diff options
Diffstat (limited to 'Master/texmf-dist/doc/generic/ofs/ofsdoc.tex')
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/generic/ofs/ofsdoc.tex | 2402 |
1 files changed, 2402 insertions, 0 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/generic/ofs/ofsdoc.tex b/Master/texmf-dist/doc/generic/ofs/ofsdoc.tex new file mode 100644 index 00000000000..6d6fe9e42b0 --- /dev/null +++ b/Master/texmf-dist/doc/generic/ofs/ofsdoc.tex @@ -0,0 +1,2402 @@ +% A documentation for OFS package +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% +% July 2001 Petr Olsak +% February 2004 + +% See the ofsdoce.tex for English version of this documentation + +\chyph % použijte csplain + +\headline={\llap{\tt May 2004}\hfil See the ofsdoc-e.tex for English version + of this documentation.\global\headline={\hfil}} + +\magnification\magstephalf + +\hoffset=4pc +\voffset=1pc +\hsize=31.6pc +\vsize=49pc +\raggedbottom +\parindent=15pt +\emergencystretch=2em + +\font\smallbf=csb10 at7pt +\font\smalltt=cstt8 +\font\smallit=csti8 +\font\smallrm=csr8 +\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep4 +\font\bigbf=\fontname\tenbf\space scaled\magstep1 + +\def\Red{} +\def\Black{} +\def\Blue{} +\def\Green{} +\def\beglink#1{} +\def\endlink{} +\def\aimlink#1{} + +\ifx\pdfoutput\undefined\else %%%% pdfTeX is used %%%%%%%%%% +\ifnum\pdfoutput>0 + +\ifx \pdfstartlink\undefined %%% PDFTeX version <= 13 + \let\pdfstartlink=\pdfannotlink +\fi + +\def\beglink#1{% % Začátek textu odkazu, #1 je klíč odkazu + \Green \pdfstartlink height9pt depth3pt + attr{/Border[0 0 0]} goto name{#1}\relax} +\def\endlink{\pdfendlink\Black} + +\def\aimlink#1{% % Místo cíle odkazu, #1 je klíč odkazu + \expandafter\ifx \csname aim:#1\endcsname \relax + \expandafter\gdef \csname aim:#1\endcsname {}% + \vbox to0pt{\vss\hbox{\pdfdest name{#1} fith}\kern15pt}% + \fi +} +\def\pdfsetcmykcolor#1{\special{PDF:#1 k}} +\def\Red{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.1 0.9 0.9 0}} +\def\Black{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0 0 0 1}} +\def\Green{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.9 0.1 0.9 .3}} +\def\Blue{\leavevmode\pdfsetcmykcolor{0.9 0.9 0.1 0}} + +\pdfcompresslevel=9 +\pdfinfo{/Author (Petr Olsak) + /CreationDate (July 2001) + /ModDate (March 2004) + /Creator (TeX) + /Producer (pdfTeX) + /Title (OFS: Olsak's Font System) + /Subject (Documentation) + /Keywords (TeX, fonts) +} + +\fi\fi %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% End of pdfTeX macros %%%%% + + +\def\PLAIN #1:{{\smallbf \Red PLAIN\Black\if|#1|\else\space#1\fi}:} +\def\LATEX #1:{{\smallbf \Red LATEX\Black \if|#1|\else\space#1\fi}:} +\def\OBA #1:{{\smallbf \Red PLAIN+LATEX\Black \if|#1|\else\space#1\fi}:} + +\newcount\secnum \newcount\subsecnum + +\def\sec #1\par{\ifnum\secnum>0 \goodbreak\fi\removelastskip + \vskip2\baselineskip + \subsecnum=0 \advance\secnum by1 + \noindent{\bigbf\llap{\the\secnum.\quad}#1}\par\nobreak\medskip} +\def\subsec #1\par{\removelastskip\bigskip + \advance\subsecnum by1 + \noindent{\bf \llap{\aimlink{\the\secnum.\the\subsecnum}% + \the\secnum.\the\subsecnum.\quad}#1}\par\nobreak\medskip} +\def\title #1\par{\vglue2\baselineskip + \centerline{\titulfont #1}\vskip2\baselineskip} + +\def\LaTeX{La\TeX} + +\catcode`<=13 +\def<#1>{\hbox{$\langle$\it#1\/$\rangle$}} +\def\,{\thinspace} + +{\obeyspaces \gdef\activespace{\obeyspaces\let =\ }} +\def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials} +\def\begtt{\medskip\bgroup \setverb \catcode`@=0 \activespace + \parindent=0pt \catcode`\"=12 + \def\par##1{\endgraf\ifx##1\par\leavevmode\fi ##1} + \obeylines \startverb} +{\catcode`\|=0 \catcode`\\=12 +|gdef|startverb#1\endtt{|tt#1|egroup|medskip|testpar}} +\long\def\testpar#1{\ifx\par#1\else\noindent\fi#1} + +\catcode`"=13 +\def"{\hbox\bgroup\setverb\activespace\tt\readverb} +\def\readverb #1"{#1\egroup} + +\def\begitems{\medskip\bgroup \catcode`*=13 } +{\catcode`*=13 \gdef*{\item{$\bullet$}}} +\def\enditems{\medskip\egroup} + +\newwrite\indout +\immediate\openout\indout=\jobname.ind +\def\inl[#1]{\strut + \write\indout{\noexpand\indexentry{#1}{\the\pageno}}% + \vadjust{\vbox to0pt{\vss + \hbox to\hsize{\llap{{\aimlink{#1}\smalltt\Blue\char`\\ #1% + \ifx\extratext\empty\else\space\extratext\fi\Black}% + \kern2pt\quad}\strut\hfil}% + \hrule height0pt}}\def\extratext{}} +\def\inll[#1 #2]{\def\extratext{#2}\inl[#1]} +\def\indexentry #1#2{\expandafter \ifx \csname ind:#1\endcsname \relax + \expandafter \def \csname ind:#1\endcsname {#2}% + \else + \expandafter \edef \csname ind:#1\endcsname {% + \csname ind:#1\endcsname, #2}% + \fi +} +\def\pg[#1]{\csname ind:#1\endcsname} + +\chardef\back=`\\ + +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\title OFS: Olšákův fontový systém +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +OFS je makro, které umožní přehledně +v~\TeX{}u vybírat rodiny fontů, jejichž názvy jsou v~souladu s~názvy +z~písmového katalogu. Toto makro je z~uživatelského +pohledu stejné v~plainu i \LaTeX{}u. Výklad použití OFS bude tedy +společný pro obě skupiny uživatelů. Pokud některý text platí jen +pro csplain (a podobné formáty), bude uveden slovem \PLAIN: a pokud +je text určen pro uživatele \LaTeX{}u2e, je uveden slovem \LATEX:. + +Pod skupinu \PLAIN: patří nejen csplain, plain a odvozené formáty, ale +též dnes už nepoužívaný \LaTeX2.09 bez NFSS. Pod skupinu \LATEX: bychom +mohli zařadit všechny formáty, které pracují s~NFSS~2, především tedy +\LaTeX 2e. + +Po zavedení příslušných maker v~záhlaví dokumentu (viz níže) se na +terminálu mimo jiné objeví: + +\begtt +@PLAIN: OFS (Olsak's Font System) based on plain initialized. @char`<verze> +@LATEX: OFS (Olsak's Font System) based on NFSS initialized. @char`<verze> +\endtt +Výhody OFS: + +\begitems +* Sjednocuje rozhraní pro uživatele \LaTeX{}u i plainu. +* Pomocí příkazu "\fontusage" dostaneme na terminál a do logu stručnou + informaci o~použití maker z~OFS. +* Umožňuje pracovat se skutečnými názvy písmových rodin tak, + jak jsou uvedeny v~písmovém katalogu a tím + nenutí uživatele si kromě těchto názvů pamatovat ještě + interní zkratky použité v~NFSS nebo v~názvech metrik fontů. +* Umožní pracovat s~fontem rozloženým do dvou metrik + (základní a rozšiřující) jakoby se jednalo o~jediný font. +* Umožní na začátku dokumentu vybrat oblíbené kódování základní + metriky, jsou-li metriky připraveny v~různých kódováních + (typicky kódování IL2 a T1). +* Definuje rozhraní pro vytváření pomocných souborů, které + obsahují konverzní informace mezi \uv{dlouhými názvy} fontů + z~katalogu a \PLAIN: názvy metrik + nebo \LATEX: zkratkami používanými v~NFSS. +* \PLAIN: Umožňuje podobnou nezávislost výběru jednotlivých + parametů fontů, jako NFSS v~\LaTeX{}u. +* \PLAIN: Definuje deklarační příkazy pro podchycení kódování fontů. +* \PLAIN: Je možné pro