summaryrefslogtreecommitdiff
path: root/Master/texmf-dist/doc/latex/cnbwp/cnbwp-manual-cs.tex
diff options
context:
space:
mode:
Diffstat (limited to 'Master/texmf-dist/doc/latex/cnbwp/cnbwp-manual-cs.tex')
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/latex/cnbwp/cnbwp-manual-cs.tex1368
1 files changed, 1368 insertions, 0 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/latex/cnbwp/cnbwp-manual-cs.tex b/Master/texmf-dist/doc/latex/cnbwp/cnbwp-manual-cs.tex
new file mode 100644
index 00000000000..61fbe6bc176
--- /dev/null
+++ b/Master/texmf-dist/doc/latex/cnbwp/cnbwp-manual-cs.tex
@@ -0,0 +1,1368 @@
+\documentclass[12pt]{article}
+% Must be compiled by XeLaTeX
+\def\CNBtitle{Návod\ k\ použití\ třidy\ cnbwp}
+\usepackage{cnbwp-manual}
+\setdefaultlanguage{czech}
+\title{Návod k použití třídy \fn{cnbwp} pro psaní Working~Papers~ČNB}
+\author{Zdeněk Wagner}\date{verze 2013.12}
+\def\?li{\discretionary{-}{-}{-}li}
+\begin{document}
+\maketitle
+
+\begin{abstract}\noindent
+Tento návod vysvětluje způsob psaní Working Papers České národní banky s použítím typografického
+systému \LaTeX. Úvodní kapitoly se věnují popisu třídy \fn{cnbwp}, jež byla pro tyto účely
+vytvořena. Samostatná kapitola popisuje způsob přípravy seznamu literatury. V následujících
+kapitolách jsou uvedeny rady pro tvorbu a vkládání obrázků a tabulek. Kapitola~\ref{odevzdani}
+obsahuje doporučení, v jaké podobě je nutné dokument odevzdat, kapitola~\ref{korektury} je vhodná
+pro jazykové korektory. Jména maker, balíčků, souborů a programů, o nichž se v tomto návodu píše,
+jsou setříděna v \hyperref[index]{rejstříku}. Součástí návodu jsou i vzorové soubory, jejichž výčet
+najdete v kapitole~\ref{vzor}.
+Třída s návodem i se vzorovými soubory byly vypracovány pro Českou národní banku.
+\end{abstract}
+
+\tableofcontents
+
+\section{Typografické konvence}\label{typokon}
+V tomto dokumentu bude užíváno několik typů písma se speciálním významem. Text tištěný
+\texttt{neproporcionálním písmem} bude určen pro výpisy částí kódu tak, jak musí být uvedeny ve
+zdrojovém souboru v \LaTeX{}u. Může se objevit i přímo v textu při popisu nějakého makra. V textu
+se tedy může vyskytnout \cmd{usepackage} apod. Jména parametrů a jiných proměnných objektů budou
+zapisována \textit{kurzívou}. V kapitole popisující způsob vytváření seznamu literatury budeme
+používat zápis \bibi, kde \textit{typ} bude nahrazovat část jména makra. Budou tím obecně myšlena
+makra \cmd{bookItem}, \cmd{miscItem} a další.
+
+Pro zápis jmen souborů, balíčků a tříd bude použit \fn{bezpatkový font}. Příklad vidíte v názvu
+dokumentu i v abstraktu. Výjimkou bude zápis URL, kde potřebujeme jisté speciální znaky. URL proto
+budeme též tisknout \texttt{neproporcionálním písmem}, např.
+\zwurl{ftp://ftp.cstug.cz/pub/tex/CTAN/}, ale zde nedojde k nedorozumění. Stejným způsobem budeme
+zapisovat i plné názvy souborů s uvedenou cestou, např.
+\zwurl{/usr/share/texmf-dist/tex/latex/cnb/cnbwp.cls}. Tyto dlouhé názvy lze rozdělit na více
+řádků, přičemž není uveden rozdělovník.
+
+Zdůrazněný text bude tištěn \textbf{tučným fontem}, protože kurzíva je již použita k jinému účelu.
+Tučné písmo je užito i v nadpisech. V takové případě budou jména souborů, balíčků a tříd tištěna
+\textbf{\fn{tučným bezpatkovým písmem}}.
+
+\pozor Odstavec, začínající velkým tučným červeným vykřičníkem, upozorňuje na velmi důležitou
+informaci. Nerespektování uvedeného pokynu obvykle způsobí, že při zpracování dokumentu dojde k
+závažné chybě, případně k chybě s exotickým hlášením, takže její příčinu nebude snadné najít.
+
+\section{Instalace}\label{instalace}\index{instalace}
+Veškerá makra pro psaní Working Papers České národní banky jsou implementována v třídě
+\fn{cnbwp.cls}. Třída je distribuována v archivním souboru \fn{cnbwp.zip}. Soubor je v archivu
+uložen s cestou odpovídající standardu TDS~(\TeX\ Directory Structure). Způsob instalace se
+nepatrně liší v závislosti na konkrétní distribuci \TeX{}u.
+
+\subsection{\MikTeX}\label{inst.miktex}
+Soubor \fn{cnbwp.zip} rozbalíme do adresáře \url{X:\localtexmf}, kde \texttt{X:} označuje disk, na
+němž je \MikTeX{} instalován (obvykle~\texttt{C:}). Poté otevřeme menu
+\zwurl{Start/Programy/MikTeX/MikTeX Options}. Na kartě Roots si ověříme, že \url{X:\localtexmf} je
+v seznamu prohledávaných adresářů. Pokud není, přidáme jej. Pak stiskneme tlačítko \texttt{Refresh
+FNDB}. Úspěšnost instalace lze ověřit příkazem:
+
+\begin{verbatim}
+findtexmf cnbwp.cls
+\end{verbatim}
+
+\noindent Při úspěšné instalaci bude vypsána plná cesta k souboru \fn{cnbwp.cls}.
+
+\pozor Adresář \url{X:\localtexmf} je určen pro místní soubory, které nejsou standardní součástí
+\MikTeX u. Pokud přeinstalujete \MikTeX\ novou verzí, nebude tento adresář přepsán, takže o soubory
+nepřijdete.
+
+\subsection{\teTeX}\label{inst.tetex}
+Tato distribuce je standardem v unixových systémech a je dostupná i pro OS/2 resp. eComStation.
+Uvedeme si pouze instalaci v Linuxu. Instalace v OS/2 je obdobná. Liší se jen tím, že pro
+oddělování adresářů je užito zpětné lomítko a musíme explicitně zadat označení disku, na nějž jsme
+\teTeX\ nainstalovali.
+
+Soubor \fn{cnbwp.zip} rozbalíme do adresáře \url{/usr/share/texmf-local}. Při instalaci v unixových
+systémech je nutno dohlédnout na to, aby soubor
+\url{/usr/share/texmf-local/tex/latex/cnb/cnbwp.cls} neměl DOSové konce řádků. Po rozbalení souboru
+je obvykle nutné obnovit souborovou databázi příkazem \texttt{mktexlsr}.
+
+Z této distribuce vychází i \TeXLive, proto vše, co bude popsáno v následující kapitole, platí i
+pro \teTeX.
+
+\subsection{\TeXLive}\label{inst.tl}
+\TeXLive\ je oblíbenou multiplatformní distribucí \TeX{}u. Vychází ze stejných zdrojů jako
+\hyperref[inst.tetex]{\teTeX}, instalace je tedy podobná. Adresář, do nějž rozbalíme
+\fn{cnbwp.zip}, je většinou \url{/usr/local/texlive/texmf-local} v unixových systémech,
+\url{X:\TeXLive\texmf-local} ve
+Windows. \TeXLive\ však lze nainstalovat do libovolného adresáře a dokonce můžeme mít instalováno
+několik verzí \TeXLive\ současně. Adresář, do nějž máme \fn{cnbwp.zip} rozbalit, zjistíme příkazem:
+
+\begin{verbatim}
+kpsewhich --expand-var=$TEXMFLOCAL
+\end{verbatim}
+\index{kpsewhich}
+
+Adresářový strom \url{texmf-local} je sdílen všemi verzemi \TeXLive\ nainstalovaných na daném
+počítači. Při instalaci novější verze \TeXLive\ budou soubory nalezeny automaticky.
+
+\pozor Distribuce \TeXLive\ obvykle vyžaduje po přidání souborů spuštění programu
+\texttt{mktexlsr}. V distribucích pro Windows pro tento účel existuje i položka v Menu \TeXLive.
+Pokud programem \texttt{mktexlsr} neobnovíme databázi a před jménem adresáře s třídou \fn{cnbwp}
+jsou uvedeny dva vykřičníky, \LaTeX\ nebude schopen třídu najít. Chceme\?li zjistit, zda \LaTeX\
+třídu najde, použijeme příkaz:
+
+\begin{verbatim}
+kpsewhich cnbwp.cls -progname latex
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Pokud je vše v pořádku, příkaz vypíše plnou cestu k souboru \fn{cnbwp.cls}.
+
+\subsection{\emTeX}\label{inst.emtex}
+Tato distribuce je zastaralá, Eberhard Mattes ji už neudržuje. Je vhodnější přejít na jinou
+distribuci. Pokud přesto chcete používat \emTeX, rozbalte \fn{cnbwp.zip} do pomocného adresáře, v
+adresáři \url{X:\emtex\texinput\latex2e} vytvořte podadresář \fn{cnbwp} a do něj zkopírujte soubory
+\fn{cnbwp.cls} a \fn{cnbwpsizes.clo}.
+
+\subsection{Scientific Word}\label{inst.sciword}
+Návod je psán pro verzi 5.5. V této verzi rozbalte \fn{cnbwp.zip} do adresáře \url{X:\sw55\TCITeX},
+v jiných verzích se pravděpodobně bude lišit jméno kořenového adresáře. Scientific Word nedodržuje
+zcela přesně TDS, jména adresářů obsahují malá i velká písmena. Souborové systémy FAT a NTFS však
+malá a velká písmena nerozlišují, takže by to nemělo způsobit žádný problém.
+
+\subsection{Jiné distribuce}\label{inst.other}
+Při instalaci třídy \fn{cnbwp} do jiných distribucí je nutno řídit se manuálem dodávaným s
+příslušnou distribucí. Současné distribuce jsou založeny obvykle na \fn{web2c} a dodržují standard
+TDS, proto lze postupovat obdobně jako při instalaci pro \hyperref[inst.tl]{\TeXLive, viz
+kap.~\ref*{inst.tl}}.
+
+\subsection{Zpracování dokumentů ze Scientific Wordu v~jiných
+distribucích}\label{sciword.elsewhere}
+Dokumenty vytvořené Scientific Wordem vyžadují určitá makra definobvaná v souborech v adresáři
+\fn{SWmacros}. Tyto soubory jsou volně šiřitelné. Chcete\?li tedy dokument zpracovat v jiné
+distribuci, zkopírujte celý adresář do \url{texmf-local/tex/latex} resp \url{localtexmf/tex/latex}
+podle toho, jakou distribuci používáte.
+
+\pozor Nezapomeňte, že v některých distribucích musíte po přidání souborů obnovit databázi buď
+příkazem \texttt{mktexlsr}, nebo z menu.
