summaryrefslogtreecommitdiff
path: root/Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex
diff options
context:
space:
mode:
Diffstat (limited to 'Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex')
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex1554
1 files changed, 1554 insertions, 0 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex b/Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex
new file mode 100644
index 00000000000..fabbc439a20
--- /dev/null
+++ b/Master/texmf-dist/doc/cslatex/base/prvni.tex
@@ -0,0 +1,1554 @@
+
+% První setkání s TeXem
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+% (C) 1999 Petr Olšák
+
+% format: csplain, kódování ISO-8859-2
+
+% Tento dokument můžete vytisknout pro vlastní potřeby nebo jej
+% elektronicky dále šířit v nezměněné podobě jako soubory prvni.tex,
+% prvni.ps a prvni.pdf
+
+\chyph
+\magnification\magstep1
+\advance\vsize by\baselineskip
+
+%% Varianta pro pdftex
+\ifx\pdfoutput\undefined
+ \def\zalozka#1{}
+\else
+ \def\zalozka#1{%
+ \advance\secnum by1
+ \pdfdest num\secnum fitbh
+ {\let~=\space \def\TeX{TeX}%
+ \pdfoutline goto num\secnum count 0 {#1}}}
+ \pdfinfo{
+ /Author (Petr Olsak)
+ /CreationDate (D:19990328)
+ /ModDate (D:19990328)
+ /Creator (TeX)
+ /Producer (pdfTeX)
+ /Title (Prvni setkani s TeXem)
+ /Subject (manual)
+ /Keywords (TeX) }
+ \pdfcatalog{/PageMode /UseOutlines}
+ \pdfcompresslevel=9
+\fi
+
+%% Vzhled dokumentu
+\parindent=11pt
+\lineskiplimit=-4pt
+\emergencystretch=2em
+\raggedbottom
+
+%% Deklarace registrů
+\newcount\bibnum
+\newcount\footnum
+\newcount\secnum
+
+% Fonty
+\input cpalatin
+\font\tentt=cstt10 \hyphenchar\tentt=-1
+\font\cmit=csti10
+\font\mflogo=logo10
+\font\showtt=cstt9
+\font\tencsr=csr10
+\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep2
+\font\bigfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep5
+\font\scriptm=\fontname\tenrm\space at7pt
+\scriptfont0=\scriptm
+
+%% Základní makra
+\def\sekce #1\par{\removelastskip\bigskip
+ \zalozka{#1}
+ \noindent{\titulfont #1}\par\nobreak\medskip}
+\def\bod{\item{$\triangleright$}}
+\def\bib{\parindent=22pt\global\advance\bibnum by1
+ \par\hang\indent\llap{[\the\bibnum]\hskip11pt}\ignorespaces}
+
+%% Čárka místo tečky v matematice:
+\mathcode`\.="013B
+\def\doteq{\buildrel\hbox{.}\over=}
+
+%% Verbatim prostředí \begtt...\endtt, "...".
+{\obeyspaces \gdef\activespace{\obeyspaces\let =\ }}
+\def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials}
+\def\begtt{\medskip\hbox\bgroup\vrule\vbox\bgroup\hrule
+ \smallskip\bgroup \setverb \catcode`\"=12 \activespace
+ \baselineskip=.9\baselineskip
+ \def\par{\leavevmode\strut\endgraf}
+ \obeylines \startverb}
+{\obeylines \catcode`\|=0 \catcode`\\=12
+ |gdef|startverb#1^^M#2\endtt{%
+ |showtt#2|egroup|smallskip|hrule|egroup|vrule|egroup|medskip}}
+\def\"{"} \catcode`\"=13
+\def"{\leavevmode\hbox\bgroup\let"=\egroup\setverb\obeyspaces\tt}
+
+%% Prostředí ukázek
+\def\beguk{\medskip\hbox\bgroup\vrule\vbox\bgroup\hrule\medskip
+ \leftskip=\parindent \rightskip=\parindent \relax}
+\def\enduk{\medskip\hrule\egroup\vrule\egroup\medskip}
+
+%% Tabulky
+\def\begtable{$$\vbox\bgroup
+ \let\par=\cr \obeylines \halign\bgroup &##\hfil\qquad\cr}
+\def\endtable{\egroup\egroup$$}
+\abovedisplayskip=\abovedisplayshortskip
+\def\tabline{\noalign{\smallskip\hrule}}
+\def\.{\hphantom{0}}
+
+%% Výčtová prostředí
+\def\begitems{\medskip\bgroup}
+\def\enditems{\par\egroup\medskip}
+
+%% Loga
+\def\LaTeX{L\kern-.36em\raise.5ex\hbox{\sevenrm A}\kern-.12em\TeX}
+\def\CS{$\cal C\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{$\cal S$}\kern-.075em $}
+\def\mf{{\mflogo META}\-{\mflogo FONT}}
+\def\AMS{$\cal A\kern-.166em\lower.5ex\hbox{$\cal M$}\kern-.075em S$}
+\def\twoe{$2_{\textstyle\varepsilon}$}
+
+%% Poznámky pod čarou
+\let\orifootnote=\footnote
+\def\footnote{\global\advance\footnum by1\orifootnote{$^{\the\footnum}$}}
+
+%% Pomocné
+\def\url#1{{\tt #1}}
+\let\pp=\noindent
+\let\,=\thinspace
+
+%% Titulní strana
+\bgroup \nopagenumbers \pageno=0
+\null\vfill
+{\baselineskip=40pt
+\centerline{\bigfont První setkání s~\TeX{}em}
+\centerline{\bigfont Petr Olšák}
+}
+\vskip 0pt plus2fill\break
+\parindent=0pt \parskip=\bigskipamount
+\null\vfil
+Autor programu \TeX{} je profesor Donald Knuth.
+\par
+\TeX{} je ochranná známka American Mathematical Society.
+\par
+Ostatní v manuálu použité názvy programových produktů, firem
+apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými
+známkami příslušných vlastníků.
+\vfill
+Copyright $\copyright$ RNDr. Petr Olšák, 1999
+\par
+Tento text si můžete vytisknout pro vlastní potřeby. Je k~dispozici
+společně s~balíkem \CS\TeX{} na
+\url{ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc}
+ve zdrojovém textu ({\tt prvni.tex}), PostScriptu ({\tt prvni.ps}) a ve
+formátu PDF ({\tt prvni.pdf}). Můžete jej také distribuovat, ale pouze
+v~nezměněné elektronické podobě.
+\bigskip\break
+\egroup
+\pageno=1
+
+
+
+\sekce Úvod
+%%%%%%%%%%%
+
+Tento manuál je koncipován jako \uv{první seznámení s~programem \TeX{}%
+ \footnote{Název \TeX{} se čte \uv{tech}, nikoli \uv{teks}.}
+na jeden večer}. Měl by umožnit začátečníkovi porozumět
+základním principům \TeX{}u. Manuál obsahuje ukázku jednoduchého dokumentu,
+který by si měl čtenář sám přepsat do svého počítače a na něm \TeX{}
+vyzkoušet. Je to dobrý první krok do pestrého světa tohoto programu plného
+zajímavých možností. Ukázka by měla též naznačit užitečnost dobrého návrhu
+značkování vstupního textu tak, aby byl oddělen obsah dokumentu od jeho
+formy. Předvedená ukázka také ilustruje základní principy rozšíření \TeX{}u
+(plain nebo \LaTeX). Tím může uživatel hned na prvním dokumentu rozhodnout,
+které \TeX{}ové rozšíření je bližší jeho srdci a podle toho vybrat další
+literaturu pro doplňující studium.
+
+Předpokládáme, že čtenář má určité důvody proč použít \TeX{}, takže se zde
+nebudeme zdržovat výčtem jeho výhod, rozepisovat obšírně jeho historii a
+nebudeme polemizovat o~užitečnosti či neužitečnosti dávkového či
+interaktivního systému na přípravu sazby.
+
+
+\sekce \TeX\ a jeho okolí
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+\TeX{} je formátor. Je to program, kterému předložíme vstupní text
+dokumentu v~\uv{holé} textové podobě doplněný textovými
+značkami, které vymezují strukturu dokumentu nebo dávají \TeX{}u pokyny
+o~způsobu formátování dokumentu. Bývá obvyklé (ale není to nutné)
+pojmenovat tento soubor s~použitím přípony {\tt.tex}, například
+\hbox{\tt dokument.tex}. Na výstupu pak po zpracování \TeX{}em dostaneme
+tzv.~{\tt dvi} soubor%,
+ \footnote{odvozeno z~anglického \uv{device independent}~-- na
+ zařízení nezávislý},
+který obsahuje definitivní informace o~použitých fontech a o~umístění
+jednotlivých znaků na stránce. Tento soubor má název odvozený od názvu
+vstupního souboru, ale má příponu {\tt.dvi}. Lze jej prostřednictvím
+vhodného programu prohlédnout na obrazovce (vidíme, jak bude dokument
+skutečně vypadat), nebo jej vytisknout na tiskárně.
+
+\TeX{} tedy čte na svém vstupu soubor s~dobře definovanou syntaxí jazyka
+značek a na výstupu je rovněž soubor s~úplným popisem sazby. \TeX{}
+jako takový je nezávislý na operačním systému. Vývoj samotného \TeX{}u
+je zastaven, takže pro uživatele nehrozí nebezpečí vzniku dalších
+nekompatibilních verzí. Další programy \uv{okolo \TeX{}u} tvoří
+dohromady tzv.~implementaci \TeX{}u a umožní s~\TeX{}em rozumným
+způsobem pracovat.
+
+Začínající uživatel se samozřejmě hlavně ptá po způsobu, jak může
+v~konkrétním operačním systému s~konkrétní \TeX{}ovou implementací
+s~tímto programem pracovat, jak jej spustit, jakými tlačítky se ovládá
+textový editor, jaké nabídky jsou k~dispozici, co nad kterým obrázkem udělá
+myš. Ptá se tedy po uživatelském rozhraní. Jednotlivé manuály o~\TeX{}u
+tradičně odkazují na tzv.~\uv{místní příručku} (Local Guide), která by
+měla toto rozhraní popisovat. Tato příručka je závislá na použitém
+operačním systému, na použité implementaci \TeX{}u, na vybraném textovém
+editoru a někdy též na administrátorovi systému, který konfiguruje některé
+věci specificky pro větší pohodlí uživatelů. Ani v~tomto manuálu nejsou
+uvedeny podrobnosti o~uživatelském rozhraní.