různé velikosti registrovat různé metriky, což + využijeme zejména u~rodiny Computer Modern. +* \PLAIN: Obsahuje nástroje na použití PostScriptových fontů + i v~matematické sazbě. +* Interaktivní makro "ofstest.tex" umožní tisknout vzorky odstavců ve + zvolených písmových rodinách, tisknout tabulky fontů, katalogy fontů, + vzorky matematické sazby a seznamy znaků ve fontech včetně jejich + \TeX{}ových sekvencí. Stačí napsat na příkazový řádek + "tex ofstest [allfonts]" nebo "csplain ofstest [allfonts]" + a řídit se pokyny na terminálu. +\enditems + + +\sec Členění písmových rodin +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Makro OFS vychází z~toho, že většina dnes dodávaných písmových rodin +obsahuje čtyři řezy: základní ("\rm"), tučný ("\bf"), kurzívu ("\it"), +a tučnou kurzívu ("\bi")\inll[rm \back bf \back it \back bi]. +Těmto řezům budeme říkat \uv{standardní varianty}. +Po zavedení rodiny příkazem "\setfonts" (viz níže) lze pak +přepínat pomocí "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" mezi variantami v~dané +rodině. První tři uvedené přepínače jsou známé z~plainu +(v~\LaTeX{}u přetrvávají z~dob zašlé slávy LaTeXu2.09) +a čtvrtý přepíná do varianty BoldItalic. + +Některé rodiny mohou deklarovat přepínače dalších +\uv{nadstandardních variant} a u~některých rodin naopak +může chybět i některá ze standardních variant. + +Varianty v~některých rodinách se mírně liší od zde uvedených +názvů pro standardní varianty. Místo tučného písma může být +třeba přítomno jen polotučné a místo kurzívy třeba skloněné písmo. +Přepínače "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" zůstávají pokud možno +zachovány, takže by nás nemělo vyvést z~rovnováhy, že v~některé rodině +třeba "\it" přepíná do skloněného písma a ne do kurzívy. + +Pokud chceme současně pracovat s~dalšími přepínači fontů jiné rodiny +(například "\tt" pro strojopis), je možné takové přepínače deklarovat pomocí +příkazu "\fontdef". + +Členění fontů do rodin je deklarováno v~souborech, které +mají v~plainu podobný význam, jako {\tt fd} (Font Definition) soubory +z~\LaTeX{}u. Doporučená přípona souboru je pro plain {\tt tex} a +pro \LaTeX{} {\tt sty}. Těmto souborům budeme říkat \uv{deklarační soubory}. +Podle názvu deklaračních souborů by mělo být uživateli zřejmé, které rodiny +jsou v~něm deklarovány. Příklady: + +\begtt +@PLAIN: @LATEX: +sjannon.tex, sjannon.sty ... souhrnná rodina Jannon ze Střešovic +a35.tex, a35.sty ... základní skupina 35 fontů od Adobe +\endtt + +Vidíme, že deklarační soubory (na rozdíl od {\tt fd} souborů z~\LaTeX{}u) +obsahují obvykle definice více souvisejících rodin. Mezi těmito +soubory uživatel vybírá ty, které bude potřebovat a uvede jejich jména +při zavedení makra OFS v~záhlaví svého dokumentu. +Aby měl uživatel zjednodušenou práci, zakládáme obvykle též souhrné +soubory, které obsahují "\input" nebo "\RequirePackage" na jednotlivé +deklarační soubory: + +\begtt +skatalog.tex, skatalog.sty ... všechny fonty ze Střešovic +allfonts.tex, allfonts.sty ... všechny fonty na TeXové instalaci +\endtt + + +\sec Uživatelské příkazy +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\subsec Zavedení OFS +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Pro příklad předpokládejme, že budeme chtít pracovat +s~fonty ze souhrnné rodiny Jannon a +DynaGrotesk. Protože se jedná o~rodiny ze Střešovické písmolijny od pana +Štorma, najdeme odpovídající deklarační soubory v~adresáři +"storm". Na Internetu je získáme společně s~makrem OFS +například na "www.cstug.cz/stormtype". +Souhrnné rodiny Jannon a Dyna\-Grotesk jsou deklarovány v~těchto souborech: +\PLAIN: "sjannon.tex", "sdynamo.tex"; +\LATEX: "sjannon.sty", "sdynamo.sty". +Písmeno "s" na začátku názvů znamená, +že fonty pocházejí ze Střešovické písmolijny. Jména těchto souborů bez +přípony je nutné uvést v~hranaté závorce při zavedení makra OFS takto: + +\begtt +@PLAIN: \input ofs [sjannon, sdynamo] % mezera před "[" je nutná! +@LATEX: \usepackage [sjannon, sdynamo] {ofs} +\endtt + +Dále můžeme pracovat s~rodinami, které jsou obsaženy v~souhrnných +rodinách Jannon a DynaGrotesk. +Napíšeme-li do dokumentu příkaz "\showfonts"\inl[showfonts], +zobrazí se na \hbox{terminál} (a~zapíše do logu) seznam názvů jednotlivých +rodin, které dále můžeme používat. Po zavedení "sjannon" a +"sdynamo", jak bylo uvedeno výše, zobrazí příkaz "\showfonts" tento seznam: + +\begtt +OFS (l.1): The list of known font families: +defaults: + [CMRoman/] \rm, \bf, \it, \bi, \sl + [CMSans/] \rm, \bf, \it, - + [CMTypewriter/] \rm, - , \it, - , \sl + [Times/] \rm, \bf, \it, \bi + [Helvetica/] \rm, \bf, \it, \bi, \nrm, \nbf, \nit, \nbi + [Courier/] \rm, \bf, \it, \bi +sjannon.tex: + [JannonAntikva/] \rm, \bf, \it, \bi, \mr, \mi + [JannonText/] \rm, \bf, \it, \bi, \mr, \mi + [JannonCaps/] \rm, \bf, \it, \bi +sdynamo.tex: + [DynaGroteskDXE/] \rm, \bf, \it, \bi + [DynaGroteskRXE/] \rm, \bf, \it, \bi + [DynaGroteskLXE/] \rm, \bf, \it, \bi + ... <a dalších 15 rodin DynaGrotesk> ... +\endtt + +Prvních 6 rodin (označené jako defaults) je definováno v~OFS. +Teprve další rodiny jsou deklarovány v~použitých souborech. + +Vedle názvů rodin jsou uvedeny přepínače variant, které pro danou +rodinu můžeme použít. První čtyři přepínače jsou pro standardní +varianty a pokud v~některé rodině taková varianta není přístupná, +je zde na místě odpovídajícího přepínače pomlčka. +Pátý a případně další přepínače se vztahují k~případným nadstandardním +variantám. Zde například rodina Helvetica má navíc přepínače +pro varianty \uv{Narrow} a rodiny Jannon mají přepínače pro +varianty \uv{Medium}. + +Napíšeme-li do dokumentu příkaz "\fontusage"\inl[fontusage], +zobrazí se na terminál a +do logu stručná informace o~použití příkazů z~balíku OFS. + +Kromě výše uvedeného způsobu zavedení: + +\begtt +@PLAIN: \input ofs [<soubor>, <soubor>, ...] +@LATEX: \usepackage [<soubor>, <soubor>, ...] {ofs} +\endtt +% +existuje ještě možnost přímo zavést požadované soubory. Pak není nutné +v~dokumentu explicitně zavádět soubor "ofs.tex" resp. "ofs.sty": + +\begtt +@PLAIN: \input <soubor> \input <soubor> ... +@LATEX: \usepackage {<soubor>} \usepackage {<soubor>} ... +\endtt +% +Příklad: + +\begtt +@PLAIN: \input sjannon \input sdynamo +@LATEX: \usepackage {sjannon} \usepackage {sdynamo} +\endtt +% +Nedoporučuje se (zvláště v~\LaTeX{}u) oba tyto způsoby zavedení +makra OFS míchat. + + +\subsec Příkaz {\tt\back setfonts} +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +V~dalších příkladech předpokládáme,\inl[setfonts] +že jsme zavedli pouze potřebné +rodiny, například ze souborů {\tt sjannon} a {\tt sdynamo}. +Nyní třeba po použití příkazu + +\begtt +\setfonts [JannonText/12pt] +\endtt +% +lze přepínat do jednotlivých variant této rodiny JannonText ve +velikosti 12pt. Je možné použít přepínače +"\rm", "\bf", "\it", a "\bi" a