summaryrefslogtreecommitdiff
path: root/Master/texmf-dist/doc/latex/lshort-czech/src/typeset.tex
diff options
context:
space:
mode:
Diffstat (limited to 'Master/texmf-dist/doc/latex/lshort-czech/src/typeset.tex')
-rw-r--r--Master/texmf-dist/doc/latex/lshort-czech/src/typeset.tex1780
1 files changed, 1780 insertions, 0 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/latex/lshort-czech/src/typeset.tex b/Master/texmf-dist/doc/latex/lshort-czech/src/typeset.tex
new file mode 100644
index 00000000000..3e6c4141d78
--- /dev/null
+++ b/Master/texmf-dist/doc/latex/lshort-czech/src/typeset.tex
@@ -0,0 +1,1780 @@
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+% Contents: Typesetting Part of LaTeX2e Introduction
+% $Id: typeset.tex 199 2009-04-20 06:29:16Z oetiker $
+%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
+\chapter{Sazba textu}
+
+\begin{intro}
+ Po přečtení předchozí kapitoly byste měli znát základní prvky
+ dokumentu systému \LaTeXe. V~této kapitole doplním
+ informace o~zbytku reálně potřebných věcí.
+\end{intro}
+
+\section{Struktura textu a~jazyka}
+\secby{Hanspeter Schmid}{hanspi@schmid-werren.ch}
+Hlavním cílem psaní textu (vyjma některou
+ DAAC\footnote{Different At All Cost (Odlišný za každou cenu),
+ překlad zkratky UVA (Um's Verrecken Anders) ze švýcarské němčiny.}
+ moderní literaturu)
+ je předat myšlenky, informace nebo znalosti čtenáři. Text
+ je srozumitelnější, pokud jsou myšlenky dobře strukturované
+ a~typografická forma odpovídá logické a~významové struktuře
+ obsahu.
+
+\LaTeX{} se od jiných sázecích systémů liší v~tom, že od uživatele
+vyžaduje popis logické a~sémantické struktury textu. \LaTeX{} sám potom
+vytvoří typografickou reprezentaci textu podle \emph{pravidel}
+uvedených v~souboru s~třídou dokumentu a~různých stylových souborech.
+
+Nejdůležitější \emph{jednotka textu} v~\LaTeX u (i~v~typografii) je
+\wi{odstavec}. Odstavci se říká jednotka textu, protože
+je typografickou formou, která by měla vyjadřovat jednu
+soudržnou myšlenku nebo ideu. V~následujících sekcích
+se dozvíte, jak vynutit řádkový zlom (např. pomocí \texttt{\bs\bs})
+a~konec odstavce (např. pomocí prázdného řádku v~zdrojovém souboru).
+S~novou myšlenkou by měl začít i~nový odstavec. Pokud jste
+ohledně dělení do odstavců na pochybách, představte si text
+jako přepravce ideí a~myšlenek. Stejná myšlenka
+by neměla být rozdělena do několika odstavců, naopak objeví-li
+se v~textu odstavce myšlenka nová, měla by být přesunuta
+do zvláštního odstavce.
+
+Většina lidí podceňuje význam správného dělení textu do odstavců.
+Řada lidí dokonce neví, na základě čeho se toto dělení uskutečňuje
+nebo, zvláště v~\LaTeX u, vytvářejí nové odstavce omylem. Tento
+poslední případ je jednoduché udělat hlavně tehdy, když
+jsou v~textu použity rovnice. Podívejte se na následující příklady
+a~zkuste poznat, proč prázdné řádky (odstavcové zlomy) před a~za
+rovnicí někdy uvedeny jsou a~někdy ne. (Pokud těmto příkladům ještě
+úplně nerozumíte, přečtěte si nejdřív tuto a~následující kapitolu
+a~k~této sekci se vraťte potom.)
+
+\begin{code}
+\begin{verbatim}
+% Example 1
+\ldots když Einstein přišel s~vzorcem
+\begin{equation}
+ e = m \cdot c^2 \; ,
+\end{equation}
+což je nejznámější a~zároveň nejméně pochopený
+matematický vzorec.
+
+
+% Example 2
+\ldots z~čehož plyne Kirchhoffův zákon o~uzlech:
+\begin{equation}
+ \sum_{k=1}^{n} I_k = 0 \; .
+\end{equation}
+
+Kirchhoffův zákon o~napětí lze odvodit\ldots
+
+
+% Example 3
+\ldots což má několik výhod.
+
+\begin{equation}
+ I_D = I_F - I_R
+\end{equation}
+je jádrem velmi odlišného tranzistorového modelu.
+\end{verbatim}
+\end{code}
+
+Menší textovou jednotkou je věta. V~anglických textech bývá větší
+mezera za tečkou ukončující větu než za tečkou uvedenou za zkratkou.
+\LaTeX{} zkouší odhadnout, který z~těchto dvou významů každá tečka má.
+Pokud je jeho odhad špatný, musíte udělat opravu. To je vysvětleno
+níže v~této kapitole.
+
+Strukturování textu se týká dokonce i~částí vět. Většina jazyků
+má komplikovaná interpunkční pravidla, ale v~mnoha jazycích
+(včetně němčiny a~angličtiny) se můžete řídit jednoduchým vodítkem:
+krátká pauza v~toku jazyka. Pokud si s~čárkami nejste jistí,
+přečtěte si větu nahlas a~krátce se zastavte na každé čárce.
+Pokud je někde pauza nepřirozená, vymažte příslušnou čárku.
+Cítíte-li, že byste se v~některém místě měli nadechnout (nebo
+krátce zastavit), přidejte čárku.
+
+Nakonec, odstavce textu by měly být logicky seskupeny do vyšších
+celků (kapitol, sekcí, podsekcí atd.). Typografický efekt napsání např.
+\verb|\section{| \texttt{Struktura textu a~jazyka}\verb|}|
+je zřejmý a~je jasně vidět, jak se toto strukturování na vyšší
+úrovni používá.
+
+\section{Řádkový a~stránkový zlom}
+
+\subsection{Zarovnané odstavce}
+
+Knihy se často sází tak, že každý řádek má stejnou délku. Aby toho
+dosáhl, vkládá \LaTeX{}
+nezbytné \index{řádkový zlom}řádkové zlomy a~mezery mezi slova a~přitom optimalizuje
+s~ohledem na obsah celého odstavce. Navíc dělí slova, která
+nelze dobře umístit na jednu řádku. To, jak jsou odstavce vysázeny,
+závisí na třídě dokumentu. Obyčejně se odsazuje první řádek odstavce
+a~mezi dva odstavce se nevkládá žádná dodatečná mezera. Více informací
+je uvedeno v~sekci~\ref{parsp}%.
+
+Ve speciálních případech musíme \LaTeX u říct, aby rozdělil řádku:
+
+\begin{lscommand}
+\ci{\bs} nebo \ci{newline}
+\end{lscommand}
+\noindent zahájí novou řádku (ale ne nový odstavec).
+
+\begin{lscommand}
+\ci{\bs*}
+\end{lscommand}
+\noindent navíc zakáže stránkový zlom za specifikovaným řádkovým zlomem.
+
+\begin{lscommand}
+\ci{newpage}
+\end{lscommand}
+\noindent zahájí stránku.
+
+\begin{lscommand}
+\ci{linebreak}\verb|[|\emph{n}\verb|]|,
+\ci{nolinebreak}\verb|[|\emph{n}\verb|]|,
+\ci{pagebreak}\verb|[|\emph{n}\verb|]|,
+\ci{nopagebreak}\verb|[|\emph{n}\verb|]|
+\end{lscommand}
+\noindent indikuje místa, kde je možné provést řádkový, resp. stránkový
+zlom. Hodnotou nepovinného parametru je možné upřesnit, jak se má
+\LaTeX{} zachovat. Hodnota může být mezi nula a~čtyři. Hodnota čtyři
+znamená, že \LaTeX{} nemusí zlom udělat, pokud by výsledek vypadal
+velmi špatně. Tyto \emph{příkazy zlomu} ale nejsou to samé jako
+\emph{příkazy new} (např. \ci{newline}). Použijete-li některý
+z~\uv{příkazů zlomu}, \LaTeX{} se pokusí vyrovnat na řádku text
+před zlomem (jak je popsáno v~následující sekci); nepříjemným výsledkem
+mohou být velké mezery na daném řádku. Pokud opravdu chcete začít
+novou řádku, resp. novou stránku, použijte příslušný \uv{příkaz new}.
+
+\LaTeX{} se vždy snaží najít nejlepší možné řádkové zlomy. Pokud se
+mu nepodaří najít takové, které by splňovaly jeho vysoké standardy,
+nechá jednu z~řádek odstavce přečnívat přes pravý okraj a~vypíše varování
+(\index{varování overfull hbox}\texttt{overfull hbox}). K~tomu dochází hlavně tehdy, když
+se \LaTeX u nepodaří najít vhodné místo pro rozdělení slova.%
+\footnote{Ačkoliv je vypsáno varování (\uv{Overfull hbox}) a~vypsán
+problematický řádek, najít tento řádek v~dokumentu nemusí být snadné.
+Použijete-li v~příkazu \ci{documentclass} volbu \texttt{draft}, budou
+takového řádku označeny tlustou černou čárou v~pravém okraji.} Pomocí
+příkazu \ci{sloppy} je možné \LaTeX u říct, aby trochu snížil své
+standardy. Dá se tím zabránit výše zmíněným přečnívajícím řádkám
+(pomocí zvětšení mezislovních mezer) a~je zobrazeno varování
+(\index{varování underfull hbox}\texttt{underfull hbox}).
+Výsledek většinou nevypadá moc dobře.
+Příkazem \ci{fussy} vrátíme \LaTeX{} zpět k~jeho \uv{vysokým standardům}.
+
+\subsection{Dělení slov} \label{hyph}
+
+\LaTeX{} se pokouší dělit slova vždy, když by to vedlo k~\uv{lépe
+vypadajícímu} odstavci. Pokud v~daném slově existují místa, kde lze
+slovo korektně rozdělit, ale \LaTeX ový algoritmus dělení slov tato
+místa nenajde, můžete pomocí následujících příkazů tato místa
+\LaTeX u označit \uv{ručně}.
+
+Příkaz
+\begin{lscommand}
+\ci{hyphenation}\verb|{|\emph{word list}\verb|}|
+\end{lscommand}
+\noindent zařídí, že pro slova uvedená jako argument bude \LaTeX{}
+uvažovat rozdělení jen v~místech ve slově označených pomocí \verb|-|.
+Argumenty příkazu by měla být slova obsahující jen normální písmena
+a~znaky, které jsou \LaTeX em za normální písmena považovány. Argument
+příkazu (\uv{tipy} pro dělení daných slov) je uložen pro jazyk, který
+je aktivní ve chvíli, kdy je příkaz spuštěn. Umístíte-li tedy tento
+příkaz do preambule svého dokumentu, bude se vztahovat na angličtinu.
+Pokud příkaz umístíte za \verb|\begin{document}| a~používáte balík
+podporující sazbu v~jiném jazyku (např. \pai{babel}), pak se bude
+argument příkazu \ci{hyphenation} vztahovat na jazyk daným balíkem
+aktivovaný.
+
+Následující příkaz zařídí, že bude možno dělit jak \uv{hyphenation},
+tak \uv{Hyphenation} a~zakáže dělení slov \uv{FORTRAN}, \uv{Fortran}
+a~\uv{fortran}. Argument příkazu \ci{hyphenation} nesmí obsahovat
+žádné speciální znaky nebo symboly.
