-}

CSplain od verze "Nov. 2012" pøipravuje následující 
makra, která konvertují èíslo "\language" na znaèku jazyka pro v¹echny 
jazyky, které mají nata¾eny vzory dìlení slov. 
Pro jistotu (pokud je pou¾ita star¹í verze CSplainu) tuto koverzi
\uv{nauèíme} i makro OPmac:

\inext {sdef}{\empty}{+-}

Je-li detekován místo CSplainu e\TeX, nastavíme znaèky jazykù dle hodnoty
"\language" v e\TeX{}u:

\inext {uselanguage}{\empty}{+-}

Makro \db isolangset "{<dlouhý-název>}{<iso-zkratka>}" pøiøadí dlohému názvu 
jazyka (a související hodnotì registu "\language") jeho
zkratku dle ISO~639-1 pøi pou¾ití formátu generovaného z "etex.src". 
Naopak, pøi pou¾ití CSplainu makro nedìlá nic, proto¾e ISO
zkratky a jejich propojení na hodnoty "\language" jsou nastaveny 
pøímo v CSplainu.


\subsec REF soubor
%%%%%%%%%%%%%%%%%%

OPmac pou¾ívá pro v¹echny potøeby (obsah, reference, citace, rejstøík,
poznámky na okraji)
jediný soubor "\jobname.ref" (tzv. REF soubor). 
Navíc, pokud není potøeba, vùbec tento soubor
nezakládá. Èasto toti¾ budeme chtít dìlat s OPmac jen jednoduché vìci a je
únavné poøád na disku kvùli tomu uklízet smetí.

Je potøeba deklarovat souborové deskriptory \db reffile a \db testin:

\inext {newwrite}{\empty}{+-}

Do souboru zapisujeme makrem \db wref "\<sekvence>{<data>}", které vlo¾í do
"\reffile" øádek obsahující "\<sekvence><data>".
Implicitnì ale není "\reffile" zalo¾eno, tak¾e implicitní hodnota tohoto
makra je \db wrefrelax, tedy nedìlej nic.

\inext {wrefrelax}{\empty}{+-}

Makro \db inputref spustíme na konci ètení souboru "opmac.tex", tedy v
situaci, kdy u¾ budeme mít definovány v¹echny kontrolní sekvence, které se v
REF souboru mohou vyskytnout. Nyní si toto makro jen pøipravíme.
Makro ovìøí existenci souboru "\jobname.ref" a pokud existuje, provede
"\input \jobname.ref". V takovém pøípadì po naètení REF souboru jej 
pomocí makra "\openrefA" otevøe k~zápisu a pøipraví "\wref" do stavu, kdy toto
makro bude ukládat data do souboru. 

\inext {inputref}{^^B\cbrace}{+-}

Makro \db openref kdekoli v dokumentu si vynutí zalo¾ení souboru
"\jobname.ref". Toto makro neprovede nic, je-li REF soubor u¾ zalo¾en. To
pozná podle toho, ¾e makro "\wref" nemá význam "\wrefrelax". Jestli¾e soubor
je¹tì není zalo¾en, makro zavolá \db openrefA, které REF soubor zalo¾í,
pøedefinuje "\wref" a vlo¾í první øádek do souboru. Tím je zaruèeno, ¾e pøi
pøí¹tím \TeX{}ování dokumentu je soubor neprázdný, tak¾e jej OPmac rovnou
pøeète a znovu zalo¾í na zaèátku své èinnosti. Nakonec se "\openref"
zasebevra¾dí, aby se nemuselo pøi opakovaném volání obtì¾ovat vykonávat
nìjakou práci. Práce u¾ je toti¾ hotova.

\inext {openref}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

Pro zápisy do REF souboru pou¾íváme tuto konvenci: první kontrolní sekvence
na øádku je v¾dy tvaru "\X<název>", tak¾e máme pøehled, která kontrolní sekvence
pochází z REF souboru.

Jako první je do REF souboru vlo¾en pøíkaz \db Xrefversion "{<èíslo>}". Pokud
toto "<èíslo>" mení rovno \db REFversion, REF soubor se nepøeète. Tím
je zaruèeno, ¾e OPmac nezkolabuje pøi ètení REF souboru kvùli tomu, ¾e je
zde zmatení verzí. Èíslo verze "\REFversion" zvìt¹ím o jednièku v¾dy, kdy¾ 
v~budoucí verzi OPmac pøidám nebo uberu v REF souboru nìjakou funkci.

\inext {REFversion}{\empty}{+-}

\subsec Lejblíky a odkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

K vytvoøení zpìtného odkazu provedeme tøi kroky (v tomto poøadí):

\begitems
\item* V místì "\label[<lejblík>]" si zapamatujeme "<lejblík>".
\item* V dobì vygenerování èísla (sekce, kapitoly, caption, atd.)
       propojíme "<lejblík>" s tímto èíslem. Provedeme to
       pomocí "\sxdef{lab:<lejblík>}{<èíslo>}".
\item* V místì "\ref[<lejblík>]" vytiskneme "\csname lab:<lejblík>\endcsname", 
       tedy "<èíslo>".
\enditems

To je základní idea pro zpìtné odkazy. V takovém pøípadì nepotøebujeme REF
soubor. Pokud ale chceme dopøedné odkazy, je potøeba pou¾ít REF soubor
zhruba takto:

\begitems
\item* V dobì vygenerování èísla (sekce atd.) navíc ulo¾íme informaci 
       "\Xlabel{<lejblík>}{<èíslo>}" do REF souboru.
\item* V dobì ètení REF souboru (tedy na zaèátku dokumentu) provede "\Xlabel"
       pøiøazení pomocí "\sdef{lab:<lejblík>}{<èíslo>}".
\item* Nyní mù¾e pøijít "\ref[<lejblík>]"
       se svým "\csname lab:<lejblík>\endcsname" kdekoli v dokumentu.
\enditems       

Pøejdeme od idejí k implementaci.
Makro \db label "[<lejblík>]" si pouze zapamatuje "<lejblík>" do makra \db
lastlabel, aby s touto hodnotou mohlo pozdìji pracovat makro, které automaticky
generuje nìjaké èíslo. Ostatní balast v kódu (kontrolující definovanost
makra "\csname l0:<lejblík>\endcsname") je od toho, aby OPmac pohlídal
pøípadné dvojí pou¾ití stejného "<lejblíku>" a upozornil na to.

\inext {def\nb label}{\empty}{+-}

Makro, které automaticky generuje nìjaké èíslo, má za úkol zavolat
\db wlabel "<èíslo>". Toto makro propojí "\lastlabel" a "<èíslo>" tak, ¾e
definuje sekvenci "\lab:\lastlabel" jako makro s hodnotou "<èíslo>".
Kromì toho zapí¹e expandované "\lastlabel" i "<èíslo>" do
REF souboru (jen, je-li otevøen, zpìtné reference toti¾ fungují i bez
souboru). Nakonec vrátí makru "\lastlabel" jeho pùvodní nedefinovanou 
hodnotu, tj.~lejblík
u¾ byl pou¾it. Dal¹í makro automaticky generující èíslo zavolá "\wlabel",
který nyní neprovede nic (pokud tedy u¾ivatel nenapsal dal¹í 
"\label[<lejblík>]").

\inext {wlabel}{^^B\cbrace}{++}

\goodbreak
Makro \db ref "[<lejblík>]" zkontroluje definovanost "\lab:<lejblík>".
Je-li to pravda, vytiskne "\lab:<lejblík>" (krz reflink, aby to bylo
pøípadnì klikací). Jinak vytiskne dva otazníky a pøedpokládá, ¾e v tomto
pøípadì jde o dopøednou referenci. Vynutí si tedy otevøení REF souboru
zavoláním "\openref".

\inext {ref}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db pgref "[<lejblík>]" dìlá podobnou práci, jako "\ref", jen s makrem
"\""pgref:<lejblík>". Toto makro je definováno a¾ pøi znovunaètení REF
souboru makrem \db Xlabel, proto¾e ke správnému urèení èísla stránky 
potøebujeme asynchronní "\write".

\inext {pgref}{\empty}{+-}



\subsec Kapitoly, sekce, podsekce
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Od verze OPmac Jul. 2013 jsou zcela pøepracována pomocná makra pro návrh
typografie kapitol, sekcí a podsekcí. Nyní má autor typografického návrhu
lépe pod vlastní kontrolou, co se vkládá do vertikálního seznamu, co¾ je pro
programování mo¾ných stránkových zlomù a nezlomù dùle¾ité. 

Autor typografie dokumentu by mìl definovat pro
tisk kapitoly, sekce a podsekce makra "\printchap", "\printsec" a
"\printsecc". Makra mají jeden parametr "#1", který obsahuje text titulku.
Typická struktura ka¾dého takového makra je:

\bgroup\def\begtthook{\langleactive}
\begtt
\par 
<penalta obvykle záporná, neboli bonus, pro zlomení stránky pøed nadpisem>
<mezera pøed nadpisem>
{<nastavení fontu> \noindent \dotocnum{<znaèka>}#1\nbpar}
<pøípadné vlo¾ení znaèky (insertmark) pro plovoucí záhlaví>
\nobreak <mezera pod napisem>
\endtt
\par\egroup

Pro realizaci maker "\printchap", "\printsec" a "\printsecc" mù¾e autor
návrhu vyu¾ít následujících interních maker OPmac:

\begitems
\item* "\dotocnum{<znaèka>}" -- umístí cíle odkazù, zaøídí obsah, vytiskne "<znaèku>"
\item* "\thetocnum"  -- "<znaèka>", napø. 3.2.4 pro secc, 3.2 pro sec a 3 pro chap
\item* "\insertmark{<text>}" -- vlo¾í "\mark" s expandovaným "\thetocnum" 
        a neexpandovaným "<textem>"
\item* "\nbpar" -- jako "\par", ale mezi øádky je nezlomitelná mezera
\item* "\remskip<velikost>" -- mezera (pod nadpisem) odstranitelná 
        následujícím "\norempenalty"
\item* "\norempenalty<èíslo>" -- vlo¾í penaltu "<èíslo>" jen pokud nepøedchází 
       "\remskip"
\enditems

Aby fungoval obsah a cíle odkazù, je {\it nutné\/} pou¾ít "\dotocnum".
Parametr makra "\dotocnum" nemusí obsahovat jen "\thetocnum", ale také
teèky a mezery kolem "<znaèky>". Pøedchází-li "\nonum", makro "\dotocnum"
nevytiskne celý svùj druhý prametr, tedy vèetnì pøípadného \uv{okolí}
znaèky. Návrh tisku sekce mù¾e vypadat takto:

\begtt
\def\printsec#1{\par
  \norempenalty-500
  \vskip 12pt plus 2pt
  {\secfont \noindent \dotocnum{\thetocnum\quad}#1\nbpar}%
  \placemark{#1}%
  \nobreak \remskip 6pt plus 1pt
}
\endtt
V tomto návrhu bude nad nadpisem penalta $-500$ (bonus za zlomení nad
nadpisem), dále je "12pt" mezera, pak je titulek "#1" vyti¹tìný fontem
"\secfont". Pøed tímto titulkem je èíselná znaèka oddìlená od titulku
mezerou "\quad". Titulek mù¾e být na více
øádcích. Proto¾e je ukonèen "\nbpar", nebude povolen mezi jednotlivými øádky
titulku øádkový zlom. 

Vysvìtlíme si nyní na pøíkladu èinnost a smysl "\remskip" a "\norempenalty".
Pøedpokládejme pro ilustraci definici "\printsec", jako je uvedená vý¹e.
Pokud je dále tøeba definice podsedkce "\printsecc" zahájena pøíkazy 

\begtt
\par \norempenalty-200 \vskip 8pt plus2pt
\endtt
%
pak se mohou dít tyto vìci:

\begitems
\item* Následuje-li podsekce tìsnì za sekcí, pak se vyma¾e spodní mezera od sekce
  "6pt plus1pt" a místo ní se vlo¾í mezera "8pt plus2pt". Mezery se tedy
  nesèítají. Navíc v tomto pøípadì se nevlo¾í penalta $-200$, tak¾e mezi
  sekcí a podeskcí nedojde nikdy ke stránkovému zlomu.
\item* Následuje-li za sekcí obyèejný text, pak je pod sekcí a nad textem mezera
  "6pt plus 1pt", která je nezlomitelná.
\item* Pøedchází-li pøed podseskcí obyèejný text, pak se vlo¾í pøed nadpisem
  podsekce "\penalty-200" následovaná "\vskip 8pt plus2pt". Tato mezera je
  ochotnì zlomitelná (bonus $-200$), tak¾e se mù¾e nadpis podsekce objevit na
  následující stranì.
\enditems

Je mo¾né mezeru pod nadpisem slo¾it ze dvou druhù:

\begtt
\def\printsec{%
  ...
  \nobreak \vskip 2pt \remskip 4pt plus1pt}
\endtt

V tomto pøíkladì se odstraní pøi následující podsekci z celkové mezery 
"6pt plus1pt" jen její èást "4pt plus1pt".

Defaultní hodnoty maker \db printchap, \db printsec a \db printsecc vypadají
v OPmac takto:

\inext{printchap}{\count=3 ^^B\cbrace}{++}

Pøíkazem "\firstnoindent" dávají tato makra najevo,
¾e následující odstavec nebude mít odstavcovou zará¾ku.

{\bf Upozornìní}: Od verze Apr. 2016 jsou makra "\tit", "\chap", "\sec" a
"\secc" definována pomocí "\eoldef", tedy titulek ve zdrojovém kódu je
ukonèen koncem øádku a ne následujícím prázdným øádkem. Chcete-li mít del¹í
titulek ve zdrojovém kódu rozdìlen do více øádkù, ukonèete \uv{pokraèovací
øádky} symbolem~"%". 
Pokud chcete makra "\chap", "\sec" atd. pou¾ít uvnitø vlastních maker,
nelze je pou¾ít pøímo. Mù¾ete to ale vyøe¹it tøeba takto:

\begtt
\def\mymacro#1{... \csname\string\sec:M\endcsname{#1} ...} 
\endtt

Makro pro titul \db tit poèítá s tím, ¾e bude titul na více øádcích. Sází ho
tedy jako odstavec s~pru¾nými "\leftskip" a "\rightskip". 

\inext{tit}{^^B\cbrace}{++}

Fonty pro titul, kapitoly a sekce \db titfont, 
\db chapfont, \db secfont a \db seccfont 
jsou definovány jako odpovídající zvìt¹ení a nastavení tuèného duktu.
Ten je nastaven pomocí \db bfshape jako "\bf" a navíc je ztoto¾nìn
"\tenit" s "\tenbi", tak¾e kdy¾ nyní u¾ivatel napí¹e "\it", dostane tuènou
kurzívu. Tuèné varianty matematických fontù se zavedou a¾ pøi pou¾ití
matematického módu v nadpise (viz "\everymath").
 
\inext{titfont}{\empty}{+-}

V dal¹í èásti této sekce je implementace maker "\chap", "\sec" a "\secc".
Pro èíslování kapitol, sekcí a podsekcí potøebujeme èítaèe a dal¹í registry:

\dgn \nb chapnum  \dgn \nb secnum \dgn \nb seccnum \dgn \nb nonumnum

\inext{newcount}{newcount}{++}

Makro \db notoc je mo¾no pou¾ít jako prefix pøed "\chap", "\sec", "\secc" s
tím, ¾e se kapitola, sekce, podsekce nedostane do obsahu. Makro
\db nonum je mo¾not pou¾ít jako prefix pøed stejnými makry s tím, ¾e
kapitola, sekce, podsekce nebude mít èíslo. I neèíslovaní kapitola se mù¾e
dostat do obsahu. Je-li obsah klikací, poøebuje mít svoje referen¹ní èíslo
pro vytvoøení linku. K tomu slou¾í registr "\nonumnum". 

\inext{notoc}{\empty}{+-}

Makra \db chap, \db sec a \db secc nastaví odpovídající èítaèe, dále vytvoøí
èíslování pro tisk (sestávající z více èísel) v makrech \db thechapnum,
\db thesecnum a \db theseccnum. Aktuální èítaè má v¾dy název \db thetocnum.
S touto hodnotou (nazávisle na tom, zde jde o kapitlu, sekci nebo podsekci,
bude pracovat "\dotocnum". Dále makra pøipraví obsah makra \db dotocnumafter,
co¾ je promìnlivá èást makra "\dotocnum".
Koneènì uvedená makra "\chap", "\sec" a "\secc" 
zavolají odpovídající makro "\printchap",
"\printsec" a "\printsecc".

\inext{chap}{\count=3 ^^B\cbrace}{++}

V promìnlivé èásti makra "\dotocnum", tedy v "\dotocnumafter", se øe¹í
ulo¾ení informací o kapitole, sekci nebo podsekci do obsahu. K tomu je
vyu¾ito makro \db wtotoc "<úroveò><font>{<text>}", které vytvoøí
\bgroup\def\begtthook{\langleactive}
\begtt
\write\reffile
  {\string\Xtoc{<úroveò>}{<font>}{<expandovaný thetocnum>}{<text>}{\the\pageno}}
\endtt
\par\egroup

\noindent
Pøitom "<úroveò>" je èíslo rovné nule, jedná-li se o kapitolu, je rovné
jedné, jedná-li se o sekci a je rovno dvìma, jedná-li se podsekci.

\inext{wtotoc}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db wcontents je v kódu ponecháno pro zpìtnou kompatibilitu (ukládalo
do REF souboru údaje pro obsah "\Xchap", "\Xsec" a "\Xsecc").
Nìkdy v roce 2016 je pravdìpodobnì zcela odstraním.