+
+\section{Testování instalace}\label{test.inst}
+V mnoha distribucích lze správnost instalace otestovat příkazem \texttt{kpsewhich}, jak bylo uvedeno
+v kapitole~\ref{inst.tl}. Můžeme tak ověřit, že \LaTeX\ dokáže najít třídu \fn{cnbwp} i makra z
+adresáře \fn{SWmacros}. Nemáme\?li program \texttt{kpsewhich} ve své distribuci, stačí napsat
+jednoduchý dokument:
+
+\begin{verbatim}
+\documentclass{cnbwp}
+\begin{document}
+Hello world.
+\end{document}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Pokud \LaTeX\ při jeho zpracování nahlásí:
+
+\begin{verbatim}
+! LaTeX error: file `cnbwp.cls' not found
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+znamená to, že třída není instalována správně. V takovém případě si znovu ověřte správnost svého
+postupu podle příslušné kapitoly.
+
+\section{Struktura dokumentu}\label{struktura}
+Working paper je běžným dokumentem psaným v \LaTeX{}u, skládá se tedy z obvyklých částí: z
+preambule a z těla dokumentu. Do preambule patří vše, co je uvedeno před příkazem
+\cmd{begin\{document\}}. Zvláštní částí těla dokumentu je seznam literatury. Tomu bude věnována
+samostatná \hyperref[references]{kapitola~\ref*{references}}.
+
+\subsection{Preambule}\label{preambule}\index{preambule}
+Všechna základní makra jsou implementována v třídě \fn{cnbwp}. Každý dokument musí proto začínat
+příkazem:
+
+\begin{verbatim}
+\documentclass{cnbwp}
+\end{verbatim}
+
+Příkaz \xx\cmd{documentclass} umožňuje zadávání parametrů v hranatých závorkách před jménem třídy.
+Tak je tomu i v tomto případě. Třída \fn{cnbwp} je odvozena z třídy \fn{article} a přebírá všechny
+parametry. Formát Working Papers je však pevně stanoven, proto parametry, jež mění
+rozměry papíru, velikost písma a počet sloupců, jsou ignorovány.
+
+V třídě \fn{cnbwp} lze použít několik nových parametrů. První z nich se týká číslování obrázků a
+tabulek. Standardně jsou tabulky a obrázky číslovány nehierarchicky.
+Způsob číslování lze volit. Nastavuje se těmito parametry:
+
+\vb\noindent
+\begin{tabular}{@{}Rl}
+hierarchicalnumbering & hierarchické číslování \\
+simplenumbering & jednoduché číslování
+\end{tabular}\label{numbering}\index{hierarchicalnumbering}\index{simplenumbering}\vb
+
+Pokud není žádný z těchto parametrů uveden, případně jsou uvedeny oba, bude se používat
+jednoduché číslování.
+
+Popisky obrázků a tabulek jsou standardně zarovnány na levý okraj. V některých dokumentech může
+vypadat esteticky lépe, budou\?li popisy zarovnány na střed. Zarovnání pro celý dokument nastavíme
+těmito parametry:
+
+\vb\noindent
+\begin{tabular}{@{}Rl}
+standardcaptions & zarovnání popisků vlevo \\
+centeredcaptions & zarovnání popisků na střed
+\end{tabular}\label{captions}\index{standardcaptions}\index{centeredcaptions}\vb
+
+Není\?li uveden žádný z těchto parametrů, nebo jsou uvedeny oba, budou popisky obrázků a tabulek
+zarovnány vlevo.
+
+Za určitých okolností je nutné některé popisky zarovnat jinak než ostatní popisy v dokumentu. Pro
+tento účel slouží makra, která budou vysvětlena později v kapitole~\ref{body}.
+
+Třída \fn{cnbwp} načítá implicitně balíčky, které jsou pro formátování Working Papers nezbytné. Jsou
+to \xx\fn{ifpdf}, \xx\fn{mathptmx}, \xx\fn{fontenc} s parametrem T1, \xx\fn{babel} s parametry
+czech a english, \xx\fn{natbib}, \xx\fn{url} a \xx\fn{keyval}. Parametry, uvedené v hranatých
+závorkách v
+příkazu \xx\cmd{documentclass}, jsou automaticky poslány všem těmto balíčkům, jakož i dalším
+balíčkům,
+které si zavedete sami později. Nejčastěji budete pravděpodobně specifikovat parametry pro balíček
+\fn{natbib}. Budete\?li chtít změnit zápis citací z formátu autor-rok na číslované, použijete:
+
+\begin{verbatim}
+\documentclass[numbered]{cnbwp}
+\end{verbatim}
+\index{numbered}
+
+Nyní můžete příkazem \xx\cmd{usepackage} načíst další balíčky potřebné pro
+formátování svého
+dokumentu. Lze uvést v jednou příkazu \cmd{usepackage} více balíčků oddělených čárkami, např.:
+
+\begin{verbatim}
+\usepackage{graphicx,amsmath,dcolumn}
+\end{verbatim}
+
+Makro \cmd{usepackage} též umožňuje uvádění parametrů v hranatých závorkách. Tyto parametry jsou
+poslány pouze balíčkům uvedeným v daném příkaze. Pak ovšem nelze stejným příkazem načíst více
+balíčků, protože by \LaTeX\ hlásil, že parametry nejsou v balíčku implementovány. Musíme použít
+např.:
+
+\begin{verbatim}
+\usepackage{amsmath,dcolumn}
+\usepackage[dvips]{graphicx}
+\usepackage[figuresright]{rotating}
+\end{verbatim}
+
+Všem balíčkům budou poslány též parametry uvedené v příkazu \xx\cmd{documentclass}. Parametr
+\texttt{draft} lze tedy specifikovat globálně:
+
+\begin{verbatim}
+\documentclass[draft]{cnbwp}
+\usepackage{graphicx}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Můžeme jej však také použít jen s balíčkem \fn{graphicx}:
+
+\begin{verbatim}
+\documentclass{cnbwp}
+\usepackage[draft]{graphicx}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+V obou případech budou obrázky nahrazeny obdélníkovým rámečkem velikosti obrázku, v němž bude
+vytištěno jméno souboru. V prvním případě budou navíc přetečené (over\-ful) boxy označeny na okraji
+černými obdélníčky.
+
+\pozor Balíček \xx\fn{hyperref} používá jinou definici makra \xx\cmd{url} než balíček \xx\fn{url}.
+Tato
+definice navíc způsobuje konflikty při zápisu odkazů. Třída \fn{cnbwp} proto zkopíruje definici
+\cmd{url} z balíčku \fn{url} do pomocného makra \cmd{CNBurl} a po provedení \cmd{begin\{document\}}
+je definice makra \cmd{url} obnovena tak, aby odpovídala balíčku \fn{url}. Chcete\?li používat makro
+z balíčku \fn{hyperref}, uložte si jej po zavedení balíčku do makra s vhodným názvem, např. pomocí:
+
+\begin{verbatim}
+\let\MYurl\url
+\end{verbatim}
+
+\pozor
+Nikdy neměňte definici makra \cmd{url}. Makra pro formátování seznamu literatury na jeho definici
+spoléhají. Makro \cmd{url} může být použito v databázi citací zpracovávané \BibTeX em, takže v
+dokumentu jej nemusíte přímo vidět. Při změně definice bude \LaTeX\ hlásit podivné chyby a
+formátování části dokumentu se pravděpodobně zcela zhroutí.
+
+\pozor
+\LaTeX\ nevyžaduje používání oddělených jmenných souborů pro jednotlivé balíčky. Může se tedy stát,
+že balíčky obsahují konfliktní definice, jež způsobí těžko předvídatelné chyby. Kromě výše zmíněné
+kolize nelze současně s balíčkem \xx\fn{url} použít balíček \xx\fn{path}. Proto je vhodné začínat s
+minimálním dokumentem a používat jen ty balíčky, jež jsou pro zpracování skutečně nezbytné. Kolize
+je nutno hledat a odstraňovat metodou pokusu a omylu. Někdy pomůže i změna pořadí zavádění balíčků.
+
+V závěru preambule je vhodné definovat vlastní makra potřebná v celém dokumentu. Pro definici maker
+se zvlášť hodí příkaz \xx\cmd{DeclareRobustCommand}. Má stejnou syntaxi jako \xx\cmd{newcommand}.
+Liší se jen tím, že definované makro je robustní. Při použití takto definovaného makra v příkazech
+\cmd{section} a \cmd{subsection} nemusíte používat \xx\cmd{protect}.
+
+\subsection{Titulní stránka}\label{titlepage}
+Working Paper musí vždy začínat titulní stránkou, která se skládá z několika součástí. Jim budou
+věnovány následující podkapitoly.
+
+\subsubsection{Nadpis}\label{nadpis}
+Nadpis je na pomezí preambule a těla dokumentu. Ve skutečnosti některá makra lze uvést již v
+preambuli. Přesněji řečeno, makra, definující název, jména autorů a poděkování, lze zapsat kamkoliv mezi
+\cmd{documentclass} a \cmd{maketitle}. Jejich uvedení na samém začátku souboru tedy může
+být užitečné.
+
+Název práce zadáváme jako argument makra \xx\cmd{title}. Název bude vytištěn později, až uvedeme
+příkaz \xx\cmd{maketitle}, ale dostane se též do záhlaví:
+
+\begin{verbatim}
+\title{Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka}
+\end{verbatim}
+
+Jména autorů zapisujeme pomocí makra \xx\cmd{author}, které vyžaduje dva parametry. V prvním
+parametru je uvedeno plné jméno, v druhém parametru název instituce. Makro se uvede pro každého
+autora samostatně např. takto:
+
+\begin{verbatim}
+\author{Kapitán Nemo}{Nautilus}
+\author{Robinson Crusoe}{Pustý ostrov}
+\end{verbatim}
+
+Makro \xx\cmd{maketitle} doplní před jméno posledního autora spojku „and“ podle britských pravidel,
+tj. čárka je uvedena pouze v případě, že práce má více než dva autory.
+Jména autorů jsou též přenesena do záhlaví.
+
+\subsubsection{Poděkování}\label{ack}
+Poděkování je nepovinnou součástí Working Paper. Uvádíme jej v argumentu makra
+\xx\cmd{acknowledge}.
+
+Název práce bude vytištěn uvedením makra \xx\cmd{maketitle}. Toto makro se musí vyskytovat až za
+\cmd{begin\{document\}}.
+
+\subsubsection{Abstrakt}\label{abstrakt}
+Práce musí obsahovat abstrakt ve dvou jazycích, nejprve anglicky, pak česky. Anglický abstrakt
+uvádíme v prostředí \xx\texttt{abstract}, český v prostředí \xx\texttt{abstrakt}, tj. například takto:
+
+\begin{verbatim}
+\begin{abstract}
+Place the abstract here.
+
+The abstract may contain more than one paragraph. A blank line should be left
+between the paragraphs. No blank line is needed at the end of the abstract.
+\end{abstract}
+
+\begin{abstrakt}
+Zde uvedeme abstrakt práce.
+
+Abstrakt může obsahovat více odstavců. Mezi odstavci ponecháme
+prázdný řádek. Na konci abstraktu prázdný řádek být nemusí.
+\end{abstrakt}
+\end{verbatim}
+
+V prostředí \xx\texttt{abstrakt} je automaticky aktivováno české dělení slov.