+
+V~graficky orientovaných operačních systémech je většinou možné otevřít
+současně v~jednom okénku textový editor, ve kterém uživatel píše nebo
+modifikuje vstupní text a ve vedlejším okénku prohlížeč výstupního
+{\tt dvi} souboru. Po modifikaci vstupního textu a spuštění \TeX{}u
+(nejlépe klávesovou zkratkou přímo z~editoru) se během pár sekund
+projeví změna v~prohlížeči výsledného dokumentu.
+
+Textový editor, ve kterém připravujeme nebo modifikujeme vstupní texty
+dokumentů, nesmí ukládat na disk žádné skryté formátovací informace
+implementované jen pro tento editor (jako například změna fontu, měkké
+konce řádku apod.). To dělají tzv.~textové procesory, na které v~případě
+práce s~\TeX{}em většinou nepoužíváme.
+
+Zvyklosti ve značkování dokumentu jsou vesměs závislé na použitém {\it
+formátu} \TeX{}u, který modifikuje jeho chování. Říkáme, že je
+dokument napsán ve formátu {\it \LaTeX}, pokud je někde na začátku
+vstupního textu dokumentu uvedena značka "\documentclass" nebo
+"\documentstyle". Pokud tam tuto značku nenajdeme, můžeme
+předpokládat, že je dokument napsán ve formátu {\it plain}, v~případě
+česky psaného dokumentu pak ve formátu {\it csplain}. Tento manuál je
+například napsán ve formátu csplain a je uložen v~souboru
+{\tt prvni.tex}. Může se stát, že nějaký dokument je napsán ve formátu
+\AMS\TeX{} nebo v~jiném méně používaném formátu. Tím se ale zde nebudeme
+zabývat. Rozdíl mezi plainem a \LaTeX{}em a smysl použití formátů vyplyne
+až z~dalšího textu.
+
+Následující tabulka předpokládá, že pracujeme
+v~operačním systému, který umožňuje uživateli zadávat pokyny z~příkazového
+řádku. Tím nevylučujeme, že nelze některé popisované činnosti implementovat
+do nějaké uživatelské nabídky konkrétního uživatelského rozhraní.
+Předpokládáme, že jsme připravili vstupní text dokumentu do souboru
+{\tt dokument.tex}.
+
+\begtable
+ příkazový řádek & komentář
+ \tabline
+ "tex dokument" & anglický dokument, formát plain
+ "csplain dokument" & český nebo slovenský dokument, formát csplain
+ "latex dokument" & formát \LaTeX, jazyk je deklarován v~dokumentu
+ "cslatex dokument" & modifikovaný \LaTeX{} pro češtinu a slovenštinu
+\endtable
+
+Všimneme si, že v~příkazovém řádku píšeme za jméno formátu název vstupního
+souboru a že příponu {\tt.tex} nemusíme psát. Dobře instalovaná
+implementace \TeX{}u by měla podle jména formátu spustit \TeX{} modifikovaný
+právě tímto formátem.
+
+Pokud nemáte ve své implementaci \TeX{}u formát csplain, je to špatné
+znamení. Nebudete totiž schopni zpracovat ani tento manuál ani
+ukázku, která je v~něm obsažena. V~takovém případě doporučujeme
+poohlédnout se po \CS\TeX{}u, který najdete například na
+\url{http://math.feld.cvut.cz/olsak/cstex}.
+
+K~prohlédnutí dokumentu se používají různé programy (tzv.~dvi~prohlížeče).
+Volba prohlížeče závisí na použitém operačním systému a na implementaci
+\TeX{}u. V~UNIXu je nejčastější program {\tt xdvi} (stačí napsat
+"xdvi dokument"). V~MS Windows se používá {\tt windvi}, {\tt dviwin}
+nebo {\tt yapp}. V~DOSu se stekáme nejčastěji s~programem {\tt dviscr}
+z~implementace em\TeX{}. Pro OS/2 má em\TeX{} \uv{okenní} variantu
+prohlížeče {\tt dvipm}.
+
+Na PostScriptovou tiskárnu vytiskneme dokument programam {\tt dvips},
+příkazový řádek: "dvips -Ptiskarna dokument". Nemáme-li PostScriptovou
+tiskárnu, většinou před ní předřadíme Ghostscript, což je volně
+dostupný konvertor z~PostScriptu. Někdy lze též najít ovladač pro
+tiskárnu přímo v~příslušné \TeX{}ové implementaci.
+
+
+\sekce Jdeme na to
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Nejprve zkusíme v~nějakém textovém editoru vytvořit soubor {\tt pokus.tex},
+který obsahuje zkušební větu:
+
+\begtt %--------------------------------------------------------------
+Ahoj světe!
+\bye
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+Pokud zpracujeme tento soubor \TeX{}em s~formátem csplain
+(připomínáme, že je možné použít povel {\tt csplain pokus}),
+dostaneme výstupní soubor {\tt pokus.dvi}. Navíc
+\TeX{} uloží informaci o~zpracování do souboru {\tt pokus.log}. Výsledný
+{\tt dvi} soubor si můžeme prohlédnout prohlížečem. Dostaneme
+očekávaný výsledek:
+
+\beguk %-------------------------------------------------------------
+\tencsr Ahoj světe!
+\enduk %-------------------------------------------------------------
+
+\pp Přitom dole na stránce je ještě vytištěno číslo strany:~1.
+
+Pokud zkusíme tentýž soubor zpracovat \TeX{}em s~formátem plain
+(příkazový řádek {\tt tex pokus}), výstup bude zmršený: \uv{Ahoj svte!}.
+Vidíme, že textový soubor s~akcenty nelze jednoduše vnutit originálnímu
+americkému \TeX{}u, ale místo formátu plain je potřeba použít modifikovaný
+csplain.
+
+Kdybychom chtěli tentýž soubor zpracovat \TeX{}em s~formátem \LaTeX{}
+(krátce říkáme, že soubor zpracováváme \LaTeX{}em), obdržíme chybové
+hlášení:
+
+\begtt %--------------------------------------------------------------
+! LaTeX Error: Missing \begin{document}.
+
+See the LaTeX manual or LaTeX Companion for explanation.
+Type H <return> for immediate help.
+ ...
+
+l.1 A
+ hoj světe!
+?
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+Vidíme tedy, že soubor není vhodně připraven ke zpracování \LaTeX{}em.
+Chybí mu "\begin{document}". Později ukážeme, že mu chybí více věcí, ale
+v~tuto chvíli raději zůstaneme u~csplainu. Komunikaci s~\TeX{}em při
+chybovém hlášení ukončíme odesláním znaku {\tt x}. Chceme-li, aby
+\TeX{} chybu ignoroval a pokračoval ve zpracování dokumentu, stačí na
+otazník odpovědět \uv{Enter} (v~tomto příkladě, kdy dokument vhodný
+pro csplain chceme zpracovat \LaTeX{}em, se pouze dočkáme další
+zavlečené chyby).
+
+Zkusíme si nyní přepsat do počítače následující poněkud rozsáhlejší
+dokument. Soubor nazveme třeba {\tt mujprvni.tex} a vytvoříme jej
+libovolným textovým editorem. Pokud je čtenář od přírody \uv{lenivý}, může
+se místo zdlouhavého přepisování pokusit najít text ukázky ve vstupním
+souboru {\tt prvni.tex} tohoto manuálu a přenést jej do svého souboru
+{\tt mujprvni.tex} jako blok v~textovém editoru.
+
+Možná nám může připadat část označená jako \uv{oblast definic} hodně
+nepochopitelná, skoro jako porucha na lince. Přesto se zatím pokusíme
+překonat odpor k~této poruše a důsledně všechny znaky přepíšeme.
+\TeX{} se nám za to odvděčí silnými možnostmi, které budeme postupně
+odhalovat.
+
+Nemusíme se obtěžovat přepisováním textů, schovaných za znakem "%", protože
+tímto znakem je zahájen komentář, který končí koncem řádku a který je při
+zpracování \TeX{}em ignorován. V~každém případě ale nevynechávejme prázdné
+řádky v~ukázce a věnujme pozornost obsahu části označené jako \uv{vlastní
+text}, kde jsou vyjmenovány základní jevy, se kterými se při pořizování
+textů pro \TeX{} budeme neustále setkávat.
+
+\begtt %=============================================================
+%%%%%%%% Zde začíná "oblast definic" pro tento dokument %%%%%%%%%%%
+
+\chyph % inicializace českého dělení slov v csplainu
+\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep2 % větší font
+\def\bod{\item{$\bullet$}} % definice zkratky \bod pro výčet
+\def\nadpis#1\par{ % definice nadpisu:
+ \removelastskip\bigskip % odmaže poslední vert. mezeru a přidá vlastní
+ \indent{\titulfont #1} % odsazený text nadpisu větším fontem
+ \par\nobreak\medskip} % konec řádku, zakázaný zlom, menší mezera
+\let\itemskip=\medskip % kolem výčtu prvků bude menší mezera \medskip
+
+%%%%%%%% Zde začíná "vlastní text" dokumentu %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+\nadpis Můj první dokument
+
+Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
+tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.
+
+Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
+vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
+Vyzkoušíme si nyní několik věcí.
+
+\itemskip
+\bod Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
+ Uvědomíme si, že použití "těchto znaků" je úplně špatně!
+\bod Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~--
+ a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
+\bod Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
+ (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
+\bod Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
+ {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
+\bod Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
+ f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
+ s~nesprávným f\/i).
+\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
+ Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
+ k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
+\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
+ Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
+ zatímco správně má být $-1$.
+\bod Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
+ musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
+\itemskip
+
+\nadpis Závěr
+
+To by pro začátek stačilo. Příkazem {\tt\char`\\bye} ukončíme naše pokusy.
+\bye
+\endtt %=============================================================
+
+Po zpracování tohoto dokumentu formátem csplain si můžeme prohlédnout
+prohlížečem {\tt dvi} souboru následující výsledek:
+
+\beguk %=============================================================
+\parindent=20truept
+\baselineskip=12truept
+\font\tenbf=csbx10 at10truept \font\tenit=csti10 at10truept
+\font\tentt=cstt10 at10truept
+\font\tenrm=csr10 at10truept \tenrm
+\font\symbol=cmsy10 at10truept
+\font\mmi=cmmi10 at10truept \font\sevenrm=csr7 at7truept
+\textfont0=\tenrm \scriptfont0=\sevenrm
+\textfont1=\mmi \textfont2=\symbol
+\font\titulfont=csbx10 scaled\magstep1 % větší font
+\def\bod{\item{$\bullet$}} % definice zkratky \bod pro výčet
+\def\nadpis#1\par{ % definice nadpisu:
+ \removelastskip\bigskip % odmaže poslední vert. mezeru a přidá vlastní
+ \indent{\titulfont #1} % odsazený text nadpisu větším fontem
+ \par\nobreak\medskip} % konec řádku, zakázaný zlom, menší mezera
+\bigskipamount=12truept \medskipamount=6truept
+\let\itemskip=\medskip % kolem výčtu prvků bude menší mezera \medskip
+
+\nadpis Můj první dokument
+
+Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
+tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.