speciálně pro tuto +rodinu ještě "\mr" a "\mi". + +Příkaz "\setfonts [<JménoRodiny>/<velikost>]" +přepíná do nové rodiny a ctí +naposledy zapnutou variantu. +Pokud před tímto příkazem +byla zapnutá třeba varianta BoldItalic, pak po tomto příkazu zůstává +zapnutá tato varianta i v~nové rodině. +Pokud v nové rodině naposledy zapnutá +varianta neexistuje, přepíná se do "\rm". Tato varianta musí být +deklarována v~každé rodině. + +Příkaz "\setfonts" vymezuje všechny změny pouze +lokálně. Po ukončení skupiny se sazba vrací k~rodině a variantě, která +byla aktuální při zahájení skupiny. + +Parametry příkazu "\setfonts" mohou být prázdné: +"\setfonts [<JménoRodiny>/]" přepne do nové +rodiny a ctí naposledy nastavenou velikost a +"\setfonts [/<velikost>]" nastaví novou velikost +a ponechá aktuálně vybranou rodinu. Po inicializaci OFS je (pro +případ použití prázdného parametru) defaultně nastavena rodina +"CMRoman" a velikost 10\,pt. Příkaz "\setfonts [/]" +je syntakticky korektní, ale neudělá kromě zápisu +do logu vůbec nic. + +Parametr <JménoRodiny>, je-li uveden, musí přesně odpovídat jménu +rodiny podle seznamu známých rodin (viz nahoře příkaz "\showfonts"). +Je třeba dodržovat malá a velká písmena a celé jméno psát bez mezer. +Pokud se tento parametr neshoduje s~žádnou známou rodinou, vypíše \TeX{} +varování a připojí seznam všech známých rodin. Takže například +"\setfonts [?/]" lze použít se stejným efektem, +jako příkaz "\showfonts". + +\LATEX: <JménoRodiny> může být nejen jméno podle seznamu známých rodin +(dlouhý název), ale je dovoleno použít i zkratku z~NFSS. Takže +například "\setfonts [Times/]" a "\setfonts [ptm/]" je v~\LaTeX{}u totéž. + +\OBA: +Parametr <velikost> má tyto možnosti: + +\begitems +* <číslo> .... např. "12", "17.4", +* <číslo><jednotka> .... např. "12pt", "17.4pt", "10dd", +* "at"<číslo><jednotka> .... např. "at12pt", "at17.4pt", "at10dd", +* "scaled"<celé číslo> .... např. "scaled1200", "scaled\magstep3", +* "mag"<desetinné číslo> .... např. "mag1.2", "mag.7", "mag2.0". +\enditems + +První tři možnosti se významově shodují. Klíčové slovo "at" je +nepovinné a není-li uvedeno ani "at" ani jednotka, doplní se +automaticky "at<číslo>pt". Font se zavede přesně v~požadované +velikosti. Samozřejmě při globálním "\magnification" celého dokumentu +se jedná o~relativní a nikoli absolutní rozměry, pokud nepoužijeme +jednotku uvozenou slovem "true" (např. "17truept"). +Jestliže píšeme klíčové slovo "at", nesmíme vynechat jednotku. +Nesprávně: "at12", správně: "at12pt" nebo jenom "12". + +Čtvrtá možnost ("scaled") je shodná s~použitím slova "scaled" při zavádění +fontu pomocí primitivu "\font". Např. "scaled1200" je font, jehož základní +velikost je pronásobena koeficientem 1,2. Je-li základní velikost +fontu 10\,pt (což je obvyklé), pak je "scaled1200" shodné s~"at12pt". + +Poslední možnost ("mag") pronásobí aktuální velikost fontů daným +koeficientem. Na rozdíl od "scaled" se tedy vztahuje k~aktuální +velikosti a nikoli k~základní velikosti fontu. Je-li nejprve použito +třeba "\setfonts[/12]" a v~zápětí "\setfonts[/mag2.]", rodina fontů +bude nyní sázena ve velikosti 24\,pt. Příklad: + +\begtt +\def\small{\setfonts[/mag.7]} +Text {\small je menší \small a menší \small a ještě menší} a tady je +zase v normální velikosti. +\endtt + +Upozornění: Změna velikosti fontů pomocí "\setfonts" nijak nemění +vzdálenost účaří ("\baselineskip"). To si musí uživatel nastavit sám. + +Pomocí "\setfonts" můžeme nastavit nejen celou rodinu (to ovlivní +přepínače variant "\rm", "\bf", "\it", "\bi" a případně další), ale také +jen zvolenou variantu v~dané rodině. V~takovém případě +"\setfonts" nemění význam přepínačů variant ani aktuální +velikost ostatních fontů. Při specifikaci varianty je nutno +v~parametru "\setfonts" za název rodiny napsat znak mínus následovaný +zkratkou pro variantu. Příklady: + +\begtt +\setfonts [JannonText-it/12] ..... nastaví kurzívu dané rodiny ve + velikosti 12pt +\setfonts [JannonText-rm/] ....... nastaví základní řez dané rodiny + v aktuální velikosti. +\setfonts [CMTypeWriter-sl/] ..... nastaví základní variantu \sl + v aktuální velikosti. +\endtt + +I~při specifikaci varianty je možné v~parametru vynechat název rodiny, +pak se použije aktuální rodina. Například + +\begtt +\setfonts [JannonText/12] +\setfonts [-bf/17] ... varinata Bold JannonText, velikost 17pt. + Přepínače \rm, \bf, \it a \bi zůstanou + nezměněny, v tomto příkladě přepínají + JannonText ve velikosti 12pt. + Následné použití třeba \setfonts [Times/] + nastaví rodinu Times ve velikosti 12pt. +ALE: +\setfonts [/17]\bf ... Varinata Bold aktuální rodiny, velikost 17pt. + Přepínače \rm, \bf, \it a \bi nyní + přepínají ve velikosti 17pt. Aktuální + velikost fontů je nyní 17pt. +\endtt + +\LATEX: Co zde bylo řečeno o~ponechání významu přepínačů variant +při specifikování varianty v~\LaTeX{}u není pravda, +protože by to narušilo logiku NFSS. +V~\LaTeX{}u tedy je "\setfonts [-bf/17]" zcela shodné +s~příkazy "\setfonts [/17]\bf". + + +\subsec Příkazy {\tt\back fontdef} a {\tt\back addcmd} +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Příkaz "\fontdef"\inl[fontdef] umožňuje deklarovat nové fontové přepínače. + +\begtt +\fontdef \<přepínač> [<JménoRodiny>/<velikost>] +\endtt +% +Tato deklarace se zhruba shoduje s{} + +\begtt +\gdef \<přepínač> {\setfonts [<JménoRodiny>/<velikost>]} +\endtt + +\PLAIN: Pokud je specifikována rodina včetně varianty a +parametr <velikost> není prázdný ani není zadán pomocí klíčového slova +"mag", pak "\<přepínač>" není implementován jako makro obsahující +"\setfonts", ale jedná se o nativní přepínač fontu implementovaný +pomocí "\global\font\<přepínač>" (tzv.~fixed font). +Tak může uživatel deklarovat vlastní nativní přepínač +fontu bez znalosti názvu metriky. + +\LATEX: Deklarovaný přepínač je ve všech případech implementován jako +makro obsahující "\setfonts". Přístup k~nativním přepínačům je před +uživatelem v~NFSS skryt. + +\OBA: +Místo jména rodiny může být uveden vykřičník. +Pak se doplní jméno rodiny aktuální v~místě příkazu +"\fontdef". Na druhé straně, pokud je jméno rodiny prázdné, +pak se jméno rodiny doplní podle aktuální rodiny +v~místě použití deklarovaného přepínače. Analogická vlastnost platí +pro parametr <velikost>. Příklady: + +\begtt +\setfonts [JannonAntikva/] +\fontdef \small [/7] % \small = \setfonts [/7pt] +\fontdef \sffam [DynaGroteskR/] % \sffam = \setfonts [DynagroteskR/] +\fontdef \velky [Times/17] % \velky = \setfonts [Times/17pt] +\fontdef \ttfam [Courier/] % \ttfam = \setfonts [Courier/] +\fontdef \mylogo [Times-rm/mag.8] % \mylogo = \setfonts [Times-rm/mag.8] + % velikost fontu bude vždy rovna + % 0.8 násobku aktuální velikosti. +\fontdef \timbf [Times-bf/12] % \timbf = fixed-font přepínač, jako: + % \global\font\timbf=ptmb8z at12pt +\fontdef \jansmall [!