+
+Příklad:
+\begin{code}
+\verb|\hyphenation{FORTRAN Hy-phen-a-tion}|
+\end{code}
+
+Příkaz \ci{-} vloží na dané místo do daného slova \uv{volitelné dělítko}.
+Místa v~daném slově takto označená budou jedinými místy, kde smí
+\LaTeX{} dané slovo rozdělit. Tento způsob popisu výjimek pro dělení
+slov je obzvlášť užitečný u~slov, která obsahují speciální znaky
+(např. znaky s~akcenty), protože \LaTeX{} sám by takováto slova
+neumožnil dělit v~žádném místě.
+%\footnote{Unless you are using the new
+%\wi{DC fonts}.}.
+
+\begin{example}
+nej\-ne\-ob\-hos\-po\-da\-%
+\v{r}o\-v\'{a}\-va\-tel\-%
+n\v{e}j\-\v{s}\'{\i}mu
+\end{example}
+
+Chceme-li zabránit tomu, aby byla část textu rozdělena, můžeme
+tento text zadat jako argument příkazu
+\begin{lscommand}
+\ci{mbox}\verb|{|\emph{text}\verb|}|
+\end{lscommand}
+
+\begin{example}
+Brzy budu mít nové telefonní
+číslo. Bude to
+\mbox{0116 291 2319}.
+
+Parametr
+\mbox{\emph{filename}} by měl
+obsahovat jméno daného souboru.
+\end{example}
+
+Příkaz \ci{fbox} je podobný jako \ci{mbox}, ale navíc bude okolo
+obsahu nakreslen rámeček.
+
+
+\section{Předpřipravené řetězce}
+
+V~některých z~příkladů na předchozích stranách se objevily
+jednoduché \LaTeX ové příkazy pro sazbu speciálních řetězců:
+
+\vspace{2ex}
+
+\noindent
+\begin{tabular}{@{}lll@{}}
+Příkaz&Možný výsledek&Popis\\
+\hline
+\ci{today} & \today & Aktuální datum\\
+\ci{TeX} & \TeX & Váš oblíbený sazeč\\
+\ci{LaTeX} & \LaTeX & Jméno naší hry\\
+\ci{LaTeXe} & \LaTeXe & Její aktuální inkarnace\\
+\end{tabular}
+
+\section{Zvláštní znaky a~symboly}
+
+\subsection{Uvozovky}
+
+\index{uvozovky}Uvozovky byste \emph{neměli} sázet pomocí znaku \verb|"|\index{""@\texttt{""}}.
+Pro otevírací a~uzavírací uvozovku místo toho používáme v~\LaTeX u speciální symboly:
+dva znaky~\textasciigrave~(obrácený apostrof) pro otevírací uvozovku
+a~dva znaky~\textquotesingle~(apostrof) pro uzavírací uvozovku. Pro jednoduché
+uvozovky používáme jen jeden z~této dvojice znaků.
+\begin{example}
+``Press the key `x', please.''
+\end{example}
+Vysázeno výše vpravo to nevypadá nejlépe, ale opravdu jsme použili zpětný
+apostrof pro otevírací uvozovku a~normální apostrof pro zavírací.
+Navzdory tomu, co zvolený font skutečně vysázel\ldots
+
+\TODO{add text about quotes in Czech}
+
+\subsection{Pomlčky a~spojovníky}
+
+Spojovník do \LaTeX ového dokumentu vložíme, uvedeme-li ve vstupním souboru
+jeden znak \texttt{-}. Uvedením dvou, resp. tří za sebou následujících znaků
+\texttt{-} vložíme pomlčky dvou různých velikostí. Uvedením znaku \texttt{-}
+uvnitř matematického vzorce vložíme do dokumentu matematický znak mínus:
+\index{-}\index{--}\index{---}\index{-@$-$}\index{matematické!mínus}
+
+\begin{example}
+je-li, anglicko-německý\\
+na stranách 13--67\\
+yes---or no? \\
+$0$, $1$ a~$-1$
+\end{example}
+Jména jednotlivých znaků jsou:
+\wi{spojovník} (-), \wi{půlčtverčíková pomlčka} (--), \wi{čtverčíková pomlčka} (---)
+a~\wi{matematický znak mínus} ($-$).
+
+\subsection{Tilda ($\sim$)}
+\index{www}\index{URL}\index{tilda}
+Ve webových adresách se často objevuje znak tilda. V~\LaTeX u
+ho vygenerujete pomocí \verb|\~|, ale výsledek \~{} asi není to,
+co chcete získat. Srovnejte:
+
+\begin{example}
+http://www.rich.edu/\~{}bush \\
+http://www.clever.edu/$\sim$demo
+\end{example}
+
+\subsection{Symbol stupně \texorpdfstring{($\circ$)}{}}
+
+Tisk symbolu \wi{stupeň} v~\uv{normálním} \LaTeX u.
+
+\begin{example}
+Je-li opravdu
+$-30\,^{\circ}\mathrm{C}$,
+je asi zima\ldots
+\end{example}
+
+Balík \pai{textcomp} generuje symbol stupně i~pomocí příkazu
+\ci{textdegree} nebo -- v~kombinaci s~C -- pomocí \ci{textcelsius}.
+
+\begin{example}
+30 \textcelsius{} je
+86 \textdegree{}F.
+\end{example}
+
+\subsection{Symbol Eura \texorpdfstring{(\officialeuro)}{}}
+
+Mnoho současných fontů obsahuje symbol Eura. Po nahrání balíku \pai{textcomp}
+v~preambuli dokumentu
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|{textcomp}|
+\end{lscommand}
+můžete tento symbol vysázet pomocí příkazu
+\begin{lscommand}
+\ci{texteuro}
+\end{lscommand}
+
+Pokud váš font znak Eura neobsahuje, nebo pokud obsažen je, ale nelíbí se vám,
+můžete použít balík \pai{eurosym}, který poskytuje oficiální podobu symbolu:
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|[|\emph{official}\verb|]{eurosym}|
+\end{lscommand}
+Pokud byste chtěli symbol Eura, který se hodí k~vašemu fontu, použijte
+\texttt{gen} místo \texttt{official}.
+
+%If the Adobe Eurofonts are installed on your system (they are available for
+%free from \url{ftp://ftp.adobe.com/pub/adobe/type/win/all}) you can use
+%either the package \pai{europs} and the command \ci{EUR} (for a Euro symbol
+%that matches the current font).
+% does not work
+% or the package
+% \pai{eurosans} and the command \ci{euro} (for the ``official Euro'').
+
+%The \pai{marvosym} package also provides many different symbols, including a
+%Euro, under the name \ci{EURtm}. Its disadvantage is that it does not provide
+%slanted and bold variants of the Euro symbol.
+
+\begin{table}[!htbp]
+\caption{Balík plný symbolů Eura.}\label{eurosymb}
+\begin{lined}{10cm}
+\begin{tabular}{llccc}
+LM+textcomp &\verb+\texteuro+ & \huge\texteuro &\huge\sffamily\texteuro
+ &\huge\ttfamily\texteuro\\
+eurosym &\verb+\euro+ & \huge\officialeuro &\huge\sffamily\officialeuro
+ &\huge\ttfamily\officialeuro\\
+$[$gen$]$eurosym &\verb+\euro+ & \huge\geneuro &\huge\sffamily\geneuro
+ &\huge\ttfamily\geneuro\\
+%europs &\verb+\EUR + & \huge\EURtm &\huge\EURhv
+% &\huge\EURcr\\
+%eurosans &\verb+\euro+ & \huge\EUROSANS &\huge\sffamily\EUROSANS
+% & \huge\ttfamily\EUROSANS \\
+%marvosym &\verb+\EURtm+ & \huge\mvchr101 &\huge\mvchr101
+% &\huge\mvchr101
+\end{tabular}
+\medskip
+\end{lined}
+\end{table}
+
+\subsection{Výpustky (\texorpdfstring{\ldots}{...})}
+
+Na psacím stroji má znak \index{čárka}{čárky} a~\index{tečka}tečky stejnou šířku jako
+každý jiný znak. U~sázených textů jsou tyto znaky mnohem užší a~sází
+se velmi blízko k~předcházejícímu písmenu. Napsáním tří teček za sebou
+tedy \index{výpustka}výpustku nezískáme. Získáme ji ale pomocí příkazu:
+
+\begin{lscommand}
+\ci{ldots}
+\end{lscommand}
+\index{...@\ldots}
+
+
+\begin{example}
+Takto ne ... ale takto ano:\\
+New York, Tokyo,
+Budapest, \ldots
+\end{example}
+
+\subsection{Ligatury}
+
+Některé znaky, zapíšeme-li je ve vstupním souboru za sebou, budou
+vysázeny jako jediný speciální symbol (doporučujeme v~ukázce využít zvětšení).
+\begin{code}
+{\large ff fi fl ffi\ldots}\quad
+místo \quad {\large f{}f f{}i f{}l f{}f{}i \ldots}
+\end{code}
+Jedná se o~tzv. \index{ligatura}ligatury a~spojení jednotlivých znaků ve vstupním
+souboru do speciálního symbolu (ligatury) dělá \LaTeX{} automaticky. Pokud si
+tyto speciální symboly nepřejeme, můžeme napsat \ci{mbox}\verb|{}|
+mezi příslušné dva znaky. Potlačit ligatury můžeme chtít u~slov
+skládajících se ze dvou slov.
+
+\begin{example}
+\Large Not shelfful\\
+but shelf\mbox{}ful
+\end{example}
+
+\subsection{Akcenty a~speciální znaky}
+
+\LaTeX{} podporuje používání \index{akcent}akcentů
+a~\index{speciální znak}speciálních znaků
+mnoha jazyků. Tabulka~\ref{accents} ukazuje všechny druhy akcentů
+aplikované na písmeno o. Akcenty jde samozřejmě stejně použít
+i~na ostatní písmena.
+
+Při přidávání akcentů nad písmena i~a~j je navíc potřeba odstranit
+tečky, které jsou součástí těchto písmen, aby s~těmito akcenty
+nekolidovaly. Provede se to pomocí \verb|\i| a~\verb|\j|.
+
+\begin{example}
+H\^otel, na\"\i ve, \'el\`eve,\\
+sm\o rrebr\o d, !`Se\~norita!,\\
+Sch\"onbrunner Schlo\ss{}
+Stra\ss e
+\end{example}
+
+\begin{table}[bth]
+\caption{Akcenty a~speciální znaky.} \label{accents}
+\begin{lined}{10cm}
+\begin{tabular}{*4{cl}}
+\A{\`o} & \A{\'o} & \A{\^o} & \A{\~o} \\
+\A{\=o} & \A{\.o} & \A{\"o} & \B{\c}{c}\\[6pt]
+\B{\u}{o} & \B{\v}{o} & \B{\H}{o} & \B{\c}{o} \\
+\B{\d}{o} & \B{\b}{o} & \B{\t}{oo} \\[6pt]
+\A{\oe} & \A{\OE} & \A{\ae} & \A{\AE} \\
+\A{\aa} & \A{\AA} \\[6pt]
+\A{\o} & \A{\O} & \A{\l} & \A{\L} \\
+\A{\i} & \A{\j} & !` & \verb|!`| & ?` & \verb|?`|
+\end{tabular}
+\index{\i{} a~\j{} bez tečky}\index{skandinávská písmena}%
+\index{ae@\ae}\index{umlaut}\index{grave}\index{acute}%
+\index{oe@\oe}\index{aa@\aa}%
+
+\bigskip
+\end{lined}
+\end{table}
+
+
+
+\section{Podpora pro neanglické jazyky}
+\index{internacionalizace} Když píšete dokumenty v~\index{jazyk}jazycích
+jiných než je angličtina, je potřeba nakonfigurovat tři aspekty
+\LaTeX u:
+
+\begin{enumerate}
+\item Všechny automaticky generované textové řetězce%
+ \footnote{Nadpis obsahu, seznamu obrázků, \ldots} je potřeba přizpůsobit
+ danému jazyku. Pro mnoho jazyků tak lze učinit pomocí balíku
+ \pai{babel} od Johanna Braamse.
