1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
|
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.0 Transitional//EN"><HTML>
<HEAD>
<TITLE>AUTORSKÝ ZÁKON A POÈÍTAÈOVÉ PROGRAMY</TITLE>
<META CONTENT="text/html; charset=iso-8859-2" HTTP-EQUIV="Content-Type">
<META NAME="Date" CONTENT="2001-12-02">
<META NAME="AUTHOR" CONTENT="Lucie Rambousková
a spoluautor Stanislav Polèák">
<META NAME="description" CONTENT="Plný text pøíspìvku do sborníku:
Jan Kasprzak, Petr Sojka (editoøi):
SLT 2001, sborník druhého roèníku semináøe o Linuxu
a TeXu - SLT 2001, Skalský Dvùr, 16.-18. února 2001">
<META NAME="keywords" CONTENT="sborník SLT 2001,
Lucie Rambousková, Stanislav Polèák,
autorský zákon, poèítaèové programy, Skalský Dvùr, Linux,
TeX, CSTUG, CZLUG, Sojka, Yenja, Kasprzak">
</HEAD>
<BODY W3MIRBACKGROUND="http://www.cstug.cz/images/back_narrow.gif" ALINK="#C14242" BACKGROUND="../../images/back_narrow.gif" LINK="#900000" VLINK="#D30000" TEXT="#000000">
<PRE>
AUTORSKÝ ZÁKON A POÈÍTAÈOVÉ PROGRAMY
Mgr. Lucie Rambousková
a spoluautor
Stanislav Polèák
Vá¾ené kolegynì, vá¾ení kolegové,
autorské právo je jedním z ponìkud opomíjených oborù
platného právní øádu Èeské republiky, aè je nejenom jeho
nedílnou souèástí, a pøesto¾e se s tímto odvìtvím dostáváme
doslova ka¾dodennì do pøímého kontaktu. Dennì ka¾dý z nás ète
své oblíbené knihy, dennì ka¾dý z nás poslouchá svou oblíbenou
hudbu. Není snad zapotøebí zmiòovat se, kolikrát za den
klikneme na tlaèítko my¹i a kolik hodin pracujeme u poèítaèe.
V¹echny tyto èinnosti jsou pøedmìtem zájmu jak autorù, tak i
u¾ivatelù autorských dìl a jsou pøedev¹ím novì od 1. prosince
2000 normativnì upraveny zákonem è. 121/2000 Sb., o právu
autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmìnì
nìkterých zákonù (dále jen "AutZ"). Aèkoliv potøeba pøijetí
nové zákonné úpravy byla odbornou, ale i laickou veøejností
poci»ována ji¾ del¹í dobu, zákon obsahuje nìkolik obtí¾nì
interpretovaných ustanovení a i pøímo mezerovitých ustanovení,
jejich¾ analýza s akcentem na dopad nové právní úpravy na
autory poèítaèových programù bude pøedmìtem tohoto pojednání.
V prùbìhu posledních tøí let probíhaly v Èeské republice
legislativní práce na nové zákonné úpravì, která mìla nahradit
zákon z roku 1965, jen¾ ji¾ po del¹í dobu nevyhovoval
zøetelnému posunu nejen v pojetí a ochranì autorských práv,
ale i pokroku, jím¾ celá oblast spoleèenských vztahù upravená
autorským právem za uplynulých 35 let logicky pro¹la. Nutnost
pøizpùsobit znìní tohoto zákona potøebám, které pøinesl
listopad 1989 byla realizována nìkolika novelizacemi zákona,
které v¹ak oslabily vnitøní konstrukci zákona. Jedna ze zmìn
mimo jiné poprvé v ÈR zavedla ochranu poèítaèových programù
(rok 1990), její roz¹íøení bylo provedeno novelizací z roku
1996. Velmi zásadnì ovlivnila pøípravy autorského zákona
Smìrnice 91/250/EHS, je¾ zavádí úèinnou ochranu poèítaèových
programù a harmonizuje pravidla, jimi¾ je ovládána ochrana
poèítaèového programu. Poèítaèový program je pojímán jako
hlavní souèást systému zpracování dat a je zásadnì dùle¾itý pro
rozvoj výroby a technologií. V této smìrnici je upravena
problematika zamìstnaneckého díla, kterou bylo rovnì¾ tøeba
zahrnout do na¹eho právního øádu.
