summaryrefslogtreecommitdiff
path: root/macros/generic/ofs/doc/ofsdoc.tex
blob: 6d6fe9e42b0149dc77d3aaeeceeb70eae7468eff (plain)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
520
521
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
546
547
548
549
550
551
552
553
554
555
556
557
558
559
560
561
562
563
564
565
566
567
568
569
570
571
572
573
574
575
576
577
578
579
580
581
582
583
584
585
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
612
613
614
615
616
617
618
619
620
621
622
623
624
625
626
627
628
629
630
631
632
633
634
635
636
637
638
639
640
641
642
643
644
645
646
647
648
649
650
651
652
653
654
655
656
657
658
659
660
661
662
663
664
665
666
667
668
669
670
671
672
673
674
675
676
677
678
679
680
681
682
683
684
685
686
687
688
689
690
691
692
693
694
695
696
697
698
699
700
701
702
703
704
705
706
707
708
709
710
711
712
713
714
715
716
717
718
719
720
721
722
723
724
725
726
727
728
729
730
731
732
733
734
735
736
737
738
739
740
741
742
743
744
745
746
747
748
749
750
751
752
753
754
755
756
757
758
759
760
761
762
763
764
765
766
767
768
769
770
771
772
773
774
775
776
777
778
779
780
781
782
783
784
785
786
787
788
789
790
791
792
793
794
795
796
797
798
799
800
801
802
803
804
805
806
807
808
809
810
811
812
813
814
815
816
817
818
819
820
821
822
823
824
825
826
827
828
829
830
831
832
833
834
835
836
837
838
839
840
841
842
843
844
845
846
847
848
849
850
851
852
853
854
855
856
857
858
859
860
861
862
863
864
865
866
867
868
869
870
871
872
873
874
875
876
877
878
879
880
881
882
883
884
885
886
887
888
889
890
891
892
893
894
895
896
897
898
899
900
901
902
903
904
905
906
907
908
909
910
911
912
913
914
915
916
917
918
919
920
921
922
923
924
925
926
927
928
929
930
931
932
933
934
935
936
937
938
939
940
941
942
943
944
945
946
947
948
949
950
951
952
953
954
955
956
957
958
959
960
961
962
963
964
965
966
967
968
969
970
971
972
973
974
975
976
977
978
979
980
981
982
983
984
985
986
987
988
989
990
991
992
993
994
995
996
997
998
999
1000
1001
1002
1003
1004
1005
1006
1007
1008
1009
1010
1011
1012
1013
1014
1015
1016
1017
1018
1019
1020
1021
1022
1023
1024
1025
1026
1027
1028
1029
1030
1031
1032
1033
1034
1035
1036
1037
1038
1039
1040
1041
1042
1043
1044
1045
1046
1047
1048
1049
1050
1051
1052
1053
1054
1055
1056
1057
1058
1059
1060
1061
1062
1063
1064
1065
1066
1067
1068
1069
1070
1071
1072
1073
1074
1075
1076
1077
1078
1079
1080
1081
1082
1083
1084
1085
1086
1087
1088
1089
1090
1091
1092
1093
1094
1095
1096
1097
1098
1099
1100
1101
1102
1103
1104
1105
1106
1107
1108
1109
1110
1111
1112
1113
1114
1115
1116
1117
1118
1119
1120
1121
1122
1123
1124
1125
1126
1127
1128
1129
1130
1131
1132
1133
1134
1135
1136
1137
1138
1139
1140
1141
1142
1143
1144
1145
1146
1147
1148
1149
1150
1151
1152
1153
1154
1155
1156
1157
1158
1159
1160
1161
1162
1163
1164
1165
1166
1167
1168
1169
1170
1171
1172
1173
1174
1175
1176
1177
1178
1179
1180
1181
1182
1183
1184
1185
1186
1187
1188
1189
1190
1191
1192
1193
1194
1195
1196
1197
1198
1199
1200
1201
1202
1203
1204
1205
1206
1207
1208
1209
1210
1211
1212
1213
1214
1215
1216
1217
1218
1219
1220
1221
1222
1223
1224
1225
1226
1227
1228
1229
1230
1231
1232
1233
1234
1235
1236
1237
1238
1239
1240
1241
1242
1243
1244
1245
1246
1247
1248
1249
1250
1251
1252
1253
1254
1255
1256
1257
1258
1259
1260
1261
1262
1263
1264
1265
1266
1267
1268
1269
1270
1271
1272
1273
1274
1275
1276
1277
1278
1279
1280
1281
1282
1283
1284
1285
1286
1287
1288
1289
1290
1291
1292
1293
1294
1295
1296
1297
1298
1299
1300
1301
1302
1303
1304
1305
1306
1307
1308
1309
1310
1311
1312
1313
1314
1315
1316
1317
1318
1319
1320
1321
1322
1323
1324
1325
1326
1327
1328
1329
1330
1331
1332
1333
1334
1335
1336
1337
1338
1339
1340
1341
1342
1343
1344
1345
1346
1347
1348
1349
1350
1351
1352
1353
1354
1355
1356
1357
1358
1359
1360
1361
1362
1363
1364
1365
1366
1367
1368
1369
1370
1371
1372
1373
1374
1375
1376
1377
1378
1379
1380
1381
1382
1383
1384
1385
1386
1387
1388
1389
1390
1391
1392
1393
1394
1395
1396
1397
1398
1399
1400
1401
1402
1403
1404
1405
1406
1407
1408
1409
1410
1411
1412
1413
1414
1415
1416
1417
1418
1419
1420
1421
1422
1423
1424
1425
1426
1427
1428
1429
1430
1431
1432
1433
1434
1435
1436
1437
1438
1439
1440
1441
1442
1443
1444
1445
1446
1447
1448
1449
1450
1451
1452
1453
1454
1455
1456
1457
1458
1459
1460
1461
1462
1463
1464
1465
1466
1467
1468
1469
1470
1471
1472
1473
1474
1475
1476
1477
1478
1479
1480
1481
1482
1483
1484
1485
1486
1487
1488
1489
1490
1491
1492
1493
1494
1495
1496
1497
1498
1499
1500
1501
1502
1503
1504
1505
1506
1507
1508
1509
1510
1511
1512
1513
1514
1515
1516
1517
1518
1519
1520
1521
1522
1523
1524
1525
1526
1527
1528
1529
1530
1531
1532
1533
1534
1535
1536
1537
1538
1539
1540
1541
1542
1543
1544
1545
1546
1547
1548
1549
1550
1551
1552
1553
1554
1555
1556
1557
1558
1559
1560
1561
1562
1563
1564
1565
1566
1567
1568
1569
1570
1571
1572
1573
1574
1575
1576
1577
1578
1579
1580
1581
1582
1583
1584
1585
1586
1587
1588
1589
1590
1591
1592
1593
1594
1595
1596
1597
1598
1599
1600
1601
1602
1603
1604
1605
1606
1607
1608
1609
1610
1611
1612
1613
1614
1615
1616
1617
1618
1619
1620
1621
1622
1623
1624
1625
1626
1627
1628
1629
1630
1631
1632
1633
1634
1635
1636
1637
1638
1639
1640
1641
1642
1643
1644
1645
1646
1647
1648
1649
1650
1651
1652
1653
1654
1655
1656
1657
1658
1659
1660
1661
1662
1663
1664
1665
1666
1667
1668
1669
1670
1671
1672
1673
1674
1675
1676
1677
1678
1679
1680
1681
1682
1683
1684
1685
1686
1687
1688
1689
1690
1691
1692
1693
1694
1695
1696
1697
1698
1699
1700
1701
1702
1703
1704
1705
1706
1707
1708
1709
1710
1711
1712
1713
1714
1715
1716
1717
1718
1719
1720
1721
1722
1723
1724
1725
1726
1727
1728
1729
1730
1731
1732
1733
1734
1735
1736
1737
1738
1739
1740
1741
1742
1743
1744
1745
1746
1747
1748
1749
1750
1751
1752
1753
1754
1755
1756
1757
1758
1759
1760
1761
1762
1763
1764
1765
1766
1767
1768
1769
1770
1771
1772
1773
1774
1775
1776
1777
1778
1779
1780
1781
1782
1783
1784
1785
1786
1787
1788
1789
1790
1791
1792
1793
1794
1795
1796
1797
1798
1799
1800
1801
1802
1803
1804
1805
1806
1807
1808
1809
1810
1811
1812
1813
1814
1815
1816
1817
1818
1819
1820
1821
1822
1823
1824
1825
1826
1827
1828
1829
1830
1831
1832
1833
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1841
1842
1843
1844
1845
1846
1847
1848
1849
1850
1851
1852
1853
1854
1855
1856
1857
1858
1859
1860
1861
1862
1863
1864
1865
1866
1867
1868
1869
1870
1871
1872
1873
1874
1875
1876
1877
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1884
1885
1886
1887
1888
1889
1890
1891
1892
1893
1894
1895
1896
1897
1898
1899
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1910
1911
1912
1913
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1962
1963
1964
1965
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
2023
2024
2025
2026
2027
2028
2029
2030
2031
2032
2033
2034
2035
2036
2037
2038
2039
2040
2041
2042
2043
2044
2045
2046
2047
2048
2049
2050
2051
2052
2053
2054
2055
2056
2057
2058
2059
2060
2061
2062
2063
2064
2065
2066
2067
2068
2069
2070
2071
2072
2073
2074
2075
2076
2077
2078
2079
2080
2081
2082
2083
2084
2085
2086
2087
2088
2089
2090
2091
2092
2093
2094
2095
2096
2097
2098
2099
2100
2101
2102
2103
2104
2105
2106
2107
2108
2109
2110
2111
2112
2113
2114
2115
2116
2117
2118
2119
2120
2121
2122
2123
2124
2125
2126
2127
2128
2129
2130
2131
2132
2133
2134
2135
2136
2137
2138
2139
2140
2141
2142
2143
2144
2145
2146
2147
2148
2149
2150
2151
2152
2153
2154
2155
2156
2157
2158
2159
2160
2161
2162
2163
2164
2165
2166
2167
2168
2169
2170
2171
2172
2173
2174
2175
2176
2177
2178
2179
2180
2181
2182
2183
2184
2185
2186
2187
2188
2189
2190
2191
2192
2193
2194
2195
2196
2197
2198
2199
2200
2201
2202
2203
2204
2205
2206
2207
2208
2209
2210
2211
2212
2213
2214
2215
2216
2217
2218
2219
2220
2221
2222
2223
2224
2225
2226
2227
2228
2229
2230
2231
2232
2233
2234
2235
2236
2237
2238
2239
2240
2241
2242
2243
2244
2245
2246
2247
2248
2249
2250
2251
2252
2253
2254
2255
2256
2257
2258
2259
2260
2261
2262
2263
2264
2265
2266
2267
2268
2269
2270
2271
2272
2273
2274
2275
2276
2277
2278
2279
2280
2281
2282
2283
2284
2285
2286
2287
2288
2289
2290
2291
2292
2293
2294
2295
2296
2297
2298
2299
2300
2301
2302
2303
2304
2305
2306
2307
2308
2309
2310
2311
2312
2313
2314
2315
2316
2317
2318
2319
2320
2321
2322
2323
2324
2325
2326
2327
2328
2329
2330
2331
2332
2333
2334
2335
2336
2337
2338
2339
2340
2341
2342
2343
2344
2345
2346
2347
2348
2349
2350
2351
2352
2353
2354
2355
2356
2357
2358
2359
2360
2361
2362
2363
2364
2365
2366
2367
2368
2369
2370
2371
2372
2373
2374
2375
2376
2377
2378
2379
2380
2381
2382
2383
2384
2385
2386
2387
2388
2389
2390
2391
2392
2393
2394
2395
2396
2397
2398
2399
2400
2401
2402
% A documentation for OFS package
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% July 2001                                       Petr Olsak
% February 2004

% See the ofsdoce.tex for English version of this documentation

\chyph  % pou¾ijte csplain

\headline={\llap{\tt May 2004}\hfil See the ofsdoc-e.tex for English version 
           of this documentation.\global\headline={\hfil}}

\magnification\magstephalf

\hoffset=4pc
\voffset=1pc
\hsize=31.6pc
\vsize=49pc
\raggedbottom
\parindent=15pt
\emergencystretch=2em

\font\smallbf=csb10 at7pt
\font\smalltt=cstt8
\font\smallit=csti8
\font\smallrm=csr8
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep4
\font\bigbf=\fontname\tenbf\space scaled\magstep1

\def\Red{}
\def\Black{}
\def\Blue{}
\def\Green{}
\def\beglink#1{}
\def\endlink{}
\def\aimlink#1{}

\ifx\pdfoutput\undefined\else   %%%% pdfTeX is used %%%%%%%%%%
\ifnum\pdfoutput>0    

\ifx \pdfstartlink\undefined %%% PDFTeX version <= 13
   \let\pdfstartlink=\pdfannotlink
\fi

\def\beglink#1{%          % Zaèátek textu odkazu, #1 je klíè odkazu
   \Green \pdfstartlink height9pt depth3pt 
     attr{/Border[0 0 0]} goto name{#1}\relax}
\def\endlink{\pdfendlink\Black}  

\def\aimlink#1{%          % Místo cíle odkazu, #1 je klíè odkazu
   \expandafter\ifx \csname aim:#1\endcsname \relax
      \expandafter\gdef \csname aim:#1\endcsname {}%
      \vbox to0pt{\vss\hbox{\pdfdest name{#1} fith}\kern15pt}%
   \fi
}
\def\pdfsetcmykcolor#1{\special{PDF:#1 k}}
\def\Red{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.1 0.9 0.9 0}}
\def\Black{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0 0 0 1}}
\def\Green{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.9 0.1 0.9 .3}}
\def\Blue{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.9 0.9 0.1 0}}

\pdfcompresslevel=9
\pdfinfo{/Author (Petr Olsak)
         /CreationDate (July 2001) 
         /ModDate (March 2004)
         /Creator (TeX)
         /Producer (pdfTeX)
         /Title (OFS: Olsak's Font System)
         /Subject (Documentation)
         /Keywords (TeX, fonts)
}

\fi\fi %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% End of pdfTeX macros %%%%%


\def\PLAIN #1:{{\smallbf \Red PLAIN\Black\if|#1|\else\space#1\fi}:}
\def\LATEX #1:{{\smallbf \Red LATEX\Black \if|#1|\else\space#1\fi}:}
\def\OBA   #1:{{\smallbf \Red PLAIN+LATEX\Black \if|#1|\else\space#1\fi}:}

\newcount\secnum \newcount\subsecnum

\def\sec #1\par{\ifnum\secnum>0 \goodbreak\fi\removelastskip
   \vskip2\baselineskip
   \subsecnum=0 \advance\secnum by1
   \noindent{\bigbf\llap{\the\secnum.\quad}#1}\par\nobreak\medskip}
\def\subsec #1\par{\removelastskip\bigskip
   \advance\subsecnum by1   
   \noindent{\bf \llap{\aimlink{\the\secnum.\the\subsecnum}%
      \the\secnum.\the\subsecnum.\quad}#1}\par\nobreak\medskip}
\def\title #1\par{\vglue2\baselineskip 
   \centerline{\titulfont #1}\vskip2\baselineskip}

\def\LaTeX{La\TeX}

\catcode`<=13
\def<#1>{\hbox{$\langle$\it#1\/$\rangle$}}
\def\,{\thinspace}

{\obeyspaces \gdef\activespace{\obeyspaces\let =\ }}
\def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials}
\def\begtt{\medskip\bgroup \setverb \catcode`@=0 \activespace
   \parindent=0pt \catcode`\"=12
   \def\par##1{\endgraf\ifx##1\par\leavevmode\fi ##1}
   \obeylines \startverb}
{\catcode`\|=0 \catcode`\\=12
|gdef|startverb#1\endtt{|tt#1|egroup|medskip|testpar}}
\long\def\testpar#1{\ifx\par#1\else\noindent\fi#1}

\catcode`"=13
\def"{\hbox\bgroup\setverb\activespace\tt\readverb}
\def\readverb #1"{#1\egroup}

\def\begitems{\medskip\bgroup \catcode`*=13 }
{\catcode`*=13 \gdef*{\item{$\bullet$}}}
\def\enditems{\medskip\egroup}

\newwrite\indout
\immediate\openout\indout=\jobname.ind
\def\inl[#1]{\strut
   \write\indout{\noexpand\indexentry{#1}{\the\pageno}}%
   \vadjust{\vbox to0pt{\vss
   \hbox to\hsize{\llap{{\aimlink{#1}\smalltt\Blue\char`\\ #1%
      \ifx\extratext\empty\else\space\extratext\fi\Black}%
      \kern2pt\quad}\strut\hfil}%
   \hrule height0pt}}\def\extratext{}}
\def\inll[#1 #2]{\def\extratext{#2}\inl[#1]}
\def\indexentry #1#2{\expandafter \ifx \csname ind:#1\endcsname \relax
      \expandafter \def \csname ind:#1\endcsname {#2}%
   \else 
      \expandafter \edef \csname ind:#1\endcsname {%
          \csname ind:#1\endcsname, #2}%
   \fi
}  
\def\pg[#1]{\csname ind:#1\endcsname}

\chardef\back=`\\

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\title   OFS: Ol¹ákùv fontový systém
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

OFS je makro, které umo¾ní pøehlednì
v~\TeX{}u vybírat rodiny fontù, jejich¾ názvy jsou v~souladu s~názvy 
z~písmového katalogu. Toto makro je z~u¾ivatelského
pohledu stejné v~plainu i \LaTeX{}u. Výklad pou¾ití OFS bude tedy
spoleèný pro obì skupiny u¾ivatelù. Pokud nìkterý text platí jen
pro csplain (a podobné formáty), bude uveden slovem \PLAIN: a pokud
je text urèen pro u¾ivatele \LaTeX{}u2e, je uveden slovem \LATEX:.