+\item Je potřeba nastavit pravidla pro dělení slov v~daném jazyce.
+ Tento aspekt je trochu komplikovanější. Je potřeba znovu přeložit
+ formátový soubor, který bude používat nové vzory dělení slov.
+ Váš \guide{} by měl obsahovat informace o~tom, jak to provést.
+\item Je potřeba nastavit typografická pravidla specifická pro daný jazyk. Např.
+ ve francouzštině je povinné psát mezeru před každý výskyt znaku
+ dvojtečka (:).
+\end{enumerate}
+
+%Pokud je
+Je-li váš systém %řádně
+nakonfigurován, aktivujte balík
+\pai{babel} pomocí příkazu
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|[|\emph{language}\verb|]{babel}|
+\end{lscommand}
+
+\noindent za příkazem \verb|\documentclass|. Na začátku každého překladu
+pomocí \LaTeX u pak bude zobrazen seznam \emph{jazyků} zabudovaných do
+vašeho \LaTeX ového systému. \textsf{Babel} automaticky aktivuje příslušné vzory
+dělení slov pro jazyk, který si vyberete. Pokud váš \LaTeX ový formát
+nepodporuje dělení slov v~jazyce, s~kterým pracujete, \textsf{babel} bude fungovat
+i~tak, ale dělení slov samozřejmě prováděno nebude, což mívá negativní
+vliv na vzhled vysázeného dokumentu.
+
+\textsf{Babel} také pro některé jazyky poskytuje příkazy, které zjednodušují
+sazby speciálních znaků. Např. \wi{němčina} obsahuje mnoho přehlásek
+(\"a\"o\"u). S~nahraným \textsf{babel}em vložíte znak \"o pomocí
+\verb|"o| místo~\verb|\"o|.
+
+Používáte-li \textsf{babel} s~více jazyky, pak po provedení následujícího řádku
+vašeho dokumentu
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|[|\emph{jazykA}\verb|,|\emph{jazykB}\verb|]{babel}|
+\end{lscommand}
+
+\noindent bude aktivní poslední z~jazyků, uvedených jako argumenty
+\ci{usepackage} (tj. \emph{jazykB}). Příkazem
+\begin{lscommand}
+\ci{selectlanguage}\verb|{|\emph{languageA}\verb|}|
+\end{lscommand}
+
+\noindent pak můžete změnit aktivní jazyk.
+
+%Input Encoding
+\newcommand{\ieih}[1]{%
+\index{kódování!vstupní!#1@\texttt{#1}}%
+\index{vstupní kódování!#1@\texttt{#1}}%
+\index{#1@\texttt{#1}}}
+\newcommand{\iei}[1]{%
+\ieih{#1}\texttt{#1}}
+%Font Encoding
+\newcommand{\feih}[1]{%
+\index{kódování!fontů!#1@\texttt{#1}}%
+\index{font -- kódování!#1@\texttt{#1}}%
+\index{#1@\texttt{#1}}}
+\newcommand{\fei}[1]{%
+\feih{#1}\texttt{#1}}
+
+Většina moderních počítačů umožňuje zapsat písmena národních jazyků
+přímo z~klávesnice. \LaTeX{} na zacházení s~vstupními kódováními
+různých skupin jazyků na různých platformách používá balík \pai{inputenc}:
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|[|\emph{encoding}\verb|]{inputenc}|
+\end{lscommand}
+
+Při používání tohoto kódování byste měli vzít v~úvahu, že čtenáři vašeho
+dokumentu nemusí být schopni si správně zobrazit vaše vstupní soubory,
+protože používají jiné kódování. Např. německá přehláska \"a je na OS/2
+zakódována jako 132, na Unixových systémech používajících ISO-LATIN~2
+jako 228, zatímco v~kódování podle cyriliky cp1251 na Windows tento znak
+vůbec neexistuje. S~\pai{inputenc} byste proto měli zacházet obezřetně.
+Následující kódování mohou být užitečná (v~závislosti na tom, který
+systém používáte).\footnote{Více se o~podporovaných vstupních kódováních
+pro latinkové a~cyrilické jazyky můžete dočíst v~dokumentaci
+k~\texttt{inputenc.dtx} a~k~\texttt{cyinpenc.dtx}.
+Sekce~\ref{sec:Packages} ukazuje, jak vyrobit dokumentaci k~balíku.}
+
+\begin{center}
+\begin{tabular}{l | r | r }
+Operační & \multicolumn{2}{c}{kódování}\\
+systém & západní latinka & cyrilika\\
+\hline
+Mac & \iei{applemac} & \iei{macukr} \\
+Unix & \iei{latin1} & \iei{koi8-ru} \\
+Windows & \iei{ansinew} & \iei{cp1251} \\
+DOS, OS/2 & \iei{cp850} & \iei{cp866nav}
+\end{tabular}
+\end{center}
+
+Obsahuje-li váš dokument texty ve více jazycích s~nekompatibilními
+vstupními kódováními, můžete používat Unicode a~balík \pai{ucs}.
+
+
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|{ucs}|\\
+\ci{usepackage}\verb|[|\iei{utf8x}\verb|]{inputenc}|
+\end{lscommand}
+\noindent vám umožní vytvářet \LaTeX ové vstupní soubory v~kódování
+\iei{utf8x}, vícebytovém kódování kde každý znak je zakódován pomocí
+jednoho až čtyř bytů.
+
+Jiným případem je kódování fontů, které definuje, na jakých pozicích
+v~\TeX ovém fontu jsou uložené jednotlivé znaky. Více vstupních kódování
+může být namapováno do jednoho kódování fontu, což redukuje počet
+potřebných sad fontů. Kódování fontů se zařizuje pomocí balíku \pai{fontenc}:\label{fontenc}
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|[|\emph{encoding}\verb|]{fontenc}| \index{fonty -- kódování}
+\end{lscommand}
+\noindent kde \emph{encoding} je kódování fontu. Je možné nahrát více kódování.
+
+Implicitním kódováním fontů v~\LaTeX u je \label{OT1}\fei{OT1}, což je kódování
+původních \TeX o\-vých fontů Computer Modern. Tyto fonty obsahují jen 128 znaků
+7-bitové znakové sady ASCII. Když chceme používat akcentované znaky, můžeme
+je \TeX em vytvořit kombinací normálních znaků s~akcenty. Výsledek sice vypadá
+dobře, ale slova s~akcentovanými znaky nelze dělit. Navíc ne všechny latinkové
+znaky lze vytvořit kombinací normálních znaků s~akcenty, nemluvě o~písmenech
+nelatinkových abeced, např. v~řečtině nebo cyrilice.
+
+Za účelem odstranění těchto nedostatků bylo navrženo několik sad osmibitových
+fontů odvozených z~fontů Computer Modern. Fonty \emph{Extended Cork} (EC)
+v~kódování \fei{T1} obsahují písmena a~interpunkční znaky většiny evropských
+jazyků založených na latince. Sada fontů LH obsahuje písmena potřebná k~sazbě
+dokumentů v~jazycích používajících cyriliku. Kvůli velkému počtu znaků
+cyriliky jsou tyto rozděleny do čtyř fontových kódování -- \fei{T2A}, \fei{T2B},
+\fei{T2C}, a~\fei{X2}.\footnote{Seznam jazyků podporovaných každým z~těchto
+kódování lze najít v~\cite{cyrguide}.} Sada CB obsahuje fonty v~kódování
+\fei{LGR} a~lze ji použít pro řecké texty.
+
+Používáním těchto fontů můžete zlepšit, resp. umožnit dělení slov v~neanglických
+dokumentech. Další výhodou používání fontů odvozených z~CM je, že
+jsou dostupné ve všech váhách, tvarech a~opticky škálované pro různé velikosti.
+
+\subsection{Podpora pro portugalštinu}
+
+\secby{Demerson Andre Polli}{polli@linux.ime.usp.br}
+Aktivování dělení slov a~změnu všech automatických textů do portugalštiny
+\index{Portugu\^es} provedete příkazem:
+\begin{lscommand}
+\verb|\usepackage[portuguese]{babel}|
+\end{lscommand}
+Pokud jste v~Brazílii, uveďte \texttt{\wi{brazilian}} místo \texttt{\wi{portuguese}}.
+
+Protože v~portugalštině existuje mnoho akcentů, může se vám hodit
+\begin{lscommand}
+\verb|\usepackage[latin1]{inputenc}|
+\end{lscommand}
+pomocí čehož je můžete snadno zadávat a~také
+\begin{lscommand}
+\verb|\usepackage[T1]{fontenc}|
+\end{lscommand}
+pomocí kterého získáte korektní dělení slov.
+
+V~tabulce~\ref{portuguese} je uveden text preambule, který je
+pro práci s~portugalštinou potřeba použít. V~příkladech používáme vstupní kódování
+\texttt{latin1}, takže nebudou fungovat na operačních systémech Mac nebo DOS.
+Stačí ale nastavit stejné kódování, jako má váš systém.
+
+\begin{table}[!bth]
+\caption{Preambule pro dokumenty v~portugalštině.} \label{portuguese}
+\begin{lined}{6.5cm}
+\begin{verbatim}
+\usepackage[portuguese]{babel}
+\usepackage[latin1]{inputenc}
+\usepackage[T1]{fontenc}
+\end{verbatim}
+
+\bigskip
+\end{lined}
+\end{table}
+
+%\newpage
+\subsection{Podpora pro francouzštinu}
+
+\secby{Daniel Flipo}{daniel.flipo@univ-lille1.fr}
+Několik rad pro ty, kteří pomocí \LaTeX u vytvářejí dokumenty ve
+\index{francouzština}francouzštině: Nahrajte podporu francouzštiny pomocí příkazu:
+
+\begin{lscommand}
+\verb|\usepackage[frenchb]{babel}|
+\end{lscommand}
+
+Všimněte si, že z~historických důvodů je jméno \textsf{babel}ovského
+nastavení pro francouzštinu buď \emph{frenchb} nebo \emph{francais},
+nikoliv \emph{french}.
+
+Tím jsme umožnili francouzské dělení slov (je-li váš \LaTeX ový systém
+řádně nakonfigurován). Také všechny automatické texty jsou převedeny
+do francouzštiny. \verb+\chapter+ vysází Chapitre, \verb+\today+
+vysází aktuální datum ve francouzštině, atd. Je také aktivována sada
+nových příkazů, pomocí kterých můžete vstupní soubory ve francouzštině
+psát jednodušeji. Pro inspiraci se můžete podívat do tabulky
+\ref{cmd-french}:
+
+\begin{table}[!htbp]
+\caption{Speciální příkazy pro francouzštinu.} \label{cmd-french}
+\begin{lined}{9cm}
+\selectlanguage{french}
+\begin{tabular}{ll}
+\verb+\og guillemets \fg{}+ \quad &\og guillemets \fg \\[1ex]
+\verb+M\up{me}, D\up{r}+ \quad &M\up{me}, D\up{r} \\[1ex]
+\verb+1\ier{}, 1\iere{}, 1\ieres{}+ \quad &1\ier{}, 1\iere{}, 1\ieres{}\\[1ex]
+\verb+2\ieme{} 4\iemes{}+ \quad &2\ieme{} 4\iemes{}\\[1ex]
+\verb+\No 1, \no 2+ \quad &\No 1, \no 2 \\[1ex]
+\verb+20~\degres C, 45\degres+ \quad &20~\degres C, 45\degres \\[1ex]
+\verb+\bsc{M.~Durand}+ \quad &\bsc{M.~Durand} \\[1ex]
+\verb+\nombre{1234,56789}+ \quad &\nombre{1234,56789}
+\end{tabular}
+
+\selectlanguage{czech}%
+\bigskip
+\end{lined}
+\end{table}
+
+S~přepnutím do francouzštiny se změní i~vzhled
+seznamů. Více informací o~tom, co volba \texttt{frenchb} v~\textsf{babel}u
+dělá a~jak lze přizpůsobit, spusťte \LaTeX{} na soubor \texttt{frenchb.dtx}
+a~přečtěte si vytvořený soubor \texttt{frenchb.dvi}.