Takté¾ na poli mezinárodního práva je nutné alespoò zmínit
veledùle¾itou tzv. Revidovanou úmluvu bernskou z roku 1971,
která zharmonizovala roztøí¹tìnost a mnohdy a¾ nesluèitelnost
národních úprav jednotlivých státù. Z pohledu autorského práva
se tato skuteènost jeví jako zásadní, ponìvad¾ úspì¹ná autorská
díla jsou ¹íøena bez ohledu na hranice státù a potøeba
minimální úrovnì ochrany po celém civilizovaném svìtì má svou
nezastupitelnou roli. Tento fakt je dán v pøípadì poèítaèových
programù technologickou vyspìlostí jednotlivých regionù a
vnímatelnou potøebou samotných autorù o co nejsrovnatelnìj¹í
ochranu jejich autorských práv alespoò na minimální úrovni
zakotvené v úmluvì. Je také nutné zmínit i dal¹í smlouvy
Svìtové organizace du¹evního vlastnictví (World Intellectual
Property Organization, dále jen "WIPO"), které byly pøijaty na
diplomatické konferenci v roce 1996, a pro nì¾ se pou¾ívá název
"internetové smlouvy". Jde o Smlouvu WIPO o právu autorském a
Smlouvu WIPO o výkonech výkonných umìlcù a o zvukových
záznamech. K tìmto smlouvám by mìla ÈR pøistoupit po pøijetí
autorského zákona.
Smysl zákonné úpravy by mìl spoèívat v ochranì práv
autorù, proto¾e vznik autorských dìl je bez tvùrèí du¹evní
èinnosti a intelektuálního potenciálu samotných autorù
nemyslitelný. Jestli¾e programátor vytvoøí program, tak je jeho
vlastnictvím, mù¾e být ve smyslu § 118 obèanského zákoníku
jako¾to tzv. jiná majetková hodnota pøedmìtem právních vztahù.
Autor k nìmu disponuje v¹emi právy, on jej mù¾e pøípadnì i
znièit, je to on, kdo nad ním disponuje právním panstvím a tato
svá oprávnìní jedinì on mù¾e pøenést zejména na základì tzv.
licenèních smluv na jiné osoby. Ochrana, preciznìj¹í
systematika práv autora a nedostatky starého autorského zákona
mìly být odstranìny novou zákonnou úpravou, co¾ se v mnoha
pøípadech podaøilo, v nìkterých u¾ ménì zdaøile a bohu¾el
nìkteré nové problémové ustanovení v sobì zakotvil i nový
autorský zákon. Je tøeba zkonstatovat, ¾e co se týèe po¾adavkù
Evropské unie na národní zákonodárství, je nová zákonná úprava
z hlediska èistì formálnì-právního zdaøilá. Napø. prodlou¾ila
ochranu autorských práv u dìl z 50 na 70 let po smrti autora,
dále zavedla dualistické pojetí autorských práv (práva
osobnostní a práva majetková), specifikovala tzv. volná u¾ití
aj. Nìkterá - ne do v¹ech dùsledkù promy¹lená ustanovení ov¹em
mohou zpùsobit, ¾e zákon bude muset být nejspí¹ novelizován.
Toto tvrzení v¹ak nemusí mít ¾ádnou výpovìdní hodnotu, pokud
tyto nedomy¹lenosti byly výsledkem lobbingu rùzných zájmových
kruhù, které se tìmto zmìnám budou pøirozenì sna¾it zabránit.
Pøednì je tøeba osvìtlit, co je autorským dílem. Je jím ve
smyslu § 2 AutZ výsledek tvùrèí èinnosti autora, který je
vyjádøen v jakékoli objektivnì vnímatelné podobì, trvale nebo
doèasnì, bez ohledu na jeho rozsah, úèel nebo význam. Za dílo
se dle odst. 2 zmiòovaného ustanovení pova¾uje té¾ poèítaèový
program, je-li pùvodní v tom smyslu, ¾e je autorovým vlastním
du¹evním výtvorem. Ptáte-li se po smyslu autorskoprávní ochrany
dìl, lze odpovìdìt slovy klasika: "Nìkteré vìci je tøeba brát
tak, jak jsou." Toto pøirovnání je pomìrnì výsti¾né. Mohli
bychom zde sáhodlouze diskutovat, jaký je teleologický význam
autorskoprávní úpravy, ale to není pøedmìtem tématu tohoto
pojednání. Je bezesporu velmi správné, jestli¾e zákon autorùm
dìl poskytuje záruku, ¾e jejich práva budou zákonem chránìna,
obecnì respektována, soudnì vynutitelná a pro pøípad poru¹ování
i sankcionována. Autorova práva mají jak osobnostní rozmìr, tak
i rozmìr práv majetkových. Ka¾dý autor má právo osobovat si
autorství k dílu, právo na nedotknutelnost díla a jiná práva
vyplývající z titulu samého autorství. Z hlediska majetkových
práv má ka¾dý autor zejména právo dílo u¾ít a udìlit jiné osobì
smlouvou oprávnìní k výkonu tohoto práva. Je logické, ¾e ka¾dý
autor má právo rozmno¾ovat své dílo, roz¹iøovat jej,
vystavovat, sdìlovat veøejnosti apod. Jestli¾e tato oprávnìní
propùjèí jiné osobì, a» za úplatu, èi bezúplatnì, je to jeho
svrchované právo.