Pod skupinu \PLAIN: patøí nejen csplain, plain a odvozené formáty, ale
té¾ dnes u¾ nepou¾ívaný \LaTeX2.09 bez NFSS. Pod skupinu \LATEX: bychom
mohli zaøadit v¹echny formáty, které pracují s~NFSS~2, pøedev¹ím tedy 
\LaTeX 2e.

Po zavedení pøíslu¹ných maker v~záhlaví dokumentu (viz ní¾e) se na
terminálu mimo jiné objeví:

\begtt
@PLAIN: OFS (Olsak's Font System) based on plain initialized. @char`<verze>
@LATEX: OFS (Olsak's Font System) based on NFSS initialized. @char`<verze>
\endtt
Výhody OFS: 

\begitems
* Sjednocuje rozhraní pro u¾ivatele \LaTeX{}u i plainu.
* Pomocí pøíkazu "\fontusage" dostaneme na terminál a do logu struènou
  informaci o~pou¾ití maker z~OFS.
* Umo¾òuje pracovat se skuteènými názvy písmových rodin tak, 
  jak jsou uvedeny v~písmovém katalogu a tím 
  nenutí u¾ivatele si kromì tìchto názvù pamatovat je¹tì 
  interní zkratky pou¾ité v~NFSS nebo v~názvech metrik fontù.
* Umo¾ní pracovat s~fontem rozlo¾eným do dvou metrik 
  (základní a roz¹iøující) jakoby se jednalo o~jediný font.
* Umo¾ní na zaèátku dokumentu vybrat oblíbené kódování základní 
  metriky, jsou-li metriky pøipraveny v~rùzných kódováních
  (typicky kódování IL2 a T1).
* Definuje rozhraní pro vytváøení pomocných souborù, které
  obsahují konverzní informace mezi \uv{dlouhými názvy} fontù
  z~katalogu a \PLAIN: názvy metrik
  nebo \LATEX: zkratkami pou¾ívanými v~NFSS.
* \PLAIN: Umo¾òuje podobnou nezávislost výbìru jednotlivých 
  parametù fontù, jako NFSS v~\LaTeX{}u. 
* \PLAIN: Definuje deklaraèní pøíkazy pro podchycení kódování fontù.
* \PLAIN: Je mo¾né pro rùzné velikosti registrovat rùzné metriky, co¾
  vyu¾ijeme zejména u~rodiny Computer Modern.
* \PLAIN: Obsahuje nástroje na pou¾ití PostScriptových fontù 
  i v~matematické sazbì.
* Interaktivní makro "ofstest.tex" umo¾ní tisknout vzorky odstavcù ve
  zvolených písmových rodinách, tisknout tabulky fontù, katalogy fontù,
  vzorky matematické sazby a seznamy znakù ve fontech vèetnì jejich
  \TeX{}ových sekvencí. Staèí napsat na pøíkazový øádek
  "tex ofstest [allfonts]" nebo "csplain ofstest [allfonts]"
  a øídit se pokyny na terminálu.
\enditems


\sec Èlenìní písmových rodin
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Makro OFS vychází z~toho, ¾e vìt¹ina dnes dodávaných písmových rodin
obsahuje ètyøi øezy: základní ("\rm"), tuèný ("\bf"), kurzívu ("\it"),
a tuènou kurzívu ("\bi")\inll[rm \back bf \back it \back bi]. 
Tìmto øezùm budeme øíkat \uv{standardní varianty}.
Po zavedení rodiny pøíkazem "\setfonts" (viz ní¾e) lze pak 
pøepínat pomocí "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" mezi variantami v~dané
rodinì. První tøi uvedené pøepínaèe jsou známé z~plainu 
(v~\LaTeX{}u pøetrvávají z~dob za¹lé slávy LaTeXu2.09) 
a ètvrtý pøepíná do varianty BoldItalic.

Nìkteré rodiny mohou deklarovat pøepínaèe dal¹ích 
\uv{nadstandardních variant} a u~nìkterých rodin naopak 
mù¾e chybìt i nìkterá ze standardních variant.

Varianty v~nìkterých rodinách se mírnì li¹í od zde uvedených
názvù pro standardní varianty. Místo tuèného písma mù¾e být 
tøeba pøítomno jen polotuèné a místo kurzívy tøeba sklonìné písmo. 
Pøepínaèe "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" zùstávají pokud mo¾no
zachovány, tak¾e by nás nemìlo vyvést z~rovnováhy, ¾e v~nìkteré rodinì
tøeba "\it" pøepíná do sklonìného písma a ne do kurzívy.

Pokud chceme souèasnì pracovat s~dal¹ími pøepínaèi fontù jiné rodiny
(napøíklad "\tt" pro strojopis), je mo¾né takové pøepínaèe deklarovat pomocí
pøíkazu "\fontdef". 

Èlenìní fontù do rodin je deklarováno v~souborech, které
mají v~plainu podobný význam, jako {\tt fd} (Font Definition) soubory
z~\LaTeX{}u. Doporuèená pøípona souboru je pro plain {\tt tex} a
pro \LaTeX{} {\tt sty}. Tìmto souborùm budeme øíkat \uv{deklaraèní soubory}.
Podle názvu deklaraèních souborù by mìlo být u¾ivateli zøejmé, které rodiny
jsou v~nìm deklarovány. Pøíklady:

\begtt
@PLAIN:         @LATEX:
sjannon.tex,  sjannon.sty  ... souhrnná rodina Jannon ze Støe¹ovic
a35.tex,      a35.sty      ... základní skupina 35 fontù od Adobe
\endtt

Vidíme, ¾e deklaraèní soubory (na rozdíl od {\tt fd} souborù z~\LaTeX{}u) 
obsahují obvykle definice více souvisejících rodin. Mezi tìmito
soubory u¾ivatel vybírá ty, které bude potøebovat a uvede jejich jména
pøi zavedení makra OFS v~záhlaví svého dokumentu. 
Aby mìl u¾ivatel zjednodu¹enou práci, zakládáme obvykle té¾ souhrné
soubory, které obsahují "\input" nebo "\RequirePackage" na jednotlivé
deklaraèní soubory:

\begtt
skatalog.tex, skatalog.sty ... v¹echny fonty ze Støe¹ovic
allfonts.tex, allfonts.sty ... v¹echny fonty na TeXové instalaci
\endtt


\sec U¾ivatelské pøíkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\subsec Zavedení OFS
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pro pøíklad pøedpokládejme, ¾e budeme chtít pracovat 
s~fonty ze souhrnné rodiny Jannon a
DynaGrotesk. Proto¾e se jedná o~rodiny ze Støe¹ovické písmolijny od pana
©torma, najdeme odpovídající deklaraèní soubory v~adresáøi 
"storm". Na Internetu je získáme spoleènì s~makrem OFS
napøíklad na "www.cstug.cz/stormtype".
Souhrnné rodiny Jannon a Dyna\-Grotesk jsou deklarovány v~tìchto souborech: 
\PLAIN: "sjannon.tex", "sdynamo.tex";
\LATEX: "sjannon.sty", "sdynamo.sty".
Písmeno "s" na zaèátku názvù znamená, 
¾e fonty pocházejí ze Støe¹ovické písmolijny. Jména tìchto souborù bez
pøípony je nutné uvést v~hranaté závorce pøi zavedení makra OFS takto:

\begtt
@PLAIN: \input ofs [sjannon, sdynamo] % mezera pøed "[" je nutná!
@LATEX: \usepackage [sjannon, sdynamo] {ofs}
\endtt

Dále mù¾eme pracovat s~rodinami, které jsou obsa¾eny v~souhrnných
rodinách Jannon a DynaGrotesk. 
Napí¹eme-li do dokumentu pøíkaz "\showfonts"\inl[showfonts],
zobrazí se na \hbox{terminál} (a~zapí¹e do logu) seznam názvù jednotlivých
rodin, které dále mù¾eme pou¾ívat. Po zavedení "sjannon" a 
"sdynamo", jak bylo uvedeno vý¹e, zobrazí pøíkaz "\showfonts" tento seznam:

\begtt
OFS (l.1): The list of known font families:
defaults:
   [CMRoman/]            \rm, \bf, \it, \bi, \sl
   [CMSans/]             \rm, \bf, \it,  -
   [CMTypewriter/]       \rm,  - , \it,  - , \sl
   [Times/]              \rm, \bf, \it, \bi
   [Helvetica/]          \rm, \bf, \it, \bi, \nrm, \nbf, \nit, \nbi
   [Courier/]            \rm, \bf, \it, \bi
sjannon.tex:
   [JannonAntikva/]      \rm, \bf, \it, \bi, \mr, \mi
   [JannonText/]         \rm, \bf, \it, \bi, \mr, \mi
   [JannonCaps/]         \rm, \bf, \it, \bi
sdynamo.tex:
   [DynaGroteskDXE/]     \rm, \bf, \it, \bi
   [DynaGroteskRXE/]     \rm, \bf, \it, \bi
   [DynaGroteskLXE/]     \rm, \bf, \it, \bi
   ... <a dal¹ích 15 rodin DynaGrotesk> ...
\endtt

Prvních 6 rodin (oznaèené jako defaults) je definováno v~OFS. 
Teprve dal¹í rodiny jsou deklarovány v~pou¾itých souborech.

Vedle názvù rodin jsou uvedeny pøepínaèe variant, které pro danou
rodinu mù¾eme pou¾ít. První ètyøi pøepínaèe jsou pro standardní
varianty a pokud v~nìkteré rodinì taková varianta není pøístupná, 
je zde na místì odpovídajícího pøepínaèe pomlèka. 
Pátý a pøípadnì dal¹í pøepínaèe se vztahují k~pøípadným nadstandardním
variantám. Zde napøíklad rodina Helvetica má navíc pøepínaèe 
pro varianty \uv{Narrow} a rodiny Jannon mají pøepínaèe pro 
varianty \uv{Medium}.

Napí¹eme-li do dokumentu pøíkaz "\fontusage"\inl[fontusage], 
zobrazí se na terminál a
do logu struèná informace o~pou¾ití pøíkazù z~balíku OFS.

Kromì vý¹e uvedeného zpùsobu zavedení:

\begtt
@PLAIN: \input ofs [<soubor>, <soubor>, ...]
@LATEX: \usepackage [<soubor>, <soubor>, ...] {ofs}
\endtt
%
existuje je¹tì mo¾nost pøímo zavést po¾adované soubory. Pak není nutné
v~dokumentu explicitnì zavádìt soubor "ofs.tex" resp. "ofs.sty":

\begtt
@PLAIN: \input <soubor> \input <soubor> ...
@LATEX: \usepackage {<soubor>} \usepackage {<soubor>} ...
\endtt
%
Pøíklad:

\begtt
@PLAIN: \input sjannon \input sdynamo
@LATEX: \usepackage {sjannon} \usepackage {sdynamo}
\endtt
%
Nedoporuèuje se (zvlá¹tì v~\LaTeX{}u) oba tyto zpùsoby zavedení
makra OFS míchat.


\subsec Pøíkaz {\tt\back setfonts}
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~dal¹ích pøíkladech pøedpokládáme,\inl[setfonts]
¾e jsme zavedli pouze potøebné
rodiny, napøíklad ze souborù {\tt sjannon} a {\tt sdynamo}.
Nyní tøeba po pou¾ití pøíkazu

\begtt
\setfonts [JannonText/12pt]
\endtt
%
lze pøepínat do jednotlivých variant této rodiny JannonText ve
velikosti 12pt. Je mo¾né pou¾ít pøepínaèe 
"\rm", "\bf", "\it", a "\bi" a speciálnì pro tuto
rodinu je¹tì "\mr" a "\mi". 

Pøíkaz "\setfonts [<JménoRodiny>/<velikost>]" 
pøepíná do nové rodiny a ctí
naposledy zapnutou variantu. 
Pokud pøed tímto pøíkazem
byla zapnutá tøeba varianta BoldItalic, pak po tomto pøíkazu zùstává
zapnutá tato varianta i v~nové rodinì. 
Pokud v nové rodinì naposledy zapnutá
varianta neexistuje, pøepíná se do "\rm". Tato varianta musí být
deklarována v~ka¾dé rodinì.

Pøíkaz "\setfonts" vymezuje v¹echny zmìny pouze
lokálnì. Po ukonèení skupiny se sazba vrací k~rodinì a variantì, která
byla aktuální pøi zahájení skupiny.

Parametry pøíkazu "\setfonts" mohou být prázdné:
"\setfonts [<JménoRodiny>/]" pøepne do nové 
rodiny a ctí naposledy nastavenou velikost a 
"\setfonts [/<velikost>]" nastaví novou velikost 
a ponechá aktuálnì vybranou rodinu. Po inicializaci OFS je (pro
pøípad pou¾ití prázdného parametru) defaultnì nastavena rodina
"CMRoman" a velikost 10\,pt. Pøíkaz "\setfonts [/]" 
je syntakticky korektní, ale neudìlá kromì zápisu 
do logu vùbec nic.

Parametr <JménoRodiny>, je-li uveden, musí pøesnì odpovídat jménu
rodiny podle seznamu známých rodin (viz nahoøe pøíkaz "\showfonts").
Je tøeba dodr¾ovat malá a velká písmena a celé jméno psát bez mezer.
Pokud se tento parametr neshoduje s~¾ádnou známou rodinou, vypí¹e \TeX{}
varování a pøipojí seznam v¹ech známých rodin. Tak¾e napøíklad
"\setfonts [?/]" lze pou¾ít se stejným efektem, 
jako pøíkaz "\showfonts".

\LATEX: <JménoRodiny> mù¾e být nejen jméno podle seznamu známých rodin
(dlouhý název), ale je dovoleno pou¾ít i zkratku z~NFSS. Tak¾e
napøíklad "\setfonts [Times/]" a "\setfonts [ptm/]" je v~\LaTeX{}u toté¾.

\OBA:
Parametr <velikost> má tyto mo¾nosti:

\begitems
* <èíslo>                 .... napø. "12", "17.4",
* <èíslo><jednotka>       .... napø. "12pt", "17.4pt",  "10dd",
* "at"<èíslo><jednotka>   .... napø. "at12pt", "at17.4pt", "at10dd",
* "scaled"<celé èíslo>    .... napø. "scaled1200",  "scaled\magstep3",
* "mag"<desetinné èíslo>  .... napø. "mag1.2",  "mag.7",  "mag2.0".
\enditems

První tøi mo¾nosti se významovì shodují. Klíèové slovo "at" je
nepovinné a není-li uvedeno ani "at" ani jednotka, doplní se
automaticky "at<èíslo>pt". Font se zavede pøesnì v~po¾adované
velikosti. Samozøejmì pøi globálním "\magnification" celého dokumentu 
se jedná o~relativní a nikoli absolutní rozmìry, pokud nepou¾ijeme
jednotku uvozenou slovem "true" (napø. "17truept"). 
Jestli¾e pí¹eme klíèové slovo "at", nesmíme vynechat jednotku.
Nesprávnì: "at12", správnì: "at12pt" nebo jenom "12".

Ètvrtá mo¾nost ("scaled") je shodná s~pou¾itím slova "scaled" pøi zavádìní
fontu pomocí primitivu "\font". Napø. "scaled1200" je font, jeho¾ základní
velikost je pronásobena koeficientem 1,2. Je-li základní velikost
fontu 10\,pt (co¾ je obvyklé), pak je "scaled1200" shodné s~"at12pt".

Poslední mo¾nost ("mag") pronásobí aktuální velikost fontù daným
koeficientem. Na rozdíl od "scaled" se tedy vztahuje k~aktuální
velikosti a nikoli k~základní velikosti fontu. Je-li nejprve pou¾ito
tøeba "\setfonts[/12]" a v~zápìtí "\setfonts[/mag2.]", rodina fontù
bude nyní sázena ve velikosti 24\,pt. Pøíklad:

\begtt
\def\small{\setfonts[/mag.7]}
Text {\small je men¹í \small a men¹í \small a je¹tì men¹í} a tady je
zase v normální velikosti.
\endtt

Upozornìní: Zmìna velikosti fontù pomocí "\setfonts" nijak nemìní
vzdálenost úèaøí ("\baselineskip"). To si musí u¾ivatel nastavit sám.

Pomocí "\setfonts" mù¾eme nastavit nejen celou rodinu (to ovlivní
pøepínaèe variant "\rm", "\bf", "\it", "\bi" a pøípadnì dal¹í), ale také 
jen zvolenou variantu v~dané rodinì. V~takovém pøípadì 
"\setfonts" nemìní význam pøepínaèù variant ani aktuální 
velikost ostatních fontù. Pøi specifikaci varianty je nutno 
v~parametru "\setfonts" za název rodiny napsat znak mínus následovaný 
zkratkou pro variantu. Pøíklady:

\begtt
\setfonts [JannonText-it/12] ..... nastaví kurzívu dané rodiny ve
                                   velikosti 12pt
\setfonts [JannonText-rm/] ....... nastaví základní øez dané rodiny
                                   v aktuální velikosti.
\setfonts [CMTypeWriter-sl/] ..... nastaví základní variantu \sl 
                                   v aktuální velikosti.
\endtt

I~pøi specifikaci varianty je mo¾né v~parametru vynechat název rodiny,
pak se pou¾ije aktuální rodina. Napøíklad

\begtt
\setfonts [JannonText/12]
\setfonts [-bf/17]     ... varinata Bold JannonText, velikost 17pt.
                           Pøepínaèe \rm, \bf, \it a \bi zùstanou 
                           nezmìnìny, v tomto pøíkladì pøepínají
                           JannonText ve velikosti 12pt.
                           Následné pou¾ití tøeba \setfonts [Times/]
                           nastaví rodinu Times ve velikosti 12pt.
ALE:
\setfonts [/17]\bf    ...  Varinata Bold aktuální rodiny, velikost 17pt.
                           Pøepínaèe \rm, \bf, \it a \bi nyní
                           pøepínají ve velikosti 17pt. Aktuální
                           velikost fontù je nyní 17pt.
\endtt

\LATEX: Co zde bylo øeèeno o~ponechání významu pøepínaèù variant
pøi specifikování varianty v~\LaTeX{}u není pravda, 
proto¾e by to naru¹ilo logiku NFSS. 
V~\LaTeX{}u tedy je "\setfonts [-bf/17]" zcela shodné 
s~pøíkazy "\setfonts [/17]\bf".