+
+\subsection{Podpora pro němčinu}
+
+Několik tipů pro ty, kteří v~\LaTeX u vytvářejí dokumenty v~\index{němčina}němčině\index{němčina}:
+nahrajte podporu pro němčinu pomocí následujícího příkazu:
+
+\begin{lscommand}
+\verb|\usepackage[german]{babel}|
+\end{lscommand}
+
+Tím je umožněno německé dělení slov (je-li váš \LaTeX ový systém nakonfigurován
+správně) a~změněny automatické texty do němčiny. Z~\uv{Chapter} se tak stává
+\uv{Kapitel}. K~dispozici je navíc sada nových příkazů, pomocí kterých můžete
+psát německé vstupní soubory rychleji dokonce i~tehdy, když nepoužíváte balík
+\texttt{inputenc}. Pro inspiraci můžete nahlédnout do tabulky \ref{german}.
+Jestliže ale balík \texttt{inputenc} používáte, je možná lepší psát speciální německé symboly
+jednoduše vložením kódu daného znaku v~daném kódování. (Nevýhodou tohoto postupu by
+snad mohly být komplikace při konverzi dokumentu do jiného kódování.)
+% With inputenc, all this becomes moot, but your text also is locked in a particular encoding world.\TODO{what was meant?}
+
+\shorthandon{"}
+\begin{table}[!htbp]
+\caption{Speciální německé znaky.} \label{german}
+\begin{lined}{8cm}
+\selectlanguage{german}
+\begin{tabular}{*2{ll}}
+\verb|"a| & "a \hspace*{1ex} & \verb|"s| & "s \\[1ex]
+\verb|"`| & "` & \verb|"'| & "' \\[1ex]
+\verb|"<| nebo \ci{flqq} & "< & \verb|">| nebo \ci{frqq} & "> \\[1ex]
+\ci{flq} & \flq & \ci{frq} & \frq \\[1ex]
+\ci{dq} & " \\
+\end{tabular}
+\selectlanguage{czech}
+\bigskip
+\end{lined}
+\end{table}
+\shorthandoff{"}
+
+V~německých knihách se často setkáte s~francouzskými uvozovkami (\flqq guil\-le\-mets\frqq).
+Němečtí sazeči je ale používají jinak než francouzští. Citace v~německé knize
+vypadá \frqq takto\flqq. V~německy mluvící části Švýcarska ale sazeči používají
+\flqq guillemets\frqq~stejným způsobem jako francouzští.
+
+Vážným problémem vyskytujícím se při používání příkazů typu \verb+\flq+ je, že
+jestliže používáte font OT1 (což je implicitní font), guillemets
+vypadají jako matematický symbol ``$\ll$'', což žádného sazeče nepotěší. Naproti
+tomu fonty kódované pomocí T1 obsahují příslušné symboly. Pokud tedy tento typ
+citací používáte, užijte fontů v~kódování T1, \verb|\usepackage[T1]{fontenc}|.
+
+%\newpage
+\subsection[Podpora pro korejštinu]{Podpora pro korejštinu\footnotemark}\label{support_korean}%
+\footnotetext{%
+Nastínění řady problémů, s~kterými se korejští uživatelé
+\LaTeX u musejí vypořádat. Za korejský tým překladatelů
+lshort tuto sekci sepsal Karnes KIM. Do angličtiny text
+přeložil SHIN Jungshik a~zredukoval Tobi Oetiker.}
+
+Abychom %pomocí \LaTeX u
+mohli sázet \index{korejština}korejštinu, musíme vyřešit tři problémy:
+
+\begin{enumerate}
+\item
+Musíme být schopni vytvořit \wi{vstupní soubory v~korejštině}. Tyto soubory musí mít
+formát obyčejného textu, ale protože korejština používá vlastní znakovou
+sadu odlišnou od US-ASCII, budou při prohlížení pomocí normálního ASCII
+editoru tyto vstupní soubory vypadat \uv{divoce}. Dvě nejčastěji používaná
+kódování korejštiny jsou EUC-KR a~shora kompatibilní rozšíření
+používané na korejských MS-Windows, CP949/Windows-949/UHC. U~těchto
+kódování kódy znaků US-ASCII reprezentují příslušné ASCII znaky,
+podobně jako u~ostatních kompatibilních kódování jako např.
+ISO-8859-\textit{x}, EUC-JP, Big5 nebo Shift\_JIS. Naopak,
+slabiky Hangul, Hanjas (čínské znaky použité v~korejštině), Hangul Jamos,
+Hiraganas, Katakanas, Greek a~cyrilické znaky a~další symboly a~znaky
+odvozené z~KS~X~1001 jsou reprezentovány dvěma byty. První z~nich má
+nastaven svůj nejvýznamnější bit. Do poloviny devadesátých
+let minulého století bylo velmi obtížné nastavit korejské národní prostředí
+na nelokalizovaných (nekorejských) operačních systémech.
+Chcete-li mít představu o~tom, jak se tehdy
+korejština na nekorejských operačních systémech používala, podívejte
+se do dnes už velmi zastaralého dokumentu \url{http://jshin.net/faq}.
+
+\item \TeX{} a~\LaTeX{} byly původně navrženy pro písmové systémy
+jejichž abecedy obsahovaly maximálně 256 znaků. Aby bylo možné sázet
+i~jazyky s~mnohem více znaky, jako např. korejštinu%
+ \footnote{
+ Korejský Hangul je systém založený na abecedě s~čtrnácti základními
+ souhláskami a~deseti základními samohláskami (\emph{jamos} [čamo]). Na rozdíl od latinky
+ nebo cyriliky musí být jednotlivé znaky seřazeny do obdélníkových bloků
+ velikých zhruba jako čínské znaky. Každý blok reprezentuje slabiku.
+ Z~konečného množství samohlásek a~souhlásek je tedy možno vytvořit
+ neomezeně mnoho slabik. Moderní korejské pravopisné standardy (pro
+ Severní i~Jižní Koreu) ale pro tvorbu uvádějí určitá omezení. Důsledkem
+ je existence pouze konečného počtu korektních slabik. Korejské znakové
+ kódování pro každou z~těchto slabik definuje kódové pozice
+ (KS~X~1001:1998 and KS~X~1002:1992). To znamená, že Hangul, i~když je
+ abecedního typu, se zpracovává jako čínština a~japonština, s~jejich
+ desetitisíci obrázkovými/slovními znaky. ISO~10646/Unicode
+ nabízí dvě cesty, jak Hangul použitý pro \emph{moderní} korejštinu
+ reprezentovat. První možností je pomocí zakódování spojených samohlásek Hangulu
+ (abecedy: \url{http://www.unicode.org/charts/PDF/U1100.pdf}). \par Druhou
+ možností je zakódování všech korektních slabik Hangulu \emph{moderní}
+ korejštiny (\url{http://www.unicode.org/charts/PDF/UAC00.pdf}). Jednou
+ z~nejobávanějších výzev sazby korejštiny pomocí \LaTeX u a~příslušného
+ sázecího systému je podpora středověké korejštiny -- a~případně
+ budoucích korejštin -- slabik, které lze reprezentovat jedině spojením
+ \emph{jamo} v~Unicode. Lze doufat, že budoucí \TeX ové systémy,
+ např. $\Omega$ a~$\Lambda$, přinesou řešení, takže i~korejští lingvisté
+ a~historici budou moct přejít z~Microsoft Wordu, který má pro středověkou
+ korejštinu slušnou podporu.
+ }
+nebo čínštinu, byl vytvořen mechanismus subfontů. Ten dělí jeden ČJK font
+s~tisíci nebo desetitisíci znaků na množinu subfontů po 256 znacích.
+Pro korejštinu se široce používají tři balíky; \wi{H\LaTeX}
+od UN~Koaunghiho, \wi{h\LaTeX{}p} od CHA~Jaechoona a~\wi{balík CJK}
+od Wernera~Lemberga.\footnote{%
+\raggedright%
+Je možné je získat z~\CTANref|language/korean/HLaTeX/|,
+ \CTANref|language/korean/CJK/|
+a~\texttt{http://knot.kaist.ac.kr/htex/}}
+H\LaTeX{} a~h\LaTeX{}p jsou specifické pro korejštinu a~kromě podpory fontů
+poskytují i~korejskou lokalizaci. Oba umějí zpracovat korejské vstupní soubory
+zakódované v~EUC-KR. H\LaTeX{}, je-li použitý spolu se systémem $\Lambda$ nebo
+$\Omega$, umí zpracovat dokonce i~vstupní soubory zakódované
+v~CP949/Windows-949/UHC a~UTF-8.
+
+Balík CJK není specifický pro korejštinu. Umí zpracovat vstupní soubory
+v~kódování UTF-8, EUC-KR a~CP949/Windows-949/UHC a~je možné s~ním
+sázet vícejazyčné dokumenty (zvláště čínštinu, japonštinu a~korejštinu).
+Na rozdíl od h\LaTeX u neobsahuje balík CJK korejskou lokalizaci a~nemá
+ani tolik speciálních korejských fontů.
+
+Konečným cílem použití programů typu \TeX{} a~\LaTeX{} je vysázení dokumentů
+,esteticky` uspokojivým způsobem. Lze tvrdit, že nejdůležitější částí
+sazby je množina dobře navržených fontů. Distribuce H\LaTeX u obsahuje
+fonty \index{korejský font!font UHC}UHC \PSi{} (deset rodin písem)
+a~TrueType fonty Munhwabu\footnote{Korejské ministerstvo kultury.}
+(pět rodin písem). Balík CJK pracuje s~množinou fontů používanou
+dřívější verzí H\LaTeX u a~může používat cyberbit TrueType font
+od Bitstreamu.
+\end{enumerate}
+
+Abyste mohli své korejské texty vysázet pomocí balíku H\LaTeX,
+vložte následující řádek do preambule svého dokumentu:
+\begin{lscommand}
+\verb+\usepackage{hangul}+
+\end{lscommand}
+
+Tímto příkazem se zapne korejská lokalizace. Názvy kapitol, sekcí,
+podsekcí, obsah a~tabulka obrázků budou všechny přeloženy do korejštiny
+a~formátování dokumentu bude přizpůsobeno korejským konvencím. Navíc
+je aktivován automatický výběr \uv{částic}. Korejština
+má dvojice částic-přípon, které jsou gramaticky ekvivalentní, ale
+liší se formou. To, kterou z~nich použít závisí na tom, zda předcházející
+slabika končí samohláskou nebo souhláskou (zjednodušeně řečeno).
+Rodilí mluvčí nemají problém vybrat správnou částici, ale u~odkazů
+a~dalších automatických textů je tento výběr nemožný. Ruční upravování
+částic po každém přidání nebo odebrání odkazu nebo dalších úpravách
+je únavné. H\LaTeX{} vás této zátěže zbaví.