Ochranu práva autorského obsahuje § 40 a násl. Autor se
mù¾e zejména domáhat urèení svého autorství, zákazu ohro¾ení
svého práva (neoprávnìné výroby, prodeje, inzerce atd.),
odstranìní následkù zásahu do jeho práv (zejména sta¾ením
neoprávnìnì zhotovené rozmno¾eniny z obchodování èi její
znièení). Dále se svìøuje autorovi právo ¾ádat poskytnutí
pøimìøeného zadostiuèinìní za zpùsobenou nemajetkovou újmu, a
to omluvou nebo, pokud by se nejevila omluva jako dostateèná
satisfakce za poru¹ení autorských práv, tak i zadostiuèinìním
penì¾ním. Soud dále mù¾e pøiznat autorovi i právo, aby ten,
kdo poru¹il jeho práva, uveøejnil stanovenou formou a
v stanoveném rozsahu rozsudek soudu, a to na jeho vlastní
náklady.
Autorský zákon výslovnì uvádí, ¾e právo na náhradu ¹kody a
na vydání bezdùvodného obohacení z poru¹ení autorských práv
zùstává nedotèeno. Co se tím rozumí? Autor se mù¾e
v obèanskoprávním sporu domáhat dle § 420 a násl. obèanského
zákoníku náhrady ¹kody, která vznikla protiprávním úkonem za
pøedpokladu, ¾e ¹lo o zavinìní ¹kùdce a vzniklá ¹koda je
dùsledkem ¹kùdcova poru¹ení autorských práv (existuje zde tedy
pøíèinná souvislost mezi jednáním ¹kùdce a vzniklou ¹kodou).
Podle § 451 a násl. obèanského zákoníku -- bezdùvodné obohacení
- se autor bude domáhat na tom, kdo poru¹il jeho autorská
práva, vydání prospìchu, jeho¾ takto dotyèný neoprávnìnì nabyl.
S ohledem na § 40 odst. 3 AutZ je v¹ak vý¹e bezdùvodného
obohacení, je¾ vzniklo na stranì toho, kdo takto neoprávnìnì
nakládal s dílem, ani¾ by k tomu získal potøebnou licenci,
stanovena v dvojnásobné vý¹i odmìny, která by jinak byla
obvyklá za získaní takové licence. Domáhání se nìkterých práv
z poru¹ení autorských práv pøíslu¹í i jiné osobì ne¾ autorovi,
pokud jí udìlil výhradní oprávnìní dílo u¾ít, èi je-li jí
svìøen ze zákona (napø. dìdicové zemøelého autora).
Velmi podstatné je ustanovení § 30, v nìm¾ se stanoví, ¾e
za u¾ití díla, je¾ by vy¾adovalo licenci, se nepova¾uje u¾ití
pro osobní potøebu s výjimkou zhotovení rozmno¾eniny
poèítaèového programu èi elektronické databáze nebo
rozmno¾eniny èi napodobeniny díla architektonického stavbou.
Jestli¾e si doma "vypálíte" CD va¹í oblíbené skupiny, tak na
základì tohoto ustanovení a za splnìní jiných zákonných
po¾adavkù neporu¹ujete práva autora. Nesmíte ov¹em takto
poøízený záznam prodávat èi rozmno¾ovat ve velkém atd. Je
urèitì pochopitelné, ¾e tato a obdobná èinnost je protiprávní a
lze ji postihovat i na základì trestnìprávních pøedpisù.
Poèítaèové programy v¹ak sám zákon z této mo¾nosti volného
u¾ití výslovnì vyjímá. Je tudí¾ poru¹ením autorského zákona
jakékoli poøizování rozmno¾eniny, roz¹iøování èi dokonce prodej
softwarových produktù, by» by bylo takové jednání omlouváno
slovy, ¾e jde o u¾ití pro osobní potøebu. Co je to osobní
potøeba? Zákon nikterak tento pojem nedefinuje, ale
z jazykového významu slov lze interpretovat, ¾e se jedná o
jednání, jím¾ osoba jednající získává prospìch z nakládání
s autorským dílem, pøièem¾ tento prospìch je omezen výhradnì na
osobu jednající. U¾ití k osobní potøebì u poèítaèových programù
samozøejmì vylouèena není (dokonce v pøípadì u¾ití díla
pronájmem díla je pøedpokládána -- viz internetové kavárny a §
15 AutZ), ale u¾ití poèítaèového programu pro osobní potøebu je
ze zákona vyòato. Velmi laicky øeèeno, mù¾ete si okopírovat
nìjakou videokazetu èi CD, pøièem¾ ji nesmíte pou¾ít jinak ne¾
pro osobní potøebu, ale nikdy tak nesmíte kopírovat poèítaèový
program, spou¹tìt jej na více poèítaèích, ne¾ bylo sjednáno
atd. (s výjimkou nìkterých mo¾ností, je¾ mají umo¾nit øádný
provoz programu -- viz ní¾e). Oprávnìnì u¾ít program lze tedy
v¾dy jen v souladu s licenèní smlouvou. Poru¹íte-li toto
ustanovení, poru¹ujete zákon a vystavujete se v¹em dùsledkùm,
které nikoliv jen autorský zákon, ale i trestní zákon (viz
napø. § 152 tr. z.), obèanský zákoník a dal¹í pøedpisy
pøipou¹tìjí.
