summaryrefslogtreecommitdiff
path: root/Master/texmf-doc/doc/czechslovak/cstug/slt/01/rambouskova.html
blob: 68f7e951a108cfb5fa34a25c87061b7ee4533332 (plain)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
<!DOCTYPE  HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.0 Transitional//EN"><HTML>
<HEAD>
<TITLE>AUTORSKÝ ZÁKON A POÈÍTAÈOVÉ PROGRAMY</TITLE>
<META CONTENT="text/html; charset=iso-8859-2" HTTP-EQUIV="Content-Type">
<META NAME="Date" CONTENT="2001-12-02">
<META NAME="AUTHOR" CONTENT="Lucie Rambousková
                         a spoluautor Stanislav Polèák">
<META NAME="description" CONTENT="Plný text pøíspìvku do sborníku: 
Jan Kasprzak, Petr Sojka (editoøi):
SLT 2001, sborník druhého roèníku semináøe o Linuxu 
a TeXu - SLT 2001, Skalský Dvùr, 16.-18. února 2001">
<META NAME="keywords" CONTENT="sborník SLT 2001, 
Lucie Rambousková, Stanislav Polèák, 
autorský zákon, poèítaèové programy, Skalský Dvùr, Linux, 
TeX, CSTUG, CZLUG, Sojka, Yenja, Kasprzak">
</HEAD>

<BODY W3MIRBACKGROUND="http://www.cstug.cz/images/back_narrow.gif" ALINK="#C14242" BACKGROUND="../../images/back_narrow.gif" LINK="#900000" VLINK="#D30000" TEXT="#000000">
<PRE>
 
              AUTORSKÝ ZÁKON A POÈÍTAÈOVÉ PROGRAMY
 
                     Mgr. Lucie Rambousková
                          a spoluautor
                        Stanislav Polèák


    Vá¾ené kolegynì, vá¾ení kolegové,

      autorské  právo  je  jedním  z  ponìkud  opomíjených  oborù
  platného  právní  øádu  Èeské republiky,  aè  je  nejenom  jeho
  nedílnou  souèástí,  a pøesto¾e se s tímto  odvìtvím  dostáváme
  doslova  ka¾dodennì do pøímého kontaktu. Dennì ka¾dý z nás  ète
  své  oblíbené knihy, dennì ka¾dý z nás poslouchá svou oblíbenou
  hudbu.  Není  snad  zapotøebí  zmiòovat  se,  kolikrát  za  den
  klikneme  na tlaèítko my¹i a kolik hodin pracujeme u  poèítaèe.
  V¹echny  tyto èinnosti jsou pøedmìtem zájmu jak autorù,  tak  i
  u¾ivatelù  autorských dìl a jsou pøedev¹ím novì od 1.  prosince
  2000  normativnì  upraveny zákonem è.  121/2000  Sb.,  o  právu
  autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmìnì
  nìkterých zákonù (dále jen  "AutZ").  Aèkoliv  potøeba  pøijetí 
  nové zákonné úpravy byla odbornou, ale  i  laickou   veøejností
  poci»ována  ji¾  del¹í  dobu, zákon  obsahuje  nìkolik  obtí¾nì
  interpretovaných ustanovení a i pøímo mezerovitých  ustanovení,
  jejich¾  analýza  s  akcentem na dopad nové  právní  úpravy  na
  autory poèítaèových programù bude pøedmìtem tohoto pojednání.
      V  prùbìhu  posledních tøí let probíhaly v Èeské  republice
  legislativní práce na nové zákonné úpravì, která mìla  nahradit
  zákon   z  roku  1965,  jen¾  ji¾  po  del¹í  dobu  nevyhovoval
  zøetelnému  posunu nejen v pojetí  a ochranì  autorských  práv,
  ale  i  pokroku, jím¾ celá oblast spoleèenských vztahù upravená
  autorským  právem za uplynulých 35 let logicky pro¹la.  Nutnost
  pøizpùsobit   znìní  tohoto  zákona  potøebám,  které   pøinesl
  listopad  1989  byla realizována nìkolika novelizacemi  zákona,
  které  v¹ak oslabily vnitøní konstrukci zákona. Jedna  ze  zmìn
  mimo  jiné  poprvé  v ÈR zavedla ochranu poèítaèových  programù
  (rok  1990),  její roz¹íøení bylo provedeno novelizací  z  roku
  1996.   Velmi  zásadnì  ovlivnila  pøípravy  autorského  zákona
  Smìrnice  91/250/EHS,  je¾ zavádí úèinnou ochranu  poèítaèových
  programù  a  harmonizuje pravidla, jimi¾  je  ovládána  ochrana
  poèítaèového  programu.  Poèítaèový  program  je  pojímán  jako
  hlavní souèást systému zpracování dat a je zásadnì dùle¾itý pro
  rozvoj  výroby  a  technologií. V  této  smìrnici  je  upravena
  problematika  zamìstnaneckého díla, kterou  bylo  rovnì¾  tøeba
  zahrnout do na¹eho právního øádu.