/7] % \jansmall=\setfonts[JannonAntikva/7] +\fontdef \janbi [!-bi/17] % \janbi = fixed-font přepínač, jako: + % \global\font\janbi=sjnbi8z at17pt +\fontdef \tt [Courier-rm/!] % \tt = fixed-font přepínač, jako + % \global\font\tt=pcrr8u at10pt +\endtt + +Příkaz "\fontdef" deklaruje přepínač globálně, ovšem tento přepínač je +sám o~sobě lokální. Jinými slovy "\global\fontdef\jmeno" je totéž jako +"\fontdef\jmeno", ale přepínač "\jmeno" nastaví font (nebo celou +rodinu) jen lokálně. + +Od verze OFS Oct.~2002 je podporován příkaz +"\addcmd"\inl[addcmd], který umožní společně s~příkazem "\fontdef" +soustředit problematiku fontů do jediného místa v souboru maker. +Příkaz má formát: + +\begtt +\addcmd \<přepínač> {<příkazy>} +\endtt +% +a chová se, jako "\def\<přepínač> {<původní význam přepínače> <příkazy>}". +Pomocí "\addcmd" tedy můžeme \uv{rozšířit} obsah makra "\<přepínač>" +o~další příkazy. Sekvence "\<přepínač>" musí být (před použitím +"\addcmd") definována jako makro bez parametrů nebo musí být +ve významu neexpandované kontrolní sekvence deklarované například +pomocí "\font", "\chardef" apod. Po použití "\addcmd" je sekvence +"\<přepínač>" definována vždy jako makro bez parametru. Opakované +použití "\addcmd" na stejný "\<přepínač>" je možné. + +Příklad použití: + +\begtt +\setfonts [JannonText/] +\fontdef \footnotefont [!/7] +\addcmd \footnotefont {\rm \baselineskip=9pt \relax} +\fontdef \sectionfont [!/12] +\addcmd \sectionfont {\bf \let\it=\bi} +\endtt + + +\subsec Test přítomnosti rodiny +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\PLAIN: Ve svých makrech můžeme testovat, zda je rodina fontů deklarovaná, +tj.~zda je načtena její deklarace z~deklaračního souboru. Použijeme +k~tomu konstrukci "\knownfam <JménoRodiny>? \iftrue", která expanduje +na "\iftrue", pokud je rodina deklarovaná a na "\iffalse", pokud +deklarovaná není. Parametr <JménoRodiny> musíme uvést bez specifikace varianty. + +\OBA: Z důvodů zpětné kompatibility se starší verzí OFS~dělá stejnou práci jako +"\knownchar" makro "\ifknownfam [<JménoRodiny>]"\inl[ifknownfam]. +V~OFS pro plain se ale +od verze Feb.~2004 doporučuje používat "\knownfam", protože to udržuje +správně spárované primitivy "\if*", "\else", "\fi". La\TeX{}ový uživatel +si může "\knownfam" snadno definovat. + +\subsec \LATEX: Propojení OSF s~NFSS +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Tato sekce je určena pouze pro \LaTeX{}isty. Příkaz\inl[OFSfamily] + +\begtt +\OFSfamily [<JménoRodiny>] +\endtt +% +konvertuje dlouhý název rodiny podle katalogu na interní název rodiny +zanesený do NFSS. Například + +\begtt +\OFSfamily [JannonText] +\endtt +% +expanduje na "sjng". Makro pracuje jen na úrovni expandprocesoru, +proto nedostaneme při překlepu v~názvu rodiny chybové hlášení. +Při neexistující rodině makro expanduje na text "unknown". +Použijeme-li například "\OFSfamily" ve svých stylových souborech +a zpozorujeme, že se NFSS snaží substituovat rodinu "unknown", +můžeme si být jisti, že máme překlep v~názvu rodiny nebo nemáme +správně použité "\usepackage". + +Příklad použití: + +\begtt +\usepackage [sjannon, sdynamo] {ofs} +\edef\rmdefault {\OFSfamily [JannonAntikva]} +\edef\sfdefault {\OFSfamily [DynaGroteskR]} +\edef\ttdefault {\OFSfamily [Courirer]} +\endtt + +Význam maker "\rmdefault", "\sfdefault", "\ttdefault" je popsán +v~dokumentaci NFSS. + +Dále OFS definuje příkaz\inl[OFSfamilydefault] + +\begtt +\OFSfamilydefault [<JménoRodiny>] +\endtt +% +který nastaví základní rodinu celého dokumentu. Tato rodina se v~příslušných +velikostech a variantách objeví nejen v~textu, ale i v~záhlaví +kapitol, sekcí a podobně (jsou-li makra v~použitém class souboru udělána +rozumně). Příkaz interně provede + +\begtt +\edef\familydefault {\OFSfamily [<JménoRodiny>]} +\endtt +% +s~tím, že navíc ošetří případ neexistující rodiny chybovým hlášením +s~výpisem všech aktuálně dostupných rodin. + + +\subsec Kódování fontů +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: Přepínání mezi kódováním fontů probíhá zcela v~režii NFSS. OFS +v~této věci nepřidává nic nového. + +\PLAIN (až do konce sekce): +Implicitně se předpokládá kódování CSfontů. Pokud ale potřebujeme +použít fonty například v kódování T1, pak použijeme +"\def\fotenc{8t}"\inl[fotenc] +a OFS bude pracovat s~fonty v~tomto kódování. + +Můžeme dokonce uvnitř dokumentu přepínat: + +\begtt +\def\fotenc{8z} \setfonts[/] ... fonty v kódování CSfontů +\def\fotenc{8t} \setfonts[/] ... fonty v kódování podle Corku. +\endtt + +Kromě toho OFS obsahuje nástroje, aby makra závislá na kódování +fontů (například "\v", "\'", "\ae") expandovala správně +na znak ve zvoleném kódování. +Implicitně je v~OFS nastaveno "\loadingenc=0"\inl[loadingenc], +což znamená, že změnou kódování fontů ani příkazem "\setfonts" se +nemění makra typu "\v", "\ae". Tato makra si ponechají svůj +originální význam z~\hbox{plainu}. To uvítají ortodoxní plainisté, +kteří nemají rádi, když má použitý balíček zbytečně velkou inteligenci. + +Je-li ale na začátku dokumentu uvedeno "\loadingenc=1", například: + +\begtt +\input ofs [a35,sjannon] \loadingenc=1 +\endtt +% +pak při každém příkazu "\setfonts" si \TeX{} zkontroluje, zda má +načteny všechny potřebné soubory se jménem "ofs-<kódování>.tex". +Tyto soubory obsahují předefinování maker závislých na nastaveném kódování fontů. +Pokud tyto soubory načteny nejsou, \TeX{} je během "\setfonts" +načte. Podrobněji viz sekce~\beglink{3.3}3.3\endlink{} až +\beglink{3.5}3.5\endlink. + +Balíček OFS obsahuje tři soubory s~deklaracemi maker závislými na +kódování: "ofs-8z.tex", "ofs-8t.tex" a "ofs-8c.tex". Při použití jiného kódování +fontů si můžete vytvořit další soubor analogického názvu. +Příkazy "\accentdef" a "\characterdef" používané v~těchto +souborech jsou podrobně vysvětleny v~\beglink{3.4}sekci~3.4\endlink. + + +\subsec Fonty v~matematice +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: OFS pro \LaTeX{} vůbec neřeší otázku fontů pro matematiku. +Je potřeba využít nabídku možností NFSS. + +\PLAIN (až do konce sekce): +Příkaz "\setfonts" a přepínače deklarované pomocí "\fontdef" +přepínají jen písmo v~textovém režimu. +Pokud nepoužijeme příkaz "\setmath", zůstává vše, +co je ve vstupním souboru mezi dolary, vytištěno v~Computer +Modern ve velikostech 10\,pt/7\,pt/5\,pt (velikost: +základní/indexová/indexindexová). To nemusí být vždy žádoucí. + +Příkaz "\setmath" má tento tvar:\inl[setmath] + +\begtt +\setmath [<základní velikost>/<indexová velikost>/<indexindexová velikost>] +\endtt +% +V~parametrech příkazu dáváme najevo, v~jakých velikostech chceme matematické +fonty nastavit. Je možné použít libovolný zápis velikosti, jako +u~příkazu "\setfonts". Je-li použita možnost "mag<číslo>", je +velikost vypočítána jako <číslo> krát velikost aktuálního +textového fontu. Je-li parametr prázdný, doplní se takto: + +\begitems +* základní velikost --- "mag1.0" +* indexová velikost --- "mag0.7" +* indexindexová velikost --- "mag0.5" +\enditems + +Takže "\setmath [//]" udělá totéž jako +"\setmath [mag1./mag.7/mag.5]". OFS definuje makro +"\setsimplemath"\inl[setsimplemath] jako "\setmath [//]". + +Příkaz "\setmath" nastaví matematické fonty podle +aktuální situace. Jeho činnost závisí na obsahu maker +"\fomenc" a "\mathversion". + +Matematické kódování je určeno hodnotou makra +"\fomenc".