Urèité výjimky z ochrany autorských práv k poèítaèovým
programùm jsou zakotveny v § 65 a 66 AutZ. Podle tìchto
ustanovení nejsou podle autorského zákona chránìny my¹lenky a
principy, na nich¾ je zalo¾en jakýkoli prvek poèítaèového
programu, vèetnì tìch, které jsou podkladem jeho propojení
s jiným programem. To znamená, ¾e tìchto my¹lenek a principù (v
praxi bì¾nì u¾itých algoritmù) mohou programátoøi libovolnì
zahrnovat do jimi vytváøených programù, av¹ak s ohledem na
po¾adavek pùvodnosti nového programu. Takto novì vytvoøené dílo
musí být pùvodní v tom smyslu, ¾e je autorovým vlastním
du¹evním výtvorem. Nemusí být jedineèným výsledkem èinnosti
programátora, co¾ je zmìna oproti autorskému zákonu z roku
1965. V praxi se bude jednat o otázku, zda-li je program, do
nìho¾ jeho autor zakomponoval tolik algoritmù z jiného
programu, je¹tì dílo pùvodní. Není mo¾né stanovit jednoznaèné a
pøesné pravidlo. Pøípadný spor by musel øe¹it soud, který by
rozhodl, zda-li se jedná o nové pùvodní autorské dílo nebo zda-
li ji¾ do¹lo ke zpracování díla (i dílo vzniklé tvùrèím
zpracováním díla jiného je takté¾ pøedmìtem práva autorského,
av¹ak aby mohlo vzniknout zpracováním díla jiného, vy¾aduje se
souhlas autora tohoto "vzorového díla").
Je takté¾ dovoleno rozmno¾ovat, pøekládat, zpracovávat,
upravovat èi jinak mìnit poèítaèový program, je-li to potøebné
k u¾ití poèítaèového programu v souladu s jeho urèením, vèetnì
opravování chyb programu, av¹ak to jen za pøedpokladu, ¾e
mezi smluvními stranami není dohodnuto nìco jiného. To znamená,
¾e autor programu mù¾e takovouto èinnost u¾ivateli v licenci
výslovnì vylouèit. Pokud tak ov¹em neuèiní, platí, ¾e tato
èinnost je dovolená. Je té¾ dovoleno zhotovovat si zálo¾ní
rozmno¾eninu poèítaèového programu, je-li to potøebné pro jeho
u¾ívání, av¹ak je nutno mít v¾dy na pamìti, ¾e za rozmno¾ování
poèítaèového programu se pova¾uje i zhotovení rozmno¾eniny,
která je nezbytná k zavedení a ulo¾ení poèítaèového programu do
pamìti poèítaèe, jako¾ i pro jeho zobrazení, provoz a pøenos.
Dále je rovnì¾ dovoleno zkoumat fungování poèítaèového programu
za úèelem zji¹tìní my¹lenek a principù, na nich¾ je zalo¾en.
Pomìrnì rozporné je umo¾nìní rozmno¾ování kódu nebo
pøekládání jeho formy pøi rozmno¾ování poèítaèového programu
nebo pøi jeho pøekladu èi jiném zpracování, úpravì èi jiné
zmìnì, a to a» ji¾ samým oprávnìným u¾ivatelem rozmno¾eniny
poèítaèového programu nebo jím povìøenou osobou, jsou-li takové
rozmno¾ování nebo pøeklad nezbytné k získání informací
potøebných k dosa¾ení vzájemného funkèního propojení nezávisle
vytvoøeného poèítaèového programu s jinými poèítaèovými
programy. Zákonodárce dále stanovil, ¾e takto lze postupovat
jen v pøípadì, ¾e informace potøebné k dosa¾ení vzájemného
funkèního propojení nejsou pro takové osoby jinak snadno
dostupné a tato èinnost se omezuje na ty èásti poèítaèového
programu, které jsou potøebné k dosa¾ení vzájemného funkèního
propojení. Zákonodárce si zøejmì byl vìdom mo¾ných ohro¾ení
autorských práv, a tak stanovil, ¾e takto získané informace
nesmìjí být poskytnuty jiným osobám ani vyu¾ity k jiným úèelùm
ne¾ k dosa¾ení vzájemného funkèního propojení nezávisle
vytvoøeného poèítaèového programu. Dále nesmìjí být tyto
informace vyu¾ity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu
vyu¾ití poèítaèového programu v podstatì podobného v jeho
vyjádøení nebo k jinému jednání ohro¾ujícímu nebo poru¹ujícímu
právo autorské. Dále zákon výslovnì po¾aduje, aby tato omezení
rozsahu autorských práv k poèítaèovému programu nebyla
vykládána nepøimìøenì na újmu oprávnìných zájmù autora ani v
rozporu s bì¾ným vyu¾íváním poèítaèového programu. Jinak platí
v souladu s po¾adavky Evropské unie, ¾e poèítaèový program je
chránìn jako dílo literární. K problematiènosti takového
pojímání programù bude vìnována pozornost v pasá¾i o kolektivní
správì.