      Takté¾  na poli mezinárodního práva je nutné alespoò zmínit
  veledùle¾itou  tzv. Revidovanou úmluvu bernskou  z  roku  1971,
  která  zharmonizovala roztøí¹tìnost a mnohdy a¾  nesluèitelnost
  národních úprav jednotlivých státù. Z pohledu autorského  práva
  se tato skuteènost jeví jako zásadní, ponìvad¾ úspì¹ná autorská
  díla  jsou  ¹íøena  bez  ohledu  na  hranice  státù  a  potøeba
  minimální úrovnì ochrany po celém civilizovaném svìtì  má  svou
  nezastupitelnou roli. Tento fakt je dán v pøípadì  poèítaèových
  programù  technologickou  vyspìlostí  jednotlivých  regionù   a
  vnímatelnou  potøebou  samotných autorù o co  nejsrovnatelnìj¹í
  ochranu  jejich  autorských práv alespoò  na  minimální  úrovni
  zakotvené  v  úmluvì.  Je  také nutné zmínit  i  dal¹í  smlouvy
  Svìtové  organizace  du¹evního vlastnictví (World  Intellectual
  Property Organization, dále jen "WIPO"), které byly pøijaty  na
  diplomatické konferenci v roce 1996, a pro nì¾ se pou¾ívá název
  "internetové smlouvy". Jde o Smlouvu WIPO o právu  autorském  a
  Smlouvu   WIPO  o  výkonech  výkonných  umìlcù  a  o  zvukových
  záznamech.  K tìmto smlouvám by mìla ÈR pøistoupit  po  pøijetí
  autorského zákona.
      Smysl  zákonné  úpravy  by  mìl  spoèívat  v  ochranì  práv
  autorù,  proto¾e  vznik autorských dìl je  bez  tvùrèí  du¹evní
  èinnosti   a   intelektuálního  potenciálu   samotných   autorù
  nemyslitelný. Jestli¾e programátor vytvoøí program, tak je jeho
  vlastnictvím,  mù¾e  být  ve smyslu § 118  obèanského  zákoníku
  jako¾to  tzv. jiná majetková hodnota pøedmìtem právních vztahù.
  Autor  k  nìmu  disponuje v¹emi právy, on jej mù¾e  pøípadnì  i
  znièit, je to on, kdo nad ním disponuje právním panstvím a tato
  svá  oprávnìní jedinì on mù¾e pøenést zejména na  základì  tzv.
  licenèních   smluv   na   jiné  osoby.   Ochrana,   preciznìj¹í
  systematika práv autora a nedostatky starého autorského  zákona
  mìly  být  odstranìny novou zákonnou úpravou, co¾  se  v  mnoha
  pøípadech  podaøilo,  v  nìkterých u¾ ménì  zdaøile  a  bohu¾el
  nìkteré  nové  problémové ustanovení v  sobì  zakotvil  i  nový
  autorský  zákon. Je tøeba zkonstatovat, ¾e co se týèe po¾adavkù
  Evropské unie na národní zákonodárství, je nová zákonná  úprava
  z  hlediska  èistì formálnì-právního zdaøilá. Napø. prodlou¾ila
  ochranu  autorských práv u dìl z 50 na 70 let po smrti  autora,
  dále   zavedla  dualistické  pojetí  autorských   práv   (práva
  osobnostní  a práva majetková), specifikovala tzv. volná  u¾ití
  aj.  Nìkterá - ne do v¹ech dùsledkù promy¹lená ustanovení ov¹em
  mohou  zpùsobit,  ¾e zákon bude muset být nejspí¹  novelizován.
  Toto  tvrzení  v¹ak nemusí mít ¾ádnou výpovìdní hodnotu,  pokud
  tyto  nedomy¹lenosti byly výsledkem lobbingu rùzných  zájmových
  kruhù, které se tìmto zmìnám budou pøirozenì sna¾it zabránit.

      Pøednì je tøeba osvìtlit, co je autorským dílem. Je jím  ve
  smyslu  §  2  AutZ  výsledek tvùrèí èinnosti autora,  který  je
  vyjádøen  v jakékoli objektivnì vnímatelné podobì, trvale  nebo
  doèasnì, bez ohledu na jeho rozsah, úèel nebo význam.  Za  dílo
  se  dle  odst. 2 zmiòovaného ustanovení pova¾uje té¾ poèítaèový
  program,  je-li pùvodní v tom smyslu, ¾e je autorovým  vlastním
  du¹evním výtvorem. Ptáte-li se po smyslu autorskoprávní ochrany
  dìl,  lze odpovìdìt slovy klasika: "Nìkteré vìci je tøeba  brát
  tak,  jak  jsou."  Toto pøirovnání je pomìrnì  výsti¾né.  Mohli
  bychom  zde sáhodlouze diskutovat, jaký je teleologický  význam
  autorskoprávní  úpravy,  ale to není  pøedmìtem  tématu  tohoto
  pojednání.  Je bezesporu velmi správné, jestli¾e zákon  autorùm
  dìl  poskytuje záruku, ¾e jejich práva budou zákonem  chránìna,
  obecnì respektována, soudnì vynutitelná a pro pøípad poru¹ování
  i sankcionována. Autorova práva mají jak osobnostní rozmìr, tak
  i  rozmìr  práv majetkových. Ka¾dý autor má právo  osobovat  si
  autorství  k dílu, právo na nedotknutelnost díla a  jiná  práva
  vyplývající  z titulu samého autorství. Z hlediska  majetkových
  práv má ka¾dý autor zejména právo dílo u¾ít a udìlit jiné osobì
  smlouvou oprávnìní k výkonu tohoto práva. Je logické, ¾e  ka¾dý
  autor   má   právo   rozmno¾ovat  své  dílo,  roz¹iøovat   jej,
  vystavovat,  sdìlovat veøejnosti apod. Jestli¾e tato  oprávnìní
  propùjèí  jiné osobì, a» za úplatu, èi bezúplatnì, je  to  jeho
  svrchované právo.