\inl[fomenc] +Existují tyto možnosti: + +\begitems +* Implicitní hodnota je "\def\fomenc{PS}" (PostScript-Symbol). + Příkaz "\setmath" pak + převezme kurzívu aktuální rodiny a použije ji jako matematickou + kurzívu. Dále převezme základní variantu aktuální rodiny a použije ji + pro číslice a další symboly, které jsou psány i v~matematice jako + "\rm". Standardní přepínače variant "\rm", "\it", "\bf" a "\bi" + začnou přepínat do odpovídajících fontů i v~matematické sazbě. + % + Při "\def\fomenc{PS}" se navíc chybějící matematické znaky, + které obvykle nejsou přítomny v~PostScriptových fontech + (například písmena řecké abecedy), nahradí z~Post\-Script\-ového fontu + Symbol. Tento font se totiž ke většině + PostScriptovým písmům hodí daleko lépe než Computer Modern. Ostatní + znaky (například zvětšující závorky a velké operátory) zůstávájí + v~Computer Modern. + +* Je-li "\def\fomenc{CM}" (Computer Modern), pak "\setmath" ponechá + matematickým vzorečkům Computer Modern fonty, jen se případně + přizpůsobí požadované velikosti. + +* Po zavedení souboru "amsfn.tex" je možné použít "\def\fomenc{AMS}". + Matematika se pak chová stejně jako při "CM", ale navíc jsou k~dispozici + veškeré symboly z~AMS\TeX{}u. + +* Po zavedení souboru "txfn.tex" můžeme použít dvě nová kódování: + "\def\fomenc{TX}" nebo "\def\fomenc{PX}". + V obou případech se pro matematiku použijí + volně dostupné TXfonty, které vycházejí z řezů rodin Times a + Helvetica. Při hodnotě "TX" se v~matematice použijí výhradně + TXfonty, zatímco při hodnotě "PX" budou TXfonty kombinovány + s~kurzívou a základním řezem aktuální textové rodiny fontů (podobně + jako při kódování "PS"). OFS podporuje všechny kontrolní sekvence na + matematické symboly podle manuálu k TXfontům. Jsou zde vešekré + symboly z AMS\TeX{}u a mnoho dalších. Symbolů z TXfontů je několik stovek. + {\hbadness=1015\par} + +* Po zavedení souboru "mtfn.tex" je možné použít + "\def\fomenc{MT}". Matematika bude obsahovat kurzívu a základní řez + aktuální rodiny fontů kombinovanou se znaky~komerční verze + matematických fontů MathTimes. +\enditems + +Podobně jako v~NFSS jsou podporovány dvě verze vzorečků: normal a +bold. Požadovaná verze se nastavuje v~makru "\mathversion"\inl[mathversion] +pomocí "\def\mathversion{normal}" nebo "\def\mathversion{bold}". +Makro "\setmath" pak přizpůsobí zavedení matematických fontů požadované +verzi. Implicitně je nastaveno "\def\mathversion{normal}". +Nastavení "\mathversion" je potřeba provést před vyvoláním příkazu +"\setmath". Příklady: + +\begtt +\setmath [//] $vzoreček$ % vzoreček je ve verzi "normal" +$\def\mathversion{bold}\setmath[//] vzoreček$ % vzoreček ve verzi "bold" +\endtt + + +\sec Jak je to uděláno, aneb pohled do hloubky +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: Všechna makra, která jsou jen pomocná, jsou ve stylu "ofs.sty" +definována se jménem "\ofs@jménomakra", aby nedošlo ke zmatení s~jinými +styly. Makra, která se používají v~deklaračních souborech, mají název +"\OFSjménomakra". Dále styl definuje uživatelské příkazy "\setfonts", +"\fontdef", "\showfonts", "\fontusage", a předefinovává přepínače +"\rm", "\bf", "\it", "\bi". + +\PLAIN: Všechna makra definovaná v~"ofs.tex" jsou uvedena v~rejstříku na +konci tohoto dokumentu. Při návrhu názvů maker jsem nevyužil konvenci +se znakem "@", protože tento znak v~názvech maker osobně nenávidím. + + +\subsec Výpisy do logu +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: Pro trasování makra NFSS se použije balíček "tracefnt". + +\PLAIN: Pokud někoho ruší při častém přepínání rodin fontů příkazem +"\setfonts" výpisy v~logu, může použít příkaz +"\nofontmessages"\inl[nofontmessages]. +Pokud naopak chceme tyto výpisy vidět i na terminálu, pišme +"\displayfontmessages"\inl[displayfontmessages]. Implicitně je zapnut výpis +pouze do logu příkazem "\logfontmessages"\inl[logfontmessages]. +Pokud chceme přesně vidět, které metriky fontů se zavádějí primitivním +příkazem "\font", použijeme "\detailfontmessages"\inl[detailfontmessages]. + +Varování o~nepřístupných znacích nebo kódováních se vždy vypisují na +terminál i do logu. Chceme-li je mít jen v~logu, můžeme napsat +"\let\displaymessage=\wlog"\inl[displaymessage], protože tato sekvence +je v~OFS používána na zobrazení zpráv na terminál. + + +\subsec Robustní a křehké příkazy +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: \LaTeX{}2e má zavedené postupy na definování robustních +příkazů. Význam těchto pojmů je vysvětlen v~dokumentaci k~\LaTeX{}u. +Příkaz "\setfonts" a přepínače deklarované pomocí "\fontdef" jsou +samozřejmě definovány jako robustní, takže se mohou vyskytovat +v~textech pro obsahy, rejsříky apod. bez toho, aby způsobily obtíže. + +\PLAIN (až do konce sekce): +Makro plainu problematiku křehkých příkazů neřeší +a uživatelé plainu, pokud narazí na tento problém, používají různá svá +vlastní řešení, která nejsou standardizována. Jedno takové řešení je i +v~OFS. + +Nejprve stručně naznačíme, v~čem spočívá problém s~křehkými příkazy. +Občas potřebujeme (pro generování obsahu, rejstříku apod.) poslat +nějaký text do pomocného souboru (primitivem "\write"), aby byl tento +soubor v~zápětí (při dalším zpracování \TeX{}em) znovu načten. +Problém je, že primitiv "\write" zapíše do souboru text po expanzi +maker, což nemusí vždy vyhovovat. Pokud je například fontový přepínač +implementován jako složité makro a je použit v~textu zpracovaném +primitivem "\write", v~souboru se objeví celé makro po expanzi. +Při opětovném načtení takového souboru dojde většinou k~havárii; +říkáme, že byl použit křehký (fragile) příkaz v~textu posílaném do +souboru a v~souboru se nám tento příkaz \uv{rozsypal}. + +Pokud se dostane (potenciálně) křehký příkaz z~maker OFS do souboru, +pak se při novém načtení takového souboru automaticky při havárii +zobrazí na terminálu a v~logu návod jak postupovat, aby se uživatel +tohoto problému zbavil. Text návodu po překladu do češtiny vypadá +takto: + +\begtt +CHYBA !! křehký příkaz v toc/ind/aux nebo podobném souboru. +Tento problém můžete řešit následujícími kroky: +1. Vymažte pomocný soubor s tímto křehkým příkazem. +2. Vložte následující kód do záhlaví svého dokumentu: + \let\orishipout=\shipout + \def\shipout#1#2{\setbox0=#1{#2}\bgroup + \let\expandaction=\noexpand \orishipout\box0 \egroup} +3. Znovu TeXujte svůj dokument nejméně dvakrát za sebou. +Další informace najdete v dokumentaci k OFS. +\endtt + +Vysvětlíme si, jak je to uděláno. Makro, které může v~parametru +primitivu "\write" působit potíže, je v~OFS definováno zhruba takto: + +\begtt +\def\makro {% + \ifx\expandaction\noexpand + \noexpand\makro + \else + \csname fragilecommand!