Byla zde zmínìna licenèní smlouva. V ustanoveních § 46 a
násl. pøiná¹í autorský zákon celou øadu novinek (nutno
podotknout, ¾e pomìrnì zdaøilých) a upravuje základní smluvní
typ, kterým autor poskytuje nabyvateli oprávnìní k výkonu práva
dílo u¾ít, tedy licenèní smlouvu. Ne¾ se budeme vìnovat
podrobnìji problematice licenèní smlouvy, je vhodné ozøejmit,
k èemu je dobrá licenèní smlouva. Jestli¾e programátor vytvoøí
program, jeho¾ u¾ívání chce za urèitých podmínek a v urèitém
rozsahu umo¾nit i jiným osobám, je udìlení oprávnìní
k pøíslu¹nému u¾ití pøedmìtem takové licenèní smlouvy. Zákon
pro licenèní smlouvu nepøedepisuje ¾ádnou zvlá¹tní formu, to
znamená, ¾e mù¾e být uzavøena i ústnì, popø. konkludentnì -- co¾
znamená, ¾e z jednání smluvních stran vyplývá, ¾e s takovým
u¾itím programu souhlasí, a¾ na jednu výjimku. Poskytuje-li se
výhradní licence, musí být smlouva uzavøena v písemné formì.
Výhradní licence znamená pro autora dobrovolný závazek, ¾e
neposkytne jiné osobì ¾ádnou licenci k pøedmìtnému dílu a
zároveò závazek, není-li sjednáno jinak, se i sám zdr¾et
výkonu práva u¾ít dílo takovým zpùsobem, ke kterému licenci
udìlil. Tedy v konkrétním pøípadì. Programátor vytvoøí program
a poskytne urèité osobì písemnou licencí výhradní oprávnìní
k výkonu práva dílo u¾ít rozmno¾ováním díla. Pak takto udìlená
licence bude mít pro autora tyto následky: autor nesmí
poskytnout toto oprávnìní rozmno¾ovat dotèený program
(zhotovovat nahrané nosièe programu) ¾ádné jiné osobì a ani
toto právo vykonávat sám.
Není zde mo¾né rozvádìt v¹echny podrobnosti kolem
licenèních smluv, ale snad mnohé osvìtlí jeden pøíklad, který
je z hlediska volnì ¹iøitelných programù urèitì aktuální a
zajímavý a pouká¾e na problematiku licenèních smluv.
Do 1. prosince 2000 právní øád neumo¾òoval uzavøení takové
smlouvy, jejím¾ pøedmìtem by bylo udìlení svolení u¾ivateli
¹íøit autorovo dílo, ani¾ by se zároveò v této licenèní smlouvì
neposkytovala autorská odmìna autorovi díla. Víme-li, ¾e
poèítaèový program je chránìn jako dílo literární a pøi vìdomí
znìní licenèní smlouvy GNU, lze tvrdit, ¾e k právotvornému
uzavøení smlouvy, jí¾ programátor (èi jiný nositel autorských
práv) zpøístupòoval u¾ivateli jeho program, nemohlo nikdy
dojít. Ve smlouvì by toti¾ musela být mimo jiných nále¾itostí
specifikována autorská odmìna, co¾ se ji¾ z logiky vìci
vyluèovalo s principem bezúplatnosti, na kterém jsou volnì
¹iøitelné programy postaveny.
§ 22 odst. 3 ji¾ neplatného autorského zákona (zák. è.
35/1965 Sb.) stanovil obligatorní (nutné) obsahové nále¾itosti
takových smluv, je¾ byly nadto navíc kogentní povahy -- smluvní
strany se od zákonné úpravy nemohly odchýlit. Jejich nedostatek
má zásadnì za následek neplatnost uzavøené smlouvy (srov. § 14
odst. 2 AutZ a § 39 obè. zákoníku). Pak tedy "smlouvy"
uzavírané na základì znìní Obecnì veøejné licence GNU jsou
neplatné, právnì k nim jakoby nikdy nedo¹lo, právní vztah
z takové smlouvy nikdy nevznikl.