      Ochranu  práva  autorského obsahuje § 40 a násl.  Autor  se
  mù¾e  zejména  domáhat urèení svého autorství, zákazu  ohro¾ení
  svého   práva  (neoprávnìné  výroby,  prodeje,  inzerce  atd.),
  odstranìní  následkù  zásahu  do jeho  práv  (zejména  sta¾ením
  neoprávnìnì  zhotovené  rozmno¾eniny  z  obchodování  èi   její
  znièení).  Dále  se  svìøuje autorovi  právo  ¾ádat  poskytnutí
  pøimìøeného zadostiuèinìní za zpùsobenou nemajetkovou  újmu,  a
  to  omluvou  nebo, pokud by se nejevila omluva jako  dostateèná
  satisfakce  za  poru¹ení autorských práv, tak i zadostiuèinìním
  penì¾ním.  Soud dále mù¾e  pøiznat autorovi i právo,  aby  ten,
  kdo   poru¹il  jeho  práva,  uveøejnil  stanovenou   formou   a
  v  stanoveném  rozsahu rozsudek soudu, a  to  na  jeho  vlastní
  náklady.
      Autorský zákon výslovnì uvádí, ¾e právo na náhradu ¹kody  a
  na  vydání  bezdùvodného obohacení z poru¹ení  autorských  práv
  zùstává   nedotèeno.   Co  se  tím  rozumí?   Autor   se   mù¾e
  v  obèanskoprávním sporu domáhat dle § 420 a  násl.  obèanského
  zákoníku  náhrady ¹kody, která vznikla protiprávním  úkonem  za
  pøedpokladu,  ¾e  ¹lo  o zavinìní ¹kùdce  a  vzniklá  ¹koda  je
  dùsledkem ¹kùdcova poru¹ení autorských práv (existuje zde  tedy
  pøíèinná  souvislost mezi jednáním ¹kùdce a  vzniklou  ¹kodou).
  Podle § 451 a násl. obèanského zákoníku -- bezdùvodné obohacení
  -  se  autor  bude  domáhat na tom, kdo poru¹il  jeho  autorská
  práva, vydání prospìchu, jeho¾ takto dotyèný neoprávnìnì nabyl.
  S  ohledem  na  §  40  odst. 3 AutZ je  v¹ak vý¹e  bezdùvodného
  obohacení,  je¾  vzniklo na stranì toho, kdo takto  neoprávnìnì
  nakládal  s  dílem,  ani¾ by k tomu získal  potøebnou  licenci,
  stanovena  v  dvojnásobné  vý¹i odmìny,  která  by  jinak  byla
  obvyklá  za získaní takové licence. Domáhání se nìkterých  práv
  z  poru¹ení autorských práv pøíslu¹í i jiné osobì ne¾ autorovi,
  pokud  jí  udìlil  výhradní oprávnìní dílo u¾ít,  èi  je-li  jí
  svìøen ze zákona (napø. dìdicové zemøelého autora).
      Velmi  podstatné je ustanovení § 30, v nìm¾ se stanoví,  ¾e
  za  u¾ití díla, je¾ by vy¾adovalo licenci, se nepova¾uje  u¾ití
  pro   osobní   potøebu   s   výjimkou  zhotovení   rozmno¾eniny
  poèítaèového    programu   èi   elektronické   databáze    nebo
  rozmno¾eniny  èi  napodobeniny díla architektonického  stavbou.
  Jestli¾e  si doma "vypálíte" CD va¹í oblíbené skupiny,  tak  na
  základì   tohoto  ustanovení  a  za  splnìní  jiných  zákonných
  po¾adavkù  neporu¹ujete  práva  autora.  Nesmíte  ov¹em   takto
  poøízený  záznam  prodávat èi rozmno¾ovat  ve  velkém  atd.  Je
  urèitì pochopitelné, ¾e tato a obdobná èinnost je protiprávní a
  lze  ji  postihovat  i  na  základì  trestnìprávních  pøedpisù.
  Poèítaèové  programy  v¹ak sám zákon z  této  mo¾nosti  volného
  u¾ití  výslovnì  vyjímá. Je tudí¾ poru¹ením  autorského  zákona
  jakékoli poøizování rozmno¾eniny, roz¹iøování èi dokonce prodej  
  softwarových  produktù,  by» by bylo takové  jednání  omlouváno    
  slovy,  ¾e  jde  o u¾ití pro osobní potøebu. Co  je  to  osobní  
  potøeba?   Zákon   nikterak   tento   pojem   nedefinuje,   ale
  z  jazykového  významu slov lze interpretovat, ¾e  se  jedná  o
  jednání,  jím¾  osoba  jednající získává prospìch  z  nakládání
  s autorským dílem, pøièem¾ tento prospìch je omezen výhradnì na
  osobu jednající. U¾ití k osobní potøebì u poèítaèových programù
  samozøejmì  vylouèena  není  (dokonce  v  pøípadì  u¾ití   díla
  pronájmem díla je pøedpokládána -- viz internetové kavárny a  §
  15 AutZ), ale u¾ití poèítaèového programu pro osobní potøebu je
  ze  zákona  vyòato. Velmi laicky øeèeno, mù¾ete  si  okopírovat
  nìjakou videokazetu èi CD, pøièem¾ ji nesmíte pou¾ít jinak  ne¾
  pro  osobní potøebu, ale nikdy tak nesmíte kopírovat poèítaèový
  program,  spou¹tìt  jej na více poèítaèích, ne¾  bylo  sjednáno
  atd.  (s  výjimkou nìkterých mo¾ností, je¾ mají  umo¾nit  øádný
  provoz  programu -- viz ní¾e). Oprávnìnì u¾ít program  lze tedy
  v¾dy  jen  v  souladu  s  licenèní smlouvou.  Poru¹íte-li  toto
  ustanovení,  poru¹ujete zákon a vystavujete se v¹em  dùsledkùm,
  které  nikoliv  jen  autorský zákon, ale i trestní  zákon  (viz
  napø.  §  152  tr.  z.),  obèanský  zákoník  a  dal¹í  pøedpisy
  pøipou¹tìjí.