+
+Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
+vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
+Vyzkoušíme si nyní několik věcí.
+
+\itemskip
+\bod Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
+ Uvědomíme si, že použití \"těchto znaků\" je úplně špatně!
+\bod Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~--
+ a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
+\bod Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
+ (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
+\bod Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
+ {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
+\bod Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
+ f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
+ s~nesprávným f\/i).
+\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
+ Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
+ k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
+\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
+ Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
+ zatímco správně má být $-1$.
+\bod Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
+ musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
+\itemskip
+
+\nadpis Závěr
+
+To by pro začátek stačilo. Příkazem {\tt\char`\\bye} ukončíme naše pokusy.
+\enduk %=============================================================
+
+Všimněme si, že v~příkladu je důsledně oddělena forma od obsahu dokumentu.
+V~části označené \uv{vlastní text} jsou použity značky "\nadpis",
+"\bod" a "\itemskip", které ohraničují logické části dokumentu (vymezení
+nadpisu, uvedení další položky ve výčtu prvků, obklopení skupiny výčtu prvků)
+a nepopisují žádné konkrétní formátovací informace (volba fontu, velikost
+fontu, velikost mezer nad a pod nadpisem, tvar puntíku ve výčtu prvků
+apod.).
+
+Značky vymezující strukturu dokumentu jsou definovány v~části \uv{oblast
+definic}. Zde je řečeno, jaký bude mít nadpis font, jak bude
+v~textu umístěn a jak bude vypadat formátování výčtu prvků. Podrobnější
+rozbor těchto definic uvedeme za chvíli.
+
+Toto oddělení formy od obsahu se v~mnoha případech začátečníkům nedaří.
+Přímo v~textu jejich dokumentů se vyskytují značky jako "\vskip12mm"
+(vertikální mezera 12\,mm), "\vfill\break" (vynucené ukončení strany) a mnoho
+dalších nešvarů. My se pokusíme hned z~počátku se takovým věcem pokud možno
+vyhnout. V~sekci \uv{změna vzhledu dokumentu} uvidíme, že se nám to bohatě
+vyplatí.
+
+
+\sekce Vysvětlení použitých značek v~příkladu
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Jednotlivé značky, které řídí formátování a vymezují strukturu dokumentu
+jsou vesměs ve tvaru "\slovo". Tyto značky se nazývají
+{\it řídicí sekvence\/} a někdy též budeme hovořit o~{\it příkazech},
+protože jimi přikazujeme, aby \TeX{} něco vykonal.
+
+Řídicí sekvence v~příkladu rozdělíme na dvě skupiny. 1.~ty, co jsou
+definovány v~samotném \TeX{}u nebo v~použitém formátu (v~našem případě
+ve formátu {\tt csplain}). 2.~řídicí sekvence, které jsme definovali sami.
+
+Začneme rozborem druhé skupiny řídicích sekvencí:
+
+\begitems
+\bod "\nadpis" je sekvence, která očekává za sebou text nadpisu a pak
+ prázdný řádek.
+\bod "\titulfont" je přepínač pro větší velikost fontu pro nadpis.
+ Je definován na řádku začínajícím příkazem "\font" a použit v~definici
+ řídicí sekvence "\nadpis".
+\bod "\bod" je sekvence, která uvozuje položku ve výčtu prvků. Promění se
+ v~nějakou grafickou realizaci zarážky (zde puntík) a způsobí odsazení
+ textu položky.
+\bod "\itemskip" vytvoří vertikální mezeru, která oddělí výčet prvků
+ od ostatního textu. Použije se na začátku i na konci výčtu.
+\enditems
+
+Ostatní řídicí sekvence jsou definovány v~použitém formátu nebo přímo
+zabudovány v~\TeX{}u. Uživatel se s~nimi bude postupně seznamovat
+studiem vhodné literatury. Zde uvedeme velmi stručně jen ty nejdůležitější
+řídicí sekvence, abychom usnadnili pochopení příkladu.
+
+\begitems
+\bod "\chyph". Tato řídicí sekvence inicializuje české vzory dělení slov a
+ je definována pouze ve formátu csplain. V~případě českých textů
+ bychom ji nikdy neměli vynechat! Analogicky "\shyph" inicializuje
+ slovenské vzory dělení slov. Bez těchto příkazů \TeX{} pracuje
+ implicitně s~anglickými vzory dělení.
+\bod "\font" zavede z~instalace \TeX{}u do dokumentu další font.
+ Struktura parametrů příkazu bude vysvětlena v~sekci o~fontech.
+\bod "\def" definuje novou řídicí sekvenci (zde "\bod" a "\nadpis").
+ Za řídicí sekvencí může následovat formální popis parametrů nové
+ sekvence a pak následuje ve složených závorkách tělo definice.
+ V~ní je popsáno, co se při použití nové řídicí sekvence má vykonat.
+\bod "\item" zahájí výčtovou položku (odsazením textu) a převezme
+ za sebou ve složených závorkách parametr, který popisuje vzhled puntíku.
+\bod "\bullet" vytvoří v~matematickém módu černý puntík: $\bullet$.
+\bod "\bigskip" vytvoří vertikální mezeru velikosti jednoho řádku a
+ "\medskip" velikosti poloviny řádku. "\indent" odsadí další text
+ o~velikost odstavcové zarážky.
+\bod Řídicí sekvence "\par" je explicitní ukončení odstavce. \TeX{} ji
+ interně vytváří v~místě každého prázdného řádku. Ve formálním popisu
+ parametru za "\def\nadpis" má ale "\par" pouze vymezovací
+ účinek. Formální popis parametru v~našem příkladě čteme takto:
+ nově definovaná řídicí sekvence "\nadpis" převezme za sebou text
+ až po první výskyt "\par" (tedy až po první výskyt prázdného řádku)
+ a uloží jej do \uv{proměnné} s~označením "#1".
+\bod "\let" čteme česky nechť. Tento příkaz ztotožní význam nové
+ řídicí sekvence (v~našem příkladě "\itemskip") s~předlohou (v~tomto
+ příkladě "\medskip").
+\enditems
+
+V~naší ukázce jsme použili též některé speciální \TeX{}ovské znaky.
+Vysvětlíme si nyní stručně jejich význam.
+
+\begitems
+\bod Znak "~" znamená nedělitelnou mezeru. Je zde použita za neslabičnými
+ předložkami a před jednopísmennými ukázkami, aby se v~těchto místech
+ nerozdělil řádek. Při pořizování textu nemusíme psát za neslabičnými
+ předložkami vlnku \uv{ručně}. Vlnky tam lze doplnit později jednoduchými
+ programy, které bývají součástí \TeX{}ovských instalací.
+\bod Znaky "{ }" mají v~\TeX{}u tři mírně odlišné významy.
+\itemitem{1.} Obklopují těla definic za příkazem "\def", jak již bylo řečeno.
+\itemitem{2.} Obklopují parametry některých řídicích sekvencí (viz
+ například text {\tt uvozovky}, který je parametrem řídicí sekvence
+ "\uv", nebo text "$\bullet$", který je parametrem řídicí sekvence
+ "\item".
+\itemitem{3.} Samotné znaky "{ }" vymezují jisté skupiny, ve kterých je
+ veškeré přiřazení a nastavení lokální. Skupiny se často používají pro
+ vymezení platnosti přepínačů písma (viz "\bf", "\it", "\tt" a
+ "\titulfont").
+\item{} Závorky "{ }" musí vzájemně párovat, což je důležité zejména ve
+ vymezovacích významech~(ad~1 a~2). Proto třeba tělo definice
+ "\bod" obsahuje text "\item{$\bullet$}" a je ukončeno až druhou
+ závorkou~"}".
+\bod Znak "%" uvozuje komentář až do konce řádku.
+\bod Znak "$" přepíná do {\it matematického módu} a zpět. V matematickém
+ módu \TeX{} sestavuje sazbu poněkud odlišným způsobem (všimneme
+ si, že například proměnné $a$, $b$ jsou v matematickém módu
+ automaticky sázeny kurzívou).
+\bod Znak "^" v~matematickém módu uvozuje horní index (exponent).
+\enditems
+
+\sekce Změna vzhledu dokumentu
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Předvedeme, v~čem spočívá výhoda oddělení obsahu
+dokumentu od formy. Předpokládejme, že nám nějaký zkušenější kolega
+pomůže s~přípravou definic pro náš dokument. Předpokládejme dále, že onen
+kolega má na věc poněkud jiný typografický názor a začne věci předělávat.
+V~editoru modifikuje definice a ve vedlejším okénku v~prohlížeči se průběžně
+mění náš první dokument skoro k~nepoznání. Přitom kolega
+{\it vůbec nemusí\/} zasáhnout do vlastního textu dokumentu.
+
+Především se mu nelíbí rodina fontů Computer Modern, která je
+v~\TeX{}u implicitně nastavena. Mnoho instalací \TeX{}u obsahuje
+nástroje pro práci s~dalšími, zejména PostScriptovými, fonty. Máme-li
+takovou instalaci, můžeme napsat na začátek dokumentu třeba
+"\input cbookman" a máme celý dokument v~rodině Bookman. Příkaz "\input"
+zavádí do dokumentu externí soubor definic, zde soubor s~názvem {\tt
+cbookman.tex}. Tento soubor obsahuje příkazy "\font" na zavedení
+skupiny fontů Bookman a nastaví je jako implicitní.
+
+Kolega se dále rozhodl vkládat mezi každý odstavec drobnou vertikální mezeru
+a místo puntíků pro výčty chce použít čtverečky, které ve větší velikosti
+zařadí i do nadpisů. Konečně velikost fontu pro nadpis se mu zdá příliš
+velká (místo "\magstep2" v~řádku "\font" použije \uv{menší} "\magstep1").