\subsec  Pøíkazy {\tt\back fontdef} a {\tt\back addcmd}
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøíkaz "\fontdef"\inl[fontdef] umo¾òuje deklarovat nové fontové pøepínaèe.

\begtt
\fontdef \<pøepínaè> [<JménoRodiny>/<velikost>]
\endtt
%
Tato deklarace se zhruba shoduje s{}

\begtt
\gdef \<pøepínaè> {\setfonts [<JménoRodiny>/<velikost>]}
\endtt

\PLAIN: Pokud je specifikována rodina vèetnì varianty a 
parametr <velikost> není prázdný ani není zadán pomocí klíèového slova
"mag", pak "\<pøepínaè>" není implementován jako makro obsahující
"\setfonts", ale jedná se o nativní pøepínaè fontu implementovaný 
pomocí "\global\font\<pøepínaè>" (tzv.~fixed font). 
Tak mù¾e u¾ivatel deklarovat vlastní nativní pøepínaè 
fontu bez znalosti názvu metriky.

\LATEX: Deklarovaný pøepínaè je ve v¹ech pøípadech implementován jako
makro obsahující "\setfonts". Pøístup k~nativním pøepínaèùm je pøed
u¾ivatelem v~NFSS skryt.

\OBA:
Místo jména rodiny mù¾e být uveden vykøièník. 
Pak se doplní jméno rodiny aktuální v~místì pøíkazu 
"\fontdef". Na druhé stranì, pokud je jméno rodiny prázdné,
pak se jméno rodiny doplní podle aktuální rodiny
v~místì pou¾ití deklarovaného pøepínaèe. Analogická vlastnost platí
pro parametr <velikost>. Pøíklady:

\begtt
\setfonts [JannonAntikva/]
\fontdef \small  [/7]             % \small = \setfonts [/7pt]
\fontdef \sffam  [DynaGroteskR/]  % \sffam = \setfonts [DynagroteskR/]
\fontdef \velky  [Times/17]       % \velky = \setfonts [Times/17pt]
\fontdef \ttfam  [Courier/]       % \ttfam = \setfonts [Courier/]
\fontdef \mylogo [Times-rm/mag.8] % \mylogo = \setfonts [Times-rm/mag.8] 
                                  % velikost fontu bude v¾dy rovna 
                                  % 0.8 násobku aktuální velikosti.
\fontdef \timbf  [Times-bf/12]    % \timbf = fixed-font pøepínaè, jako:
                                  % \global\font\timbf=ptmb8z at12pt
\fontdef \jansmall [!/7]          % \jansmall=\setfonts[JannonAntikva/7]
\fontdef \janbi [!-bi/17]         % \janbi = fixed-font pøepínaè, jako:
                                  % \global\font\janbi=sjnbi8z at17pt
\fontdef \tt [Courier-rm/!]       % \tt = fixed-font pøepínaè, jako
                                  % \global\font\tt=pcrr8u at10pt
\endtt                               

Pøíkaz "\fontdef" deklaruje pøepínaè globálnì, ov¹em tento pøepínaè je
sám o~sobì lokální. Jinými slovy "\global\fontdef\jmeno" je toté¾ jako
"\fontdef\jmeno", ale pøepínaè "\jmeno" nastaví font (nebo celou
rodinu) jen lokálnì. 

Od verze OFS Oct.~2002 je podporován pøíkaz
"\addcmd"\inl[addcmd], který umo¾ní spoleènì s~pøíkazem "\fontdef"
soustøedit problematiku fontù do jediného místa v souboru maker. 
Pøíkaz má formát:

\begtt
\addcmd \<pøepínaè> {<pøíkazy>}
\endtt
%
a chová se, jako "\def\<pøepínaè> {<pùvodní význam pøepínaèe> <pøíkazy>}".
Pomocí "\addcmd" tedy mù¾eme \uv{roz¹íøit} obsah makra "\<pøepínaè>" 
o~dal¹í pøíkazy. Sekvence "\<pøepínaè>" musí být (pøed pou¾itím
"\addcmd") definována jako makro bez parametrù nebo musí být 
ve významu neexpandované kontrolní sekvence deklarované napøíklad
pomocí "\font", "\chardef" apod. Po pou¾ití "\addcmd" je sekvence
"\<pøepínaè>" definována v¾dy jako makro bez parametru. Opakované
pou¾ití "\addcmd" na stejný "\<pøepínaè>" je mo¾né.

Pøíklad pou¾ití:

\begtt
\setfonts [JannonText/]
\fontdef \footnotefont  [!/7]     
\addcmd  \footnotefont  {\rm \baselineskip=9pt \relax}
\fontdef \sectionfont  [!/12]
\addcmd  \sectionfont  {\bf \let\it=\bi}
\endtt


\subsec Test pøítomnosti rodiny
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\PLAIN: Ve svých makrech mù¾eme testovat, zda je rodina fontù deklarovaná,
tj.~zda je naètena její deklarace z~deklaraèního souboru. Pou¾ijeme 
k~tomu konstrukci "\knownfam <JménoRodiny>? \iftrue", která expanduje
na "\iftrue", pokud je rodina deklarovaná a na "\iffalse", pokud
deklarovaná není. Parametr <JménoRodiny> musíme uvést bez specifikace varianty.

\OBA: Z dùvodù zpìtné kompatibility se star¹í verzí OFS~dìlá stejnou práci jako
"\knownchar" makro "\ifknownfam [<JménoRodiny>]"\inl[ifknownfam]. 
V~OFS pro plain se ale
od verze Feb.~2004 doporuèuje pou¾ívat "\knownfam", proto¾e to udr¾uje
správnì spárované primitivy "\if*", "\else", "\fi". La\TeX{}ový u¾ivatel
si mù¾e "\knownfam" snadno definovat.

\subsec \LATEX:  Propojení OSF s~NFSS
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Tato sekce je urèena pouze pro \LaTeX{}isty. Pøíkaz\inl[OFSfamily]

\begtt
\OFSfamily [<JménoRodiny>] 
\endtt
%
konvertuje dlouhý název rodiny podle katalogu na interní název rodiny
zanesený do NFSS. Napøíklad

\begtt
\OFSfamily [JannonText]
\endtt
%
expanduje na "sjng". Makro pracuje jen na úrovni expandprocesoru,
proto nedostaneme pøi pøeklepu v~názvu rodiny chybové hlá¹ení. 
Pøi neexistující rodinì makro expanduje na text "unknown". 
Pou¾ijeme-li napøíklad "\OFSfamily" ve svých stylových souborech 
a zpozorujeme, ¾e se NFSS sna¾í substituovat rodinu "unknown", 
mù¾eme si být jisti, ¾e máme pøeklep v~názvu rodiny nebo nemáme 
správnì pou¾ité "\usepackage".  

Pøíklad pou¾ití:

\begtt
\usepackage [sjannon, sdynamo] {ofs}
\edef\rmdefault {\OFSfamily [JannonAntikva]}
\edef\sfdefault {\OFSfamily [DynaGroteskR]}
\edef\ttdefault {\OFSfamily [Courirer]}
\endtt

Význam maker "\rmdefault", "\sfdefault", "\ttdefault" je popsán 
v~dokumentaci NFSS.

Dále OFS definuje pøíkaz\inl[OFSfamilydefault]

\begtt
\OFSfamilydefault [<JménoRodiny>]
\endtt
%
který nastaví základní rodinu celého dokumentu. Tato rodina se v~pøíslu¹ných 
velikostech a variantách objeví nejen v~textu, ale i v~záhlaví 
kapitol, sekcí a podobnì (jsou-li makra v~pou¾itém class souboru udìlána
rozumnì). Pøíkaz internì provede

\begtt
\edef\familydefault {\OFSfamily [<JménoRodiny>]}
\endtt
%
s~tím, ¾e navíc o¹etøí pøípad neexistující rodiny chybovým hlá¹ením 
s~výpisem v¹ech aktuálnì dostupných rodin.

                        
\subsec Kódování fontù
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Pøepínání mezi kódováním fontù probíhá zcela v~re¾ii NFSS. OFS
v~této vìci nepøidává nic nového. 

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Implicitnì se pøedpokládá kódování CSfontù. Pokud ale potøebujeme
pou¾ít fonty napøíklad v kódování T1, pak pou¾ijeme 
"\def\fotenc{8t}"\inl[fotenc]
a OFS bude pracovat s~fonty v~tomto kódování. 

Mù¾eme dokonce uvnitø dokumentu pøepínat: 

\begtt
\def\fotenc{8z} \setfonts[/] ... fonty v kódování CSfontù
\def\fotenc{8t} \setfonts[/] ... fonty v kódování podle Corku.
\endtt

Kromì toho OFS obsahuje nástroje, aby makra závislá na kódování
fontù (napøíklad "\v", "\'", "\ae") expandovala správnì 
na znak ve zvoleném kódování. 
Implicitnì je v~OFS nastaveno "\loadingenc=0"\inl[loadingenc],
co¾ znamená, ¾e zmìnou kódování fontù ani pøíkazem "\setfonts" se 
nemìní makra typu "\v", "\ae". Tato makra si ponechají svùj 
originální význam z~\hbox{plainu}. To uvítají ortodoxní plainisté, 
kteøí nemají rádi, kdy¾ má pou¾itý balíèek zbyteènì velkou inteligenci.

Je-li ale na zaèátku dokumentu uvedeno "\loadingenc=1", napøíklad:

\begtt
\input ofs [a35,sjannon]  \loadingenc=1
\endtt
%
pak pøi ka¾dém pøíkazu "\setfonts" si \TeX{} zkontroluje, zda má
naèteny v¹echny potøebné soubory se jménem "ofs-<kódování>.tex". 
Tyto soubory obsahují pøedefinování maker závislých na nastaveném kódování fontù. 
Pokud tyto soubory naèteny nejsou, \TeX{} je bìhem "\setfonts"
naète. Podrobnìji viz sekce~\beglink{3.3}3.3\endlink{} a¾ 
\beglink{3.5}3.5\endlink.

Balíèek OFS obsahuje tøi soubory s~deklaracemi maker závislými na
kódování: "ofs-8z.tex", "ofs-8t.tex" a "ofs-8c.tex". Pøi pou¾ití jiného kódování
fontù si mù¾ete vytvoøit dal¹í soubor analogického názvu.
Pøíkazy "\accentdef" a "\characterdef" pou¾ívané v~tìchto 
souborech jsou podrobnì vysvìtleny v~\beglink{3.4}sekci~3.4\endlink.


\subsec Fonty v~matematice
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: OFS pro \LaTeX{} vùbec neøe¹í otázku fontù pro matematiku. 
Je potøeba vyu¾ít nabídku mo¾ností NFSS.

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Pøíkaz "\setfonts" a pøepínaèe deklarované pomocí "\fontdef" 
pøepínají jen písmo v~textovém re¾imu. 
Pokud nepou¾ijeme pøíkaz "\setmath", zùstává v¹e,
co je ve vstupním souboru mezi dolary, vyti¹tìno v~Computer
Modern ve velikostech 10\,pt/7\,pt/5\,pt (velikost: 
základní/indexová/indexindexová). To nemusí být v¾dy ¾ádoucí.

Pøíkaz "\setmath" má tento tvar:\inl[setmath]

\begtt
\setmath [<základní velikost>/<indexová velikost>/<indexindexová velikost>]
\endtt
%
V~parametrech pøíkazu dáváme najevo, v~jakých velikostech chceme matematické
fonty nastavit. Je mo¾né pou¾ít libovolný zápis velikosti, jako 
u~pøíkazu "\setfonts". Je-li pou¾ita mo¾nost "mag<èíslo>", je
velikost vypoèítána jako <èíslo> krát velikost aktuálního 
textového fontu. Je-li parametr prázdný, doplní se takto:

\begitems
* základní velikost --- "mag1.0"
* indexová velikost --- "mag0.7"
* indexindexová velikost --- "mag0.5"
\enditems

Tak¾e "\setmath [//]" udìlá toté¾ jako 
"\setmath [mag1./mag.7/mag.5]". OFS definuje makro
"\setsimplemath"\inl[setsimplemath] jako "\setmath [//]".

Pøíkaz "\setmath" nastaví matematické fonty podle
aktuální situace. Jeho èinnost závisí na obsahu maker
"\fomenc" a "\mathversion".

Matematické kódování je urèeno hodnotou makra 
"\fomenc".\inl[fomenc]
Existují tyto mo¾nosti:

\begitems
* Implicitní hodnota je "\def\fomenc{PS}" (PostScript-Symbol). 
  Pøíkaz "\setmath" pak
  pøevezme kurzívu aktuální rodiny a pou¾ije ji jako matematickou
  kurzívu. Dále pøevezme základní variantu aktuální rodiny a pou¾ije ji
  pro èíslice a dal¹í symboly, které jsou psány i v~matematice jako
  "\rm". Standardní pøepínaèe variant "\rm", "\it", "\bf" a "\bi"
  zaènou pøepínat do odpovídajících fontù i v~matematické sazbì.
  %
  Pøi "\def\fomenc{PS}" se navíc chybìjící matematické znaky, 
  které obvykle nejsou pøítomny v~PostScriptových fontech
  (napøíklad písmena øecké abecedy), nahradí z~Post\-Script\-ového fontu 
  Symbol. Tento font se toti¾ ke vìt¹inì
  PostScriptovým písmùm hodí daleko lépe ne¾ Computer Modern. Ostatní
  znaky (napøíklad zvìt¹ující závorky a velké operátory) zùstávájí 
  v~Computer Modern.

* Je-li "\def\fomenc{CM}" (Computer Modern), pak "\setmath" ponechá
  matematickým vzoreèkùm Computer Modern fonty, jen se pøípadnì
  pøizpùsobí po¾adované velikosti.

* Po zavedení souboru "amsfn.tex" je mo¾né pou¾ít "\def\fomenc{AMS}".
  Matematika se pak chová stejnì jako pøi "CM", ale navíc jsou k~dispozici   
  ve¹keré symboly z~AMS\TeX{}u.

* Po zavedení souboru "txfn.tex" mù¾eme pou¾ít dvì nová kódování: 
  "\def\fomenc{TX}" nebo "\def\fomenc{PX}". 
  V obou pøípadech se pro matematiku pou¾ijí
  volnì dostupné TXfonty, které vycházejí z øezù rodin Times a
  Helvetica. Pøi hodnotì "TX" se v~matematice pou¾ijí výhradnì
  TXfonty, zatímco pøi hodnotì "PX" budou TXfonty kombinovány
  s~kurzívou a základním øezem aktuální textové rodiny fontù (podobnì
  jako pøi kódování "PS"). OFS podporuje v¹echny kontrolní sekvence na
  matematické symboly podle manuálu k TXfontùm. Jsou zde ve¹ekré
  symboly z AMS\TeX{}u a mnoho dal¹ích. Symbolù z TXfontù je nìkolik stovek.
  {\hbadness=1015\par}

* Po zavedení souboru "mtfn.tex" je mo¾né pou¾ít
  "\def\fomenc{MT}". Matematika bude obsahovat kurzívu a základní øez
  aktuální rodiny fontù kombinovanou se znaky~komerèní verze 
  matematických fontù MathTimes.
\enditems

Podobnì jako v~NFSS jsou podporovány dvì verze vzoreèkù: normal a
bold. Po¾adovaná verze se nastavuje v~makru "\mathversion"\inl[mathversion] 
pomocí "\def\mathversion{normal}" nebo "\def\mathversion{bold}". 
Makro "\setmath" pak pøizpùsobí zavedení matematických fontù po¾adované
verzi. Implicitnì je nastaveno "\def\mathversion{normal}".
Nastavení "\mathversion" je potøeba provést pøed vyvoláním pøíkazu 
"\setmath". Pøíklady:

\begtt
\setmath [//] $vzoreèek$      % vzoreèek je ve verzi "normal"
$\def\mathversion{bold}\setmath[//] vzoreèek$ % vzoreèek ve verzi "bold"
\endtt


\sec Jak je to udìláno, aneb pohled do hloubky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: V¹echna makra, která jsou jen pomocná, jsou ve stylu "ofs.sty"
definována se jménem "\ofs@jménomakra", aby nedo¹lo ke zmatení s~jinými
styly. Makra, která se pou¾ívají v~deklaraèních souborech, mají název
"\OFSjménomakra". Dále styl definuje u¾ivatelské pøíkazy "\setfonts",
"\fontdef", "\showfonts", "\fontusage", a pøedefinovává pøepínaèe
"\rm", "\bf", "\it", "\bi".

\PLAIN: V¹echna makra definovaná v~"ofs.tex" jsou uvedena v~rejstøíku na
konci tohoto dokumentu. Pøi návrhu názvù maker jsem nevyu¾il konvenci
se znakem "@", proto¾e tento znak v~názvech maker osobnì nenávidím.
 

\subsec Výpisy do logu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Pro trasování makra NFSS se pou¾ije balíèek "tracefnt".

\PLAIN: Pokud nìkoho ru¹í pøi èastém pøepínání rodin fontù pøíkazem 
"\setfonts" výpisy v~logu, mù¾e pou¾ít pøíkaz 
"\nofontmessages"\inl[nofontmessages].
Pokud naopak chceme tyto výpisy vidìt i na terminálu, pi¹me
"\displayfontmessages"\inl[displayfontmessages]. Implicitnì je zapnut výpis
pouze do logu pøíkazem "\logfontmessages"\inl[logfontmessages].
Pokud chceme pøesnì vidìt, které metriky fontù se zavádìjí primitivním
pøíkazem "\font", pou¾ijeme "\detailfontmessages"\inl[detailfontmessages].

