path: root/Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex

%  První setkání s TeXem
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% (C) 1999    Petr Ol¹ák

% format: csplain, kódování ISO-8859-2

% Tento dokument mù¾ete vytisknout pro vlastní potøeby nebo jej
% elektronicky dále ¹íøit v nezmìnìné podobì jako soubory prvni.tex,
% prvni.ps a prvni.pdf

\chyph
\magnification\magstep1
\advance\vsize by\baselineskip

%% Varianta pro pdftex
\ifx\pdfoutput\undefined
  \def\zalozka#1{}
\else
  \def\zalozka#1{%
     \advance\secnum by1
     \pdfdest num\secnum fitbh
     {\let~=\space \def\TeX{TeX}%
     \pdfoutline goto num\secnum count 0 {#1}}}
  \pdfinfo{
     /Author (Petr Olsak)
     /CreationDate (D:19990328)
     /ModDate (D:19990328)     
     /Creator (TeX)  
     /Producer (pdfTeX)
     /Title (Prvni setkani s TeXem)
     /Subject (manual)  
     /Keywords (TeX) }
  \pdfcatalog{/PageMode /UseOutlines} 
  \pdfcompresslevel=9
\fi

%% Vzhled dokumentu
\parindent=11pt
\lineskiplimit=-4pt
\emergencystretch=2em
\raggedbottom

%% Deklarace registrù
\newcount\bibnum
\newcount\footnum
\newcount\secnum

% Fonty
\input cpalatin
\font\tentt=cstt10 \hyphenchar\tentt=-1
\font\cmit=csti10
\font\mflogo=logo10
\font\showtt=cstt9
\font\tencsr=csr10
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep2
\font\bigfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep5
\font\scriptm=\fontname\tenrm\space at7pt
\scriptfont0=\scriptm

%% Základní makra
\def\sekce #1\par{\removelastskip\bigskip
   \zalozka{#1}
   \noindent{\titulfont #1}\par\nobreak\medskip}
\def\bod{\item{$\triangleright$}}
\def\bib{\parindent=22pt\global\advance\bibnum by1 
  \par\hang\indent\llap{[\the\bibnum]\hskip11pt}\ignorespaces}

%% Èárka místo teèky v matematice:
\mathcode`\.="013B
\def\doteq{\buildrel\hbox{.}\over=}

%% Verbatim prostøedí \begtt...\endtt, "...".
{\obeyspaces \gdef\activespace{\obeyspaces\let =\ }}
\def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials}
\def\begtt{\medskip\hbox\bgroup\vrule\vbox\bgroup\hrule
  \smallskip\bgroup \setverb \catcode`\"=12 \activespace 
  \baselineskip=.9\baselineskip
  \def\par{\leavevmode\strut\endgraf} 
  \obeylines \startverb} 
{\obeylines \catcode`\|=0 \catcode`\\=12 
  |gdef|startverb#1^^M#2\endtt{%
    |showtt#2|egroup|smallskip|hrule|egroup|vrule|egroup|medskip}} 
\def\"{"} \catcode`\"=13
\def"{\leavevmode\hbox\bgroup\let"=\egroup\setverb\obeyspaces\tt}

%% Prostøedí ukázek
\def\beguk{\medskip\hbox\bgroup\vrule\vbox\bgroup\hrule\medskip
   \leftskip=\parindent \rightskip=\parindent \relax}
\def\enduk{\medskip\hrule\egroup\vrule\egroup\medskip}

%% Tabulky
\def\begtable{$$\vbox\bgroup
  \let\par=\cr \obeylines \halign\bgroup &##\hfil\qquad\cr}
\def\endtable{\egroup\egroup$$}
\abovedisplayskip=\abovedisplayshortskip
\def\tabline{\noalign{\smallskip\hrule}}
\def\.{\hphantom{0}}

%% Výètová prostøedí 
\def\begitems{\medskip\bgroup}
\def\enditems{\par\egroup\medskip}

%% Loga
\def\LaTeX{L\kern-.36em\raise.5ex\hbox{\sevenrm A}\kern-.12em\TeX}
\def\CS{$\cal C\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{$\cal S$}\kern-.075em $}
\def\mf{{\mflogo META}\-{\mflogo FONT}}
\def\AMS{$\cal A\kern-.166em\lower.5ex\hbox{$\cal M$}\kern-.075em S$}
\def\twoe{$2_{\textstyle\varepsilon}$}

%% Poznámky pod èarou
\let\orifootnote=\footnote
\def\footnote{\global\advance\footnum by1\orifootnote{$^{\the\footnum}$}}

%% Pomocné
\def\url#1{{\tt #1}}
\let\pp=\noindent
\let\,=\thinspace

%% Titulní strana
\bgroup \nopagenumbers \pageno=0
\null\vfill
{\baselineskip=40pt
\centerline{\bigfont První setkání s~\TeX{}em}
\centerline{\bigfont Petr Ol¹ák}
}
\vskip 0pt plus2fill\break
\parindent=0pt \parskip=\bigskipamount
\null\vfil
Autor programu \TeX{} je profesor Donald Knuth.
\par
\TeX{} je ochranná známka American Mathematical Society.
\par
Ostatní v manuálu pou¾ité názvy programových produktù, firem
apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými
známkami pøíslu¹ných vlastníkù.
\vfill
Copyright $\copyright$ RNDr. Petr Ol¹ák, 1999
\par
Tento text si mù¾ete vytisknout pro vlastní potøeby. Je k~dispozici
spoleènì s~balíkem \CS\TeX{} na
\url{ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc} 
ve zdrojovém textu ({\tt prvni.tex}), PostScriptu ({\tt prvni.ps}) a ve
formátu PDF ({\tt prvni.pdf}).  Mù¾ete jej také distribuovat, ale pouze
v~nezmìnìné elektronické podobì.
\bigskip\break
\egroup
\pageno=1



\sekce Úvod
%%%%%%%%%%%

Tento manuál je koncipován jako \uv{první seznámení s~programem \TeX{}%
    \footnote{Název \TeX{} se ète \uv{tech}, nikoli \uv{teks}.}
na jeden veèer}. Mìl by umo¾nit zaèáteèníkovi porozumìt
základním principùm \TeX{}u. Manuál obsahuje ukázku jednoduchého dokumentu,
který by si mìl ètenáø sám pøepsat do svého poèítaèe a na nìm \TeX{}
vyzkou¹et. Je to dobrý první krok do pestrého svìta tohoto programu plného
zajímavých mo¾ností. Ukázka by mìla té¾ naznaèit u¾iteènost dobrého návrhu
znaèkování vstupního textu tak, aby byl oddìlen obsah dokumentu od jeho
formy. Pøedvedená ukázka také ilustruje základní principy roz¹íøení \TeX{}u
(plain nebo \LaTeX). Tím mù¾e u¾ivatel hned na prvním dokumentu rozhodnout,
které \TeX{}ové roz¹íøení je bli¾¹í jeho srdci a podle toho vybrat dal¹í
literaturu pro doplòující studium.

Pøedpokládáme, ¾e ètenáø má urèité dùvody proè pou¾ít \TeX{}, tak¾e se zde
nebudeme zdr¾ovat výètem jeho výhod, rozepisovat ob¹írnì jeho historii a
nebudeme polemizovat o~u¾iteènosti èi neu¾iteènosti dávkového èi
interaktivního systému na pøípravu sazby.


\sekce \TeX\ a jeho okolí
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\TeX{} je formátor. Je to program, kterému pøedlo¾íme vstupní text
dokumentu v~\uv{holé} textové podobì doplnìný textovými
znaèkami, které vymezují strukturu dokumentu nebo dávají \TeX{}u pokyny
o~zpùsobu formátování dokumentu. Bývá obvyklé (ale není to nutné)
pojmenovat tento soubor s~pou¾itím pøípony {\tt.tex}, napøíklad 
\hbox{\tt dokument.tex}. Na výstupu pak po zpracování \TeX{}em dostaneme
tzv.~{\tt dvi} soubor%,
    \footnote{odvozeno z~anglického \uv{device independent}~-- na
              zaøízení nezávislý},
který obsahuje definitivní informace o~pou¾itých fontech a o~umístìní
jednotlivých znakù na stránce. Tento soubor má název odvozený od názvu
vstupního souboru, ale má pøíponu {\tt.dvi}. Lze jej prostøednictvím
vhodného programu prohlédnout na obrazovce (vidíme, jak bude dokument
skuteènì vypadat), nebo jej vytisknout na tiskárnì.

\TeX{} tedy ète na svém vstupu soubor s~dobøe definovanou syntaxí jazyka
znaèek a na výstupu je rovnì¾ soubor s~úplným popisem sazby. \TeX{}
jako takový je nezávislý na operaèním systému. Vývoj samotného \TeX{}u
je zastaven, tak¾e pro u¾ivatele nehrozí nebezpeèí vzniku dal¹ích
nekompatibilních verzí. Dal¹í programy \uv{okolo \TeX{}u} tvoøí
dohromady tzv.~implementaci \TeX{}u a umo¾ní s~\TeX{}em rozumným
zpùsobem pracovat.

Zaèínající u¾ivatel se samozøejmì hlavnì ptá po zpùsobu, jak mù¾e
v~konkrétním operaèním systému s~konkrétní \TeX{}ovou implementací
s~tímto programem pracovat, jak jej spustit, jakými tlaèítky se ovládá
textový editor, jaké nabídky jsou k~dispozici, co nad kterým obrázkem udìlá
my¹. Ptá se tedy po u¾ivatelském rozhraní. Jednotlivé manuály o~\TeX{}u
tradiènì odkazují na tzv.~\uv{místní pøíruèku} (Local Guide), která by
mìla toto rozhraní popisovat. Tato pøíruèka je závislá na pou¾itém
operaèním systému, na pou¾ité implementaci \TeX{}u, na vybraném textovém
editoru a nìkdy té¾ na administrátorovi systému, který konfiguruje nìkteré
vìci specificky pro vìt¹í pohodlí u¾ivatelù. Ani v~tomto manuálu nejsou
uvedeny podrobnosti o~u¾ivatelském rozhraní.

V~graficky orientovaných operaèních systémech je vìt¹inou mo¾né otevøít
souèasnì v~jednom okénku textový editor, ve kterém u¾ivatel pí¹e nebo
modifikuje vstupní text a ve vedlej¹ím okénku prohlí¾eè výstupního
{\tt dvi} souboru. Po modifikaci vstupního textu a spu¹tìní \TeX{}u
(nejlépe klávesovou zkratkou pøímo z~editoru) se bìhem pár sekund 
projeví zmìna v~prohlí¾eèi výsledného dokumentu.

Textový editor, ve kterém pøipravujeme nebo modifikujeme vstupní texty
dokumentù, nesmí ukládat na disk ¾ádné skryté formátovací informace
implementované jen pro tento editor (jako napøíklad zmìna fontu, mìkké
konce øádku apod.). To dìlají tzv.~textové procesory, na které v~pøípadì
práce s~\TeX{}em vìt¹inou nepou¾íváme.

Zvyklosti ve znaèkování dokumentu jsou vesmìs závislé na pou¾itém {\it
formátu} \TeX{}u, který modifikuje jeho chování. Øíkáme, ¾e je
dokument napsán ve formátu {\it \LaTeX}, pokud je nìkde na zaèátku
vstupního textu dokumentu uvedena znaèka "\documentclass" nebo
"\documentstyle".  Pokud tam tuto znaèku nenajdeme, mù¾eme
pøedpokládat, ¾e je dokument napsán ve formátu {\it plain}, v~pøípadì
èesky psaného dokumentu pak ve formátu {\it csplain}. Tento manuál je
napøíklad napsán ve formátu csplain a je ulo¾en v~souboru 
{\tt prvni.tex}. Mù¾e se stát, ¾e nìjaký dokument je napsán ve formátu
\AMS\TeX{} nebo v~jiném ménì pou¾ívaném formátu. Tím se ale zde nebudeme
zabývat. Rozdíl mezi plainem a \LaTeX{}em a smysl pou¾ití formátù vyplyne
a¾ z~dal¹ího textu.