+Výsledek jeho snažení v~\uv{oblasti definic} dopadne třeba takto:
+
+\begtt %=============================================================
+\chyph % inicializace českého dělení slov v csplainu
+\magnification\magstep1 % celý dokument bude 1,2 krát větší
+\input cbookman \setsimplemath % použité písmo: Bookman i v matematice
+\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep1 % větší font
+\newdimen\indskip \indskip=15pt % výčty budou odsazeny 15pt
+\def\ctverecek#1{\noindent % čtvereček proměnné velikosti v místě \indskip
+ \hbox to\indskip{\vrule height#1pt depth0pt width#1pt\hss}}
+\def\bod{\par\hangindent=\indskip \ctverecek{4}} % definice zkratky \bod
+\def\nadpis#1\par{ % definice nadpisu:
+ \removelastskip\bigskip % odmaže poslední vert.mezeru a přidá vlastní
+ \ctverecek{7}{\titulfont #1} % nadpis odsazený čtverečkem
+ \par\nobreak} % konec řádku, zakázaný zlom, žádná mezera
+\parskip=\medskipamount % mezi odstavci bude mezera jako \medskip
+\parindent=0pt % odstavce nebudou odsazeny zarážkou
+\let\itemskip=\relax % žádné další mezery mezi výčty
+\endtt %=============================================================
+
+Náš dokument vypadá pak následovně:
+
+\beguk %=============================================================
+\input cbookman % použité písmo: Bookman
+\font\mmi=\fontname\tenit
+\font\sevenrm=\fontname\tenrm\space at 7pt
+\textfont0=\tenrm \scriptfont0=\sevenrm
+\textfont1=\mmi
+
+\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep1 % větší font
+\newdimen\indskip \indskip=15pt % výčty budou odsazeny 15pt
+\def\ctverecek#1{\noindent % čtvereček o proměnné velikosti v místě \indskip
+ \hbox to\indskip{\vrule height#1pt depth0pt width#1pt\hss}}
+\def\bod{\par\hangindent=\indskip \ctverecek{4}} % definice zkratky \bod
+\def\nadpis#1\par{ % definice nadpisu:
+ \removelastskip\bigskip % odmaže poslední vert. mezeru a přidá vlastní
+ \ctverecek{7}{\titulfont #1} % nadpis odsazený čtverečkem
+ \par\nobreak} % konec řádku, zakázaný zlom, žádná mezera
+\parskip=\medskipamount % mezi odstavci bude mezera jako \medskip
+\parindent=0pt % odstavce nebudou odsazeny zarážkou
+\let\itemskip=\relax % žádné další mezery mezi výčty
+
+\nadpis Můj první dokument
+
+Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
+tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.
+
+Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
+vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
+Vyzkoušíme si nyní několik věcí.
+
+\itemskip
+\bod Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
+ Uvědomíme si, že použití \"těchto znaků\" je úplně špatně!
+\bod Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~--
+ a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
+\bod Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
+ (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
+\bod Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
+ {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
+\bod Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
+ f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
+ s~nesprávným f\/i).
+\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
+ Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
+ k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
+\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
+ Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
+ zatímco správně má být $-1$.
+\bod Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
+ musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
+\itemskip
+
+\nadpis Závěr
+
+To by pro začátek stačilo. Příkazem {\tt\char`\\bye} ukončíme naše pokusy.
+\enduk %==============================================================
+
+Kdyby náš kolega chtěl, implementoval by třeba automatické číslování
+položek, automatické číslování nadpisů, generování obsahu a další věci.
+Vysvětlení nových řídicích sekvencí, které kolega použil, bohužel
+překračuje rámec tohoto úvodního dokumentu.
+
+Definice lze umístit do jiného souboru než vlastní text dokumentu.
+Na začátku dokumentu pak soubor definic načteme příkazem "\input".
+Nebo naopak, hlavní bude soubor definic, ze kterého se příkazem "\input"
+postupně načítají jednotlivé kapitoly rozsáhlejšího díla.
+
+
+\sekce Stojíme na křižovatce
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+V~předchozím příkladě jsme ilustrovali důležitou vlastnost \TeX{}u~--
+schopnost měnit vzhled dokumentu jen výměnou některých definic. Kromě toho
+ale tyto definice také musejí navazovat na úmluvu, jakými značkami bude
+autor vymezovat strukturu svého dokumentu. Kdyby autor použil místo značky
+"\nadpis" značku "\section", \TeX{} by nám při zpracování dokumentu vynadal:
+
+\begtt %--------------------------------------------------------------
+! Undefined control sequence.
+l.14 \section
+ Můj první dokument
+?
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+\pp tedy: nedefinovaná řídicí sekvence. Odpovíme-li na otazník pouhým
+stiskem klávesy Enter, \TeX{} tuto sekvenci zcela ignoruje a pracuje dál.
+Žádného zvýraznění nadpisu bychom se nedočkali. Je tedy vidět,
+že je hodně důležité ujasnit si, jaké značkování struktury dokumentu
+použijeme.
+
+V~této souvislosti si musíme odpovědět jednu důležitou otázku. Chceme se
+naučit jazyk definic \TeX{}u na takové úrovni, jako náš imaginární kolega
+z~předchozího příkladu? Budeme raději sami kontrolovat každý detail vzhledu
+dokumentu prostřednictvím vlastních definic, než abychom přebírali hotová
+řešení odjinud? Pokud na tyto otázky odpovíme \uv{ano}, pak je pro nás
+výhodné použít formát plain (pro české a slovenské dokumenty jen mírně
+modifikovaný formát csplain), který definuje jen minimum základních
+řídicích sekvencí. O~další řídicí sekvence stejně jako o~modifikaci
+vzhledu dokumentu podle našich představ se musíme postarat sami.
+V~takovém případě si můžeme sami rozhodnout, jaké značky pro vymezení
+struktury dokumentu použijeme, protože si pro ně nakonec uděláme vlastní
+definice.
+
+Na druhé straně, pokud rádi přebíráme hotová řešení, pokud nechceme
+zbytečně pronikat do problematiky jazyka definic \TeX{}u, pokud se
+spokojíme s~už připravenými šablonami vzhledu dokumentu (tzv. styly),
+pokud jsme ochotni se místo tří set základních příkazů \TeX{}u učit
+zhruba tisíc uživatelských značek pro \LaTeX, bude pro nás
+výhodné použít raději formát \LaTeX{}.
+
+\LaTeX{} doporučuje určité značkování struktury dokumentu. Například se
+předpokládá členění na kapitoly (značka "\chapter") a na sekce (značka
+"\section"). Každý dokument by měl začít záhlavím uvozeným sekvencí
+"\documentclass" (u~staré verze \LaTeX{}u se můžeme setkat ještě se
+sekvencí "\documentstyle"). Parametrem této sekvence by měl být název
+základního stylového souboru (souboru definic upravujících vzhled
+dokumentu). Nejčastěji bývá tímto parametrem "book" (formát knihy)
+nebo "article" (formát článku). Doplňkové stylové soubory se načítají pomocí
+sekvence "\usepackage". Vlastní text dokumentu musí být uzavřen mezi
+značkami "\begin{document}" a "\end{document}". Často se vyskytují další
+značky "\begin" a "\end" vymezující v~\LaTeX{}u jistá prostředí (například
+prostředí pro výčtové položky).
+
+Vraťme se k~našemu příkladu a přepišme jej do značkování podle \LaTeX{}u.
+
+\begtt %=============================================================
+\documentclass{article} % základní styl bude "odborný článek"
+\usepackage{czech} % doplňkový soubor definic pro český jazyk
+\begin{document} % povinné
+
+\section{Můj první dokument}
+
+Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
+tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.
+
+Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
+vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
+Vyzkoušíme si nyní několik věcí.
+
+\begin{itemize}
+\item Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
+ Uvědomíme si, že použití "těchto znaků" je úplně špatně!
+\item Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~--
+ a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
+\item Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
+ (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
+\item Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
+ {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
+\item Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
+ f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
+ s~nesprávným f\/i).
+\item Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
+ Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
+ k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
+\item Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
+ Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
+ zatímco správně má být $-1$.
+\item Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
+ musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li ji dostat do dokumentu.
+\end{itemize}
+
+\section{Závěr}
+
+To by pro začátek stačilo. Příkazem \verb|\bye| ukončíme naše pokusy.
+\end{document}
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+Poznamenejme, že zavedení doplňkového stylu {\tt czech} způsobí aktivaci
+českých vzorů dělení slov a písma s~českými znaky. Bez použití tohoto stylu
+pracuje \LaTeX{} implicitně s~anglickými vzory dělení slov a s~písmy, která
+neobsahují háčkovaná a čárkovaná písmena.
+
+Upozorňujeme, že v~současné době je \LaTeX{}ů několik druhů. Už
+zmíněný \uv{starý \LaTeX} (tzv.~verze 2.09), ve kterém se
+struktura záhlaví dokumentu mírně lišila. Dále je pro potřeby
+českých dokumentů nutné rozlišovat mezi tzv.~\uv{babelizovaným
+\LaTeX{}em} a \CS\LaTeX{}em. Babelizovaný \LaTeX{} implementuje
+český a slovenský jazyk pomocí balíku maker \uv{Babel}, který k~nám
+byl importován ze zahraničí. Babelizovaný \LaTeX{} implicitně
+neobsahuje české ani slovenské vzory dělení slov a při instalaci je
+potřeba tyto vzory dělení do něj zavést. Na druhé straně \CS\LaTeX{} je
+modifikace \LaTeX{}u pro potřeby českých a slovenských
+dokumentů a vzory dělení češtiny i slovenštiny jsou v~něm implicitně
+obsaženy. Výše uvedená ukázka je použitelná pro \CS\LaTeX. V~případě
+dobře instalovaného babelizovaného \LaTeX{}u by záhlaví dokumentu
+mohlo vypadat asi takto:
+
+\begtt
+\documentclass{article} % základní styl bude "odborný článek"
+\usepackage[cp1250]{inputenc} % je nutno specifikovat kódování dokumentu
+\usepackage[T1]{fontenc} % požadujeme LaTeXovské fonty s akcenty
+\usepackage[czech]{babel} % voláme styl czech z Babelu
+\begin{document}
+\endtt
+
+Výsledek po zpracování našeho dokumentu \LaTeX{}em v~tomto manuálu
+pro stručnost neuvádíme. Kdo chce, může si sám \LaTeX{}
+vyzkoušet. Nelíbí se nám, že za čísly v~nadpisech nejsou tečky?
+Zavedeme do dokumentu prostřednictvím "\usepackage" další doplňkový
+styl, který toto výchozí chování základního stylu {\tt article}
+upraví. Nelíbí se nám, že jsou mezi jednotlivými položkami ve výčtu
+velké mezery a položky jsou až příliš odsazeny? Použijeme v~dokumentu
+další doplňkový styl. Nelíbí se nám, že je použito písmo Computer
+Modern? Napišme třeba "\usepackage{times}".