+
+\subsubsection{JEL Codes}\label{jel}
+JEL codes uvádíme v makru \xx\cmd{JEL}:
+
+\begin{verbatim}
+\JEL{E22, E23, E32, E52}
+\end{verbatim}
+
+\subsubsection{Klíčová slova}\label{kwd}
+Klíčová slova jsou posledním elementem titulní stránky. Zadáváme je pomocí výše zmíněného makra
+\xx\cmd{Keywords}:
+
+\begin{verbatim}
+\Keywords{Nautilus, moře, 2000 mil, velryba, malström}
+\end{verbatim}
+
+\subsection{Nontechnical Summary}\label{nontech}
+Nontechnical Summary je text v rozsahu přibližně jedné stránky a v dokumentu je vytištěn na
+samostatné straně. Zapisuje se, podobně jako abstrakt, do prostředí \xx\texttt{nontechsummary}:
+
+\begin{verbatim}
+\begin{nontechsummary}
+V tomto prostředí zapisujeme Nontechnical Summary. Nadpis bude vyvořen
+automaticky a nebude číslován.
+
+Text se obvykle skládá z několika odstavců, jež jsou od sebe odděleny
+prázdným řádkem.
+\end{nontechsummary}
+\end{verbatim}
+
+\pozor
+Makro \hyperref[kwd]{\xx\cmd{Keywords}} a prostředí \xx\texttt{nontechsummary} vynucují přechod na
+novou
+stránku. Pokud oba tyto elementy chybí a stránkový
+zlom je vynucen ručně příkazem \cmd{newpage} nebo \cmd{clearpage}, nebude část dokumentu
+naformátována správně.
+
+\subsection{Makra pro tělo dokumentu}\label{body}
+Tělo dokumentu je psáno stejně jako by byla použita běžná třída \fn{article}. Sekce tedy uvádíme
+makrem \xx\cmd{section}, podsekce \xx\cmd{subsection}. Je implementován i příkaz
+\xx\cmd{subsubsection}. S členěním až na \xx\cmd{paragraph} a \xx\cmd{subparagraph} nebylo při
+návrhu počítáno, ale syntaktická chyba při použítí těchto maker nevznikne.
+
+Popisky tabulek a obrázků zapisujeme do makra \xx\cmd{caption}. Popisek bude zarovnán podle toho,
+jaký
+parametr jsme uvedli v preambuli (viz \hyperref[captions]{str.~\pageref*{captions}}). Chceme\?li
+jeden popisek zarovnat jinak, uvedeme explicitně \xx\cmd{standardcaption} pro zarovnání vlevo a
+\xx\cmd{centeredcaption} pro zarovnání na střed. Způsob číslování vždy odpovídá parametrům uvedeným
+v preambuli, jež jsou vysvětlena \hyperref[numbering]{na straně~\pageref*{numbering}}. V dokumentu
+jej změnit nelze. Z typografického hlediska to ani nemá smysl.
+
+V popisu tabulky či obrázku lze uvést poznámku pomocí makra \xx\cmd{Note} a informaci o zdroji
+pomocí makra \xx\cmd{Source}. Tato makra se zpravidla uvádějí až pod makrem \xx\cmd{caption} podle
+tohoto příkladu:
+
+\begin{verbatim}
+\Note{Value Added Tax (VAT), Excises (E), Personal Income Tax (PIT),
+ Social Security Contributions (SSC), Inheritance Tax (IT),
+ Corporate Income Tax (CIT), Other Age-Specific Revenues (OR).}
+\Source{CNB}
+\end{verbatim}
+
+\section{Seznam literatury}\label{references}
+Seznam literatury (bibliografii) lze zapisovat dvěma způsoby. V obou případech je k vlastnímu
+formátování využit balíček \xx\fn{natbib}, jenž je automaticky načítán třídou \fn{cnbwp}.
+Vzhled dokumentu tedy nezávisí na na tom, která metoda byla pro zápis seznamu literatury zvolena.
+
+V kapitole~\ref{bibtex} bude stručně uveden způsob vytváření seznamu literatury při použití
+\BibTeX{}u. V kapitole~\ref{makra} a jejích podkapitolách budou podrobně vysvětlena makra vytvořená
+pro Working Papers České národní banky.
+
+\subsection{Zápis pomocí \BibTeX{}u}\label{bibtex}\index{BibTeX@\BibTeX}
+Použití \BibTeX{}u je popsáno v dokumentu Orena Patashnika \uv{\BibTeX ing}, jenž je součástí
+běžných distribucí \TeX{}u. Využijeme stylu \xx\fn{abbrvcnb} odvozeného z bibliografických stylů balíčku
+\xx\fn{natbib}. Předpokládejme, že bibliografickou databázi máme uloženu v souboru
+\fn{odkazy.bib}. V \LaTeX ovém dokumentu pak uvedeme:
+
+\begin{verbatim}
+\bibliographystyle{abbrvcnb}
+\bibliography{odkazy}
+\end{verbatim}
+\index{abbrvnat}\index{bibliography@\cmd {bibliography}}\index{bibliographystyle@\cmd
+{bibliographystyle}}
+
+\noindent
+Po zpracování dokumentu \LaTeX{}em spustíme \BibTeX:
+
+\begin{verbatim}
+bibtex dokument
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+(Místo slova \textit{dokument} doplňte název souboru, zde jsme předpokládali, že dokument je uložen
+v souboru \fn{dokument.tex}.) Pak je nutno zpracovat dokument dvakrát \LaTeX{}em. Výjimečně je
+nutný ještě třetí průchod, pokud po doplnění odkazů do textu došlo ke stránkovému posunu.
+
+URL dokumentů jsou většinou dlouhé řetězce, v nichž nefunguje automatické dělení slov, případně se
+slova dělí na nevhodných místech a může dojít ke zmatení. Problém je řešen v souladu se standardy
+pro zápis URL\index{URL} v balíčku \xx\fn{url}, který je též implicitně načítán třídou \fn{cnbwp}.
+URL se obvykle vyskytuje v položce \textit{note}\index{note}. Tato položka by tedy měla být psána
+způsobem:
+
+\begin{verbatim}
+note = "\url{ftp://ftp.cstug.cz/pub/tex/CTAN/}",
+\end{verbatim}
+\index{url@\cmd {url}}
+
+\subsection{Zápis pomocí speciálních maker}\label{makra}
+Seznam literatury můžeme psát speciálními makry přímo v \LaTeX ovém souboru v prostředí
+\xx\texttt{thebibliography}. Toto prostředí má jeden povinný parametr, z nějž se určuje šířka
+potřebná
+pro pořadové číslo. \BibTeX{} do tohoto parametru zapíše počet citací. Lze však uvést jakýkoliv
+text vhodné šířky, například \texttt{XX}, jak je použito v příkladu (viz
+\hyperref[priloha]{Příloha}). Jednotlivé citace jsou zapisovány ve tvaru:
+
+\medskip\noindent
+\bibi\texttt{[}\textit{text citace}\texttt{]}\texttt{\{}\textit{návěští}\texttt{\}}%
+\texttt{\{}\textit{obsah citace}\texttt{\}}
+
+\medskip\noindent
+Místo slova \textit{typ} musíme uvést odpovídající typ citované práce. Použijeme identifikátor
+odvozený ze standardních typů definovaných v \BibTeX{}u. Jejich seznam a popis bude uveden v
+\hyperref[typy]{kapitole~\ref*{typy}}.
+
+První dva parametry (nepovinný a povinný) mají stejný význam jako u makra \xx\cmd{bibitem}. Povinný
+parametr \textit{návěští} je využíván při citování v textu v makru \xx\cmd{cite}, nepovinný
+parametr
+\textit{text citace} obsahuje údaj, který je v místě citace zapsán v textu. Tento parametr má
+obecně tvar:
+
+\medskip\noindent
+\texttt{[}\textit{krátký text}\texttt{(}\textit{rok}\texttt{)}\textit{dlouhý text}\texttt{]}
+
+\medskip
+Balíček \fn{natbib} dokáže volit mezi uvedením krátkého a dlouhého textu. Pokud má citovaná
+práce pouze jednoho autora, \textit{dlouhý text} se neuvádí. Celý parametr pak můžeme zapsat ve
+tvaru:
+
+\begin{verbatim}
+[Pytlík(1984)]
+\end{verbatim}
+
+Obě varianty se uvádějí u prací s více autory. Chceme\?li například citovat knihu vydanou v roce
+1984, jejímiž autory jsou Brouk Pytlík, Ferda Mravenec a Bába Krtonožka, zapíšeme parametr ve
+tvaru:
+
+\begin{verbatim}
+[Pytlík et.~al.(1984)Pytlík, Mravenec a Krtonožka]
+\end{verbatim}
+
+\pozor
+Při zpracování \BibTeX em jsou informace do makra \bibi\ vytvářeny automaticky. Pokud zadáváme
+informace ručně, musíme správně doplnit parametr v hranatých závorkách. Informace v kulatých
+závorkách tedy musí být identická s hodnotou pole \;year , jak je uvedeno mimo jiné v prvních dvou
+položkách v příkladu v příloze~\ref{priloha}. \BibTeX\ seřadí citace abecedně, při přímém zápisu
+musí citace správně seřadit autor.
+
+Při volbě formátu textu citace vycházíme z požadavků, jak má výsledný text vypadat. Pokud
+nepožadujeme dlouhou variantu odkazů, nemusíme ji v makru \bibi\ uvádět.
+
+Balíček \xx\fn{natbib} nutně vyžaduje kulaté závorky v nepovinném parametru. Pokud není znám rok
+zveřejnění citované práce, musíme uvést alespoň prázdné závorky~\texttt{()}.
+
+V parametru \textit{obsah citace} zadáváme odkaz na citovanou práci. Formát parametru bude popsán v
+\hyperref[obsah]{kapitole~\ref*{obsah}}.
+
+\subsubsection{Typy citovaných prací}\label{typy}
+Makra použitá pro citace prací vycházejí ze standardních typů definovaných v \BibTeX{}u. Zde
+uvedeme jejich výčet a stručný popis včetně seznamu povinných a nepovinných položek. Význam položek
+a způsob jejich zápisu bude vysvětlen v \hyperref[obsah]{následující kapitole}.
+
+\begin{description}
+\item[\xx\cmd{articleItem}] článek v časopisu. Povinné položky: \;author , \;title , \;journal ,
+\;year . Nepovinné položky: \;volume , \;number , \;pages , \;month , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{bookItem}] kniha s uvedeným vydavatelem. Povinné položky: \;author \ nebo \;editor ,
+\;title , \;publisher , \;year . Nepovinné položky: \;volume \ nebo \;number , \;series , \;address
+, \;edition , \;month , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{bookletItem}] vytištěná a svázaná publikace bez uvedeného nakladatele a instituce.
+Povinná položka: \;title . Nepovinné položky: \;author , \;howpublished , \;address , \;edition ,
+\;month , \;year , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{conferenceItem}] viz \xx\cmd{inproceedingsItem}.
+
+\item[\xx\cmd{inbookItem}] část knihy, obvykle kapitola nebo rozmezí stránek. Povinné položky:
+\;author \ nebo \;editor , \;title , \;chapter \ a/nebo \;pages , \;publisher , \;year . Nepovinné
+položky: \;volume \ nebo \;number , \;series , \;type , \;address , \;edition , \;month , \;note .
+Význam položky \;type \ bude vysvětlen \hyperref[type]{na straně~\pageref*{type}}.
+
+\item[\xx\cmd{incollectionItem}] část knihy mající vlastní název. Povinné položky: \;author ,
+\;title
+, \;booktitle , \;publisher , \;year . Nepovinné položky: \;editor , \;volume \ nebo \;number ,
+\;series , \;type , \;chapter , \;pages , \;address , \;edition , \;month , \;note .
+Položka \;type \ má stejný význam jako u předchozího typu citace a je vysvětlena \hyperref[type]{na
+straně~\pageref*{type}}.