Následující tabulka pøedpokládá, ¾e pracujeme
v~operaèním systému, který umo¾òuje u¾ivateli zadávat pokyny z~pøíkazového
øádku. Tím nevyluèujeme, ¾e nelze nìkteré popisované èinnosti implementovat
do nìjaké u¾ivatelské nabídky konkrétního u¾ivatelského rozhraní.
Pøedpokládáme, ¾e jsme pøipravili vstupní text dokumentu do souboru
{\tt dokument.tex}.

\begtable
  pøíkazový øádek    &  komentáø
  \tabline
  "tex dokument"       &  anglický dokument, formát plain
  "csplain dokument"   &  èeský nebo slovenský dokument, formát csplain
  "latex dokument"     &  formát \LaTeX, jazyk je deklarován v~dokumentu
  "cslatex dokument"   &  modifikovaný \LaTeX{} pro èe¹tinu a sloven¹tinu
\endtable  

V¹imneme si, ¾e v~pøíkazovém øádku pí¹eme za jméno formátu název vstupního
souboru a ¾e pøíponu {\tt.tex} nemusíme psát. Dobøe instalovaná
implementace \TeX{}u by mìla podle jména formátu spustit \TeX{} modifikovaný
právì tímto formátem.

Pokud nemáte ve své implementaci \TeX{}u formát csplain, je to ¹patné
znamení. Nebudete toti¾ schopni zpracovat ani tento manuál ani
ukázku, která je v~nìm obsa¾ena. V~takovém pøípadì doporuèujeme
poohlédnout se po \CS\TeX{}u, který najdete napøíklad na
\url{http://math.feld.cvut.cz/olsak/cstex}.

K~prohlédnutí dokumentu se pou¾ívají rùzné programy (tzv.~dvi~prohlí¾eèe).
Volba prohlí¾eèe závisí na pou¾itém operaèním systému a na implementaci
\TeX{}u. V~UNIXu je nejèastìj¹í program {\tt xdvi} (staèí napsat 
"xdvi dokument"). V~MS Windows se pou¾ívá {\tt windvi}, {\tt dviwin}
nebo {\tt yapp}. V~DOSu se stekáme nejèastìji s~programem {\tt dviscr}
z~implementace em\TeX{}. Pro OS/2 má em\TeX{} \uv{okenní} variantu
prohlí¾eèe {\tt dvipm}.

Na PostScriptovou tiskárnu vytiskneme dokument programam {\tt dvips},
pøíkazový øádek: "dvips -Ptiskarna dokument". Nemáme-li PostScriptovou
tiskárnu, vìt¹inou pøed ní pøedøadíme Ghostscript, co¾ je volnì
dostupný konvertor z~PostScriptu. Nìkdy lze té¾ najít ovladaè pro 
tiskárnu pøímo v~pøíslu¹né \TeX{}ové implementaci.


\sekce Jdeme na to
%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nejprve zkusíme v~nìjakém textovém editoru vytvoøit soubor {\tt pokus.tex},
který obsahuje zku¹ební vìtu:

\begtt %--------------------------------------------------------------
Ahoj svìte!
\bye
\endtt %--------------------------------------------------------------

Pokud zpracujeme tento soubor \TeX{}em s~formátem csplain
(pøipomínáme, ¾e je mo¾né pou¾ít povel {\tt csplain pokus}), 
dostaneme výstupní soubor {\tt pokus.dvi}. Navíc
\TeX{} ulo¾í informaci o~zpracování do souboru {\tt pokus.log}. Výsledný
{\tt dvi} soubor si mù¾eme prohlédnout prohlí¾eèem. Dostaneme
oèekávaný  výsledek:

\beguk %-------------------------------------------------------------
\tencsr Ahoj svìte!
\enduk %-------------------------------------------------------------

\pp Pøitom dole na stránce je je¹tì vyti¹tìno èíslo strany:~1.

Pokud zkusíme tentý¾ soubor zpracovat \TeX{}em s~formátem plain
(pøíkazový øádek {\tt tex pokus}), výstup bude zmr¹ený: \uv{Ahoj svte!}.
Vidíme, ¾e textový soubor s~akcenty nelze jednodu¹e vnutit originálnímu
americkému \TeX{}u, ale místo formátu plain je potøeba pou¾ít modifikovaný
csplain.

Kdybychom chtìli tentý¾ soubor zpracovat \TeX{}em s~formátem \LaTeX{}
(krátce øíkáme, ¾e soubor zpracováváme \LaTeX{}em), obdr¾íme chybové
hlá¹ení:

\begtt %--------------------------------------------------------------
! LaTeX Error: Missing \begin{document}.

See the LaTeX manual or LaTeX Companion for explanation.
Type  H <return>  for immediate help.
 ...                                              
                                                  
l.1 A
     hoj svìte!
? 
\endtt %--------------------------------------------------------------

Vidíme tedy, ¾e soubor není vhodnì pøipraven ke zpracování \LaTeX{}em.
Chybí mu "\begin{document}". Pozdìji uká¾eme, ¾e mu chybí více vìcí, ale
v~tuto chvíli radìji zùstaneme u~csplainu. Komunikaci s~\TeX{}em pøi
chybovém hlá¹ení ukonèíme odesláním znaku {\tt x}. Chceme-li, aby
\TeX{} chybu ignoroval a pokraèoval ve zpracování dokumentu, staèí na
otazník odpovìdìt \uv{Enter} (v~tomto pøíkladì, kdy dokument vhodný
pro csplain chceme zpracovat \LaTeX{}em, se pouze doèkáme dal¹í
zavleèené chyby).

Zkusíme si nyní pøepsat do poèítaèe následující ponìkud rozsáhlej¹í
dokument. Soubor nazveme tøeba {\tt mujprvni.tex} a vytvoøíme jej
libovolným textovým editorem. Pokud je ètenáø od pøírody \uv{lenivý}, mù¾e
se místo zdlouhavého pøepisování pokusit najít text ukázky ve vstupním
souboru {\tt prvni.tex} tohoto manuálu a pøenést jej do svého souboru
{\tt mujprvni.tex} jako blok v~textovém editoru.

Mo¾ná nám mù¾e pøipadat èást oznaèená jako \uv{oblast definic} hodnì
nepochopitelná, skoro jako porucha na lince. Pøesto se zatím pokusíme
pøekonat odpor k~této poru¹e a dùslednì v¹echny znaky pøepí¹eme.
\TeX{} se nám za to odvdìèí silnými mo¾nostmi, které budeme postupnì
odhalovat.

Nemusíme se obtì¾ovat pøepisováním textù, schovaných za znakem "%", proto¾e
tímto znakem je zahájen komentáø, který konèí koncem øádku a který je pøi
zpracování \TeX{}em ignorován. V~ka¾dém pøípadì ale nevynechávejme prázdné
øádky v~ukázce a vìnujme pozornost obsahu èásti oznaèené jako \uv{vlastní
text}, kde jsou vyjmenovány základní jevy, se kterými se pøi poøizování
textù pro \TeX{} budeme neustále setkávat.

\begtt %=============================================================
%%%%%%%% Zde zaèíná "oblast definic" pro tento dokument %%%%%%%%%%%

\chyph       % inicializace èeského dìlení slov v csplainu
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep2  % vìt¹í font
\def\bod{\item{$\bullet$}}  % definice zkratky \bod pro výèet
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odma¾e poslední vert. mezeru a pøidá vlastní
   \indent{\titulfont #1}   %   odsazený text nadpisu vìt¹ím fontem
   \par\nobreak\medskip}    %   konec øádku, zakázaný zlom, men¹í mezera
\let\itemskip=\medskip      % kolem výètu prvkù bude men¹í mezera \medskip

%%%%%%%% Zde zaèíná "vlastní text" dokumentu %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\nadpis Mùj první dokument

Zkou¹ím napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidìt, ¾e se rozlomil aspoò na dva øádky.

Jednotlivé odstavce oddìlujeme od sebe prázdným øádkem. Prázdnými øádky
vùbec ne¹etøíme, proto¾e zvy¹ují pøehlednost zdrojového textu.
Vyzkou¹íme si nyní nìkolik vìcí.

\itemskip
\bod Budeme pou¾ívat èeské \uv{uvozovky}, které se li¹í od ``anglických''.
     Uvìdomíme si, ¾e pou¾ití "tìchto znakù" je úplnì ¹patnì!
\bod Rozli¹ujme mezi spojovníkem (je-li), pomlèkou ve vìtì~--
     a dlouhou pomlèkou---ta se pou¾ívá v~anglických dokumentech.
\bod Pøedpokládáme, ¾e ka¾dý doká¾e rozeznat 1 (jednièku) od l
     (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\bod Zkusíme pøepnout do {\bf polotuèného písma}, nebo do
     {\it kurzívy}. Také vyzkou¹íme {\tt strojopis}.
\bod V¹imneme si, ¾e ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
     f a i automaticky promìnila v~jediný znak fi (srovnáme to
     s~nesprávným f\/i).
\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
     Ve slovì \uv{Tento} je napøíklad písmeno~e tìsnìji pøisazeno
     k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnomìrné.
\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
     Zjistíme, ¾e èíslo -1 je zde napsáno ¹patnì (prokletý spojovník),
     zatímco správnì má být $-1$.
\bod Proto¾e \% uvozuje komentáø a \$ pøepíná do matematické sazby,
     musíme pøed nì napsat zpìtné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
\itemskip

\nadpis Závìr

To by pro zaèátek staèilo. Pøíkazem {\tt\char`\\bye} ukonèíme na¹e pokusy.
\bye
\endtt %=============================================================

Po zpracování tohoto dokumentu formátem csplain si mù¾eme prohlédnout
prohlí¾eèem {\tt dvi} souboru následující výsledek:

\beguk %=============================================================
\parindent=20truept
\baselineskip=12truept
\font\tenbf=csbx10 at10truept \font\tenit=csti10 at10truept 
\font\tentt=cstt10 at10truept
\font\tenrm=csr10 at10truept \tenrm
\font\symbol=cmsy10 at10truept
\font\mmi=cmmi10 at10truept \font\sevenrm=csr7 at7truept
\textfont0=\tenrm \scriptfont0=\sevenrm
\textfont1=\mmi \textfont2=\symbol
\font\titulfont=csbx10 scaled\magstep1  % vìt¹í font
\def\bod{\item{$\bullet$}}  % definice zkratky \bod pro výèet
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odma¾e poslední vert. mezeru a pøidá vlastní
   \indent{\titulfont #1}   %   odsazený text nadpisu vìt¹ím fontem
   \par\nobreak\medskip}    %   konec øádku, zakázaný zlom, men¹í mezera
\bigskipamount=12truept \medskipamount=6truept
\let\itemskip=\medskip       % kolem výètu prvkù bude men¹í mezera \medskip

\nadpis Mùj první dokument

Zkou¹ím napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidìt, ¾e se rozlomil aspoò na dva øádky.

Jednotlivé odstavce oddìlujeme od sebe prázdným øádkem. Prázdnými øádky
vùbec ne¹etøíme, proto¾e zvy¹ují pøehlednost zdrojového textu.
Vyzkou¹íme si nyní nìkolik vìcí.