      Urèité  výjimky  z  ochrany autorských práv  k  poèítaèovým
  programùm  jsou  zakotveny  v § 65  a  66  AutZ.  Podle  tìchto
  ustanovení  nejsou podle autorského zákona chránìny my¹lenky  a
  principy,  na  nich¾  je  zalo¾en jakýkoli  prvek  poèítaèového
  programu,  vèetnì  tìch,  které jsou podkladem  jeho  propojení
  s jiným programem. To znamená, ¾e tìchto my¹lenek a principù (v
  praxi  bì¾nì  u¾itých  algoritmù) mohou programátoøi  libovolnì
  zahrnovat  do  jimi vytváøených programù, av¹ak  s  ohledem  na
  po¾adavek pùvodnosti nového programu. Takto novì vytvoøené dílo
  musí  být  pùvodní  v  tom  smyslu, ¾e  je  autorovým  vlastním
  du¹evním  výtvorem.  Nemusí být jedineèným  výsledkem  èinnosti
  programátora,  co¾  je zmìna oproti autorskému  zákonu  z  roku
  1965.  V  praxi se bude jednat o otázku, zda-li je program,  do
  nìho¾   jeho  autor  zakomponoval  tolik  algoritmù  z   jiného
  programu, je¹tì dílo pùvodní. Není mo¾né stanovit jednoznaèné a
  pøesné  pravidlo. Pøípadný spor by musel øe¹it soud,  který  by
  rozhodl, zda-li se jedná o nové pùvodní autorské dílo nebo zda-
  li  ji¾  do¹lo  ke  zpracování díla  (i  dílo  vzniklé  tvùrèím
  zpracováním  díla jiného je takté¾ pøedmìtem práva  autorského,
  av¹ak aby mohlo vzniknout zpracováním díla jiného, vy¾aduje  se
  souhlas autora tohoto "vzorového díla").
      Je  takté¾  dovoleno  rozmno¾ovat, pøekládat,  zpracovávat,
  upravovat èi jinak mìnit poèítaèový program, je-li to  potøebné
  k u¾ití poèítaèového programu v souladu s  jeho urèením, vèetnì
  opravování  chyb    programu, av¹ak to jen za  pøedpokladu,  ¾e
  mezi smluvními stranami není dohodnuto nìco jiného. To znamená,
  ¾e  autor  programu mù¾e takovouto èinnost u¾ivateli v  licenci
  výslovnì  vylouèit.  Pokud tak ov¹em neuèiní,  platí,  ¾e  tato
  èinnost  je  dovolená.  Je té¾ dovoleno zhotovovat  si  zálo¾ní
  rozmno¾eninu poèítaèového programu, je-li to potøebné pro  jeho
  u¾ívání,  av¹ak je nutno mít v¾dy na pamìti, ¾e za rozmno¾ování
  poèítaèového  programu  se pova¾uje i  zhotovení  rozmno¾eniny,
  která je nezbytná k zavedení a ulo¾ení poèítaèového programu do
  pamìti  poèítaèe, jako¾ i pro jeho zobrazení, provoz a  pøenos.
  Dále je rovnì¾ dovoleno zkoumat fungování poèítaèového programu
  za úèelem zji¹tìní my¹lenek a principù, na nich¾ je zalo¾en.
      Pomìrnì   rozporné  je  umo¾nìní  rozmno¾ování  kódu   nebo
  pøekládání  jeho  formy pøi rozmno¾ování poèítaèového  programu
  nebo  pøi  jeho  pøekladu èi jiném zpracování, úpravì  èi  jiné
  zmìnì,  a  to  a» ji¾ samým oprávnìným u¾ivatelem  rozmno¾eniny
  poèítaèového programu nebo jím povìøenou osobou, jsou-li takové
  rozmno¾ování   nebo   pøeklad  nezbytné  k  získání   informací
  potøebných k dosa¾ení vzájemného funkèního propojení  nezávisle
  vytvoøeného   poèítaèového  programu  s   jinými   poèítaèovými
  programy.  Zákonodárce dále stanovil, ¾e takto  lze  postupovat
  jen  v  pøípadì,  ¾e  informace potøebné k dosa¾ení  vzájemného
  funkèního  propojení  nejsou  pro  takové  osoby  jinak  snadno
  dostupné  a  tato  èinnost se omezuje na ty èásti  poèítaèového
  programu,  které jsou potøebné k dosa¾ení vzájemného  funkèního
  propojení.  Zákonodárce  si zøejmì byl vìdom  mo¾ných  ohro¾ení
  autorských  práv,  a tak stanovil, ¾e takto  získané  informace
  nesmìjí být poskytnuty jiným osobám ani vyu¾ity k jiným  úèelùm
  ne¾   k   dosa¾ení  vzájemného  funkèního  propojení  nezávisle
  vytvoøeného  poèítaèového  programu.  Dále  nesmìjí  být   tyto
  informace  vyu¾ity  ani k vývoji, zhotovení nebo  k  obchodnímu
  vyu¾ití  poèítaèového  programu v  podstatì  podobného  v  jeho
  vyjádøení  nebo k jinému jednání ohro¾ujícímu nebo poru¹ujícímu
  právo  autorské. Dále zákon výslovnì po¾aduje, aby tato omezení
  rozsahu   autorských  práv  k  poèítaèovému   programu   nebyla
  vykládána  nepøimìøenì na újmu oprávnìných zájmù autora  ani  v
  rozporu s bì¾ným vyu¾íváním poèítaèového programu. Jinak  platí
  v  souladu s po¾adavky Evropské unie, ¾e poèítaèový program  je
  chránìn   jako  dílo  literární.  K  problematiènosti  takového
  pojímání programù bude vìnována pozornost v pasá¾i o kolektivní
  správì.