+
+Pokud chcete sázet korejštinu, ale korejskou lokalizaci nepotřebujete,
+stačí do preambule dokumentu vložit následující řádku:
+
+\begin{lscommand}
+\verb+\usepackage{hfont}+
+\end{lscommand}
+
+Více informací o~sazbě korejštiny pomocí H\LaTeX u lze najít
+v~návodu k~H\LaTeX u. Dalším zdrojem informací jsou stránky
+korejské skupiny uživatelů \TeX u (KTUG) na \url{http://www.ktug.or.kr/}.
+K~dispozici je také korejský překlad tohoto manuálu.
+
+\subsection{Sazba řečtiny}
+\secby{Nikolaos Pothitos}{pothitos@di.uoa.gr}
+Abyste mohli sázet \index{řečtina}řečtinu\index{Greek}, musíte do preambule svého dokumentu vložit
+text uvedený v~tabulce~\ref{preamble-greek}. Potom bude umožněno dělení
+řeckých slov a~změněny automatické texty.%
+\footnote{Použijete-li volbu \texttt{utf8x}
+balíku \texttt{inputenc}, \LaTeX{} bude umět číst řecké a~polytonické řecké
+znaky Unicodu.}
+
+\begin{table}[!bthp]
+\caption{Preambule pro řecké dokumenty.} \label{preamble-greek}
+\begin{lined}{7cm}
+\begin{verbatim}
+\usepackage[english,greek]{babel}
+\usepackage[iso-8859-7]{inputenc}
+\end{verbatim}
+\bigskip
+\end{lined}
+\end{table}
+
+Výše zmíněný text v~preambuli také zpřístupní množinu příkazů, pomocí které lze
+jednodušeji psát vstup v~řečtině. Pro dočasné přepínání mezi řečtinou a~angličtinou
+můžeme použít příkazy \verb|\textlatin{|\emph{anglický text}\verb|}|
+a~\verb|\textgreek{|\emph{řecký text}\verb|}|, které oba vysázejí text
+předaný jako argument pomocí požadovaného kódování. Pro \uv{dlouhodobé}
+přepnutí použijte příkaz \verb|\selectlanguage| popsaný v~předchozí sekci.
+Některé z~řeckých interpunkčních znaků jsou uvedené v~tabulce~\ref{sym-greek}
+Použijte \verb|\euro| pro symbol Eura.
+
+\begin{table}[!htbp]
+\caption{Greek Special Characters.} \label{sym-greek}
+\begin{lined}{4cm}
+\selectlanguage{french}
+\begin{tabular}{*2{ll}}
+\verb|;| \hspace*{1ex} & $\cdot$ \hspace*{1ex} & \verb|?| \hspace*{1ex}& ; \\[1ex]
+\verb|((| & \og & \verb|))|& \fg \\[1ex]
+\verb|``| & ` & \verb|''| & ' \\
+\end{tabular}
+\selectlanguage{czech}
+\bigskip
+\end{lined}
+\end{table}
+
+
+\subsection{Podpora cyriliky}
+
+\secby{Maksym Polyakov}{polyama@myrealbox.com}
+Verze~3.7h balíku \pai{babel} obsahuje podporu kódování \fei{T2*}
+a~podporu sazby bulharských, ruských a~ukrajinských
+textů pomocí písmen cyriliky.
+
+Podpora pro cyriliku je založena na mechanismech standardního \LaTeX u
+a~balíků \pai{fontenc} a~\pai{inputenc}. Pokud ale chcete používat
+cyriliku v~matematickém módu, budete potřebovat před balíkem \pai{fontenc}
+nahrát balík \pai{mathtext}:\footnote{Používáte-li balíky \AmS-\LaTeX,
+nahrajte je také před \pai{fontenc} a~\paih{babel}\textsf{babelem}.}
+
+\begin{lscommand}
+\verb+\usepackage{mathtext}+\\
+\verb+\usepackage[+\fei{T1}\verb+,+\fei{T2A}\verb+]{fontenc}+\\
+\verb+\usepackage[+\iei{koi8-ru}\verb+]{inputenc}+\\
+\verb+\usepackage[english,bulgarian,russian,ukranian]{babel}+
+\end{lscommand}
+
+Balík \pai{babel} obecně automaticky vybere implicitní kódování fontů,
+což pro výše zmíněné tři jazyky je kódování \fei{T2A}. Dokumenty ale
+mohou obsahovat text ve více kódováních. Vícejazyčné dokumenty používající
+jak cyrilické tak latinkové jazyky je rozumné explicitně vložit v~kódování
+latinkového fontu. \paih{babel}\textsf{Babel} se postará o~přepnutí do příslušného kódování
+fontů ve chvíli, kde je v~dokumentu vybrán jiný jazyk.
+
+Mimo zpřístupnění dělení slov, překladu automaticky generovaných
+textů a~aktivování některých typografických pravidel týkajících se
+konkrétních jazyků (podobně jako příkaz \ci{frenchspacing} ve standardním
+\LaTeX u) \pai{babel} poskytuje příkazy umožňující sazbu
+podle standardů bulharštiny, ruštiny nebo ukrajinštiny.
+
+K~dispozici jsou interpunkční symboly pro všechny tři jazyky: cyrilická
+textová pomlčka (trochu užší než latinková a~obklopená drobnými mezerami),
+pomlčka pro přímou řeč, uvozovky a~příkazy usnadňující dělení slov,
+všechny jsou uvedeny v~tabulce~\ref{Cyrillic}.
+
+% Table borrowed from Ukrainian.dtx
+\begin{table}[htb]
+ \begin{center}
+ \index{""-@\texttt{""}\texttt{-}}
+ \index{""---@\texttt{""}\texttt{-}\texttt{-}\texttt{-}}
+ \index{""=@\texttt{""}\texttt{=}}
+ \index{""`@\texttt{""}\texttt{`}}
+ \index{""'@\texttt{""}\texttt{'}}
+ \index{"">@\texttt{""}\texttt{>}}
+ \index{""<@\texttt{""}\texttt{<}}
+ \caption[Bulharština, ruština a~ukrajinština.]{Speciální definice pro
+ bulharské, ruské a~ukrajinské volby.\paih{babel}%\textsf{babelu}.
+ }\label{Cyrillic}\shorthandon{"}
+ \begin{tabular}{@{}p{.1\hsize}@{}p{.9\hsize}@{}}
+ \hline
+ \verb="|= & Zakaž ligaturu na tomto místě. \\
+ \verb|"-| & Explicitní pomlčka, která nebrání
+ dělení v~daném slově. \\
+ \verb|"---| & Pomlčka pro obyčejný text v~cyrilice. \\
+ \verb|"--~| & Pomlčka pro složená jména (příjmení) v~cyrilice. \\
+ \verb|"--*| & Pomlčka pro přímou řeč v~cyrilice. \\
+ \verb|""| & Podobné jako \verb|"-|, ale nevytvoří žádný znak pomlčky
+ (pro složená slova s~pomlčkou, např.\verb|x-""y|
+ nebo některé jiné znaky jako \uv{zakaž/povol}. \\
+ \verb|"~| & Pro složené slovo bez možnosti zlomu. \\
+ \verb|"=| & Pro složené slovo s~možností zlomu, umožňující dělení
+ v~jednotlivých slovech. \\
+ \verb|",| & Úzká mezera pro iniciály s~místem zlomu
+ v~následujícím příjmení. \\
+ \verb|"`| & Pro německé levé dvojité uvozovky
+ (vypadají podobně jako: \quotedblbase). \\
+ \verb|"'| & Pro německé pravé dvojité uvozovky (vypadají takto: ``). \\%''
+ \verb|"<| & Pro francouzské levé dvojité uvozovky (vypadají jako: $<\!\!<$). \\
+ \verb|">| & Pro francouzské pravé dvojité uvozovky (vypadají jako: $>\!\!>$). \\
+ \hline
+ \end{tabular}
+ \end{center}
+\end{table}
+\shorthandoff{"}
+
+Ruské a~ukrajinské volby \paih{babel}\textsf{babelu} definují příkazy \ci{Asbuk} a~\ci{asbuk}, které
+se chovají jako \ci{Alph} a~\ci{alph}, ale vytvoří velká a~malá písmena ruské nebo
+ukrajinské abecedy (v~závislosti na tom, který z~těchto jazyků je právě aktivní).
+Bulharská volba \paih{babel}\textsf{babelu} zpřístupňuje příkazy \ci{enumBul} a~\ci{enumLat} (\ci{enumEng}),
+které předefinovávají \ci{Alph} a~\ci{alph} tak, že vytvoří písmena
+bulharské nebo latinské (anglické) abecedy. Implicitní výstup příkazů
+\ci{Alph} a~\ci{alph} pro bulharštinu jsou znaky z~bulharské abecedy.
+
+%Finally, math alphabets are redefined and as well as the commands for math
+%operators according to Cyrillic typesetting traditions.
+
+\subsection{Podpora pro mongolštinu}
+
+Pro sazbu mongolštiny pomocí \LaTeX u máte dvě možnosti: buď vícejazyčný Babel,
+nebo Mon\TeX{} Olivera Corffa.
+
+Mon\TeX{} podporuje jak cyrilici tak tradiční mongolské písmo. Abyste mohli použít
+příkazy Mon\TeX u, přidejte:
+\begin{lscommand}
+\ci{usepackage}\verb|[|\emph{language},\emph{encoding}\verb|]{mls}|
+\end{lscommand}
+\noindent do preambule. Pro generování popisů a~dat v~moderní mongolštině
+zadejte \pai{xalx} jako volbu \emph{language}. Pro psaní celého dokumentu
+v~mongolštině je třeba jako \emph{language} zadat hodnotu \pai{bicig}.
+Volba jazyka \pai{bicig} umožňuje vstupní metody \uv{zjednodušené transliterace}.
+
+Latinkový transliterační mód lze povolit a~zakázat pomocí
+\begin{lscommand}
+\verb|\SetDocumentEncodingLMC|
+\end{lscommand}
+a~\begin{lscommand}
+\verb|\SetDocumentEncodingNeutral|
+\end{lscommand}
+
+Na \CTANalt|tex-archive/language/mongolian/montex/doc| získáte další informace o~Mon\TeX u.
+
+Mongolské cyrilické písmo je podporováno i~v~\paih{babel}\textsf{babelu}. Podporu
+pro mongolštinu aktivujete pomocí příkazů:
+
+\begin{lscommand}
+\verb|\usepackage[T2A]{fontenc}|\\
+\verb|\usepackage[mn]{inputenc}|\\
+\verb|\usepackage[mongolian]{babel}|
+\end{lscommand}
+
+\noindent kde \iei{mn} je vstupní kódování \iei{cp1251}. Pro modernější přístup
+místo toho použijte \iei{utf8}.
+
+\section{Mezery mezi slovy}
+
+Aby mohly být řádky vysázených odstavců zarovnané (tj. mít stejnou šířku),
+\LaTeX{} mezi slova vkládá různě velké mezery. Na konci věty je obvykle
+vložena větší mezera, čímž se zlepší čitelnost. \LaTeX{} předpokládá, že
+věty končí buď tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem. Pokud ale tečka
+následuje za velkým písmenem, \LaTeX{} předpokládá, že se o~konec věty
+\emph{nejedná} -- ve většině případů totiž tato situace opravdu nastává
+u~zkratek (uvedených uprostřed věty).