\itemskip
\bod Budeme pou¾ívat èeské \uv{uvozovky}, které se li¹í od ``anglických''.
     Uvìdomíme si, ¾e pou¾ití \"tìchto znakù\" je úplnì ¹patnì!
\bod Rozli¹ujme mezi spojovníkem (je-li), pomlèkou ve vìtì~-- 
     a dlouhou pomlèkou---ta se pou¾ívá v~anglických dokumentech.
\bod Pøedpokládáme, ¾e ka¾dý doká¾e rozeznat 1 (jednièku) od l
     (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\bod Zkusíme pøepnout do {\bf polotuèného písma}, nebo do
     {\it kurzívy}. Také vyzkou¹íme {\tt strojopis}.
\bod V¹imneme si, ¾e ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
     f a i automaticky promìnila v~jediný znak fi (srovnáme to
     s~nesprávným f\/i).
\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
     Ve slovì \uv{Tento} je napøíklad písmeno~e tìsnìji pøisazeno
     k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnomìrné.
\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
     Zjistíme, ¾e èíslo -1 je zde napsáno ¹patnì (prokletý spojovník),
     zatímco správnì má být $-1$.
\bod Proto¾e \% uvozuje komentáø a \$ pøepíná do matematické sazby,
     musíme pøed nì napsat zpìtné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
\itemskip

\nadpis Závìr

To by pro zaèátek staèilo. Pøíkazem {\tt\char`\\bye} ukonèíme na¹e pokusy.
\enduk %=============================================================

V¹imnìme si, ¾e v~pøíkladu je dùslednì oddìlena forma od obsahu dokumentu.
V~èásti oznaèené \uv{vlastní text} jsou pou¾ity znaèky "\nadpis",
"\bod" a "\itemskip", které ohranièují logické èásti dokumentu (vymezení
nadpisu, uvedení dal¹í polo¾ky ve výètu prvkù, obklopení skupiny výètu prvkù)
a nepopisují ¾ádné konkrétní formátovací informace (volba fontu, velikost
fontu, velikost mezer nad a pod nadpisem, tvar puntíku ve výètu prvkù
apod.).

Znaèky vymezující strukturu dokumentu jsou definovány v~èásti \uv{oblast
definic}. Zde je øeèeno, jaký bude mít nadpis font, jak bude
v~textu umístìn a jak bude vypadat formátování výètu prvkù. Podrobnìj¹í
rozbor tìchto definic uvedeme za chvíli.

Toto oddìlení formy od obsahu se v~mnoha pøípadech zaèáteèníkùm nedaøí.
Pøímo v~textu jejich dokumentù se vyskytují znaèky jako "\vskip12mm"
(vertikální mezera 12\,mm), "\vfill\break" (vynucené ukonèení strany) a mnoho
dal¹ích ne¹varù. My se pokusíme hned z~poèátku se takovým vìcem pokud mo¾no
vyhnout. V~sekci \uv{zmìna vzhledu dokumentu} uvidíme, ¾e se nám to bohatì
vyplatí.


\sekce Vysvìtlení pou¾itých znaèek v~pøíkladu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Jednotlivé znaèky, které øídí formátování a vymezují strukturu dokumentu
jsou vesmìs ve tvaru "\slovo". Tyto znaèky se nazývají
{\it øídicí sekvence\/} a nìkdy té¾ budeme hovoøit o~{\it pøíkazech},
proto¾e jimi pøikazujeme, aby \TeX{} nìco vykonal.

Øídicí sekvence v~pøíkladu rozdìlíme na dvì skupiny. 1.~ty, co jsou
definovány v~samotném \TeX{}u nebo v~pou¾itém formátu (v~na¹em pøípadì
ve formátu {\tt csplain}). 2.~øídicí sekvence, které jsme definovali sami.

Zaèneme rozborem druhé skupiny øídicích sekvencí:

\begitems
\bod "\nadpis" je sekvence, která oèekává za sebou text nadpisu a pak
     prázdný øádek.
\bod "\titulfont" je pøepínaè pro vìt¹í velikost fontu pro nadpis.
     Je definován na øádku zaèínajícím pøíkazem "\font" a pou¾it v~definici
     øídicí sekvence "\nadpis".
\bod "\bod" je sekvence, která uvozuje polo¾ku ve výètu prvkù. Promìní se
     v~nìjakou grafickou realizaci zará¾ky (zde puntík) a zpùsobí odsazení
     textu polo¾ky.
\bod "\itemskip" vytvoøí vertikální mezeru, která oddìlí výèet prvkù
     od ostatního textu. Pou¾ije se na zaèátku i na konci výètu.
\enditems

Ostatní øídicí sekvence jsou definovány v~pou¾itém formátu nebo pøímo
zabudovány v~\TeX{}u. U¾ivatel se s~nimi bude postupnì seznamovat
studiem vhodné literatury. Zde uvedeme velmi struènì jen ty nejdùle¾itìj¹í
øídicí sekvence, abychom usnadnili pochopení pøíkladu.

\begitems
\bod "\chyph". Tato øídicí sekvence inicializuje èeské vzory dìlení slov a
     je definována pouze ve formátu csplain. V~pøípadì èeských textù
     bychom ji nikdy nemìli vynechat! Analogicky "\shyph" inicializuje
     slovenské vzory dìlení slov. Bez tìchto pøíkazù \TeX{} pracuje
     implicitnì s~anglickými vzory dìlení.
\bod "\font" zavede z~instalace \TeX{}u do dokumentu dal¹í font.
     Struktura parametrù pøíkazu bude vysvìtlena v~sekci o~fontech.
\bod "\def" definuje novou øídicí sekvenci (zde "\bod" a "\nadpis").
     Za øídicí sekvencí mù¾e následovat formální popis parametrù nové
     sekvence a pak následuje ve slo¾ených závorkách tìlo definice.
     V~ní je popsáno, co se pøi pou¾ití nové øídicí sekvence má vykonat.
\bod "\item" zahájí výètovou polo¾ku (odsazením textu) a pøevezme
     za sebou ve slo¾ených závorkách parametr, který popisuje vzhled puntíku.
\bod "\bullet" vytvoøí v~matematickém módu èerný puntík: $\bullet$.
\bod "\bigskip" vytvoøí vertikální mezeru velikosti jednoho øádku a
     "\medskip" velikosti poloviny øádku. "\indent" odsadí dal¹í text
     o~velikost odstavcové zará¾ky.
\bod Øídicí sekvence "\par" je explicitní ukonèení odstavce. \TeX{} ji
     internì vytváøí v~místì ka¾dého prázdného øádku. Ve formálním popisu
     parametru za "\def\nadpis" má ale "\par" pouze vymezovací
     úèinek. Formální popis parametru v~na¹em pøíkladì èteme takto:
     novì definovaná øídicí sekvence "\nadpis" pøevezme za sebou text
     a¾ po první výskyt "\par" (tedy a¾ po první výskyt prázdného øádku)
     a ulo¾í jej do \uv{promìnné} s~oznaèením "#1".
\bod "\let" èteme èesky nech». Tento pøíkaz ztoto¾ní význam nové
     øídicí sekvence (v~na¹em pøíkladì "\itemskip") s~pøedlohou (v~tomto
     pøíkladì "\medskip").
\enditems

V~na¹í ukázce jsme pou¾ili té¾ nìkteré speciální \TeX{}ovské znaky.
Vysvìtlíme si nyní struènì jejich význam.

\begitems
\bod Znak "~" znamená nedìlitelnou mezeru. Je zde pou¾ita za neslabiènými
     pøedlo¾kami a pøed jednopísmennými ukázkami, aby se v~tìchto místech
     nerozdìlil øádek. Pøi poøizování textu nemusíme psát za neslabiènými 
     pøedlo¾kami vlnku \uv{ruènì}. Vlnky tam lze doplnit pozdìji jednoduchými
     programy, které bývají souèástí \TeX{}ovských instalací.
\bod Znaky "{ }" mají v~\TeX{}u tøi mírnì odli¹né významy.
\itemitem{1.} Obklopují tìla definic za pøíkazem "\def", jak ji¾ bylo øeèeno.
\itemitem{2.} Obklopují parametry nìkterých øídicích sekvencí (viz
     napøíklad text {\tt uvozovky}, který je parametrem øídicí sekvence
     "\uv", nebo text "$\bullet$", který je parametrem øídicí sekvence
     "\item".
\itemitem{3.} Samotné znaky "{ }" vymezují jisté skupiny, ve kterých je
     ve¹keré pøiøazení a nastavení lokální. Skupiny se èasto pou¾ívají pro
     vymezení platnosti pøepínaèù písma (viz "\bf", "\it", "\tt" a
     "\titulfont").
\item{} Závorky "{ }" musí vzájemnì párovat, co¾ je dùle¾ité zejména ve
     vymezovacích významech~(ad~1 a~2). Proto tøeba tìlo definice
     "\bod" obsahuje text "\item{$\bullet$}" a je ukonèeno a¾ druhou
     závorkou~"}".
\bod Znak "%" uvozuje komentáø a¾ do konce øádku.
\bod Znak "$" pøepíná do {\it matematického módu} a zpìt. V matematickém
     módu \TeX{} sestavuje sazbu ponìkud odli¹ným zpùsobem (v¹imneme
     si, ¾e napøíklad promìnné $a$, $b$ jsou v matematickém módu
     automaticky sázeny kurzívou).
\bod Znak "^" v~matematickém módu uvozuje horní index (exponent).
\enditems

\sekce Zmìna vzhledu dokumentu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøedvedeme, v~èem spoèívá výhoda oddìlení obsahu
dokumentu od formy. Pøedpokládejme, ¾e nám nìjaký zku¹enìj¹í kolega
pomù¾e s~pøípravou definic pro ná¹ dokument. Pøedpokládejme dále, ¾e onen
kolega má na vìc ponìkud jiný typografický názor a zaène vìci pøedìlávat.
V~editoru modifikuje definice a ve vedlej¹ím okénku v~prohlí¾eèi se prùbì¾nì
mìní ná¹ první dokument skoro k~nepoznání. Pøitom kolega
{\it vùbec nemusí\/} zasáhnout do vlastního textu dokumentu.

Pøedev¹ím se mu nelíbí rodina fontù Computer Modern, která je
v~\TeX{}u implicitnì nastavena. Mnoho instalací \TeX{}u obsahuje
nástroje pro práci s~dal¹ími, zejména PostScriptovými, fonty. Máme-li
takovou instalaci, mù¾eme napsat na zaèátek dokumentu tøeba 
"\input cbookman" a máme celý dokument v~rodinì Bookman. Pøíkaz "\input"
zavádí do dokumentu externí soubor definic, zde soubor s~názvem {\tt
cbookman.tex}. Tento soubor obsahuje pøíkazy "\font" na zavedení
skupiny fontù Bookman a nastaví je jako implicitní.