+
+\item[\xx\cmd{inproceedingsItem}] článek ve sborníku konference. Povinné položky: \;author ,
+\;title ,
+\;booktitle , \;year . Nepovinné položky: \;editor , \;volume \ nebo \;number , \;series , \;pages ,
+\;address , \;edition , \;month , \;organization , \;publisher , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{manualItem}] technická dokumentace. Povinná položka: \;title . Nepovinné položky:
+\;author , \;organization , \;address , \;edition , \;month , \;year , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{mastersthesisItem}] diplomová práce. Povinné položky: \;author , \;title , \;school ,
+\;year . Nepovinné položky: \;type , \;address , \;month , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{miscItem}] jiný typ užívaný v případě, že se nic jiného nehodí. Má pouze nepovinné
+položky \;author , \;title , \;howpublished , \;month , \;year , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{phdthesisItem}] disertační práce. Povinné položky: \;author , \;title , \;school ,
+\;year . Nepovinné položky: \;type , \;address , \;month , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{proceedingsItem}] sborník konference. Povinné položky: \;title , \;year . Nepovinné
+položky: \;editor , \;volume \ nebo \;number , \;series , \;address , \;month , \;organization ,
+\;publisher , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{techreportItem}] zpráva publikovaná školou nebo jinou institucí obvykle v číslované
+sérii. Povinné položky: \;author , \;title , \;institution , \;year . Nepovinné položky: \;type ,
+\;number , \;address , \;month , \;note .
+
+\item[\xx\cmd{unpublishedItem}] dokument mající autora a název, avšak formálně nepublikovaný.
+Povinné položky: \;author , \;title , \;note . Nepovinné položky: \;month , \;year .
+
+\end{description}
+
+
+\subsubsection{Specifikace položek}\label{obsah}
+V posledním parametru maker \bibi\ je zapsán obsah jednotlivých položek citované práce. Položky se
+uvádějí ve tvaru:
+
+\begin{verbatim}
+{jméno1 = hodnota1, jméno2 = hodnota2, jméno3 = hodnota3}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Mezery okolo znaků rovnítek a čárek, oddělujících jednotlivé položky, jsou ignorovány.
+Ignorují
+se též prázdné položky. Lze tedy napsat více čárek za sebou, čárku před první položkou a za
+poslední
+položkou. Všude, kde je povolena mezera, smíme též ukončit řádek. Kromě toho \TeX{} ignoruje
+všechny mezery na počátku řádku. Seznam literatury proto můžeme zapisovat přehledně podobným
+stylem, jaký je použit v \hyperref[priloha]{příloze}.
+
+Položky se vzájemně oddělují čárkami. Pokud má být uvedena čárka v hodnotě položky, musíme celou
+hodnotu uzavřít do složených závorek. Tento případ se bude nejčastěji vyskytovat při citaci prací s
+více autory. Má\?li publikace pouze dva autory, jejichž jména jsou spojena spojkou \textit{a} (v
+anglických pracích spojkou \textit{and}), budeme psát
+
+\begin{verbatim}
+author = Ferda Mravenec a Brouk Pytlík, ...
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Zde čárka ukončuje položku. Máme\?li více autorů, musíme jejich jména uzavřít do závorek takto:
+
+\begin{verbatim}
+author = {Ferda Mravenec, Brouk Pytlík a Bába Krtonožka}, ...
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+První čárka (uvnitř závorek) je součástí seznamu autorů, druhá čárka ukončuje položku. V
+anglických pracích uvádíme čárku před \textit{and} v případě, kdy citace má více než dna
+autory.
+
+\pozor Zapomenutá
+čárka nebo vynechané závorky okolo hodnoty obsahující čárku mají za následek chybové hlášení o
+neznámé položce s podivným jménem. Někdy se kvůli chybám tohoto typu může dokonce ztratit velká
+část seznamu literatury i následujících částí dokumentu.
+
+V databázových souborech určených pro zpracování \BibTeX{}em často používáme složené závorky, jimiž
+zabraňujeme konverzi na malá či velká písmena. \LaTeX\ žádné konverze neprovádí, proto závorky
+nepotřebujeme. Můžeme však použít různá makra, např. \xx\cmd{mbox} pro zabránění nevhodnému dělení,
+\xx\cmd{-} k určení vhodného místa dělení slova, a dokonce si můžeme přímo uvnitř prostředi
+\xx\texttt{thebibliography} definovat vlastní makra, jež budou v ostatních částech dokumentu
+neznámá (nebo definovaná jinak).
+
+Položky mohou být zapsány v libovolném pořadí, lze však použít pouze následující:
+
+\begin{description}
+\xitem[address] adresa nakladatele nebo instituce (např. školy u diplomových a disertačních prací)
+\xitem[author] jména autorů v tom formátu, jak mají být uvedena, na rozdíl od \BibTeX{}u nedochází
+k žádnému přeformátování (křestní jméno nebude zkráceno na iniciálu apod.).
+\xitem[booktitle] název knihy, jejíž část je citována.
+\xitem[chapter] číslo kapitoly.
+\xitem[edition] vydání, mělo by to být pořadové číslo, které může být zadáno i slovně, např.
+\textit{Second}.
+\xitem[editor] jména editorů, zapisují se ve stejném formátu jako jména autorů.
+\xitem[howpublished] způsob, jak byla zveřejněna práce neobvyklého typu.
+\xitem[institution] instituce, která sponzorovala technickou zprávu (\cmd{techreportItem}).
+\xitem[journal] jméno časopisu, resp. jeho zkratka.
+\xitem[month] měsíc zveřejnění práce, v této položce lze uvést i den.
+\xitem[note] vysvětlující poznámka. Tato položka je sice uvedena v příkladech v
+\hyperref[priloha]{příloze}, ale v praxi ji budete užívat jen zřídka. Slouží k uvedení
+URL\index{URL} prací
+zveřejněných na Internetu, přičemž pro automatické a správné dělení dlouhých URL na více řádků se
+používá balíček \xx\fn{url} načítaný třídou \fn{cnbwp}. URL tedy budete zadávat ve tvaru:
+
+\begin{verbatim}
+note = \url{ftp://ftp.cstug.cz/pub/tex/CTAN/}, ...
+\end{verbatim}
+
+\xitem[number] číslo časopisu, technické zprávy nebo práce vydávané v sérii.
+\xitem[organization] organizace, která pořádala konferenci, nebo vydala manuál.
+\xitem[pages] rozmezí stran.
+\xitem[publisher] jméno vydavatele.
+\xitem[school] škola, kde byla obhájena diplomová nebo disertační práce.
+\xitem[series] jméno série (edice) knih.
+\xitem[title] název práce.
+\xitem[type] typ práce\label{type}, např. \textit{Research Note}. V citacích \xx\cmd{inbookItem} a
+\xx\cmd{incollectionItem} specifikuje text odpovídající položce \;chapter \index{chapter}. Standardně
+se doplní \texttt{chapter}, ale můžete zadat např. \texttt{section} nebo \texttt{kapitola}.
+\xitem[volume] svazek časopisu nebo vícesvazkové knihy.
+\xitem[year] rok vydání, u nepublikovaných prací rok napsání.
+\end{description}
+
+Členění na položky nemusí být dodržováno zcela striktně. Můžeme informace oddělit do samostatných
+položek:
+
+\begin{verbatim}
+publisher = John Wiley \& Sons, address = New York, ...
+\end{verbatim}
+
+Seznam literatury, zapsaný přímo v \LaTeX ovém dokumentu, zřejmě nebude sloužit pro další strojové
+zpracování. Může být proto účelné spojení obou informací do jedné položky:
+
+\begin{verbatim}
+publisher = {John Wiley \& Sons, New York}, ...
+\end{verbatim}
+
+\noindent Zde jsme museli použít závorky, protože spojená informace obsahuje čárku.
+
+Makra automaticky doplňují tečky nebo čárky za jednotlivé položky, ale pouze v případě, že text
+nekončí interpunkčním znaménkem. Mějme název zapsaný:
+
+\begin{verbatim}
+title = Can we spend less money for more music?, ...
+\end{verbatim}
+
+\noindent V tomto případě nebude interpunkční znaménko doplněno, a to ani v případě, kdyby celý
+název byl uzavřen ve složených závorkách.
+
+\subsection{Jak zvolit typ citované práce}
+Typ citované práce musíme zvolit jak při zápisu do databáze pro \BibTeX, tak při použití maker
+\bibi. Názvy typů jsou intuitivní a správná volba by měla být snadná. Ve sporných případech pomůže,
+když si uvědomíme, které položky jsou povinné a které nepovinné. Zvolíme takový typ, jehož
+struktura odpovídá účelu.
+
+Některé položky jsou zdánlivě nadbytečné, např. diplomové (\xx\cmd{mastersthesisItem}) a disertační
+(\xx\cmd{phdthesisItem})\footnote{V \BibTeX{}u \xx\texttt{@mastersthesis} a
+\xx\texttt{@phdthesis}.} práce
+jsou formátovány zcela stejně, liší se jen defaultní hodnota nepovinné položky \;type . Chceme\?li
+citovat obdobnou publikaci, např. habilitační práci, můžeme použít kterýkoliv typ a specifikujeme
+nepovinnou položku:
+
+\begin{verbatim}
+type = Habilitační práce, ...
+\end{verbatim}
+
+Práce dostupné pouze z Internetu nejsou formálně publikovány. Používá se pro ně
+\xx\cmd{unpublishedItem}, v \xx\BibTeX{}u \texttt{@unpublished}. URL práce se uvede v položce
+\;note \index{note}, jak bylo uvedeno výše.
+
+\subsection{Technická poznámka}
+V příkazu \cmd{documentclass} lze uvádět nepovinné parametry v hranatých závorkách. Tyto parametry
+jsou poslány jak třídě \fn{article}, z níž je třída \fn{cnbwp} odvozena, tak všem načítaným
+balíčkům. Lze tedy specifikovat parametry pro balíček \xx\fn{natbib}. Například parametrem
+\xx\texttt{numbered} změníme citace ve tvaru autor-rok na číslované.
+
+\pozor
+Poslední parametr maker \bibi\ je zpracován pomocí balíčku \xx\fn{keyval}. Z toho vyplývá, že
+smíme používat výhradně deklarované položky. Nelze vytvořit neznámou položku pro přidání komentáře,
+který se nemá tisknout. Takový pokus vede k chybě při zpracování dokumentu. Komentáře zapisujeme za
+znak \textit{procento} jako v běžných \LaTeX ových textech.
+
+Nepovinný parametr a první povinný parametr maker \bibi\ jsou beze změny předány makru
+\xx\cmd{bibitem}.
+
+V případě, že požadovanému účelu nevyhovuje žádný z typů uvedených v kapitole~\ref{typy}, lze
+použít přímo makro \xx\cmd{bibitem} a vše naformátovat ručně.
+
+\section{Vkládání obrázků a~tabulek do textu}\label{vkladani}
+Obrázky a tabulky vkládáme do textu prostřednictvím plovoucích prostředí \xx\texttt{figure} a
+\xx\texttt{table}. V hranatých závorkách uvádíme nepovinně parametr, kde má být plovoucí objekt
+umístěn. Tyto parametry \LaTeX\ ovšem chápe pouze jako doporučení. Nelze\?li jim vyhovět, pokusí se
+o umístění plovoucího objektu na samostatnou stránku. Není\?li ani to možné, umístí příslušný
+plovoucí objekt a všechny následující na konec dokumentu resp. kapitoly (v případě knih). Je tedy
+nutno povolit více možností, aby si \LaTeX\ mohl vybrat. Uvedení samotného specifikátoru
+[h]\index{h@[h]} obvykle vede právě k tomu, že je plovoucí objekt odsunut na samostatnou stránku či
+konec dokumentu. O vynucené umístění plovoucího objektu na konkrétní místo si povíme v
+kapitole~\ref{vynucene}.