Nová právní úprava nedostatky staré úpravy odstranila
(umo¾nila za dodr¾ení zákonných po¾adavkù bezúplatnost
licenèních smluv), ale vyvstalý problém kolem neplatnosti døíve
uzavøených licenèních smluv pøesto nijak neøe¹í! Toti¾ právní
vztahy vzniklé pøede dnem nabytí úèinnosti tohoto zákona a
práva a povinnosti z nich vzniklé se øídí pøedpisy dosavadními
(minulým AutZ). Kdy¾ v¹ak takový vztah ani nemohl vzniknout,
tak se není ani "èím" øídit. Dne¹ní zákonná úprava je k volnì
¹iøitelným programùm vlídnìj¹í. Sjednávané licenèní smlouvy
musí obsahovat urèení podstatných nále¾itostí smlouvy - tedy
urèení smluvních stran, k jakým zpùsobùm u¾ití a v jakém
rozsahu je licence poskytnuta. Novinkou je, ¾e zákon stanovuje
výjimku ze zásady úplatnosti. Je mo¾né poskytovat licence i
bezúplatnì, napø. pro charitativní úèely nebo pro u¾ivatele
freesoftware, av¹ak jedinì výslovným ujednáním o bezúplatnosti
udìlení oprávnìní k pøíslu¹nému u¾ití díla. Nesjednání odmìny
za u¾ití díla v¹ak nezpùsobuje neplatnost smlouvy, pokud strany
výslovnì projeví vùli uzavøít smlouvu sice úplatnì, ale neurèí
vý¹i odmìny, resp. nestanoví zpùsob jejího urèení, je nabyvatel
licence povinen poskytnout autorovi odmìnu obvyklou.
Pomìrnì zajímavou partií autorského zákona je ustanovení o
zamìstnaneckém díle (§ 58 AutZ). Jestli¾e si autor-programátor
a jeho zamìstnavatel nesjednají ve smlouvì jinak, tak je to
zamìstnavatel, kdo vykonává svým jménem a na svùj úèet autorova
majetková práva k dílu, které autor vytvoøil ke splnìní svých
povinností vyplývajících z pracovnìprávního èi slu¾ebního
vztahu k zamìstnavateli. Jedná se opìt o dispozitivní
ustanovení, od nich¾ se smluvní strany mohou ve smlouvì
odchýlit. Co je podstatné naprosto zásadnì, je nevyvratitelná
právní domnìnka, ¾e poèítaèové programy se pova¾ují za
zamìstnanecká díla i tehdy, byla-li vytvoøena na objednávku;
objednavatel se v takovém pøípadì pova¾uje za zamìstnavatele.
To znamená, ¾e zhotoví-li programátor poèítaèový program na
zakázku, pak majetková práva k takovému dílu vykonává
objednatel. On bude rozhodovat o rozmno¾ování, roz¹iøování,
vystavování a jiných u¾ití díla. Autorovi programu tak pøíslu¹í
jen práva osobovat si autorství a jiná morální práva.
Problematikou open source software a zvlá¹tnost jejich
postavení v relaci k jiným software produktùm by se dalo
zabývat velmi dlouho. Z èasových dùvodu je v¹ak tøeba se omezit
jen na pár øádkù tohoto pojednání. Volnì ¹iøitelné programy
(tzv. freesoftware) jsou autorská díla vytváøená programátory
za úèelem nabídnout alternativu k softwarovým produktùm
spoleèností, je¾ své programy uvádìjí na trh s nepomìrnì
vìt¹ími náklady a tím pádem cenou a pro nì¾ je jediným motivem
zisk a vyu¾ití mo¾ností autorskoprávní ochrany, kterou právní
øád programùm poskytuje. Freesoftware je vytváøen za jiným
úèelem, a to na základì obìtavosti a motivace mnohých autorù,
kteøí se na základì svého rozhodnutí zøekli autorských honoráøù
a poskytli svá autorská díla k volnému u¾ití. Tento
freesoftware je ¹íøen pøedev¹ím na základì tzv. Obecnì veøejné
licence GNU. Plyne z povahy freesoftware, jen¾ je u¾íván v¾dy a
zásadnì bezúplatnì, a ze specifiènosti lidské povahy, ¾e
u¾ivatele pøedmìtù ochrany "svádí" k poru¹ování ujednání
z licence GNU (s ohledem na zásadu -- "kde není ¾alobce, není
ani soudce"). Pøesto v¹ak je opodstatnìné, aby po právní
stránce byly tyto smlouvy platné, aby tak byla freesoftware
poskytnuta alespoò minimální úroveò autorskoprávní ochrany. Jak
ji¾ bylo zmínìno vý¹e, bylo nutné ve znìní licencí GNU uèinit
nìkteré zmìny. Tyto zmìny jsme v obèanském sdru¾ení
ZASTUDENA.cz pøipravili s ohledem na rizika, která pro
freesoftware v pøípadì jejich neprovedení a z nedostatkù
obsa¾ených v autorském zákonì vyplývají. Jevilo se za nezbytné
pomìrnì nepøehlednou americkou verzi smlouvy systematizovat do
podoby, která je vlastní evropskému právnímu prostøedí, doplnit
text smlouvy o ta ustanovení, která jsou nezbytná z pohledu
nového autorského zákona, uvést v soulad nìkteré pojmy textu
smlouvy s tìmi instituty, které jsou obsa¾eny v èeském právním
øádu. Bylo té¾ nutné urèit okam¾ik, kdy dochází k pøijetí
licenèní smlouvy u¾ivatelem daného programu (dle znìní smlouvy
"nabyvatel oprávnìní"). Dále ji¾ jen namátkou -- jako nezbytnou
se jevila potøeba pøesnì definovat strany smlouvy, bylo nutné
vyhrazení práv, vý¹e zmínìnou bezúplatnost a jiné úpravy textu
smlouvy.