+
+Otázka ale je, kdo pro nás tyto doplňkové styly (neboli doplňující sady
+definic pro \TeX) bude připravovat. Velké množství stylů na všechno možné
+lze nalézt ve veřejných archivech \TeX{}ovského softwaru. \LaTeX{} nám tedy
+při jednoduchých šablonovitých požadavcích na vzhled dokumentu umožňuje
+zůstat v~roli autora, který pořizuje text. Nemusíme umět poměrně složitý
+jazyk definic \TeX{}u.
+
+Pokud nám žádná z~možností nabízených stylů nevyhovuje, musíme se pokusit
+tyto styly modifikovat podle své potřeby. To ale může být už hodně
+komplikované. Záleží znovu na nás, zda rádi modifikujeme zdrojové kódy
+cizích programů nebo si raději napíšeme programy vlastní. Pokud píšeme
+raději programy vlastní, asi nám bude spíše vyhovovat jednodušší výchozí
+formát plain (csplain).
+
+Jestliže jsme se rozhodli pracovat raději v~plainu, pak lze k~dalšímu
+studiu doporučit následující literaturu:
+
+\begitems
+\bib Michael Doob. {\it Jemný úvod do \TeX{}u}. Třetí vydání českého
+ překladu, \CS{}TUG 1993. Knížka je rovněž volně k~dispozici ve
+ zdrojových textech jako {\tt jemny.tex} v~archivu
+ {\tt ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc/jemny.tar.gz}.
+ Anglický originál je volně šířen jako {\tt gentle.tex}.
+\bib Petr Olšák. {\it \TeX{}book naruby}. Konvoj 1997. Celý text knihy je
+ volně k~dispozici ve formátu {\tt pdf}
+ na \url{http://math.feld.cvut.cz/olsak/tbn.html}.
+\enditems
+
+Vyhovuje-li nám více \LaTeX, pak je možné sáhnout po těchto manuálech:
+
+\begitems
+\bib Jiří Rybička. {\it \LaTeX{} pro začátečníky}. Druhé, upravené vydání,
+ Konvoj 1999.
+\bib Tobias Oetiker. {\it Ne příliš stručný úvod do systému
+ \LaTeX{} \twoe}. Text je šířen volně včetně zdrojových textů a je
+ přeložen do mnoha jazyků. Do češtiny přeložil Michal Kočer.
+ {\tt ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc/lshort2e.tar.gz}
+\bib Leslie Lamport. {\it\LaTeX---A Document Preparation System---User's
+ Guide and Reference Manual}. Ad\-di\-son-Wes\-ley, Reading, MA,
+ USA, 2nd ed. 1994.
+\bib Michel Goossens, Frank Mittelbach, Alexander Samarin.
+ {\it The \LaTeX{} Companion}. Druhé vydání, Addisson Wesley 1994.
+\bib Michel Goossens, Sebastian Rahtz, Frank Mittelbach.
+ {\it The \LaTeX{} Graphics Companion: Illustrating Documents with
+ \TeX{} and PostScript}. Addisson Wesley 1997.
+\enditems
+
+Pokud budeme používat \LaTeX{} a budeme chtít rozumět použitým stylovým
+souborům, můžeme použít knihu [2]. Popisuje totiž vnitřní algoritmy
+\TeX{}u, což jsou informace, které využijeme jak v~plainu tak v~\LaTeX{}u.
+
+Pro úplnost ještě citujme dva tituly. První z~nich je základní biblí
+k~\TeX{}u od samotného autora \TeX{}u (česká alternativa [2] ji poměrně
+dobře nahrazuje) a druhý titul obsahuje informace o~\TeX{}ových
+souvislostech, tj. popis spolupracujících programů v~běžných distribucích,
+implementace fontů, vkládání obrázků apod.
+
+\begitems
+\bib Donald E. Knuth. {\it The \TeX{}book}. Mnohonásobné vydání. Addison
+ Wesley, 1986--{\tt*}. Díl~A~z~pětidílné monografie k~\TeX{}u a \mf{}u
+ \uv{Computers \& Typesetting}.
+\bib Petr Olšák. {\it Typografický systém \TeX}. \CS{}TUG 1995.
+\enditems
+
+Další text v~tomto manuálu se věnuje základům \TeX{}u, které bývají
+shodné při použití většiny formátů. Ukázky budeme pro jednoduchost
+nadále zkoušet ve formátu csplain, protože jinak bychom museli kolem
+vlastního textu ukázky přidat zmíněné \uv{obkladové řádky} závislé na
+použitém \uv{druhu} \LaTeX{}u.
+
+
+\sekce Technické pozadí formátů
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+V~předchozím textu jsme na mnoha místech hovořili o~formátech \TeX{}u
+(plain, \LaTeX{}, csplain), ale zatím jsme pořádně neřekli, co to je.
+
+Formát je binární soubor (v~\TeX{}ové implementaci má příponu {\tt.fmt}),
+který zahrnuje:
+
+\begitems
+\bod výchozí sadu definic, která rozšiřuje vestavěné řídicí sekvence
+ o~další, pro uživatele většinou snadněji použitelné,
+\bod výchozí nastavení vnitřních parametrů \TeX{}u (například šířka
+ odstavce nebo velikost odstavcové zarážky),
+\bod výchozí fonty, které budou v~dokumentu použity, pokud uživatel
+ nespecifikuje jiné,
+\bod vzory dělení vybraných jazyků, podle kterých \TeX{} dělí slova při
+ zalamování odstavce.
+\enditems
+
+Až na vzory dělení lze vše ostatní ve vlastním dokumentu pomocí
+\TeX{}ových definic dodatečně měnit. Pro načtení vzorů dělení
+jednotlivých jazyků má \TeX{} speciální řídicí sekvenci "\patterns",
+která funguje jen při vytváření formátu. Existuje ještě jedna řídicí
+sekvence, která má smysl pouze při generování formátu: "\dump". Tento
+příkaz způsobí uložení \uv{nabytých vědomostí}
+\TeX{}u z~jeho vnitřní paměti do binárního formátového souboru {\tt *.fmt}
+a ukončí činnost \TeX{}u. Tento soubor se může později při startu
+\TeX{}u načíst, a \TeX{} tím začíná se svými znalostmi z~místa, kde
+naposledy načítání definic skončil v~době příkazu "\dump".
+
+Příkazy "\patterns" a "\dump" umí speciální varianta \TeX{}u zvaná
+ini\TeX{}. V~nových implementacích \TeX{}u není tato varianta
+reprezentována samostatným programem, ale vyvolá se prostřednictvím
+přepínače {\tt -i} nebo {\tt -ini}. Například k~vygenerování formátu
+plain lze postupovat takto:
+
+\begtt
+> tex -ini plain
+* \dump
+\endtt
+
+\TeX{} zde ve variantě ini\TeX{} načetl soubor definic plain.tex a uložil
+nabyté vědomosti do souboru {\tt plain.fmt}. Nyní lze formátový soubor
+použít:
+
+\begtt
+> tex &plain document
+\endtt
+
+V~běžných \TeX{}ových distribucích je implementována nějakým způsobem
+zkratka, která uživateli umožní místo {\tt tex \&plain} psát pouze
+{\tt tex} a třeba místo {\tt tex \&latex} psát pouze {\tt latex}.
+
+
+\sekce Rozměrové jednotky používané v~\TeX u a typografii
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Z~historických důvodů v~typografii stále přežívají měrné jednoty
+rozdílné od soustavy SI. Základní měrnou jednotkou, která se používá
+v~anglosaských zemích, je jednotka point ({\tt pt}), která má rozměr
+asi třetinu milimetru. Dvanáctinásobek je pica (čteme pajka, {\tt
+pc}). Jednotkou, která se používala v~Evropě, je \uv{Didotův bod}
+({\tt dd}), který je větší než point, ale zhruba taky měří třetinu
+milimetru. Dvanáctinásobek tohoto bodu je cicero ({\tt cc}).
+V~počítačových programech pro sazbu se používá počítačový bod
+({\tt bp}), který je jen velmi nepatrně větší. 72 počítačových bodů se
+přesně vejde do jednoho palce ({\tt in}, inch používaný především
+v~Americe).
+
+Všechny tyto jednotky je možné použít v~\TeX{}u jako dvoupísmenové zkratky,
+jak ukazuje následující tabulka. Navíc lze použít jednotky odvozené
+z~metru.
+
+\begtable
+ "pt" & monotypový bod & $1\,{\tt pt} = 1/72.27\,{\tt in} \doteq %
+ 0.35146\,{\tt mm}$
+ "pc" & pica & $1\,{\tt pc} = 12\,{\tt pt}$
+ "bp" & počítačový bod & $1\,{\tt bp} = 1/72\,{\tt in}$
+ "dd" & Didotův bod & $1\,{\tt dd} = 1238/1157\,{\tt pt}$
+ "cc" & cicero & $1\,{\tt cc} = 12\,{\tt dd}$
+ "in" & palec (inch, coul) & $1\,{\tt in} = 25.4\,{\tt mm}$
+ "cm" & centimetr & $1\,{\tt cm} = 10\,{\tt mm}$
+ "mm" & milimetr & $1\,{\tt mm} \doteq 2.84528\,{\tt pt}$
+ "sp" & jednotka \TeX{}u & $1\,{\tt sp} = 1/65536\,{\tt pt}$
+ "em" & velikost písma & závislé na aktuálním písmu
+ "ex" & výška malého x & závislé na aktuálním písmu
+\endtable
+
+Velikost písma se měří zhruba jako celková výška řádku, který obsahuje
+všechny znaky písma (mimo akcentované verzálky, tj. neuvažujeme v~takovém
+řádku háčky a čárky nad velkými písmeny). Zhruba to také odpovídá
+šířce velkého písmene M (odtud jednotka {\tt em}). Bohužel, na jednotlivých
+písmech není nic společného, co by se dalo vždy jednoduše změřit a přesně
+říci, že právě to je ona velikost písma.
+
+
+\sekce Práce s~fonty
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Implicitní fonty, které jsou v~každé implementaci \TeX{}u k~dispozici
+a které jsou nezávislé na použitém operačním systému, jsou fonty
+rodiny Computer Modern. Běžná antikva v~této rodině má název {\tt
+cmr10}. To je zkratka pro \uv{Computer Modern Roman ve velikosti 10pt}.