  
      Byla  zde zmínìna licenèní smlouva. V ustanoveních §  46  a
  násl.   pøiná¹í  autorský  zákon  celou  øadu  novinek   (nutno
  podotknout,  ¾e pomìrnì zdaøilých) a upravuje základní  smluvní
  typ, kterým autor poskytuje nabyvateli oprávnìní k výkonu práva
  dílo  u¾ít,  tedy  licenèní  smlouvu.  Ne¾  se  budeme  vìnovat
  podrobnìji  problematice licenèní smlouvy, je vhodné  ozøejmit,
  k  èemu je dobrá licenèní smlouva. Jestli¾e programátor vytvoøí
  program,  jeho¾ u¾ívání chce za urèitých podmínek a  v  urèitém
  rozsahu   umo¾nit   i   jiným  osobám,  je  udìlení   oprávnìní
  k  pøíslu¹nému  u¾ití pøedmìtem takové licenèní smlouvy.  Zákon
  pro  licenèní smlouvu nepøedepisuje ¾ádnou zvlá¹tní  formu,  to
  znamená, ¾e mù¾e být uzavøena i ústnì, popø. konkludentnì -- co¾
  znamená,  ¾e  z jednání smluvních stran vyplývá, ¾e  s  takovým
  u¾itím programu souhlasí, a¾ na jednu výjimku. Poskytuje-li  se
  výhradní  licence, musí být smlouva uzavøena v  písemné  formì.
  Výhradní  licence  znamená pro autora  dobrovolný  závazek,  ¾e
  neposkytne  jiné  osobì ¾ádnou licenci  k  pøedmìtnému  dílu  a
  zároveò  závazek,  není-li sjednáno jinak,  se   i  sám  zdr¾et
  výkonu  práva  u¾ít dílo takovým zpùsobem, ke  kterému  licenci
  udìlil.  Tedy v konkrétním pøípadì. Programátor vytvoøí program
  a  poskytne  urèité  osobì písemnou licencí výhradní  oprávnìní
  k  výkonu práva dílo u¾ít rozmno¾ováním díla. Pak takto udìlená
  licence  bude  mít  pro  autora  tyto  následky:  autor   nesmí
  poskytnout   toto   oprávnìní   rozmno¾ovat   dotèený   program
  (zhotovovat  nahrané nosièe programu) ¾ádné jiné  osobì  a  ani
  toto právo vykonávat sám.
      Není   zde   mo¾né   rozvádìt  v¹echny  podrobnosti   kolem
  licenèních  smluv, ale snad mnohé osvìtlí jeden pøíklad,  který
  je  z  hlediska  volnì ¹iøitelných programù urèitì  aktuální  a
  zajímavý a pouká¾e na problematiku licenèních smluv.
      Do  1. prosince 2000 právní øád neumo¾òoval uzavøení takové
  smlouvy,  jejím¾  pøedmìtem by bylo udìlení  svolení  u¾ivateli
  ¹íøit autorovo dílo, ani¾ by se zároveò v této licenèní smlouvì
  neposkytovala  autorská  odmìna  autorovi  díla.  Víme-li,   ¾e
  poèítaèový program je chránìn jako dílo literární a pøi  vìdomí
  znìní  licenèní  smlouvy GNU, lze tvrdit,  ¾e  k  právotvornému
  uzavøení  smlouvy, jí¾ programátor (èi jiný nositel  autorských
  práv)  zpøístupòoval  u¾ivateli  jeho  program,  nemohlo  nikdy
  dojít.  Ve  smlouvì by toti¾ musela být mimo jiných nále¾itostí
  specifikována  autorská  odmìna,  co¾  se  ji¾  z  logiky  vìci
  vyluèovalo  s  principem bezúplatnosti, na  kterém  jsou  volnì
  ¹iøitelné programy postaveny.
      §  22  odst.  3 ji¾ neplatného autorského zákona  (zák.  è.
  35/1965  Sb.) stanovil obligatorní (nutné) obsahové nále¾itosti
  takových smluv, je¾ byly nadto navíc kogentní povahy -- smluvní
  strany se od zákonné úpravy nemohly odchýlit. Jejich nedostatek
  má  zásadnì za následek neplatnost uzavøené smlouvy (srov. § 14
  odst.  2  AutZ  a  §  39  obè. zákoníku).  Pak  tedy  "smlouvy"
  uzavírané  na  základì znìní Obecnì veøejné  licence  GNU  jsou
  neplatné,  právnì  k  nim jakoby nikdy  nedo¹lo,  právní  vztah
  z takové smlouvy nikdy nevznikl.