+
+Chceme-li jiné chování než to popsané v~předchozím odstavci, musíme se
+o~ně sami postarat: Backslash před mezerou generuje mezeru, která se
+nikdy \uv{nenatáhne}. Znak tilda~`\verb|~|' vygeneruje mezeru, která
+také nemůže být roztažena a~navíc v~ní ani nemůže dojít k~řádkovému
+zlomu. Příkaz \verb|\@| uvedený před tečkou specifikuje, že tato tečka
+ukončuje větu, i~když předchází velké písmeno.
+\cih{"@}\index{~@ \verb.~.}\index{tilda@tilda ( \verb.~.)}\index{. (mezera za .)}
+
+\begin{example}
+Prof.~Smith byl šťastný, že
+ji vidí\\
+srv.~Obr.~5\\
+Mám rád BASIC\@. Co vy?
+\end{example}
+
+Dodatečné mezery za tečkami lze zakázat pomocí příkazu
+\begin{lscommand}
+\ci{frenchspacing}
+\end{lscommand}
+\noindent který \LaTeX u řekne, aby za tečku vložil \emph{stejné množství}
+mezery bez ohledu na to, jestli se nachází na
+konci věty. To je běžné v~neanglických jazycích
+(s~výjimkou bibliografií). Použijete-li (jednou) \ci{frenchspacing}, příkaz
+\verb|\@| už pak není nutné nikdy uvádět.
+
+%\newpage
+\section{Titulky, kapitoly, sekce}
+
+Rozdělením dokumentu do kapitol, sekcí a~podsekcí usnadníme čitateli
+orientaci v~textu. \LaTeX{} pro tento účel nabízí několik příkazů,
+které jako svůj argument přijímají název dané kapitoly, sekce, \ldots
+\ Jen je nesmíte \uv{pomíchat}.
+
+Následující \emph{oddílové} příkazy jsou dostupné ve třídě dokumentů
+\texttt{article}: \nopagebreak
+
+\begin{lscommand}
+\ci{section}\verb|{...}|\\
+\ci{subsection}\verb|{...}|\\
+\ci{subsubsection}\verb|{...}|\\
+\ci{paragraph}\verb|{...}|\\
+\ci{subparagraph}\verb|{...}|
+\end{lscommand}
+
+Chcete-li svůj dokument rozdělit do částí aniž byste ovlivnili číslování
+sekcí nebo kapitol, použijte
+\begin{lscommand}
+\ci{part}\verb|{...}|
+\end{lscommand}
+
+Používáte-li třídu \texttt{report} nebo \texttt{book}, máte na nejvyšší úrovni
+k~dispozici ještě oddílový příkaz
+\begin{lscommand}
+\cialt{chapter}{cghapter}\verb|{...}|
+\end{lscommand}
+
+Protože třída \texttt{article} neví nic o~kapitolách (chapters), je
+jednoduché přidat články (articles) jako kapitoly do knihy
+(book). Mezery mezi sekcemi, číslování a~velikost fontu nadpisů
+\LaTeX{} přizpůsobí automaticky.
+
+Dva oddílové příkazy se trochu liší:
+\begin{itemize}
+\item Příkaz \ci{part} neovlivňuje sekvenci čísel kapitol.
+\item Příkaz \ci{appendix} nemá argumenty, pouze změní značení
+ kapitol z~čísel na písmena.\footnote{Pro styl \emph{article}
+ se změní číslování sekcí.}
+\end{itemize}
+
+
+
+Obsah je \LaTeX em vytvořen pomocí informací (jmen oddílů a~čísel stran,
+kde jednotlivé oddíly začínají) shromážděných při předchozím překladu
+dokumentu. Příkaz
+\begin{lscommand}
+\ci{tableofcontents}
+\end{lscommand}
+\noindent vytvoří obsah v~místě, kde je zapsán. Aby čísla stránek
+uvedená v~obsahu byla správná, je obvykle potřeba nový dokument
+\LaTeX em přeložit dvakrát. Někdy je dokonce potřeba
+dokument přeložit třikrát -- \LaTeX{} vás na potřebu třetího přeložení
+případně sám upozorní.
+
+Všechny oddílové příkazy zmíněné výše existují i~ve \uv{hvězdičkovaných}
+verzích. Tyto verze zapíšeme tak, že za jméno příkazu uvedeme hvězdičku.
+Tyto verze se liší v~tom, že nejsou uvedeny v~obsahu a~nejsou číslovány.
+Ukázka hvězdičkované verzi příkazu: \verb|\section*{Help}|.
+
+Normálně jsou názvy oddílů v~obsahu zobrazeny stejně, jako jsou
+vysázeny na začátku daného oddílu. Příliš dlouhé názvy by se do obsahu
+nevešly a~v~takových případech je možné pomocí nepovinného argumentu
+zadat kratší text, který pro danou kapitolu bude v~obsahu vysázen.
+
+\begin{code}
+\verb|\chapter[Title for the table of contents]{A long|\\
+\verb| and especially boring title, shown in the text}|
+\end{code}
+
+\index{titul}Titul celého dokumentu se generuje pomocí příkazu
+\begin{lscommand}
+\ci{maketitle}
+\end{lscommand}
+\noindent Text popisující titul se vkládá pomocí příkazů
+\begin{lscommand}
+\ci{title}\verb|{...}|, \ci{author}\verb|{...}|
+a~případně \ci{date}\verb|{...}|
+\end{lscommand}
+\noindent před zavoláním \verb|\maketitle|. V~příkazu \ci{author} může být seznam jmen
+oddělených příkazy \ci{and}.
+%
+Na obrázku~\ref{document} najdete ukázku použití některých z~příkazů
+zmíněných výše.
+
+Kromě právě zmíněných oddílových příkazů má \LaTeXe{} tři další
+příkazy ve třídě \verb|book|. Jsou užitečné pro dělení publikací.
+Tyto příkazy mění názvy kapitol a~číslování stránek tak, jak
+je obvyklé u~knih:
+
+\begin{description}
+\item[\ci{frontmatter}] by měl být uveden jako úplně první příkaz
+ na začátku těla dokumentu (\verb|\begin{document}|). Tento
+ příkaz zapne číslování stránek římskými čísly a~sekce nebudou
+ číslovány, jako kdybyste používali hvězdičkované verze příkazů
+ (např. \verb|\chapter*{Preface}|). V~obsahu ale sekce uvedeny
+ \emph{budou}.
+\item[\ci{mainmatter}] se píše před první kapitolou knihy. Zapne
+ číslování stránek arabskými čísly a~stránky začne číslovat
+ znovu od jedné.
+\item[\ci{appendix}] značí místo, kde ve vašem dokumentu začíná
+ přídavný materiál. Případné následující kapitoly budou značeny
+ písmeny (a~ne čísly).
+\item[\ci{backmatter}] by mělo být uvedeno před posledními položkami
+ vaší knihy (jako jsou seznam literatury a~rejstřík%
+%bibliografie a~index
+). V~standardních třídách
+ dokumentů nemá tento příkaz žádný efekt.
+\end{description}
+
+
+\section{Křížové odkazy}
+
+V~knihách, zprávách a~článcích se často odkazujeme (tj. používáme
+\wi{křížové odkazy}) na obrázky, tabulky a~speciální části textu.
+V~\LaTeX u jsou k~dispozici tyto příkazy pro křížové odkazy:
+
+\begin{lscommand}
+\ci{label}\verb|{|\emph{marker}\verb|}|, \ci{ref}\verb|{|\emph{marker}\verb|}|
+a~\ci{pageref}\verb|{|\emph{marker}\verb|}|
+\end{lscommand}
+\noindent kde \emph{marker} (též značka) je identifikátor vybraný uživatelem. \LaTeX{}
+nahradí \verb|\ref| číslem sekce, podsekce, obrázku, tabulky nebo věty
+za kterými se vyskytuje příslušný příkaz \verb|\label|. Příkaz \verb|\pageref| vypíše
+číslo stránky, na které se vyskytl příkaz \verb|\label|.%
+\footnote{Tyto příkazy neví, na co odkazují. \ci{label} jen uloží naposledy
+vygenerované číslo.} Použijí se čísla vygenerovaná v~předchozím překladu
+dokumentu, podobně jako u~názvů oddílů.
+
+\begin{example}
+Odkaz na tuto sekci
+\label{sec:this} vypadá takto:
+\uv{viz sekce~\ref{sec:this}
+na straně~\pageref{sec:this}.}
+\end{example}
+
+\section{Poznámky pod čarou}
+Příkazem
+\begin{lscommand}
+\ci{footnote}\verb|{|\emph{footnote text}\verb|}|
+\end{lscommand}
+\noindent vysázíme u~paty stránky poznámku (tzv. poznámku pod čarou).
+Poznámky pod čarou vkládáme za\footnote{Upozornění: \emph{ne} před.} slovo
+nebo větu, ke které se vztahují. Poznámky k~větě nebo její části bychom tedy
+měli napsat za čárku nebo tečku.\footnote{Poznámky pod čarou odvádějí
+čtenářovu pozornost od hlavní části dokumentu -- jsme nakonec zvědaví tvorové,
+proč tedy neříct všechno v~hlavní části dokumentu?\footnotemark}
+\footnotetext{Ukazatel směru nemusí sám jít tam, kam ukazuje. \texttt{:-)}}
+
+\begin{example}
+Poznámky pod čarou\footnote{Toto
+ je jedna z~nich.} jsou
+ u~lidí používajících
+\LaTeX{} časté.
+\end{example}
+
+\section{Zdůrazněná slova}
+
+Na psacím stroji důležitá slova \texttt{zvýrazňujeme jejich \underline{podtržením}}.
+\begin{lscommand}
+\ci{underline}\verb|{|\emph{text}\verb|}|
+\end{lscommand}
+V~knihách se ale slova zvýrazňují vysázením pomocí \emph{italického} fontu.
+\LaTeX{} ke zvýraznění textu poskytuje příkaz
+\begin{lscommand}
+\ci{emph}\verb|{|\emph{text}\verb|}|
+\end{lscommand}
+\noindent Záleží na kontextu, co tento příkaz se svým argumentem udělá:
+
+\begin{example}
+\emph{Budete-li
+ zvýrazňovat uvnitř
+ zvýrazňovaného textu,
+ \LaTeX{} pro toto
+ zvýraznění použije
+ \emph{normální} font}
+\end{example}
+
+Všimněte si rozdílu mezi \emph{zvýrazněním} a~změnou \emph{fontu}:
+
+\begin{example}
+\textit{Máte možnost
+ \emph{zvýraznit} text
+ sázený pomocí italiky,}
+\textsf{pomocí
+ \emph{bezserifového} fontu,}
+\texttt{nebo pomocí
+ stylu \emph{psací stroj}.}
+\end{example}
+
+\section{Prostředí} \label{env}
+
+% To typeset special purpose text, \LaTeX{} defines many different
+% \wi{environment}s for all sorts of formatting:
+\begin{lscommand}
+\ci{begin}\verb|{|\emph{environment}\verb|}|\quad
+ \emph{text}\quad
+\ci{end}\verb|{|\emph{environment}\verb|}|
+\end{lscommand}
+\noindent Kde \emph{environment} je jméno prostředí. Prostředí mohou být
+vnořená, ale nesmí být \uv{pomíchaná}.
+\begin{code}
+\verb|\begin{aaa}...\begin{bbb}...\end{bbb}...\end{aaa}|
+\end{code}
+
+\noindent V~následujících podsekcích vysvětlíme všechna důležitá prostředí.
+
+\subsection{Itemize, Enumerate a Description}
+
+Prostředí \ei{itemize} je užitečné pro jednoduché seznamy (také se říká výčty), prostředí \ei{enumerate} pro
+číslované seznamy a~\ei{description} pro popisy.