Kolega se dále rozhodl vkládat mezi ka¾dý odstavec drobnou vertikální mezeru
a místo puntíkù pro výèty chce pou¾ít ètvereèky, které ve vìt¹í velikosti
zaøadí i do nadpisù. Koneènì velikost fontu pro nadpis se mu zdá pøíli¹
velká (místo "\magstep2" v~øádku "\font" pou¾ije \uv{men¹í} "\magstep1").
Výsledek jeho sna¾ení v~\uv{oblasti definic} dopadne tøeba takto:

\begtt %=============================================================
\chyph             % inicializace èeského dìlení slov v csplainu
\magnification\magstep1     % celý dokument bude 1,2 krát vìt¹í
\input cbookman \setsimplemath  % pou¾ité písmo: Bookman i v matematice
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep1  % vìt¹í font
\newdimen\indskip \indskip=15pt % výèty budou odsazeny 15pt
\def\ctverecek#1{\noindent  % ètvereèek promìnné velikosti v místì \indskip
   \hbox to\indskip{\vrule height#1pt depth0pt width#1pt\hss}}
\def\bod{\par\hangindent=\indskip \ctverecek{4}}  % definice zkratky \bod
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odma¾e poslední vert.mezeru a pøidá vlastní
   \ctverecek{7}{\titulfont #1} % nadpis odsazený ètvereèkem
   \par\nobreak}            %   konec øádku, zakázaný zlom, ¾ádná mezera
\parskip=\medskipamount     % mezi odstavci bude mezera jako \medskip
\parindent=0pt              % odstavce nebudou odsazeny zará¾kou
\let\itemskip=\relax        % ¾ádné dal¹í mezery mezi výèty
\endtt %=============================================================

Ná¹ dokument vypadá pak následovnì:

\beguk %=============================================================
\input cbookman             % pou¾ité písmo: Bookman
\font\mmi=\fontname\tenit 
\font\sevenrm=\fontname\tenrm\space at 7pt
\textfont0=\tenrm \scriptfont0=\sevenrm
\textfont1=\mmi 

\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep1  % vìt¹í font
\newdimen\indskip \indskip=15pt  % výèty budou odsazeny 15pt
\def\ctverecek#1{\noindent  % ètvereèek o promìnné velikosti v místì \indskip
   \hbox to\indskip{\vrule height#1pt depth0pt width#1pt\hss}}
\def\bod{\par\hangindent=\indskip \ctverecek{4}}  % definice zkratky \bod
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odma¾e poslední vert. mezeru a pøidá vlastní
   \ctverecek{7}{\titulfont #1} % nadpis odsazený ètvereèkem
   \par\nobreak}            %   konec øádku, zakázaný zlom, ¾ádná mezera
\parskip=\medskipamount     % mezi odstavci bude mezera jako \medskip
\parindent=0pt              % odstavce nebudou odsazeny zará¾kou
\let\itemskip=\relax        % ¾ádné dal¹í mezery mezi výèty

\nadpis Mùj první dokument

Zkou¹ím napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidìt, ¾e se rozlomil aspoò na dva øádky.

Jednotlivé odstavce oddìlujeme od sebe prázdným øádkem. Prázdnými øádky
vùbec ne¹etøíme, proto¾e zvy¹ují pøehlednost zdrojového textu.
Vyzkou¹íme si nyní nìkolik vìcí.

\itemskip
\bod Budeme pou¾ívat èeské \uv{uvozovky}, které se li¹í od ``anglických''.
     Uvìdomíme si, ¾e pou¾ití \"tìchto znakù\" je úplnì ¹patnì!
\bod Rozli¹ujme mezi spojovníkem (je-li), pomlèkou ve vìtì~-- 
     a dlouhou pomlèkou---ta se pou¾ívá v~anglických dokumentech.
\bod Pøedpokládáme, ¾e ka¾dý doká¾e rozeznat 1 (jednièku) od l
     (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\bod Zkusíme pøepnout do {\bf polotuèného písma}, nebo do
     {\it kurzívy}. Také vyzkou¹íme {\tt strojopis}.
\bod V¹imneme si, ¾e ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
     f a i automaticky promìnila v~jediný znak fi (srovnáme to
     s~nesprávným f\/i).
\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
     Ve slovì \uv{Tento} je napøíklad písmeno~e tìsnìji pøisazeno
     k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnomìrné.
\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
     Zjistíme, ¾e èíslo -1 je zde napsáno ¹patnì (prokletý spojovník),
     zatímco správnì má být $-1$.
\bod Proto¾e \% uvozuje komentáø a \$ pøepíná do matematické sazby,
     musíme pøed nì napsat zpìtné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
\itemskip

\nadpis Závìr

To by pro zaèátek staèilo. Pøíkazem {\tt\char`\\bye} ukonèíme na¹e pokusy.
\enduk %==============================================================

Kdyby ná¹ kolega chtìl, implementoval by tøeba automatické èíslování
polo¾ek, automatické èíslování nadpisù, generování obsahu a dal¹í vìci.
Vysvìtlení nových øídicích sekvencí, které kolega pou¾il, bohu¾el
pøekraèuje rámec tohoto úvodního dokumentu.

Definice lze umístit do jiného souboru ne¾ vlastní text dokumentu.
Na zaèátku dokumentu pak soubor definic naèteme pøíkazem "\input".
Nebo naopak, hlavní bude soubor definic, ze kterého se pøíkazem "\input"
postupnì naèítají jednotlivé kapitoly rozsáhlej¹ího díla.


\sekce Stojíme na køi¾ovatce
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~pøedchozím pøíkladì jsme ilustrovali dùle¾itou vlastnost \TeX{}u~--
schopnost mìnit vzhled dokumentu jen výmìnou nìkterých definic. Kromì toho
ale tyto definice také musejí navazovat na úmluvu, jakými znaèkami bude
autor vymezovat strukturu svého dokumentu. Kdyby autor pou¾il místo znaèky
"\nadpis" znaèku "\section", \TeX{} by nám pøi zpracování dokumentu vynadal:

\begtt %--------------------------------------------------------------
! Undefined control sequence.
l.14 \section
              Mùj první dokument
?
\endtt %--------------------------------------------------------------

\pp tedy: nedefinovaná øídicí sekvence. Odpovíme-li na otazník pouhým
stiskem klávesy Enter, \TeX{} tuto sekvenci zcela ignoruje a pracuje dál.
®ádného zvýraznìní nadpisu bychom se nedoèkali. Je tedy vidìt,
¾e je hodnì dùle¾ité ujasnit si, jaké znaèkování struktury dokumentu
pou¾ijeme.

V~této souvislosti si musíme odpovìdìt jednu dùle¾itou otázku. Chceme se
nauèit jazyk definic \TeX{}u na takové úrovni, jako ná¹ imaginární kolega
z~pøedchozího pøíkladu? Budeme radìji sami kontrolovat ka¾dý detail vzhledu
dokumentu prostøednictvím vlastních definic, ne¾ abychom pøebírali hotová
øe¹ení odjinud? Pokud na tyto otázky odpovíme \uv{ano}, pak je pro nás
výhodné pou¾ít formát plain (pro èeské a slovenské dokumenty jen mírnì
modifikovaný formát csplain), který definuje jen minimum základních
øídicích sekvencí. O~dal¹í øídicí sekvence stejnì jako o~modifikaci
vzhledu dokumentu podle na¹ich pøedstav se musíme postarat sami.
V~takovém pøípadì si mù¾eme sami rozhodnout, jaké znaèky pro vymezení
struktury dokumentu pou¾ijeme, proto¾e si pro nì nakonec udìláme vlastní
definice.

Na druhé stranì, pokud rádi pøebíráme hotová øe¹ení, pokud nechceme
zbyteènì pronikat do problematiky jazyka definic \TeX{}u, pokud se
spokojíme s~u¾ pøipravenými ¹ablonami vzhledu dokumentu (tzv. styly),
pokud jsme ochotni se místo tøí set základních pøíkazù \TeX{}u uèit
zhruba tisíc u¾ivatelských znaèek pro \LaTeX, bude pro nás
výhodné pou¾ít radìji formát \LaTeX{}.

\LaTeX{} doporuèuje urèité znaèkování struktury dokumentu. Napøíklad se
pøedpokládá èlenìní na kapitoly (znaèka "\chapter") a na sekce (znaèka
"\section"). Ka¾dý dokument by mìl zaèít záhlavím uvozeným sekvencí
"\documentclass" (u~staré verze \LaTeX{}u se mù¾eme setkat je¹tì se
sekvencí "\documentstyle"). Parametrem této sekvence by mìl být název
základního stylového souboru (souboru definic upravujících vzhled
dokumentu). Nejèastìji bývá tímto parametrem "book" (formát knihy)
nebo "article" (formát èlánku). Doplòkové stylové soubory se naèítají pomocí
sekvence "\usepackage". Vlastní text dokumentu musí být uzavøen mezi
znaèkami "\begin{document}" a "\end{document}". Èasto se vyskytují dal¹í
znaèky "\begin" a "\end" vymezující v~\LaTeX{}u jistá prostøedí (napøíklad
prostøedí pro výètové polo¾ky).

Vra»me se k~na¹emu pøíkladu a pøepi¹me jej do znaèkování podle \LaTeX{}u.

\begtt %=============================================================
\documentclass{article}  % základní styl bude "odborný èlánek"
\usepackage{czech}       % doplòkový soubor definic pro èeský jazyk
\begin{document}         % povinné

\section{Mùj první dokument}

Zkou¹ím napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidìt, ¾e se rozlomil aspoò na dva øádky.

Jednotlivé odstavce oddìlujeme od sebe prázdným øádkem. Prázdnými øádky
vùbec ne¹etøíme, proto¾e zvy¹ují pøehlednost zdrojového textu.
Vyzkou¹íme si nyní nìkolik vìcí.

\begin{itemize}
\item Budeme pou¾ívat èeské \uv{uvozovky}, které se li¹í od ``anglických''.
      Uvìdomíme si, ¾e pou¾ití "tìchto znakù" je úplnì ¹patnì!
\item Rozli¹ujme mezi spojovníkem (je-li), pomlèkou ve vìtì~-- 
      a dlouhou pomlèkou---ta se pou¾ívá v~anglických dokumentech.
\item Pøedpokládáme, ¾e ka¾dý doká¾e rozeznat 1 (jednièku) od l
      (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\item Zkusíme pøepnout do {\bf polotuèného písma}, nebo do
      {\it kurzívy}. Také vyzkou¹íme {\tt strojopis}.
\item V¹imneme si, ¾e ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
      f a i automaticky promìnila v~jediný znak fi (srovnáme to
      s~nesprávným f\/i).
\item Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
      Ve slovì \uv{Tento} je napøíklad písmeno~e tìsnìji pøisazeno
      k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnomìrné.
\item Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
      Zjistíme, ¾e èíslo -1 je zde napsáno ¹patnì (prokletý spojovník),
      zatímco správnì má být $-1$.
\item Proto¾e \% uvozuje komentáø a \$ pøepíná do matematické sazby,
      musíme pøed nì napsat zpìtné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
\end{itemize}

\section{Závìr}

To by pro zaèátek staèilo. Pøíkazem \verb|\bye| ukonèíme na¹e pokusy.
\end{document}
\endtt %--------------------------------------------------------------

Poznamenejme, ¾e zavedení doplòkového stylu {\tt czech} zpùsobí aktivaci
èeských vzorù dìlení slov a písma s~èeskými znaky. Bez pou¾ití tohoto stylu
pracuje \LaTeX{} implicitnì s~anglickými vzory dìlení slov a s~písmy, která
neobsahují háèkovaná a èárkovaná písmena.