      Nová  právní  úprava  nedostatky  staré  úpravy  odstranila
  (umo¾nila   za   dodr¾ení   zákonných  po¾adavkù   bezúplatnost
  licenèních smluv), ale vyvstalý problém kolem neplatnosti døíve
  uzavøených  licenèních smluv pøesto nijak neøe¹í! Toti¾  právní
  vztahy  vzniklé  pøede dnem nabytí úèinnosti tohoto  zákona   a
  práva  a povinnosti z nich vzniklé se øídí pøedpisy dosavadními
  (minulým  AutZ).  Kdy¾ v¹ak takový vztah ani nemohl  vzniknout,
  tak  se není ani "èím" øídit. Dne¹ní zákonná úprava je k  volnì
  ¹iøitelným  programùm  vlídnìj¹í. Sjednávané  licenèní  smlouvy
  musí  obsahovat urèení podstatných nále¾itostí smlouvy  -  tedy
  urèení  smluvních  stran,  k jakým zpùsobùm  u¾ití  a  v  jakém
  rozsahu  je licence poskytnuta. Novinkou je, ¾e zákon stanovuje
  výjimku  ze  zásady úplatnosti. Je mo¾né poskytovat  licence  i
  bezúplatnì,  napø.  pro charitativní úèely nebo  pro  u¾ivatele
  freesoftware,  av¹ak jedinì výslovným ujednáním o bezúplatnosti
  udìlení oprávnìní k pøíslu¹nému u¾ití díla.  Nesjednání  odmìny
  za u¾ití díla v¹ak nezpùsobuje neplatnost smlouvy, pokud strany
  výslovnì projeví vùli uzavøít smlouvu sice úplatnì, ale  neurèí
  vý¹i odmìny, resp. nestanoví zpùsob jejího urèení, je nabyvatel
  licence povinen poskytnout autorovi odmìnu obvyklou.
  
      Pomìrnì zajímavou partií autorského zákona je ustanovení  o
  zamìstnaneckém  díle (§ 58 AutZ). Jestli¾e si autor-programátor
  a  jeho  zamìstnavatel nesjednají ve smlouvì jinak, tak  je  to
  zamìstnavatel, kdo vykonává svým jménem a na svùj úèet autorova
  majetková  práva k dílu, které autor vytvoøil ke splnìní  svých
  povinností   vyplývajících  z  pracovnìprávního  èi  slu¾ebního
  vztahu   k   zamìstnavateli.  Jedná  se  opìt  o   dispozitivní
  ustanovení,  od  nich¾  se  smluvní  strany  mohou  ve  smlouvì
  odchýlit.  Co  je podstatné naprosto zásadnì, je nevyvratitelná
  právní   domnìnka,  ¾e  poèítaèové  programy  se  pova¾ují   za
  zamìstnanecká  díla i tehdy, byla-li vytvoøena  na  objednávku;
  objednavatel  se  v takovém pøípadì pova¾uje za zamìstnavatele.
  To  znamená,  ¾e zhotoví-li programátor poèítaèový  program  na
  zakázku,   pak   majetková  práva  k  takovému  dílu   vykonává
  objednatel.  On  bude  rozhodovat o rozmno¾ování,  roz¹iøování,
  vystavování a jiných u¾ití díla. Autorovi programu tak pøíslu¹í
  jen práva osobovat si autorství a jiná morální práva.
      Problematikou  open  source software  a  zvlá¹tnost  jejich
  postavení  v  relaci  k  jiným software produktùm  by  se  dalo
  zabývat velmi dlouho. Z èasových dùvodu je v¹ak tøeba se omezit
  jen  na  pár  øádkù tohoto pojednání. Volnì ¹iøitelné  programy
  (tzv.  freesoftware) jsou autorská díla vytváøená  programátory
  za   úèelem   nabídnout  alternativu  k  softwarovým  produktùm
  spoleèností,  je¾  své  programy uvádìjí  na  trh  s  nepomìrnì
  vìt¹ími  náklady a tím pádem cenou a pro nì¾ je jediným motivem
  zisk  a  vyu¾ití mo¾ností autorskoprávní ochrany, kterou právní
  øád  programùm  poskytuje. Freesoftware je  vytváøen  za  jiným
  úèelem,  a to na základì obìtavosti a motivace mnohých  autorù,
  kteøí se na základì svého rozhodnutí zøekli autorských honoráøù
  a   poskytli   svá  autorská  díla  k  volnému   u¾ití.   Tento
  freesoftware je ¹íøen pøedev¹ím na základì tzv. Obecnì  veøejné
  licence GNU. Plyne z povahy freesoftware, jen¾ je u¾íván v¾dy a
  zásadnì  bezúplatnì,  a  ze  specifiènosti  lidské  povahy,  ¾e
  u¾ivatele  pøedmìtù  ochrany  "svádí"  k  poru¹ování   ujednání
  z  licence  GNU (s ohledem na zásadu -- "kde není ¾alobce, není
  ani  soudce").  Pøesto  v¹ak  je opodstatnìné,  aby  po  právní
  stránce  byly  tyto  smlouvy platné, aby tak byla  freesoftware
  poskytnuta alespoò minimální úroveò autorskoprávní ochrany. Jak
  ji¾  bylo zmínìno vý¹e, bylo nutné ve znìní licencí GNU  uèinit
  nìkteré   zmìny.   Tyto   zmìny  jsme  v   obèanském   sdru¾ení
  ZASTUDENA.cz  pøipravili  s  ohledem  na  rizika,   která   pro
  freesoftware  v  pøípadì  jejich neprovedení   a  z  nedostatkù
  obsa¾ených v autorském zákonì vyplývají. Jevilo se za  nezbytné
  pomìrnì nepøehlednou americkou verzi smlouvy systematizovat  do
  podoby, která je vlastní evropskému právnímu prostøedí, doplnit
  text  smlouvy  o ta ustanovení, která jsou nezbytná  z  pohledu
  nového  autorského zákona, uvést v soulad nìkteré  pojmy  textu
  smlouvy  s tìmi instituty, které jsou obsa¾eny v èeském právním
  øádu.  Bylo  té¾  nutné urèit okam¾ik, kdy  dochází  k  pøijetí
  licenèní smlouvy u¾ivatelem daného programu (dle znìní  smlouvy
  "nabyvatel oprávnìní"). Dále ji¾ jen namátkou -- jako nezbytnou
  se  jevila potøeba pøesnì definovat strany smlouvy, bylo  nutné
  vyhrazení práv, vý¹e zmínìnou bezúplatnost a jiné úpravy  textu
  smlouvy.