\endcsname + <vlastní kód makra> + \fi +} +\endtt + +Pokud se nenastaví "\expandaction"\inl[expandaction] +na hodnotu "\noexpand", pak se +provede část kódu za "\else". Protože příkaz +"\csname fragilecommand!\endcsname"\inl[fragilecommand!] +není definován, realizuje se v~hlavním procesoru jako "\relax" +[TBN, strana 349]. Při expanzi primitivem "\write" se do souboru +zapíše "\fragilecommand!". Při dalším čtení soboru se spustí příkaz +"\fragilecommand"\inl[fragilecommand], +který vypíše na terminál již zmíněnou nápovědu. + +Jestliže uživatel použije kód z~nápovědy v~záhlaví svého dokumentu, +pak v~době činnosti primitivu "\shipout" (tj.~v~době, kdy expandují +argumenty primitivů "\write") je nastaveno "\let\expandaction=\noexpand". +V~makru "\makro" se provede první část před "\else", takže do souboru +se zapíše jen "\makro". To je přesně to, co potřebujeme. + +V~OFS není kód, který předefinovává "\shipout", přímo zahrnut. Místo +toho pouze doporučíme uživateli, aby to udělal sám. Uživatel plainu totiž +potřebuje mít věci pod vlastní kontrolou a neměl by asi důvěru k~makru, +které bez jeho vědomí předefinuje tak zásadní věc, jako je primitiv +"\shipout". Také je možné, že uživatel plainu použije na různé části +textu ve svých makrech "\edef" a potřebuje vědět, že je v~takovém +případě vhodné nejpve nastavit "\let\expandaction=\noexpand". + +Podobně jako zde v~ukázce definice příkazu "\makro" jsou +v~OFS definovány +příkazy "\setfonts" (\beglink{2.2}sekce~2.2\endlink), +"\setmath" (\beglink{2.7}sekce~2.7\endlink), +"\setextrafont", "\printcharacter", "\printaccent" +(\beglink{3.4}sekce~3.4\endlink), +"\accentabove", "\accentbelow" a "\ofshexbox" (\beglink{3.6}sekce~3.6\endlink). +Po použití kódu z~nápovědy se tato makra stávají \uv{robustními} +v~\LaTeX{}ovém smyslu tohoto slova. + + +\subsec Deklarační soubory +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: Deklarační soubory v~\LaTeX{}u jsou běžné stylové soubory, +které shrnují několik rodin fontů ve smyslu NFSS. Tyto rodiny jsou +deklarovány běžným způsobem ve~"fd" souborech. V~deklaračních souborech +je možno použít následující příkazy: + +\begitems +* "\OFSprocessoptions"\inl[OFSprocessoptions] + --- má většinou hodnotu "\undefined". Pokud ale + je stylový soubor načítán ze souboru "ofs.sty" jako parametr, + má "\OFSprocessoptions" hodnotu "\relax". Test na tuto + sekvenci používáme v~záhlaví stylového souboru, abychom vynachali + \LaTeX{}ovské "\RequirePackage{ofs}", pokud to není potřeba (a + pouze by to zlobilo). +* "\OFSextraencoding {<rozšiřující kódování>}"\inl[OFSextraencoding] + --- Toto makro si poznamená do paměti <rozšiřující kódování> a + provede "\input {<rozšiřující kódování>ini.def}". + Předpokládá se, že tam jsou odpovídající definice pro + <rozšiřující kódování>, viz například soubor "se1ini.def", který obsahuje + deklarace pro rozšiřující kódování SE1 fontů ze Střešovické písmolijny. + Pokud už byl soubor "<rozšiřující kódování>ini.def" načten, makro jej + nenačítá znovu. Pozor: <rozšiřující kódování> je nutno psát + velkými písmeny, ačkoli v~názvu souboru musí být naopak tato písmena malá. +* "\OFSputfamlist {<text>}"\inl[OFSputfamlist] + --- vloží <text> do seznamu rodin, který + se vypisuje při "\showfonts" nebo při neznámé rodině. +* "\OFSdeclarefamily [<JménoRodiny>] {<NFSS-jméno>}"\inl[OFSdeclarefamily] + --- poznamená si + do paměti, že <JménoRodiny> je ve skutečnosti <NFSS-jméno>. + Tato paměť se využije například v~příkazu "\OFSfamily". + Navíc zanese <JménoRodiny> do seznamu rodin vypisovaném při + "\showfonts". +* "\OFSnormalvariants"\inl[OFSnormalvariants] + --- do textu, který se vypisuje při "\showfonts" + nebo při neznámé rodině vloží, seznam standardních přepínačů, + tj.~"\rm,"~"\bf,"~"\it,"~"\bi". +\enditems + +\PLAIN (až do konce sekce): +Deklarační soubory mají příponu "tex" a předpokládá se o~nich, +že mají pojistku proti opakovanému načtení. Pokud není ještě načten +soubor "ofs.tex", je nutno jej před další činností načíst. Rovněž je +vhodné zde načíst soubor definic znaků podle použitých kódování +(viz~\beglink{3.4}sekce~3.4\endlink). + +V~deklaračním souboru je nutno vytvořit vazbu mezi názvy rodin a použitými +metrikami. K~tomu se používají následující příkazy: + +\begitems +* "\protectreading <soubor><mezera>"\inl[protectreading] --- poznamená + si do paměti, že je přečten <soubor>. Pokud je příkaz se stejným + parametrem čten podruhé, provede "\endinput", takže následující deklarace jsou + chráněny proti vícenásobnému čtení. +* "\ofsputfamlist {<text>}"\inl[ofsputfamlist] + --- vloží <text> do seznamu rodin, který + se vypisuje při "\showfonts" nebo při neznámé rodině. +* "\ofsdeclarefamily [<JménoRodiny>] {<příkazy>}"\inl[ofsdeclarefamily] + --- deklarace nové + rodiny se jménem <JménoRodiny>. Toto jméno se zanese do seznamu + známých rodin vypisovaných pomocí "\showfonts". Pokud se tato rodina + použije při "\setfonts", pak se provedou <příkazy>. Mezi <příkazy> se + použije právě jeden příkaz "\loadtextfam", který zavede fonty dané + rodiny do paměti \TeX{}u. +* "\loadtextfam"\inl[loadtextfam] + --- Zavede čtyři fonty s~danými metrikami. Tento příkaz vyžaduje + podrobnější vysvětlení, které je včetně parametrů příkazu uvedeno níže. +* "\newvariant<číslice> \<přepínač> (<Varianta>) <mezera> <metrika>;<extra-enc>;"\inl[newvariant] + \null\penalty0 --- Dekla\-ruje nový přepínač varianty. + Podrobnější vysvětlení je uvedeno níže. +* "\modifyenc <kódování>:<identifikátor>;"\inl[modifyenc] --- přidání + výjimek vzhledem k~základnímu kódování, viz~\beglink{3.5}sekce~3.5\endlink. +* "\fosize"\inl[fosize] + --- makro, které uchovává informaci o~aktuální velikosti + fontů v~naposledy vybrané rodině. Obsah "\fosize" může mít dvě + podoby: "at<dimen>" nebo "scaled<number>" podle toho, jaký tvar + parametru <velikost> byl použit v~příkazu "\setfonts". +* "\fotenc"\inl[fotenc] + --- makro, které uchovává informaci o~aktuálním kódování. + Nejčastější možnosti jsou "\def\fotenc{8z}" (kódování podle CS-fontů) nebo + "\def\fotenc{8t}" (kódování podle Corku). Je-li při načtení souboru + "ofs.tex" makro "\fotenc" už známé, ponechá se beze změny, jinak se + definuje jako "8z". +* "\extranec"\inl[extraenc] + --- makro, které uchovává informaci o~rozšiřujícím kódování. + Tuto informaci tam kopíruje z~parametru <extra-enc> makro "\laodatextfam". +* "\defaultextraenc"\inl[defaultextraenc] + --- makro, jehož předefinováním můžeme změnit rozšiřující kódování základních + rodin a rodin z~"a35.tex". Výchozí hodnota