Upozoròujeme, ¾e v~souèasné dobì je \LaTeX{}ù nìkolik druhù. U¾
zmínìný \uv{starý \LaTeX} (tzv.~verze 2.09), ve kterém se
struktura záhlaví dokumentu mírnì li¹ila. Dále je pro potøeby
èeských dokumentù nutné rozli¹ovat mezi tzv.~\uv{babelizovaným
\LaTeX{}em} a \CS\LaTeX{}em. Babelizovaný \LaTeX{} implementuje 
èeský a slovenský jazyk pomocí balíku maker \uv{Babel}, který k~nám
byl importován ze zahranièí. Babelizovaný \LaTeX{} implicitnì
neobsahuje èeské ani slovenské vzory dìlení slov a pøi instalaci je
potøeba tyto vzory dìlení do nìj zavést. Na druhé stranì \CS\LaTeX{} je
modifikace \LaTeX{}u pro potøeby èeských a slovenských
dokumentù a vzory dìlení èe¹tiny i sloven¹tiny jsou v~nìm implicitnì
obsa¾eny. Vý¹e uvedená ukázka je pou¾itelná pro \CS\LaTeX. V~pøípadì
dobøe instalovaného babelizovaného \LaTeX{}u by záhlaví dokumentu
mohlo vypadat asi takto:

\begtt
\documentclass{article}       % základní styl bude "odborný èlánek"
\usepackage[cp1250]{inputenc} % je nutno specifikovat kódování dokumentu
\usepackage[T1]{fontenc}      % po¾adujeme LaTeXovské fonty s akcenty
\usepackage[czech]{babel}     % voláme styl czech z Babelu
\begin{document}
\endtt

Výsledek po zpracování na¹eho dokumentu \LaTeX{}em v~tomto manuálu
pro struènost neuvádíme. Kdo chce, mù¾e si sám \LaTeX{}
vyzkou¹et. Nelíbí se nám, ¾e za èísly v~nadpisech nejsou teèky?
Zavedeme do dokumentu prostøednictvím "\usepackage" dal¹í doplòkový
styl, který toto výchozí chování základního stylu {\tt article}
upraví. Nelíbí se nám, ¾e jsou mezi jednotlivými polo¾kami ve výètu
velké mezery a polo¾ky jsou a¾ pøíli¹ odsazeny? Pou¾ijeme v~dokumentu
dal¹í doplòkový styl. Nelíbí se nám, ¾e je pou¾ito písmo Computer
Modern? Napi¹me tøeba "\usepackage{times}".

Otázka ale je, kdo pro nás tyto doplòkové styly (neboli doplòující sady
definic pro \TeX) bude pøipravovat. Velké mno¾ství stylù na v¹echno mo¾né
lze nalézt ve veøejných archivech \TeX{}ovského softwaru. \LaTeX{} nám tedy
pøi jednoduchých ¹ablonovitých po¾adavcích na vzhled dokumentu umo¾òuje
zùstat v~roli autora, který poøizuje text. Nemusíme umìt pomìrnì slo¾itý
jazyk definic \TeX{}u.

Pokud nám ¾ádná z~mo¾ností nabízených stylù nevyhovuje, musíme se pokusit
tyto styly modifikovat podle své potøeby. To ale mù¾e být u¾ hodnì
komplikované. Zále¾í znovu na nás, zda rádi modifikujeme zdrojové kódy
cizích programù nebo si radìji napí¹eme programy vlastní. Pokud pí¹eme
radìji programy vlastní, asi nám bude spí¹e vyhovovat jednodu¹¹í výchozí
formát plain (csplain).

Jestli¾e jsme se rozhodli pracovat radìji v~plainu, pak lze k~dal¹ímu
studiu doporuèit následující literaturu:

\begitems
\bib Michael Doob. {\it Jemný úvod do \TeX{}u}. Tøetí vydání èeského
     pøekladu, \CS{}TUG 1993. Kní¾ka je rovnì¾ volnì k~dispozici ve
     zdrojových textech jako {\tt jemny.tex} v~archivu 
     {\tt ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc/jemny.tar.gz}.
     Anglický originál je volnì ¹íøen jako {\tt gentle.tex}.
\bib Petr Ol¹ák. {\it \TeX{}book naruby}. Konvoj 1997. Celý text knihy je
     volnì k~dispozici ve formátu {\tt pdf}
     na \url{http://math.feld.cvut.cz/olsak/tbn.html}.
\enditems

Vyhovuje-li nám více \LaTeX, pak je mo¾né sáhnout po tìchto manuálech:

\begitems
\bib Jiøí Rybièka. {\it \LaTeX{} pro zaèáteèníky}. Druhé, upravené vydání,
     Konvoj 1999.
\bib Tobias Oetiker. {\it Ne pøíli¹ struèný úvod do systému
     \LaTeX{} \twoe}. Text je ¹íøen volnì vèetnì zdrojových textù a je
     pøelo¾en do mnoha jazykù. Do èe¹tiny pøelo¾il Michal Koèer.
     {\tt ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc/lshort2e.tar.gz}
\bib Leslie Lamport. {\it\LaTeX---A Document Preparation System---User's
     Guide and Reference Manual}. Ad\-di\-son-Wes\-ley, Reading, MA, 
     USA, 2nd ed. 1994. 
\bib Michel Goossens, Frank Mittelbach, Alexander Samarin.
     {\it The \LaTeX{} Companion}. Druhé vydání, Addisson Wesley 1994.
\bib Michel Goossens, Sebastian Rahtz, Frank Mittelbach.
     {\it The \LaTeX{} Graphics Companion: Illustrating Documents with
     \TeX{} and PostScript}. Addisson Wesley 1997.
\enditems

Pokud budeme pou¾ívat \LaTeX{} a budeme chtít rozumìt pou¾itým stylovým
souborùm, mù¾eme pou¾ít knihu [2]. Popisuje toti¾ vnitøní algoritmy
\TeX{}u, co¾ jsou informace, které vyu¾ijeme jak v~plainu tak v~\LaTeX{}u.

Pro úplnost je¹tì citujme dva tituly. První z~nich je základní biblí
k~\TeX{}u od samotného autora \TeX{}u (èeská alternativa [2] ji pomìrnì
dobøe nahrazuje) a druhý titul obsahuje informace o~\TeX{}ových
souvislostech, tj. popis spolupracujících programù v~bì¾ných distribucích,
implementace fontù, vkládání obrázkù apod.

\begitems
\bib Donald E. Knuth. {\it The \TeX{}book}. Mnohonásobné vydání. Addison
     Wesley, 1986--{\tt*}. Díl~A~z~pìtidílné monografie k~\TeX{}u a \mf{}u
     \uv{Computers \& Typesetting}.
\bib Petr Ol¹ák. {\it Typografický systém \TeX}. \CS{}TUG 1995.
\enditems

Dal¹í text v~tomto manuálu se vìnuje základùm \TeX{}u, které bývají
shodné pøi pou¾ití vìt¹iny formátù. Ukázky budeme pro jednoduchost
nadále zkou¹et ve formátu csplain, proto¾e jinak bychom museli kolem
vlastního textu ukázky pøidat zmínìné \uv{obkladové øádky} závislé na
pou¾itém \uv{druhu} \LaTeX{}u.


\sekce Technické pozadí formátù
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~pøedchozím textu jsme na mnoha místech hovoøili o~formátech \TeX{}u
(plain, \LaTeX{}, csplain), ale zatím jsme poøádnì neøekli, co to je.

Formát je binární soubor (v~\TeX{}ové implementaci má pøíponu {\tt.fmt}),
který zahrnuje:

\begitems
\bod výchozí sadu definic, která roz¹iøuje vestavìné øídicí sekvence
     o~dal¹í, pro u¾ivatele vìt¹inou snadnìji pou¾itelné,
\bod výchozí nastavení vnitøních parametrù \TeX{}u (napøíklad ¹íøka
     odstavce nebo velikost odstavcové zará¾ky),
\bod výchozí fonty, které budou v~dokumentu pou¾ity, pokud u¾ivatel
     nespecifikuje jiné,
\bod vzory dìlení vybraných jazykù, podle kterých \TeX{} dìlí slova pøi
     zalamování odstavce.
\enditems

A¾ na vzory dìlení lze v¹e ostatní ve vlastním dokumentu pomocí
\TeX{}ových definic dodateènì mìnit. Pro naètení vzorù dìlení
jednotlivých jazykù má \TeX{} speciální øídicí sekvenci "\patterns",
která funguje jen pøi vytváøení formátu.  Existuje je¹tì jedna øídicí
sekvence, která má smysl pouze pøi generování formátu: "\dump". Tento
pøíkaz zpùsobí ulo¾ení \uv{nabytých vìdomostí}
\TeX{}u z~jeho vnitøní pamìti do binárního formátového souboru {\tt *.fmt}
a ukonèí èinnost \TeX{}u. Tento soubor se mù¾e pozdìji pøi startu
\TeX{}u naèíst, a \TeX{} tím zaèíná se svými znalostmi z~místa, kde
naposledy naèítání definic skonèil v~dobì pøíkazu "\dump".

Pøíkazy "\patterns" a "\dump" umí speciální varianta \TeX{}u zvaná
ini\TeX{}. V~nových implementacích \TeX{}u není tato varianta
reprezentována samostatným programem, ale vyvolá se prostøednictvím
pøepínaèe {\tt -i} nebo {\tt -ini}. Napøíklad k~vygenerování formátu
plain lze postupovat takto:

\begtt
> tex -ini plain
* \dump
\endtt

\TeX{} zde ve variantì ini\TeX{} naèetl soubor definic plain.tex a ulo¾il
nabyté vìdomosti do souboru {\tt plain.fmt}. Nyní lze formátový soubor
pou¾ít:

\begtt
> tex &plain document
\endtt

V~bì¾ných \TeX{}ových distribucích je implementována nìjakým zpùsobem
zkratka, která u¾ivateli umo¾ní místo {\tt tex \&plain} psát pouze
{\tt tex} a tøeba místo {\tt tex \&latex} psát pouze {\tt latex}.


\sekce Rozmìrové jednotky pou¾ívané v~\TeX u a typografii
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Z~historických dùvodù v~typografii stále pøe¾ívají mìrné jednoty
rozdílné od soustavy SI. Základní mìrnou jednotkou, která se pou¾ívá
v~anglosaských zemích, je jednotka point ({\tt pt}), která má rozmìr
asi tøetinu milimetru. Dvanáctinásobek je pica (èteme pajka, {\tt
pc}).  Jednotkou, která se pou¾ívala v~Evropì, je \uv{Didotùv bod}
({\tt dd}), který je vìt¹í ne¾ point, ale zhruba taky mìøí tøetinu
milimetru.  Dvanáctinásobek tohoto bodu je cicero ({\tt cc}). 
V~poèítaèových programech pro sazbu se pou¾ívá poèítaèový bod
({\tt bp}), který je jen velmi nepatrnì vìt¹í. 72 poèítaèových bodù se
pøesnì vejde do jednoho palce ({\tt in}, inch pou¾ívaný pøedev¹ím
v~Americe).

V¹echny tyto jednotky je mo¾né pou¾ít v~\TeX{}u jako dvoupísmenové zkratky,
jak ukazuje následující tabulka. Navíc lze pou¾ít jednotky odvozené
z~metru.

\begtable
  "pt"  &  monotypový bod     & $1\,{\tt pt} = 1/72.27\,{\tt in} \doteq %
                                             0.35146\,{\tt mm}$       
  "pc"  &  pica               & $1\,{\tt pc} = 12\,{\tt pt}$            
  "bp"  &  poèítaèový bod     & $1\,{\tt bp} = 1/72\,{\tt in}$          
  "dd"  &  Didotùv bod        & $1\,{\tt dd} = 1238/1157\,{\tt pt}$     
  "cc"  &  cicero             & $1\,{\tt cc} = 12\,{\tt dd}$            
  "in"  &  palec (inch, coul) & $1\,{\tt in} = 25.4\,{\tt mm}$          
  "cm"  &  centimetr          & $1\,{\tt cm} = 10\,{\tt mm}$            
  "mm"  &  milimetr           & $1\,{\tt mm} \doteq 2.84528\,{\tt pt}$  
  "sp"  &  jednotka \TeX{}u   & $1\,{\tt sp} = 1/65536\,{\tt pt}$       
  "em"  &  velikost písma     & závislé na aktuálním písmu               
  "ex"  &  vý¹ka malého x     & závislé na aktuálním písmu               
\endtable

Velikost písma se mìøí zhruba jako celková vý¹ka øádku, který obsahuje
v¹echny znaky písma (mimo akcentované verzálky, tj. neuva¾ujeme v~takovém
øádku háèky a èárky nad velkými písmeny). Zhruba to také odpovídá
¹íøce velkého písmene M (odtud jednotka {\tt em}). Bohu¾el, na jednotlivých
písmech není nic spoleèného, co by se dalo v¾dy jednodu¹e zmìøit a pøesnì
øíci, ¾e právì to je ona velikost písma.