+
+\pozor Zde je vhodné místo k vysvětlení rozdílu mezi makry \xx\cmd{newpage} a \xx\cmd{clearpage} či
+\xx\cmd{cleardoublepage}. První dvě vynutí přechod na novou stránku, \cmd{cleardoublepage} na
+lichou stránku\footnote{To platí pouze pro oboustranně tištěné dokumenty, které mají explicitně či
+implicitně specifikován parametr \xx\texttt{twoside}. Třída \fn{cnbwp} jej deklaruje implicitně.}.
+Makra \cmd{clearpage} a \cmd{cleardoublepage} navíc vytisknou všechny dosud neumístěné plovoucí
+objekty uschované ve vyrovnávací paměti.
+
+Algoritmus umisťování plovoucích objektů se řídí hodnotami několika registrů. Hodnoty jsou voleny
+pro běžné dokumenty, ale pro technické zprávy s mnoha tabulkami a obrázky nemusí být vyhovující.
+Registr \xx\cmd{topfraction} určuje maximální část stránky, kterou smí zabrat plovoucí objekt
+nahoře, \xx\cmd{bottomfraction} analogicky vymezuje maximální podíl stránky pro plovoucí objekty
+umístěné dole a \xx\cmd{textfraction} je minimální část stránky, již musí zabírat text. Registry se
+mění příkazem \xx\cmd{renewcommand}, neboť se jedná o makra. V dokumentech s mnoha plovoucími
+objekty je můžeme nastavit na extrémní hodnoty pomocí:
+
+\begin{verbatim}
+\renewcommand\topfraction{.99}
+\renewcommand\bottomfraction{.99}
+\renewcommand\textfraction{.01}
+\end{verbatim}
+
+Plovoucí stránka je vytvořena pouze tehdy, pokud plovoucí objekty zaujímají alespoň část
+definovanou v rexistru \xx\cmd{floatpagefraction}. Tuto hodnotu obvykle není nutno měnit.
+
+\LaTeX\ má ještě čítače, jimiž nastavujeme nejvyšší povolený počet plovoucích objektů. Čítač
+\xx\texttt{topnumber} určuje maximální počet plovoucích objektů nahoře, \xx\texttt{bottomnumber}
+dole a \xx\cmd{totalnumber} omezuje celkový počet všech plovoucích objektů na stránce. Obvykle je
+nemusíte měnit, k modifikacím by bylo nuno přistoupit jen v případě, že by dokument obsahoval velký
+počet velmi malých plovoucích objektů\footnote{Pak by ale stálo za úvahu jejich seskupení s
+využitím balíčku \xx\fn{subfigure}.}. Hodnoty se nastavují příkazem \xx\cmd{setcounter}, například:
+
+\begin{verbatim}
+\setcounter{totalnumber}{17}
+\end{verbatim}
+
+\pozor Aktuální hodnoty registrů lze zjistit různými způsoby. Zde si předvedeme použití příkazů
+\TeX{}u \xx\cmd{show} a \xx\cmd{showthe}. První z nich slouží k zobrazení definice makra. Použijeme
+jej tedy ke zjištění hodnoty registru typu \textit{fraction}. Registr typu \textit{number} musíme
+vypsat pomocí \cmd{showthe}. Následující dva řádky vypíší aktuální hodnoty registrů
+\cmd{topfraction} a \cmd{topnumber}:
+
+\begin{verbatim}
+\show\topfraction
+\showthe\value{topnumber}
+\end{verbatim}
+
+\noindent Na terminálu a v log-souboru (zde jsme vypustili prázdné řádky) pak najdeme výpis podobný
+tomuto:
+
+\begin{verbatim}
+> \topfraction=\long macro:
+->.7.
+l.875 \show\topfraction
+
+> 2.
+<recently read> \c@topnumber
+l.876 \showthe\value{topnumber}
+\end{verbatim}
+
+\noindent Zjistili jsme tedy, že \cmd{topfraction} = 0.7 a \texttt{topnumber} = 2. Tečky na konec
+definic přidávají příkazy \cmd{show} a \cmd{showthe}.
+
+\subsection{Vynucené umístění plovoucího objektu na konkrétní místo}\label{vynucene}
+V některých případech se stává, že plovoucí objekt \textbf{musí} nezbyně být na jistém konkrétním
+místě. Potřebujeme tedy \LaTeX{}u sdělit, že specifikátor nemyslíme jako doporučený, nýbrž jako
+kategorický příkaz. K tomu slouží specifikátor [H]\index{H@[H]}. Původně byl implementován v
+balíčku \xx\fn{here}, ale ten již není v běžných distribucích. Tento specifikátor je nyní
+implementován v balíčku \xx\fn{float}.
+
+\pozor Při použití specifikátoru [H] prostředí přestává být plovoucím. \LaTeX\ jej umístí na
+požadované místo bez ohledu na to, zda se do zbývajícího prostoru na stránce vejde. Používejte
+proto tento specifikátor až ve finální verzi dokumentu.
+
+\section{Příprava obrázků}\label{obrazky}
+Tato kapitola se bude věnovat práci s obrázky. Nejprve si vysvětlíme rozdíly mezi hlavními
+grafickými formáty. Dále si popíšeme, jak načteme obrázky do dokumentu, a nakonec uvedeme několik
+postupů, jak obrázky připravovat a jak opravit obrázky vytvořené špatně napsanými programy.
+
+\subsection{Grafické formáty}\label{graform}
+Obrázky podle formátu dělíme na dva základní typy: bitmapové a vektorové. Bitmapové obrázky
+představují matici hodnot (rastr), přičemž každý prvek nese informaci o barvě zobrazeného bodu
+nenulové
+velikosti. Vektorové obrázky se liší tím, že jsou v nich křivky popsány matematickými rovnicemi a
+ke každé křivce je přidána informace o tloušťce čáry, její barvě, případně o barvě, jíž má být
+vyplněna ohraničená plocha. K převodu na rastr dochází až v okamžiku zobrazení na monitoru či
+tisku.
+
+Zdálo by se, že není velký rozdíl ve výsledku, protože vektorový obrázek se také musí vyrastrovat,
+ale opak je pravdou. Zásadní rozdíl je v tom, že každé zobrazovací či tiskové zařízení má jiné
+rozlišení, tj. jinou hustotu rastru. Vektorový obrázek se rastruje v okamžiku zobrazení, je tedy
+rastrován na konkrétní rozlišení. Záleží též na velikosti a tvaru tiskových bodů. Podle toho se
+určuje barva bodů, jež jsou matematicky na hranici mezi obarvenou a neobarvenou částí roviny.
+Rasterizační algoritmus zobrazovacího zařízení je vypočte tak, aby křivky vypadaly hladce.
+
+Při zobrazení bitmapového obrázku je nutno zachovat předepsanou velikost, přestože byl vytvořen pro
+jiné rozlišení. Nezbývá tedy jiná možnost než body dopočítat interpolací. V bitmapovém obrázku již
+nemáme informaci, zda bod ležel na nějaké křivce. Přestože ovladač příslušného zažízení zná
+velikost a tvar tiskových bodů, nemá dost informací, aby je při rastrování mohl použít.
+
+Příklad vektorového a bitmapového grafu je uveden na obrázku~\ref{vectbitfig}. Obrázek je jedním z
+demonstračních příkladů dodávaných s programem gnuplot. Ze stejného zdroje byla vytvořena vektorová
+i bitmapová podoba.
+
+\begin{figure}[p]
+{\centering
+\includegraphics[width=.61\textwidth]{graph18.pdf}
+
+\hrule \vskip 2dd
+
+\includegraphics[width=.61\textwidth]{graph18.png}
+
+\hrule \vskip 2dd
+
+\includegraphics[width=.61\textwidth]{graph18.jpg}
+
+}
+\caption{Srovnání vektorového obrázku (nahoře) s~bitmapovým s~bezztrátovou kompresí (uprostřed)
+a~ztrátovou kompresí JPEG (dole)}\label{vectbitfig}
+\end{figure}
+
+Horní obrázek je vektorový. Byl exportován jako EPS\index{EPS} (Encapsulated
+Post\-Script\index{Encapsulated PostScript}) a převeden na PDF, aby mohl být načten pdf\TeX em nebo
+\XeTeX em. Na
+obrazovce mohou být křivky zubaté, protože rozlišení obrazovky je malé, ale po vytištění na
+kvalitní tiskárně zuby zmizí.
+
+Střední obrázek byl exportován ve formátu PNG\index{PNG} (Portable Network Graphics\index{Portable
+Network Graphics}). Rozdíl v kvalitě zobrazení je zřejmý, zejména výrazné je zhoršení kvality
+písma. Při určitém zvětšení mohou zcela zmizet osy. Osy zůstanou zubaté i po vytištění na tiskárně
+s vysokým rozlišením, neboť, jak již bylo napsáno, ovladač příslušného zařízení neví, že body měly
+ležet na jedné přímce, a pouze \uv{schody} přepočítá na jiné rozlišení.
+
+Rastrová data zabírají příliš mnoho paměti. V obrázcích se však vyskytují opakované sekvence barev
+a jednobarevné plochy. Data lze tedy uložit ekonomičtěji využitím nějakého kompresního algoritmu.
+Kompresní algoritmy dělíme do dvou skupin, na bezztrátové a ztrátové. Bezztrátové algoritmy se
+vyznačují tím, že lze dekompresí obnovit původní data. U ztrátových algoritmů to v principu nelze.
+
+Formát PNG, použitý na středním obrázku, používá bezztrátový kompresní algoritmus. Spodní obrázek
+byl uložen ve formátu využívajícím ztrátovou kompresi JPEG\index{JPEG}\footnote{Vyslovuje se
+\textit{jay peg}.}. Tento algoritmus vyvinulo
+konsorcium Joint Photographic Expert Group\index{Joint Photographic Expert Group} pro ukládání
+barevných fotografií. Výzkumem bylo zjištěno, které obrazové elementy lidské oko nerozezná. Není
+tedy na závadu, jsou\?li z fotografie odstraněny. Kvalita není zhoršena a výrazně se zmenší velikost
+souboru. Kvalitu obrázku lze ovlivnit, ale i při nejvyšší kvalitě zobrazení (nejméně účiné
+kompresi) je vždy komprese ztrátová. Formát se nazývá JFIF\index{JFIF} (JPEG File Interchange
+Format\index{JPEG File Interchange Format}) a soubory mají nejčastěji příponu \xx\texttt{jpg}, méně
+často \xx\texttt{jpeg}, \xx\texttt{jff} nebo \xx\texttt{jfif}.
+
+Spodní obrázek byl vytvořen v nízkém rozlišení, vhodném pouze pro obrazovku, a uložen úmyslně s
+nastavenou nízkou kvalitou, aby bylo na první pohled zřejmé, že při použití ztrátové komprese
+dochází k rozmazání a k vytvoření barevných artefaktů, zejména v téměř jednobarevných plochách.
+
+\pozor
+Pamatujme si, že obrázky vždy vytváříme v takovém formátu, který nejlépe odpovídá jejich
+charakteru. Grafy a diagramy jsou vždy matematické objekty, které lze popsat rovnicemi známými z
+analytické geometrie. Komplikované křivky jsou přitom obvykle aproximovány Bézierovými křivkami.