+\cih{item}
+
+\begin{example}
+\flushleft
+\begin{enumerate}
+\item Seznamová prostředí můžete
+míchat, jak se vám zlíbí:
+\begin{itemize}
+\item Ale výsledek nemusí
+vypadat dobře.
+\item[--] S~pomlčkou.
+\end{itemize}
+\item Proto vezměte v~úvahu:
+\begin{description}
+\item[Hloupé] věci
+nezlepšíme tím, že je
+dáme do seznamu.
+\item[Chytré] věci ale
+uvedením v~seznamu mohou získat.
+\end{description}
+\end{enumerate}
+\end{example}
+
+\subsection{Flushleft, Flushright a Center}
+
+Prostředí \ei{flushleft} a~\ei{flushright} generují
+odstavce s~řádky zarovnanými vlevo, resp. vpravo.\index{zarovnané
+doleva} Prostředí \ei{center} generuje text s~vycentrovanými řádky.
+Pokud nespecifikujete řádkový zlom sami, pomocí \ci{\bs}, \LaTeX{}
+řádky zalomí automaticky.
+
+\begin{example}
+\begin{flushleft}
+Tento text je\\ zarovnaný
+doleva. \LaTeX{} se nesnaží
+zajistit, aby každý řádek
+byl stejně široký.
+\end{flushleft}
+\end{example}
+
+\begin{example}
+\begin{flushright}
+Tento text je
+zarovnaný\\doprava.
+\LaTeX{} se nesnaží zajistit,
+aby každý řádek byl stejně
+široký.
+\end{flushright}
+\end{example}
+
+\begin{example}
+\begin{center}
+V~centru\\země
+\end{center}
+\end{example}
+
+\subsection{Citace, citáty a~verše}
+
+Prostředí \ei{quote} je užitečné pro citace, důležité fráze a~příklady.
+
+\begin{example}
+Obecné pravidlo pro
+délku řádku je:
+\begin{quote}
+V~průměru by žádný řádek
+neměl být delší než 66~znaků.
+\end{quote}
+Proto mají \LaTeX ové stránky
+implicitně tak široké okraje
+a~proto se v~novinách tiskne
+do sloupců.
+\end{example}
+
+Existují dvě podobná prostředí: \ei{quotation} a~\ei{verse}.
+Prostředí \texttt{quotation} je užitečné pro delší citace (přes několik odstavců),
+protože odsadí první řádku každého z~těchto odstavců. Prostředí \texttt{verse} je
+užitečné pro básně (jejichž rozdělení do řádek se nedá dělat automaticky).
+Jejich řádky jsou odděleny pomocí \ci{\bs} na konci řádky a~prázdné
+řádky oddělují sloky.
+
+\begin{example}
+Nazpaměť znám pouze jednu
+anglickou báseň.
+Je o~Humpty Dumptym.
+\begin{flushleft}
+\begin{verse}
+Humpty Dumpty sat on a~wall:\\
+Humpty Dumpty had a~great
+ fall.\\
+All the King's horses and all
+the King's men\\
+Couldn't put Humpty together
+again.
+\end{verse}
+\end{flushleft}
+\end{example}
+
+\subsection{Abstrakty}
+
+Vědecké publikace obvykle začínají abstraktem -- rychlým přehledem obsahu.
+\LaTeX{} pro tento účel poskytuje prostředí \ei{abstract}, které
+obvykle používáme v~dokumentech sázených pomocí třídy \texttt{article}.
+
+\newenvironment{abstract}%
+ {\begin{center}\begin{small}\begin{minipage}{0.8\textwidth}}%
+ {\end{minipage}\end{small}\end{center}}
+\begin{example}
+\begin{abstract}
+Abstraktní abstrakt.
+\end{abstract}
+\end{example}
+
+\subsection{Sazba doslovně}
+
+Text uzavřený mezi \verb|\begin{|\ei{verbatim}\verb|}|
+a~\verb|\end{verbatim}| bude vysázen tak, jak je, jako kdyby byl napsán
+na psacím stroji. Všechny řádkové zlomy a~mezery budou zachovány
+a~jména \LaTeX ových příkazů budou vysázena, místo toho, aby se příslušné
+příkazy vykonaly.
+
+Vprostřed normálního textu můžeme podobného chování docílit pomocí
+\begin{lscommand}
+\ci{verb}\verb|+|\emph{text}\verb|+|
+\end{lscommand}
+\noindent \verb|+| je jedním z~možných oddělovačů. Můžete použít
+libovolný znak kromě písmen, \verb|*| a~mezery. Mnoho příkladů v~této
+knize je sázeno pomocí tohoto příkazu.
+
+\begin{example}
+Příkaz \verb|\ldots| \ldots
+
+\begin{verbatim}
+10 PRINT "HELLO WORLD ";
+20 GOTO 10
+\end{verbatim}
+\end{example}
+
+\begin{example}
+\begin{verbatim*}
+hvězdičkovaná verze
+doslovného prostředí
+zdůrazňuje mezery
+v~textu
+\end{verbatim*}
+\end{example}
+
+Příkaz \ci{verb} lze s~hvězdičkou použít také:
+
+\begin{example}
+\verb*|like this :-) |
+\end{example}
+
+Prostředí \texttt{verbatim} a~příkaz \verb|\verb| někdy nejdou použít
+uvnitř parametru příkazu.
+
+
+\subsection{Tabular}
+
+\newcommand{\mfr}[1]{\framebox{\rule{0pt}{0.7em}\texttt{#1}}}
+
+Pomocí prostředí \ei{tabular} lze sázet nádherné \index{tabulka}tabulky
+s~případnými horizontálními a~vertikálními linkami. Šířku sloupců
+\LaTeX{} určí automaticky.
+
+Argument \emph{table spec} příkazu
+\begin{lscommand}
+\verb|\begin{tabular}[|\emph{pos}\verb|]{|\emph{table spec}\verb|}|
+\end{lscommand}
+\noindent definuje formát tabulky. Sloupec tabulky zarovnaný vlevo
+se specifikuje pomocí \mfr{l}, sloupec zarovnaný vpravo pomocí \mfr{r}
+a~vycentrovaný sloupec pomocí \mfr{c}; sloupec obsahující zarovnaný
+text (výsledek automatického řádkového zlomu \LaTeX u) pomocí
+\mfr{p\{\emph{width}\}} a~vertikální linka pomocí \mfr{|}.
+
+Je-li text pro daný sloupec příliš široký, \LaTeX{} ho
+\emph{nebude} automaticky lámat. Pro přizpůsobení textu šířce sloupce
+je potřeba použít \mfr{p\{\emph{width}\}}, kde se pak s~textem
+bude zacházet stejně, jako v~normálním odstavci.
+
+Argument \emph{pos} specifikuje vertikální pozici tabulky vzhledem
+k~účaří okolního textu. Můžete použít některý ze znaků \mfr{t}, \mfr{b}
+a~\mfr{c} (pro zarovnání horní části, resp. spodní části, resp. středu
+tabulky).
+
+Uvnitř prostředí \texttt{tabular} znamená znak \texttt{\&} oddělovač
+sloupců, \ci{\bs} začíná novou řádku a~\ci{hline} vloží horizontální
+linku. Neúplné linky můžeme vložit pomocí
+\ci{cline}\texttt{\{}\emph{i}\texttt{-}\emph{j}\texttt{\}},
+kde $i$~a~$j$~jsou čísla sloupců, mezi kterými by linka měla být natažena.
+Při užití \texttt{czech} v~\textsf{babel}u vypneme navíc lokálně či globálně aktivní divis: \verb+\shorthandoff{-}+.
+
+\index{"|@{\me\char'174}}
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{|r|l|}
+\hline
+7C0 & šestnáctkově \\
+3700 & osmičkově \\ \cline{2-2}
+11111000000 & binárně \\
+\hline \hline
+1984 & desítkově \\
+\hline
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{|p{4.7cm}|}
+\hline
+Menší demonstrace odstavce
+uvnitř tabulky. Výsledek snad
+bude vypadat přijatelně.\\
+\hline
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+Oddělovač sloupců lze specifikovat pomocí konstrukce \mfr{@\{...\}}.
+Tento příkaz potlačí veškeré mezisloupcové mezery a~nahradí je
+materiálem uvedeným mezi složenými závorkami. Jedno běžné použití
+tohoto příkazu je vysvětleno níže (zarovnání desetinných čísel).
+Jinou možnou aplikací je potlačení úvodních mezer v~tabulce pomocí
+\mfr{@\{\}}.
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{@{} l @{}}
+\hline
+žádné úvodní mezery\\
+\hline
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{l}
+\hline
+úvodní a~závěrečné mezery\\
+\hline
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+%
+% This part by Mike Ressler
+%
+
+\index{zarovnání desetinných čísel} V~\LaTeX u není vestavěna
+podpora pro zarovnávání desetinných čísel\footnote{Pokud ale máte nainstalovánu
+kolekci \textsf{tools}, podívejte se na balík \pai{dcolumn}.},
+jednou z~možností, jak čísla zarovnat je použít tabulku se dvěma sloupci:
+vpravo zarovnaná celá část desetinného čísla a~vlevo zarovnaná příslušná
+desetinná část. Příkaz \verb|@{,}|
+ve specifikaci sloupců \verb|\begin{tabular}| nahradí normální mezisloupcové
+mezery čárkou a~tabulka bude vypadat jako jeden sloupec čísel zarovnaných
+na desetinnou čárku. Nezapomeňte oddělit celou a~desetinnou část jednotlivých
+čísel místo desetinou čárkou oddělovačem sloupců (\verb|&|)! Název sloupce umístíme
+nad náš číselný \uv{sloupec} pomocí příkazu \ci{multicolumn}. Více o~možnostech tabulkové sazby balíček \textsf{tabu}.
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{c r @{,} l}
+výraz obsahující Pi &
+\multicolumn{2}{c}{Hodnota} \\
+\hline
+$\pi$ & 3&1416 \\
+$\pi^{\pi}$ & 36&46 \\
+$(\pi^{\pi})^{\pi}$ & 80662&7 \\
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{|c|c|}
+\hline
+\multicolumn{2}{|c|}{Ene} \\
+\hline
+Mene & Muh! \\
+\hline
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+Materiál vysázený pomocí prostředí tabular vždy zůstane pohromadě na jedné
+stránce. Chcete-li sázet vícestránkové tabulky, je třeba použít prostředí
+\pai{longtable}.
+
+\LaTeX ové tabulky mohou někdy vypadat trochu \uv{zhuštěně}. \uv{Rozvolnění}
+lze provést nastavením vyšších hodnot \ci{arraystretch} a~\ci{tabcolsep}.
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{|l|}
+\hline
+Tyto řádky\\\hline
+jsou namačkané\\\hline
+\end{tabular}
+
+{\renewcommand{\arraystretch}
+ {1.5}
+\renewcommand{\tabcolsep}{0.2cm}
+\begin{tabular}{|l|}
+\hline
+méně namačkané\\\hline
+rozložení tabulky\\\hline
+\end{tabular}}
+
+\end{example}
+
+Pokud potřebujete zvětšit výšku jen jedné řádky tabulky, přidejte neviditelnou
+vertikální podpěru\footnote{V~profesionální sazbě se jí často říká \wi{strut}.}
+pomocí linky s~nulovou šířkou.