\sekce Práce s~fonty
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Implicitní fonty, které jsou v~ka¾dé implementaci \TeX{}u k~dispozici
a které jsou nezávislé na pou¾itém operaèním systému, jsou fonty
rodiny Computer Modern. Bì¾ná antikva v~této rodinì má název {\tt
cmr10}. To je zkratka pro \uv{Computer Modern Roman ve velikosti 10pt}. 
Fonty Computer Modern bývají u¾ naèteny ve formátu a pro
jednotlivé varianty (antikva, kurzíva, polotuèné, strojopis) bývají
pøipraveny pøepínaèe "\rm", "\it", "\bf", "\tt".

Fonty Computer Modern neobsahují akcentovaná písmena (s~háèky a èárkami).
Proto jsou ve formátu csplain místo nich implicitnì naèteny tak zvané
\CS{}fonty, které roz¹iøují Computer Modern fonty o~písmena s~akcenty
z~èeské a slovenské abecedy. Bì¾ná antikva v~této rodinì má název
{\tt csr10}. \LaTeX{} také implicitnì pracuje s~rodinou Computer Modern a
\CS\LaTeX{} navíc po zavedení stylu {\tt czech.sty}  (pøíkazem
"\usepackage{czech}") pøepíná na implicitní pou¾ití \CS{}fontù. Pak je tedy
mo¾né psát èeský text.

Kromì toho \LaTeX{} mù¾e pracovat s~jiným roz¹íøením Computer Modern
fontù, s~tzv. DC nebo EC fonty. Tyto fonty mají specifické kódování
(v~\LaTeX{}u oznaèované jako T1) a obsahují v¹echny znaky abeced latinkou
pí¹ících evropských zemí.

Ve v¹ech formátech ale mù¾ete zavést nový pøepínaè pro nové písmo
pomocí pøíkazu "\font". Ten má následující syntaxi:

\begtt
\font\pøepínaè=název-fontu nepovinné parametry zvìt¹ení
\endtt

Napøíklad

\begtt
\font\titulfont=csr10 scaled \magstep2
\endtt

\pp zavede do \TeX{}u font csr10 (tedy bì¾nou poèe¹tìnou antikvu
odvozenou z~Computer Modern) ve zvìt¹ení $1.44$ krát normální
velikost, která je 10 bodù. Tento font se pak v~textu aktivuje
pøepínaèem "\titulfont". Proè zrovna koeficient $1.44$? To je
koeficient, pro který byla v~\TeX{}u vytvoøena zkratka
"\magstep2". Následující tabulka shrnuje v¹echny zkratky typu
"\magstep", které jsou definovány ve v¹ech bì¾nì pou¾ívaných
formátech.

\begtable
   sekvence       &   koeficient           & implementováno jako 
   \tabline
   "\magstep0"    &   1:1 (¾ádné zvìt¹ení) & 1000               
   "\magstep1"    &   $1.2$                & 1200               
   "\magstep2"    &   $1.2^2 = 1.44$       & 1440               
   "\magstep3"    &   $1.2^3 = 1.728$      & 1728               
   "\magstep4"    &   $1.2^4 = 2.0736$     & 2074               
   "\magstep5"    &   $1.2^5 = 2.48832$    & 2488               
   "\magstephalf" &   $\sqrt{1.2}\doteq1.095445$ & 1095         
\endtable

Odstupòování jednotlivých velikostí písma pomocí mocnin èísla $1.2$ bývá
v~typografii dobrým zvykem.

Ve sloupci \uv{implementováno jako} vidíme, ¾e koeficient se za slovem
{\tt magstep} (stejnì jako na mnoha dal¹ích místech v~\TeX{}u) zadává jako
celé èíslo odpovídající tisícinásobku uva¾ované hodnoty. Chceme-li tedy
pou¾ít font dvojnásobnì velký, pou¾ijeme {\tt scaled~2000} a pøi po¾adavku
na polovièní velikost pí¹eme {\tt scaled~500}.

Kromì koeficientu zvìt¹ení (slovo {\tt scaled}) mù¾eme chtít zvìt¹it
font bez ohledu na jeho pùvodní velikost do námi po¾adované velikosti.
K~tomu se pou¾ívá slovo {\tt at}, napøíklad:

\begtt %--------------------------------------------------------------
\font\prvni=csr10 at 20pt
\font\druhy=csr10 scaled 2000
\endtt %--------------------------------------------------------------

Oba øádky této ukázky zavádìjí stejný font ve stejném zvìt¹ení.

Rodina písma Computer Modern (a jeho odvozeniny, napøíklad \CS{}fonty)
obsahuje rùzné velikosti stejné varianty písma, pøitom tyto
alternativy nejsou jen stejnomìrným násobením v¹ech rozmìrù. 
Doporuèuje se, zvlá¹tì v~men¹ích velikostech písma, pou¾ívat
implicitní velikost písma a dále ji nezmen¹ovat ani nezvìt¹ovat. 
Implicitní velikost písma je oznaèena èíslem v~názvu
fontu, tj. napøíklad {\tt csr10} má implicitní velikost 10\,pt a 
{\tt csr5} má velikost 5\,pt. Srovnáme výsledek tohoto pøíkladu:

\begtt %--------------------------------------------------------------
\font\zvetseny=csr5 at10pt
\font\normalni=csr10
\normalni Tady je pøirozená velikost písma 10 bodù
\zvetseny a tady je písmo navr¾ené pro pìt bodù zvìt¹eno na 10 bodù.
\endtt %--------------------------------------------------------------

Na výstupu dostaneme:

\beguk %--------------------------------------------------------------
\font\zvetseny=csr5 at10truept
\font\normalni=csr10 at10truept
\baselineskip=12truept
\normalni Tady je pøirozená velikost 10 bodù
\zvetseny a tady je písmo navr¾ené pro pìt bodù zvìt¹eno na 10 bodù.
\enduk %--------------------------------------------------------------

Pøepnout písmo dokumentu do jiné rodiny fontù znamená postarat se o~zmìnu
významu v¹ech pøepínaèù jednotlivých variant písma ("\rm", "\bf", "\it" a
"\tt") a nezapomenout na vhodnou zmìnu fontu té¾ v~nadpisech a v~dal¹ích
velikostech písma, které jsou v~dokumentu pou¾ity. Jednoduché definice
alternativních pøepínaèù najdeme pro csplain v~následujících souborech:

\begtable
  soubor         &  Rodina fontù
  \tabline
  "cavantga.tex"   &  Avantgarde Book
  "cbookman.tex"   &  Bookman
  "chelvet.tex"    &  Helvetica
  "cncent.tex"     &  New Century
  "cpalatin.tex"   &  Palatino
  "ctimes.tex"     &  Times Roman
\endtable

Tyto rodiny fontù jsou instalovány v~ka¾dém výstupním PostScriptovém
zaøízení, tak¾e s~tìmito fonty mù¾eme v~\TeX{}u pracovat, ani¾ bychom je
museli mít zakoupené. \TeX{} samotný toti¾ pracuje pouze s~metrickými
informacemi k~fontùm a do výstupu vkládá pouze odkazy na fonty. Metrické
informace jsou obvykle k~dispozici zdarma. Pokud budeme tisknout na
PostScriptovém zaøízení, pak jsme s~cenou PostScriptového modulu tyto fonty
vlastnì koupili a mù¾eme v~nich tisknout \TeX{}ové dokumenty. Pokud budeme
tisknout na zaøízení bez PostScriptu, pak je vhodné PostScriptový kód
zpracovat volnì dostupným programem Ghostscript, který má v~sobì zahrnuty
volnì dostupné alternativy k~uvedeným základním fontùm. Rozdíl mezi
alternativou a draze koupeným fontem pøitom ani moc nepoznáme.

Chceme-li napøíklad pøepnout do písma Bookman, staèí napsat do dokumentu
"\input bookman". Takovou vìc jsme u¾ ilustrovali na na¹em pøíkladì
v~pøedchozím textu.

Podíváme-li se do souborù {\tt cbookman.tex} a dal¹ích, které najdeme
v~instalaci \TeX{}u nìkde v~adresáøi {\tt csplain}, zjistíme, ¾e zde nejsou
pøedefinovány pøímo pøepínaèe "\rm", "\bf", "\it" a "\tt", ale ¾e se zde
místo nich pracuje s~pøepínaèi "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tentt".
To jsou toti¾ v~plainu (i csplainu) skuteèné pøepínaèe \uv{nejni¾¹í
úrovnì}. Pro u¾ivatele se pak definují znaèky "\rm", "\bf", "\it" a "\tt"
s~dal¹ím pøihlédnutím na chování tìchto znaèek v~matematickém módu.
Napøíklad "\bf" je definováno takto:

\begtt %--------------------------------------------------------------
\def\bf{\tenbf \fam\bffam}
\endtt %--------------------------------------------------------------

Je-li tedy pøedefinován pøepínaè "\tenbf", bude se od této chvíle chovat
jinak i znaèka "\bf". Kód "\fam\bffam" zde nebudeme rozebírat, proto¾e
pøekraèuje rámec tohoto úvodního textu. Spokojíme se s~tím, ¾e v~textovém
módu nemá tento kód ¾ádný vliv a v~matematickém módu cosi udìlá.

Pøíkaz "\fontname\pøepínaè\space" se promìní zpìt v~pùvodní název
fontu ukonèený mezerou. Tato vlastnost byla pou¾ita v~na¹em pøíkladu,
kde jsme zavádìli vìt¹í font pomocí této konstrukce:

\begtt %---------------------------------------------------------------
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep2  % vìt¹í font
\endtt %---------------------------------------------------------------

Výhodou tohoto zápisu je fakt, ¾e nemusíme znát název fontu, staèí si
zapamatovat základní pøepínaèe "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tentt".
Názvy fontù se nejenom tì¾ko pamatují, ale také se mohou zmìnit,
pokud pøed takovou konstrukcí pou¾ijeme "\input cbookman" nebo nìco
podobného.

V~\LaTeX{}u asi takové obraty nebudeme potøebovat, proto¾e o~zavedení
potøebných fontù pro rùzné velikosti se \LaTeX{} stará sám. Pro
pøepínání mezi rodinami fontù pou¾íváme v~\LaTeX{}u pøíkaz
"\usepackage" a následuje ve slo¾ených závorkách jedno ze slov
{\tt avantgar}, {\tt bookman}, {\tt helvet}, {\tt newcent}, 
{\tt palatino}, {\tt times}. Písmeno {\tt c} na zaèátku názvu rodiny 
fontù (na rozdíl od csplainu) nepí¹eme.