+Obrázky tedy vytvoříme ve vektorovém formátu. Bitmapové formáty používáme pouze pro obrázky, které
+nemají matematickou reprezentaci. Přednost dáváme formátům s bezztrátovou kompresí. Grafické
+formáty se ztrátovou kompresí používáme \textbf{výhradně na barevné fotografie a na nic jiného}!
+
+Ohledně grafických formátů panuje mnoho nepravdivých pověr. Jednou z nich je domněnka, že formát
+EPS\index{EPS} je vektorový. Je to pravda pouze částečná. Formát EPS je v zásadě Post\-Script s
+jistými omezeními. Soubor může obsahovat jak vektorovou, tak bitmapovou grafiku, a to dokonce
+jejich kombinaci. Při ukládání obrázku ve formátu EPS tedy záleží na tom, jakým programem jsme jej
+vytvořili. Pokud byl obrázek nakreslen bitmapovým editorem, jakými jsou např.
+Photoshop\index{Photoshop} nebo Gimp\index{Gimp}, bude i výsledný EPS bitmapový. Totéž platí o
+formátu PDF\index{PDF}. Oba formáty povolují u bitmapových obrázků bezztrátovou i ztrátovou
+kompresi.
+
+Mnoho lidí se omylem domnívá, že není rozdílu mezi formáty PS\index{PS}
+(Post\-Script\index{PostScript}) a EPS\index{EPS}. Bohužel se tímto velmi oblíbeným omylem nechali
+svést i někteří autoři komerčních programů. EPS povoluje pouze podmnožinu jazyka Post\-Script a
+vyžaduje nějaké informace navíc, aby programy dokázaly vložit obrázek do dokumentu. Některé
+programy však vytvářejí postscriptové soubory, jež se jen tváří jako EPS. V některých případech to
+nevadí, ale často takový obrázek vložit nelze, protože to způsobí podivné chyby (poškodí se
+následující obrázek, ztratí se část textu, nebo i celý zbytek dokumentu). Expert někdy dokáže
+takový soubor opravit, ale může to vyžadovat několikahodinové studium. Naštěstí existují nástroje,
+které takovou nápravu zvládnou\label{poprava}. Zmíníme se o nich v kapitole~\ref{oprava}.
+
+Další pověra se týká bitmapového formátu TIFF\index{TIFF} (Tagged Image File Format\index{Tagged
+Image File Format}, soubory mají obvykle příponu \xx\texttt{tif}). Obvykle se tvrdí, že tento
+formát používá bezztrátovou kompresi. Ve skutečnosti si však při ukládání můžeme kompresi zvolit.
+Máme na výběr několik bezztrátových algoritmů, dokonce lze obrázek uložit zcela bez komprese, ale
+můžeme též použít ztrátovou kompresi JPEG.
+
+\subsection{Načtení obrázku do dokumentu}\label{incgraph}
+V kapiole~\ref{vkladani} jsme se věnovali plovoucím prostředím a metodám, jak vložit plovoucí
+objekt do textu. Nyní se zaměříme na to, jak do plovoucího prostředí načteme vlastní obrázek.
+
+\TeX\ je program napsaný pro zpracování textu. Kromě primitivní grafiky tvořené vodorovnými a
+svislými úsečkami a znaky ze speciálně připravených fontů nelze žádné obrázky přímo vytvářet.
+Neexistuje ani příkaz pro vložení obrázku. \TeX\ má ovšem příkaz \xx\cmd{special}, který není vůbec
+interpretován a jeho argument je pouze poslán výstupnímu zařízení. Záleží na příslušném ovladači,
+jak s takovým povelem naloží. Mluvíme\?li o tom, jak se do \TeX ových či \LaTeX ových dokumentů
+vkládají obrázky, máme vždy na mysli nějaký konkrétní ovladač zařízení.
+
+Working Papers České národní banky jsou zveřejňovány ve formátu PDF\index{PDF}. Zaměříme se tedy na
+dvě nejběžnější metody, jak získat PDF z textu psaného v \LaTeX u. První možností je konverze
+souboru DVI na \xps\ programem \xx\fn{dvips}. Postscriptový soubor pak převedeme na PDF nějakým
+programem (existují komerční i volně šiřitelné programy). Druhou možností je přímá tvorba
+PDF\index{PDF} programem \xpdftex.
+
+Při použití programu \fn{dvips} je optimálním grafickým formátem EPS\index{EPS}, a to jak pro
+bitmapové, tak pro vektorové obrázky. Program \pdftex\ umí načíst přímo obrázky ve formátech
+JFIF\index{JFIF} a PNG\index{PNG}, ale ty jsou bitmapové a budeme je používat jen zřídka. Vektorové
+obrázky musíme připravit ve formátu PDF. Pro převod z EPS do PDF lze využít komerční Adobe
+Distiller\index{Distiller}\index{Adobe Distiller}. Stejnou funkci však nabízí i program
+\xx\fn{epstopdf}. Ten však vyžaduje \xgs\ a \xx\fn{perl}. Zmíněné programy jsou volně šiřitelné a
+existují pro všechny operační systémy.
+
+Obrázek lze načíst různými způsoby. Nejpohodlnějším je zřejmě využití balíčku \xx\fn{graphics}.
+Makro \xx\cmd{includegraphics} má jeden povinný parametr, jímž je jméno souboru obsahujícího
+obrázek. V nepovinném parametru v hranatých závorkách lze uvést řadu rozličných pokynů ve tvaru
+\textit{klíč=hodnota}. Syntaxe je stejná jako u makra \bibi, jež bylo popsáno v
+kapitole~\ref{obsah}, pouze místo složených závorek používáme závorky hranaté, neboť první
+parametr je nepovinný. I zde jsou parametry zpracovány pomocí balíčku \xx\fn{keyval}.
+
+Podrobný popis příkazu \cmd{includegraphics} najdete v souboru \xx\fn{grfguide.ps}, jenž je
+součástí distribuce. Zde si popíšeme pouze několik základních parametrů:
+
+\begin{description}
+\xitem[scale] je poměr zmenšení či zvětšení. Zmenšení na polovinu dosáhneme zadáním
+\texttt{scale=.5}.
+\xitem[width] specifikujeme požadovanou šířku. Rozměr lze zadat v libovolných jednotkách, ale i
+jako podíl jiných rozměrů. Požadujeme\?li šířku 75\,\% šířky textu, použijeme
+\verb;width=.75\textwidth;.
+\xitem[height] určuje výšku obrázku. Uvedeme\?li současně \texttt{height} i \texttt{width}, dojde k
+distorzi obrázku. Použijeme\?li pouze jeden z těchto parametrů, druhý z nich se dopočte tak, aby
+poměr stran zůstal zachován.
+\xitem[clip]\label{clip} způsobí oříznutí na ohraničovací rámeček. Některé programy (např. Quatro)
+vytvářejí
+vadné EPS, jež vymažou své okolí. Pokud při vložení obrázku zmizí část textu nad ním nebo vedle
+něho, vyzkoušejte použití parametru \texttt{clip} (bez uvedení rovnítka a hodnoty).
+\xitem[page] používáme pouze při vkládání obrázku z vícestránkového souboru PDF\index{PDF}.
+Zadáváme jím pořadové číslo stránky, kterou chceme vložit.
+\end{description}
+
+\subsection{Příprava vektorového obrázku}\label{makevectfig}
+Připravujeme\?li vektorový obrázek, musíme především použít grafický editor nebo obdobný program,
+který skutečně pracuje s vektorovou reprezentací. Obrázek pak musíme převést do formátu, který
+lze do dokumentu načíst, tj. EPS nebo PDF. Výhodou je, pokud program umí soubor v tomto formátu
+zapsat přímo. V opačném případě si musíme pomoci nějakou náhradní metodou.
+
+V následujících podkapitolách si popíšeme několik běžných programů a ukážeme si úskalí, jež nás
+mohou potkat.
+
+\subsubsection{Gnuplot}\label{gnuplot}\index{gnuplot}
+Gnuplot je flexibilní volně šiřitelný program pro kreslení matematických grafů. Je dostupný pro
+všechny operační systémy. Byl jím vytvořen obrázek~\ref{vectbitfig}. Umožňuje výstup v mnoha
+formátech včetně EPS\index{EPS}, nové verze i v PDF\index{PDF}.
+
+Program nabízí bohaté možnosti ovlivňování barvy křivek i bodů a tvaru bodů. Tyto možnosti závisí
+na zvoleném výstupním formátu, dokonce stejný typ křivky může být v různých výstupních formátech
+zobrazen jinou barvou. Informaci získáte nejlépe pomocí příkazu \texttt{test}, jíž získáte
+testovací obrazec představující všechny možnosti příslušného formátu. Chcete\?li zjistit, jaké
+možnosti poskytuje výstup ve formátu EPS, použijte příkazy:
+
+\begin{verbatim}
+set term postscript eps color solid lw 2 18
+set output "test.eps"
+test
+set output
+quit
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Testovací obrazec bude v souboru \fn{test.eps} v aktuálním adresáři.
+
+\subsubsection{Corel Draw}\label{corel}\index{Corel Draw}
+Corel Draw je komerční editor vektorových obrázků. Nabízí funkci exportu do formátu EPS. Nesmíme
+však zapomenout, že Corel Draw obsahuje spoustu písem, jež nejsou dostupná na jíných počítačích.
+Při exportu do EPS je proto musíme převést do křivek. Počínaje verzí~8 již tuto akci program
+provede automaticky.
+
+\subsubsection{Adobe Illustrator}\label{ai}\index{Illustrator}\index{Adobe Illustrator}
+Adobe Illustrator je komerční vektorový editor, jehož nativní formát AI\index{AI} je založen na
+\ps{}u. Otevřeme\?li soubor v běžném textovém editoru, na první pohled jej nerozeznáme od EPS. \ps\
+je však programovací jazyk, jenž má s \TeX em jeden společný rys: umožňuje definici uživatelských
+příkazů (operátorem \texttt{def}). Formát AI sice obsahuje postscriptové příkazy, ale pro jejich
+interpretaci je nutno mít nadefinována makra, jež má Adobe Illustrator v sobě. Pokud vložíte do
+jiného dokumentu přímo obrázek ve formátu AI, vše bude zdánlivě fungovat, ale jen do chvíle, kdy se
+pokusíte dokument vytisknout. Na stránce, obsahující tento obrázek, interpret \ps{}u nahlásí chybu
+typu \texttt{undefined}. Nezapomeňte proto uložit obrázek ve formátu EPS.
+
+\subsection{Virtuální tiskárny}\label{virt}
+Virtuální tiskárny představují náhradní řešení pro případ, že program nemá výstup do formátu EPS.
+Metoda je ovšem použitelná pouze v případě, že používáme vektorový editor. Bitmapový grafický
+editor i při použití virtuální tiskárny vytvoří bitmapový EPS či PDF.
+
+\subsubsection{Tiskárny s~výstupem do \ps{}u}\label{virtps}
+Na trhu jsou dostupné tiskárny s podporou \xps{}u. Pro tyto tiskárny existují ovladače, jež jsou
+běžnou součástí instalačního CD operačního systému (Windows, Mac~OS, OS/2, eComStation). Některé
+tiskárny podporují více komunikačních jazyků, jakými jsou PCL\index{PCL} a HPGL\index{HPGL}.
+Použití takového ovladače ve funkci virtuální tiskárny není vhodné, neboť na začátku a na konci
+vygenerovaného souboru jsou obvykle příkazy jazyka PJL\index{PJL} nebo obdobného, jimiž se zapíná a
+vypíná interpret jazyka \xps. Takové příkazy nám pro další zpracování napáchají více škody než
+užitku. Nejlepší jsou většinou tiskárny Apple Writer, případně speciální virtuální ovladače
+získané z \url{http://www.adobe.com}. Chceme\?li vytvářet barevné obrázky ve formátu EPS\index{EPS},
+musíme nainstalovat ovladač barevné tiskárny. Ovladač černobílé tiskárny totiž může převést barvy
+na stupně šedi.
+
+Chceme\?li nainstalovat virtuální tiskárnu ve Windows, je důležité z několika možností zvolit tu
+nejlepší. Tiskárnu instalujeme jako lokální a nepřipojíme ji k žádnému fyzickému zařízení, nýbrž k
+souboru. Pokud ovladač umožňuje nastavení funkcí, zapneme formát EPS, požadujeme konverzi fontů na
+Type~1 a jejich vkládání do dokumentu. Při tisku \textbf{nesmíme zaškrtnout tisk do souboru}, ale
+vyčkáme, až nás ovladač k zadání jména souboru sám vyzve.
+
+\subsubsection{Tiskárny s~výstupem do PDF}\label{virtpdf}
+Virtuální tiskárnu s výstupem do PDF\index{PDF} nabízí komerční Adobe
+Acrobat\index{Acrobat}\index{Adobe Acrobat}. Existuje též řada sharewarových programů generujících
+PDF, jež se nainstalují jako virtuální tiskárny. Všechny mají svůj vlastní instalační program. Opět
+se snažíme, je\?li to možné, zapnout konverzi fontů na Type~1 a vkládání fontů do dokumentu.
+
+\subsection{Oprava vadných souborů EPS a~PDF}\label{oprava}\index{EPS}\index{PDF}
+V kapitole~\ref{poprava}, na straně~\pageref{poprava}, jsme se zmínili o tom, že obrázky v
+souborech EPS a PDF mohou být poškozeny. Nyní si popíšeme, jak je lze opravit.
+
+První častou chybou je nesprávný či nevhodný ohraničovací rámeček (BoundingBox\index{BoundingBox}).
+Ohraničovací rámeček označuje rozměry obrázku v souboru EPS. Podle specifikace musí být veškerý
+obrázek uvnitř rámečku, ale není řečeno, že musí být rámeček těsný. Pokud je ohraničovací rámeček
+příliš velký, není to chyba, ale není to užitečné. Podle této informace totiž program vkládá
+obrázek do dokumentu. Je\?li ohraničovací rámeček příliš velký, vynechá program okolo obrázku velké
+volné místo. Nápravy nejlépe dosáhneme volně šiřitelným programem \xgs\ a jeho pohodlnou
+nadstavbou \xgv. Potřebujeme oba programy, pro Linux exisuje řada různých nadstaveb (např.
+\xx\fn{ggv} pro Gnome). Přepneme orientaci obrázku na Portrait a zvolíme funkci s nepřiliš vhodným
+názvem \texttt{PS~to~EPS}. Funkce totiž nekonvertuje \ps\ na EPS, pouze vygeneruje těsný
+ohraničovací rámeček se správnými rozměry. V naprosté většině případů funguje správně automatické
+nastavení. Ruční nastavení využijeme v případech, kdy automat selže, nebo v případech, kdy se
+chceme části obrázku zbavit a plánujeme použití parametru
+\hyperref[clip]{\texttt{clip}}\index{clip} v makru \xx\cmd{includegraphics}.
+
+\pozor \gv\ neumí zjistit potřebnou velikost papíru pro zobrazení obrázku ve formátu EPS. Navíc
+některé programy, zejména virtuální tiskárny, nevloží obrázek do levého dolního rohu. Pokud vidíte
+pouze prázdnou stránku, zkuste v menu Media zvolit větší velikost papíru.
+
+Rozměry stránky v souboru PDF změníme pomocí plného Adobe Acrobatu\index{Acrobat}\index{Adobe
+Acrobat}, jenž tuto funkci nabízí. Neznám volně šiřitelnou alternativu.
+
+Horší situace nastane, jestliže se soubor pouze tváří jako EPS. Nejjednodušší je případ, kdy na
+začátku a na konci souboru máme příkazy PJL\index{PJL} nebo jiného jazyka. \xgv\ si s nimi obvykle
+poradí, ale problémy vzniknou při vkládání obrázku. Náprava je snadná. Soubor otevřeme v obyčejném
+textovém editoru a vymažeme vše před prvním výskytem znaků \texttt{\%!PS} (v EPS musí být na
+začátku prvního řádku) a vše za textem \texttt{\%\%EOF}. Při základní znalosti \ps{}u lze napravit
+i další chyby, obvykle stačí vymazat zakázané příkazy, ale tato úloha může být i pro experta značně
+obtížná. Nejpohodlnější je převedení takového obrázku na PDF, buď Adobe
+Distillerem\index{Distiller}\index{Adobe Distiller}, nebo programem \xx\fn{ps2pdf} obsaženým v
+distribuci \xgs{}u (případně programem \xx\fn{epstopdf}). Pokud nechceme nebo nemůžeme zpracovat
+dokument \pdftex em, převedeme PDF zpět na EPS. Použijeme buď plný Adobe
+Acrobat\index{Acrobat}\index{Adobe Acrobat} (funkce Save As EPS), nebo program \xx\fn{pdftops} s
+parametrem \texttt{-eps}. Program \fn{pdftops} je součástí volně šiřitelného \fn{xpdf}, viz
+\url{http://www.foolabs.com/xpdf/}. \gs\ též nabízí konverzi PDF na EPS, ale bohužel přitom
+vyrastruje fonty. Takový obrázek pak ovšem není použitelný.
+
+\section{Příprava tabulek}\label{tabulky}
+Tabulky jsou důležitou součástí odborných článků. Užitečné však mohou být jen v případě, že jsou
+uspořádány přehledně. Nad tvorbou tabulek obvykle strávíme nejdelší část přípravy dokumentu. V této
+kapitole si předvedeme několik technik, jež práci při sazbě tabulek usnadní a umožní dosažení
+požadovaného vzhledu.
+
+\subsection{Zarovnání sloupce na desetinnou tečku}\label{dcolumnuse}
+V tabulkách často používáme desetinná čísla, přičemž počet číslic v jednotlivých číslech téhož
+sloupce se může lišit. Přitom je nutné, aby čísla byla zarovnána na desetinnou tečku. Prostředí
+\xx\texttt{tabular} takovou možnost nenabízí, ale řešení lze nalézt v použití balíčku
+\xx\fn{dcolumn}. Tento balíček přidává do prostředí \texttt{tabular} sloupec typu D. Specifikace
+sloupce typu D vyžaduje tři parametry: separátor použitý ve zdrojovém textu, separátor, jenž má být
+vytištěn a maximální počet desetinných míst. Bude\?li poslední parametr záporný, bude desetinná
+tečka uprostřed sloupce, což může vést k tomu, že sloupec bude příliš široký. První dva parametry
+budou většinou shodné, ale nemusí to tak být nutně. Předpokládejme, že jsme tabulku exportovali z
+nějakého tabulkového programu, kde jsou používány desetinné čárky. My však chceme mít desetinné
+tečky. Abychom nemuseli zasahovat do souboru, využijeme možnosti nabízené prvními dvěma parametry.
+Příklad najdete v tabulce~\ref{numtable} a zdrojový kód příkladu na obrázku~\ref{numtablesrc}.
+
+\begin{table}[hbt]
+\caption{Demonstrace tabulky se zarovnáním na desetinnou tečku}\label{numtable}\vb[.5]
+\centering
+\input{numtable}
+\end{table}
+
+\begin{figure}[hbt]
+\caption{Zdrojový kód tabulky~\ref{numtable}}\label{numtablesrc}\vb[.5]
+\hrule
+\verbatiminput{numtable}
+\hrule
+\end{figure}
+
+Nadpis ve sloupci typu D by nebyl umístěn správně. Musíme proto použít makro \xx\cmd{multicolumn},
+v němž dané buňce změníme zarovnání. Všimněte si, že součástí specifikace zarovnání je
+\textbf{následující} svislá čára, nikoliv předcházející. Tu musíme uvádět pouze u prvního sloupce.
+Pokud by nadpis \textit{Jméno} měl být z nějakého (v tomto případě nerozumného) důvodu zarovnán
+vpravo, museli bychom použít:
+
+\begin{verbatim}
+\multicolumn{1}{|r|}{\bfseries Jm\'eno}
+\end{verbatim}
+
+Definice nového typu sloupce je umožněna tím, že je implicitně zaveden balíček \xx\fn{array}. Ten
+uživatelům nabízí makro \xx\cmd{newcolumntype}, jímž se nové typy definují. Syntaxe se podobá makru
+\cmd{newcommand} s tím rozdílem, že definujeme typ sloupce, nikoliv makro, a nelze deklarovat
+nepovinný parametr s defaultní hodnotou. Kdybychom si v příkladu z obrázku~\ref{numtablesrc}
+definovali nový typ sloupce:
+
+\begin{verbatim}
+\newcolumntype{d}[1]{D{,}{.}{#1}}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+mohli jsme preambuli tabulky zapsat přehledněji:
+
+\begin{verbatim}
+\begin{tabular}{|l|d{2}d{1}|}
+\end{verbatim}
+
+V tabulce jsme nastavili ještě rozměr \xx\cmd{extrarowheight}, jenž je definován též v balíčku
+\xx\fn{array}. Písmena s českými diakritickými znaménky jsou moc vysoká a mezi textem a linkou by
+nebyla téměř žádná mezera. Rozměrový registr \cmd{extrarowheight} zvětšuje mezeru mezi textem a
+linkou nad ním. Parametr v hranatých závorkách makra \verb;\\; zvětšuje pouze mezeru pod textem.
+
+\subsection{Široké tabulky}\label{siroke}
+Některé tabulky mohou být velmi široké. Jedinou možností, jak je vytisknout, je otočení o
+$90^{\circ}$. Docílíme toho použitím balíčku \xx\fn{rotating} a prostředím
+\xx\texttt{sidewaystable}. (Analogicky lze otočit i obrázky v prostředí
+\xx\texttt{sidewaysfigure}.) Balíček \fn{rotating} bohužel otáčí tabulky jinak na lichých a jinak
+na sudých stránkách, což je z typografického hlediska nepřípustné. Abychom tento problém
+odstranili, musíme balíček zavést v preambuli následujícím způsobem:
+
+\begin{verbatim}
+\usepackage[figuresright]{rotating}
+\end{verbatim}
+
+Ukázku široké tabulky, jež obsahuje matici náhodných čísel vypočtenou v programu \fn{Octave}
+příkazem $5 \times \mbox{randn}(20, 10)$, vidíte v tab.~\ref{widetable}, zdrojový kód najdete na
+obrázku~\ref{widetablesrc}. Tabulka bude otočena tak, že levý okraj bude umístěn na spodní okraj
+sazebního obrazce (tj. zarovnán se spodním okrajem textu na jiných stránkách). To jen zřídka působí
+esteticky. Lépe vypadá vycentrovaná tabulka, čehož dosáhneme příkazem \xx\cmd{centering}. Je nutno
+též vycentrovat popisek explicitním uvedením \xx\cmd{centeredcaption} místo \xx\cmd{caption}.