+Fonty Computer Modern bývají už načteny ve formátu a pro
+jednotlivé varianty (antikva, kurzíva, polotučné, strojopis) bývají
+připraveny přepínače "\rm", "\it", "\bf", "\tt".
+
+Fonty Computer Modern neobsahují akcentovaná písmena (s~háčky a čárkami).
+Proto jsou ve formátu csplain místo nich implicitně načteny tak zvané
+\CS{}fonty, které rozšiřují Computer Modern fonty o~písmena s~akcenty
+z~české a slovenské abecedy. Běžná antikva v~této rodině má název
+{\tt csr10}. \LaTeX{} také implicitně pracuje s~rodinou Computer Modern a
+\CS\LaTeX{} navíc po zavedení stylu {\tt czech.sty} (příkazem
+"\usepackage{czech}") přepíná na implicitní použití \CS{}fontů. Pak je tedy
+možné psát český text.
+
+Kromě toho \LaTeX{} může pracovat s~jiným rozšířením Computer Modern
+fontů, s~tzv. DC nebo EC fonty. Tyto fonty mají specifické kódování
+(v~\LaTeX{}u označované jako T1) a obsahují všechny znaky abeced latinkou
+píšících evropských zemí.
+
+Ve všech formátech ale můžete zavést nový přepínač pro nové písmo
+pomocí příkazu "\font". Ten má následující syntaxi:
+
+\begtt
+\font\přepínač=název-fontu nepovinné parametry zvětšení
+\endtt
+
+Například
+
+\begtt
+\font\titulfont=csr10 scaled \magstep2
+\endtt
+
+\pp zavede do \TeX{}u font csr10 (tedy běžnou počeštěnou antikvu
+odvozenou z~Computer Modern) ve zvětšení $1.44$ krát normální
+velikost, která je 10 bodů. Tento font se pak v~textu aktivuje
+přepínačem "\titulfont". Proč zrovna koeficient $1.44$? To je
+koeficient, pro který byla v~\TeX{}u vytvořena zkratka
+"\magstep2". Následující tabulka shrnuje všechny zkratky typu
+"\magstep", které jsou definovány ve všech běžně používaných
+formátech.
+
+\begtable
+ sekvence & koeficient & implementováno jako
+ \tabline
+ "\magstep0" & 1:1 (žádné zvětšení) & 1000
+ "\magstep1" & $1.2$ & 1200
+ "\magstep2" & $1.2^2 = 1.44$ & 1440
+ "\magstep3" & $1.2^3 = 1.728$ & 1728
+ "\magstep4" & $1.2^4 = 2.0736$ & 2074
+ "\magstep5" & $1.2^5 = 2.48832$ & 2488
+ "\magstephalf" & $\sqrt{1.2}\doteq1.095445$ & 1095
+\endtable
+
+Odstupňování jednotlivých velikostí písma pomocí mocnin čísla $1.2$ bývá
+v~typografii dobrým zvykem.
+
+Ve sloupci \uv{implementováno jako} vidíme, že koeficient se za slovem
+{\tt magstep} (stejně jako na mnoha dalších místech v~\TeX{}u) zadává jako
+celé číslo odpovídající tisícinásobku uvažované hodnoty. Chceme-li tedy
+použít font dvojnásobně velký, použijeme {\tt scaled~2000} a při požadavku
+na poloviční velikost píšeme {\tt scaled~500}.
+
+Kromě koeficientu zvětšení (slovo {\tt scaled}) můžeme chtít zvětšit
+font bez ohledu na jeho původní velikost do námi požadované velikosti.
+K~tomu se používá slovo {\tt at}, například:
+
+\begtt %--------------------------------------------------------------
+\font\prvni=csr10 at 20pt
+\font\druhy=csr10 scaled 2000
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+Oba řádky této ukázky zavádějí stejný font ve stejném zvětšení.
+
+Rodina písma Computer Modern (a jeho odvozeniny, například \CS{}fonty)
+obsahuje různé velikosti stejné varianty písma, přitom tyto
+alternativy nejsou jen stejnoměrným násobením všech rozměrů.
+Doporučuje se, zvláště v~menších velikostech písma, používat
+implicitní velikost písma a dále ji nezmenšovat ani nezvětšovat.
+Implicitní velikost písma je označena číslem v~názvu
+fontu, tj. například {\tt csr10} má implicitní velikost 10\,pt a
+{\tt csr5} má velikost 5\,pt. Srovnáme výsledek tohoto příkladu:
+
+\begtt %--------------------------------------------------------------
+\font\zvetseny=csr5 at10pt
+\font\normalni=csr10
+\normalni Tady je přirozená velikost písma 10 bodů
+\zvetseny a tady je písmo navržené pro pět bodů zvětšeno na 10 bodů.
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+Na výstupu dostaneme:
+
+\beguk %--------------------------------------------------------------
+\font\zvetseny=csr5 at10truept
+\font\normalni=csr10 at10truept
+\baselineskip=12truept
+\normalni Tady je přirozená velikost 10 bodů
+\zvetseny a tady je písmo navržené pro pět bodů zvětšeno na 10 bodů.
+\enduk %--------------------------------------------------------------
+
+Přepnout písmo dokumentu do jiné rodiny fontů znamená postarat se o~změnu
+významu všech přepínačů jednotlivých variant písma ("\rm", "\bf", "\it" a
+"\tt") a nezapomenout na vhodnou změnu fontu též v~nadpisech a v~dalších
+velikostech písma, které jsou v~dokumentu použity. Jednoduché definice
+alternativních přepínačů najdeme pro csplain v~následujících souborech:
+
+\begtable
+ soubor & Rodina fontů
+ \tabline
+ "cavantga.tex" & Avantgarde Book
+ "cbookman.tex" & Bookman
+ "chelvet.tex" & Helvetica
+ "cncent.tex" & New Century
+ "cpalatin.tex" & Palatino
+ "ctimes.tex" & Times Roman
+\endtable
+
+Tyto rodiny fontů jsou instalovány v~každém výstupním PostScriptovém
+zařízení, takže s~těmito fonty můžeme v~\TeX{}u pracovat, aniž bychom je
+museli mít zakoupené. \TeX{} samotný totiž pracuje pouze s~metrickými
+informacemi k~fontům a do výstupu vkládá pouze odkazy na fonty. Metrické
+informace jsou obvykle k~dispozici zdarma. Pokud budeme tisknout na
+PostScriptovém zařízení, pak jsme s~cenou PostScriptového modulu tyto fonty
+vlastně koupili a můžeme v~nich tisknout \TeX{}ové dokumenty. Pokud budeme
+tisknout na zařízení bez PostScriptu, pak je vhodné PostScriptový kód
+zpracovat volně dostupným programem Ghostscript, který má v~sobě zahrnuty
+volně dostupné alternativy k~uvedeným základním fontům. Rozdíl mezi
+alternativou a draze koupeným fontem přitom ani moc nepoznáme.
+
+Chceme-li například přepnout do písma Bookman, stačí napsat do dokumentu
+"\input bookman". Takovou věc jsme už ilustrovali na našem příkladě
+v~předchozím textu.
+
+Podíváme-li se do souborů {\tt cbookman.tex} a dalších, které najdeme
+v~instalaci \TeX{}u někde v~adresáři {\tt csplain}, zjistíme, že zde nejsou
+předefinovány přímo přepínače "\rm", "\bf", "\it" a "\tt", ale že se zde
+místo nich pracuje s~přepínači "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tentt".
+To jsou totiž v~plainu (i csplainu) skutečné přepínače \uv{nejnižší
+úrovně}. Pro uživatele se pak definují značky "\rm", "\bf", "\it" a "\tt"
+s~dalším přihlédnutím na chování těchto značek v~matematickém módu.
+Například "\bf" je definováno takto:
+
+\begtt %--------------------------------------------------------------
+\def\bf{\tenbf \fam\bffam}
+\endtt %--------------------------------------------------------------
+
+Je-li tedy předefinován přepínač "\tenbf", bude se od této chvíle chovat
+jinak i značka "\bf". Kód "\fam\bffam" zde nebudeme rozebírat, protože
+překračuje rámec tohoto úvodního textu. Spokojíme se s~tím, že v~textovém
+módu nemá tento kód žádný vliv a v~matematickém módu cosi udělá.
+
+Příkaz "\fontname\přepínač\space" se promění zpět v~původní název
+fontu ukončený mezerou. Tato vlastnost byla použita v~našem příkladu,
+kde jsme zaváděli větší font pomocí této konstrukce:
+
+\begtt %---------------------------------------------------------------
+\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep2 % větší font
+\endtt %---------------------------------------------------------------
+
+Výhodou tohoto zápisu je fakt, že nemusíme znát název fontu, stačí si
+zapamatovat základní přepínače "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tentt".
+Názvy fontů se nejenom těžko pamatují, ale také se mohou změnit,
+pokud před takovou konstrukcí použijeme "\input cbookman" nebo něco
+podobného.
+
+V~\LaTeX{}u asi takové obraty nebudeme potřebovat, protože o~zavedení
+potřebných fontů pro různé velikosti se \LaTeX{} stará sám. Pro
+přepínání mezi rodinami fontů používáme v~\LaTeX{}u příkaz
+"\usepackage" a následuje ve složených závorkách jedno ze slov
+{\tt avantgar}, {\tt bookman}, {\tt helvet}, {\tt newcent},
+{\tt palatino}, {\tt times}. Písmeno {\tt c} na začátku názvu rodiny
+fontů (na rozdíl od csplainu) nepíšeme.
+
+Možná nás začne zajímat, jaké fonty máme v~\TeX{}ové instalaci
+připraveny k~použití. Stačí udělat menší průzkum v~adresáři {\tt tfm}
+(odvozeno od zkratky \TeX{} font metrics) a podívat se do jednotlivých
+podadresářů na názvy přítomných souborů. To jsou současně názvy fontů,
+které jsou použitelné v~příkaze "\font". Chceme rychle vědět, jak který
+font vypadá? Napišme na příkazový řádek
+
+\begtt %-----------------------------------------------------------------
+tex testfont
+\endtt %-----------------------------------------------------------------
+
+\TeX{} se nás vyptá na název fontu, který zadáme bez přípony
+{\tt.tfm}. Pak nás požádá o~instrukci, co s~načteným fontem má dělat.
+Nejlépe je odpovědět "\table\end" a podívat se na tabulku znaků
+testovaného fontu třeba pomocí "xdvi testfont".