\inext{wcontents}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db dotocnum "{<text>}" umístí cíl odkazu do místa, které je od
úèaøí vzdáleno o "\destheight". Toto místo se kryje s horní hranou okna
prohlí¾eèe po kliknutí na odkaz. Dále toto makro vygeneruje data pro obsah
pomocí pøedpøipraveného "\dotocnumafter".
Pokud pøedchází "\notoc", makro nezapí¹e nic do obsahu. Pokud pøedchází
"\nonum", makro nevytiskne svùj parametr, tak¾e je titulek bez èísla.
Dále v~takovém pøípadì je pro hyperlinkové odkazy èíslo "\nonumnum" uvozeno
vykøièníkem, co¾ navazuje v~obsahu na makro "\toclinkA".

\inext{dotocnum}{^^B\cbrace}{++}

V makrech "\chap", "\sec", "\secc" je po zavolání "\printchap", "\printsec"
nebo "\printsecc" voláno \db resetnonunotoc, které vrátí hodnotu pøepínaèù
"\ifnonum" a "\ifnotoc" na imlicitní hodnoty. Tím je zaruèeno, ¾e makra
"\nonum" a "\notoc" ovlivní jen následující kapitolu, sekci nebo podsekci
a fungují jako prefixy. Makro navíc kvùli pøechodu na verzi OPmac Jul. 2013
kontroluje, zda makra "\printchap", "\printsec" a "\printsecc" skuteènì
pou¾ila makro "\dotocnum". Pokud ne, nále¾itì na to upozorní.

\inext{resetnonumnotoc}{^^B\cbrace}{++}

Text titulu sekce a její èíslo jsou vlo¾eny do "\mark", tak¾e tyto údaje
mù¾ete pou¾ít v plovoucím záhlaví. Tato vlastnost není dokumentována v
u¾ivatelské èásti, proto¾e je ponìkud techniètìj¹ího charakteru. 

Makro \db insertmark "{<text>}" vlo¾í do "\mark" data ve formátu 
"{<thetocnum>} {<text>}", 
tak¾e je mo¾no je pou¾ít pøímo expanzí napø.
"\firstmark", nebo je oddìlit a zpracovat zvlá¹». Parametru "<text>" je
zabránìna expanze pomocí prota¾ení tohoto parametru pøes "\toks", viz TBN
str. 54 dole a strany 55--57. Pøíkaz "\mark" se toti¾ sna¾í o expanzi.

\inext{insertmark}{\empty}{+-}

Pøíklad pou¾ití plovoucího záhlaví v "\headline":

\begtt
\headline{\expandafter\domark\firstmark\hss}
\def\domark#1#2{\llap{\it\headsize #1. }\rm\headsize #2}
\def\headsize{\thefontsize[10]}
\endtt

Makro "\headsize" v této ukázce zaruèí, ¾e bude mít záhlaví v¾dy
po¾adovanou velikost. Bez toho ta záruka není, pokud tedy u¾ivatel v sazbì
dokumentu støídá velikosti písma. Output rutina toti¾ mù¾e pøijít náhle,
tøeba v okam¾iku, kdy je zapnutá jiná velikost písma.

Pokud chcete kombinovat na levých a pravých stránkách plovoucí záhlaví z
kapitol a sekcí, inspirujte se v TBN na stranách 259 a 260.

Makro \db remskip "<velikost>" je implimentováno jako "\vskip<velikost>"
následované smluvenou nezlomitelnou penaltou 11333. Makro \db norempenalty
pak podle této hodnoty poslední penalty v seznamu vìtví svou èinnost.
V registru \db remskipamount je ulo¾ena naposledy vlo¾ená mezera z "\remskip".

\inext{remskip}{\empty}{+-}

Makro \db othe pracuje stejnì jako primitiv "\the" s tím rozdílem, ¾e
nezobrazí nic (a sejme následující teèku), pokud je hodnota registru nulová.
Tímto zpùsobem lze tisnout dokument jen se sekcemi bez kapitol. Èíslo
kapitoly se pak nezobrazuje jako "0.", proto¾e se nezobrazuje vùbec.

\inext{othe}{\empty}{+-}

Makro \db afternoindent potlaèí odstavcovou zará¾ku pomocí pøechodného
naplnìní "\everypar" kódem, který odstraní box vzniklý z "\indent" a
vyprázdní pomocí \db wipeepar registr "\everypar". 
Makro \db firstnoindent je ztoto¾nìno s
"\afternoindent", ale u¾ivatel mù¾e psát "\let\firstnoindent=\relax".
Pak bude "\afternoindent" pracovat jen za verbatim výpisy.

\inext{afternoindent}{firstnoindent}{++}

Nechceme, aby se nám odstavce tvoøené z titulù kapitol a sekcí rozdìlily do
více stran. Proto místo pøíkazu "\par" je pou¾ito \db nbpar.
Koneènì u¾ivatel mù¾e odøádkovat napøíklad v titulu pomocí \db nl.
Tomuto makru pozdìji v "\output" rutinì zmìníme význam na mezeru.

\inext{nbpar}{\empty}{+-}





\subsec Popisky, rovnice
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nejprve deklarujeme potøebné èítaèe:
\dgn \nb tnum \dgn \nb fnum \dgn \nb dnum 

\inext{newcount}{\empty}{+-}

Výchozí hodnoty maker, které se vypisují v místì generovaného èísla jsou:

\inext{thetnum}{\empty}{+-}

Makro \db caption "/<typ> " zvedne èítaè "\<typ>num" o jednièku,
dále nastaví pru¾né mezery s odsazením "\iindent" a s centrováním posledního
øádku (viz TBN str.~234), propojí pomocí "\wlabel" èíslo s pøípadným
lejblíkem a vytiskne zahájení popisku makrem "\printcaption".
Makro "\caption" tím konèí svou èinnost a dále je zpracován 
odstavec s~nastavenými
"\leftskip", "\rightskip". Sekvence "\par" je pøedefinována tak, ¾e první výskyt 
"\par" (alias prázdného øádku) ukonèí skupinu a tím se v¹echna nastavení 
vrátí do pùvodního stavu.

\inext{caption}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db printcaption "{<slovo>}{<èíslo>}" vytiskne zahájení popisku
tabulky a obrázku. Za èíslem implicitnì není ¾ádná interpunkce, jen
"\enspace". Je mo¾né pøedefinovat "\printcaption" s interpunkcí tøeba takto:
"\def\printcaption#1#2{{\bf#1 #2:}\space}"

\inext{printcaption}{\empty}{+-}

Pøedefinujeme makro z plain\TeX{}u "\endinsert" tak, ¾e dopøedu vlo¾íme
"\par". Pak bude mo¾né tìsnì za odstavec zahájený pomocí "\caption" vkládat
"\endinsert". Tì¾ko lze toti¾ pøesvìdèovat u¾ivatele, aby tam dával prázdný
øádek.

\inext{endinsert}{\empty}{+-}

Makro \db eqmark zvedne "\dnum" o jednièku. 
V display módu pak pou¾ije primitiv "\eqno", za kterým
následuje "\thednum". V interním módu (v boxu) vytiskne jen "\thetnum".
V obou pøípadech propojí pøípadný lejblík s èíslem pomocí makra "\wlabel".

\inext{eqmark}{\empty}{+-}

\subsec Odrá¾ky
%%%%%%%%%%%%%%%

Odsazení ka¾dé dal¹í vnoøené úrovnì odrá¾ek bude o "\iindent" vìt¹í.
Jeho hodnota je nastavena na "\parindent" v dobì ètení {\tt opmac.tex}.
Jestli¾e u¾ivatel pozdìji zmìní "\parindent", mìl by odpovídajícím zpùsobem
zmìnit "\iindent". Kromì toho deklarujeme èítaè pro odrá¾ky \db itemnum.

\inext{newcount}{\empty}{+-}

Makro \db begitems vlo¾í "\iiskip", zahájí novou skupinu, pronuluje "\itemnum", 
zvìt¹í odsazení o~"\iindent" a pomocí "\adef" definuje hvìzdièku jako
aktivní makro, které provede "\startitem". Makro \db enditems ukonèí
skupinu a vlo¾í "\iiskip".

\inext{begitems}{\empty}{+-}

Makro \db startitem ukonèí pøípadný pøedchozí odstavec, posune èítaè, zahájí
první odstavec jako "\noindent" a vy¹oupne doleva text definovaný v
\db printitem, který je implicitnì nastaven makrem "\begitems" na 
\db normalitem.

\inext{startitem}{\empty}{+-}

Makro \db style "<znak>" pøeète "<znak>" a rozvine jen na makro
"\item:<znak>". Tato jednotlivá makra jsou definována pomocí "\sdef".
Není-li makro "\item:<znak>" definováno, pou¾ije se "\normalitem".

\inext{style}{\empty}{+-}

Ètvereèek kreslíme jako "\vrule" odpovídajících rozmìrù makrem 
\db fullrectangle "{<dimen>}".

\inext{fullrectangle}{\empty}{+-}

Pro pøevod mezi numerickou hodnotou èítaèe a pøíslu¹ným písmenem a, b, c
atd. je vytvoøeno makro \db athe "<number>".

\inext{athe}{\empty}{+-}


\subsec Tvorba obsahu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Do \db toclist budeme ukládat data pro obsah.
Pomocí \db ifischap se budeme ptát, zda v dokumentu jsou kapitoly.

\inext{toclist}{\empty}{+-}

V dobì ètení REF souboru vlo¾íme ve¹kerá data obsahu do makra "\toclist"
tak, ¾e v tomto bufferu budeme mít za sebou sekvence "\tocline" následované pìti
parametry, které jsou shodné, jako parametry 
makra \db Xtoc "<úroveò><info><èíslo><text><strana>".

\inext{Xtoc}{}{++}

Makra \db Xchap, \db Xsec a \db Xsecc pøetrvávají v kódu jen pro zpìtnou
kompatibilitu a nìkdy v roce 2016 je odstraním.

\inext{Xchap}{\empty}{+-}

Makro \db tocline "{<úroveò>}{<info>}{<èíslo>}{<text>}{<strana>}" vytvoøí
øádek obsahu. Údaj "<úroveò>" je èíslo 0 pro kapitolu, 1 pro
sekci a 2 pro podsekci. Údaj "<info>" pou¾ívá OPmac pro informaci 
o fontu, kterým se má tisknout øádek v obsahu. 
Øádek obsahu tiskneme jako odstavec, proto¾e "<text>" mù¾e být tøeba
del¹í. Registr "\leftskip" nastavíme jako souèin "<úroveò>" krát "\iindent".
Pokud se v~dokumentu vyskytují kapitoly, odsadíme je¹tì o dal¹í "\iindent".
Registr "\rightskip" nastavíme na 2"\iindent", aby del¹í "<text>" se zalomil
døív ne¾ v místì, kde jsou stránkové èíslice. Konec odstavce se stránkovou
èíslicí pak vytáhneme mimo tento rozsah pomocí "\hskip-2\iindent". Odstavec
pru¾í v "\tocdotfill", proto¾e tento výplnìk má vìt¹í pru¾nost ne¾
"\parfillskip". Registr "\parfillskip" má "1fil", zatímco "\tocdotfill" má
pru¾nost "1fill". Makro \db tocdotfill je implementováno pomocí "\leaders"
jako opakované teèky, které budou lícovat pod sebou.

\inext{tocline}{\empty}{+-}

Makro \db maketoc jednodu¹e spustí "\toclist", Pokud je "\toclist" prázdný,
upozorní o tom adekvátním zpùsobem na terminál.

\inext{maketoc}{\empty}{+-}

Makro \db toclinkA je citlivé na vykøièník jako první znak argumentu. Pokud
tam je, vytiskne jen mezeru velikosti 0.8em, jinak vytiskne argument.
Vykøièník do argumentu dáme v pøípadì kapitol a sekcí prefixovaných
jako "\nonum". V obsahu pak nechceme mít ¾ádné èíslo, jen pøíslu¹nou mezeru.

\inext{toclinkA}{\empty}{+-}


\subsec Sestavení rejstøíku
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Slovo do rejstøíku vlo¾íme pomocí \db iindex "{<heslo>}". Proto¾e výskyt
slova na stránce není v dobì zpracování znám, je nutné pou¾ít REF soubor s
asynchronním "\write".

\inext{iindex}{\empty}{+-}

Nyní naprogramujeme ètení parametru makra 
\db ii "<slovo>,<slovo>,...<slovo> ". Vzhledem k tomu, ¾e za
pøítomnosti zkratky "@" budeme potøebovat projít seznam slov oddìlených èárkou
v~parametru je¹tì jednou, zapamatujeme si tento seznam do "\tmp".

\inext{leavevmode}{\empty}{+-}

Makro \db iiA sejme v¾dy jedno slovo ze seznamu. Podle prázdného parametru
poznáme, ¾e jsme u konce a nedìláme nic. Pøi výskytu "<slovo>=@" (poznáme to
podle shodnosti parametru s \db iiatsign \unskip),
spustíme "\iiB", jinak vlo¾íme údaj o slovì do rejstøíku pomocí "\iindex".
Nakonec makro "\iiA" volá rekurzivnì samo sebe.

\inext{iiA}{\empty}{+-}

Makro \db iiB rovnì¾ sejme v¾dy jedno slovo ze seznamu a na konci volá
rekurzivnì samo sebe. Toto makro ov¹em za pou¾ití makra \db iiC prohodí poøadí
prvního podslova pøed prvním lomítkem se zbytkem. Není-li ve slovì lomítko,
pozná to makro "\iiC" podle toho, ¾e parametr "#2" je prázdný. V takovém pøípadì
neprovede nic, nebo» slovo je u¾ zaneseno do rejstøíku v makru "\iiA".

\inext{iiB}{\empty}{+-}

Makro \db iid "<slovo> " po¹le slovo do rejstøíku a souèasnì je zopakuje do 
sazby. Pomocí "\futurelet" a \db iiD zjistí, zda následuje teèka nebo èárka. Pokud
ne, vlo¾í mezeru.

\inext{iid}{\empty}{+-}

Pøi ètení REF souboru se vykonávají makra \db Xindex "{<heslo>}{<strana>}",
která postupnì vytváøejí makra tvaru "\,<heslo>", ve kterých je shroma¾ïován
seznam stránek pro dané "<heslo>".
Kromì toho ka¾dé makro "\,<heslo>" je vlo¾eno do seznamu \db iilist. 
Na konci ètení
REF souboru tedy máme v~"\iilist" seznam v¹ech hesel jako øídicí sekvence (to
zabere nejmíò místa v \TeX{}u). Ka¾dé
"\,<heslo>" na konci ètení REF souboru obsahuje dva údaje ve svorkách, první údaj
obsahuje pomocná data a druhý obsahuje seznam stránek. Tedy "\,<heslo>" je makro
s obsahem "{<pomocná-data>}{<seznam-stránek>}".

Seznam stránek není jen tupý seznam v¹ech stránek, na kterých se objevil
záznam "\ii" pro dané slovo. Nìkteré stránky se toti¾ mohou opakovat a my je
chceme mít jen jednou. Pokud stránky jsou souvisle za sebou: 13, 14, 15, 16,
chceme navíc takový seznam nahradit zápisem 13--16. Makro 
"\Xindex{<heslo>}{<strana>}" je z tohoto dùvodu ponìkud sofistikovanìj¹í.

\ilabel [Xindex:first] {firstdata}
\ilabel [Xindex:second] {seconddata}

\inext{Xindex}{\empty}{+-}

Èinnost makra "\Xindex" si vysvìtlíme za chvíli podrobnìji. Nyní jen
uvedeme, ¾e "\Xindex" je jen speciální variantou obecného makra 
\db Xindexg pøi "#1=,". Tak¾e pracuje s kontrolními sekvencemi typu
"\,<heslo>". Následující text popisuje jen tento pøípad. Makro "\Xindexg"
je mo¾né pou¾ít pro pralelní vytváøení dal¹ích seznamù stránek
stejných hesel (napø. seznam vyznaèený kurzívou, tuènì atd.). Jak to udìlat
je popsáno v OPmac triku 0072.

Údaje o stranách spojených s rejstøíkovým heslem jsou ukládány do makra
"\,<heslo>" a jsou rozdìleny do dvou èástí ve tvaru "{prvni}{druhy}".
Definujeme pomocné makro \db firstdata "\,<heslo>"~"\<cs>", které expanduje na
"\<cs>"~"<první-datový-údaj-hesla>&". Je-li tøeba "\,aa" definováno jako
"{prvni}{druhy}", pak "\firstdata"~"\,aa"~"\cosi" expanduje na "\cosi"~"prvni&". 
Tím máme mo¾nost vyzískat data z makra. Podobnì makro 
\db seconddata "\,<heslo>"~"\<cs>" expanduje na 
"\<cs>"~"<druhý-datový-údaj-hesla>&". Jsou pou¾ita pomocná makra
\db firstdataA a \db seconddataA.

\inext{firstdata}{\empty}{+-}

Ne¾ se pustíme do výkladu makra "\Xindex", vysvìtlím, proè pro hesla rejstøíku
tvoøím jednu øídicí sekvenci, která je makrem se dvìma datovými údaji.
Mohl bych jednodu¹eji pracovat se dvìma rùznými øídicími sekvencemi,
napø. "\,<heslo>" a "\:<heslo>". Dùvod je prostý: ¹etøím pamì» \TeX u. Dá se toti¾
oèekávat, ¾e poèet hesel v rejstøíku mù¾eme poèítat na tisíce a je rozdíl
alokovat kvùli tomu tisíce kontrolních sekvencí nebo dvojnásobné mno¾ství
takových sekvencí.