makra~"8c". +* "\setfontshook"\inl[setfontshook] + --- makro, které se spustí vždy při činnosti příkazu "\setfonts" + těsně před tím, než jsou vykonány <příkazy> z~"\ofsdeclarefamily". +* "\registertfm <jméno> <od>-<do> <skutečná metrika>"\inl[registertfm] + --- umožňuje pracovat při různých velikostech fontů s~různými + metrikami. Podrobnosti viz \beglink{3.8}sekce~3.8\endlink. +* "\registerenc <JménoRodiny>: <kódování> <mezera>"\inl[registerenc] + --- umožňuje omezit použití rodiny fontů jen pro vymezená + kódování. Podrobnosti viz \beglink{3.9}sekce~3.9\endlink. +\enditems + +Příkaz "\loadtextfam" používaný v deklaračních +souborech mezi <příkazy> makra "\ofsdeclarefamily" má parametry: + +\begtt +\loadtextfam (<Varianta-rm>) <mezera> <metrika-rm>;% + (<Varianta-bf>) <mezera> <metrika-bf>;% + (<Varianta-it>) <mezera> <metrika-it>;% + (<Varianta-bi>) <mezera> <metrika-bi>;<extra-enc>;% +\endtt +% +Procenta na koncích řádků v této ukázce označují, že za středníky nemá +být mezera. +Údaje "(<Varianta-XX>)" slouží jako komentáře o variantách zapisované do +logu a je možno je kompletně včetně závorek a <mezery> vynechat (třeba jen +některé). Ve verzích OFS do Sep~2002 nebyl tento parametr vůbec +podporován. Při vynechání tohoto parametru se předpokládají +následující implicitní hodnoty: "rm: ()", "bf: (Bold)", +"it: (Italic)", "bi: (BoldItalic)". + +Údaje <metrika-XX> odpovídají názvům metrik, které se pro uvedené +varianty fontů makrem "\loadtextfam" zavedou. Makro zhruba provede toto: + +\begtt +\font\tenrm=<metrika-rm> \fosize +\font\tenbf=<metrika-bf> \fosize +\font\tenit=<metrika-it> \fosize +\font\tenbi=<metrika-bi> \fosize +\endtt +% +Předpokládá se, že všechny <metriky-XX> jsou +v~deklaračním souboru napsány tak, že +obsahují makro "\fotenc". %\inl[fotenc] +Tím je zaručena změna názvu metriky při +přechodu na jiné kódování (tj. při předefinování makra "\fotenc"). + +Konečně údaj <extra-enc> udává název extra kódování. Pokud je tento parametr +neprázdný, pak "\loadtextfam" provede na přechodnou dobu +"\def\fotenc{<extra-enc>}" a znovu expanduje +parametry <metrika-rm>, <metrika-bf>, <metrika-it> a <metrika-bi>. +Výsledky těchto expanzí si poznamená do paměti. Jedná se o~rozšiřující +metriky k~základním metrikám. Je-li parametr <extra-enc> prázdný, +poznámka o rozšiřujících metrikách se nekoná. +Když pak nějaké makro pro přístup ke speciálnímu znaku tuto +metriku potřebuje, objeví se na terminálu varování, že aktuálně +zvolená metrika nemá rozšiřující variantu. + +Některé metriky v~příkazu "\loadtextfam" s výjimkou <metrika-rm> +mohou být vynechány. Je-li například prázdný parametr +<metrika-XX>, pak se zhruba provede +\begtt +\def\tenXX{\message{varování o neexistující variantě na terminálu}} +\endtt +% +takže při přechodu na takovou variantu se objeví na terminálu +a v~logu hlášení o~ne\-existující variantě a font se nezmění. + +Příkaz "\setfonts"\inl[setfonts] +nemění význam maker "\rm", "\bf", "\it" a "\bi", +ale mění význam přepínačů fontů "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tenbi". +Dělá to navíc zprostředkovaně tím, že spustí <příkazy> deklarované pro +požadovanou rodinu v~"\ofsdeclarefamily" a mezi těmito <příkazy> +se vyskytuje příkaz "\loadtextfam". + +Makra "\rm", "\bf", "\it", resp. "\bi" používají fontové přepínače +"\tenrm", "\tenbf", "\tenit",\inll[tenrm \back tenbf \back tenit] +resp. "\tenbi". První tři jsou známy z~plainu +a čtvrtý\inl[tenbi] je zaveden nově. +Navíc makra "\rm", "\bf", "\it" a "\bi" ukládají +do kontrolní sekvence "\currentvariant"\inl[currentvariant] +informaci o~naposledy aktivované variantě. Tato informace má podobu +písmene ("M", "F", "T", resp. "I"), protože jedině konstrukce +"\let\currentvariant=<písmeno>" je odolná vůči expanzi. Šlo o~to, aby +makra přepínačů variant byla robustní i bez předefinování "\shipout". + +Všimneme si, že "\loadtextfam" nastavuje přepínače +"\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tenbi" +na fonty v~libovolné velikosti. Činí tak podle aktuální +hodnoty makra "\fosize", které mění makro "\setfonts" podle toho, jak +je zadán parametr <velikost>. +Slovo {\clqq"ten"\crqq} v~názvech fontových přepínačů tedy +nemusí znamenat, že se jedná o~font ve velikosti 10\,pt. Považujme +tyto názvy za historické a z~hlediska OFS možná trochu +kuriózní. Není přitom nutné pro přepínače textových fontů vymýšlet +názvy nové. + +Někdo může namítnout, že opakované používání makra "\setfonts" vždy +znovu a znovu spouští čtveřici příkazů "\font", což může způsobit +větší nároky na paměť a čas. Není to pravda, protože \TeX{} si eviduje +interní tabulku už zavedených metrik a při opakovaném použití +primitivu "\font" na stejnou metriku se už neobtěžuje metriku vůbec +otevírat. Jen inicializuje příslušný fontový přepínač asi stejně rychle, +jako by se to provedlo pomocí "\let". + +Příkaz "\loadtextfam" ještě před zavedením fontů načte +při "\loadingenc>0"\inl[loadingenc] +soubor "ofs-\fotenc.tex". Při neprázdném parametru <extra-enc> +navíc načte soubor "ofs-<extra-enc>.tex". +Tyto soubory jsou čteny jen jednou a v době čtení jsou +ignorovány prázdné řádky, konce řádků. Čtení probíhá uvnitř +skupiny, kde jsou pro jistotu lokálně nastaveny +kategorie znaků podle plain\TeX{}u (a~"\catcode`@=11") +a je nastaveno "\globaldefs=1", tj.~všechna +předefinování ze souboru "ofs-<kódování>.tex" se provedou globálně. +To nám nevadí, protože nově načtené kódovací soubory nejsou v~konfliktu +s~předchozími (viz vlastnosti příkazů "\characterdef" a "\accentdef" +v~\beglink{3.4}sekci~3.4\endlink). Načtení většího množství těchto +souborů než je v~dané chvíli potřeba, rovněž neohrozí funkcionalitu +maker závislých na kódování. Důvod globální definice je v~tom, že +není vhodné, aby při opakovaném "{...\setfonts...}" musel být +kódovací soubor načítán neustále znovu a znovu. + +Pokud uživateli vadí, že je předefinování maker globální +(chce například svůj článek zařadit do sborníku, kde by +předefinování mohlo vadit jiným článkům), pak ponechá "\loadingenc=0" a +musí načíst soubory s~deklaracemi maker manuálně pomocí +"\input" na začátku článku. V~takovém případě se provede +deklarace jen lokálně. + +V~parametru <příkazy> makra "\ofsdeclarefamily" se může deklarovat +nadstandardní varianta rodiny pomocí příkazu "\newvariant".