Varování o~nepøístupných znacích nebo kódováních se v¾dy vypisují na
terminál i do logu. Chceme-li je mít jen v~logu, mù¾eme napsat
"\let\displaymessage=\wlog"\inl[displaymessage], proto¾e tato sekvence
je v~OFS pou¾ívána na zobrazení zpráv na terminál.


\subsec Robustní a køehké pøíkazy
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: \LaTeX{}2e má zavedené postupy na definování robustních
pøíkazù. Význam tìchto pojmù je vysvìtlen v~dokumentaci k~\LaTeX{}u.
Pøíkaz "\setfonts" a pøepínaèe deklarované pomocí "\fontdef" jsou
samozøejmì definovány jako robustní, tak¾e se mohou vyskytovat
v~textech pro obsahy, rejsøíky apod. bez toho, aby zpùsobily obtí¾e.

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Makro plainu problematiku køehkých pøíkazù neøe¹í
a u¾ivatelé plainu, pokud narazí na tento problém, pou¾ívají rùzná svá
vlastní øe¹ení, která nejsou standardizována. Jedno takové øe¹ení je i
v~OFS.

Nejprve struènì naznaèíme, v~èem spoèívá problém s~køehkými pøíkazy.
Obèas potøebujeme (pro generování obsahu, rejstøíku apod.) poslat
nìjaký text do pomocného souboru (primitivem "\write"), aby byl tento
soubor v~zápìtí (pøi dal¹ím zpracování \TeX{}em) znovu naèten.
Problém je, ¾e primitiv "\write" zapí¹e do souboru text po expanzi
maker, co¾ nemusí v¾dy vyhovovat. Pokud je napøíklad fontový pøepínaè
implementován jako slo¾ité makro a je pou¾it v~textu zpracovaném
primitivem "\write", v~souboru se objeví celé makro po expanzi.
Pøi opìtovném naètení takového souboru dojde vìt¹inou k~havárii;
øíkáme, ¾e byl pou¾it køehký (fragile) pøíkaz v~textu posílaném do
souboru a v~souboru se nám tento pøíkaz \uv{rozsypal}.

Pokud se dostane (potenciálnì) køehký pøíkaz z~maker OFS do souboru,
pak se pøi novém naètení takového souboru automaticky pøi havárii
zobrazí na terminálu a v~logu návod jak postupovat, aby se u¾ivatel
tohoto problému zbavil. Text návodu po pøekladu do èe¹tiny vypadá
takto:

\begtt
CHYBA !! køehký pøíkaz v toc/ind/aux nebo podobném souboru.
Tento problém mù¾ete øe¹it následujícími kroky:
1. Vyma¾te pomocný soubor s tímto køehkým pøíkazem.
2. Vlo¾te následující kód do záhlaví svého dokumentu:
      \let\orishipout=\shipout
      \def\shipout#1#2{\setbox0=#1{#2}\bgroup
           \let\expandaction=\noexpand \orishipout\box0 \egroup}
3. Znovu TeXujte svùj dokument nejménì dvakrát za sebou.
Dal¹í informace najdete v dokumentaci k OFS.
\endtt

Vysvìtlíme si, jak je to udìláno. Makro, které mù¾e v~parametru
primitivu "\write" pùsobit potí¾e, je v~OFS definováno zhruba takto:

\begtt
\def\makro {%
   \ifx\expandaction\noexpand
      \noexpand\makro
   \else
      \csname fragilecommand!\endcsname
      <vlastní kód makra>
   \fi
}
\endtt

Pokud se nenastaví "\expandaction"\inl[expandaction] 
na hodnotu "\noexpand", pak se
provede èást kódu za "\else". Proto¾e pøíkaz 
"\csname fragilecommand!\endcsname"\inl[fragilecommand!]
není definován, realizuje se v~hlavním procesoru jako "\relax"
[TBN, strana 349]. Pøi expanzi primitivem "\write" se do souboru
zapí¹e "\fragilecommand!". Pøi dal¹ím ètení soboru se spustí pøíkaz
"\fragilecommand"\inl[fragilecommand], 
který vypí¹e na terminál ji¾ zmínìnou nápovìdu.

Jestli¾e u¾ivatel pou¾ije kód z~nápovìdy v~záhlaví svého dokumentu,
pak v~dobì èinnosti primitivu "\shipout" (tj.~v~dobì, kdy expandují
argumenty primitivù "\write") je nastaveno "\let\expandaction=\noexpand". 
V~makru "\makro" se provede první èást pøed "\else", tak¾e do souboru 
se zapí¹e jen "\makro". To je pøesnì to, co potøebujeme.

V~OFS není kód, který pøedefinovává "\shipout", pøímo zahrnut. Místo
toho pouze doporuèíme u¾ivateli, aby to udìlal sám. U¾ivatel plainu toti¾
potøebuje mít vìci pod vlastní kontrolou a nemìl by asi dùvìru k~makru,
které bez jeho vìdomí pøedefinuje tak zásadní vìc, jako je primitiv
"\shipout". Také je mo¾né, ¾e u¾ivatel plainu pou¾ije na rùzné èásti
textu ve svých makrech "\edef" a potøebuje vìdìt, ¾e je v~takovém
pøípadì vhodné nejpve nastavit "\let\expandaction=\noexpand".

Podobnì jako zde v~ukázce definice pøíkazu "\makro" jsou 
v~OFS definovány
pøíkazy "\setfonts" (\beglink{2.2}sekce~2.2\endlink), 
"\setmath" (\beglink{2.7}sekce~2.7\endlink), 
"\setextrafont", "\printcharacter", "\printaccent"
(\beglink{3.4}sekce~3.4\endlink),
"\accentabove", "\accentbelow" a "\ofshexbox" (\beglink{3.6}sekce~3.6\endlink). 
Po pou¾ití kódu z~nápovìdy se tato makra stávají \uv{robustními}
v~\LaTeX{}ovém smyslu tohoto slova.


\subsec Deklaraèní soubory
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Deklaraèní soubory v~\LaTeX{}u jsou bì¾né stylové soubory,
které shrnují nìkolik rodin fontù ve smyslu NFSS. Tyto rodiny jsou
deklarovány bì¾ným zpùsobem ve~"fd" souborech. V~deklaraèních souborech 
je mo¾no pou¾ít následující pøíkazy:

\begitems
* "\OFSprocessoptions"\inl[OFSprocessoptions] 
  --- má vìt¹inou hodnotu "\undefined". Pokud ale
  je stylový soubor naèítán ze souboru "ofs.sty" jako parametr, 
  má "\OFSprocessoptions" hodnotu "\relax". Test na tuto
  sekvenci pou¾íváme v~záhlaví stylového souboru, abychom vynachali
  \LaTeX{}ovské "\RequirePackage{ofs}", pokud to není potøeba (a
  pouze by to zlobilo).
* "\OFSextraencoding {<roz¹iøující kódování>}"\inl[OFSextraencoding] 
  --- Toto makro si poznamená do pamìti <roz¹iøující kódování> a
  provede "\input {<roz¹iøující kódování>ini.def}".
  Pøedpokládá se, ¾e tam jsou odpovídající definice pro
  <roz¹iøující kódování>, viz napøíklad soubor "se1ini.def", který obsahuje
  deklarace pro roz¹iøující kódování SE1 fontù ze Støe¹ovické písmolijny.
  Pokud u¾ byl soubor "<roz¹iøující kódování>ini.def" naèten, makro jej
  nenaèítá znovu. Pozor: <roz¹iøující kódování> je nutno psát 
  velkými písmeny, aèkoli v~názvu souboru musí být naopak tato písmena malá.
* "\OFSputfamlist {<text>}"\inl[OFSputfamlist] 
  --- vlo¾í <text> do seznamu rodin, který
  se vypisuje pøi "\showfonts" nebo pøi neznámé rodinì.
* "\OFSdeclarefamily [<JménoRodiny>] {<NFSS-jméno>}"\inl[OFSdeclarefamily] 
  --- poznamená si
  do pamìti, ¾e <JménoRodiny> je ve skuteènosti <NFSS-jméno>.
  Tato pamì» se vyu¾ije napøíklad v~pøíkazu "\OFSfamily".
  Navíc zanese <JménoRodiny> do seznamu rodin vypisovaném pøi 
  "\showfonts".
* "\OFSnormalvariants"\inl[OFSnormalvariants]
  --- do textu, který se vypisuje pøi "\showfonts" 
  nebo pøi neznámé rodinì vlo¾í, seznam standardních pøepínaèù,
  tj.~"\rm,"~"\bf,"~"\it,"~"\bi".
\enditems

\PLAIN (a¾ do konce sekce): 
Deklaraèní soubory mají pøíponu "tex" a pøedpokládá se o~nich,
¾e mají pojistku proti opakovanému naètení. Pokud není je¹tì naèten
soubor "ofs.tex", je nutno jej pøed dal¹í èinností naèíst. Rovnì¾ je
vhodné zde naèíst soubor definic znakù podle pou¾itých kódování 
(viz~\beglink{3.4}sekce~3.4\endlink).

V~deklaraèním souboru je nutno vytvoøit vazbu mezi názvy rodin a pou¾itými
metrikami. K~tomu se pou¾ívají následující pøíkazy:

\begitems
* "\protectreading <soubor><mezera>"\inl[protectreading] --- poznamená
  si do pamìti, ¾e je pøeèten <soubor>. Pokud je pøíkaz se stejným 
  parametrem èten podruhé, provede "\endinput", tak¾e následující deklarace jsou
  chránìny proti vícenásobnému ètení.
* "\ofsputfamlist {<text>}"\inl[ofsputfamlist] 
  --- vlo¾í <text> do seznamu rodin, který
  se vypisuje pøi "\showfonts" nebo pøi neznámé rodinì.  
* "\ofsdeclarefamily [<JménoRodiny>] {<pøíkazy>}"\inl[ofsdeclarefamily] 
  --- deklarace nové
  rodiny se jménem <JménoRodiny>. Toto jméno se zanese do seznamu
  známých rodin vypisovaných pomocí "\showfonts". Pokud se tato rodina
  pou¾ije pøi "\setfonts", pak se provedou <pøíkazy>. Mezi <pøíkazy> se
  pou¾ije právì jeden pøíkaz "\loadtextfam", který zavede fonty dané
  rodiny do pamìti \TeX{}u.
* "\loadtextfam"\inl[loadtextfam] 
  --- Zavede ètyøi fonty s~danými metrikami. Tento pøíkaz vy¾aduje
  podrobnìj¹í vysvìtlení, které je vèetnì parametrù pøíkazu uvedeno ní¾e.
* "\newvariant<èíslice> \<pøepínaè> (<Varianta>) <mezera> <metrika>;<extra-enc>;"\inl[newvariant]
  \null\penalty0 --- Dekla\-ruje nový pøepínaè varianty.
  Podrobnìj¹í vysvìtlení je uvedeno ní¾e.
* "\modifyenc <kódování>:<identifikátor>;"\inl[modifyenc] --- pøidání
  výjimek vzhledem k~základnímu kódování, viz~\beglink{3.5}sekce~3.5\endlink. 
* "\fosize"\inl[fosize] 
  --- makro, které uchovává informaci o~aktuální velikosti
  fontù v~naposledy vybrané rodinì. Obsah "\fosize" mù¾e mít dvì
  podoby: "at<dimen>" nebo "scaled<number>" podle toho, jaký tvar
  parametru <velikost> byl pou¾it v~pøíkazu "\setfonts".
* "\fotenc"\inl[fotenc] 
  --- makro, které uchovává informaci o~aktuálním kódování.
  Nejèastìj¹í mo¾nosti jsou "\def\fotenc{8z}" (kódování podle CS-fontù) nebo
  "\def\fotenc{8t}" (kódování podle Corku). Je-li pøi naètení souboru
  "ofs.tex" makro "\fotenc" u¾ známé, ponechá se beze zmìny, jinak se
  definuje jako "8z".
* "\extranec"\inl[extraenc] 
  --- makro, které uchovává informaci o~roz¹iøujícím kódování.
  Tuto informaci tam kopíruje z~parametru <extra-enc> makro "\laodatextfam".
* "\defaultextraenc"\inl[defaultextraenc] 
  --- makro, jeho¾ pøedefinováním mù¾eme zmìnit roz¹iøující kódování základních
  rodin a rodin z~"a35.tex". Výchozí hodnota makra~"8c".
* "\setfontshook"\inl[setfontshook]
  --- makro, které se spustí v¾dy pøi èinnosti pøíkazu "\setfonts"
  tìsnì pøed tím, ne¾ jsou vykonány <pøíkazy> z~"\ofsdeclarefamily".
* "\registertfm <jméno> <od>-<do> <skuteèná metrika>"\inl[registertfm]
  --- umo¾òuje pracovat pøi rùzných velikostech fontù s~rùznými
  metrikami. Podrobnosti viz \beglink{3.8}sekce~3.8\endlink.
* "\registerenc <JménoRodiny>: <kódování> <mezera>"\inl[registerenc]
  --- umo¾òuje omezit pou¾ití rodiny fontù jen pro vymezená
  kódování. Podrobnosti viz \beglink{3.9}sekce~3.9\endlink.
\enditems

Pøíkaz "\loadtextfam" pou¾ívaný v deklaraèních
souborech mezi <pøíkazy> makra "\ofsdeclarefamily" má parametry:

\begtt
\loadtextfam (<Varianta-rm>) <mezera> <metrika-rm>;%
             (<Varianta-bf>) <mezera> <metrika-bf>;%
             (<Varianta-it>) <mezera> <metrika-it>;%
             (<Varianta-bi>) <mezera> <metrika-bi>;<extra-enc>;%
\endtt
%
Procenta na koncích øádkù v této ukázce oznaèují, ¾e za støedníky nemá
být mezera. 
Údaje "(<Varianta-XX>)" slou¾í jako komentáøe o variantách zapisované do
logu a je mo¾no je kompletnì vèetnì závorek a <mezery> vynechat (tøeba jen
nìkteré). Ve verzích OFS do Sep~2002 nebyl tento parametr vùbec
podporován. Pøi vynechání tohoto parametru se pøedpokládají 
následující implicitní hodnoty: "rm: ()", "bf: (Bold)",
"it: (Italic)", "bi: (BoldItalic)". 

Údaje <metrika-XX> odpovídají názvùm metrik, které se pro uvedené
varianty fontù makrem "\loadtextfam" zavedou. Makro zhruba provede toto:

\begtt
\font\tenrm=<metrika-rm> \fosize
\font\tenbf=<metrika-bf> \fosize
\font\tenit=<metrika-it> \fosize
\font\tenbi=<metrika-bi> \fosize
\endtt
%
Pøedpokládá se, ¾e v¹echny <metriky-XX> jsou 
v~deklaraèním souboru napsány tak, ¾e
obsahují makro "\fotenc". %\inl[fotenc]
Tím je zaruèena zmìna názvu metriky pøi
pøechodu na jiné kódování (tj. pøi pøedefinování makra "\fotenc").

Koneènì údaj <extra-enc> udává název extra kódování. Pokud je tento parametr
neprázdný, pak "\loadtextfam" provede na pøechodnou dobu
"\def\fotenc{<extra-enc>}" a znovu expanduje 
parametry <metrika-rm>, <metrika-bf>, <metrika-it> a <metrika-bi>. 
Výsledky tìchto expanzí si poznamená do pamìti. Jedná se o~roz¹iøující 
metriky k~základním metrikám. Je-li parametr <extra-enc> prázdný,
poznámka o roz¹iøujících metrikách se nekoná.
Kdy¾ pak nìjaké makro pro pøístup ke speciálnímu znaku tuto
metriku potøebuje, objeví se na terminálu varování, ¾e aktuálnì
zvolená metrika nemá roz¹iøující variantu.

Nìkteré metriky v~pøíkazu "\loadtextfam"  s výjimkou <metrika-rm> 
mohou být vynechány. Je-li napøíklad prázdný parametr 
<metrika-XX>, pak se zhruba provede
\begtt
\def\tenXX{\message{varování o neexistující variantì na terminálu}}
\endtt
%
tak¾e pøi pøechodu na takovou variantu se objeví na terminálu
a v~logu hlá¹ení o~ne\-existující variantì a font se nezmìní.

Pøíkaz "\setfonts"\inl[setfonts] 
nemìní význam maker "\rm", "\bf", "\it" a "\bi",
ale mìní význam pøepínaèù fontù "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tenbi". 
Dìlá to navíc zprostøedkovanì tím, ¾e spustí <pøíkazy> deklarované pro
po¾adovanou rodinu v~"\ofsdeclarefamily" a mezi tìmito <pøíkazy>
se vyskytuje pøíkaz "\loadtextfam". 

Makra "\rm", "\bf", "\it", resp. "\bi" pou¾ívají fontové pøepínaèe
"\tenrm", "\tenbf", "\tenit",\inll[tenrm \back tenbf \back tenit]
resp. "\tenbi". První tøi jsou známy z~plainu
a ètvrtý\inl[tenbi] je zaveden novì. 
Navíc makra "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" ukládají
do kontrolní sekvence "\currentvariant"\inl[currentvariant] 
informaci o~naposledy aktivované variantì. Tato informace má podobu
písmene ("M", "F", "T", resp. "I"), proto¾e jedinì konstrukce
"\let\currentvariant=<písmeno>" je odolná vùèi expanzi. ©lo o~to, aby
makra pøepínaèù variant byla robustní i bez pøedefinování "\shipout".

V¹imneme si, ¾e "\loadtextfam" nastavuje pøepínaèe 
"\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tenbi" 
na fonty v~libovolné velikosti. Èiní tak podle aktuální 
hodnoty makra "\fosize", které mìní makro "\setfonts" podle toho, jak
je zadán parametr <velikost>.
Slovo {\clqq"ten"\crqq} v~názvech fontových pøepínaèù tedy
nemusí znamenat, ¾e se jedná o~font ve velikosti 10\,pt. Pova¾ujme
tyto názvy za historické a z~hlediska OFS mo¾ná trochu
kuriózní. Není pøitom nutné pro pøepínaèe textových fontù vymý¹let
názvy nové.