+
+
+\sekce Speciální znaky
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+V~této sekci popíšeme chování speciálních vstupních znaků, které
+nejsou \TeX{}em většinou slepě přepisovány do výstupu, ale \TeX{} na
+ně určitým způsobem zareaguje.
+
+Jedním takovým speciálním znakem je "\" (zpětné lomítko). Pokud za ním
+následuje písmeno, \TeX{} přečte řídicí sekvenci typu "\slovo"
+ukončenou prvním znakem, který není písmeno (separátorem). Je-li
+tímto separátorem mezera, pak se na výstupu neobjeví. Ostatní
+separátory nejsou na rozdíl od mezery ignorovány.
+Vyzkoušejte si:
+
+\begtt %----------------------------------------------------------
+Zkouším \TeX. % Tečka je separátor sekvence \TeX, který se vytiskne
+Píšu v \TeX u % Separátorem je mezera před u, která se netiskne
+\TeX je formátor.
+\endtt %----------------------------------------------------------
+
+Z~posledního řádku ukázky dostáváme nesprávný výsledek: \TeX je formátor.
+Projevila se totiž další vlastnost \TeX{}u: jednu mezeru i více mezer
+za sebou považuje za mezeru jedinou a ta v~našem příkladě funguje jako
+separátor, který mizí. Proto se často používají \uv{zbytečné skupiny},
+jejichž závorky mají funkci separátoru řídicí sekvence:
+
+\begtt %-----------------------------------------------------------
+Píšu v \TeX{}u. \TeX{} je formátor.
+Nebo raději píšu v {\TeX}u a používám {\TeX} jako formátor.
+\endtt %-----------------------------------------------------------
+
+Pokud za zpětným lomítkem následuje něco jiného, než písmeno
+(například "\$"), je řídicí sekvence tvořena jen tímto znakem.
+Mezery za takovými jednoznakovými sekvencemi zůstávají
+zachovány:
+
+\begtt %-----------------------------------------------------------
+Pracuji se 100\% nasazením.
+\endtt %-----------------------------------------------------------
+
+Vidíme, že dalším speciálním znakem v~\TeX{}u je mezera. Jak jsme před
+chvílí uvedli, více mezer za sebou se chová jako mezera jediná.
+
+Všechny mezery na začátku řádku jsou ignorovány až po první znak, který
+není mezera. Toho můžeme využít pro zlepšení přehlednosti našich
+vstupních textů (viz naše ukázka s~výčtem prvků).
+
+Konec řádku je v~\TeX{}u interpretován jako mezera, která se vytiskne,
+pokud není separátorem řídicí sekvence. Pokud si mezeru z~konce
+řádku nepřejeme, můžeme ji \uv{zamaskovat} komentářovým znakem:
+
+\begtt %-----------------------------------------------------------
+Toto je
+ zvrácený
+pří%
+klad v~\TeX
+u.
+\endtt %-----------------------------------------------------------
+
+Prázdný řádek vytvoří interní příkaz "\par", který ukončuje
+odstavec. Není-li co ukončovat, "\par" nedělá nic. Proto více
+prázdných řádků pod sebou se chovají stejně jako jeden prázdný
+řádek. I~toho lze využít pro zvýšení přehlednosti zdrojových textů.
+
+V~následující tabulce je přehled všech znaků, které bývají
+nastaveny jako speciální:
+
+\begtable
+ "\" & uvozuje řídicí sekvenci
+ mezera & speciální vlastnosti popsány výše
+ konec řádku & speciální vlastnosti popsány výše
+ "{" & zahájení skupiny, parametru nebo definice
+ "}" & konec skupiny, parametru nebo definice
+ "$" & přepínač matematického módu
+ "&" & separátor používaný v tabulkách
+ "#" & označení parametru v definicích
+ "^" & konstruktor mocniny v matematickém módu
+ "_" & konstruktor indexu v matematickém módu
+ "~" & nedělitelná mezera
+ "%" & zahajuje na řádku komentář
+\endtable
+
+Speciální význam každého znaku lze v~\TeX{}u nastavit pomocí určitých
+definic. Výše uvedená tabulka tedy není v~ničem definitivní.
+Uvedený seznam speciálních znaků bývá takto nastaven ve
+formátech plain, csplain i \LaTeX.
+
+Pokud chceme vytisknout souvislejší část textu bez speciální
+interpretace, musíme těmto znakům jejich speciální funkce odebrat.
+V~\LaTeX{}u se pro tyto účely používá \LaTeX{}ové prostředí vymezené
+příkazy "\begin{verbatim}" a "\end{verbatim}". Vše mezi těmito příkazy%
+ \footnote{s výjimkou sekvence čtrnácti znaků
+ \uv{{\tt \char`\\end\char`\{verbatim\char`\}}}}
+se vytiskne tak, jak je napsáno ve vstupním textu. Uvedené prostředí
+vždy ukončí odstavec a zahájí tisk textu bez speciální interpretace.
+Pokud chceme mít bez speciální interpretace jen část textu uvnitř
+odstavce, použijeme v~\LaTeX{}u příkaz "\verb|text bez svislé čáry|"
+nebo třeba "\verb+text bez znaku plus+".
+
+V~plainu ani v~csplainu hotové řešení na vypnutí speciální
+interpretace znaků nenajdeme. Můžeme se inspirovat dvojicí "\begtt"
+a "\endtt" ve zdrojovém textu tohoto manuálu.
+
+Pokud chceme vytisknout jen jednotlivé speciální znaky, měli bychom
+vědět, jakou sekvencí to zařídit. Pro znaky používané v~běžném textu
+("$", "&", "#" a "_") jsou ve všech formátech připraveny řídicí
+sekvence "\$", "\&", "\#" a "\_". Tím požadovaný znak vytiskneme
+v~libovolném fontu. Výjimkou je znak \$, který se v~kurzívě
+Computer Modern fontu mění v~libru: {\cmit\$}. Je to taková malá
+kuriozita \TeX{}u.
+
+S~ostatními speciálními znaky to tak jednoduché není. V~implicitně
+nastaveném fontu Computer Modern totiž tyto znaky vesměs nemají ve
+fontu svůj odpovídající obraz. Například na pozici 92 bychom měli
+najít podle normy ASCII znak~"\" (zpětné lomítko), ale místo něj tam
+najdeme znak~`` (obrácené uvozovky). Nemile nás překvapí i jinak
+obyčejný znak "<" (symbol pro relaci je menší), který nemá ve fontu
+svůj obraz a místo něho dostaneme do výstupu < (obrácený
+vykřičník). Pokud chceme, aby se do výstupu věrně dostal znak, který
+známe z~tabulky ASCII, musíme použít variantu fontu "\tt" (strojopis),
+nebo jinou rodinu fontu, která má fonty v~kódování přesně podle
+ASCII. Následující tabulka ukazuje všechny běžné ASCII znaky, které
+mají v~Computer Modern jiný obraz:
+
+\begtable
+ kód znaku & "\tt" (strojopis) & Computer Modern
+ \tabline
+ \.60 & "<" & \tencsr <
+ \.62 & ">" & \tencsr >
+ \.92 & "\" & \tencsr \char92
+ 123 & "{" & \tencsr --
+ 124 & "|" & \tencsr ---
+ 125 & "}" & \tencsr \char125
+\endtable
+
+Znak z~dané pozice ve fontu vytiskneme pomocí příkazu "\char kód".
+Například "\char92" nám vytiskne ve strojopisu "\" a v~antikvě
+Computer Modern {\tencsr\char92}. Pokud si nepamatujeme číselnou
+hodnotu ASCII kódu nějakého znaku, můžeme místo ní použít konstrukci
+"`\znak", takže například "`\\" vrátí číslo 92. Proto při tisku
+zpětného lomítka píšeme "{\tt\char`\\}".
+
+Budeme-li chtít vytisknout některý ze znaků "< > \ { | }", musíme si
+uvědomit, jaký význam daný znak reprezentuje. Většinou se jedná
+o~matematické symboly, takže pro ně použijeme odpovídající řídicí
+sekvence v~matematickém módu (mezi dvěma dolary). Relace \uv{je menší}
+a \uv{je větší} lze dokonce v~matematickém módu napsat přímo, zatímco
+v~textovém módu se promění ve španělskou interpunkci. Následující
+tabulka udává doporučený způsob tisku příslušných znaků podle jejich
+významu:
+
+$$\vbox{\let\par=\cr \obeylines \halign{&#\hfil\quad
+ význam znaku & jak jej zapsat & jak se vytiskne
+ \tabline
+ relace \uv{je menší} & "$a < b$" & $a < b$
+ relace \uv{je větší} & "$a > b$" & $a > b$
+ uzavřený interval & "$\langle a,b\rangle$" & $\langle a,b\rangle$
+ ASCII znaky "< >" & "{\tt < >}" & "< >"
+ rozdíl množin & "$A\setminus B$" & $A\setminus B$
+ ASCII znak "\" & "{\tt\char`\\}" & "\"
+ Množinové závorky & "$M = \{a,b,c\}$" & $M = \{a,b,c\}$
+ ASCII znaky "{ }" & "{\tt\char`\{ \char`\}}" & "{ }"
+ Vlnka jako akcent & "\~a" & \~a
+ Samostatný akcent & "\~{}" & \~{}
+ ASCII znak "~" & "{\tt\char`\~}" & "~"
+ Stříška jako akcent & "\^a" & \^a
+ ASCII znak "^" & "{\tt\char`\^}" & "^"
+}}$$
+
+V~\LaTeX{}u lze místo konstrukcí "{\tt\char`\znak}" použít
+jednoduššího "\verb|znak|". Ovšem příkaz "\verb", který odebírá znaku
+jeho speciální funkci a zapíná tisk ve strojopisu, nemusí fungovat
+všude. Například jej nelze použít jako argument jiného příkazu
+("\section", "\uv", apod.).
+
+
+\sekce Umístění sazby na papíře
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Při poznávání \TeX{}u si jistě velmi brzo položíme otázku, jak je
+možné změnit velikost okrajů, neboli jak umístit sazbu na papíře.
+
+V~plainu jsou implicitně nastaveny velikosti okrajů jeden palec
+z~každé strany papíru amerického formátu Letter. Takové formáty papíru
+u~nás většinou nerostou, takže plain nám na papíru A4 udělá jen levý a
+horní okraj velikosti jeden palec a pravý okraj bude menší a spodní
+větší.
+
+V~csplainu jsou implicitně nastaveny velikosti okrajů jeden palec
+z~každé strany pro formát A4. Sazba je tedy v~csplainu mírně užší a
+vyšší, než v~plainu. Sazbu přitom měříme bez případného záhlaví a bez
+stránkových číslic.