V makru "\Xindex" èteme "\firstdata" na øádku \cite[Xindex:first] 
a "\seconddata" na øádku \cite[Xindex:second].
Ètení je provedeno makry \db XindexA a \db XindexB. První úsek dat je tvaru
"<poslední-strana>/<stav>" a druhý úsek dat obsahuje rozpracovaný seznam stránek.
Podíváme-li se na definice "\XindexA" a "\XindexB", shledáme, ¾e seznam stránek
bude ulo¾en v "\tmp", dále "<poslední-strana>" bude v "\tmpa" a "<stav>" je v
"\tmpb".

\inext{XindexA}{\empty}{+-}

Rozli¹ujeme dva stavy: "<stav>=+", pokud je seznam stránek zakonèen konkrétní
stránkou. Tato konkrétní stránka je ulo¾ena v "<poslední-strana>". Druhým
stavem je "<stav>=-", kdy¾ je seznam stránek ukonèen "--" (pøesnìji obsahem
makra \db iiendash, které mù¾ete snadno pøedefinovat) a v tomto pøípadì
"<poslední-strana>" obsahuje poslední stránku, na které byl zji¹tìn výskyt
hesla. Tato strana nemusí být v~seznamu stránek explicitnì uvedena.

Makro "\Xindex{<heslo>}{<strana>}" tedy postupnì vytváøí seznam stran 
zhruba takto:

\def\begtthook{\langleactive}
\begtt
if (první výskyt \,<heslo>) {
  zalo¾ \,<heslo> do iilist;
  <seznam-stran> = "<strana>"; <stav> = +; <posledni-strana> = <strana>;
  return;
}
if (<strana> == <empty> || <strana> == <posledni-strana>) return; 
if (<stav> == +) {
  if (<strana> == <posledni-strana>+1) { 
    <seznam-stran> += "--"; 
    <stav> = - ;
  }
else {
    <seznam-stran> += ", <strana>";
    <stav> = + ;
  }
  else {
    if (<strana> > <posledni-strana>+1) { 
      <seznam-stran> += "<posledni-strana>, <strana>";
      <stav> = + ;  
    }
  }
}    
<poslední-strana> = <strana>; 
\endtt

V makru "\Xindex" pracujeme je¹tì se dvìma pomocnými makry 
\db pgfolioA a \db pgfolioB. Pro kladné stránky se tato makra chovají
stejnì, jako kdyby tam vùbec nebyla. Ov¹em v plain\TeX{}u
(viz maro "\folio") se mohou stránkové èíslice vyskytnout 
na zaèátku dokumentu záporné, v takovém pøípadì se mají tisknout
øímskými èíslicemi. Proto jsou uvedená makra definována ponìkud chytøeji.

\inext{pgfolioA}{\empty}{+-}

\def\begtthook{}
Makro \db makeindex nejprve definuje pøechodný význam rekurzivního 
"\act" tak, aby byly uzavøeny seznamy stránek (tj. aby seznam nekonèil 
znakem "--") a do první
datové oblasti ka¾dého makra typu "\,<heslo>" vlo¾í konverzi textu "<heslo>" do
tvaru vhodného pro abecední øazení èeských slov.
Pomocí "\expandafter \act \iilist \relax" se
po¾adovaná èinnost vykoná pro ka¾dý prvek v "\iilist". 
Dále makro "\makeindex" provede seøazení "\iilist" podle abecedy
makrem "\dosorting" a nakonec provede tisk jednotlivých hesel. K tomu úèelu 
znovu pøechodnì pøedefinuje "\act" a pøedlo¾í mu "\iilist".

\ilabel [mkindex:od] {firstdata}
\ilabel [mkindex:do] {after\nb act}
\ilabel [mkindex:par] {exhyphenpenalty}

\inext{makeindex}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db printiipages sebere z "<druhého-datového-údaje>" seznam stránek a
jednodu¹e je vytiskne.

\inext{printiipages}{\empty}{+-}

Makro \uv{prepare index item} \db prepii "\,<heslo>" odstraní prostøednictvím
\db prepiiA z názvu kontrolní sekvence backslash a èárku a zbytek tiskne pomocí
"\printii". Pokud ale je "\,<heslo>" ulo¾eno v~seznamu "\iispeclist", pak se
expanduje na sekvenci s názvem "\\,<heslo>", ve které je ulo¾eno, co se
má místo hesla vytisknout. Data tìchto výjimek jsou pøipravena makrem "\iis"

\inext{prepii}{\empty}{+-}

Kontrolní otázka: proè se nedotazujeme jednodu¹e na to, zda je
"\\,<heslo>" definovaná øídicí sekvence? Odpovìï: museli bychom ji
sestavit pomocí "\csname...\endcsname", ale to zalo¾í do \TeX{}ové pamìti
novou øídicí sekvenci pro ka¾dé heslo v rejstøíku. My se sna¾íme poèet
tìchto øídicích sekvencí redukovat na minimum. Poèítáme s tím, ¾e obyèejných
hesel bude tisíce a výjimek jen pár desítek.

Makro \db iis "<heslo> {<text>}" vlo¾í dal¹í údaj do slovníku výjimek pro
hesla v rejstøíku. Pøesnìji: vlo¾í "\,<heslo>" do \db iispeclist a definuje
sekvenci "\\,<heslo>" jako "<text>".

\inext{iis}{\empty}{+-}

Makro \uv{print index item} \db printii "<heslo>&" vytiskne jeden údaj do
rejstøíku. Makro projde prostøednictvím \db printiiA jednotlivá podslova
oddìlená lomítkem a pøepí¹e je do rejstøíku oddìleny mezerou. Pøitom
kontroluje, zda se podslova rovnají odpovídajícím podslovùm z pøedchozího
hesla, které je ulo¾eno v \db previi. Toto porovnání je prota¾eno krz
"\meaning", proto¾e nechceme porovnávat kategorie, ale jen stringy.
Pokud se stringy rovnají, místo podslova se vlo¾í \db
iiemdash, co¾ je pomlka. Na konci èinnosti se
nastaví "\previi" na \db currii (nové slovo se pro dal¹í zpracování stává
pøedchozím) a vytiskne se seznam stránek. Makrem \db everyii
(implicitnì je prázdné) dovolíme u¾ivateli vstoupit do procesu tisku hesla.
Mù¾e napøíklad psát "\def\everyii{\indent}", pokud chce.

\ilabel [printii:iindent] {iindent}
\inext{printii}{\empty}{+-}

Makro "\makeindex" nastavuje na øádku \cite[mkindex:par] lokálnì 
parametry sazby odstavce v rejstøíku. Vlevo
budeme mít "\leftskip" rovný "\iindent", ale první øádek posuneme o
"-\iindent" (viz øádek kódu~\cite[printii:iindent]) tak¾e první øádek je
vystrèen doleva. Vpravo máme pru¾nou mezeru, aby se seznam èísel stran mohl
rozumnì lámat, kdy¾ je moc dlouhý. 

Pomocné makro \db scanprevii "<expanded-previi>&" se podívá do "\previi", 
odloupne z nìj úsek pøed prvním lomítkem a tento úsek definuje jako
"\tmpa". 

\inext{scanprevii}{}{+-}

Výchozí hodnota "\previi" pøed zpracováním prvního slova v rejstøíku je
prázdná.

\inext{previi}{\empty}{+-}


\subsec Abecední øazení rejstøíku
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nejprve se zamìøíme na vytvoøení makra 
"\isAleB"~"\,<heslo1>"~"\,<heslo2>", které rozhodne, zda je "<heslo1>" øazeno
pøed "<heslem2>" nebo ne. Výsledek zkoumání mù¾eme provìøit pomocí "\ifAleB".

Pro porovnání dvou údajù vy¾aduje norma dva prùchody. V prvním (primárním
øazení) se rozli¹uje jen mezi písmeny A B C È D E F G H Ch I J K L M N O P Q
R Ø S © T U V W X Y Z ®. Pokud jsou hesla z tohoto pohledu stejná, pak se
provede druhý prùchod (sekundární øazení), ve kterém jsou øazena
neakcentovaná písmena pøed pøehlasovaná pøed èárkovaná pøed háèkovaná pøed
støí¹kovaná pøed krou¾kovaná a dále s nejni¾¹í prioritou malá písmena pøed
velká. 

Nejprve pøipravíme data pro porovnávací algoritmus.

\inext{sortingdata}{\empty}{+-}

Mezi jednotlivými èárkami v makru \db sortingdata jsou skupiny znakù, které
se z hlediska prvního prùchodu øadicím algoritmem nerozli¹ují. Jednotlivé
znaky v "\sortingdata" se rozli¹í pøi pøípadném druhém prùchodu. Øazení
znakù v "\sortingdata" odpovídá po¾adovanému abecednímu øazení.

Dále je makrem \db setignoredchars vyjmenován seznam znakù, které se pøi
øazení zcela ignorují (jakoby tam vùbec nebyly). Typicky jde o interpunkci.
Makro nastaví v¹em tìmto znakùm pomocí "\setlccodes" kód teèky a tato teèka
se posléze z porovnávaného textu odstraní. Seznam znakù je oddìlen teèkou a
ukonèen dvojicí "{}{}". Seznam ignorovaných znakù odpovídá pravidlùm èeského
øazení. Norma doporuèuje sice pro pøípad, kdy se hesla neli¹í jinak ne¾ tìmito znaky, 
nasadit dal¹í prùchod øazení, ale pro jednoduchost a velkou výjimeènost
takové situace toto v OPmac implementováno není.

Makra \db specsortingdatacs a \db specsortingdatask deklarují náhrady pøed
pou¾itím øadicího algoritmu. Jednotivá náhrada je deklarována jako
"<string1>:<string2>" a je od dal¹í deklarace náhrady oddìlena mezerou.
Tímto zpùsobem jsou implementovány spøe¾ky ch, Ch a CH, které se nahrazují
znaky "^^T", "^^U" a "^^V". Ty vystupují v øadicím algoritmu jako jediný
znak, a mají své místo v makru "\sortingdata" Sloven¹tina má sice dal¹í
spøe¾ky dz, Dz, DZ, d¾, D¾, D®, ale ty jsou øazeny tìsnì za D, tak¾e jsou
øazeny správnì i za situace, kdy nejsou nahrazeny jediným znakem. Nicménì,
pokud by nìkdo chtìl tyto spøe¾ky (napøíklad pro o¹etøování výjimek) pou¾ít
jako samostatné znaky, mù¾e si definovat své makro "\sortingdata", které by
obsahovalo

\begtt
   ...
   dD\v d\v D,%
   ^^N^^O^^P,%  dz Dz DZ
   ^^Q^^R^^S,%  d¾ D¾ D®
   eE\'e\'E\v e\v E,%
   ...
\endtt
a dále definuje
\begtt
\def\specsortingdatask {ch:^^T Ch:^^U CH:^^V
   dz:^^N Dz:^^O DZ:^^P d\v z:^^Q D\v z:^^R D\v Z:^^S}
\endtt
%
Makra pro spøe¾ky mají název ve tvaru "\specsortingdata<kód jazyka>".
Pou¾ije se makro odpovídající jazyku podle nastaveného dìlení slov.
Není-li makro pro pou¾itý jazyk definováno, ¾ádné náhrady se neprovedou.
Je tøeba upozornit (napøíklad u¾ivatele maïar¹tiny), pokud by se v tìchto
spøe¾kách chtìli roz¹oupnout, vyhnìte se znakùm "^^I" a "^^M", kterým
plain\TeX, resp. ini\TeX, nastavuje speciální kategorie.

Implementaci øadicího algoritmu zahájíme makrem \db setprimarysorting, které
se spustí jednou pøi sestavení rejstøíku, pøeète vý¹e uvedená data a
pøipraví odpovídající datové stuktury pro první prùchod øadicího algoritmu.
Hlavní èinností tohoto makra je, ¾e pøipraví "\lccode" znakù vyjmenovaných v
"\sortingdata" podle jejich vzestupného poøadí, pøitom znakùm v jedné
skupinì (oddìlené èárkou) pøiøadí stejné "\lccode". Text pøed øazením pak
budeme konvertovat pou¾itím "\lowercase".

\inext{setprimarysorting}{\empty}{+-}

Vidíme, ¾e makro "\setprimarysorting" nejprve expanduje "\sortingdata",
aby se realizovaly znaky typu "\v c" podle nastaveného kódování.
Dìlá to jen tehdy, kdy¾ je definováno makro "\r", tj. uvedené sekvence pro
akcenty expandují na správné kódy. Rovnì¾ pomocí 
"\let"\db asciisorting \unskip"=t"
je mo¾né zabránit pou¾ití "\sortingdata" a øadicí algoritmus øadí podle
ASCII.

Dále "\setprimarysorting" pøipraví makro
\db specsortingdata (bez pøípony jazyka) z makra 
"\specsortingdata<aktuální jazyk>". Nejrve je expanduje a pak pomocí triku s
"\meaning" za spoluráce s~makrem \db setprimarysortingA pøevede v¹echny znaky 
v makru na kategorii 12, proto¾e toto budeme pro øadicí algoritmus potøebovat.

Koneènì se v makru "\setprimarysorting" pøipraví (za pou¾ití opakovaného
volání "\act") "\lccode" v¹ech znakù zmínìných v "\sortingdata".
Pov¹imneme si, ¾e pro první prùchod dostanou stejný "\lccode" v¹echny znaky
ve skupinì mezi èárkami. 
Je to tím, ¾e v makru "\setprimarysorting" se zvedá "\tmpnum" jen v místì
èárky. Nejni¾¹í hodnotu má mezera vyznaèená v "\sortingdata" pomocí "{ }". 
Tím je zaruèeno, ¾e krat¹í slovo je øazeno døív ne¾ del¹í slovo se stejným
zaèátkem, obsahující celé krat¹í slovo (ten~tuèòák$\prec$tento).
Je sice pravda, ¾e ASCII hodnota mezery je je¹tì men¹í, ale my musíme 
mezeru nìkam ¹oupnout na jiný kód ne¾ 32, jinak by nám ji nepøeèetlo 
makro s~neseparovaným parametrem. Ov¹em my budeme chtít mezeru pøeèíst. 
Makrem "\setignoredchars" se zcela nakonec nastaví ignorovaným znakùm
"\lccode" teèky.

Makro \db sortingmessage ukládá informaci o pou¾itém "\sortingdata", co¾
bude pozdìji vypsáno na terminál makrem "\dosorting".

Makro \db setsecondarysorting se volá opakovanì a pøíle¾itostnì pro pøípady,
kdy jsou hesla z~hlediska primárního øazení toto¾ná. Nastaví jinak "\lccode"
znakù. Tentokrát mají v¹echny znaky ze "\sortingdata" rozdílný "\lccode", ve
vzestupném poøadí.

\inext{setsecondarysorting}{\empty}{+-}

Makro \db preparesorting se volá (s nastavenými parametry podle
"\setprimarysorting") pro ka¾dé heslo jednou. Heslo je ulo¾eno v názvu
kontrolní sekvence, která je parametrem makra "\preparesorting". Data pro
primární øazení jsou u¾ pøipravena na øádcích \cite[mkindex:od] a¾
\cite[mkindex:do] v makru "\makeindex". V pøípadech, kdy jsou dvì hesla
shodná z hlediska primárního øazení (to nastane asi velmi výjimeènì), je pro
danou dvojici hesel znovu zavoláno makro "\preparesorting", tentokrát s
pøednastavenými daty podle "\setsecondarysorting". Makro "\preparesorting"
má za úkol ulo¾it výsledek své konverze do "\tmpb".

\inext{preparesorting}{\empty}{+-}

V¹imneme si, ¾e "\preparesorting" vykonává jádro své èinnosti v \db
preparesortingA, které pøebere text hesla extrahovaný do parametru "#3".
Toto makro pomocí \db preparesortingB opakovanì volá "\replacestrings", aby
nahradilo spøe¾ky odpovídajícími náhradami. Dále pomocí "\lowercase" provede
konverzi a koneènì pomocí "\replacestrings{.}{}" odstraní z hesla nejen
teèky, ale i znaky vyjmenované v makru "\setignoredchars".

Pøipravíme si pomocí "\newif" makro \db ifAleB, kterým ohlásíme výsledek 
porovnání dvou hesel:

\inext{newif}{\empty}{+-}

Makro \db isAleB "\,<heslo1>"~"\,<heslo2>" spustí\hfil\break 
"\testAleB"~"<zkonvertované heslo1>&\relax"~"<zkonvertované heslo2>&\relax"~%
"\,<heslo1>"~"\,<heslo2>".

\inext{isAleB}{^^B\cbrace}{++}

Idea makra \db testAleB lexikograficky porovnávající dvì slova je v tom, ¾e ze
dvou stringù v~parametru oddìlených "\relax" postupnì odlupuje v¾dy
první znak "#1" a "#3" z ka¾dého stringu a ten porovnává a samozøejmì pøi rovnosti
rekurzivnì zavolá samo sebe. Pokud jsme se dostali na konec bez rozhodnutí, co
je men¹í, narazíme na znak "&". V takovém pøípadì pøestoupíme do
sekundárního prùchodu.

\inext{testAleB}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db testAleBsecondary "\,<heslo1>"~"\,<heslo2>" zalo¾í skupinu, v ní
nastaví "\lccode" dle sekundárního øazení a pomocí "\preparesorting"
pøipraví zkonvertovaná data do "\tmpa" a "\tmpb". Na chvosty tìchto dat
pøidám nulu a jednièku, aby porovnání v¾dy nìjak dopadlo, a spustím
\db testAleBsecondaryX, co¾ pracuje obdobnì, jako "\testAleB".

\inext{testAleBsecond}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

Nyní mù¾eme pomocí "\isAleB\,<heslo1>\,<heslo2>\ifAleB" rozhodnout, který
ze dvou daných parametrù má být øazen døíve. Staèí tedy u¾ jen naprogramovat
celkové øazení seznamu. Toto makro vycházející z algoritmu mergesort 
vytvoøil mùj syn Miroslav. Makro bylo poprvé pou¾ito v DocBy\TeX{}u, co¾ je
nástroj, kterým je napøíklad poøízena i tato dokumentace.
 