Nìkdo mù¾e namítnout, ¾e opakované pou¾ívání makra "\setfonts" v¾dy
znovu a znovu spou¹tí ètveøici pøíkazù "\font", co¾ mù¾e zpùsobit
vìt¹í nároky na pamì» a èas. Není to pravda, proto¾e \TeX{} si eviduje
interní tabulku u¾ zavedených metrik a pøi opakovaném pou¾ití
primitivu "\font" na stejnou metriku se u¾ neobtì¾uje metriku vùbec
otevírat. Jen inicializuje pøíslu¹ný fontový pøepínaè asi stejnì rychle,
jako by se to provedlo pomocí "\let".

Pøíkaz "\loadtextfam" je¹tì pøed zavedením fontù naète
pøi "\loadingenc>0"\inl[loadingenc]
soubor "ofs-\fotenc.tex". Pøi neprázdném parametru <extra-enc>
navíc naète soubor "ofs-<extra-enc>.tex".
Tyto soubory jsou èteny jen jednou a v dobì ètení jsou
ignorovány prázdné øádky, konce øádkù. Ètení probíhá uvnitø 
skupiny, kde jsou pro jistotu lokálnì nastaveny
kategorie znakù podle plain\TeX{}u (a~"\catcode`@=11")
a je nastaveno "\globaldefs=1", tj.~v¹echna
pøedefinování ze souboru "ofs-<kódování>.tex" se provedou globálnì.
To nám nevadí, proto¾e novì naètené kódovací soubory nejsou v~konfliktu 
s~pøedchozími (viz vlastnosti pøíkazù "\characterdef" a "\accentdef"
v~\beglink{3.4}sekci~3.4\endlink). Naètení vìt¹ího mno¾ství tìchto 
souborù ne¾ je v~dané chvíli potøeba, rovnì¾ neohrozí funkcionalitu 
maker závislých na kódování. Dùvod globální definice je v~tom, ¾e 
není vhodné, aby pøi opakovaném "{...\setfonts...}" musel být 
kódovací soubor naèítán neustále znovu a znovu. 

Pokud u¾ivateli vadí, ¾e je pøedefinování maker globální
(chce napøíklad svùj èlánek zaøadit do sborníku, kde by
pøedefinování mohlo vadit jiným èlánkùm), pak ponechá "\loadingenc=0" a
musí naèíst soubory s~deklaracemi maker manuálnì pomocí 
"\input" na zaèátku èlánku. V~takovém pøípadì se provede
deklarace jen lokálnì.

V~parametru <pøíkazy> makra "\ofsdeclarefamily" se mù¾e deklarovat
nadstandardní varianta rodiny pomocí pøíkazu "\newvariant".\inl[newvariant]
Tento pøíkaz provede:

\begtt
\font\ten<pøepínaè>=<metrika> \fosize
\def \<pøepínaè> {\let\currentvariant=<èíslice> \ten<pøepínaè>}
\endtt
%
Dále pøíkaz "\newvariant" zanese do pamìti informaci o~pøípadné
roz¹iøující metrice podle <ext-enc>.

Pokud OFS potøebuje dodr¾et pøi pøechodu na novou rodinu naposledy
zvolenou nadstandardní variantu, èiní tak podle hodnoty 
"\currentvariant". Pokud tedy nová rodina má deklarovánu 
nadstandardní variantu pod stejnnou <èíslicí>, bude pou¾ita tato 
varianta a OFS nebude pøepínat do defaultní varianty "\rm".
Je proto vhodné deklarovat varianty rùzných rodin ale 
\uv{stejného typu} pod stejnou <èíslicí>. 
Z principu vìci vidíme, ¾e v~OFS existuje omezení v~poètu
nadstandardních variant jedné rodiny na maximálnì 10.
To by nemìlo vadit, proto¾e kdykoli mù¾eme rozdìlit rozsáhlou 
rodinu na více rodin (napøíklad ©tormovy rodiny DynamoGrotesk).

Makro "\setfonts" mù¾e mìnit význam maker "\loadtextfam" a
"\newvariant". Udìlá to právì tehdy, kdy¾ je v parametru <Rodina>
specifikovaná varianta. V takovém pøípadì staèí zavést jeden font a
není potøeba zavádìt celou rodinu. Pøi specifikaci standardní varianty
"\newvariant" nebude dìlat nic a "\loadtextfam" zavede jediný font.
Pøi specifikaci nadstandardní varianty "\loadtextfam" nebude dìlat nic
a "\newvariant" zavede font jen tehdy, pokud se jedná o font
specifikované varianty. 

Na závìr této sekce si podrobnìji vysvìtlíme èinnost 
pøíkazu "\setfonts".\inl[setfonts] 
Tento pøíkaz \uv{vypoèítá} a definuje podle parametru <velikost> hodnotu
makra "\fosize". Dále pøi neprázdném pamaretru <JménoRodiny> a pøi
neuvedení varianty tento pøíkaz provede
"\def\currentfamily{<JménoRodiny>}"\inl[currentfamily], 
zatímco pøi prázdném parametru
hod\-notu z~"\currentfamily" pouze pou¾ije. 
Je-li v~parametrech uvedena varianta
rodiny, pozmìní "\setfonts" na pøechodnou dobu makra "\loadtextfam" a
"\newvariant" tak, aby místo
celé rodiny fontù byl zaveden jen jeden font. Dále spustí
"\setfontshook" a pak <pøíkazy> z~odpovídajícího "\ofsdeclarefamily". 
Potom vrátí hodnoty maker
"\loadtextfam" a "\newvariant" do pùvodního stavu, pokud byly 
tyto hodnoty mìnìny. Nakonec spustí makro 
"\runmodifylist"\inl[runmodifylist], které nastaví za jistých okolností
výjimky ze zvoleného kódování (podrobnìji viz~\beglink{3.5}sekci~3.5\endlink).
Koneènì pøíkaz "\setfonts" spustí "\ignorespaces", aby pøípadná
zapomenutá mezera za závorkou~\clqq"]"\crqq nebyla v~horizonálním módu
vyti¹tìna.


\subsec Kódování fontù a deklarace znakù
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\PLAIN: Pro pøepínání do roz¹iøující metriky slou¾í makro 
"\setextrafont"\inl[setextrafont]. 
Toto makro se podívá, zda k~aktuálnímu fontu existuje v~pamìti poznámka 
o~roz¹iøující metrice (viz pøíkaz "\loadtextfam" a "\newvariant"
\beglink{3.3}v~pøedchozí sekci\endlink). 
Pokud taková poznámka existuje, pøíkaz "\setextrafont" provede zhruba toto:

\begtt
\font\extrafont=<roz¹iøující metrika ve velikosti základní metriky> \extrafont@inl[extrafont]
\endtt

\LATEX:  Pro pøepínání do roz¹iøujícího kódování, které je deklarováno
pøíkazem "\OFSextraencoding", slou¾í (stejnì jako v plainu) 
makro "\setextrafont". Toto makro se podívá, zda bylo 
roz¹iøující kódování deklarováno, a pokud ano, provede zhruba toto:

\begtt
\fontencoding{<roz¹iøující kódování>}\selectfont
\endtt

\OBA: Chceme-li vytisknout z~roz¹iøující metriky (roz¹iøujícího
kódování) nìjaký znak s~kódem <èíslo>, je mo¾né pou¾ít 
makro "\extchar <èíslo>"\inl[extchar].

\PLAIN (a¾ do konce sekce):
Pro definice maker závislých na aktuálním kódování
je mo¾né v~OFS pou¾ít dva deklaraèní pøíkazy: 
"\characterdef" a "\accentdef". První z~nich\inl[characterdef] 
má tyto parametry:

\begtt
\characterdef \<sekvence>  <kódování> <mezera> <èíslo>
% pøíklad:
\characterdef \promile  8z  141
% nebo
\characterdef \<sekvence>  <kódování> <mezera> {<pøíkazy>}
% pøíklad:
\characterdef \promile  8t  {\%\char24 }
\characterdef \promile  *   {\vrule height1ex width1ex\relax} 
                            % in another encodings
\endtt

V~prvním pøípadì se bude "\<sekvence>" pøi aktuálním kódování fontù 
shodném s~<kódováním> expandovat na token kategorie 12 s~kódem 
rovným <èíslu>. V~druhém pøípadì "\<sekvence>" expanduje pøi 
shodnosti <kódování> na <pøíkazy>. V¹e probìhne na úrovni 
expand procesoru. Pokud pou¾ijeme oba vý¹e zmínìné pøíklady 
pro definici "\promile", pak platí:

\begtt
\def\fotenc{8z} \promile % expanduje na znak s kódem 141
\def\fotenc{8t} \promile % expanduje na pøíkazy \%\char24
\endtt

Mimoto je mo¾né deklarovat pøístup k~roz¹íøenému kódování, pokud je
toto kódování specifikováno jako parametr <extra-enc> v~pøíkazu
"\loadtextfam". Pøíklad:

\begtt
\characterdef \euro  8z  134
\characterdef \euro  6s  37

\def\fotenc{8z} \euro % expanduje na znak s kódem 134
\def\fotenc{8t} \euro % expanduje na: {\setextrafont znak s kódem 37}
\endtt

V~tomto pøíkladì se pøi "\def\fotenc{8t}" mù¾e stát, ¾e aktuální font
nemá poznámku o~roz¹iøující metrice, nebo má poznámku o~roz¹iøující 
metrice jiné ne¾ "6s". Pak "\euro" vypí¹e varování na terminál 
o~nedostupnosti znaku "\euro".

Vysvìtlíme nyní podrobnìji, jak makra deklarovaná pomocí 
"\characterdef" fungují. Pøíkaz "\characterdef"
definuje "\<sekvenci>" 
jako "\printcharacter{<sekvence>}"\inl[printcharacter],
tak¾e napøíklad "\promile" expanduje nejprve na "\printcharacter{promile}".
a "\euro" na "\printcharacter{euro}".
Pokud se "\characterdef" pou¾ije opakovanì na stejnou "\<sekvenci>",
pak se v¾dy znovu definuje stejnì, tak¾e nedochází ke ztrátì pøedchozí
informace. Kromì toho ale "\characterdef" definuje dal¹í makro 
"\<sekvence>:-<kódování>" tak, ¾e toto makro expanduje na znak se 
specifikovaným kódem nebo na <pøíkazy>. Dal¹í inteligence je schována 
v~pøíkazu "\printcharacter". Ten ovìøí, zda je definováno makro 
"\<sekvence>:-\fotenc". Pokud ano, expanduje na obsah tohoto makra.
Jinak ovìøí, zda existuje poznámka o~roz¹iøující metrice vzta¾ená
k~aktuálnímu fontu. Pokud ano, zjistí kódování této roz¹iøující
metriky <extra-enc> a podívá se, zda je definováno makro 
"\<sekvence>:-<extra-enc>". Pokud ano, expanduje na 

\begtt
{\setextrafont \<sekvence>:-<extra-enc>} 
\endtt
%
Pokud se stále nepodaøilo realizovat po¾adovaný znak, 
pokusí se vytisknout defaultní znak nezávislý na kódování 
"\<sekvence>:-*". Pokud ani to není mo¾né,
spustí se "\printcharacterwarn{<sekvence>}".\inl[printcharacterwarn]
Implicitní hodnota tohoto makra vypí¹e varování 
o~nedostupném znaku <sekvence> na terminál a do logu a do výstupu
nevytiskne nic.

Chceme-li se vyhnout výpisu varování, mù¾eme "\printcharacterwarn"
pøedefinovat, tøeba takto:

\begtt
\def\printcharacterwarn #1{?(#1)?}
\endtt

Od verze OFS Mar. 2004 "\characterdef" odmítá pøedefinovat u¾
definované kontrolní sekvence. Definuje pouze sekvence, které mají
zatím význam "\undefined" nebo "\relax". V jiném pøípadì (a pokud není
sekvence u¾ pomocí "\characterdef" definována) vypí¹e
varování o ignorované definici do log souboru. Dùvod tohoto opatøení
je ten, ¾e kódovací soubory deklarují obrovské mno¾ství nových
kontrolních sekvencí pomocí "\characterdef", a pøitom programátor
maker nemusí v¹echny znát. Mù¾e se tedy stát, ¾e pou¾ije pro své vlastní makro
stejné jméno. V takovém pøípadì "\characterdef" respektuje makro
definované programátorem a pøíslu¹ný znak ponechá nepøístupný.
Pokud potøebujeme pomocí "\characterdef" skuteènì nìkteré
kontrolní sekvence pøedefinovat (u~maker závislých na kódování z~plainu to je
nutné), pak musíme pøed pou¾itím "\characterdef" napsat
"\let\<sekvence>=\relax". 

Ze~stejných dùvodù bylo do OFS pøidáno makro "\safelet"\inl[safelet],
které se chová jako "\let", ale odmítá pøedefinovat u¾ definované
kontrolní sekvence. Místo toho pouze vypí¹e varování, definované 
v~makru "\safeletwarn"\inl[safeletwarn].

Kromì deklarace znakù pomocí "\characterdef" je k~dispozici mo¾nost
deklarace akcentových pøíkazù prostøednictvím 
"\accentdef"\inl[accentdef], který má
tyto parametry:

\begtt
\accentdef \<sekvence> <znak> <nepovinná mezera> <kódování> <mezera> <èíslo>
% Pøíklad:
\accentdef \v E  8z  204           % Ecaron
% nebo
\accentdef \<sekvence> <znak> <nep. mezera> <kódování> <mezera> {<pøíkazy>}
% Pøíklad:
\accentdef \v *  8z  {\accent20 }  % default caron in 8z
\accentdef \v *  *   {\blackbox }  % default caron
\endtt

Pokud je aktuální kódování fontù toto¾né s~<kódováním>, pak "\<sekvence>"
následovaná znakem <znak> expanduje na token kategorie 12 s~kódem
<èíslo>, respektive expanduje na <pøíkazy>. To v¹e se dìje jen na
úrovni expand procesoru. Pokud je pøi deklaraci
pomocí "\accentdef" jako <znak> uvedena hvìzdièka, pak se deklarované
<pøíkazy> nebo kód <èíslo> pou¾ije v¾dy, kdy¾ znak následující 
"\<sekvenci>" není nikde prostøednictvím "\accentdef"
deklarován. Jedná se tedy o~defaultní realizaci akcentu, pokud ve
fontu neexistuje pøímo akcentovaný znak.

Kromì toho mají akcenty deklarované pomocí "\accentdef" stejnou
inteligenci týkající se mo¾nosti vyu¾ití roz¹iøující metriky, jako
znaky deklarované v~"\characterdef".

Vysvìtlíme si nyní podrobnìji, jak akcenty deklarované pomocí 
"\accentdef" fungují. Pøíkaz "\accentdef"
definuje "\<sekvenci>" jako makro s~jedním neseparovaným parametrem
"#1", které v~první øadì expanduje 
na "\printaccent{<sekvence>}{#1}"\inl[printaccent],
tak¾e napøíklad "\v E" expanduje na "\printaccent{v}{E}". Dále
"\accentdef" definuje makro "\<sekvence>:<znak>:-<kódování>" jako znak
s~daným kódem <èíslo> nebo jako <pøíkazy>. Dal¹í práci udìlá
pøíkaz "\printaccent". Tento pøíkaz zjistí, zda je definováno makro
"\<sekvence>:<znak>:-\fotenc". Pokud ano, expanduje na toto makro.
Pokud ne, tak si ovìøí, zda je k~aktuálnímu fontu poznamenána
roz¹iøující metrika a zjistí její kódování <extra-enc>. Jestli¾e je
definováno makro "\<sekvence>:<znak>:-<extra-enc>", pak se expanduje na 
"{\setextrafont \<sekvence>:<znak>:-<extra-enc>}". Pokud zatím v¹e
selhalo, zkusí "\printaccent" postupnì zjistit, zda jsou definována
makra "\<sekvence>:*:-\fotenc" a "\<sekvence>:*:-<extra-enc>". Pokud je
definováno první z~nich, expanduje a pøipojí na konec expanze <znak>.
Pokud je definováno jen druhé z~nich, expanduje na

\begtt
{\setextrafont \<sekvence>:*:-<extra-enc> <normalfont> <znak>}
\endtt
%
kde <normalfont> oznaèuje pøepínaè do aktuálního fontu. Jestli¾e 
dosud v¹e selhalo, pokusí se je¹tì o~realizaci akcentu nezávislého na
kódování, tj.~pokusí se tisknout "\<sekvence>:<znak>:-*" nebo koneènì
"\<sekvence>:*:-*  <znak>". Teprve kdy¾ i toto selhalo,
spustí se "\printaccentwarn{<sekvence>}{<znak>}".\inl[printaccentwarn]
Implicitní hodnota tohoto makra vypí¹e se na terminál a do 
logu varování o~nedostupnosti akcentovaného znaku a do výstupu
nevytiskne nic.

Je tøeba si uvìdomit, ¾e pøechod ke znaku v~roz¹iøující metrice uvnitø
slova znamená ztrátu vyrovnávacího kernu kolem tohoto znaku a
nemo¾nost pou¾ít na takové slovo vzory dìlení slov. Proto doporuèujeme
pou¾ít základní metriku kódovanou tak, aby pøechod na roz¹iøující
metriku byl jen výjimeèný. Pro èeský a slovenský jazyk jsou v~tomto smyslu
vhodná kódování "8z" i "8t", proto¾e obì zahrnují kompletní èeskou a
slovenskou abecedu. 

Chceme-li odstranit u¾ deklarovaný znak\inl[characterdel]
(viz té¾ tzv.~<výjimky> v~následující sekci), mù¾eme pou¾ít pøíkazy
"\characterdel" a "\accentdel".\inl[accentdel]
Tyto pøíkazy mají stejné parametry
jako "\characterdef" resp. "\accentdef" a odstraní definici pøíkazu
"\<sekvence>:-<kódování>" resp. "\<sekvence>:<znak>:-<kódování>".