Mo¾ná nás zaène zajímat, jaké fonty máme v~\TeX{}ové instalaci
pøipraveny k~pou¾ití. Staèí udìlat men¹í prùzkum v~adresáøi {\tt tfm}
(odvozeno od zkratky \TeX{} font metrics) a podívat se do jednotlivých
podadresáøù na názvy pøítomných souborù. To jsou souèasnì názvy fontù,
které jsou pou¾itelné v~pøíkaze "\font". Chceme rychle vìdìt, jak který
font vypadá? Napi¹me na pøíkazový øádek 

\begtt %-----------------------------------------------------------------
tex testfont
\endtt %-----------------------------------------------------------------

\TeX{} se nás vyptá na název fontu, který zadáme bez pøípony
{\tt.tfm}. Pak nás po¾ádá o~instrukci, co s~naèteným fontem má dìlat.
Nejlépe je odpovìdìt "\table\end" a podívat se na tabulku znakù
testovaného fontu tøeba pomocí "xdvi testfont".


\sekce Speciální znaky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~této sekci popí¹eme chování speciálních vstupních znakù, které
nejsou \TeX{}em vìt¹inou slepì pøepisovány do výstupu, ale \TeX{} na
nì urèitým zpùsobem zareaguje.

Jedním takovým speciálním znakem je "\" (zpìtné lomítko). Pokud za ním
následuje písmeno, \TeX{} pøeète øídicí sekvenci typu "\slovo"
ukonèenou prvním znakem, který není písmeno (separátorem). Je-li 
tímto separátorem mezera, pak se na výstupu neobjeví. Ostatní
separátory nejsou na rozdíl od mezery ignorovány.
Vyzkou¹ejte si:

\begtt %----------------------------------------------------------
Zkou¹ím \TeX.  % Teèka je separátor sekvence \TeX, který se vytiskne
Pí¹u v \TeX u  % Separátorem je mezera pøed u, která se netiskne
\TeX   je formátor.  
\endtt %----------------------------------------------------------

Z~posledního øádku ukázky dostáváme nesprávný výsledek: \TeX je formátor.
Projevila se toti¾ dal¹í vlastnost \TeX{}u: jednu mezeru i více mezer
za sebou pova¾uje za mezeru jedinou a ta v~na¹em pøíkladì funguje jako
separátor, který mizí. Proto se èasto pou¾ívají \uv{zbyteèné skupiny},
jejich¾ závorky mají funkci separátoru øídicí sekvence:

\begtt %-----------------------------------------------------------
Pí¹u v \TeX{}u. \TeX{} je formátor.
Nebo radìji pí¹u v {\TeX}u a pou¾ívám {\TeX} jako formátor.
\endtt %-----------------------------------------------------------

Pokud za zpìtným lomítkem následuje nìco jiného, ne¾ písmeno
(napøíklad "\$"), je øídicí sekvence tvoøena jen tímto znakem.
Mezery za takovými jednoznakovými sekvencemi zùstávají
zachovány: 

\begtt %-----------------------------------------------------------
Pracuji se 100\% nasazením.
\endtt %-----------------------------------------------------------

Vidíme, ¾e dal¹ím speciálním znakem v~\TeX{}u je mezera. Jak jsme pøed
chvílí uvedli, více mezer za sebou se chová jako mezera jediná.

V¹echny mezery na zaèátku øádku jsou ignorovány a¾ po první znak, který
není mezera. Toho mù¾eme vyu¾ít pro zlep¹ení pøehlednosti na¹ich
vstupních textù (viz na¹e ukázka s~výètem prvkù).

Konec øádku je v~\TeX{}u interpretován jako mezera, která se vytiskne,
pokud není separátorem øídicí sekvence. Pokud si mezeru z~konce
øádku nepøejeme, mù¾eme ji \uv{zamaskovat} komentáøovým znakem:

\begtt %-----------------------------------------------------------
Toto            je
      zvrácený
pøí%
klad v~\TeX
u.
\endtt %-----------------------------------------------------------

Prázdný øádek vytvoøí interní pøíkaz "\par", který ukonèuje
odstavec. Není-li co ukonèovat, "\par" nedìlá nic. Proto více
prázdných øádkù pod sebou se chovají stejnì jako jeden prázdný
øádek. I~toho lze vyu¾ít pro zvý¹ení pøehlednosti zdrojových textù.

V~následující tabulce je pøehled v¹ech znakù, které bývají 
nastaveny jako speciální:

\begtable
  "\"          & uvozuje øídicí sekvenci
  mezera       & speciální vlastnosti popsány vý¹e
  konec øádku  & speciální vlastnosti popsány vý¹e
  "{"          & zahájení skupiny, parametru nebo definice
  "}"          & konec skupiny, parametru nebo definice
  "$"          & pøepínaè matematického módu
  "&"          & separátor pou¾ívaný v tabulkách
  "#"          & oznaèení parametru v definicích
  "^"          & konstruktor mocniny v matematickém módu
  "_"          & konstruktor indexu v matematickém módu
  "~"          & nedìlitelná mezera
  "%"          & zahajuje na øádku komentáø
\endtable

Speciální význam ka¾dého znaku lze v~\TeX{}u nastavit pomocí urèitých
definic. Vý¹e uvedená tabulka tedy není v~nièem definitivní.
Uvedený seznam speciálních znakù bývá takto nastaven ve
formátech plain, csplain i \LaTeX. 

Pokud chceme vytisknout souvislej¹í èást textu bez speciální
interpretace, musíme tìmto znakùm jejich speciální funkce odebrat. 
V~\LaTeX{}u se pro tyto úèely pou¾ívá \LaTeX{}ové prostøedí vymezené 
pøíkazy "\begin{verbatim}" a "\end{verbatim}". V¹e mezi tìmito pøíkazy%
  \footnote{s výjimkou sekvence ètrnácti znakù 
           \uv{{\tt \char`\\end\char`\{verbatim\char`\}}}}
se vytiskne tak, jak je napsáno ve vstupním textu. Uvedené prostøedí
v¾dy ukonèí odstavec a zahájí tisk textu bez speciální interpretace.
Pokud chceme mít bez speciální interpretace jen èást textu uvnitø
odstavce, pou¾ijeme v~\LaTeX{}u pøíkaz "\verb|text bez svislé èáry|"
nebo tøeba "\verb+text bez znaku plus+".

V~plainu ani v~csplainu hotové øe¹ení na vypnutí speciální
interpretace znakù nenajdeme. Mù¾eme se inspirovat dvojicí "\begtt"
a "\endtt" ve zdrojovém textu tohoto manuálu.

Pokud chceme vytisknout jen jednotlivé speciální znaky, mìli bychom
vìdìt, jakou sekvencí to zaøídit. Pro znaky pou¾ívané v~bì¾ném textu
("$", "&", "#" a "_") jsou ve v¹ech formátech pøipraveny øídicí
sekvence "\$", "\&", "\#" a "\_". Tím po¾adovaný znak vytiskneme 
v~libovolném fontu.  Výjimkou je znak \$, který se v~kurzívì 
Computer Modern fontu mìní v~libru: {\cmit\$}. Je to taková malá 
kuriozita \TeX{}u.

S~ostatními speciálními znaky to tak jednoduché není. V~implicitnì
nastaveném fontu Computer Modern toti¾ tyto znaky vesmìs nemají ve
fontu svùj odpovídající obraz. Napøíklad na pozici 92 bychom mìli
najít podle normy ASCII znak~"\" (zpìtné lomítko), ale místo nìj tam
najdeme znak~`` (obrácené uvozovky).  Nemile nás pøekvapí i jinak
obyèejný znak "<" (symbol pro relaci je men¹í), který nemá ve fontu
svùj obraz a místo nìho dostaneme do výstupu < (obrácený
vykøièník). Pokud chceme, aby se do výstupu vìrnì dostal znak, který
známe z~tabulky ASCII, musíme pou¾ít variantu fontu "\tt" (strojopis),
nebo jinou rodinu fontu, která má fonty v~kódování pøesnì podle
ASCII. Následující tabulka ukazuje v¹echny bì¾né ASCII znaky, které
mají v~Computer Modern jiný obraz:

\begtable
  kód znaku & "\tt" (strojopis)  & Computer Modern 
  \tabline
  \.60             &  "<"        & \tencsr <       
  \.62             &  ">"        & \tencsr >       
  \.92             &  "\"        & \tencsr \char92 
   123             &  "{"        & \tencsr --      
   124             &  "|"        & \tencsr ---     
   125             &  "}"        & \tencsr \char125
\endtable

Znak z~dané pozice ve fontu vytiskneme pomocí pøíkazu "\char kód".
Napøíklad "\char92" nám vytiskne ve strojopisu "\" a v~antikvì
Computer Modern {\tencsr\char92}. Pokud si nepamatujeme èíselnou
hodnotu ASCII kódu nìjakého znaku, mù¾eme místo ní pou¾ít konstrukci
"`\znak", tak¾e napøíklad "`\\" vrátí èíslo 92. Proto pøi tisku
zpìtného lomítka pí¹eme "{\tt\char`\\}".

Budeme-li chtít vytisknout nìkterý ze znakù "< > \ { | }", musíme si
uvìdomit, jaký význam daný znak reprezentuje. Vìt¹inou se jedná
o~matematické symboly, tak¾e pro nì pou¾ijeme odpovídající øídicí
sekvence v~matematickém módu (mezi dvìma dolary). Relace \uv{je men¹í}
a \uv{je vìt¹í} lze dokonce v~matematickém módu napsat pøímo, zatímco
v~textovém módu se promìní ve ¹panìlskou interpunkci. Následující
tabulka udává doporuèený zpùsob tisku pøíslu¹ných znakù podle jejich
významu:

$$\vbox{\let\par=\cr \obeylines \halign{&#\hfil\quad
   význam znaku          & jak jej zapsat         & jak se vytiskne 
   \tabline
   relace \uv{je men¹í}  & "$a < b$"              & $a < b$ 
   relace \uv{je vìt¹í}  & "$a > b$"              & $a > b$ 
   uzavøený interval     & "$\langle a,b\rangle$" & $\langle a,b\rangle$
   ASCII znaky "< >"     & "{\tt < >}"            & "< >"
   rozdíl mno¾in         & "$A\setminus B$"      & $A\setminus B$
   ASCII znak "\"        & "{\tt\char`\\}"        & "\"
   Mno¾inové závorky     & "$M = \{a,b,c\}$"      & $M = \{a,b,c\}$
   ASCII znaky "{ }"     & "{\tt\char`\{ \char`\}}" & "{ }"
   Vlnka jako akcent     & "\~a"                  & \~a
   Samostatný akcent     & "\~{}"                 & \~{}
   ASCII znak "~"        & "{\tt\char`\~}"        & "~"
   Støí¹ka jako akcent   & "\^a"                  & \^a
   ASCII znak "^"        & "{\tt\char`\^}"        & "^"      
}}$$

V~\LaTeX{}u lze místo konstrukcí "{\tt\char`\znak}" pou¾ít
jednodu¹¹ího "\verb|znak|". Ov¹em pøíkaz "\verb", který odebírá znaku
jeho speciální funkci a zapíná tisk ve strojopisu, nemusí fungovat
v¹ude. Napøíklad jej nelze pou¾ít jako argument jiného pøíkazu
("\section", "\uv", apod.).


\sekce Umístìní sazby na papíøe
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøi poznávání \TeX{}u si jistì velmi brzo polo¾íme otázku, jak je
mo¾né zmìnit velikost okrajù, neboli jak umístit sazbu na papíøe.

V~plainu jsou implicitnì nastaveny velikosti okrajù jeden palec 
z~ka¾dé strany papíru amerického formátu Letter. Takové formáty papíru
u~nás vìt¹inou nerostou, tak¾e plain nám na papíru A4 udìlá jen levý a
horní okraj velikosti jeden palec a pravý okraj bude men¹í a spodní
vìt¹í.