Makro \db dosorting pomocí pomocného makra "\act" doplní za ka¾dý údaj v
"\iilist" èárku a dále pøedlo¾í makru "\mergesort" jako parametr obsah
"\iilist" ukonèený "\end,\end", vyprázdní "\iilist" a spustí "\mergesort".

\inext{dosorting}{\empty}{+-}

Makro \db mergesort pracuje tak, ¾e bere ze vstupní fronty v¾dy dvojici
skupin
polo¾ek, ka¾dá skupina je zatøídìná. Skupiny jsou od sebe oddìleny
èárkami. Tyto dvì skupiny spojí do jedné a zatøídí. Pak pøejde na
následující dvojici skupin polo¾ek. Jedno zatøídìní tedy vypadá
napøíklad takto: dvì skupiny: "eimn,bdkz," promìní v~jedinou 
skupinu "bdeikmnz,". V tomto pøíkladì jsou polo¾ky jednotlivá písmena,
ve skuteènosti jsou to kontrolní sekvence, které obsahují celá slova.

Na poèátku jsou skupiny jednoprvkové ("\iilist" oddìluje ka¾dou
polo¾ku èárkou). Makro "\mergesort" v tomto pøípadì projde seznam a vytvoøí
seznam zatøídìných dvoupolo¾kových skupin, ulo¾ený zpìtnì v
"\iilist". V dal¹ím prùchodu znovu vyvrhne "\iilist" do vstupní
fronty,
vyprázdní ho a startuje znovu. Nyní vznikají ètyøpolo¾kové zatøídìné
skupiny. Pak osmipolo¾kové~atd. V~závìru (na øádku~\cite[konecsortu]) 
je první skupina celá setøídìná a druhá obsahuje "\end", tj. 
v¹echny polo¾ky jsou u¾ setøídìné v první skupinì, tak¾e staèí 
ji ulo¾it do "\iilist" a ukonèit èinnost. Pomocí \db gobbletoend
odstraníme druhé "\end" ze vstupního proudu. Makro \db sortreturn ukonèí
èinnost a¾ po koncové "\relax" a dále vykoná svùj parametr.

\noactive{dvojice}
\ilabel [merge:porovnani] {isAleB}
\ilabel [merge:trojka] {mergesort p1+}
\ilabel [merge:p1] {ifx,}
\ilabel [merge:p2] {fif\nb mergesort\cbrace}
\ilabel [konecsortu] {empty\nb iilist}
\inext {def\nb mergesort }{\empty}{+-}

{\def\quotehook{\catcode`\<12}
Jádro "\mergesort" vidíme na øádcích~\cite[merge:porovnani]
a¾~\cite[merge:trojka]. Makro "\mergesort" sejme ze vstupního proudu
do "#1" první polo¾ku první skupiny, do "#2" zbytek první skupiny a do 
"#3" první polo¾ku druhé skupiny. Je-li "#1<#3", je do výstupního
zatøídìného seznamu "\indexbuffer" vlo¾en "#1", ze vstupního proudu je
"#1" odebrán a "\mergesort" je zavolán znovu. V pøípadì "#3<#1"
je do "\indexbuffer" vlo¾en "#3", ze vstupního proudu je "#3" odebrán a 
"\mergesort" je zavolán znovu. Øádky~\cite[merge:p1]
a¾~\cite[merge:p2] øe¹í pøípady, kdy je jedna ze skupin prázdná: 
je potøeba vlo¾it do "\indexbuffer" zbytek neprázdné skupiny a pøejít 
na dal¹í dvojici skupin. Ostatní øádky makra se vyrovnávají se
skuteèností, ¾e zpracování narazilo na zará¾ku "\end,\end" a je tedy
potøeba vystartovat dal¹í prùchod.
\par}


\subsec Více sloupcù
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro pro sazbu do více sloupcù je pøevzato z TBN, kde je podrobnì
vysvìtleno na stranách 224 a¾~245. Základní my¹lenka makra spoèívá v tom, ¾e
se naplní jeden velký "\vbox" (box6) jedním sloupcem a "\endmulti" jej
rozlomí do sloupcù po¾adované vý¹ky a strèí do sazby. Není k tomu nutno
mìnit výstupní rutinu. Makro z TBN je zde v OPmac ve dvou vìcech pøepracováno: 
\begitems
\item * Dùslednìj¹í balancování sloupcù vyluèující mo¾nost ztráty sazby
        a umo¾òující mít sazbu s nezlomitelnými mezerami mezi øádky.
\item * Makro mìøí kumulovanou sazbu a umo¾òuje pøi rozsáhlém mno¾ství
        tiskového materiálu obejít problém \uv{dimension too large}.
\enditems 

Makra \db begmulti, \db endmulti, \db corrsize, \db makecolumns a \db
splitpart pracují zhruba tak, jak je popsáno v TBN.

\ilabel[mul:prevgraf]  {prevgraf}

\inext{mullines}{\count=5 ^^B\cbrace}{++}

Výstup rozlomené sazby do sloupcù probíhá ve dvou re¾imech: kdy¾ je tøeba
sloupci zaplnit celou stránku, pou¾ijeme "\makecolumns". Toto makro neøe¹í
otázku, ¾e mù¾e v kumulovaném boxu~6 zbýt nìjaká sazba, proto¾e se
pøedpokládá, ¾e lámání bude pokraèovat na dal¹í stranì. Pokud ale
je na aktuální stranì vícesloupcová sazba ukonèena, pou¾ijeme
propracovanìj¹í \db balancecolumns. Toto makro si zazálohuje materiál
z~boxu~6 do boxu~7 a jme se zkou¹eti rozlomit box~6 na sloupce s 
vý¹kou "\dimen0". Pokud ale po rozlomení není výchozí box~6 zcela prázdný, makro
zvìt¹í krapánek (o 0,2"\baselineskip") po¾adovanou vý¹ku, vrátí se k~zálohované 
sazbì v boxu~7 a zkusí rozlomit znovu. To opakuje tak dlouho, dokud je box~6
prázdný.

\inext{balancecolumns}{^^B\cbrace}{++}

Kdy¾ je sazba plnìna do boxu~6, mù¾e ji být tak moc, ¾e se nedá zmìøit jeho
vý¹ka pomocí "\dimen0=\ht6". Box samotný sice mù¾e být vy¹¹í ne¾ pìt metrù,
ale "\dimen0" nikoli: objeví se chyba \uv{dimension too large}.
Z toho dùvodu je v makrech zavedena promìnná \db mullines, která pomocí
pøedefinovaného "\par" (na øádku \cite[mul:prevgraf]) 
poèítá poèet øádkù sazby. Je-li "\mullines" vìt¹í ne¾
"\tmpnum" (co¾ pøi daném "\baselineskip" odpovídá 0,8"\maxdimen"), makro
pracuje, jakoby vý¹ka boxu 6 byla 0,8"\maxdimen", tedy rozbìhne se
"\splitpart" a "\makecolumns". Pøitom makro "\makecolumns" sni¾uje hodnotu
"\mullines" o~poèet vyti¹tìných øádkù, tak¾e pøí¹tì u¾ mù¾e být "\mullines"
men¹í ne¾ "\tmpnum". K tomu urèitì na nìkolika posledních stránkách dojde,
tak¾e nakonec "\balancecolumns" pracuje s pøesnou vý¹kou boxu~6. 

 
\subsec [barvy] Barvy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

A¾ po verzi OPmac Nov. 2014 byly barvy implementovány pomocí "\pdfliteral"
za pou¾ití maker, která sama implementují "\colorstack" pomocí REF
souboru. V prosinci 2014 jsem se rozhodl tento kód z OPmac odstranit a
vyu¾ít pøímo primitivní "\pdfcolorstack" (v pdf\TeX{}u od verze 1.40). 
OPmac se tak zbavil asi 30~øádkù
pomìrnì komplikovaného kódu a u¹etøil mno¾ství zápisù do REF souboru. Tyto
zmìny jsou v souladu s~my¹lenkou \uv{v jednoduchosti je síla}. Uvedené rozhodnutí není
zcela zpìtnì kompatibilní, proto¾e opou¹tí mo¾nost samostatného nastavení
barvy pro tenké linky a pro text. Domnívám se, ¾e to nevadí, proto¾e pokud
u¾ivatel potøebuje elementární manipulaci s barvami, pou¾ije sám pøímo
"\pdfliteral". Makra "\setcmykcolor" se nyní opírají o "\pdfcolorstack" a
nastavují oba typy barev spoleènì. Bylo sice mo¾né inicializovat dva
zásobníky barev (pro linky a pro text), ale to by fungovalo jen
v~pdf\TeX{}u. Nikoli v~Xe\TeX{}u. Cílem ov¹em je, aby se barvy v pdf\TeX{}u a Xe\TeX{}u
chovaly pokud mo¾no stejnì. Navíc, kdy¾ u¾ivatel napí¹e barevnì odmocninu,
musí mít oba typy barev zapnuty souèasnì na stejnou hodnotu, jinak má véèko
odmocniny v jiné barvì ne¾ vodorovnou èáru. Je tedy i pro u¾ivatele
jednodu¹¹í tyto dva typy barev nerozli¹ovat.

Makro \db localcolor (na rozdíl od pøedchozí verze) pouze 
nastavuje "\localcolortrue". Podle \db localcolortrue
resp. \db localcolorfalse se bude vìtvit èinnost pøepínaèù barev, které
ukládají aktuální barvu do zásobníku. To je tedy druhá mírná odli¹nost od star¹í verze
OPmac Nov. 2014, kdy makro "\localcolor" pøímo ukládalo aktuální barvu do zásobníku
barev, zatímco pøepínaèe barev toto neøe¹ily. Pùvodní typické pou¾ití makra
"\localcolor" není ve sporu s jeho novým významem.

\inext{iflocalcolor}{\empty}{+-}

Makro "\longlocalcolor" døíve umo¾òovalo pøechod barvy na dal¹í stránku,
nyní je tato vlastnost pøímo øe¹ena díky "\pdfcolorstack", tak¾e netøeba
rozli¹ovat mezi "\localcolor" a \db longlocalcolor.
Makro \db linecolor nyní nedìlá nic, proto¾e nerozli¹ujeme mezi barvou linek
a barvou textu. V pùvodní verzi bylo prefixem pro barvy linek.

\inext{backward}{\empty}{+-}

Pøipravíme barevná makra \db Blue, \db Red, \db Brown, \db Green, \db
Yellow, \db Cyan, \db Magenta, \db White, \db Grey, \db LightGrey, \db Black. 
U¾ivatel si mù¾e definovat dal¹í.

\inext{Blue}{\empty}{+-}

OPmac preferuje barevný model CMYK, proto je vý¹e pou¾ito k definici barev
makro \db setcmykcolor. Je ov¹em mo¾né pou¾ít také \db setrgbcolor, co¾ na RGB
zaøízeních (monitorech) dá skoro jistì jásavìj¹í barvy. Mù¾ete tedy marka
pro jednotlivé barvy pøedefinovat, napø. "\def\Red{\setrgbcolor{1 0 0}}",
ale je vhodné oba barevné modely v jednom dokumentu nemíchat. Tiskárny
pøijímají jedinì CMYK, ideálnì i s konkrétním barevným profilem.

\inext{setcmykcolor}{setrgbcolor}{++}

Makra \db formatcmyk a \db formatrgb pøipravují argument s po¾adovanou
barvou do formátu podle PDF standardu, tj. napø. "1 1 0 0 k 1 1 0 0 K"
v pøípadì CMYK a barvy modré. 
Pov¹imnìte si, ¾e se souèasnì
pracuje s barvou textu "<c> <m> <y> <k> k" i s barvou tenkých linek 
"<c> <m> <y> <k> K". 
Ponìkud jiný standard je pak pou¾it v souboru
"opmac-xetex.tex" pøi pou¾ití Xe\TeX{}u. 
Ve "\write" pøíkazech se sice
makra "\formatcmyk" a "\setcmykcolor" expandují, ale expanze se zastaví 
u "\setcolor", proto¾e toto makro je deklarováno pomocí "\addprotect".

\inext{formatcmyk}{\empty}{+-}

Makro \db setcolor "{<barva>}" nastaví po¾adovanou barvu. 
Nejprve pøepne makro "\ensureblacko" do aktivního stavu. V tomto stavu makro
setrvá právì tehdy, kdy¾ je v dokumentu pou¾it aspoò jednou pøepínaè barvy.
Dále makro "\setcolor" nastaví pøi
"\localcolorfalse" barvu pøímo a pøi "\localocolortrue" barvu vlo¾í do
zásobníku a pomocí "\aftergroup" zajistí návrat k pùvodní hodnotì.
Navíc nastaví na odpovídající hodnotu makro "\currentcolor".

\inext{setcolor}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db currentcolor je nastaveno na výchozí hodnotu \db pdfblackcolor

\inext{pdfblackcolor}{currentcolor}{++}

Makro \db ensureblacko "{<sazba>}" je pou¾ito pro sazbu záhlaví a zápatí ve
výstupní rutinì v~makru "\opmacoutput". Implicitnì se "\ensureblacko{<sazba>}" chová
stejnì jako samotná "<sazba>", ale po pou¾ití pøepínaèe barvy
"\setcolor" zaène fungovat jako \db ensureblackoA, co¾ zajistí bravu
"<sazby>" v~èerném. Je to provedeno tak, ¾e je na zaèátku "<sazby>"
alokována nová úroveò zásobníku barev s výchozí èernou barvou a na konci
"<sazby>" je tato úroveò zásobníku ukonèena.

\inext{ensureblacko}{\empty}{+-}

Makra \db colorstackpush "{<barva>}" a \db colorstackpop implementují
práci se zásobníkem barev za pou¾ití odpovídajících \TeX{}ových primitivù.
Je pou¾it implicitnì inicializovaný zásobník \db colorstackcnt k s èíslem nula
(dìkuji P. Krajníkovi za tip).
Není-li pøítomen pdf\TeX{} ve verzi aspoò 1.40, je barva nastavena pomocí
"\pdfliteral" (co¾ v komplikovanìj¹ích pøípadech pøi pøechodu na dal¹í
stránky nefunguje správnì), jinak je pou¾it "\pdfcolorstack", který je
inicializován pomocí "\pdfcolorstackinit". 
Koneènì makro \db colorstackset "{<barva>}" nastavuje barvu pøímo s
umístìním této bravy na vrchol zásobníku místo bravy pøedchozí.

\inext{pdfcolorstack}{\empty}{+-}

Makra "\colorstackpush", "\colorstackpop" a "\colorstackset" jsou
odpovídajícím zpùsobem pøedefinována v souboru "opmac-xetex.tex", aby bylo
mo¾né pracovat s barvami i v Xe\TeX{}u.

Pøepínaèe barev stejnì jako makra "\localcolor" nebo "\longlocalcolor" se
mohou vyskytnout v~nadpise. Tak¾e je potøeba je zabezpeèit proti rozsypání.

\inext{addprotect}{\empty}{+-}

Není-li pou¾it pdf\TeX{}, nìkterá makra pro barvu deaktivujeme:

\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}

Makro \db draft vlo¾í do "\prepghook" box nulové vý¹ky a ¹íøky "\draftbox",
který vystrèí svou ¹edou sazbu ven ze svého rozmìru a je ti¹tìn døív, ne¾
jakýkoli jiný materiál na stránce.

\inext{draft}{}{++}

V makru \db draftbox "{<text>}" je "<text>" otoèen o 55 stupòù, zvìt¹en
desetkrát a vyti¹tìn v barvì "\LightGrey". K tomu jsou 
vyu¾ity PDF transformace souøadnic.

\inext{draftbox}{\empty}{+-}

Kdy¾ není pou¾it pdf\TeX{}, barvy nefungují, tak¾e makro "\draft" deaktivujeme.

\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}


\subsec Klikací odkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro \db destactive "[<typ>:<lejblík>]" zalo¾í cíl odkazu jen tehdy, kdy¾
je "<lejblík>" neprázdný. Ve vertikálním módu se nalepí na pøedchozí box
díky "\prevdepth=-1000pt" a po vlo¾ení boxu s cílem vrátí hodnotu
"\prevdepth" do pùvodního stavu, aby následující box byl správnì øádkován.
V horizontálním módu prostì vlo¾í "\destbox". Makro 
\db destbox "[<typ>:<lejblík>]" vytvoøí box nulové vý¹ky a z~nìj
vystrèí nahoru cíl klikacího odkazu vzdálený od úèaøí o "\destheight". Internì
pou¾ije pdf\TeX{}ový primitiv "\pdfdest" s parametrem "xyz", co¾
charakterizuje obvyklou mo¾nost chování PDF prohlí¾eèe pøi odskoku na cíl.
Podrobnìji viz manuál k~pdf\TeX{}u. PDF prohlí¾eèe vìt¹inou  
lícují horní hranu okna pøesnì s~místem cíle, je tedy 
potøeba cíl umístit ponìkud vý¹e, abychom vidìli i odkazovaný text.
K~tomu právì slou¾í obsah makra \db destheight.

\inext{dest}{\empty}{+-}

V u¾ivatelské dokumentaci je zmínìno místo "\destactive" makro \db dest
se stejnými parametry. Toto makro je implicitnì prázdné a tedy neèiné. 
Teprve "\hyperlinks" je pøinutí k èinnosti.