%Na závìr této sekce uvedeme pøíklad definice inteligentního
%"\Uppercase":
%
%\begtt
%\def\Uppercase #1{\bgroup
%   \let\expandaction=\noexpand % \euro zùstane po expanzi bez zmìny
%                               % \u{g} taky zùstane beze zmìny
%   \def\ss{SS}\def\l{\L}\def\o{\O}\def\ae{\AE}\def\oe{\OE}%
%   \edef\tmp{#1}\expandafter
%   \egroup \expandafter\uppercase\expandafter{\tmp}%
%}                    % \uppercase promìní \u{g} na \u{G}. O to ¹lo.
%\endtt


\subsec \PLAIN: Soubory maker závislých na kódování a výjimky z~kódování
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pøíkazy "\characterdef" a "\accentdef" popsané v~pøedchozí sekci
pøedefinovávají makra závislá na kódování ("\v", "\ae", atd.). V~této
sekci popí¹eme koncepci, kam tato makra zapisovat, aby OFS pøi
"\loadingenc=1" udr¾ovalo konzistentní definice tìchto maker
v~závislosti na zvoleném kódování a na mno¾inì výjimek
pou¾ité rodiny fontù.

Deklarace maker pomocí "\characterdef" a "\accentdef"
se zapisují do souborù s~názvem "ofs-<kódování>.tex" (tzv.~{\it
kódovacích souborù\/}),
proto¾e pøíkaz "\loadtextfam" (volaný z~makra "\setfonts") 
tyto deklarace pøi nastaveném "\loadingenc=1"\inl[loadingenc] odtud ète.

Ka¾dé kódování má svou základní sadu znakù a akcentovaných písmen.
Tato sada je v~kódovacím souboru zanesena pomocí pøíkazù
"\characterdef" a "\accentdef". Vzhledem k této základní sadì mohou
jednotlivé rodiny fontù obsahovat nìjaké znaky navíc nebo naopak nìjaké
znaky mohou chybìt. Tyto výjimky se deklarují
pomocí pøíkazu "\modifydef"\inl[modifydef] takto:

\begtt
\modifydef <kódování>:<identifikátor>; {<výjimky>}
\endtt
%
Pøitom <výjimky> obsahují pøíkazy "\characterdef", "\accentdef",
"\characterdel" a "\accentdel". Pøíkazy "\*del" musejí obsahovat 
v~argumentu hodnotu znaku podle základní sady daného kódování.
Pokud má být nìjaký znak vzhledem k základní sadì pøedefinován, musejí
pøíkazy "\*del" a "\*def" k tomuto znaku následovat tìsnì za sebou.

V parametru pøíkazu "\ofsdeclarefamily" mù¾eme pomocí \uv{odkazu na
<výjimky>} pøíkazem "\modifyenc"\inl[modifyenc]
vyznaèit, ¾e daná rodina obsahuje vzhledem k~základní sadì kódování
odpovídající <výjimky>. Pøíkaz má tvar:

\begtt
\modifyenc <kódování>:<identifikátor>;%
\endtt
%
Takových pøíkazù mù¾e být pro ka¾dou rodinu fontù uvedeno více 
(a samozøejmì tyto pøíkazy mohou obsahovat rùzná <kódování>).
Odkazuje-li tento pøíkaz na <výjimky>, které je¹tì
nebyly deklarovány, neprovede se nic. 

Pøíklad deklarace výjimek kódování "8z:csfonts" najdete v~souboru
"ofs-8z.tex" a odkazy na nì pak najdete u~rodin "CM*" 
v~souboru "ofsdef.tex". 

Pøíkazy "\modifyenc" jsou spu¹tìny pøi ka¾dém "\setfonts". Ve
skuteènosti tyto pøíkazy pouze ukádají do tzv.~{\it seznamu odkazù}
(do makra "\newmodifylist"\inl[newmodifylist])
své parametry. Pøi startu "\setfonts" se zakládá prázdný seznam odkazù.
"\modifyenc" ukládá do tohoto seznamu svùj parametr jen tehdy, pokud 
<kódování> je rovno "\fotenc" nebo "\extraenc". Vlastní práci 
(nastavení výjimek) provede a¾ pøíkaz "\runmodifylist", který je spu¹tìn
na konci "\setfonts" a jeho¾ èinnost si nyní podrobnì popí¹eme.

Makro "\runmodifylist"\inl[runmodifylist] porovná seznam 
odkazù na výjimky pøedchozí rodiny ("\modifylist"\inl[modifylist]) 
se seznamem odkazù novì nastavené rodiny ("\newmodifylist").  Pokud jsou oba seznamy
stejné nebo "\modifylist" má význam "\relax", pak "\runmodifylist" 
ukonèí èinnost.  Jinak se pustí do nastavení výjimek. Nejprve prohodí významy
"\characterdef"$\leftrightarrow$"\characterdel" a
"\accentdef"$\leftrightarrow$"\accentdel" a spustí "\modifylist"
Jinými slovy vrátí stav maker vázaných na
kódování do výchozího stavu.  Pøi této èinnosti je ignorováno mazání
znaku, pokud tìsnì pøed tím byl znak deklarován (viz pravidlo 
o~pøedefinování znaku na zaèátku této sekce).  Pak pøíkaz "\runmodifylist"
vrátí "\characterdef" a "\accentdef" do pùvodního stavu a spustí
"\newmodifylist". Ve¹kerá pøedefinování, která se pøi této èinnosti provádìjí, 
jsou jen lokální. Mechanismus dvou seznamù odkazù zaruèuje, 
¾e napøíklad pøi

\begtt
\setfonts [Rodina1/] ... \setfonts [Rodina2/] ...
\endtt
%
budou správnì nastaveny výjimky aktuálního kódování i pro
Rodinu2, aèkoli Rodina1 má jinou mno¾inu výjimek ne¾
Rodina2. 

Kontrolní sekvence "\modifylist" má po inicializaci OFS význam
prázdného makra. Programátor maker mù¾e pou¾ít
"\let\modifylist=\relax" a tím potlaèí ve¹keré nastavování výjimek.

Poznamenejme je¹tì, ¾e deklaraèní pøíkazy "\modifydef" nejen¾e ukládají 
<výjimky> do pamìti, ale projdou také
jejich obsah a definují v¹echny zde deklarované sekvence jako odpovídající
"\printcharacter" resp. "\printaccent". Tím máme zaruèeno, ¾e ka¾dá
kontrolní sekvence ze v¹ech výjimek je definována (nedojde ke zprávì
{\tt undefined control sequence}) a navíc OFS má
dokonalý pøehled o tom, zda je v~aktuální rodinì tato kontrolní
sekvence pou¾itelná nebo nikoli. Tvùrce maker si pak mù¾e podle
potøeby pøedefinovat makra "\print*warn".

Pøíkaz "\modifydef" prochází <výjimky> tak, ¾e na pøechodnou dobu
pozmìní pøíkazy "\accentdef", "\accentdel", atd. a <výjimky> spustí.
Pokud nechceme, aby se makra ve <výjimkách> spou¹tìla u¾ v~dobì
èinnosti "\modifydef", uvedeme pøed tato makra sekvenci
"\skipfirststep".\inl[skipfirststep]
Ta se chová jako "\relax", ale pøi spou¹tìní
<výjimek> pøíkazem "\modifydef" zpùsobí, ¾e v¹e za touto sekvencí a¾
do konce <výjimek> bude pøeskoèeno.

Identifikátory "<kódování>:lccodes" a "<kódování>:ienc" jsou rezervovány
pro pou¾ití mimo OFS v~dal¹ích makrech. OFS napøíklad vùbec neøe¹í nastavení
"\lccode", "\uccode" znakù podle pou¾itého kódování. Makro, které
se o toto stará, mù¾e vhodnì definovat pøíkazy "\lccodes"\inl[lccodes]
a "\lccodesloop"
a spustí "\csname <kódování>:lccodes\endcsname". OFS uvedené pøíkazy
vùbec nedefinuje.\inl[lccodesloop]  
Deklarace "<kódování>:lccodes" jsou uvedeny 
v~souborech "ofs-8t.tex" a "ofs-8z.tex" aèkoli nejsou v OFS vyu¾ity, 
proto¾e to souvisí s~kódováním textových fontù. Pøíklad pou¾ití
"<kódování>:lccodes" je v makru "lang.tex" a makro "inec.tex"
pou¾ívá "<kódování>:ienc". V dokumentaci~k tìmto makrùm je
øeèeno více.

Deklarace nejèastìji pou¾ívaných výjimek se zapisují pøímo do
kódovacích souborù. Deklarace ménì obvyklých výjimek (vztahujících se
jen na urèité rodiny fontù) mù¾eme psát za "\endinput" deklaraèních
souborù. Mezi <pøíkazy> makra "\ofsdeclarefamily" pak
pou¾ijeme pøíkaz\inl[modifyread]

\begtt
\modifyread <jméno souboru>;%
\endtt
%
Tento pøíkaz pøi kladném "\loadingenc" naète daný soubor
od výskytu sekvence "\modifytext"\inl[modifytext].
Tuto sekvenci je vhodné umístit za "\endinput", aby "\modifyread"
pøeèetl tu èást souboru, která zatím nebyla ètena.
Pøiøazení je v dobì ètení globální a ignorují se konce 
øádkù a prázdné øádky. Opakovanì se soubor nenaèítá. 

Díky tomuto pøíkazu mù¾eme soustøedit deklarace rodin fontù a
deklarace výjimek z~kódování do spoleèného souboru. Výjimky
\TeX{} pøeète a¾ v dobì, kdy to potøebuje. ©etøí se tím pamì» \TeX{}u.
Pøíklad pou¾ití je v~souboru "slido.tex".

OFS nabízí také testovací
makro, zda kontrolní sekvence odpovídá znaku, který je ve fontu
pøístupný èi nikoli:\inl[knownchar]

\begtt
\knownchar <znak nebo akcent+znak>? \iftrue znak je pøístupný
           \else   znak je nepøístupný nebo nedefinovaný \fi
% pøíklad:
\def\tryeuro{\knownchar \euro? \iftrue \euro \else Euro\fi}
\endtt


\subsec Pomocná makra pro akcenty a znaky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Pro pohodlné deklarování defaultních akcentù jsou v~OFS\inl[accentabove] 
pøipravena dvì makra: "\accentabove" a "\accentbelow", 
která se pou¾ívají takto:\inl[accentbelow]

\begtt
\accentabove {<znak akcentu>}{<vertikální mezera>}{<základní znak>}
\accentbelow {<znak akcentu>}{<vertikální mezera>}{<základní znak>}
\endtt

Pøíkaz "\accentabove" resp. "\accentbelow" pøisadí 
<znak akcentu> nad resp. pod <základní znak>, pøièem¾ mezi tìmito
znaky bude <vertikální mezera>. Oba znaky budou na spoleèné vertikální
ose a pøi sklonìném písmu na spoleèné sklonìné ose. ©íøka výsledného 
slo¾eného znaku je odvozena od ¹íøky základního znaku. Makra jsou
implementována jako "\vbox" resp. "\vtop" spoleènì s~"\halign" a 
s~výpoètem usazení na pøípadnì sklonìné ose.

Znaky pro akcent nahoøe jsou ve fontech vesmìs kresleny ve vý¹ce
odpovídající základnímu znaku o~vý¹ce 1\,ex. Proto usazení 
takového akcentu vy¾aduje kompenzaci:

\begtt
\accentabove {<znak akcentu>}{-1ex}{<základní znak>}
\endtt

V~tomto pøípadì se akcent umístí naprosto stejnì, jako pøi pou¾ití
primitivu "\accent". Na rozdíl od tohoto primitivu ale makra
"\accentabove" a "\accentbelow" umo¾nují vzájemné skládání, 
èím¾ mù¾eme dosáhnout nìkolikanásobného akcentu. Vyzkou¹ejte:

\begtt
\it \accentabove {.}{.1ex}{\accentabove {,}{.1ex}{\v A}}
\endtt

\PLAIN:
Bohu¾el, makra deklarovaná pomocí "\accentdef" nejsou uzpùsobena na
více ne¾ dvojí akcent. Navíc dvojí akcent je mo¾ný jen 
v~tom pøípadì, ¾e se vnitøní akcent
se základním znakem realizuje jako jediný znak. Pokud potøebujeme 
vícenásobný akcent, mù¾eme v¾dy pou¾ít pøímo v~textu makro 
"\accentabove" nebo "\accentbelow".

\PLAIN:
Od verze OFS Feb. 2004 je k dispozici makro
"\ofshexbox"\inl[ofshexbox], které pracuje podobnì jako
plainové "\mathhexbox", ale navíc dovede nastavit font podle 
aktuální varianty. Nejprve pomocí pøíkazu 
"\ofshexboxdef"\inl[ofshexboxdef] nastavíme \uv{rodinu} ètyø metrik:

\begtt
\ofshexboxdef <rodina>{<metrika-rm>}{<metrika-bf>}{<metrika-it>}{<metrika-bi>}
\ofshexboxdef 2 {cmsy}{cmbsy10}{cmsy}{cmbsy10} % napøíklad takto
\endtt
%
Pak pøíkaz "\ofshexbox <rodina><hexa-kód>" vytiskne znak s~<hexa-kódem>
z jednoho ze ètyø deklarovaných fontù a v aktuální velikosti "\fosize"
Volba fontu závisí na aktuální variantì. Pokud je varianta jiná ne¾
"\bf", "\it", "\bi", pou¾ije se <metrika-rm>. OFS implicitnì deklaruje
jen <rodinu> = 2, proto¾e plain pou¾ívá jen "\mathhexbox2..".
Cílem tohoto makra bylo definovat pro CMfonty/CSfonty znaky
"\S", "\dag", "\ddag", "\P" zpùsobem, který je nezávislý na aktuálním
nastavení matematických fontù, ale je závislý na aktuální velikosti a
variantì. Viz soubor "ofs-8z.tex".

Pomocí "\ofshexbox" mù¾eme snadno definovat napøíklad symbol 
"\euro" pro v¹echna kódování fontù, ve kterých je tento 
symbol nepøítupný:

\begtt
\ofshexboxdef {TS1}{tcrm1000}{tcbx1000}{tcti1000}{tcbi1000}
\characterdef \euro * {\ofshexbox{TS1}BF}
\endtt


\subsec \PLAIN: Fonty v~matematice podruhé
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nastal èas podrobnìji vysvìtlit èinnost pøíkazu "\setmath"\inl[setmath].
Ten pøevezme parametry a vypoèítá z~nich
základní\inl[textfosize],
indexovou a index-indexovou velikost fontù. Výsledky ulo¾í do maker
"\textfosize"\inl[scriptfosize], 
"\scriptfosize" a "\scriptscriptfosize". V~nich jsou
údaje o~velikosti ulo¾eny ve tvaru 
"at<dimen>" nebo "scaled<èíslo>"\inl[scriptscriptfosize]
podobnì jako v~makru "\fosize". Pak pøíkaz "\setmath" spustí makro
"\mathfonts"\inl[mathfonts].  
V~nìm se pøedpokládá zavedení a nastavení
matematických fontù. 
Pokud je "\setmath" spu¹tìno poprvé nebo pokud do¹lo ke zmìnì
hodnoty "\fomenc", tak "\setmath" je¹tì spustí
makro "\mathchars"\inl[mathchars]. 
Tam se obvykle nastavují kódy matematických znakù pomocí 
"\mathcode", "\mathchardef" a pøíbuzných primitivù.
Makra "\mathfonts" a "\mathchars" mají sice v~OFS svou 
implicitní hodnotu, ale zku¹ený u¾ivatel je mù¾e podle své 
potøeby mìnit.

Pro pohodlné zavádìní a nastavování matematických fontù je pøipraveno
makro "\loadmathfam"\inl[loadmathfam], 
které se pou¾ívá v~definici makra "\mathfonts".
Makro "\loadmathfam" má tyto mo¾nosti parametrù:

\begtt
%%                                % font je deklarován:
\loadmathfam <rodina>[/<metrika>]   % metrikou
\loadmathfam <rodina>[-<varianta>/] % variantou aktuální rodiny
\loadmathfam <rodina>[<pøepínaè>/]  % pøepínaèem textového fontu
\loadmathfam <rodina>[X<pøepínaè>/] % roz¹iøující metrikou pøepínaèe
\endtt
%
Pøíklady:

\begtt
\loadmathfam 0[tenrm/]% metrika podle pøepínaèe \tenrm
\loadmathfam 5[-bi/]%   metrika z akuální textové rodiny, varianta bi
\newmathfam \symbfam 
\loadmathfam \symbfam [/psyr]%    metrika psyr
\newmathfam \extitfam
\loadmathfam \extitfam [Xtenit/]% roz¹iøující metrika k pøepínaèi tenit
\endtt
%
V~pøíkladì jsou do rodiny 0 zavedeny fonty stejné, jako v~aktuálním
textovém fontu "\tenrm". V~rodinì 5 jsou zavedeny fonty
jako pøi~"\setfonts [-bi/]".
Dále je deklarována nová rodina "\symbfam",
do které jsou zavedeny fonty z~metriky "psyr". 

Existuje nepatrný rozdíl napø.~mezi pou¾itím pøíkazu "\loadmathfam 5[tenbi/]"
a "\loadmathfam 5[-bi/]". V~prvním pøípadì OFS zjistí metriku 
k~pøepínaèi "\tenbi" a tuto metriku pou¾ije ve v¹ech velikostech
stejnou pouze modifikovanou klíèovým slovem "at<dimen>".
Ve druhém pøípadì se mù¾e pro rùzné velikosti pou¾ít rùzná metrika,
pokud je tato vlastnost pro danou variantu fontu
deklarována (viz~\beglink{3.8}sekce~3.8\endlink).