      Dostáváme  se k poslední èásti pojednání, a to k  institutu
  kolektivní  správy.  Kolektivní správou se  rozumí  zastupování
  vìt¹ího  poètu osob, kterým pøíslu¹í majetkové právo  autorské,
  k  jejich prospìchu, a to pøi výkonu jejich majetkových práv ke
  zveøejnìným  nebo  ke zveøejnìní nabídnutým dílùm  -- pøedmìtùm
  ochrany,  pokud  jiný  ne¾  kolektivní  výkon  tìchto  práv  je
  nedovolený  nebo  neúèelný. Co lze pod touto slo¾itou  definicí
  kolektivní   správy  rozumìt  a  proè  je  o   ní   pojednáváno
  v  souvislosti  s poèítaèovými programy? Velmi  laicky  øeèeno,
  jedná  se  o  zástupný výkon u tìch autorských práv,  která  si
  autor  nemù¾e sám ohlídat a sám vykonávat. Napø. vydá-li urèitá
  hudební  skupina  nahrávku, má kontrolu  nad  výrobou,  legální
  distribucí a prodejem této nahrávky, z èeho¾ jí plynou autorské
  honoráøe.  Ov¹em  tato skupina nebude reálnì  schopna  zkoumat,
  kolik  rozhlasových  stanic  zmínìnou  nahrávku  pou¹tìlo,   na
  kterých  diskotékách byla hrána atp., pøièem¾  z  tìchto  u¾ití
  nikoliv  pro  osobní potøebu pøíslu¹í autorùm  takté¾  autorské
  honoráøe.  K výkonu tìchto práv, výbìru, rozdìlování autorských
  odmìn,  jako¾  i  ke  kontrole u¾ivatelù pøedmìtù  ochrany,  je
  v   autorském  právu  upraven  institut  kolektivního  správce.
  Proto¾e autorský zákon obsahuje v hlavì IV -- Kolektivní správa
  -  nìkolik vylo¾enì nevhodných ustanovení, na nì¾ jsme  jako¾to
  èlenové sdru¾ení upozoròovali jak Ministerstvo kultury ÈR,  tak
  i  média  a  veøejnost prostøednictvím na¹ich webových  stránek
  (www.zastudena.cz), mù¾e dojít v budoucnosti k  ohro¾ení  volné
  ¹iøitelnosti  a  pota¾mo  i svobody freesoftware.  Zákon  toti¾
  pomìrnì  nepochopitelnì umo¾òuje ustanovení  kolektivní  správy
  k  poèítaèovým  programùm a navíc stanovuje je¹tì  daleko  ménì
  pochopitelnì  za  splnìní zákonem stanovených po¾adavkù  právní
  nárokovatelnost   udìlení  oprávnìní.   Doposud   zále¾elo   na
  ministerstvu,  zda-li  k  urèitému  druhu  dìl,  popø.  výkonùm
  výkonných umìlcù a na ¾ádost relevantní skupiny autorù povolilo
  výkon kolektivní správy. Dnes je na ni právní nárok, o nìm¾  by
  v pøípadì zamítnutí ministerstvem mohl rozhodovat soud, jen¾ se
  øídí  pouze  zákonem  a naplnìním zákonných  kritérií,  nikoliv
  logièností a smysluplností takového kroku.
        Abychom  tomuto ohro¾ení zabránili, uèinili jsme  nìkolik
  krokù  a  opatøení  s  cílem chránit tyto  hodnoty.  Kolektivní
  správce  obecnì plní povinnosti svìøené mu zákonem, zabezpeèuje
  ochranu  zájmù  autorù  a  vykonává i jiné  aktivity.  Vzhledem
  k  mezerám v novém autorském zákonu v¹ak existuje riziko, ¾e by
  se  tohoto  institutu  mohli  zmocnit  lidé,  jim¾  by  ¹lo   o
  prosazování zájmù velkých nadnárodních spoleèností, moci  penìz
  a  potlaèování práv jak "nezajímavých" programátorù, tak hlavnì
  u¾ivatelù programù. Zákon neumo¾òuje vzniknout více kolektivním
  správcù  pro jeden obor. Hovoøí se o tzv. zákonné monopolizaci.
  Pokud  bude oprávnìní k výkonu kolektivní správy svìøeno rùzným
  lobby,  mù¾e  to znamenat ohro¾ení volnì ¹iøitelného  software.