V~csplainu jsou implicitnì nastaveny velikosti okrajù jeden palec 
z~ka¾dé strany pro formát A4. Sazba je tedy v~csplainu mírnì u¾¹í a
vy¹¹í, ne¾ v~plainu. Sazbu pøitom mìøíme bez pøípadného záhlaví a bez
stránkových èíslic.

Umístìní sazby mìøíme vzhledem k~poèátku, který se nalézá na papíøe
1~palec od levého okraje a 1~palec od horního okraje. Levý horní roh
sazby se kryje s~tímto poèátkem, pokud jsou nastaveny registry
"\hoffset=0pt" a "\voffset=0pt". Levý horní roh sazby se posune
doprava o~hodnotu "\hoffset" a dolù o~hodnotu "\voffset".  Pøi
záporných hodnotách tìchto registrù se sazba posunuje samozøejmì doleva
respektive nahoru.

©íøka sazby (pøesnìji ¹íøka zpracovávaného odstavce) se nastaví pomocí
registru "\hsize". Vý¹ka sazby na stránce se nastaví pomocí "\vsize".
V~následující ukázce jsou uvedeny hodnoty, které nastavuje plain.

\begtt
\voffset=0in       % velikost horního okraje = \voffset + 1 palec
\hoffset=0in       % velikost levého okraje  = \hoffset + 1 palec
\hsize=6.5in       % ¹íøka øádku, 165.1mm
\vsize=8.9in       % vý¹ka sazby, 266mm
\endtt

Formát csplain má registry "\hoffset" a "\voffset" také nulové, ale
¹íøku a vý¹ku sazby nastavuje odli¹nì:

\begtt
\hsize= 159.2 mm   % ¹íøka øádku v csplainu (¹íøka A4 - 2in)
\vsize= 239.2 mm   % vý¹ka sazby (vý¹ka A4 - 2in)
\endtt

Pokud chceme nastavit vlastní velikosti, doporuèujeme nejprve registry
"\hoffset" a "\voffset" nastavit na hodnotu $-1$\,in a pak k~nim pøièíst
hodnoty po¾adovaných okrajù pomocí pøíkazu "\advance". Dále
doporuèujeme vý¹ku sazby pøesnì rozmìøit na poèet øádkù. K~tomu
potøebujeme vìdìt, ¾e vzdálenost dvou øádkù se urèí pomocí registru
"\baselineskip" (pozor: pøi vìt¹ím písmu se toto øádkování mù¾e
rozhodit). Plain i csplain nastavují "\baselineskip" na 12\,pt.
Kromì toho je úèaøí prvního øádku od pomyslného horního okraje sazby
vzdáleno o~"\topskip", který má v~plainu i v~csplainu hodnotu 10\,pt.
Proto¾e se vý¹ka sazby "\vsize" mìøí od horního pomyslného okraje po
úèaøí posledního øádku na stránce, vychází "\vsize" jako
\hbox{$"\topskip" + (n-1)\times "\baselineskip"$}, kde $n$ je poèet øádkù na
stránce. Nastavení velikosti sazby tedy mù¾eme udìlat napøíklad takto:

\begtt
\voffset=-1in
\advance\voffset by 2cm   % velikost horního okraje bude 2cm
\hoffset=-1in
\advance\hoffset by 1.5cm % velikost pravého okraje bude 1.5cm
\hsize=10cm               % ¹íøka øádku bude 10 cm
\vsize=\topskip
\advance\vsize by 15\baselineskip % sazba bude mít 16 øádkù na stránce
\endtt 

V~\LaTeX{}u se pøi nastavování rozmìrù sazby pou¾ívají registry
speciálnì deklarované v~tomto formátu. Jedná se o~"\textheight" (vý¹ka
sazby), "\textwidth" (¹íøka sazby), "\oddsidemargin" (levý okraj na
lichých stránkách), "\evensidemargin" (levý okraj na sudých stránkách)
a "\topmargin" (horní okraj).  \LaTeX{} pak sám podle hodnot tìchto
registrù nastaví vnitøní registry \TeX{}u "\hoffset", "\voffset",
"\hsize" a "\vsize".  U¾ivatel \LaTeX{}u by k~nim nemìl pøistupovat
pøímo a navíc by mìl s~registry zacházet \uv{\LaTeX{}ovsky}, co¾ 
prakticky znamená, ¾e místo jednoduchého pøiøazení nebo pøíkazu 
"\advance" by mìl zapisovat své po¾adavky zhruba takto:

\begtt
\setlength\topmargin{-1in}
\addtolength\topmargin{2cm}       % velikost horního okraje bude 2cm
\setlength\oddsidemargin{-1in}
\addtolength\oddsidemargin{1.5cm} % velikost pravého okraje bude 1.5cm 
\setlength\evensidemargin{\oddsidemargin}
\setlength\textwidth{10cm}        % ¹íøka sazby bude 10cm
\setlength\textheight{\topskip}
\addtolength\textheight{15\baselineskip} % 16 øádkù
\endtt

\TeX{}em vìt¹inou nenastavujeme parametry pro archovou montá¾ sazby,
tak¾e nám vý¹e uvedené pøíklady pro nastavení velikosti sazby bohatì
staèí. Pokud bychom chtìli se sazbou dále manipulovat a umis»ovat ji
na jednotlivé archy podle urèitých po¾adavkù, pou¾ijeme vìt¹inou
pomocné programy, které manipulují s~PostScriptovým výstupem.
Pøedstavme si, ¾e chceme stránky tohoto manuálu zmen¹it tak, aby se
ve¹ly dvì vedle sebe na stranu A4. Dále chceme tyto stránky uspoøádat
tak, abychom po oboustranném vyti¹tìní manuálu na ¹est archù A4
dostali svazeèek, který pøelo¾íme v~pùli a máme kní¾eèku 
s~24 na sebe navazujícími stránkami. Pro takový úkol se asi nejlépe hodí
programy z~volnì ¹íøeného balíèku psutils. Na pøíkazový øádek mù¾eme
postupnì napsat tyto instrukce:

\begtt
> csplain prvni
> dvips prvni
> psbook prvni.ps p0.ps
> pstops "4:0L@.7(21cm,.5cm)+1L@.7(21cm,14.4cm)" p0.ps p1.ps
> pstops "4:2L@.7(21cm,.5cm)+3L@.7(21cm,14.4cm)" p0.ps p2.ps
> lpr -Ptiskarna p1.ps
> lpr -Ptiskarna p2.ps
> rm prvni.ps p0.ps p1.ps p2.ps
\endtt

Pøíkaz {\tt dvips} pøevede dokument do PostScriptu a {\tt psbook}
uspoøádá stránky pro pou¾ití do \uv{svazeèku}. První volání pøíkazu 
{\tt pstops} vybere v¾dy dvì ze ètyø stránek, zmen¹í je na
$0.7$\,násobek pùvodní velikosti ({\tt @.7}) a umístí je do archu
podle uvedených parametrù. Tím vzniká podklad pro tisk lícových stran
archù A4 ({\tt p1.ps}). Podobnì druhé volání pøíkazu {\tt pstops}
vytvoøí podklad pro rubovou stranu archù. Vlastní tisk ({\tt lpr})
pak mù¾eme provést na tiskárnì, která neumí oboustranný tisk, ve dvou
prùchodech. Pøed druhým prùchodem obrátíme vyti¹tìné papíry a vlo¾íme
je do zásobníku tiskárny znovu.


\sekce Overfull/Underfull box
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøi práci s~\TeX{}em narazíme postupnì na celou øadu chybových
hlá¹ení, pøi kterých se program vìt¹inou zastaví a vyzve nás k~nìjaké
akci. Aèkoli tøeba jen zmáèkneme klávesu Enter, uvìdomíme si, ¾e je
nìco ¹patnì a pokusíme se chybu øe¹it.

Kromì toho \TeX{} vypisuje varování o~pøeteèených (overfull) a
nedoplnìných (underfull) boxech. Proto¾e se pøi tìchto výpisech
nezastavuje, pova¾ují to mnozí zaèáteèníci za men¹í zlo, kterého si
není nutné v¹ímat. Není to tak docela pravda.

Pøeteèené boxy (overfull) bychom mìli rovnì¾ zaøadit do kategorie
chyb. \TeX{}u se toti¾ nepodaøilo vmìstnat sazbu do pøedepsané ¹íøky
"\hsize". Prakticky to znamená, ¾e sazba v~daném místì \uv{vyènívá}
na pravé stranì ven smìrem do okraje. Hlá¹ení obsahuje údaj, o~kolik
bodù sazba vyènívá, èíslo øádku ve zdrojovém kódu a kus textu, který urèuje
problémové místo. Plain a csplain dále nastavuje registr
"\overfullrule" na 5\,pt, tak¾e se v~sazbì na problémovém místì objeví
tì¾ko pøehlédnutelný èerný obdélník. \LaTeX{} tento registr nuluje,
tak¾e èerné obdélníky nejsou vidìt, co¾ dává u¾ivateli pocit, ¾e je
v¹echno v~poøádku. 

Objeví-li se pøeteèený box v~odstavci, vìt¹inou staèí \uv{rozvolnit}
mezery. Mezery mezi slovy mají toti¾ pru¾nost (mohou se smr¹»ovat
natahovat). Tato pru¾nost ale není neomezená, ale daná jistými
parametry podle pou¾itého fontu. Chceme-li dát mezerám vìt¹í volnost 
v~roztahování, ne¾ si pøál autor fontu, pi¹me napøíklad
"\emergencystretch=2cm". \TeX{} má plno dal¹ích vnitøních registrù,
jejich¾ nastavením ovlivníme algoritmy na sestavování
odstavce. Jejich popis ov¹em pøekraèuje rámec tohoto úvodního textu.

Nedoplnìné boxy (underfull) mù¾eme na rozdíl od pøeteèených boxù
pova¾ovat pouze za varování. \TeX{} nás informuje, ¾e byl nucen
v~nìkterém místì natáhnout mezery víc, ne¾ je esteticky zdrávo. Hodnota
{\tt badness}, která hlá¹ení doprovází, udává zhruba stupeò estetické
vady v~takovém místì (nebo také velikost násilí provedené na
mezerách). Èím vy¹¹í badness, tím hor¹í výsledek.  Maximální hodnota
badness je 1000, co¾ znaèí, ¾e nìkterý øádek je úplnì ¹patnì. Stojí
zato se podívat do sazby na takto oznaèená místa a zamyslet se, co by
se dalo zmìnit, aby se zlep¹ila estetická úroveò výsledku.

\LaTeX{}oví u¾ivatelé dosti èasto neopatrnì pracují s~pøíkazem "\\",
který se v~rùzných \LaTeX{}ových prostøedích chová jako ukonèení
øádku. Nìkdy se dostane takový pøíkaz i na konec odstavce, co¾ samo
o~sobì nemá logiku, proto¾e na konci odstavce se samo sebou ukonèí
øádek. Pokud se tak stane, \TeX{} na konci odstavce vytvoøí je¹tì dal¹í
prázdný øádek, ve kterém nemá ¾ádnou mezeru k~nata¾ení na ¹íøku
"\hsize" a oprávnìnì se rozèílí: {\tt Underfull hbox badness 1000}. 
V~tomto pøípadì vlastnì \TeX{} køièí na u¾ivatele, který nebyl schopen
opustit principy starodávného psacího stroje a potøebuje mít k~ruce tu
velikou páku, do které je obèas potøeba pra¹tit, aby se pøe¹lo na nový
øádek.



\end