Dostáváme se k poslední èásti pojednání, a to k institutu
kolektivní správy. Kolektivní správou se rozumí zastupování
vìt¹ího poètu osob, kterým pøíslu¹í majetkové právo autorské,
k jejich prospìchu, a to pøi výkonu jejich majetkových práv ke
zveøejnìným nebo ke zveøejnìní nabídnutým dílùm -- pøedmìtùm
ochrany, pokud jiný ne¾ kolektivní výkon tìchto práv je
nedovolený nebo neúèelný. Co lze pod touto slo¾itou definicí
kolektivní správy rozumìt a proè je o ní pojednáváno
v souvislosti s poèítaèovými programy? Velmi laicky øeèeno,
jedná se o zástupný výkon u tìch autorských práv, která si
autor nemù¾e sám ohlídat a sám vykonávat. Napø. vydá-li urèitá
hudební skupina nahrávku, má kontrolu nad výrobou, legální
distribucí a prodejem této nahrávky, z èeho¾ jí plynou autorské
honoráøe. Ov¹em tato skupina nebude reálnì schopna zkoumat,
kolik rozhlasových stanic zmínìnou nahrávku pou¹tìlo, na
kterých diskotékách byla hrána atp., pøièem¾ z tìchto u¾ití
nikoliv pro osobní potøebu pøíslu¹í autorùm takté¾ autorské
honoráøe. K výkonu tìchto práv, výbìru, rozdìlování autorských
odmìn, jako¾ i ke kontrole u¾ivatelù pøedmìtù ochrany, je
v autorském právu upraven institut kolektivního správce.
Proto¾e autorský zákon obsahuje v hlavì IV -- Kolektivní správa
- nìkolik vylo¾enì nevhodných ustanovení, na nì¾ jsme jako¾to
èlenové sdru¾ení upozoròovali jak Ministerstvo kultury ÈR, tak
i média a veøejnost prostøednictvím na¹ich webových stránek
(www.zastudena.cz), mù¾e dojít v budoucnosti k ohro¾ení volné
¹iøitelnosti a pota¾mo i svobody freesoftware. Zákon toti¾
pomìrnì nepochopitelnì umo¾òuje ustanovení kolektivní správy
k poèítaèovým programùm a navíc stanovuje je¹tì daleko ménì
pochopitelnì za splnìní zákonem stanovených po¾adavkù právní
nárokovatelnost udìlení oprávnìní. Doposud zále¾elo na
ministerstvu, zda-li k urèitému druhu dìl, popø. výkonùm
výkonných umìlcù a na ¾ádost relevantní skupiny autorù povolilo
výkon kolektivní správy. Dnes je na ni právní nárok, o nìm¾ by
v pøípadì zamítnutí ministerstvem mohl rozhodovat soud, jen¾ se
øídí pouze zákonem a naplnìním zákonných kritérií, nikoliv
logièností a smysluplností takového kroku.
Abychom tomuto ohro¾ení zabránili, uèinili jsme nìkolik
krokù a opatøení s cílem chránit tyto hodnoty. Kolektivní
správce obecnì plní povinnosti svìøené mu zákonem, zabezpeèuje
ochranu zájmù autorù a vykonává i jiné aktivity. Vzhledem
k mezerám v novém autorském zákonu v¹ak existuje riziko, ¾e by
se tohoto institutu mohli zmocnit lidé, jim¾ by ¹lo o
prosazování zájmù velkých nadnárodních spoleèností, moci penìz
a potlaèování práv jak "nezajímavých" programátorù, tak hlavnì
u¾ivatelù programù. Zákon neumo¾òuje vzniknout více kolektivním
správcù pro jeden obor. Hovoøí se o tzv. zákonné monopolizaci.
Pokud bude oprávnìní k výkonu kolektivní správy svìøeno rùzným
lobby, mù¾e to znamenat ohro¾ení volnì ¹iøitelného software.