Nìkdy je úèelné v re¾imu \uv{draft} dokumentu tisknout v místì cílù odkazù
jména lejblíkù, aby autor vidìl, jaké lejblíky pou¾il a lépe se mu dílo
modifikovalo. Staèí pøedefinovat pro tento re¾im makro
"\destbox" tøeba takto:

\begtt
\def\destbox[#1#2:#3]{\vbox to0pt{\kern-\destheight
   \pdfdest name{#1#2:#3} xyz\relax
   \if#1r\llap{\labelfont[\detokenize\expandafter{#3}]}\vss \else 
   \if#1c\vss\llap{\labelfont[\detokenize\expandafter{\tmpb}] }\kern-\prevdepth
   \else \vss \fi\fi}}
\def\labelfont{\localcolor\Red\tt\thefontsize[10]}
\endtt

Pøi tomto øe¹ení budou lejblíky z "\label" ti¹tìny nahoru v místì cíle
zatímco lejblíky z~"\bib" a "\bibitem" budou ti¹tìny vedle polo¾ky se seznamem
literatury. V obou pøípadech budou lejblíky zelené a díky "\llap" neovlivní
polohu ostatní sazby. 

Klikací text vytvoøí makro \db linkactive "[<typ>:<lejblík>]{<barva>}{<text>}". 
Makro pou¾ívá
pdf\TeX{}ový primitiv "\pdfstartlink", ve kterém je vymezena vý¹ka a hloubka
aktivní plochy. Nakonec pøepne na po¾adovanou "<barvu>" (pokud není èerná),
vytiskne aktivní "<text>" a pøepne zpìt na èernou barvu. Pdf\TeX{}ový primitiv
"\pdfendlink" ukonèí sazbu aktivního textu. K pou¾ití je pøipraveno makro
\db link, které dostane hodnotu "\linkactive" pøi "\hyperlinks", jinak pouze
pøepí¹e svùj argument.

\inext{link}{\empty}{+-}

Makro \db urllink "[<typ>:<lejblík>]{<text>}" pracuje 
analogicky jako "\link". Jen navíc pøidává nìkteré
atributy do PDF výstupu a pracuje s barvou "\urlcolor".
Toto makro vytvoøí externí odkaz. Je pou¾ito v~makru "\url" 
prostøednictvím makra "\ulink".

\inext{urllink}{^^B\cbrace}{++}

Makra \db toclink, \db pglink, \db citelink, \db reflink, \db ulink, která se
specializují na urèitý typ linku, implicitnì nedìlají nic:

\inext{toclink}{\empty}{+-}

Ov¹em po pou¾ití makra \db hyperlinks "{<barva-lok>}{<barva-url>}" se
uvedená makra "\toclink", "\pglink", "\citelink" a "\reflink" probouzejí k
¾ivotu. Zde je také definováno makro \db urlcolor.

\inext{hyperlinks}{^^B\cbrace}{+-}

Makro "\toclink" ète parametr ve formátu \uv{èíslo kapitoly, sekce,
kapitoly.sekce atd.}.
Makro "\pglink" zase vy¾aduje svùj parametr jen jako èíslo strany. Kdy¾ je dokument
rozdìlen do blokù a v~ka¾dém je samostatné èíslování stran, respektive bloky
obsahují samostatné èíslování sekcí, je potøeba rozli¹it mezi tìmito bloky,
aby interní odkaz pøi "\hyperlinks" v dokumentu byl jednoznaèný. Proto 
jsou zavedena (implicitnì prázdná) makra \db tocilabel a \db pgilabel.
Ka¾dý blok v dokumentu by pak mìl mít svùj vlastní "\tocilabel" a
"\pgilabel" o co¾ se musí programátor maker postarat sám.


\inext{tocilabel}{}{+-}

Pdf\TeX{}ové primitivy pro klikací odkazy dovolují dopravit do PDF dal¹í
atributy odkazu za slovem "attr". Tam je mo¾né dát najevo, ¾e chceme vidìt
aktivní plochy ve formì rámeèkù. To zaøídí makro \db pdfborder "{<typ>}", které
expanduje na "attr" "/Border[0 0 0]", pokud není kontrolní sekvence 
"\<typ>border" definována. Jinak expanduje na "arrt" "/Border[0 0 .6]" a 
"/C" s obsahem podle "\<typ>border".

\inext{pdfborder}{\empty}{+-}

Pokud je dokument zpracován do DVI výstupu, je vhodné vý¹e zmínìná makra
deaktivovat:

\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}

Makro \db url "{<text>}" se pou¾ívá k tisku URL. Vytiskne "<text>" fontem
\db urlfont, pøitom kolem znakù lomítko, teèka a dal¹ích pøidává nulovou
mezeru s dodateènou mírnou rozta¾itelností \db urlskip. Mezera vpravo od
tìchto znakù je navíc zlomitelná s penaltou definovanou v makru \db
urlbskip. Dvojité lomítko \db urlslashslash má zlomitelnou mezeru jen na
konci. Makro "\|" je lokálnì definováno jako prázdné, ale pøi "\urlfont"
nabývá hodnoty \db urlspecchar. Tak¾e ve skuteèném odkaze se neprojeví, ale
pøi tisku ano. U¾ivatel si mù¾e "\urlspecchar" definovat dle svých pøedstav
(napøíklad jako "\hfil\break").

\inext{url}{\empty}{+-}
   
Makro "\url{<text>}" pracuje tak, ¾e ulo¾í "<text>" do "\tmpb" a nechá
vymìnit pøíslu¹né znaky uvnitø "\tmpb" pomocí "\replacestrings".
Nakonec vytiskne "<text>" prostøednictvím "\ulink".

Aktivní vlnku lze v "<textu>" vymìnit za "\char`\~". Podobnì lze øe¹it
nìkteré dal¹í znaky, ale ne v¹echny: procento, backlash.
U tìchto znakù bychom nejprve museli vymìnit jejich
kategorie. Pak by ale makro "\url" nefungovalo uvnitø parametrù jiných
maker. V zájmu jednoduchosti makra "\url" to nedìláme. Tak¾e pokud u¾ivatel
má v URL znak procento, musí psát "\%"
nebo si zmìní kategorie sám. Podobná poznámka platí pro znaky "{", "}", "\",
"#" a "$".  %$


\subsec Outlines -- obsah v zálo¾ce PDF dokumentu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Hlavní problém implementace strukturovaného obsahu do zálo¾ky PDF dokumentu
spoèívá v~tom, ¾e pøi vkládání jednotlivých polo¾ek obsahu je nutno znát
poèet pøímých potomkù ka¾dé polo¾ky (v~rámci stromové struktury polo¾ek),
ov¹em tito pøímí potomci budou zaøazeni pozdìji. OPmac tento problém øe¹í
dvìma prùchody nad daty, které jsou vytvoøeny pro tisk obsahu, tj. v makru
"\toclist". V prvním prùchodu spoèítá potøebné potomky a ve druhém
prùchodu zaøadí v¹echny polo¾ky postupnì jako \uv{outlines} do zálo¾ky.
Pøipomeneme si, ¾e v "\toclist" se nachází seznam maker tvaru
"\tocline{<odsazení>}{<font>}{<èíslo>}{<text>}{<strana>}".
Makro \db outlines "{<úroveò>}" nejprve nastaví "\tocline" na hodnotu 
"\outlinesA" a projde "\toclist". Pak je nastaví na hodnotu "\outlinesB" a 
znovu projde "\toclist". 

\inext{def\nb outlines}{^^B\cbrace}{++}

V makru \db outlinesA "{<odsazení>}{<info>}{<èíslo>}{<text>}{<strana>}"
poèítáme potomky. Makro je navr¾eno tak, aby bylo
snadno roz¹íøitelné na libovolnou úroveò hloubky stromu, nicménì pro potøeby
OPmac staèí hloubka tøi (kapitoly, sekce, podsekce). Úroveò uzlu pøeèteme v
parametru "<odsazení>". Pro kapitolu je "<odsazení>"=0, pro sekci je
"<odsazení>"=1 a pro podsekci je "<odsazení>"=2. 
Pøedstavme si vedle sebe øadu counterù
"\count0:\count1:\count2". Pøi sekvenèním ètení jednotlivých uzlù stromu
si ka¾dý uzel zvìt¹í v této pomyslné øadì hodnotu svého
counteru o~jednièku. Kapitoly zvìt¹ují "\count0", sekce "\count1", podsekce
"\count2". Staèí tedy zvìt¹it "\count<odsazení>". Øada counterù pak
jednoznaènì urèuje zpracovávaný uzel.
Uzly pro kapitoly mají pøidìlenu kontrolní sekvenci "ol:\the\count0"
a uzly pro sekce mají pøidìlenu kontrolní sekvenci 
"ol:\the\count0:\the\count1". Jsou to makra, jejich¾ obsahem je poèet
potomkù daného uzlu. Makrem \db addoneol "<csname>" zvìt¹íme obsah dané
kontrolní sekvence o~jednièku. Pøíkazem "\ifcase<odsazení>" øe¹íme, kterému
rodièi je tøeba zvednout tuto hodnotu. Pøi nule (kapitola) nikomu,
nebo» daný uzel nemá rodièe. Pøi "<odsazeni>"=1 zvìt¹íme o
jednièku poèet potomkù nadøazené kapitole a pøi "<odsazeni>"=2 nadøazené
sekci. Asi by bylo pøehlednìj¹í na zaèátku definovat v¹echny potøebné
sekvence "ol:<nìco>" a nastavit jim hodnotu~0. Ov¹em ¹etøíme pamìtí i èasem,
tak¾e zakládáme sekvenci "ol:<nìco>" teprve v makru "\addoneol" a to tehdy,
kdy¾ je ji poprvé potøeba zvìt¹it o~jednièku.

\inext{outlinesA}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

V makru \db outlinesB "{<odsazení>}{<info>}{<èíslo>}{<text>}{<strana>}"
vkládáme polo¾ku obsahu do zálo¾ek. 
Nejprve pøiètením "\count<odsazení>" dostaneme øadu
"\count0:\count1:\count2" do stejného stavu, jako v pøedchozím prvním prùchodu
a máme tím jednoznaènì pøidìlen uzel stromu.
Do "\tmpnum" vlo¾íme údaj o poètu potomkù daného uzlu. K tomu je potøeba
rozvìtvit výpoèet pøíkazem "\ifcase", proto¾e pro rùznou úroveò uzlu máme
údaj v~rùznì definovaném makru. Pøíkazem "\protectlist" zastavíme expanze
pøípadných maker registrovaných pomocí "\addprotect" a definujeme vlnku jako
mezeru (v zálo¾ce vypadá líp ne¾ vlnka). Dále pomocí "\setcnvcodesA"
expandujeme "\toasciidata". Pomocí "\setlccodes\toasciidata" pøipravíme 
"\lccode" znakù tak, aby "\lowercase" odstranil háèky a èárky. To
vzápìtí provedeme, ale nejprve je¹tì do toho mù¾e promluvit u¾ivatel v makru
"\cnvhook", které je implicitnì nastaveno na makro prázdné.

\ilabel [outlines:setlccodes] {setlccodes}

\inext{outlinesB}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db outlinesC "{<úroveò>}{<lejblík>}{<minus>}{<potomci>}{<text>}"
koneènì zavolá primitivní 
"\pdfoutline goto name{<lejblík>} count<minus><potomci> {<text>}".
a vytvoøí lejblík v dané úrovni zanoøení na
základì pøedpoèítaného údaje "<potomci>", který obsahuje poèet potomkù právì
vkládané zálo¾ky. Údaj "<minus>" je (po expanzi)
prázdný, pokud nechceme mít potomky skryté a obsahuje znak minus, pokud
chceme mít potomky ve výchozím stavu skryté. 
Pøipomínám, ¾e v makru \db outlinelevel
máme makrem "\outlines" pøipravenu úroveò rozevøení, kterou si u¾ivatel
pøeje. Makro "\outlinesC" je pøipraveno k
pøedefinování v modulu "opmac-xetex.tex", který pro vytvoøení zálo¾ek
pou¾ívá "\special" a nepotøebuje znát údaj "<potomci>". Pøíslu¹ný "\special" 
vyu¾ije pøímo údaj "<úroveò>".

\inext{outlinesC}{}{+-}

Makro \db setcnvcodesA zkontroluje, zda je u¾ivatelem definováno makro
"\toasciidata<iso-kód>". Pokud je, pou¾ije ho jako "\toasciidata" ke
konverzi akcentovaných znakù na neakcentované. Jinak 
podle definovanosti "\r" zkontroluje, zda je zapnutý
"\csaccents" a pokud je, expanduje interní "\toasciidata". 
Makro \db toasciidata potøebujeme expandovat, proto¾e 
neobsahuje pøímý zápis znakù. Dùvod je zøejmý, nechceme, aby se 
soubor {\tt opmac.tex} stal závislý na pou¾itém kódování. 

\inext{setcnvcodesA}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

Na øádku \cite[outlines:setlccodes]
se makro \db setlccodes spustí jako "\setlccodes AAÁAÄAáa...{}{}".  
Toto makro si odloupne dva parametry "xy", provede "\lccode`x=`y" a 
v~rekurzivním cyklu pokraèuje v~èinnosti, dokud nenarazí na "{}{}".

\inext{setlccodes}{\empty}{+-}

Makro \db insertoutline "{<text>}" vlo¾í jedinou polo¾ku do zálo¾ky. Pro
tuto polo¾ku se pøedpokládá nulový poèet potomkù. Vyu¾ití: u¾ivatel mù¾e
takto odkázat na zaèátek nebo konec dokumentu. Jako lejblík je pou¾ito
"oul:<oulnum>", kde \db oulnum prùbì¾nì zvìt¹ujeme o jednièku.

\inext{oulnum}{\empty}{+-}

Pokud je dokument zpracován do DVI výstupu, je vhodné vý¹e zmínìná makra
deaktivovat:

\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}



\subsec Verbatim
%%%%%%%%%%%%%%%%

Verbatim výpisy budou odsazeny o "\ttindent". Je nastaven na hodnotu
"\parindent" v dobì ètení souboru a spoleènì s "\parindent" by mìl
u¾ivatel zmìnit i "\ttindent".  Èítaè \db ttline èísluje øádky bì¾ného verbatim výstupu,
èítaè \db viline èísluje øádky souboru èteného pomoci "\verbinput". Souborový
deskriptor \db vifile bude pøiøazen souboru v makru "\verbinput".

\inext{newcount}{\empty}{+-}

Makra \db setverb, \db begtt "...\endtt" jsou dokumentována v TBN, str. 29.

\inext{setverb}{testparA}{++}

Makro "\begtt" oèichá na konci své èinnosti, zda se nachází pod "\endtt"
prázdný øádek (alias "\par"). K tomu slou¾í makra \db testparA (pøeskoèí 
mezeru, která za "\endtt" v¾dy je), \db testparB (pøeète následující znak
pomocí "\futurelet") a \db testparC (o¹etøí, zda tento následující znak je
"\par").

\inext{testparA}{\empty}{+-}

Makro \db printttline vytiskne èíslo øádku.

\inext{printttline}{\empty}{+-}

Makro \db activettchar pracuje podobnì, jako makro "\adef". Navíc
potøebuje pou¾ít novì naètený znak ve své aktivní kategorii jako separátor
vymezující konec parametru. Do sekvencí \db savedttchar a \db savedttcharc
je ulo¾ena ASCII hodnota znaku a jeho pùvodní kategorie.

\inext{activettchar}{\empty}{+-}

Makro \db verbinput si pomocí "\tmpa" ovìøí, zda minule byl èten stejný
soubor. Pokud ne, otevøe soubor "#2" ke ètení pomocí "\openin" a ulo¾í do
\db vifilename jméno naposledy otevøeného souboru. Dále zkontroluje pomocí
"\ifeof", zda je mo¾né ze souboru èíst. Pokud ne, vypí¹e se varování a
pomocí \db skiptorelax se pøeskoèí zbytek obsahu makra a¾ po "\relax",
tak¾e se neprovede nic dal¹ího. Je-li soubor úspì¹nì otevøen nebo byl-li
otevøen ji¾ minule, pustí se makro "\verbinput" do prozkoumání parametru
"#1" zapsaného v závorce pøed jménem souboru.

\inext{verbinput}{\empty}{+-}

Cílem vyhodnocení parametru v závorce makra "\verbinput" jsou dva údaje: \db
vinolines bude obsahovat poèet øádkù, které je od zaèátku souboru nutno
pøeskoèit, ne¾ se má zahájit pøepisování øádkù a \db vidolines bude
obsahovat poèet øádkù, které se mají pøepsat ze souboru do dokumentu.
Písmena "vi" na zaèátku tìchto názvù pøedstavují zkratku pro "verbinput".
Vy¹etøení parametru ukonèeného textem "+\relax" se v makru \db
viscanparameter vìtví na pøípad, kdy parametr obsahuje symbol "+" a pou¾ije
se pak \db viscanplus. Druhý pøípad, kdy u¾ivatel nenapsal symbol plus
(tak¾e parametr "#2" makra "\viscanparameter" je prázdný) je dále 
vy¹etøen v makru \db viscanminus. Obì makra si oddìlí do svých parametrù
první a druhou èíslici (ka¾dá z nich mù¾e být prázdná) a nastaví podle
zdokumentovaných pravidel pro zápis parametru odpovídající interní údaje
"\vinolines" a "\vidolines". Vychází pøitom z pøedpokladu, ¾e registr
"\viline" obsahuje èíslo naposledy pøeèteného øádku (nebo nulu, jsme-li na
zaèátku souboru).