  Ptáte-li  se, jak je to mo¾né, je tøeba pøedeslat, ¾e odpovìdìt
  na  tuto  otázku není a¾ tak slo¾ité. Kolektivní  správa  -  ve
  spojení  s  nedostatky  v  zákonì  a  nedostatky  v  licenèních
  smlouvách  GNU, je¾ nejsou u¾ívány v souladu s platným  právním
  øádem  a o kterých bylo pojednáno vý¹e, pøedstavuje riziko  pro
  volnì  ¹iøitelné programy, je¾ se stávají konkurencí pro  bì¾ný
  placený   software.  Zákon  stanovuje,  ¾e  kolektivní  správce
  vykonává své povinnosti nevýdìleènì. Je tedy patrné, ¾e  peníze
  z  výkonu  kolektivní správy nebude nejspí¹ motivem ¾adatelù  o
  udìlení   oprávnìní.  Zákon  v¹ak  na  druhou  stranu   svìøuje
  kolektivnímu   správci   znaèná  oprávnìní   vùèi   u¾ivatelùm.
  Pøedmìtné  ustanovení zní -- (§ 100 odst. 4  AutZ) -  u¾ivatelé
  pøedmìtù  ochrany,  jako¾ i osoby povinné k  platbì  zvlá¹tních
  odmìn,  jsou  povinni umo¾nit kolektivnímu správci øádný  výkon
  kolektivní  správy  a  bez vá¾ných dùvodù kolektivnímu  správci
  neodmítnout poskytnutí k tomu potøebných informací. Takto vágnì
  a   neurèitì  formulovaná  povinnost  souèinnosti  skýtá   øadu
  mo¾ností, jak bì¾nému u¾ivateli programu a zvlá¹tì tomu,  který
  neu¾ívá  program  legálnì (a pøedstavte si  pod  ním  i  na¹eho
  u¾ivatele  volnì ¹iøitelného programu, ke kterému má  neplatnou
  licenèní   smlouvu!)  pomìrnì  znepøíjemnit  jeho  "u¾ivatelský
  ¾ivot". Pro softwarové spoleènosti je takový kolektivní správce
  zajímavý ne z pohledu penìz, ale právì z tohoto pohledu moci  a
  ¹ikanování  a vytvoøení kvazi-softwarové policie.  Otázkou  je,
  kolik  u¾ivatelù  (a  zejména firem) by radìji  znovu  nezaèalo
  u¾ívat  a kupovat bì¾ný placený software. Na ni si u¾ ale  musí
  odpovìdìt ka¾dý sám.
      Je¹tì  pár  slov  k problematice fontù. Fonty  jsou  bì¾ným
  komponentem  softwarových produktù.  Jsou  u¾ívány  na  základì
  licenèní  smlouvy  k samotnému programu, to  znamená,  ¾e  tyto
  licenèní  smlouvy  musí stanovovat pravidla nakládání  s  fonty
  v   programu   obsa¾ených.  Jestli¾e  lze   font   z   programu
  vyabstrahovat a dále pøedávat k u¾ívání v jiném software,  nebo
  je-li  dokonce  tato  èinnost nutná, tak  právo  zajímá  jediná
  skuteènost,  a  to  je-li tato èinnost v souladu  s  licenèními
  podmínkami. Pokud není pokryta licenèní smlouvou, a není-li ani
  mo¾no  z  ní dovozovat, ¾e se takové jednání pøíèí vùli  autora
  programu,   resp.   fontu,  tak  vznikají  urèité   nejasnosti.
  Pøikláníme   k  názoru,  ¾e  by  se  dalo  uva¾ovat   o   formì
  konkludentního  souhlasu  autora s pøíslu¹ným  u¾itím  fontu  i
  v  jiných  pøípadech, ne¾ které jsou pokryty licenèní smlouvou.
  Nesmí  se  jim  ale  zcela zásadnì pøíèit. Lze  se  opøít  i  o
  analogické ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) AutZ.
      Mnohdy se setkáváme s oznaèením copyright ((c)), pou¾ívá se
  zcela  bì¾nì, ale málokdo ví, oè se jedná. Kontinentální  právo
  evropské právní kultury je zalo¾eno na právu autorském, nikoliv
  nikoli  na  právu copyrightu, ale pøesto jej uznává a poskytuje
  známým znaèkám (c) právní ochranu. Zjednodu¹enì øeèeno  zásadní
  rozdíl  mezi obìma systémy spoèívá v tom, ¾e copyright si  mù¾e
  osobovat  i  právnická osoba, jako¾to autor, kde¾to  v  systému
  práva   evropského  mù¾e  být  autorem  jedinì  fyzická  osoba.
  Problematika harmonizace obou systému je mimo jiné pøedmìtem na
  zaèátku pojednání zmiòovaných mezinárodních úmluv.
  
      Na  závìr je vhodné uèinit je¹tì poznámku, ¾e v USA  je  ve
  stádiu   legislativních   pøíprav  zákonná   speciální   úprava
  k  problematice  volnì ¹iøitelného software. Její pøijetí  bude
  mít  jistì zásadní vliv i na postavení open source software  po
  celém  svìtì.  Je  toti¾ zøejmé, ¾e freesoftware  svou  povahou
  vy¾aduje  úplnì jiné o¹etøení ne¾ placený software. Na  okam¾ik
  pøijetí  této zákonné úpravy si ale je¹tì nìjakou  dobu  budeme
  muset  poèkat. Do toho okam¾iku musíme pou¾ívat autorský zákon,
  láteøit nad jeho nedostatky a pøedev¹ím nauèit se jej pou¾ívat.
  Pokud k tomu i trochu pøispìje toto na¹e pojednání, pak splnilo
  svùj úèel.
  
                                           Mgr. Lucie Rambousková
                                                 Stanislav Polèák
  
  </PRE>
  </BODY></HTML>