Pro deklaraci nové
rodiny se v pøíkladu pou¾ila alternativa k~"\newfam" s~názvem 
"\newmathfam"\inl[newmathfam], 
proto¾e makro "\newfam" z~plainu je definováno jako "\outer" 
a nelze je tedy pou¾ít uvnitø definice. Navíc makro
"\newmathfam" pracuje lokálnì a tudí¾ ¹etøí více místa pro u¾ivatelské
rodiny ne¾ plainovské "\newfam".
V~deklaracích základních matematických kódování se nové matematické
rodiny definují pøímo pomocí "\chardef" a je tam pomocí pøíkazu
"\lastfam=<èíslo>"\inl[lastfam]
nastavena maximální pou¾itá hodonta. To zaruèí, ¾e u¾ivatel mù¾e
pozdìji pou¾ít "\newmathfam" a zaène alokovat dal¹í
rodiny s~èísly tìsnì vìt¹ími ne¾ "\lastfam".

Popí¹eme nyní princip èinnosti makra "\loadmathfam". Toto makro
zjistí metriku, která odpovídá zadanému parametru. 
Pak provede tøikrát primitiv "\font" zhruba takto:

\begtt
\font \<název>-Mt = <metrika> \textfosize
\font \<název>-Ms = <metrika> \scriptfosize
\font \<název>-Mss = <metrika> \scriptscriptfosize
\textfont <rodina> = \<název>-Mt
\scriptfont <rodina> = \<název>-Ms
\scriptscriptfont <rodina> = \<název>-Mss
\endtt
%
Pøitom <název> je text parametru "\loadmathfam", který deklaruje
metriku (pøepínaè, varianta nebo metrika).

Fonty matematické rodiny~3 jsou v~plain\TeX{}u obvykle zavedeny bez
zmen¹ování pro indexy a indexy indexù. Pokud po¾adujeme 
pøi zavádìní matematické rodiny
nezmen¹ovat fonty pro indexy, uvedeme tìsnì pøed "\loadmathfam" 
prefix "\noindexsize"\inl[noindexsize]. 
Makro "\loadmathfam" pak zavede font jen ve velikosti "\textfosize"
a pou¾ije ho i pro indexovou a indexindexovou velikost.
Pøíklad:

\begtt
\noindexsize\loadmathfam 3[tenex/]% Standard extra symbols from CM
\endtt

OFS definuje v~souboru "ofsdef.tex" pro zavádìní matematických fontù
ètyøi rùzná makra. Ta se pou¾ijí podle toho, zda je "\fomenc" 
nastaveno na "CM" nebo "PS" a "\mathversion" na "normal" nebo "bold". 
Dále OFS definuje dvì makra s~deklaracemi matematických kódù,
která se pou¾ijí podle aktuálnì nastavené hodnoty "\fomenc".

\begitems
* "\loadCMnormalmath"\inl[loadCMnormalmath] 
  --- zavede CM fonty ve verzi \uv{normal}.
* "\loadCMboldmath"\inl[loadCMboldmath]
  --- zavede CM fonty ve verzi \uv{bold}.
* "\loadPSnormalmath"\inl[loadPSnormalmath]
  --- zavede PostScriptové fonty ve verzi \uv{normal}.
* "\loadPSboldmath"\inl[loadPSboldmath]
  --- zavede PostScriptové fonty ve verzi \uv{bold}.
* "\setCMmathchars"\inl[setCMmathchars]
  --- ponechá matematické kódy z~plainu.
* "\setPSmathchars"\inl[setPSmathchars]
  --- nastaví matematické kódy tak, aby se nahradily
  nìkteré znaky z~fontu Symbol.
\enditems

Dále je v~OFS implicitnì nastaveno:

\begtt
\ifx \fomenc\undefined \def\fomenc{PS}\fi 
\def\mathversion{normal}
\def\defaultmathfonts{\csname load\fomenc\mathversion math\endcsname}@inl[defaultmathfonts]
\def\defaultmathchars{\csname set\fomenc mathchars\endcsname}@inl[defaultmathchars]
\def\mathfonts{\defaultmathfonts}
\def\mathchars{\defaultmathchars}
\endtt

Je mo¾né pøidávat k~implicitnì nastaveným matematickým fontùm 
dal¹í matematické rodiny (v~terminologii NFSS matematické abecedy) 
pozmìnìním maker "\mathfonts" a pøípadnì "\mathchars". 
Ní¾e je pøíklad pøidání fraktury z~Eulerových fontù od AMS:

\begtt
\input amsfn % tam je deklarována metrika eufm a eufb
\addcmd\mathfonts{\def\tmpa{bold}%
   \ifx\mathversion\tmpa \def\tmpa{b}\else\def\tmpa{b}\fi
   \newmathfam\frakfam \loadmathfam\frakfam [/euf\tmpa]}
\def\frak#1{{\fam\frakfam#1}}
\endtt

Dal¹í pøíklady deklarací matematických rodin 
jsou uvedeny v~souborech "amsfn.tex",
"txfn.tex" a "mtfn.tex". Soubory definují výchozí skupiny
matematických fontù pro kódování "AMS", "TX", "PX", "MT".
Na konci tìchto souborù jsou komentáøe vèetnì ukázek, jaké
doplòující rodiny fontù je mo¾no pomocí "\addcmd" zavést.

Proto¾e chci umo¾nit naètení v¹ech fontových deklarací OFS 
v~ini\TeX{}u (viz projekt Ok\TeX{}), ale pøitom ¹etøit pokud 
mo¾no pamìtí \TeX{}u, rozhodl jsem se nenaèítat rozsáhlé definice
obsahující deklarace kódování matematických fontù pomocí
"\mathchardef" atd. okam¾itì, ale a¾ v dobì, kdy to u¾ivatel 
v dokumentu skuteènì potøebuje. 
Proto jsem od verze OFS Apr. 2004 pøedefinoval napøíklad makro
"\setPSmathchars" takto:

\begtt
\def\setPSmathchars{\mathencread ofs-ps;}
\endtt
%
Pøíkaz "\mathencread <soubor>;"\inl[mathencread]
naète kódovací pøíkazy ze souboru
<soubor.tex>. Napø. v~souboru "ofs-ps.tex" jsou kódovací pøíkazy pro
kódování "PS", v~"ofs-ams.tex" jsou kódovací pøíkazy pro kódování 
"AMS"~atd.

V~souborech "ofs-ps.tex", "ofs-tx.tex" atd.
jsou kódovací pøíkazy \uv{baleny} do skupin a
definovány pøíkazem "\mathencdef"\inl[mathencdef]. Tento pøíkaz
pracuje implicitnì jako \uv{definuj, spus» a zapomeò}. Tento model
¹etøí pamì», ale pøi èastých zmìnách matematického kódování budou
kódovací soubory èteny opakovanì znovu. To vìt¹inou nevadí, proto¾e
vìt¹inou bývá pro celý dokument nastaveno jediné matematické kódování.
Pokud ale tento model nìkomu nevyhovuje, mù¾e si jako cvièení zkusit
pøedefinovat "\mathencread" a "\mathencdef" tak, aby se soubory èetly
jen jednou a pøi opakovaném spu¹tìní "\mathchars" se kódovací pøíkazy 
èetly ze zapamatovaných maker.

Pøíkaz "\mathencread <soubor>;" zalo¾í skupinu, ve které pro jistotu
nastaví kategorie v¹ech znakù podle plain\TeX{}u 
(s~výjimkou "\catcode`@=11") a pøeète "<soubor>.tex".
Pøi ètení je "\globaldefs=1" a ignorují se konce øádkù a prázdné øádky.
Rovnì¾ je ignorováno makro "\protectreading", tak¾e soubor mù¾e být
èten opakovanì. Pøíkazy "\mathencdef" spustí a zapomenou
nadefinovaná makra a¾ po uzavøení skupiny, 
tak¾e tato makra spou¹tí pøíkazy "\mathchardef" atd. u¾ jen 
s~lokálními pøiøazeními.

Vysvìtlíme, jak je zaji¹tìno obnovování výchozích hodnot
pøi pøepínání mezi matematickými kódováními.
Pøíkaz "\setmath" spou¹tí tìsnì pøed "\mathchars" makro 
"\mathcharsback"\inl[mathcharsback], aby uvedl matematické kódování
do výchozího stavu podle plain\-\TeX{}u.
Toto makro má implicitnì význam
"\relax", proto¾e implicitnì je matematické kódování
podle plain\TeX{}u nastaveno.
Mìní-li ale pøíkaz "\set<fomenc>mathchars" hodnoty nastavené
v~plain\TeX{}u, mìl by také definovat makro
"\mathcharsback", do kterého ulo¾í postup, jak 
vrátit nastavení do pùvodního stavu.
V definici makra "\mathcharsback" mù¾eme mimo jiné pou¾ít
pøíkaz "\mathencread ofs-cm;", proto¾e v~souboru "ofs-cm.tex"
jsou ulo¾eny deklarace metamatického kódování podle plain\TeX{}u

Pokud si budeme deklarovat vlastní matematická kódování (rùzná od
pøipravených "PS", "CM", "AMS" atd.), pak je potøeba myslet na
následující zásadu: ve v¹ech verzích matematických fontù
(normal/bold/atd.) by mìla být èísla matematických rodin alokována
stejnì a ukonèena stejným "\lastfam", proto¾e makro "\mathchars" se po
pøepnutí do jiné verze nespou¹tí znovu.  Zvlá¹tì nesmíme mìnit
èísla tìch rodin, na které se odvoláváme v~makru
"\set<kódování>mathchars".

Nyní popí¹eme dal¹í makra ulehèující deklaraci matematického kódování.
Makro "\hex"\inl[hex] 
konvertuje èíslo na jednociferné hexadecimální
èíslo. Vyu¾ití tohoto makra najdeme v~souborech "ofs-ps.tex",
"ofs-tx.tex" a dal¹ích.

Pro definování sekvencí, které budou pracovat v textovém i
matematickém módu souèasnì, slou¾í makro 
"\safemathchardef"\inl[safemathchardef].
Toto makro má stejný zpùsob pou¾ití, jako primitivní "\mathchardef":

\begtt
\safemathchardef \<sekvence> <èíslo>
\endtt

Pokud není "\<sekvence>" v~okam¾iku pou¾ití "\safemathchardef"
definována, pøíkaz pracuje zcela stejnì jako "\mathchardef".
Pokud ale je "\<sekvence>" u¾ definována, ulo¾í pøíkaz
"\safemathchardef" její význam do "\T<sekvence>", dále provede 
"\mathchardef \M<sekvence> = <èíslo>" a koneènì "\<sekvenci>"
pøedefinuje následujícím zpùsobem:

\begtt
\def \<sekvence> {\ifmmode \expandafter \M<sekvence> 
                 \else \expandafter \T<sekvence> \fi}
\endtt
%
Od této chvíle "\<sekvence>" pracuje v textovém i matematickém módu.
Pro pøípad opakovaného pou¾ití "\safemathchardef" na stejnou
"\<sekvenci>" makro kontroluje, zda u¾ není definována "\M<sekvence>".
Pokud ano, pak "\safemathchardef" neprovede nic.

Je potøeba, aby byly soubory s~pøíkazy "\characterdef" 
naèteny pøed prvním pou¾itím "\setmath". Pak lze v~rámci 
"\setmath" (pøesnìji v~makru "\mathchars") pou¾ít 
"\safemathchardef" na pøedefinování nìkterých sekvencí, 
které byly døíve deklarovány pomocí "\characterdef". Tyto sekvence pak
budou pracovat v textovém i matematickém módu.

Naprosto stejnì, jako "\safemathchardef" pracuje pøíkaz
"\safemathaccentdef"\inl[safemathaccentdef].
Pouze místo primitivu "\mathchardef" pou¾ije
makro "\mathaccentdef"\inl[mathaccentdef], 
které pøeète za "\<sekvencí>" "<èíslo>" separované mezerou 
a provede:

\begtt
\def \<sekvence> {\mathaccent<èíslo> }
\endtt

Pokud nechceme deklarovat novou matematickou rodinu pro nìkolik 
málo znakù (poèet matematických rodin je toti¾ v~\TeX{}u 
omezen na 16), mù¾eme pou¾ít makro 
"\pickmathfont"\inl[pickmathfont], které má tyto
parametry:

\begtt
\pickmathfont {<metrika>}{<text>}
% pøíklad pou¾ití:
\mathbin {\pickmathfont {psybo}{\char"C4}}
\endtt
%
Makro "\pickmathfont" pou¾ije primitiv "\font" na specifikovanou
<metriku> a v~tomto fontu zapí¹e <text>, který v~matematickém seznamu
tvoøí atom typu Ord. Dùle¾ité je, ¾e je pou¾it font v~odpovídající
velikosti (základní, indexová, indexindexová), tak¾e to vypadá, jako
by byl pou¾ita nová matematická rodina fontù. Pøitom to není pravda,
proto¾e "\pickmathfont" je implementován pomocí primitivu "\mathchoice".
Pou¾ití pøíkazu "\pickmathfont" najdeme v~souboru "ofsdef.tex" 
v~definici makra "\setPSmathchars".



\subsec Registrování metrik pro rùzné velikosti
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Registrování rùzných metrik pro rùzné velikosti se dìlá
ve~"fd" souborech a je to dokonale vyøe¹eno v~NFSS.

\PLAIN (a¾ do konce sekce):
Existují speciální rodiny fontù (napøíklad Computer Modern), kde se
pro rùzné velikosti fontù pou¾ívají rùzné metriky. I~tato vlastnost je
implementována v~OFS. Dosud jsme zatajili, ¾e v~parametrech pøíkazù
"\loadtextfam", "\loadmathfam" a "\pickmathfont" je mo¾né místo názvù 
metrik uvést smy¹lené <jméno>, které je registrováno pøíkazem 
"\registertfm"\inl[registertfm].
V~takovém pøípadì se skuteèná metrika pro zavedení primitivem "\font" 
vypoèítá z~po¾adované velikosti fontu a z~údajù, které byly zadány
pomocí skupiny pøíkazù "\registertfm". Upøesníme nyní parametry 
pøíkazu "\registertfm":

\begtt
\registertfm <jméno> <mezera> <od>-<do> <mezera> <skuteèná metrika> <mezera>
\endtt

Parametry <od> a <do> musejí obsahovat jednotku a vymezují uzavøený
interval, pro který platí: jestli¾e je po¾adovaná velikost fontu
ve tvaru "at"<dimen> a souèasnì <dimen> le¾í
v~intervalu "<od>-<do>", pak se místo <jména> pou¾ije 
"<skuteèná metrika> at<dimen>".
Pøíkaz "\registertfm" je potøeba pro vymezení rùzných 
intervalù pou¾ít opakovanì na stejné <jméno>.
Aèkoli jsou intervaly "<od>-<do>" uzavøené, pozdìji
deklarovaný interval má pøednost pøed døíve deklarovaným, tak¾e nakonec
je kladná reálná osa rozdìlena na polouzavøené intervaly. Pøíklad
pou¾ití je v~souboru "ofsdef.tex".

Jsou-li oba parametry <od> a <do> prázdné, je pøíkazem "\registertfm"
deklarována metrika, která se pou¾ije pøi specifikaci velikosti pomocí
"scaled<èíslo>" nebo v~pøípadì, kdy <dimen> nele¾í v~¾ádném
specifikovaném intervalu. Hvìzdièka místo parametru <do> znaèí 
\uv{nekoneènou velikost}.

Pøíkaz "\registertfm <jméno> <mezera> - <mezera> - <mezera>"
vyma¾e z~pamìti pøedchozí registrace pro dané <jméno> a navíc vyznaèí
<jméno> jako nepøístupný font. OFS se pak chová stejnì, jakoby odpovídající
varianta nebyla vùbec deklarována. Dává nám to
mo¾nost vyznaèit neexistující varianty deklarované rodiny 
jen pro nìkterá kódování (viz napøíklad "cmssbxti" 
v~souboru "ofsdef.tex").

Parametry <jméno> a <skuteèná metrika>  se expandují v~okam¾iku
èinnosti pøíkazu "\registertfm". Není proto obvyklé v~nich pou¾ívat
makro "\fotenc". Nicménì toto makro mù¾eme v~uvedených parametrech 
pou¾ít, pokud zahrneme potøebnou skupinu pøíkazù "\registertfm" 
do vlastního makra a toto makro spustíme opakovanì pro rùzné
hodnoty "\fotenc".

Makro "\registerECfont"\inl[registerECfont]  
je zkratkou za opakované pou¾ití pøíkazu
"\registertfm" na v¹echny velikosti EC fontù od "0500" 
a¾ po "3583". Stejnì makro
"\registerECTTfont"\inl[registerECTTfont] 
je zkratkou pro velikosti EC fontù od "0800" do "3583" pou¾ívané pro
strojopis. Definice a pou¾ití tìchto maker najdeme v souboru
"ofsdef.tex". Makra mù¾eme pou¾ít i na jiné fonty, které mají stejnì
odstupòované velikosti jako EC fonty (napø. LH fonty s~azbukou nebo
fonty odvozené z~CM-super).


\subsec Omezení pou¾ití rodiny fontù pro urèitá kódování
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\LATEX: Pou¾ití rodiny v~daném kódování je závislé na existenci 
"fd" souboru, tj.~v¹e je v~re¾ii NFSS.

\PLAIN (a¾ do konce sekce):
OFS od verze Feb.~2004 zavádí pøíkaz "\registerenc",\inl[registerenc]
kterým mù¾eme omezit pou¾ití deklarované rodiny fontù 
jen pro vymezená kódování.
Pokud pak u¾ivatel napí¹e "\setfonts" a vy¾aduje rodinu 
v~neregistrovaném kódování, OFS vypí¹e varování na obrazovku 
a vùbec do po¾adované rodiny nepøepne. Tím se vyhne pokusu zavést
pravdìpodobnì neexistující metriky fontù. Pøíkaz "\registerenc"
má dva parametry:

\begtt
\registerenc <JménoRodiny>: <kódování><mezera>
\registerenc Times: 8t   % napøíklad
\registerenc Times: 8z   % nyní má Times registrována dvì kódování
\endtt

Pokud nemá rodina registrováno ¾ádné kódování, pak OFS pøedpokládá, ¾e
je pou¾itelná v~jakémkoli kódování (napøíklad fonty znaèek).