\inext{viscanparameter}{\count=3 ^^B\cbrace}{++}

Makro \db doverbinput provede samotnou práci: pøeskoèí "\vinolines" øádkù a
pøepí¹e "\vidolines" øádkù. To provede v prvním a druhém cyklu "\loop". Ne¾
se k tìmto cyklùm dostane, musí udìlat jisté pøípravné práce. Nejprve odeète
od "\vinolines" poèet u¾ pøeètených øádkù, proto¾e pøi opakovaném ètení
stejného souboru jej neotevíráme znova, jen pøeskoèíme pøíslu¹ný men¹í poèet
øádkù. Pokud ale se uká¾e, ¾e rozdíl je záporný (je potøeba se v souboru
vracet dozadu), makro znovuotevøe soubor ke ètení pomocí "\openin" a upraví
podle toho pøíslu¹né údaje o øádcích. Pak zahájí skupinu, dále pomocí
"\setverb" nastaví speciálním znakùm kategorii 12 a pomocí "\adef{ }{ }"
nastaví mezeøe aktivní kategorii (bude expandovat na neaktivní mezeru jako
"\space") a také nastaví kategorii 12 znaku, který byl deklarován pomocí
"\activettchar". Pøipraví odsazení podle "\ttindent" a spustí u¾ivatelský
"\tthook". Je-li potøeba tisknout èísla øádkù, pøipraví si na to font
"\sevenrm", který má velikost rovnu 0,7 násobku základní velikosti. A pustí se do
zmínìných dvou cyklù "\loop". V obou cyklech se mù¾e stát, ¾e narazíme
neèekanì na konec souboru. To je o¹etøeno testem "\ifeof\vifile" a následnou
úpravou èítaèe "\tmpnum" tak, abychom okam¾itì vyskoèili z cyklu. Druhý
cyklus obsahuje je¹tì jeden speciální rys: pøeje-li si u¾ivatel èíst a¾ do
konce souboru, je nastaveno "\vidolines" na nulu a pøed zahájením cyklu je
èítaè "\tmpnum" nastaven na "-1". Uvnitø cyklu je pak zaji¹tìno, ¾e v tomto
pøípadì není èítaè zvìt¹ován o jednièku. Po ukonèení práce v tìchto dvou
cyklech je ukonèena skupina, vlo¾ena mezera "\ttskip" a makrem "\testparB"
se ovìøí, zda následuje prázdný øádek.

\inext{doverbinput}{^^B\cbrace}{++}

V prvním cyklu "\loop" v tìle makra "\doverbinput" se opakovanì volá
\db vireadline, co¾ je makro, které pøeète dal¹í øádek ze souboru. V druhém
cyklu se opakovanì volá "\vireadline" následované \db viprintline. Toto
makro vlo¾í pøeètený øádek do "\tmpb". Nakonec se "\tmpb" vytiskne stejným
zpùsobem, jako pøi pøeètení textu makrem "\begtt".

\inext{vireadline}{\empty}{+-}


\subsec Jednoduchá tabulka
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Tabulku makrem "\table" vytvoøíme jako "\vbox", ve kterém je "\halign". Je
tedy potøeba naèíst deklaraci typu "{llc|rr}" a pøevést ji na deklaraci pro
"\halign". Tato deklarace obsahuje znak "#" a tento znak se obtí¾nì pøidává
do tìla maker. Nashromá¾díme tedy postupnì deklaraci pro "\halign" do
registru typu "\toks", který je nazvaný \db tabdata. Dále definujeme interní
\db tabstrutA, který bude obsahovat u¾ivatelùv "\tabstrut", ov¹em pøechodnì
budeme toto makro mìnit. Také deklarujeme èítaè \db colnum, ve kterém budeme
mít po pøeètení deklarace ulo¾en poèet sloupcù tabulky.
Dále bìhem skenování "<deklarace>" vytvoøíme makro \db
ddlinedata, které bude obsahovat "&\dditem &\dditem ..." (poèet tìchto dvojic
bude roven $n-1$, kde $n$ je poèet sloupcù). Pokud je v deklaraci dvojitá
svislá èára, bude v makru "\ddlinedata" na pøíslu¹ném místì je¹tì "\vvitem".
Makro "\ddlinedata" pak pou¾ijeme v "\crli" a v "\tskip", 
Strýèek Pøíhoda to mù¾e pou¾ít jinde a jinak. Koneènì makro \db vvleft je
neprázdné, pokud úplnì vlevo tabulky je dvojitá èára.

\inext{newtoks}{\empty}{+-}

Makro \db table "{<deklarace>}{<data>}" vypadá takto:

\inext{table}{\empty}{+-}

Makro \db scantabdata postupnì ète znak po znaku z deklarace "\table" a podle
pøeèteného znaku ukládá do "\tabdata" odpovídající úsek skuteèné deklarace pro
"\halign". Volá pøitom "\addtabvrule" nebo "\addtabitem{\tabdeclare<znak>}".

\inext{scantabdata}{^^B\cbrace}{++}

Pomocná makra \db scantabdataA, \db scantabdataB a \db scantabdataE
øe¹í pøípady, kdy deklarátor nemá nebo má parametr. Dále makra
\db scantabdataC a \db scantabdataD  se starají o pøípadné opakování úseku
deklarace.

\inext{scantabdataA}{scantabdataE}{++}

OPmac pøeddefinuje ètyøi "<deklarátory>" pro sloupce tabulky, sice "<znaky>"
"c", "l", "r", "p" v~makrech \db tabdeclarec, \db tabdeclarel, \db
tabdeclarer a \db paramtabdeclarep. 
Je-li deklarátor bez parametru, je tøeba definovat "\tabdeclare<znak>" a
je-li s parametrem, je tøeba definovat "\paramtabdeclare<znak>".
V pøípadì typu "p" pøidáváme na konec odstavce (do posledního øádku) strut
nulové vý¹ky, ale hloubku má podle "\tabstrutA".

\inext{tabdeclarec}{\empty}{+-}

Makro \db unsskip vkládané na konec ka¾dé datové polo¾ky odebere mezeru,
pokud má nenulovou základní velikost. U¾ivatelé toti¾ nìkdy dávají kolem
datových polo¾ek mezery a nìkdy ne, pøitom chtìjí, aby se jim to chovalo
stejnì. Je nároèné si pamatovat, ¾e mezery pøed polo¾kou jsou
ignorovány primitivem "\halign", ale mezery za polo¾kou jsou podstatné. Tak
radìji i mezery za polo¾kou udìláme nepodstatné.

\inext{unsskip}{}{++}

Pøíklad: po deklaraci: "{|cr||cl|}" makro "\scantabdata" vytvoøí:

\begtt
tabdata: \vrule\tabiteml\hfil#\unsskip\hfil\tabitemr\tabstrutA 
      &\tabiteml\hfil#\unsskip\tabitemr \vrule\kern\vvkern\vrule\tabstrutA 
      &\tabiteml\hfil#\unsskip\hfil\tabitemr\tabstrutA
      &\tabiteml#\unsskip\hfil\tabitemr\vrule\tabstrutA
ddlinedata: &\dditem &\dditem\vvitem &\dditem &\dditem
\endtt

Makra \db addtabitem, \db addtabdata a \db addtabvrule vlo¾í do "\tabdata" a
"\ddlinedata" po¾adovaný údaj. Makro "\addtabitem" pozná podle "\colnum=0", 
zda vkládá data pro první sloupec (nepøidává~"&") nebo pro dal¹í sloupce
(pøidává~"&"). Makro "\addtabvrule" pozná podle "\tmpa", zda pøed 
ním pøedchází dal¹í "\vrule". Pokud ano, vlo¾í dodateènou mezeru
"\kern\vvkern" a pøidá "\vvitem" do "\ddlinedata". 

\inext{addtabitem}{\empty}{+-}

Ne¾ se pustíme do výkladu dal¹ích maker, pøedvedeme pøíklad, ve kterém je
definován deklarátor "F" pro centrovanou polo¾ku, kde text
je v rámeèku (deklarátor bez parametru) a dále definujeme analogii
deklarátoru "p" s parametrem (bude se jmenovat "V"), který umístí odstavce
rùznì vysoké vedle sebe vertikálnì centrovanì.

\begtt
\def\tabdeclareF{\tabiteml\hfil\frame{##\unsskip}\hfil\tabitemr}
\def\paramtabdeclareV#1{\tabiteml{$\vcenter{\hsize=#1
   \baselineskip=\normalbaselineskip \lineskiplimit=0pt
   \noindent\vbox{\hbox{\tabstrutA}\kern-\prevdepth}##\unsskip 
   \vbox to0pt{\vss\hbox{\tabstrutA}}}$}\tabitemr}
\def\tabstrut{\vrule height 20pt depth10pt width0pt}

\table{V{3cm\raggedright} V{4cm}} {del¹í text & text \cr text & del¹í text}
\endtt 

Pus»me se nyní do rozboru maker na ukonèení øádkù.
Makro \db crl pøidá èáru pomocí "\noalign". Makro \db crll pøidá dvojitou
èáru pomocí "\noalign".

\inext{crl}{\empty}{+-}

Makro \db crli provede "\cr" a dále se vnoøí do øádku tabulky, ve kterém
klade postupnì následující 
"\omit\tablinefil &\omit\tablinefil &..." 
Pøitom v místì dvojité vertikální èáry naklade navíc "\tabvvline".
Makro \db tablinefil vlo¾í natahovací èáru na ¹íøku celé polo¾ky a makro 
\db tabvvline vlo¾í dvì "\vrule" vzdáleny od sebe o "\vvkern". Tím vzniká
pøetrzené místo v postupnì tvoøené lince. Ke správnému nakladení uvedených
povelù pou¾ije makro "\crli" obsah makra "\ddlinedata" a vlevo pøidává
"\vvleft". Pøed spu¹tìním makra "\ddlinedata" definuje odpovídajícím
zpùsobem \db dditem a \db vvitem. Makro \db crlli sestává ze dvou "\crli"
oddìlených od sebe vertikální mezerou vlo¾enou pomocí "\noalign".

\inext{crli}{\empty}{+-}

Makro \db tskip prostøednictvím \db tskipA pøechodnì vyprázdní "\tabstrut"
pøedefinováním "\tabstrutA" a také vyprázdní "\dditem" a "\vvitem", aby
po pou¾ití "\ddlinedata" vznikl øádek tabulky s prázdnými polo¾kami. 
Øádek je vypodlo¾ený strutem stanovené vý¹ky "\tmpdim".
Nakonec je potøeba vrátit "\tabstrutA" do pùvodního stavu.

\inext{tskip}{\empty}{+-}

Makro \db mspan "<èíslo>[<deklarace>]{<text>}" pøekoná "<èíslo>" sloupcù a
dále "<text>" v tomto prostoru formátuje podle "<deklarace>". K tomu úèelu
provede "\multispan" pomocí "\loop" v \db mspanA a dále 
vytvoøí lokálnì tabulku "\halign" s jedním sloupcem podle deklarace. Na
konci makra "\mspanA" potøebujeme získat vzniklý "\hbox" a rozbalit ho
pomocí "\unhbox".

\inext{mspan}{\empty}{+-}

Globální zmìna ¹íøek v¹ech linek tvoøených pomocí "\vrule" a "\hrule" je
provedena makry \db rulewidth a \db rulewidthA. My¹lenka je dokumentována v
TBN na str.~328.
\dgn \nb orivrule
\dgn \nb orihrule

\inext{orihrule}{\empty}{+-}

Makro \db frame "{<text>}" vlo¾í vnìj¹í "\hbox{\vrule<vnitøek>\vrule}".
Uvnitø tohoto boxu se nachází "\vtop{<dal¹í>\kern\vvkern\hrule}", tak¾e "<dal¹í>"
zùstává na úèaøí. Pøitom "<dal¹í>" je "\vbox{\hrule\kern\vvkern<dal¹í2>}",
tak¾e "<dal¹í2>" zùstává na úèaøí. V tuto chvíli jsou ji¾ vytvoøeny èáry
vlevo, vravo, nahoøe i dole. Koneènì "<dal¹í2>" je
"\hbox{\kern\hhkern<text>\kern\hhkern}".

\inext{frame}{\empty}{+-}


\subsec Vlo¾ení obrázku
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nejprve deklarujeme \db picwidth a \db picheight. Z dùvodu zpìtné
kompatibility je dále ztoto¾nìn "\picwidth" se sekvencí \db picw.

\inext{picw}{\empty}{+-}

Makro \db inspic je zkratka za pou¾ití primitivù "\pdfximage", 
"\pdfrefximage" a "\pdflastximage". Kdo si to má poøád pamatovat.
Není-li aktivován PDF výstup, napí¹eme jen varování a neprovedeme nic.

\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}

Makro \db inspicpage mù¾e pøi nata¾ení PDF obsahovat text "page<number>".
Pak se jako obrázek pou¾ije odpovídající strana PDF dokumentu.


\subsec PDF transformace
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro \db pdfscale "{<vodorovnì>}{<svisle>}" pracuje jednodu¹e:

\inext{pdfscale}{\empty}{+-}

Na druhé stranì makro \db pdfrotate "<úhel>" vytvoøí
"\pdfsetmatrix{"$\cos\varphi\enspace\sin\varphi\enspace
                {-}\sin\varphi\enspace\cos\varphi$"}",
co¾ není jednoduché, proto¾e funkce $\cos$, $\sin$ nejsou v \TeX{}u
implementovány. Balíèek "trig.sty" nabízí vyhodnocování tìchto funkcí pomocí
Taylorových polynomù, nicménì OPmac nechce být závislý na balíècích a také
chce ukázat alternativní zpùsob implementace. Makro "\pdfrotate" pracuje
zhruba takto: je-li argument 0, neprovede nic, je-li argument 90, provede
otoèení o~90 stupòù. V ostatních pøípadech zavolá makro \db pdfrotateA,
které rozlo¾í argument na celou "#1" a zlomkovou "#2" èást. V dal¹í èásti 
na øádcích~\cite[rot:360] a¾ \cite[rot:smallsin] se
zabývá jen celými stupni. Nejprve pomocí prvního a druhého "\loop" posune
argument o celé násobky 360 stupòù tak, ¾e poté je argument mezi
0 a¾ 360 stupni, a pøitom se hodnoty funkcí $\sin$ a $\cos$ nezmìnily.
Ve tøetím "\loop" postupnì sni¾uje argument o 90 stupòù a pøitom dìlá rotaci
o 90 stupòù tak dlouho, a¾ máme argument mezi nulou a devadesáti.
Je-li dále argument vìt¹í ne¾ 44 stupòù, otoèíme se o 45 a sní¾íme argument
o 45. Je-li dále argument vìt¹í ne¾ 22, otoèíme se o 22 a sní¾íme argument o
22. Nyní máme argument v mno¾inì $\{0, 1, 2, 3, \ldots, 22\}$. Pro ka¾dý
prvek z této mno¾iny argumentù máme pøedpøipraveny hodnoty funkcí 
$\cos$ a $\sin$ v makrech \db smallcos a \db smallsin. Pou¾ijeme je pro
závìreènou rotaci. Tím máme sazbu otoèenou o celé stupnì.
Dal¹í èást makra na øádcích \cite[rot:174532] a¾ \cite[rot:else]
øe¹í jemné dotoèení podle zlomkové èásti argumentu. V intervalu nula a¾
jeden stupeò aproximujeme funkci $\cos$ konstantní jednièkou a funkci $\sin$
lineární funkcí $x\cdot \pi/180$. V daném rozmezí je to velmi dobrá
aproximace.

\ilabel [rot:360] {360}
\ilabel [rot:smallsin] {smallsin}
\ilabel [rot:174532] {174532}
\ilabel [rot:else] {else\space\space\space\space}

\inext{pdfrotate}{\empty}{+-}

Pro pøípad, ¾e nepracujeme s PDF výstupem, definujeme klíèové primitivy
pdf\TeX{}u jako makra, která nedìlají nic.

\inext{ifpdftex}{\empty}{+-}



\subsec Poznámky pod èarou a na okraji stránek
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro "\fnote" pøedpokládá, ¾e správné èíslo poznámky na dané stránce je
pøipraveno v makru "\fn:<èíslo>", kde "<èíslo>" je celkové èíslo poznámky napøíè
celým dokumentem sledované globálním èítaèem \db fnotenum.

\inext{fnotenum}{\empty}{+-}

Makro "\fnote" ohlásí svou existenci do REF souboru záznamem "\Xfnote" (bez
parametru). Dále vytiskne znaèku pomocí "\fnmarkx" a ve skupinì pøejde na
men¹í sazbu a zavolá plain\TeX{}ové makro "\vfootnote", které vlo¾í sazbu
pomocí tzv. insertu (TBN, kapitola~6.7). Plain\TeX{}ové nastavení této
tøídy insertu není makrem OPmac nijak mìnìno. To v¹e je øe¹eno v interním makru 
\db fnoteG "{<znaèka>}{<text>}". 

\inext{fnoteG}{^^B\cbrace}{++} 

Koneènì makro \db fnote je implementováno pomocí "\fnoteG" se znaèkou
"\fnmarkx" zatímco makro \db fnotetext dìlá to samé, ale znaèka v textu je
prázdná.

\inext{fnote}{fnotetext}{++}

Makro \db fnotemark pøiète lokálnì k "\fnotenum" svùj parametr a vytiskne
odpovídající znaèku. Celá práce makra probíhá ve skupinì, tak¾e po ukonèení
makra se "\fnotenum" vrátí do své pùvodní hodnoty.
Makro \db fnmarkx vytiskne otazník nebo \db thefnote. Pøedpokládá se, ¾e si
u¾ivatel pøedefinuje "\thefnote" k obrazu svému. Lokální èíslo poznámky na
stránce má pøipraveno v makru \db locfnum.

\inext{fnotemark}{\empty}{+-}

Pøi ètení REF souboru se pro ka¾dou stranu pøeète nejprve "\Xpage", co¾
je makro, které pronuluje \db fnotenumlocal. 
Makru \db Xfnote tedy staèí pozvednout
"\fnotenumlocal" o jednièku a pomocí 
"\sxdef" si tuto hodnotu zapamatovat v makru "\fn:<èíslo>".