Ptáte-li se, jak je to mo¾né, je tøeba pøedeslat, ¾e odpovìdìt
na tuto otázku není a¾ tak slo¾ité. Kolektivní správa - ve
spojení s nedostatky v zákonì a nedostatky v licenèních
smlouvách GNU, je¾ nejsou u¾ívány v souladu s platným právním
øádem a o kterých bylo pojednáno vý¹e, pøedstavuje riziko pro
volnì ¹iøitelné programy, je¾ se stávají konkurencí pro bì¾ný
placený software. Zákon stanovuje, ¾e kolektivní správce
vykonává své povinnosti nevýdìleènì. Je tedy patrné, ¾e peníze
z výkonu kolektivní správy nebude nejspí¹ motivem ¾adatelù o
udìlení oprávnìní. Zákon v¹ak na druhou stranu svìøuje
kolektivnímu správci znaèná oprávnìní vùèi u¾ivatelùm.
Pøedmìtné ustanovení zní -- (§ 100 odst. 4 AutZ) - u¾ivatelé
pøedmìtù ochrany, jako¾ i osoby povinné k platbì zvlá¹tních
odmìn, jsou povinni umo¾nit kolektivnímu správci øádný výkon
kolektivní správy a bez vá¾ných dùvodù kolektivnímu správci
neodmítnout poskytnutí k tomu potøebných informací. Takto vágnì
a neurèitì formulovaná povinnost souèinnosti skýtá øadu
mo¾ností, jak bì¾nému u¾ivateli programu a zvlá¹tì tomu, který
neu¾ívá program legálnì (a pøedstavte si pod ním i na¹eho
u¾ivatele volnì ¹iøitelného programu, ke kterému má neplatnou
licenèní smlouvu!) pomìrnì znepøíjemnit jeho "u¾ivatelský
¾ivot". Pro softwarové spoleènosti je takový kolektivní správce
zajímavý ne z pohledu penìz, ale právì z tohoto pohledu moci a
¹ikanování a vytvoøení kvazi-softwarové policie. Otázkou je,
kolik u¾ivatelù (a zejména firem) by radìji znovu nezaèalo
u¾ívat a kupovat bì¾ný placený software. Na ni si u¾ ale musí
odpovìdìt ka¾dý sám.
Je¹tì pár slov k problematice fontù. Fonty jsou bì¾ným
komponentem softwarových produktù. Jsou u¾ívány na základì
licenèní smlouvy k samotnému programu, to znamená, ¾e tyto
licenèní smlouvy musí stanovovat pravidla nakládání s fonty
v programu obsa¾ených. Jestli¾e lze font z programu
vyabstrahovat a dále pøedávat k u¾ívání v jiném software, nebo
je-li dokonce tato èinnost nutná, tak právo zajímá jediná
skuteènost, a to je-li tato èinnost v souladu s licenèními
podmínkami. Pokud není pokryta licenèní smlouvou, a není-li ani
mo¾no z ní dovozovat, ¾e se takové jednání pøíèí vùli autora
programu, resp. fontu, tak vznikají urèité nejasnosti.
Pøikláníme k názoru, ¾e by se dalo uva¾ovat o formì
konkludentního souhlasu autora s pøíslu¹ným u¾itím fontu i
v jiných pøípadech, ne¾ které jsou pokryty licenèní smlouvou.
Nesmí se jim ale zcela zásadnì pøíèit. Lze se opøít i o
analogické ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) AutZ.
Mnohdy se setkáváme s oznaèením copyright ((c)), pou¾ívá se
zcela bì¾nì, ale málokdo ví, oè se jedná. Kontinentální právo
evropské právní kultury je zalo¾eno na právu autorském, nikoliv
nikoli na právu copyrightu, ale pøesto jej uznává a poskytuje
známým znaèkám (c) právní ochranu. Zjednodu¹enì øeèeno zásadní
rozdíl mezi obìma systémy spoèívá v tom, ¾e copyright si mù¾e
osobovat i právnická osoba, jako¾to autor, kde¾to v systému
práva evropského mù¾e být autorem jedinì fyzická osoba.
Problematika harmonizace obou systému je mimo jiné pøedmìtem na
zaèátku pojednání zmiòovaných mezinárodních úmluv.
Na závìr je vhodné uèinit je¹tì poznámku, ¾e v USA je ve
stádiu legislativních pøíprav zákonná speciální úprava
k problematice volnì ¹iøitelného software. Její pøijetí bude
mít jistì zásadní vliv i na postavení open source software po
celém svìtì. Je toti¾ zøejmé, ¾e freesoftware svou povahou
vy¾aduje úplnì jiné o¹etøení ne¾ placený software. Na okam¾ik
pøijetí této zákonné úpravy si ale je¹tì nìjakou dobu budeme
muset poèkat. Do toho okam¾iku musíme pou¾ívat autorský zákon,
láteøit nad jeho nedostatky a pøedev¹ím nauèit se jej pou¾ívat.
Pokud k tomu i trochu pøispìje toto na¹e pojednání, pak splnilo
svùj úèel.
Mgr. Lucie Rambousková
Stanislav Polèák
</PRE>
</BODY></HTML>
|