V~deklaraèních souborech tedy mù¾eme pomocí "\registerenc" omezit
pou¾ití rodiny jen na vymezená kódování. U¾ivatel ale mù¾e 
pøíkazem "\registerenc" pøidat k~rodinì dal¹í povolené kódování. Nebo
také mù¾e naznaèit, ¾e rodina má povoleno libovolné kódování
pøíkazem "\registerenc <JménoRodiny>: * ".

Abychom v~deklaraèních souborech nemuseli opisovat <JménoRodiny>, mù¾e
být tento parametr prázdný. V~takovém pøípadì "\registerenc" pou¾ije
rodinu z~posledního pøíkazu "\ofsdeclarefamily".

Ve svých makrech se mù¾ete zeptat, zda je rodina pro aktuální hodnotu
"\fotenc" registrovaná:\inl[registeredfam]

\vbox \bgroup
\begtt
\registeredfam <JménoRodiny>? \iftrue 
       Rodina má \fotenc registrováno nebo má povoleno jakékoli kódování 
       nebo vùbec není deklarována.
\else  Rodina má registována kódování, ale \fotenc mezi nimi není.
\fi
\endtt \egroup  

Pokud spustíme "\setfonts[<JménoRodiny>/]" pro nedeklarovanou rodinu
nebo pro rodinu s~nedovoleným kódováním, 
pak OFS napí¹e varování na terminál a vrátí "\setfontsOK"\inl[setfontsOK]
jako "\undefined". Po úspì¹ném nastavení fontu má sekvence
"\setfontsOK" hodnotu "\relax".


\sec Licence
%%%%%%%%%%%%

Balíèek OFS mù¾e pou¾ívat kdokoli bez licenèních poplatkù. Kdokoli jej
rovnì¾ mù¾e distribuovat, pokud nezmìní obsah souboru "readme.ofs"
"ofs.tex", "ofsdef.tex", "ofs.sty", "ofs-8z.tex",
"ofs-8t.tex", "a35.tex", "a35.sty", "ofsdoc.tex", "ofsdoce-e.tex",
"ofsmtdef.tex" a
v¹echny tyto soubory budou v distribuci pøítomny.
Právo na zmìnu tìchto souborù a
tím zmìnu verzí zùstává výhradnì autorovi. Pokud potøebujete zmìnit
obsah nìkterého z~uvedených souborù, nazvìte jej jinak. Balíèek je
poskytován s~pøáním, aby byl u¾iteèný, ale BEZ JAKÉKOLI ZÁRUKY.

\bigskip
V~Praze dne 16. 8. 2001 \hfill autor: Petr Ol¹ák


\sec Historie
%%%%%%%%%%%%%

\noindent
16. 8. 2001 --- uvedena první verze

\noindent
24. 10. 2002 --- provedeny drobné úpravy respekutjící zmìny 
ve verzi OFS Oct.~2002.
V této verzi byl pøidán pøíkaz "\addcmd" a byly 
umo¾nìny nepovinné parametry 
"(<Varianta>)" v pøíkazu "\loadtextfam". 

\noindent
10. 2. 2004 --- V¹echny úpravy se týkají jen OFS pro plain:

\def\bod{\hangindent=1.2em \hangafter=1 \noindent + }

\bod Vylep¹ena manipulace s deklaracemi maker
závislých na kódování, deklarace výjimek a registrování kódování pro
zvolenou rodinu.
Viz~\beglink{3.5}sekce~3.5\endlink{} a \beglink{3.9}sekce~3.9\endlink.

\bod Pøidána mo¾nost pøedefinování rodiny (napø. dodateèným naètením
souboru deklaraèního souboru, který modifikuje vlastnosti implicitních rodin).

\bod Deklarace CMRoman, CMSans a CMTypewriter pro kódování 8t
pou¾itím EC fontù.

\bod Pøidána podpora roz¹iøujícího kódování 8c.

\bod Upravena deklarace matematického kódování PS, aby "\int",
"\sum" a "\prod" pracovaly v~display módu s~vìt¹ími znaky.

\bod Definováno makro "\ofshexbox" a "\ofshexboxdef".

\bod Novì zveøejnìno interaktivní makro "ofstest.tex".

\bod Zaveden adresáø "examples/", kde prùbì¾nì budu dávat 
pøíklady pou¾ití OFS. 

\noindent
12. 3. 2004 --- OFS pro plain:

\bod Kódovací soubory jsou èteny pøímo z "\loadtextfam". 
Tím je umo¾nìno dávat do kódovacích souborù mapování metrik pøíkazem
"\registerenc" (vyu¾iju pro LANG).

\bod "\characterdef" respektuje definované makro a nepøedefinuje jej.

\bod Reimplementováno "\showfonts". Nyní ¹etøí výraznì pamì» i èas na
rozsáhlých seznamech fontù. Pozor: pokud jste mìli makra vyu¾ívající
interní makro "\listfamilies", pak toto pøestane
fungovat. Napø. nefunguje od této verze zastaralé "ofscatal.tex".
Místo nìj je mo¾no pou¾ít "ofstest.tex"

\bod Modifikováno "ofstest.tex", aby pracovalo s novou implementací
seznamu rodin "\ofslistfamilies".

\noindent
2. 4. 2004 --- pøidáno "\plaincatcodes" pøed ètením souborù "ofs-<kódování>.tex".

\bod Zavedeno "\safelet" a "\protectreading".

\bod Mezera za <znakem> v "\accentdef" je nepovinná.

\bod Pøidána mo¾nost "\loadmathfam <rodina>[-<varianta>/]" a roz¹íøena
a pøepracována deklarace pro matematická kódování "CM", "PS", "AMS",
"TX", "PX", "MT". 


\sec Rejstøík v¹ech maker definovaných v~OFS
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Rejstøík obsahuje odkazy pouze na místa v~textu, kde je k~makru
vysvìtlující komentáø. V~tom místì je té¾ uveden pro snadnìj¹í orientaci
název makra v~levém okraji. V~rejstøíku nejsou odkazy na 
v¹echny zmínky o~makru v~textu. Rejstøík je správnì vygenerován hned
po prvním prùchodu zpracování tohoto dokumentu pøíkazem "csplain ofsdoc".

Nìkterá makra definovaná v~"ofs.tex" jsou interní nebo pomocná
a není o~nich zmínka v~textu. Pak odkaz na stranu zámìrnì chybí a je
pøipojena jen krátká poznámka o~takovém makru. Rovnì¾ jsou pøipojeny
poznámky o~tom, zda je makro pou¾ito ve verzi pro 
{\smallbf PLAIN} nebo {\smallbf LATEX}.


\bigskip
\immediate\closeout\indout
\input \jobname.ind

\begingroup
\let\tt=\smalltt \let\it=\smallit \let\rm=\smallrm \rm
\baselineskip=10.3pt

\def\inr #1 #2 #3;{\noindent{\tt
  \expandafter \ifx \csname ind:#2\endcsname \relax 
     \back#1%
  \else 
     \beglink{#2}\back#1\endlink
  \fi}\quad 
  #3 \quad\pg[#2]\par} 
\def\\#1 #2;{\inr #1 #1 #2;}
\def\pl{{\sevenrm (PLAIN)}}
\def\la{{\sevenrm (LATEX)}}
\def\oba{{\sevenrm (PLAIN+LATEX)}}

\\accentabove \pl;
\par\nobreak
\\accentbelow \pl;
\\accentdef \pl;
\\accentdel \pl;
\\accentdefori \unskip, {\tt\back accentdelori} \pl~interní, 
   udr¾ují pùvodní význam maker;
\\accentnodef \pl~interní, {\tt\back def\back <makro>\#1%
  \char`\{\back printaccent\char`\{<makro>\char`\}\char`\{\#1\char`\}\char`\}};
\\addcmd \oba;
\inr bf rm \oba; 
\inr bi rm \oba;
\\bifam \pl~interní, matematická rodina pro BoldItalic;
\\calculatemetricfile \pl~interní, definuje {\tt\back metricfile}
                       podle velikosti;
\\catcodesloop \pl~interní, nastaví kategorie znakù v cyklu podle daného èísla;
\\characterdef \pl;
\\characterdel \pl;
\\characterdefori \unskip, {\tt\back characterdelori} \pl~interní,
      udr¾ují pùvodní význam maker;
\\characternodef \pl~interní, {\tt\back def\back <makro>%
       \char`\{\back printcharacter\char`\{<makro>\char`\}\char`\}};
\\currentfamily \pl;
\\currentfomenc \pl~interní, jméno naposledy pou¾itého matemat. kódování;
\\currentvariant \pl;
\\declaredfamily \pl~interní, obsahuje jméno naposledy deklarované rodiny;
\\defaultextraenc \pl;
\\defaultmathchars \pl;
\\defaultmathfonts \pl;
\\defpttotmpa \pl~interní, udìlá {\tt\back def\back tmpa\char`\{pt\char`\}},
    pokud chybí jednotka;
\\detailfontmessages \pl;
\\displayfontmessages \pl;
\\displaymessage \pl;
\\docharacterdef \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back characterdef};
\\doextchar \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back extchar};
\\dosafemathdef \pl~interní, pro potøeby maker {\tt\back safemath*def};
\\donumbercharacterdef \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back characterdef};
\\endOFSmacro \pl~interní, mo¾nost ètení {\tt[<file>, ...]} za 
    {\tt\back input ofs};
\\expandaction \pl;
\\extchar \oba;
\\extraenc \pl;
\\extrafont \pl;
\\fontdef \oba;
\\fontloadmessage \pl~interní, výpis informace o~provedení {\tt\back font};
\\fontmessage \pl~interní, støídá hodnoty nic, 
                     {\tt\back wlog} a {\tt\back displaymessage};
\\fontprefix \pl~interní, støídá hodnotu nic a {\tt\back global};
\\fontusage \oba;
\\fosize \pl;
\\fomenc \pl;
\\fotenc \pl;
\\fragilecommand \pl;
\\fragilecommand! \pl;
\\hex \pl;
\\ifknownfam \oba;
\\isunitpresent \pl~interní, øe¹í pøípad absence jednotky;
\inr it rm \oba;
\\knownchar pl;
\\knownfam pl;
\\lastfam pl;
\\lccodes \unskip, {\tt\back lccodesloop} \pl;
\\loadCMboldmath \pl;
\\loadCMnormalmath \pl;
\\loadingenc \pl;
\\loadmathfam \pl;
\\loadPSboldmath \pl;
\\loadPSnormalmath \pl;
\\loadtextfam \pl;
\\logfontmessages \pl;
\\mathaccentdef \pl;
\\mathchars \pl;
\\mathcharsback \pl;
\\mathencdef \pl;
\\mathencread \pl;
\\mathfonts \pl;
\\mathversion \pl;
\\metricfile \pl~interní, jméno metriky pøi pou¾ití {\tt\back font};
\\metrictmpa \pl~interní, expanduje na metriku fontu {\tt\back tmpa};
\\modifydef \pl;
\\modifyenc \pl;
\\modifylist \pl;
\\modifyread \pl;
\\newfamily \pl~pøechodné, zadané jméno rodiny;
\\newmathfam \pl;
\\newmodifylist \pl;
\\newvariant \pl;
\\nofontmessages \pl;
\\noindexsize \pl;
\\noPT \pl~interní, odstraní {\tt pt} z~{\tt\back the<dimen>} [TBN, str.~80];
\\ofsaddenctolist \pl~interní, pøidá parametr do seznamu {\tt\back newmodifylist};
\\OFSdeclarefamily \la;
\\ofsdeclarefamily \pl;
\\OFSextraencoding \la;
\\OFSfamily \la;
\\OFSfamilydefault \la;
\\ofshexbox \pl;
\\ofshexboxdef \pl;
\\ofsinput \pl~interní, ète soubor pøi {\tt\back globaldefs=1}, ignoruje konce øádkù;
\\ofslistfamilies \pl~interní, seznam rodin pro {\tt\back showfonts};
\\ofslistfamily \pl~interní, uvozuje rodinu v {\tt\back listfamilies};
\\ofslistvariants \pl~interní, text pro výpis variant do logu;
\\ofslisttext \pl~interní, uvozuje text v {\tt\back listfamilies};
\\ofsloadfont \pl~interní, zavede jeden font;
\\ofsloadfontori \pl~interní, zavede jeden font;
\\ofsmeaning \pl~interní, vykostí z~výstupu {\tt \back meaning} slovo
        {\tt letter}/{\tt character};
\\ofsmessageheader \pl~interní, hlavièka hlá¹ení do logu a na terminál;
\\OFSnormalvariants \la;
\\OFSprocessoptions \la;
\\OFSputfamlist \la;
\\ofsputfamlist \pl;
\\ofsremovefromlist \pl~interní, odstraní rodinu ze seznamu;
\\OFSversion \oba~interní, datum verze makra;
\\orifosize \pl~pøechodné, podr¾í hodnotu {\tt\back fosize};
\\origTeX \pl~interní, originální definice loga \TeX;
\\oriloadfam \pl~pøechodné, podr¾í hodnotu {\tt loadtextfam};
\\pickmathfont \pl;
\\plaincatcodes \pl~interní, nastaví kategorie znakù podle plain\TeX{}u;
\\printaccent \pl;
\\printaccentwarn \pl;
\\printcharacter \pl;
\\printcharacterwarn \pl;
\\processOFSoption \pl~interní, pro potøeby makra {\back endOFSmacro};
\\protectreading \pl;
\\readfamvariant \pl~interní, testuje, zda je zadána varianta rodiny;
\\readfirsttoken \pl~interní, vrátí první token textu ukonèeného {\tt:\back end};
\\readfosize \pl~interní, vlo¾í hodnotu {\tt\back fosize} 
                   do {\tt\back dimen0};
\\readmag \pl~interní, poèítá {\tt\back fosize}, je-li dáno 
    {\tt mag}<desetinné èíslo>;
\\readOFSoptions \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back endOFSmacro};
\\readothertokens \pl~interní, vrátí druhý a dal¹í tokeny a¾ po {\tt:\back end};
\\readsixdigits \pl~interní, vyu¾ito pro zaokrouhlování;
\\registeredfam \pl;
\\registerECfont \pl;
\\registerECTTfont \pl;
\\registerenc \pl;
\\registertfm \pl;
\\restorefontid \pl~interní, obnovení jména fontu, viz {\tt\back savefontid};
\\rm \oba;
\\runmodifylist \pl;
\\safelet \pl;
\\safeletwarn \pl;
\\safemathaccentdef \pl;
\\safemathchardef \pl;
\\savefontid \pl~interní, pro udr¾ení jména fontu ve výpisech Overfull;
\\savetokenname \pl~interní, nìco jako {\tt\back string} bez backslashe;
\\scriptfosize \pl;
\\scriptscriptfosize \pl;
\\separeofsvariant \pl~interní, separace nepovinného parametru 
          {\tt\back loadtextfam};
\\setextrafont \oba;
\\setCMmathchars \pl;
\\setfonts \oba;
\\setfontshook \pl;
\\setfontsOK \pl;
\\setfontfamily \pl~interní, {\tt\back setfonts}, 
         pokud není dána varianta;
\\setfosize \pl~interní, vypoèítá hodnotu {\tt\back fosize};
\\setmath \pl;
\\setPSmathchars \pl;
\\setsimplemath \pl;
\\setsinglefont \pl~interní, {\tt\back setfonts},
         pokud je dána varianta;
\\setsinglefontname \pl~interní, vykostí z názvu metriky pøípadné "at<dimen>";
\\sgfamily \pl~interní, pro ulo¾ení informace o~rodinì;
\\sgvariant \pl~interní, pro ulo¾ení informace o~variantì;
\\showfonts \oba;
\\singlefont \pl;
\\singlefontname \pl~interní, odstraní {\tt at<dimen>} z~názvu metriky;
\\skipfirststep \pl;
\\slantcorrection \pl~interní, pro potøeby
     {\tt\back accentabove} a {\tt\back accentbelow};
\\storeofsvariant \pl~interní, separace nepovinného parametru 
          u~{\tt\back loadtextfam};
\\switchdeftodel \pl~interní, prohodí {\tt\back accent/characterdef}
  s~{\tt\back *del};
\\tenbi \pl;
\inr tenbf tenrm \pl;
\inr tenit tenrm \pl;
\\tenrm \pl;
\\testOFSoptions \pl~interní, pro potøeby makra {\tt\back endOFSmacro};
\\testtfmsize \pl~interní, pro potøeby {\tt\back registertfm};
\\testtfmsizeat \pl~interní, pøechodná hodnota {\tt\back testtfmsize};
\\testtfmsizescaled \pl~interní, pøechodná hodnota {\tt\back testtfmsize};
\\textfosize \pl;
\\tryloadenc \pl~interní, naète kódovací soubory;
\\tmpa \oba~pøechodné;
\\tmpb \oba~pøechodné; 
\\tmpc \pl~pøechodné;
\\warnmissingfont \pl~interní, výpis o~chybìjící variantì;
\\warnM \unskip, {\tt\back warnF}, {\tt\back warnT}, {\tt\back warnI}
\pl~interní, výpis o~chybìjící standardní variantì;
\\warnunregistered \pl~interní, výpis o~nedovoleném kódování zvolené rodiny;

\endgroup

\sec Reference

\noindent \hangindent=2\parindent
[TBN] Petr Ol¹ák {\it \TeX{}book naruby}, Konvoj 
1.~vyd. 1997 (ISBN 80-7302-007-6), 
2.~vyd. 2001 (ISBN 80-85615-64-9), Brno, 466 stran. 
PDF verze knihy je volnì k~dispozici na 
{\tt http://math.feld.cvut.cz/olsak/tbn.html}.



\end