+
+\begin{example}
+\begin{tabular}{|c|}
+\hline
+\rule{1pt}{4ex}Pitprop \ldots\\
+\hline
+\rule{0pt}{4ex}Strut\\
+\hline
+\end{tabular}
+\end{example}
+
+\section{Plovoucí objekty}
+Dnešní publikace často obsahují hodně obrázků a~tabulek. S~těmi se
+musí zacházet zvláštním způsobem, protože na rozdíl od normálního
+textu nemohou být vždy rozděleny na více stránek. Jednoduché ale
+neuspokojivé řešení je začít novou stránku vždy, když je potřeba
+vysázet obrázek nebo tabulku, které se nevlezou na aktuální stránku.
+Problém tohoto přístupu je, že části stránek pak zůstávají prázdné,
+což špatně vypadá.
+
+Uspokojivým řešením je nechat obrázky a~tabulky, které se nevlezou
+na aktuální stránku, \uv{doplavat} na některou z~následujících
+stránek, přičemž aktuální stránka se zaplní textem, který ve vstupním
+souboru následuje za daným obrázkem nebo tabulkou. \LaTeX{}
+pro \emph{plovoucí objekty} nabízí dvě prostředí -- jedno pro tabulky
+a~jedno pro obrázky. Abychom mohli plně využít možností těchto dvou
+prostředí, je důležité, abychom zhruba věděli, jak \LaTeX{}
+s~plovoucími objekty vnitřně zachází. Jinak bychom měli problémy
+odhadnout, kam \LaTeX{} konkrétní plovoucí objekty umístí.
+
+
+\bigskip
+Začneme náš výklad s~\LaTeX ovými příkazy, které jsou pro plovoucí objekty
+k~dispozici.
+
+S~jakýmkoliv materiálem uvedeným v~prostředí \ei{figure} nebo \ei{table}
+se bude zacházet jako s~plovoucím objektem. Obě prostředí pro
+plovoucí objekty poskytují nepovinný parametr
+\begin{lscommand}
+\verb|\begin{figure}[|\emph{specifikace umístění}\verb|]| or
+\verb|\begin{table}[|\ldots\verb|]|
+\end{lscommand}
+\noindent nazvaný \emph{specifikace umístění}. Tímto parametrem
+můžeme \LaTeX u říct o~místech, do kterých smí daný plovoucí objekt
+nechat doplavat. \emph{Specifikace umís\-tění} se skládá z~řetězce
+\emph{povolenek pro umístění plovoucího objektu}. Viz tabulka~\ref{tab:permiss}.
+
+\begin{table}[!bp]
+\caption{Povolenky pro umístění plovoucího objektu.}\label{tab:permiss}
+\noindent \begin{minipage}{\textwidth}
+\medskip
+\begin{center}
+\begin{tabular}{@{}cp{8cm}@{}}
+Pozice&Povolení umístit plovoucí objekt\ldots\\
+\hline
+\rule{0pt}{1.05em}\texttt{h} & \emph{Zde} (here) přesně na místo, kde byl daný
+ text uveden ve vstupním souboru. Toto je užitečné zejména při použití malých fontů.\\[0.3ex]
+\texttt{t} & Na \emph{vrcholu} (top) strany.\\[0.3ex]
+\texttt{b} & Na \emph{spodu} (bottom) strany.\\[0.3ex]
+\texttt{p} & Na zvláštní \emph{stránce} (page), která bude obsahovat jen plovoucí objekty.\\[0.3ex]
+\texttt{!} & Bez braní v~úvahu většiny vnitřních parametrů\footnote{Např. maximální
+ počet plovoucích objektů, který může být umístěn na jednu stranu.}, které by
+ mohly zabránit v~umístění tohoto plovoucího objektu.
+\end{tabular}
+\end{center}
+Poznámka: \texttt{pt} a~\texttt{em} jsou \TeX ové jednotky. Více informací je uvedeno
+v~tabulce~\ref{units} na straně \pageref{units}.
+\end{minipage}
+\end{table}
+
+Tabulku můžeme začít např. následujícím řádkem:
+\begin{code}
+\verb|\begin{table}[!hbp]|
+\end{code}
+\noindent \index{povolenka umístění}Povolenka umístění \verb|[!hbp]| říká \LaTeX u, že může
+tabulku umístit buď přímo v~aktuálním místě (\texttt{h}), nebo naspodu nějaké
+strany (\texttt{b}), nebo na zvláštní stránce obsahující jen plovoucí objekty
+(\texttt{p}) -- to vše i~tehdy, když výsledek nebude vypadat nejlépe (viz \texttt{!}).
+Neuvedeme-li žádnou povolenku, \LaTeX{} se chová, jako bychom uvedli \verb|[tbp]|.
+
+\LaTeX{} umístí každý plovoucí objekt, na který při
+zpracování dokumentu narazí, podle povolenky umístění zadané autorem.
+Nejde-li objekt přidat do aktuálního místa na stránce, je
+přidán buď do fronty \emph{obrázků} nebo do fronty \emph{tabulek}%
+\footnote{Fronty jsou klasické FIFO struktury -- \uv{Kdo první vejde,
+první odejde.}}. Když zahájí novou stránku, \LaTeX{} nejdřív zkontroluje,
+jestli je v~některé frontě \uv{na řadě} objekt, který má povoleno
+být umístěn na zvláštní stránce (která obsahuje jen plovoucí objekty).
+Jestliže takový objekt přítomen není, první objekt v~každé frontě
+je uvažován jako kdyby se právě objevil ve vstupním souboru: \LaTeX{}
+znovu zkouší umístit tento objekt podle příslušných povolenek
+(kromě povolenky ,h`, která se už u~objektu ve frontě vyskytnout nemůže).
+Jakýkoliv nový plovoucí objekt, který se objeví v~textu, je umístěn
+do příslušné fronty. \LaTeX{} přidává plovoucí objekty do výstupu
+přesně v~tom pořadí, v~kterém na ně ve vstupním
+souboru narazí. Z~toho vyplývá, že obrázek, který se nepodaří umístit
+na aktuální stranu, \uv{zablokuje} i~ostatní obrázky (protože ty nemohou být
+umístěny dřív, než obrázek, který je ve frontě před nimi).
+
+Proto:
+
+\begin{quote}
+Jestliže \LaTeX{} neumístí plovoucí objekt tak, jak jste očekávali,
+často je to proto, že jeden z~plovoucích objektů zablokoval
+jednu z~front plovoucích objektů.
+\end{quote}
+
+\LaTeX{} sice umožňuje zadat povolenku umístění o~jedné položce, ale
+ta způsobuje problémy. Jestliže plovoucí objekt nelze pomocí dané
+položky umístit, jsou on i~všechny následující zablokovány.
+Obzvlášť \emph{nevhodná} je položka [h] -- je to tak špatná možnost,
+že v~novějších verzích \LaTeX u je dokonce automaticky změněna na [ht].
+
+\bigskip
+\noindent Tím jsme probrali to obtížné. Nyní se zmíníme o~několika
+věcech souvisejících s~prostředími \ei{table} a~\ei{figure}.
+Příkazem
+
+\begin{lscommand}
+\ci{caption}\verb|{|\emph{caption text}\verb|}|
+\end{lscommand}
+
+\noindent můžeme definovat titulek daného plovoucího objektu. \LaTeX{}
+připojí pořadové číslo a~řetězec \uv{Obrázek} nebo \uv{Tabulka}.
+
+Příkazy
+
+\begin{lscommand}
+\ci{listoffigures} a~\ci{listoftables}
+\end{lscommand}
+
+\noindent pracují podobně jako příkaz \verb|\tableofcontents| --
+vysází seznam obrázků, resp. tabulek. Tyto seznamy zobrazí celý
+text uvedený jako titulek jednotlivých objektů. Pokud tedy
+používáte dlouhé titulky, měli byste zadat i~jejich kratší verze,
+Krátkou verzi můžete uvést do hranatých závorek za příkazem
+\verb|\caption|.
+\begin{code}
+\verb|\caption[Short]{LLLLLoooooonnnnnggggg}|
+\end{code}
+
+Daný plovoucí objekt \uv{identifikujete} pomocí příkazu \ci{label}
+a~můžete se pak na něj ve svém dokumentu odkazovat pomocí příkazu
+\ci{ref}. Příkaz \ci{label} musí být uveden \emph{za} příkazem \ci{caption},
+aby se vztahoval na daný plovoucí objekt.
+
+Následující příklad nakreslí čtverec a~vloží ho do dokumentu. Takto
+můžete v~dokumentu rezervovat místo pro obrázky, které budete později
+do hotového dokumentu vkládat.
+
+\begin{code}
+\begin{verbatim}
+Obrázek~\ref{white} je příkladem pop artu.
+\begin{figure}[!hbtp]
+\makebox[\textwidth]{\framebox[5cm]{\rule{0pt}{5cm}}}
+\caption{Pět krát pět centimetrů.\label{white}}
+\end{figure}
+\end{verbatim}
+\end{code}
+
+\noindent V~předchozím příkladu \LaTeX{} udělá \emph{všechno možné}~(viz \texttt{!})
+pro to, aby obrázek umístil \emph{v~aktuálním místě}~(\texttt{h}).%
+\footnote{Za předpokladu, že fronta obrázků je prázdná.} Pokud se to ani tak nepodaří,
+\LaTeX{} zkusí obrázek umístit \emph{naspod}~(\texttt{b}) strany.
+Pokud se nepodaří ani to, \LaTeX{} zkusí obrázek umístit
+\emph{nahoru}~(\texttt{t}) na aktuální straně. Nepodaří-li se ani to,
+\LaTeX{} zjistí, jestli je možné vytvořit \uv{plovoucí stránku}
+obsahující tento obrázek a~případně některé z~tabulek ve frontě
+tabulek. Není-li pro speciální stránku obsahující jen plovoucí
+objekty dost těchto objektů k~dispozici, \LaTeX{} zahájí novou stranu a~opět zachází
+s~obrázkem stejným způsobem, jako kdyby se právě objevil v~textu.
+
+Někdy je nutné použít příkaz
+
+\begin{lscommand}
+\ci{clearpage} nebo dokonce \ci{cleardoublepage}
+\end{lscommand}
+
+\noindent Tento příkaz říká \LaTeX u, aby hned umístil všechny plovoucí
+objekty přítomné ve frontách a~potom začal novou stránku.
+Příkaz \ci{cleardoublepage} udělá to samé, ale navíc přejde na novou pravou stranu (nejbližší lichou).
+
+Později se v~tomto dokumentu dočtete o~tom, jak do svého dokumentu \LaTeXe{}
+vložit kresby ve formátu \PSi{}.
+
+\section{Chránění \uv{zranitelných} příkazů}
+
+Text, který zadáme jako argument příkazů typu \ci{caption} nebo \ci{section},
+se může v~dokumentu objevit na více místech (např. v~obsahu i~v~těle
+dokumentu). Pokud některé příkazy uvedeme jako argumenty příkazů
+typu \ci{section}, zpracování našeho dokumentu selže. Těmto příkazům,
+které jako parametry selžou, říkám \wi{zranitelné příkazy}. Patří
+mezi ně např. \ci{footnote} nebo \ci{phantom}. Pokud ale zranitelné příkazy
+\uv{ochráníme} tím, že před nimi uvedeme příkaz \ci{protect},
+jako argumenty příkazů typu \ci{section} je už použít můžeme.
+
+Příkaz \ci{protect} se vztahuje jen na příkaz, který za ním bezprostředně následuje,
+ale ne na jeho argumenty. Ve většině případu neuškodí, když \ci{protect}
+uvedeme navíc.
+
+\begin{code}
+\verb|\section{I am considerate|\\
+\verb| \protect\footnote{and protect my footnotes}}|
+\end{code}
+
+% Local Variables:
+% TeX-master: "lshort2e"
+% mode: latex
+% mode: flyspell
+% End: