summaryrefslogtreecommitdiff
path: root/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
diff options
context:
space:
mode:
Diffstat (limited to 'Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex')
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex192
1 files changed, 105 insertions, 87 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
index 87eb21a924f..fa26b8e53ab 100644
--- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex
@@ -94,8 +94,8 @@ Pojďme společnými silami tomu odstranit případné mouchy a mušky.
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Všechna makra popsaná v této sekci nastavují změny ve fontech a dalších
-parametrech jen lokálně, takže po ukončení skupiny se nastavení vrací k původním
-hodnotám.
+parametrech jen lokálně, takže jsou-li ve skupině,
+za ní se nastavení vrací k původním hodnotám.
Makro "\typosize[<velikost fontu>/<řádkování>]" nastaví velikost textových i
matematických fontů a řádkování. Je-li některý z parametrů prázdný, makro
@@ -115,10 +115,10 @@ Začátek dokumentu tedy může vypadat takto:
\endtt
Makro "\typoscale[<faktor-font>/<faktor-řádkování>]" zvětší nebo zmenší velikost
-textových i matematických fontů resp. řádkování <faktor> krát aktuální
+textových i matematických fontů resp. řádkování <faktor>krát aktuální
velikost fontů resp. řádkování.
Faktor je celé číslo, přitom 1000 znamená
-jedničku (jako za slovem "scaled" v~příkazu "\font"). Je-li parametr
+faktor jedna ku jedné (jako za slovem "scaled" v~příkazu "\font"). Je-li parametr
prázdný, je to stejné, jako by byl roven 1000.
\begtt
@@ -217,7 +217,7 @@ K tomu slouží makro "\nl", které odřádkuje v místě použití (newline).
Toto makro se navíc v obsahu chová jako mezera.
Kapitola, sekce, podsekce se nečísluje, předchází-li "\nonum". Kapitola,
-sekce, podeskce se neobjeví v obsahu, předcházlí-li "\notoc".
+sekce, podsekce se neobjeví v obsahu, předcházlí-li "\notoc".
\label[cislovani]
\sec Další číslované objekty a odkazy na ně
@@ -226,7 +226,7 @@ sekce, podeskce se neobjeví v obsahu, předcházlí-li "\notoc".
Kromě kapitol, sekcí a podsekcí se automaticky číslují ještě rovnice a
popisky pod obrázky a pod tabulkami.
-Pokud na konci display módu je uvedeno
+Pokud je na konci display módu uvedeno
"\eqmark", tato rovnice bude číslovaná. Formát číslování je implicitně jediné
číslo uzavřené v kulaté závorce resetované při každém zahájení nové sekce.
Příklad: "$$ a^2 + b^2 = c^2 \eqmark $$" vytiskne
@@ -253,7 +253,7 @@ $$
Dalšími číslovanými objekty jsou popisky.
Popisek pod obrázky je potřeba uvést slovem "\caption/f" a popisek pod
-tabulkami slovem "\caption/t". Pak následuje text popisku ukončený
+nebo nad tabulkami slovem "\caption/t". Pak následuje text popisku ukončený
prázdným řádkem. Příklad:
\begtt
@@ -329,7 +329,7 @@ pomocí plain\TeX{}ového makra "\topinsert" resp. "\midinsert". Například:
Na automaticky číslované objekty je nutno se občas v textu odkazovat.
Protože dopředu nevíme, pod jakým číslem se rovnice, sekce, tabulka atd.
-vytiskne, je potřeba použít interní lejblíky k označkování odkazovaných
+vytiskne, je potřeba použít interní lejblíky k označení odkazovaných
objektů. K tomu slouží makro "\label[<lejblík>]", které musí předcházet
makru, jež generuje číslo. Není nutné, aby "\label" předcházel těsně danému
makru. Tedy například:
@@ -352,14 +352,14 @@ která shrnuje jistý druh závislosti.
Text z ukázky vytvoří zhruba toto: \uv{Nyní můžeme hovořit o sekci 2.1
na straně 13 nebo taky o rovnici (1) na straně 15. Dále bude
-potřeba upozornit na tabulku 1.3.1 na straně 42,
+potřeba upozornit na tabulku 5.3.1 na straně 42,
která shrnuje jistý druh závislosti.}
Jestliže se v textu vyskytují dopředné reference (tj. odkazujeme na objekt,
který ještě není vytištěn) nebo text odkazuje na stránky ("\pgref"), je nutné
-\TeX{}ovat dokument dvakrát.
+\TeX{}ovat dokument aspoň dvakrát.
-Pomocí "\label[<lejblík>]\wlabel[<text>]" se dá vytvořit kdekoli
+Pomocí "\label[<lejblík>]\wlabel{<text>}" se dá vytvořit kdekoli
obecný cíl <text>, na který je možné odkazovat makry
"\ref[<lejblík>]" nebo "\pgref[<lejblík>]".
@@ -427,13 +427,13 @@ doporučuji na stejnou hodnotu nastavit "\iindent".
Vertikální mezera nad a pod prostředím s odrážkami je řízena makrem
"\iiskip".
-\sec Tvorba obsahu
-%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+\sec Tvorba automaticky generovaného obsahu
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Makro "\maketoc" vytiskne v místě svého použití obsah dokumentu bez nadpisu,
jen jednotlivé řádky obsahu. Odsazení jednotlivých řádků je nastaveno na
násobky registru "\iindent". Často je potřeba dokument \TeX{}ovat vícekrát,
-než se obsah zjeví a než se stránkové číslice srovnají správně, protože po
+než se obsah zjeví a než se čísla stran srovnají správně, protože po
prvním zjevení obsahu se mohou stránky posunout jinam.
Titulek k obsahu by neměl být číslovaný a neměl by se zjevit v obsahu, takže
@@ -443,7 +443,7 @@ jej zapíšeme třeba pomocí
\nonum\notoc\sec Obsah
\endtt
-Tituly kapitol, sekcí a podsekcí zapisuje OPmac pro účely sestavení obsahu do
+Titulky kapitol, sekcí a podsekcí zapisuje OPmac pro účely sestavení obsahu do
externího souboru "*.ref". Může se stát, že uživatel v těchto textech
použije nějaké komplikované makro, které se pak v souboru \uv{rozsype} do
takového stavu, že nejde vzápětí přečíst. V takovém případě je potřeba
@@ -456,17 +456,21 @@ proti expanzi do "*.ref" souboru. Například OPmac deklaruje:
\endtt
%
a mnoho dalších. Není možné ale předvídat všechno, co může uživatel
-nacpat do titulu sekce nebo kapitoly. Pokud se tedy \uv{rozsype}
+nacpat do titulku sekce nebo kapitoly. Pokud se tedy \uv{rozsype}
REF soubor, je potřeba si tímto způsobem zabezpečit používané makro.
+Poznámka: Při přechodu na novější verzi OPmac se může stát, že REF soubor
+vygenerovaný starou verzí způsobí chyby při dalším zpracování. Pak je
+potřebné nejprve REF soubor smazat.
+
\sec Sestavení rejstříku
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Makro pro zanášení slov do rejstříku je navrženo s ohledem na optimalizaci
počtu úhozů na klávesnici. Autor už napsal své dílo, má daný termín
-odevzdání a nyní ho čeká úmorná práce vyhledávání slov v textu, které by
-měly přijít do rejstříku, a jejich vyznačování. Je třeba mu tuto práci co
+odevzdání a nyní ho čeká úmorná práce vyhledávání slov v textu, která by
+měla přijít do rejstříku, a jejich vyznačování. Je třeba mu tuto práci co
nejvíce usnadnit.
Pro zanesení slova do rejstříku slouží makro "\ii". Je to zkratka za
@@ -525,7 +529,7 @@ které naznačují, že se do rejstříku dává více slov:
%
Dostaneme totéž jako při "\ii lineární~prostor \ii vektorový~prostor "
a tato ukázka demonstruje ještě jednu věc: je-li potřeba do parametru "\ii"
-dostat mezeru, pište vlnku.
+dostat mezeru, pište vlnku nebo napište heslo uzavřené ve svorkách.
Pokud se v rejstříku objeví hesla skládající se z více slov, obvykle chceme,
aby u~hesla, které opakuje první slovo, se toto slovo
@@ -533,9 +537,9 @@ v rejstříku nevypisovalo opakovaně, ale
aby bylo nahrazeno pomlčkou. Například:
\par\nobreak
\medskip
-\hbox{\indent lineární podprostor 12, 16, 18, 29}\nobreak
-\hbox{\indent \space --- prostor 12, 16--32, 51}\nobreak
-\hbox{\indent \space --- závislost 18--20, 34}
+\hbox{\indent lineární podprostor \ 12, 16, 18, 29}\nobreak
+\hbox{\indent \space --- prostor \ 12, 16--32, 51}\nobreak
+\hbox{\indent \space --- závislost \ 18--20, 34}
\medskip
\noindent Při takovém požadavku pište místo vlnky mezi slovy lomítko. Příklad:
@@ -556,8 +560,8 @@ prostor/lineární. Aby se to nemuselo psát dvakrát, je k dispozici zkratka
Počet lomítek v hesle pro rejstřík není omezen. Můžete tedy vytvořit
víceúrovňový rejstřík. Nicméně je třeba vědět, že zkratka "@" nevytváří
-všechny permutace, ale jen prohazuje první údaj před lomítkem se všemi
-ostatními. Takže "\ii a/b/c,@" je totéž jako "\ii a/b/c" "\ii b/c/a".
+všechny permutace, ale jen přesune první údaj před lomítkem za všechny
+ostatní. Takže "\ii a/b/c,@" je totéž jako "\ii a/b/c" "\ii b/c/a".
Samotný rejstřík vznikne v místě příkazu "\makeindex". Rejstřík obsahuje
data z předchozího zpracování dokumentu \TeX{}em, takže je potřeba
@@ -587,7 +591,7 @@ Funkci si vysvětlíme na příkladu:
\iis věta/o~neúplnosti/Goedelova {věta/o~neúplnosti/G\"odelova}
\endtt
%
-Lze pak psát "\ii relax" nebo "\ii chikvadrat" nebo
+Lze pak psát "\ii relax", "\ii chikvadrat" nebo
"\ii Goedelova/věta/o~neúplnosti,@".
OPmac abecedně řadí podle těchto hesel, ale když dojde
na potřebu heslo vytisknout do rejstříku, vytiskne místo těchto hesel
@@ -596,8 +600,7 @@ který je uveden na pravé straně slovníku.
Příklad ukazuje, že tím lze
řešit nejen tisk hesel, která je potřeba ošetřit
speciálními makry (v příkladu slovo relax), ale také
-výjimky abecedního řazení (písmeno "\"{\tt\char`\"o}
-nemáme v české abecedě, kdoví, kam by se to zařadilo).
+výjimky abecedního řazení.
%
Slovník výjimek je možný zapsat kamkoli před "\makeindex",
typicky se píše na začátek dokumentu.
@@ -625,8 +628,8 @@ Takže třeba "\ii Ernst~@~Young" pro řazení a
\sec Barvy, vodoznaky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
-Makra uvedená v této sekci nastavují barvy jen při použití pdf\TeX{}u a při
-výstupu do PDF. Jinak tato makra neudělají nic.
+Makra uvedená v této sekci nastavují barvy jen při přímém
+vytváření do PDF. Takže při výstupu do DVI tato makra neudělají nic.
%
Barvu textu můžete nastavit pomocí přepínačů
{\localcolor\Blue "\Blue"},
@@ -639,48 +642,53 @@ Barvu textu můžete nastavit pomocí přepínačů
{"\White"},
{\localcolor\Grey "\Grey"},
{\localcolor\LightGrey "\LightGrey"} a
-{"\Black"}. Je potřeba si uvědomit, že tyto
-přepínače pracují globálně nezávisle na skupině uvnitř boxu i mimo, prostě
-kdekoli. Barvu jinou než černou je potřeba nakonec vypnout přepínačem
-"\Black". Pokud barvu jinou než černou zapnete na některé stránce a text v
-této barvě přeteče do stránek dalších, při opakovaném \TeX{}ování se objeví
-správná barva i na následujících stránkách. Tuto skutečnost si totiž
-\TeX{} musí ujasnit prostřednictvím pomocného souboru s odkazy.
-
-Společně s barvou textu tyto přepínače zapínají i barvu větších ploch
-vytvořených pomocí "\hrule" a "\vrule". Ve specifikaci formátu PDF je
-nicméně ještě jeden přepínač barev nezávislý na barvě textu a větších ploch.
-Jsou to barvy linek, které mají tloušťku menší než 1~bp. Tento \uv{druh
-barvy} se přepíná stejnými přepínači "\Blue", ..., "\Black" ovšem
-před tímto přepínačem musí bezprostředně předcházet slovo "\linecolor".
-Takže "\linecolor\Red" zapne barvu linek na červenou, ale barva textu
-zůstane původní. Nebo "\Black" vrátí do normálu barvu textu, zatímco
-"\linecolor\Black" způsobí, že také linky budou dále černé.
+{"\Black"}.
+
+Implicitně tyto přepínače pracují globálně nezávisle na \TeX{}ové skupině.
+Barvu jinou než černou je pak potřeba ukončit explicitním přepínačem
+"\Black". Toto chování je možné změnit uvedením příznaku "\localcolor".
+Tento příznak je možné nastavit globálně (například na začátku dokumentu)
+nebo lokálně uvnitř skupiny. Při globálním nastavení se sazba vrací
+k~původní barvě za všemi \TeX{}ovými skupinami
+a při lokálním nastavení se k původní barvě vrací sazba
+za skupinou začínající příznakem "\localcolor" (a za všemi vnořenými skupinami).
+Příklad:
\def\podbarvi#1#2#3{\setbox0=\hbox{#3}\leavevmode
{\localcolor\rlap{#1\strut\vrule width\wd0}#2\box0}}
+\begtt
+Černý {\localcolor \Blue modrý {\Green zelený \Red červený} modrý} černý.
+\endtt
+%
+Další příklad vytvoří \podbarvi\Yellow\Brown{podbarvený text:}
+
+\begtt
+\def\podbarvi#1#2#3{\setbox0=\hbox{#3}\leavevmode
+ {\localcolor\rlap{#1\strut\vrule width\wd0}#2\box0}}
+ \podbarvi\Yellow\Brown{Tady je hnědý text na žlutém pozadí.}
+\endtt
+
+V původní verzi OPmac bylo možné rozlišovat barvy tenkých linek a písma.
+Tuto vlastnost jsem opustil od verze Dec.~2014. Zdůvodnění najdete v
+technické dokumentaci.
+
Kromě uvedených barevných přepínačů si můžete \uv{namíchat} v režimu CMYK
i barvy vlastní. Stačí se inspirovat, jak jsou uvedené přepínače
definovány:\par\nobreak
\begtt
-\def\Red{\setcmykcolor{0.0 1.0 1.0 0}}
+\def\Red{\setcmykcolor{0 1 1 0}}
\def\Brown{\setcmykcolor{0 0.67 0.67 0.5}} ...
\endtt
-Uvnitř skupiny, která se nerozpadne do více stránek, je možno před přepnutím
-barvy použít "\localcolor". \TeX{} si v místě tohoto příkazu
-zapamatuje aktuální barvu a po ukončení
-skupiny se k ní automaticky vrátí.
-Následuje příklad, kterým vytvoříme \podbarvi\Yellow\Brown{podbarvený text:}
+Aktuální barvu ve formě čtyř čísel CMYK je možné přečíst z makra
+"\currentcolor" například pomocí
+"\let\savedcolor=\currentcolor" a později je možné se k této barvě
+vrátit pomocí "\setcmykcolor\savedcolor".
-\begtt
-\def\podbarvi#1#2#3{\setbox0=\hbox{#3}\leavevmode
- {\localcolor\rlap{#1\strut\vrule width\wd0}#2\box0}}
- \podbarvi\Yellow\Brown{Tady je hnědý text na žlutém pozadí.}
-\endtt
+\medskip
{\bf Vodoznakem} je míněn šedý text opakující se na každé stránce,
který je vytištěn pod obvyklým textem. Například OPmac nabízí makro
"\draft", které způsobí, že každá stránka obsahuje šikmo napsaný veliký šedý
@@ -800,7 +808,7 @@ odsazení.
Je-li před zahájením "\begtt" nastaven registr "\ttline" na nezápornou
hodnotu, bude makro číslovat řádky. První řádek má číslo "\ttline+1"
-a po práci makra se registr "\ttbline" posune na číslo posledního
+a po práci makra se registr "\ttline" posune na číslo posledního
vytištěného řádku. Takže v~dalším prostředí "\begtt" ... "\endtt"
číslování pokračuje tam, kde přestalo. Implicitně je "\ttline=-1",
takže číslování neprobíhá.
@@ -852,7 +860,7 @@ makrosouborů. Důvod: "\activettchar" nastavuje <znak> jako aktivní, což mů
čtení souborů maker vadit. Není taky rozumné aktivovat znak pro derivaci nebo jiný
v~textu používaný znak.
-Verbatim listingy je možné tisknout z externího souboru. Například
+Verbatim výpisy je možné tisknout z externího souboru. Například
\begtt
\verbinput (12-42) program.c
@@ -866,7 +874,7 @@ Parametry v kulaté závorce mohou vypadat také takto:
\verbinput (-60) program.c % výpis od začátku souboru do řádku 60
\verbinput (61-) program.c % výpis od řádku 61 do konce souboru
\verbinput (-) program.c % výpis celého souboru
-\verbinput (70+10) program.c % čtení od řádku 70, přečteno bude 10 řádků
+\verbinput (70+10) program.c % výpis od řádku 70, tiskne 10 řádků
\endtt
V dalších ukázkách OPmac čte od řádku, který následuje za naposledy
@@ -875,8 +883,8 @@ přečteným řádkem souboru z předchozího volání "\verbinput". Je-li soubo
řádek je označen v komentářích jako "n".
\begtt
-\verbinput (+10) program.c % čtení deseti řádků od řádku n
-\verbinput (+) program.c % čtení od řádku n do konce souboru
+\verbinput (+10) program.c % výpis deseti řádků od řádku n
+\verbinput (+) program.c % výpis od řádku n do konce souboru
\vebrinput (-5+7) program.c % vynechá 5 řádků, od n+5 tiskne dalších 7
\verbinput (-3+) program.c % vynechá 3 řádky, tiskne do konce souboru
\endtt
@@ -902,7 +910,7 @@ OPmac v makru "\table{<deklarace>}{<data>}". Příklad:
\begtt
\table{||lc|r||}{\crl
- Měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em
+ měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em
leden & noťas & 14 kKč \cr
únor & skejt & 2 kKč \cr
červenec & jachtička & 3,4 MKč \crl}
@@ -912,7 +920,7 @@ Uvedený příklad povede na následující výsledek:
\medskip
\hfil\table{||lc|r||}{\crl
- Měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em
+ měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em
leden & noťas & 14 kKč \cr
únor & skejt & 2 kKč \cr
červenec & jachtička & 3,4 MKč \crl}
@@ -1022,10 +1030,10 @@ TBN, kapitolu čtvrtou.
Makro "\inspic <jméno>.<přípona><mezera>" vloží obrázek. Je-li předem nastaven
registr "\picw", má obrázek požadovanou šířku.
-Implicitní hodonta registru je 0\,pt, což znamená, že bude obrázek vložen
+Implicitní hodnota registru je 0\,pt, což znamená, že bude obrázek vložen
ve své přirozené velikosti. Analogicky lze nastavit výšku obrázku registrem
"\picheight".
-Přípony souboru s obrázkem mohou být: "png", "jpg", "jbig2", "pdf".
+Přípony souboru s obrázkem mohou být "png", "jpg", "jbig2", "pdf".
Obrázek je vyhledán v adresáři "\picdir". Toto makro je implicitně prázdné,
tj. obrázek je vyhledán v aktuálním adresáři.
@@ -1045,7 +1053,7 @@ do PDF dokumentu jen jednou pdf\TeX{}ovým příkazem "\pdfximage" a dále
opakovat jeho zobrazení na různých místech dokumentu pomocí "\pdfrefximage".
Dokumentace k pdf\TeX{}u řekne víc.
-Makro "\inspic" pracuje jen v pdf\TeX{}u při výstupu do PDF. Pokud máte
+Makro "\inspic" pracuje jen při výstupu do PDF. Pokud máte
nastaven výstup do DVI,
můžete použít makro "epsf.tex". Vzhledem k omezeným možnostem (obrázek jen
ve formátu EPS) není tento způsob práce s obrázky v makru OPmac podporován.
@@ -1106,14 +1114,13 @@ třetí:
\bigskip\bigskip
-
\sec Poznámky pod čarou a na okraji
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
{\bf Poznámku pod čarou}
vytvoříte pomocí "\fnote{<text>}". V místě tohoto zápisu
v textu se objeví automaticky generovaná značka a pod čarou dole na stránce
-je tato značka zopakovaná a vedle ní je <text>.
+je tato značka zopakována a vedle ní je <text>.
Značka je implicitně definovaná jako číslo v exponentu
následované závorkou. Číslování poznámek je na každé stránce započato
@@ -1144,11 +1151,11 @@ Příklad:
\begtt
{\typoscale[/1200]\table{||lc|r||}{\crl
- Měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em
+ měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em
leden & noťas\fnotemark1 & 14 kKč \cr
únor & skejt\fnotemark2 & 2 kKč \cr
červenec & jachtička\fnotemark3 & 3,4 MKč \crl}}
-\par\nobreak \fnotetext{notebook}\fnotetext{scateboard}\fnotetext{jachta}
+\par\nobreak \fnotetext{notebook}\fnotetext{skateboard}\fnotetext{jachta}
\endtt
%
Čísla za slovy "\fnotemark" je třeba psát od jedné v každé tabulce/boxu.
@@ -1188,7 +1195,7 @@ nahoru. Při záporné hodnotě se posune dolů. Například
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
{\bf Odkazy.}
-Pomocí "\cite[<lejblík>]" nebo "\cite[<lejbík1>,<lejblík2>,<lejblík3>]"
+Pomocí "\cite[<lejblík>]" nebo "\cite[<lejblík1>,<lejblík2>,<lejblík3>]"
atd. vytvoříme v~textu odkazy na položky v seznamu literatury. V
seznamu literatury je třeba uvést záznamy, které mají odkazované lejblíky.
Tyto záznamy dostanou v seznamu automaticky vygenerovaná čísla a sekvence
@@ -1238,16 +1245,16 @@ Jednotlivé způsoby jsou níže probrány podrobněji.
\par\nobreak
\begtt
-\bib [tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 1997.
+\bib [tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 2001.
\bib [tst] Petr Olšák. {\it Typografický systém \TeX.}
- 269~s. Praha: CSTUG, 1995.
+ 300~s. Brno: Konvoj, 2000.
\endtt
%
Výše uvedená ukázka dá následující výstup:
\medskip
-\bib[tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 1997.
+\bib[tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 2001.
\bib[tst] Petr Olšák. {\it Typografický systém \TeX.}
- 269~s. Praha: CSTUG, 1995.
+ 300~s. Brno: Konvoj, 2000.
\medskip
Je možné použít rozšířený způsob zápisu
"\bib [<lejblík>] = {<značka>} <text záznamu>". Údaj "<značka>" se
@@ -1255,8 +1262,8 @@ použije do odkazů při zapnutém "\nonumcitations". Kolem rovnítka musejí b
Například:
\begtt
-\bib [tbn] = {Olšák, 1997}
- OLŠÁK, P. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 1997.
+\bib [tbn] = {Olšák, 2001}
+ OLŠÁK, P. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 2001.
\endtt
\medskip\noindent
@@ -1290,7 +1297,7 @@ pokyny pro Bib\TeX{} do souboru "<dokument>.aux" a zjistí, že soubor
WARNING: .bbl file doesn't exist. Use the ``bibtex <dokument>'' command.
\endtt
-Přejděte tedy na příkazový řádek a napíšeme "bibtex <dokument>". Tím se
+Přejděte tedy na příkazový řádek a napište "bibtex <dokument>". Tím se
spustí program Bib\TeX{}, který přečte ze souboru "<dokument>.aux" vstupní
pokyny (kterou otevřít ".bib" databázi, který ".bst" styl a jaké lejblíky
jsou požadovány) a na základě toho vygeneruje soubor "<dokument>.bbl", který
@@ -1376,7 +1383,7 @@ podle různých stylů různé soubory typu "mybbl-plain.bbl",
\noindent
{\bf Přímé čtení ".bib" databáze} je možné po "\input opmac-bib.tex".
Tato přídavná makra navíc používají externí balíček na čtení ".bib" souborů
-"librarian.tex" od Paula Isamberta. Užití je podobné, jako při "\usebbl":
+"librarian.tex" od Paula Isamberta. Užití je podobné jako při "\usebbl":
\begtt
\usebib/c (<style>) <bib-báze> % řadit podle pořadí citace (c=cite),
@@ -1394,7 +1401,7 @@ představ. Více informací je na konci souboru "opmac-bib.tex".
\noindent
{\bf Formátování seznamu literatury} je řízeno makrem "\printbib",
které je vloženo na začátek každé položky v seznamu.
-Implicitní hodnota makra tiskne čísla položek do
+Implicitně makro tiskne čísla položek do
hranatých závorek a při použití "\nonumcitations" předsadí první řádek
položky a nepřidává nic. Makro může využít "\the\bibnum" pro tisk
čísla nebo "\the\bibmark" pro tisk značky (při "\nonumcitations").
@@ -1471,7 +1478,7 @@ je možné použít následující globální přepínače:
Plain\TeX{} nastavuje levý okraj 1~in a šířku sazby ("\hsize") nastavuje
tak, aby i pravý okraj při formátu papíru \uv{letter} byl 1\,in. Také horní a
-dolní okraj (do kterého přesahuje záhlaví a stránková číslice) jsou
+dolní okraj (do kterého přesahuje záhlaví a čísla stran) jsou
nastaveny na 1~in při formátu papíru \uv{letter} a tím je určena výška sazby
("\vsize"). \csplain{} dělá totéž, tj. okraje jsou 1~in, ale formát papíru
je~A4.\fnote
@@ -1504,14 +1511,25 @@ s~výškou sazby "\vsize". Například
% \hsize, \vsize beze změny.
\endtt
-Uživatel může před použitím "\margins" definovat vlastní <formát> papíru pomocí
-příkazu "\sdef{pgs:<formát>}{(<šířka>,<výška>)<jednotka>}".
-Opmac například implicitně definuje:
+Údaj "<formát>" může být též ve tvaru "(<šířka>,<výška>)<jednotka>", kde
+"<jednotka>" je nepovinná a pokud chybí, použije se jednotka za údaji s
+okraji. Tedy třeba
\begtt
-\sdef{pgs:a4}{(210,297)mm} \sdef{pgs:letter}{(8.5,11)in}
-\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} \sdef{pgs:a4l}{(297,210)mm}
+\margins/1 (100,200) (7,7,7,7)mm
\endtt
+%
+deklaruje papír o rozměru 100$\times$200\,mm a s okraji 7\,mm po každé
+straně. Mezery před a za údajem "<formát>" nelze vynechat.
+
+Uživatel může také před použitím "\margins" definovat vlastní <formát> papíru pomocí
+příkazu "\sdef{pgs:<formát>}{(<šířka>,<výška>)<jednotka>}".
+%Opmac například implicitně definuje:
+%
+%\begtt
+%\sdef{pgs:a4}{(210,297)mm} \sdef{pgs:letter}{(8.5,11)in}
+%\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} \sdef{pgs:a4l}{(297,210)mm}
+%\endtt
Celou sazbu na úkor okrajů je možno zvětšit/zmenšit příkazem
"\magscale[<factor>]". Například "\magscale[500]" zmenší sazbu na polovinu.