+
+\input{widematrix}
+
+\begin{sidewaysfigure}[p]
+\caption{Zdrojový kód tabulky \ref{widetable}}\vb[.5]\label{widetablesrc}
+\small
+\hrule
+\verbatiminput{widematrix}
+\end{sidewaysfigure}
+
+Centrování tabulky nemusí být vždy žádoucí. Vzhled stránky lze upravit posunem. Stránku připravíme
+bez centrování a vytiskneme, nebo zobrazíme v \xgv\ (tento program umožňuje odměřování).
+Předpokládejme, že chceme tabulku posunout o 27\,mm směrem k hornímu okraji stránky. Musíme tedy o
+tuto velikost zvětšit levý okraj plovoucího prostředí. Zařídíme to tím, že hned na jeho počátku
+nastavíme:
+
+\begin{verbatim}
+\begin{sidewaystable}[p]% začátek otočené tabulky
+\setlength{\leftskip}{27mm}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+Tento příkaz posune tabulku i standardní popisek, ale nebude správně fungovat při použití
+\xx\cmd{centeredcaption}.
+
+\pozor
+Všimněte si, že příkaz \xx\cmd{label} musí být uveden uvnitř plovoucího prostředí, k němuž se
+vztahuje, a to až za makrem \cmd{caption} nebo jeho alternativou definovanou v třídě \fn{cnbwp}.
+Pokud jej uvedete mimo toto prostředí nebo před makrem \cmd{caption}, bude se vztahovat k
+\cmd{section} či \cmd{subsection}, v níž se vyskytuje.
+
+\section{Předání dokumentu ke korektuře a~ke zveřejnění}\label{publish}
+Pravidla pro předávání dokumentů a k provádění korektur mohou být upravena Českou národní bankou. V
+této kapitole budou uvedeny obecné instrukce vycházející ze zdravého rozumu a ze zkušeností se
+sdílením dokumentů mezi počítači s různými operačními systémy v multilinguálním prostředí.
+
+\subsection{Příprava dokumentu k~odevzdání}\label{odevzdani}
+Při přípravě dokumentu k odevzdání je nutno mít na zřeteli, že jazykový korektor nemusí být
+expertem na \LaTeX, a dokonce vůbec nemusí mít žádnou distribuci \TeX{}u nainstalovánu. Je tedy
+nutno odevzdat soubor, který lze vytisknout běžnými snadno instalovatelnými programy, nejlépe tedy
+ve formátu PDF, v nouzi jako \ps.
+
+Při psaní dokumentu omezte počet příkazů \cmd{input} a \cmd{include}. Jejich nadměrné užívání vede
+spíše k nižší přehlednosti.
+
+V dokumentech nepoužívejte písmena s diakritickými znaménky. Je příliš mnoho kódóvání češtiny a
+slovenštiny a různé distribuce \TeX{}u nakládají s kódováním různě. Počítejte spíše s tím, že s
+dokumentem bude pracovat mírně poučený laik, jenž si s překódováním nemusí vědět rady. Diakritická
+znaménka tedy zadávejte vždy pomocí \TeX ových sekvencí.
+
+Všechny soubory, nutné pro sazbu dokumentu, musí být v jednom adresáři, nebo (raději výjimečně) v
+podadresářích adresáře s hlavním dokumentem. Příkaz
+
+\begin{verbatim}
+\includegraphics{d:/projects/figures/image1.eps}
+\end{verbatim}
+
+\noindent
+je špatný hned ze dvou důvodů:
+
+\begin{enumerate}
+\item Autor dokumentu může zapomenout, že nezbytbý soubor je v jiném adresáři, a zapomene jej
+přibalit.
+\item Osoba, zpracovávající dokument, může mít jinak rozdělený diskový prostor a příkaz pak bude
+hlásit, že požadovaný soubor nebyl nalezen.
+\end{enumerate}
+
+Uživatelé unixových systémů by měli odolat poušení použít v takových případech symbolické linky.
+Jednak se snadno stane, že k dokumentu nepřibalí soubory, ale jen symbolické linky, a kromě toho
+musí být dokument zpracovatelný i na souborovém systému, který symbolické linky nepodporuje.
+Použijete\?li podadresáře, zadávejte jména relativně, např.:
+
+\begin{verbatim}
+\includegraphics{figures/image1.eps}
+\end{verbatim}
+
+\noindent Vždy však uvažte, zda je vytváření podadresářů skutečně nezbytné. Uložení všech
+příbuzných souborů v jednom adresáři je obvykle pro nezasvěceného člověka přehlednější.
+
+\pozor
+The \TeX book uvádí, že jméno souboru je ukončeno znakem mezera. Vzhledem k oblíbenosti mezer
+firmou Microsoft existují distribuce, jež si s tím dovedou poradit. Je to však \textbf{velmi
+nestandardní rozšíření}, které nemusí fungovat ani na témže operačním systému s jinou distribucí
+\TeX{}u. Ještě horší problém představují názvy adresářů a souborů obsahující písmena s
+diakritickými znaménky. Jejich funkčnost závisí na příliš mnoha faktorech, nejen na distribuci
+\TeX{}u, ale i na nastavení locales v operačním systému. Použití takových jmen je nutno se vyhnout,
+neboť s vysokou pravděpodobností způsobí problémy.
+
+Všechny potřebné soubory je nutno zabalit do jediného archivu, a to i s adresářovou strukturou.
+Optimální je formát ZIP. Zejména v případě, kdy se dokument skládá z mnoha souborů, přidáme krátký
+informativní text v souboru pojmenovaném \fn{readme.txt}.
+
+\subsection{Provádění korektur}\label{korektury}
+Základní typografické pravidlo říká, že korektury se nikdy neprovádějí na obrazovce počítače, vždy
+se provádějí na vytištěném textu na papíře. Prvním krokem korektury je tedy vytištění dokumentu
+dodaného ve formátu PDF či \ps.
+
+Dokumenty určené pro zpracování v \LaTeX{}u jsou obyčejné textové soubory. Na jejich editaci
+nepotřebujeme žádný specializovaný program, ty jen ulehčují práci. Ve Windows je můžeme otevřít
+např. v programu \fn{notepad}.
+
+\TeX\ byl vytvořen v době, kdy se texty do počítače zadávaly na děrných štítcích. Proto nezáleží na
+tom, jak je text rozdělen na řádky a kolik mezer je mezi slovy. Důležité je, aby mezi odstavci byl
+vynechán prázdný řádek.
+
+Hlavní dokument může načítat jiné soubory pomocí příkazů \cmd{input} nebo \cmd{include}, přičemž
+jméno načítaného souboru je zadáno v parametru tohoto makra. Příponu \texttt{.tex} není nutno
+uvádět.
+
+Formátování textu se ovlivňuje příkazy, jež začínají zpětným lomítkem. Některé z nich mají
+argumenty zapsané ve složených, někdy v hranatých závorkách. Tyto příkazy nesmí být při korektuře
+změněny.
+
+\pozor
+Korektor smí opravovat pouze slova, která vidí ve vytištěné verzi. Nesmí zasahovat do formátovacích
+značek, neboť by to mohlo vážně poškodit dokument při následném zpracování. Nemá\?li korektor
+jistotu, zda smí něco v dokumentu opravit, je lepší, když opravu označí na papíře nebo v
+samostatném souboru a o její zanesení požádá autora.
+
+Jako zajímavá alternativa se nabízí provádění korektur v souboru PDF. Korektury je nutno povolit
+pomocí plné verze programu Adobe Acrobat\index{Acrobat}\index{Adobe Acrobat}, pro vlastní zápis
+korektur postačí Acrobat Reader\index{Acrobat Reader}.
+
+\section{Vzorové soubory}\label{vzor}
+Součástí tohoto manuálu je několik vzorových souborů. Hlavní šablona dokumentu je v souboru
+\xx\fn{cnbpaper.tex} a celý dokument je převeden do formátu PDF (soubor \xx\fn{cnbpaper.pdf})
+pomocí pdf\LaTeX{}u. Soubor ovšem lze zpracovat i běžným \LaTeX em a programem \fn{dvips}.
+
+Některé ukázky jsou uloženy v samostatných souborech, jednak proto, aby byla zaručena jejich
+konzistence s tímto návodem, a jednak proto, aby uživatel při psaní svého textu nemusel pracovat s
+dlouhým vzorovým dokumentem.
+
+Tabulka~\ref{numtable}, předvádějící zarovnání na desetinnou tečku, se nachází v souboru
+\xx\fn{numtable.tex}. V souboru není uveden příkaz \cmd{caption} ani plovoucí prostředí. Tyto
+příkazy najdete v hlavní šabloně dokumentu.
+
+Širokou tabulku~\ref{widetable} najdete v souboru \xx\fn{widematrix.tex}. V tomto případě soubor
+obsahuje též příkazy pro definici prostředí.
+
+Soubory \xx\fn{graf18.eps} a \xx\fn{graf18.pdf} jsou vektorové grafy z obrázku~\ref{vectbitfig}.
+Šablona používá balíček \xx\fn{ifpdf} pro zjištění, zda je používán pdf\LaTeX, a podle toho bude
+načten soubor ve správném formátu. Pokud není v distribuci balíček \fn{ifpdf} obsažen, předpokládá
+se, že pdf\LaTeX\ není k dispozici.
+
+Soubor \xx\fn{biblio.tex} obsahuje seznam literatury zapsaný pomocí maker z kapitoly~\ref{makra}.
+Celý výpis je uveden v \hyperref[priloha]{Příloze}.
+
+Soubor \xx\fn{cnbsample.bib} obsahuje bibliografickou databázi pro \BibTeX. Z tohoto
+souboru byl vygenerován výše zmíněný soubor \fn{biblio.tex}.
+
+Pokud budete používat soubor \fn{cnbpaper.tex} jako šablonu svého dokumentu, zamyslete se nad tím,
+které balíčky skutečně potřebujete. Nepotřebné příkazy \cmd{usepackage} vymažte. Je možné, že
+budete potřebovat nějaké další balíčky. Jedním z nich může být \xx\fn{amsmath}.
+
+\section{Změny, verze 2013.12}
+V prosinci 2013 byly provedeny tyto změny:
+\begin{enumerate}
+\item Zrušeny přepínače 11pt a 12pt pro nastavení velikosti písma v dokumentu.
+\item Změna způsobu zadávání autorů, změna syntaxe makra \cmd{author}.
+\item Zrušena makra \xx\cmd{shortauthor} a \xx\cmd{shorttitle}
+\item Změna použití makra \cmd{acknowledge}.
+\item Přidáno prostředí \texttt{abstrakt} pro český abstrakt.
+\item Automaticky zaveden balíček \fn{babel} pro aktivaci českých vzorů dělení v prostředí
+\texttt{abstrakt}.
+\item Úpravy formátování nadpisů podle nových požadavků.
+\item Implementována nová makra \cmd{Note} a \cmd{Source}.
+\item Upraveno formátování jmen autorů v bibliografickém stylu \fn{abbrvcnb}.
+\item Balíček \fn{times} nahrazen balíčkem \fn{mathptmx}.
+\item Aktualizován manuál.
+\end{enumerate}
+
+\appendix
+\section{P\v{r}\'iloha}\label{priloha}
+V příloze je uveden příklad všech typů prací zapsaných pomocí maker z kapitoly~\ref{makra} a jejích
+podkapitol. Položku \;note \ obvykle používat nebudete.
+
+Celý příklad je dostupný též v souboru \xx\fn{biblio.tex}.
+
+{\small
+\verbatiminput{biblio}}
+
+\printindex
+\end{document}