\inext{Xfnote}{\empty}{+-}

Makro \db runningfnotes vypne lokální èíslování poznámek na ka¾dé stránce.
Místo toho se budou poznámky èíslovat podle registru "\fnotenum". Ten se
zvìt¹uje o jednièku v celém dokumentu. Chcete-li mít poznámky èíslované
zvlá¹» napøíklad v ka¾dé kapitole, je nutno navíc resetovat tento èítaè
napøíklad pomocí "\addto\chaphook{\global\fnotenum=0}". 

\inext{runningfnotes}{\empty}{+-}

Registr \db mnotenum. 
globálnì èísluje okrajové poznámky a plní podobnou funkci, jako registr
"\fnotenum" pro podèárové poznámky. Registr \db mnoteskip udává hodnotu
vertikálního posunu poznámky.

\inext{mnotenum}{\empty}{+-}

Makro \db mnote ve vertikálním módu zalo¾í box nulové vý¹ky pomocí
"\mnoteA" a vycouvá na pùvodní místo sazby pomocí "\vskip-\baselineskip". V
odstavcovém módu toto makro nalepí box nulové vý¹ky pod právì vytvoøený
øádek v odstavci. Víme, ¾e "\vadjust" nalepí svùj materiál bez mezery pod
tento øádek. My ov¹em potøebujeme vycouvat nahoru na úèaøí øádku. To nejde
snadno provést, proto¾e hloubka øádku je promìnlivá. Proto do je øádku
vlo¾en "\strut" a pøedpokládá se, ¾e nyní má øádek hloubku "\dp\strutbox" a
o tento rozmìr makro vycouvá nahoru. Vlo¾í po¾adovaný box vý¹ky nula na
úrovni úèaøí a pak se vrátí na pùvodní místo.

\inext{mnote}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db mnoteA si zjistí, zda je v makru "\mn:<èíslo>" ulo¾en primitivní
pøíkaz "\left" nebo "\right". Podle toho pozná, zda má umístit poznámku
doleva nebo doprava. Rovnì¾ dá o sobì vìdìt do REF souboru vlo¾ením
sekvence "\Xmnote" (bez parametru). Sazba musí v obou pøípadech vyprodukovat
box nulové vý¹ky i hloubky. Proto je "\vtop", uvnitø kterého je text poznámky
zpracován, vlo¾en pøechodnì do boxu0 a je mu pronulována hloubka. Nulová
vý¹ka je zaøízena pomocí "\vbox to0pt{\vss\box0}". Vlastní sazbu poznámky
zahajujeme pomocí "\noindent" s tím, ¾e je pøipraven pru¾ný "\leftskip" nebo
"\rightskip" podle toho, zda poznámku klademe vlevo nebo vpravo.
Pøi kladení vlevo musíme pou¾ít "fill", abychom pøeprali natahovací mezeru z
"\parfillskip".

\inext{mnoteA}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db Xmnote pracuje bìhem ètení REF souboru a vyu¾ívá toho, ¾e makro
"\Xpage" nastavuje èíslo právì procesované strany do registru "\lastpge".
Tak¾e staèí pou¾ít "\sxdef" následujícím zpùsobem:

\inext{Xmnote}{\empty}{+-}

Makro \db fixmnotes "<token>" definuje interní makro \db mnotesfixed
s obsahem "\left" nebo "\right" podle pøání u¾ivatele. Makro "\mnoteA" se
pak na definovanost "\mnotesfixed" ptá a pokud je definované, nepou¾ije
údaje pøeètené ze souboru.

\inext{fixmnotes}{\empty}{+-}


\subsec Bibliografické reference
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nejprve uvedeme deklarace deskriptoru \db auxfile, stringu \db bibmark a èítaèù 
\db bibnum a \db lastcitenum.

\inext{auxfile}{\empty}{+-}

Makro \db cite "[<lejblík1>,<lejblík2>,...]" si opakovanì zavolá 
"\citeA<lejblík-i>", kde se pøipraví èísla citovaných publikací do
lokálnì tvoøeného seznamu "\savedcites". Poté zavolá "\printsavedcites",
které lokálnì tvoøený seznam èísel vytiskne. Kromì toho makro "\citeA" udìlá
plno dal¹ích potøebných vìcí, jak uvidíme za chvíli.
Makro \db nocite se chová jako "\cite" a¾ na to, ¾e se nic netiskne.
Makro \db rcite vytiskne èísla publikací, ale bez hranatých závorek kolem.
Makro \db savedcites je globálnì prázdné a zaplní se v¾dy znovu uvnitø
skupiny vymezené makrem "\cite" nebo "\nocite" nebo "\rcite".

\inext{cite}{\empty}{+-}

Makro \db citeA "<lejblík>," øe¹í zhruba øeèeno následující vìci:

\begitems
\item * Zjistí, zda je definován "\csname bib:<lejblík>\endcsname". Pokud ano,
  pøidá obsah tohoto makra (co¾ je èíslo citovaného záznamu) 
  do "\savedcites". Pokud ne, pøidá do
  "\savedcites" otazník a na terminál vypí¹e varování.
  Kontrolní sekvence "\csname bib:<lejblík>\endcsname" bude obsahovat
  "<èíslo citace>" po pou¾ití
  "\bib[<lejblík>]" nebo "\bibitem{<lejblík>}". Tato makra ulo¾í
  odpovídající informaci do REF souboru, odkud ji pøi opakovaném \TeX{}ování 
  vyzvedneme. Je to klasická èinnost, kterou provozujeme i u ostatních
  køí¾ových referencí.
\item * Ulo¾í o sobì zprávu do bufferu "\citelist". To pou¾ijeme
  v makrech "\usebibtex" nebo "\usebbl".
\enditems

Makro "\citeA" je naprogramováno zhruba takto

\def\begtthook{\langleactive}
\begtt
function citeA(<lejblík>) {
  if (<lejblík> == '*') { <zapi¹ do> \citelist '*'; return; }
  if (\bib:<lejblík> == nedef) {
    <pøidej do> \citelist <lejblík>;
    <na terminál:> "Warning, cite [label] unknown";
    <pøidej do> \savedcites "?,";
    <lokálnì vypni tøídìní a zkracování seznamu> \savedcites;
    \bib:<lejblík> = empty;
    return;
  if (\bib:<lejblík> == empty) {
    <pøidej do> \savedcites "?,";
    <lokálnì vypni tøídìní a zkracování seznamu> \savedcites;
    return;
  }
  if (\bib:<lejblík> konèí znakem '&') {
    <pøidej do> \citelist <lejblík>;
    <odstraò znak & z obsahu makra> \bib:<lejblík>;
  }
  <pøidej do> \savedcites <expandovaný> "\bib:<lejblík>,";  
} 
\endtt

Výklad kódu: Proto¾e chceme ¹etøit pamìtí bufferu "\citelist", zapisujeme
tam ka¾dý "<lejblík>" jen jednou. Zda se nedeklarovaný "<lejblík>" vyskytl
poprvé, poznáme podle nedefinované hodnoty "\bib:<lejblík>". Zda se vyskytl
nedeklarovaný "<lejblík>" pozdìji znovu poznáme podle toho, ¾e má makro 
"\bib:<lejblík>" hodnotu "empty". Zda se deklarovaný
"<lejblík>" vyskytl poprvé poznáme podle znaku "&" v~jeho obsahu. 

Návrh kódu v C-like notaci nyní pøevedeme do maker v \TeX{}u:

\inext{citeA}{^^B\cbrace}{++}

Makro snímá svùj parametr jako "#1#2," aby mohly být "<lejblíky>" oddìleny
pøed èárkou mezerou, která je neseparovaným parametrem "#1" ignorována.
Asi nejzajímavìj¹í vychytávka v tomto makru se týká testu na znak "&".
Implicitnì pøi ètení REF souboru se do makra "bib:<lejblík>" ulo¾í
"\bibnn{<hodnota>}&". Pøíkaz "\if" za sebou totálnì expanduje v¹e
následující, tak¾e nejprve narazí na "&", pak se obsah "bib:<lejblík>"
expanduje prostøednictvím \db bibnn "{<hodnota>}" na nic a za tímto 
\uv{nic} se zjeví druhý znak "&", který se tedy pøilepí na ten první. 
Ano, je pravda, ¾e tyto dva znaky jsou stejné. 
Odstranìní tohoto znaku probíhá znovu totální expanzí,
tentokrát "\bibnn" první parametr "<hodnota>" zopakuje a druhý parametr
se znakem "&" zahodí.

Makro \db printsavedcites pøípadnì setøídí seznam "\savedcites" 
podle velikosti zavoláním "\sortcitesA" 
a dále opakovanì na jednotlivé prvky seznamu zavolá makro
"\citeB", které prvky seznamu vytiskne a pøípadnì je zkrátí pomocí intervalù
(místo "3,4,5" pí¹e "3--5"). Pomocnou promìnnou "\tmpb" vyu¾ije makro
"\citeB", jak uvidíme pozdìji pøi výkladu tohoto makra.

\inext{printsavedcites}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db sortcitesA seøadí seznam "\savedcites" podle velikosti. Tak¾e tøeba
"4,7,3,5," se promìní na "3,4,5,7,". Implicitnì je definováno jako prázdné
makro, tak¾e øazení se neprovede. Nicménì u¾ivatel ho pou¾itím makra
\db sortcitations v~hlavièce svého dokumentu probudí k ¾ivotu.

O¾ivené "\sortcitesA" nejprve vyvrhne do ètecí fronty obsah "\savedcites"
ukonèený dal¹í èárkou (máme zde dvì èárky vedle sebe) a následnì spustí \db
sortcitesB, které postupnì odebírá jednotlivé prvky ze ètecí fronty, pøedává
je do novì tvoøeného setøídìného seznamu, kam je vkládá na správné místo.
Výchozí hodnota novì tvoøeného seznamu obsahuje èíslo "300000", které bude
v¾dy na konci seznamu, proto¾e se pøedpokládá vìt¹í ne¾ jakýkoli tøídìný
prvek. Zajímavý trik s "\edef\savedcites{...\expandafter}" zpùsobí, ¾e se
"\savedcites" nejprve vyvrhne (po aplikaci dvou "\expandafter") do ètecí
fronty a teprve poté dostane novou hodnotu pomocí "\edef". Na konci makra
"\sortcitesA" ze seznamu odebereme koncové èíslo "300000".

\inext{sortcitesA}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

Vlo¾ení prvku do zatøídìného seznamu probíhá pomocí \db sortcitesC, co¾ je
makro, které novì tvoøený seznam, který je nyní také vyvr¾en ve ètecí
frontì, projde zleva doprava, dokud nenarazí na èíslo vìt¹í ne¾ vkládané.
Pøi té èinnosti opakovanì sbírá hodnoty a vkládá je zpìt do "\savedcites".
Je-li zaøazovaný prvek "\tmpa" men¹í ne¾ odebraný prvek z fronty, vlo¾í se
pomocí \db sortcitesD do "\savedcites" pùvodní "\savedcites" následovaný
"\tmpa" následovaný testovaným prvkem následovaný zbytkem vstupní
fronty (a¾ po "\end").

\inext{sortcitesC}{\empty}{+-}

Makro \db citeB "<polo¾ka>," ukonèí èinnost pøi prázdném parametru,
jinak se po vyti¹tìní "<polo¾ky>" zavolá znova.
Vytiskne dva otazníky, je-li parametrem otazník, a jinak
vytiskne prostøednictvím "\printcite" jednu "<polo¾ku>". Kromì toho øe¹í pøi
nenulovém "\lastcitenum" sluèování po sobì následujících èísel polo¾ek do
intervalù. Naposledy vyti¹tìnou polo¾ku uchovává v registru "\lastcitenum".
Pøi pøí¹tím zavolání zvìt¹í "\lastcitenum" o jednièku a srovná ji s
"<polo¾kou>". Jsou-li si rovny, jde o~následující polo¾ku v øadì a takovou
polo¾ku netiskneme, nicménì si její hodnotu uchováme v "\tmpb". Pokud je
mezi souvislou øadou polo¾ek díra, tj. "\lastcitenum" se nerovná
"<polo¾ce>", pak dovytiskneme pøedchozí interval pomocí 
"\printdashcite{\the\tmpb}" a následnì vytiskneme i "<polo¾ku>".
Makro \db shortcitations jednodu¹e nastavuje "\lastcitenum" na nenulovou
hodnotu a tím probudí k ¾ivotu hlavní èást makra "\citeB".

\inext{citeB}{\empty}{+-}

Èinnost "\cite" je koneènì zavr¹ena voláním maker
\db printcite "<polo¾ka>" a \db printdashcite "<polo¾ka>". První z nich tiskne jednu 
polo¾ku oddìlenou od pøípadné
dal¹í èárkou, druhé tiskne polo¾ku, pøed kterou pøedchází pomlèka
vyznaèující interval polo¾ek. Pointa makra "\printcite" je v tom, ¾e si samo
po prvním zavolání upraví separátor \db citesep, který je globálnì a tedy na zaèátku
èinnosti "\cite" prázdný. Pøi opakovaném volání "\printcite" se tedy
vytiskne i po¾adovaný separátor. Pomlèka v~"\printdashcite" je schována do
"\hbox", aby nedocházelo tìsnì za ní ke zlomu øádku.

\inext{printcite}{\empty}{+-}

Pøi pou¾ití \db nonumcitations potlaèíme pøípadné pøedchozí
"\shortcitations" a "\sortcitations" a dále nastavíme \db citelinkA
na jinou, ne¾ implicitní prázdnou hodnotu. Makro "\citelinkA" vytiskne 
"\bim:<èíslo citace>", tedy znaèku citace (je to nastaveno v "\Xbib").
Není-li znaèka citace známá, vypí¹eme varování a tiskneme "<èíslo citace>".
Makro \db etalchar je potøebné pøi pou¾ití Bib\TeX{}ového stylu "alpha".

\inext{nonumcitations}{\empty}{+-}

Makro \db ecite "[<lejblík>]{<text>}" nejprve provede 
"\citeA#1,,,", tedy vlastnì "\nocite[<lejblík>]" a pak si 
\db eciteB vyzvedne ze "\savedcites"
první údaj pøed èárkou, tedy "<èíslo citace>", a ulo¾í do "#1". V~"#2" je pøípadný zbytek ze
"\savedcites" a dále v "#3" pokraèuje "<text>". Makro vytiskne jen
"<text>", kdy¾ je odkaz nedefinován, jinak vytiskne "<text>" prostøednictvím
makra "\citelink".

\inext{ecite}{\empty}{+-}

Následuje kód makra \db bib "[<lejblík>]". Nejprve je o¹etøeno, zda je pou¾it
zkrácený nebo roz¹íøený zápis "\bib[<lejblík>] = {<znaèka>}". Pøípadná
mezera pøed rovnítkem je odstanìna pomocí triku s~"\rommannumeral", který
pøi záporném èísle expanduje na prázdný výsledek, ale pøípadná mezera za "`\." pøi
skenování tohoto èísla je pozøena.
Pøi zkráceném zápisu makra "\bib" (bez rovnítka)
se zavolá "\bibB" s prázdným "\bibmark", v druhém pøípadì se
"\bibmark" nejprve naplní prostøednictvím makra \db bibA.
Makro \db bibB vlo¾í prostøednictvím
\db wbib "{<lejblík>}{<èíslo citace>}{<znaèka>}" do REF souboru propojené údaje o
tom, jaké má "<lejblík>" pøiøazeno "<èíslo citace>" v seznamu literatury.
Makro "\tmpb" je naplnìno "<lejblíkem>" pro pøípadné pou¾ití v "\dest" (pøi
draft módu) nebo pro pou¾ití v makru "\printbib".
Makro "\wbib" pøipojí pøed "\wref" pøíkaz "\immediate", aby byly zapsány
do REF souboru aktuální hodnoty parametrù.

\inext{bib}{\empty}{+-}

Makro \db Xbib pracuje pøi ètení souboru REF a dìlá to, co jsme si øekli u¾
døíve: nastaví hodnotu makra "\bib:<lejblík>" na "\bibnn{<èíslo citace>}&".
Dále definuje "\bim:<èíslo citace>" jako tøetí parametr, který je pøi pou¾ití 
"\bib" prázdný, ale pøi ètení "*.bbl" souboru vygenerovaného pomocí 
"alpha.bst" nebo "apalike.bst" tam bude ulo¾ena "<znaèka>". Dále "\Xbib"
definuje \db lastbibnum jako "<èíslo citace>", tak¾e po pøeètení REF souboru
obsahuje nejvìt¹í pou¾ité "<èíslo citace>". To se mù¾e hodit, pokud designér
chce odsadit seznam literatury podle ¹íøky nejvìt¹ího èísla citace. 

\inext{Xbib}{\empty}{+-}

Makro \db printbib se vlo¾í na zaèátek ka¾dého záznamu v seznamu literatury.
Implicitnì vytiskne "\the\bibnum" v hranaté závorce a pøi "\nonumcitations"
netiskne nic. V obou pøípadech nastaví odsazení druhého a dal¹ích øádkù 
odstavce na "\iindent". Designér si mù¾e toto makro pøedefinovat dle svého
uvá¾ení.

\inext{printbib}{\empty}{+-}

Makro \db addcitelist "{<lejblík>}" pøidá do \db citelist údaj ve tvaru
\db citeI "[<lejblík>]". Hranaté závorky jsou pou¾ity proto, aby fungoval test
"\isinlist\citelist{[<lejblík>]}". Jak uvidíme za chvíli, makro
"\addcitelist" zmìní bìhem èinnosti makra "\usebibtex" svùj význam na
\db writeaux, aby pøípadné pou¾ití "\cite" a¾ za "\usebibtex" rovnou
zapisovalo do AUX souboru. Podobnì makro "\addcitelist" zmìní v makru
"\usebbl" svùj význam \db writeXcite "{<lejblík>}", 
aby v pøí¹tím prùchodu \TeX{}em
mìlo makro "\usebbl" pøehled i o výskytech "\cite", které jsou napsány 
pozdìji, ne¾ "\usebbl".