+
+Umístění sazby měříme vzhledem k~počátku, který se nalézá na papíře
+1~palec od levého okraje a 1~palec od horního okraje. Levý horní roh
+sazby se kryje s~tímto počátkem, pokud jsou nastaveny registry
+"\hoffset=0pt" a "\voffset=0pt". Levý horní roh sazby se posune
+doprava o~hodnotu "\hoffset" a dolů o~hodnotu "\voffset". Při
+záporných hodnotách těchto registrů se sazba posunuje samozřejmě doleva
+respektive nahoru.
+
+Šířka sazby (přesněji šířka zpracovávaného odstavce) se nastaví pomocí
+registru "\hsize". Výška sazby na stránce se nastaví pomocí "\vsize".
+V~následující ukázce jsou uvedeny hodnoty, které nastavuje plain.
+
+\begtt
+\voffset=0in % velikost horního okraje = \voffset + 1 palec
+\hoffset=0in % velikost levého okraje = \hoffset + 1 palec
+\hsize=6.5in % šířka řádku, 165.1mm
+\vsize=8.9in % výška sazby, 266mm
+\endtt
+
+Formát csplain má registry "\hoffset" a "\voffset" také nulové, ale
+šířku a výšku sazby nastavuje odlišně:
+
+\begtt
+\hsize= 159.2 mm % šířka řádku v csplainu (šířka A4 - 2in)
+\vsize= 239.2 mm % výška sazby (výška A4 - 2in)
+\endtt
+
+Pokud chceme nastavit vlastní velikosti, doporučujeme nejprve registry
+"\hoffset" a "\voffset" nastavit na hodnotu $-1$\,in a pak k~nim přičíst
+hodnoty požadovaných okrajů pomocí příkazu "\advance". Dále
+doporučujeme výšku sazby přesně rozměřit na počet řádků. K~tomu
+potřebujeme vědět, že vzdálenost dvou řádků se určí pomocí registru
+"\baselineskip" (pozor: při větším písmu se toto řádkování může
+rozhodit). Plain i csplain nastavují "\baselineskip" na 12\,pt.
+Kromě toho je účaří prvního řádku od pomyslného horního okraje sazby
+vzdáleno o~"\topskip", který má v~plainu i v~csplainu hodnotu 10\,pt.
+Protože se výška sazby "\vsize" měří od horního pomyslného okraje po
+účaří posledního řádku na stránce, vychází "\vsize" jako
+\hbox{$"\topskip" + (n-1)\times "\baselineskip"$}, kde $n$ je počet řádků na
+stránce. Nastavení velikosti sazby tedy můžeme udělat například takto:
+
+\begtt
+\voffset=-1in
+\advance\voffset by 2cm % velikost horního okraje bude 2cm
+\hoffset=-1in
+\advance\hoffset by 1.5cm % velikost pravého okraje bude 1.5cm
+\hsize=10cm % šířka řádku bude 10 cm
+\vsize=\topskip
+\advance\vsize by 15\baselineskip % sazba bude mít 16 řádků na stránce
+\endtt
+
+V~\LaTeX{}u se při nastavování rozměrů sazby používají registry
+speciálně deklarované v~tomto formátu. Jedná se o~"\textheight" (výška
+sazby), "\textwidth" (šířka sazby), "\oddsidemargin" (levý okraj na
+lichých stránkách), "\evensidemargin" (levý okraj na sudých stránkách)
+a "\topmargin" (horní okraj). \LaTeX{} pak sám podle hodnot těchto
+registrů nastaví vnitřní registry \TeX{}u "\hoffset", "\voffset",
+"\hsize" a "\vsize". Uživatel \LaTeX{}u by k~nim neměl přistupovat
+přímo a navíc by měl s~registry zacházet \uv{\LaTeX{}ovsky}, což
+prakticky znamená, že místo jednoduchého přiřazení nebo příkazu
+"\advance" by měl zapisovat své požadavky zhruba takto:
+
+\begtt
+\setlength\topmargin{-1in}
+\addtolength\topmargin{2cm} % velikost horního okraje bude 2cm
+\setlength\oddsidemargin{-1in}
+\addtolength\oddsidemargin{1.5cm} % velikost pravého okraje bude 1.5cm
+\setlength\evensidemargin{\oddsidemargin}
+\setlength\textwidth{10cm} % šířka sazby bude 10cm
+\setlength\textheight{\topskip}
+\addtolength\textheight{15\baselineskip} % 16 řádků
+\endtt
+
+\TeX{}em většinou nenastavujeme parametry pro archovou montáž sazby,
+takže nám výše uvedené příklady pro nastavení velikosti sazby bohatě
+stačí. Pokud bychom chtěli se sazbou dále manipulovat a umisťovat ji
+na jednotlivé archy podle určitých požadavků, použijeme většinou
+pomocné programy, které manipulují s~PostScriptovým výstupem.
+Představme si, že chceme stránky tohoto manuálu zmenšit tak, aby se
+vešly dvě vedle sebe na stranu A4. Dále chceme tyto stránky uspořádat
+tak, abychom po oboustranném vytištění manuálu na šest archů A4
+dostali svazeček, který přeložíme v~půli a máme knížečku
+s~24 na sebe navazujícími stránkami. Pro takový úkol se asi nejlépe hodí
+programy z~volně šířeného balíčku psutils. Na příkazový řádek můžeme
+postupně napsat tyto instrukce:
+
+\begtt
+> csplain prvni
+> dvips prvni
+> psbook prvni.ps p0.ps
+> pstops "4:0L@.7(21cm,.5cm)+1L@.7(21cm,14.4cm)" p0.ps p1.ps
+> pstops "4:2L@.7(21cm,.5cm)+3L@.7(21cm,14.4cm)" p0.ps p2.ps
+> lpr -Ptiskarna p1.ps
+> lpr -Ptiskarna p2.ps
+> rm prvni.ps p0.ps p1.ps p2.ps
+\endtt
+
+Příkaz {\tt dvips} převede dokument do PostScriptu a {\tt psbook}
+uspořádá stránky pro použití do \uv{svazečku}. První volání příkazu
+{\tt pstops} vybere vždy dvě ze čtyř stránek, zmenší je na
+$0.7$\,násobek původní velikosti ({\tt @.7}) a umístí je do archu
+podle uvedených parametrů. Tím vzniká podklad pro tisk lícových stran
+archů A4 ({\tt p1.ps}). Podobně druhé volání příkazu {\tt pstops}
+vytvoří podklad pro rubovou stranu archů. Vlastní tisk ({\tt lpr})
+pak můžeme provést na tiskárně, která neumí oboustranný tisk, ve dvou
+průchodech. Před druhým průchodem obrátíme vytištěné papíry a vložíme
+je do zásobníku tiskárny znovu.
+
+
+\sekce Overfull/Underfull box
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+
+Při práci s~\TeX{}em narazíme postupně na celou řadu chybových
+hlášení, při kterých se program většinou zastaví a vyzve nás k~nějaké
+akci. Ačkoli třeba jen zmáčkneme klávesu Enter, uvědomíme si, že je
+něco špatně a pokusíme se chybu řešit.
+
+Kromě toho \TeX{} vypisuje varování o~přetečených (overfull) a
+nedoplněných (underfull) boxech. Protože se při těchto výpisech
+nezastavuje, považují to mnozí začátečníci za menší zlo, kterého si
+není nutné všímat. Není to tak docela pravda.
+
+Přetečené boxy (overfull) bychom měli rovněž zařadit do kategorie
+chyb. \TeX{}u se totiž nepodařilo vměstnat sazbu do předepsané šířky
+"\hsize". Prakticky to znamená, že sazba v~daném místě \uv{vyčnívá}
+na pravé straně ven směrem do okraje. Hlášení obsahuje údaj, o~kolik
+bodů sazba vyčnívá, číslo řádku ve zdrojovém kódu a kus textu, který určuje
+problémové místo. Plain a csplain dále nastavuje registr
+"\overfullrule" na 5\,pt, takže se v~sazbě na problémovém místě objeví
+těžko přehlédnutelný černý obdélník. \LaTeX{} tento registr nuluje,
+takže černé obdélníky nejsou vidět, což dává uživateli pocit, že je
+všechno v~pořádku.
+
+Objeví-li se přetečený box v~odstavci, většinou stačí \uv{rozvolnit}
+mezery. Mezery mezi slovy mají totiž pružnost (mohou se smršťovat
+natahovat). Tato pružnost ale není neomezená, ale daná jistými
+parametry podle použitého fontu. Chceme-li dát mezerám větší volnost
+v~roztahování, než si přál autor fontu, pišme například
+"\emergencystretch=2cm". \TeX{} má plno dalších vnitřních registrů,
+jejichž nastavením ovlivníme algoritmy na sestavování
+odstavce. Jejich popis ovšem překračuje rámec tohoto úvodního textu.
+
+Nedoplněné boxy (underfull) můžeme na rozdíl od přetečených boxů
+považovat pouze za varování. \TeX{} nás informuje, že byl nucen
+v~některém místě natáhnout mezery víc, než je esteticky zdrávo. Hodnota
+{\tt badness}, která hlášení doprovází, udává zhruba stupeň estetické
+vady v~takovém místě (nebo také velikost násilí provedené na
+mezerách). Čím vyšší badness, tím horší výsledek. Maximální hodnota
+badness je 1000, což značí, že některý řádek je úplně špatně. Stojí
+zato se podívat do sazby na takto označená místa a zamyslet se, co by
+se dalo změnit, aby se zlepšila estetická úroveň výsledku.
+
+\LaTeX{}oví uživatelé dosti často neopatrně pracují s~příkazem "\\",
+který se v~různých \LaTeX{}ových prostředích chová jako ukončení
+řádku. Někdy se dostane takový příkaz i na konec odstavce, což samo
+o~sobě nemá logiku, protože na konci odstavce se samo sebou ukončí
+řádek. Pokud se tak stane, \TeX{} na konci odstavce vytvoří ještě další
+prázdný řádek, ve kterém nemá žádnou mezeru k~natažení na šířku
+"\hsize" a oprávněně se rozčílí: {\tt Underfull hbox badness 1000}.
+V~tomto případě vlastně \TeX{} křičí na uživatele, který nebyl schopen
+opustit principy starodávného psacího stroje a potřebuje mít k~ruce tu
+velikou páku, do které je občas potřeba praštit, aby se přešlo na nový
+řádek.
+
+
+
+\end
+
+
+
+