\inext{addcitelist}{\empty}{+-}

Ne¾ se pustíme do výkladu maker "\usebibtex", "\genbbl" a "\usebbl", uvedeme
struènì popis èinnosti Bib\TeX{}u. Pøíkaz "bibtex <dokument>" zpùsobí,
¾e program {\tt bibtex} se podívá do souboru "<dokument>.aux" a tam si v¹ímá
sekvencí \db bibdata "{<bib-báze>}", \db bibstyle "{<bib-style>}" a \db
citation "{<lejblík>}". Na základì toho následnì pøeète soubor
"<bib-báze>.bib" se zdrojovými zápisy bibliografických údajù.
Pro konverzi tìchto zdrojových zápisù do výstupního souboru "<dokument>.bbl"
pou¾ije stylový soubor "<bib-style>.bst". Není-li mezi sekvencemi
"\citation" uvedeno "\citation{*}", program {\tt bibtex} zahrne do výstupu
jen ty bibliografické údaje, které mají "<lejblík>" shodný s nìkterým z
"<lejblíkù>" uvedených v parametrech sekvencí "\citation". Ka¾dá sekvence
"\citation{<lejblík>}" v souboru "<dokument>.aux" typicky odpovídá jednomu
pou¾ití pøíkazu "\cite[<lejblík>]".

Makro \db usebibtex "{<bib-báze>}{<bst-styl>}" otevøe soubor AUX
prostøednictvím \db openauxfile "{<bib-báze>}{<bst-styl>}". Napí¹e tam tedy
po¾adovaná data pro Bib\TeX{}. Dále z "\citelist" pøepí¹e do AUX souboru
lejbílky ve formátu "\citation{<lejblík>}". Nakonec se uvnitø skupiny pustí do
ètení souboru BBL prostøednictvím makra "\readbblfile".

\inext{usebibtex}{\count=2 ^^B\cbrace}{++}

Makro \db readbblfile "{<soubor>}" vyzkou¹í, zda je "<soubor>.bbl" pøipraven
ke ètení. Pokud ne, podá o tom odpovídající zprávu na terminál. Jinak
nastaví èítaè "\bibnum" na nulu a (vìdomo si toho, ¾e je spu¹tìno ve
skupinì) pustí se do lokálních re-definic La\TeX{}ových konstrukcí, které se
typicky v BBL souborech pou¾ívají. Nastaví "\leftskip" na "\iindent" a
spustí "\bibtexhook". Koneènì naète soubor BBL.

\inext{readbblfile}{^^B\cbrace}{++}

V BBL souboru se vyskytují povely \db bibitem. Za ka¾dým z nich se mo¾ná
objeví parametr v~hranaté závorce "[<znaèka>]" a následnì je uveden
"{<lejblík>}". Pak na dal¹ích øádcích jsou bibliografická data jednoho
záznamu ukonèená prázdným øádkem. Objeví-li se "[<znaèka>]", dává tím
Bib\TeX{} najevo, ¾e se mù¾e tato "<znaèka>" pou¾ít místo bì¾ného èíslování
záznamù. Následuje kód, který takové údaje pøeète, vytiskne a vlo¾í do REF
souboru o tom zprávu prostøednictvím "\wref{<lejblík>}{<èíslo citace>}{<znaèka>}".
Makro "\tmpb" je naplnìno "<lejblíkem>" pro pøípadné pou¾ití v "\dest" (pøi
draft módu) nebo pro pou¾ití v makru "\printbib".
\dgn\nb bibitemB \dgn\nb bibitemC \dgn\nb bibitemD

\inext{bibitem}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db genbbl "{<bib-báze>}{<bst-style>}" otevøe AUX soubor a zapí¹e do
nìj údaje potøebné pro Bib\TeX{} vèetnì "\citation{*}". Poté se makro pokusí
pøeèíst výstup z Bib\TeX{}u pomocí "\readbblfile". V tomto pøípadì pracuje
"\bibitem" ve zvlá¹tním re¾imu, kdy netiskne "<hodnoty>", ale "<lejblíky>".
Z toho dùvodu je pøedefinováno makro "\bibitemC".

\inext{genbbl}{^^B\cbrace}{++}

Makro \db usebbl "/<typ> <bbl-file>" spustí jiné makro s názvem "\bbl:<typ>".
Tøi taková makra jsou definována pomocí "\sdef". První "\bbl:a" je
jednoduché: prostì projde BBL soubor a vytiskne údaje z~nìj.
Druhé makro "\bbl:b" projde BBL
soubor v re¾imu, pøi kterém jsou bibliografická data ka¾dého záznamu (a¾ po
prázdný øádek alias "\par") pøeètena do parametru "#2" makra "\bibitemC".
Celý údaj je pak vyti¹tìn jen za pøedpokladu, ¾e "[<lejblík>]" je pøítomen 
v seznamu "\citelist". Tøetí makro "\bbl:c" pracuje jako druhé a¾ na to, ¾e
údaj netiskne, ale zapamatuje si ho do makra "\bb:<lejblík>". Po takovém
projití BBL souboru je¹tì projde "\citelist", kde se "\citeI[<lejblík>]"
promìní v "\bb:<lejblík>", tak¾e se záznam vytiskne. Nyní ale v poøadí, v
jakém jsou "<lejblíky>" zaøazeny do "\citelist".

\inext{usebbl}{\count=3 ^^B\cbrace}{++}

Za zmínku stojí je¹tì práce uvedených maker s "\citelist". Pøed výskytem makra
"\usebbl" se lejblíky z "\cite" a "\nocite" hromadí v "\citelist". Ov¹em
dal¹í "\cite" a "\nocite" se mohou vyskytovat za pøíkazem "\usebbl". Pokud
se tak stane, pracuje "\addcitelist" nyní ve významu "\writeXcite" a ulo¾í
potøebnou informaci do REF souboru. Pøi dal¹ím \TeX{}ování se tato informace
pøeète makrem \db Xcite "{<lejblík>}" z REF souboru takto:

\inext{Xcite}{}{++}

\noindent To tedy znamená, ¾e se ulo¾í do seznamu "\citelistB". Koneènì
makra "\bbl:b" a "\bbl:c" si dva seznamy "\citelist" a "\citelistB" pøed svou
èinností spojí do seznamu jediného nazvaného "\citelist".

Makro \db usebib je definováno v souboru maker (modulu) "opmac-bib.tex".
Tuto sadu maker není úèelné zahrnout pøímo do OPmac, proto¾e je závislá na
externím balíèku "librarian.tex". Soubor maker tedy zavádíme a¾ v pøípadì, ¾e
u¾ivatel skuteènì pou¾il makro "\usebib". Je pou¾it stejný trik, jako 
v~pøípadì makra "\fontfam".

\inext{usebib}{}{++}

U¾ivatel nicménì mù¾e makro soubor na zaèátku svého dokumentu volat
explicitnì pomocí "\input opmac-bib".


\subsec Úprava output rutiny
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

OPmac mìní output rutinu proti originální "\plainoutput" jen v nejnutnìj¹ích vìcech.
Øe¹í následující problémy:

\begitems
\item * Místo pøímého "\shipout" nechá nejprve box sestavit jako "\box0",
  pak provede "\protectlist" a pak provede "\shipout\box0". Tím jsou
  zabezpeèeny tzv. protektované pøíkazy pøi "\write".
\item * Pomocí "\ensureblacko" jsou øe¹eny barvy záhlaví, zápatí, "\topins"
  a "\footins".
\item * Je vlo¾en "\pghook" po sestavení boxù, ale pøed
  "\shipout". Implicitnì je "\pghook" prázdný. 
  Mìní jej makro "\margins" pro úèely pravolevého støídání okrajù.
\item * Makro "\pagecontents" obsahuje navíc "\prepage" (kvùli odkazùm na stránku).
\enditems

Místo pùvodního makra "\plainoutput" pou¾ívá OPmac makro "\opmacoutput",
která je obklopeno makry "\begoutput" a "\endoutput". Makro \db begoutput
zapí¹e do REF souboru údaj o èísle strany a pøedefinuje makra, která se
mohou vyskytnout v záhlaví èi zápatí stránky, pokud od nich chceme, aby 
se chovaly jinak ne¾ obvykle. Makro \db endoutput je prázdné a je urèeno 
pro strýèka Pøíhodu. Makro \db prephoffset je rovnì¾ implictnì prázdné,
spou¹tí se v "\begoutput" a mù¾e v nìm být nastaveno støídání
okrajù pro liché a sudé stránky, viz té¾ makro "\margins".

\inext{opmacoutput}{\empty}{+-}

Makro \db opmacoutput se chová analogicky, jako "\plainoutput". Rozdíl je v
tom, ¾e nejprve sestaví celou stranu do boxu0 a v té dobì expandují makra v
"\headline" a "\footline". Pak spustí "\pghook" a
"\protectlist". Makro "\protectlist" nastaví díky \db doprotect kontrolní sekvence
oznaèené jako "\addprotect<sekvence>" na "\relax", tak¾e bìhem "\shipout" (tedy
bìhem expanze záznamù "\write") se nebudou expandovat.
Dal¹í èinnost je zcela shodná s èinností makra "\plainoutput".

\inext{opmacoutput}{doprotect}{++}

Barvy jsou v textu nastaveny pomocí "\pdfcolorstack", tak¾e na zaèátku
následující strany zaèíná barva, která skonèila na stranì pøedchozí. 
My ale nechceme, aby
barva textu ovlivnila barvu záhlaví a zápatí. Proto je sazba "\makeheadline"
a "\makefootline" realizována pomocí makra "\ensureblacko". 

Makro \db prepage se spustí na zaèátku "\pagecontents" a zajistí ulo¾ení
cíle pro odskok podle èísla strany. Makra \db preboxcclv a \db postboxcclv
se spustí na zaèátku a na konci sazby boxu~255, jsou prázdná a zùstávají v
kódu pro zachování zpìtné kompatibility.

\inext{prepage}{\empty}{+-}

OPmac pøedefinovává makro \db pagecontents z plain\TeX{}u tak, ¾e pøidává
makra "\prepage", "\preboxcclv" a "\postboxcclv". Také obsah boxù "\topins"
a "\footins" tiskne pomocí "\ensureblacko".

\inext{catcode}{\empty}{+-}

Kdy¾ bude u¾ivatel mìnit velikost fontù v dokumentu, jistì nechce mít
stránkovou èíslici poka¾dé jinak velkou. Proto je do "\footline" vlo¾eno
"\thefontsize". Je nastaveno pevnì na 10pt. Pøedpokládáme, ¾e pokud bude
nìkdo chtít jinak velkou stránkovou èíslici, jednodu¹e si "\footline"
nastaví podle svého. Jinak je "\footline" shodná s pùvodním nastavením 
v~plain\TeX{}u.

\inext{footline}{\empty}{+-}

Makro \db Xpage z REF souboru nastavuje \db lastpage a "\fnotenumlocal".
S tìmito registry také spolupracují makra "\Xlabel", "\Xmnote" a "\Xfnote".
 
\inext{lastpage}{\empty}{+-}


\subsec Okraje
%%%%%%%%%%%%%%

V registrech \db pgwidth a \db pgheight budeme mít po zavolání "\setpagedimens"
¹íøku a vý¹ku strany. V~registru \db shiftoffset budeme mít pøípadný rozdíl
okrajù mezi levou a pravou stránkou.

\inext{pgwidth}{\empty}{+-}

Makro \db margins "/<typ> <formát> (<levý>,<pravý>,<horní>,<dolní>)<jednotka> " 
si nastaví registry "\pgwidth" a "\pgheight" prostøednictvím "\setpagedimens" a dále v
souladu s u¾ivatelskou dokumentací nastaví potøebné okraje. V makru "\tmp"
je schována jednotka, kterou u¾ivatel taky mù¾e zapomenout napsat. V~takovém
pøípadì vypí¹eme varování a doplníme jednotku "mm". Jakmile mìníme
"\hoffset" nebo "\voffset", nastavíme je nejprve na "-1in" (tím se dostaneme
na okraj papíru) a pak budeme po¾adovanou velikost okraje k tìmto registrùm
pøidávat. Nemohu za to, ¾e Knutha napadla taková ne pøíli¹ podaøená my¹lenka
dát výchozí bod sazby kamsi doprostøed papíru umístìný pomocí ujetých
jednotek. Za zmínku stojí je¹tì dvì my¹lenky. Makro \db rbmargin
"\h(v)offset\h(v)size{<okraj>}" provede výpoèet hodnoty "\hoffset" nebo
"\voffset" v pøípadì, ¾e je dána protìj¹í hodnota okraje ne¾ je okraj pøímo
nastavitelný pomocí "\h(v)offset".
A koneènì posun okraje pøi pøechodu z pravé na levou stránku "\shiftoffset"
poèítáme jako "\pgwidth"~"-"~"\hsize"~"-"~"2*<levý>" co¾ dá stejnou hodnotu jako
"<pravý>-<levý>". Zmìna "\hoffset" o tuto hodnotu je provedena v makru
"\pghook", tedy v "\output" rutinì, schována do skupiny, tak¾e po ukonèení
"\output" rutiny se vrátí "\hoffset" na pùvodní hodnotu.

\inext{margins}{\empty}{+-}

Makro \db setpagedimens "<formát> " spustí 
\db setpagedimensB "(<¹íøka>,<vý¹ka>)<jednotka> ", pokud je prvním znakem
"<formátu>" závorka, jinak spustí \db setpagedimensA, co¾ je makro, které
pou¾ije definovaný formát, ten expanduje a zavolá "\setpagedimensB". Pomocné
makro \db setpagedimensC "<reg>=<num>:<jednotka>" pøiøadí do "<reg>" daný
rozmìr.

\inext{setpagedimens}{\empty}{+-}

Jednotlivé "<formáty>" papíru je potøeba deklarovat.

\inext{sdef}{\empty}{+-}

Makro \db magscale "[<factor>]" zvìt¹í/zmen¹í sazbu nastavením 
registru "\mag" a definuje dosud prázdné makro \db trueunit hodnotou 
"true", aby pozdìji pøi èinnosti makra "\setpagedimensA" zùstaly zachovány
rozmìry stránek. Pokud ale je makro "\magscale" spu¹tìno a¾ po nastavení
velikosti stránek, jsou tyto velikosti dodateènì korigovány na \uv{true} 
jednotky pomocí makra \db truedimen.

\inext{trueunit}{\empty}{+-}

\subsec [styly] Pøeddefinované styly
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro \db boxlines pracuje obdobnì jako makro plainTeX{}u "\obeylines", ale
jednotlivé øádky jsou samostatné "\hbox"y rùznì ¹iroké. 
Proto napøíklad "\vbox{\boxlines <øádky textu>}" vytvoøí "\vbox", který je stejnì
¹iroký jako nej¹ir¹í øádek v nìm. Toto makro bude pou¾ito v makru
"\address", které je definováno ve stylu "\letter".

\inext{boxlines}{\empty}{+-}

Toto makro pøi pøechodu do horizontálního módu pomocí "\everypar" tento mód
okam¾itì uzavøe a otevøe bì¾ný "\hbox\bgroup". V nìm je konc øádku aktivní a
jakmile k nìmu dojde, provede se \db boxlinesE, co¾ ukonèí skupinu "\hbox"u
pmocí "\egroup". Nejvíce komplikací pøiná¹í syntaktická alternativa, kdy
u¾ivatel mù¾e ukonèit skupinu, kterou sám otevøel, explicitním "}", a to
nejen ve vertikálním módu (to pak funguje správnì), ale také tøeba
v rámci vnitøního horizontálního módu. Tím se tento mód ukonèí, ale
neukonèí se u¾ivatelova skupina. Proto pomocí "\aftergroup" iniciaozavén ve
vnitøním horizontálním módu je za kompletovaným "\hbox"em
spu¹tìna dvojice maker \db boxlinesC a \db boxlinesD, která zkontroluje,
zda tìsnì následuje "\empty". To je pøíznak toho, ¾e jsme ukonèili interní
horizonrální mód pomocí "\boxlinesE". V takovém pøípadì nedìláme nic. Jinak
ukonèíme i u¾ivatelovu skupinu pomocí "\egroup". Je tam pou¾it
"\expandafter", proto¾e u¾ivatel mù¾e mít taky své "\aftergroup".

Následují definice maker \db report a \db letter nastavující pøeddefinovaný
styl dokumentu v souladu s tím, co je o tom psáno v u¾ivatelské dokumentaci.
\dgn \nb address
\dgn \nb subject
\dgn \nb author

\inext{report}{\empty}{+-}


\subsec [zaver] Závìr
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V pøípadì, ¾e je pou¾it Xe\TeX, naèteme dodateèná makra
ze souboru "opmac-xetex.tex". Tato makra nahrazují nìkterá makra z OPmac
Xe\TeX-specifickou variantou nebo emulují pdf\TeX{}ové primitivy.
V pøípadì, ¾e je pou¾it nový LuaTeX, naèteme makra "opmac-luatex.tex", která
rekonstruují pdf\TeX{}ové primitivy dle pùvodního významu.
Nakonec pomocí "\inputref" pøeèteme REF soubor (pokud existuje) a vrhneme se
na zpracování dokumentu, který nám pøipravil u¾ivatel. Pøeji dobré poøízení. 

\inext{version}{\empty}{+-}

\doindex


\bye