\inl[newvariant] +Tento příkaz provede: + +\begtt +\font\ten<přepínač>=<metrika> \fosize +\def \<přepínač> {\let\currentvariant=<číslice> \ten<přepínač>} +\endtt +% +Dále příkaz "\newvariant" zanese do paměti informaci o~případné +rozšiřující metrice podle <ext-enc>. + +Pokud OFS potřebuje dodržet při přechodu na novou rodinu naposledy +zvolenou nadstandardní variantu, činí tak podle hodnoty +"\currentvariant". Pokud tedy nová rodina má deklarovánu +nadstandardní variantu pod stejnnou <číslicí>, bude použita tato +varianta a OFS nebude přepínat do defaultní varianty "\rm". +Je proto vhodné deklarovat varianty různých rodin ale +\uv{stejného typu} pod stejnou <číslicí>. +Z principu věci vidíme, že v~OFS existuje omezení v~počtu +nadstandardních variant jedné rodiny na maximálně 10. +To by nemělo vadit, protože kdykoli můžeme rozdělit rozsáhlou +rodinu na více rodin (například Štormovy rodiny DynamoGrotesk). + +Makro "\setfonts" může měnit význam maker "\loadtextfam" a +"\newvariant". Udělá to právě tehdy, když je v parametru <Rodina> +specifikovaná varianta. V takovém případě stačí zavést jeden font a +není potřeba zavádět celou rodinu. Při specifikaci standardní varianty +"\newvariant" nebude dělat nic a "\loadtextfam" zavede jediný font. +Při specifikaci nadstandardní varianty "\loadtextfam" nebude dělat nic +a "\newvariant" zavede font jen tehdy, pokud se jedná o font +specifikované varianty. + +Na závěr této sekce si podrobněji vysvětlíme činnost +příkazu "\setfonts".\inl[setfonts] +Tento příkaz \uv{vypočítá} a definuje podle parametru <velikost> hodnotu +makra "\fosize". Dále při neprázdném pamaretru <JménoRodiny> a při +neuvedení varianty tento příkaz provede +"\def\currentfamily{<JménoRodiny>}"\inl[currentfamily], +zatímco při prázdném parametru +hod\-notu z~"\currentfamily" pouze použije. +Je-li v~parametrech uvedena varianta +rodiny, pozmění "\setfonts" na přechodnou dobu makra "\loadtextfam" a +"\newvariant" tak, aby místo +celé rodiny fontů byl zaveden jen jeden font. Dále spustí +"\setfontshook" a pak <příkazy> z~odpovídajícího "\ofsdeclarefamily". +Potom vrátí hodnoty maker +"\loadtextfam" a "\newvariant" do původního stavu, pokud byly +tyto hodnoty měněny. Nakonec spustí makro +"\runmodifylist"\inl[runmodifylist], které nastaví za jistých okolností +výjimky ze zvoleného kódování (podrobněji viz~\beglink{3.5}sekci~3.5\endlink). +Konečně příkaz "\setfonts" spustí "\ignorespaces", aby případná +zapomenutá mezera za závorkou~\clqq"]"\crqq nebyla v~horizonálním módu +vytištěna. + + +\subsec Kódování fontů a deklarace znaků +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\PLAIN: Pro přepínání do rozšiřující metriky slouží makro +"\setextrafont"\inl[setextrafont]. +Toto makro se podívá, zda k~aktuálnímu fontu existuje v~paměti poznámka +o~rozšiřující metrice (viz příkaz "\loadtextfam" a "\newvariant" +\beglink{3.3}v~předchozí sekci\endlink). +Pokud taková poznámka existuje, příkaz "\setextrafont" provede zhruba toto: + +\begtt +\font\extrafont=<rozšiřující metrika ve velikosti základní metriky> \extrafont@inl[extrafont] +\endtt + +\LATEX: Pro přepínání do rozšiřujícího kódování, které je deklarováno +příkazem "\OFSextraencoding", slouží (stejně jako v plainu) +makro "\setextrafont". Toto makro se podívá, zda bylo +rozšiřující kódování deklarováno, a pokud ano, provede zhruba toto: + +\begtt +\fontencoding{<rozšiřující kódování>}\selectfont +\endtt + +\OBA: Chceme-li vytisknout z~rozšiřující metriky (rozšiřujícího +kódování) nějaký znak s~kódem <číslo>, je možné použít +makro "\extchar <číslo>"\inl[extchar]. + +\PLAIN (až do konce sekce): +Pro definice maker závislých na aktuálním kódování +je možné v~OFS použít dva deklarační příkazy: +"\characterdef" a "\accentdef". První z~nich\inl[characterdef] +má tyto parametry: + +\begtt +\characterdef \<sekvence> <kódování> <mezera> <číslo> +% příklad: +\characterdef \promile 8z 141 +% nebo +\characterdef \<sekvence> <kódování> <mezera> {<příkazy>} +% příklad: +\characterdef \promile 8t {\%\char24 } +\characterdef \promile * {\vrule height1ex width1ex\relax} + % in another encodings +\endtt + +V~prvním případě se bude "\<sekvence>" při aktuálním kódování fontů +shodném s~<kódováním> expandovat na token kategorie 12 s~kódem +rovným <číslu>. V~druhém případě "\<sekvence>" expanduje při +shodnosti <kódování> na <příkazy>. Vše proběhne na úrovni +expand procesoru. Pokud použijeme oba výše zmíněné příklady +pro definici "\promile", pak platí: + +\begtt +\def\fotenc{8z} \promile % expanduje na znak s kódem 141 +\def\fotenc{8t} \promile % expanduje na příkazy \%\char24 +\endtt + +Mimoto je možné deklarovat přístup k~rozšířenému kódování, pokud je +toto kódování specifikováno jako parametr <extra-enc> v~příkazu +"\loadtextfam". Příklad: + +\begtt +\characterdef \euro 8z 134 +\characterdef \euro 6s 37 + +\def\fotenc{8z} \euro % expanduje na znak s kódem 134 +\def\fotenc{8t} \euro % expanduje na: {\setextrafont znak s kódem 37} +\endtt + +V~tomto příkladě se při "\def\fotenc{8t}" může stát, že aktuální font +nemá poznámku o~rozšiřující metrice, nebo má poznámku o~rozšiřující +metrice jiné než "6s". Pak "\euro" vypíše varování na terminál +o~nedostupnosti znaku "\euro". + +Vysvětlíme nyní podrobněji, jak makra deklarovaná pomocí +"\characterdef" fungují. Příkaz "\characterdef" +definuje "\<sekvenci>" +jako "\printcharacter{<sekvence>}"\inl[printcharacter], +takže například "\promile" expanduje nejprve na "\printcharacter{promile}". +a "\euro" na "\printcharacter{euro}". +Pokud se "\characterdef" použije opakovaně na stejnou "\<sekvenci>", +pak se vždy znovu definuje stejně, takže nedochází ke ztrátě předchozí +informace. Kromě toho ale "\characterdef" definuje další makro +"\<sekvence>:-<kódování>" tak, že toto makro expanduje na znak se +specifikovaným kódem nebo na <příkazy>. Další inteligence je schována +v~příkazu "\printcharacter". Ten ověří, zda je definováno makro +"\<sekvence>:-\fotenc". Pokud ano, expanduje na obsah tohoto makra. +Jinak ověří, zda existuje poznámka o~rozšiřující metrice vztažená +k~aktuálnímu fontu. Pokud ano, zjistí kódování této rozšiřující +metriky <extra-enc> a podívá se, zda je definováno makro +"\<sekvence>:-<extra-enc>". Pokud ano, expanduje na + +\begtt +{\setextrafont \<sekvence>:-<extra-enc>} +\endtt +% +Pokud se stále nepodařilo realizovat požadovaný znak, +pokusí se vytisknout defaultní znak nezávislý na kódování +"\<sekvence>:-*". Pokud ani to není možné, +spustí se "\printcharacterwarn{<sekvence>}".\inl[printcharacterwarn] +Implicitní hodnota tohoto makra vypíše varování +o~nedostupném znaku <sekvence> na terminál a do logu a do výstupu +nevytiskne nic. + +Chceme-li se vyhnout výpisu varování, můžeme "\printcharacterwarn" +předefinovat, třeba takto: + +\begtt +\def\printcharacterwarn #1{?(#1)?} +\endtt + +Od verze OFS Mar. 2004 "\characterdef" odmítá předefinovat už +definované kontrolní sekvence. Definuje pouze sekvence, které mají +zatím význam "\undefined" nebo "\relax". V jiném případě (a pokud není +sekvence už pomocí "\characterdef" definována) vypíše +varování o ignorované definici do log souboru. Důvod tohoto opatření +je ten, že kódovací soubory deklarují obrovské množství nových +kontrolních sekvencí pomocí "\characterdef", a přitom programátor +maker nemusí všechny znát. Může se tedy stát, že použije pro své vlastní makro +stejné jméno. V takovém případě "\characterdef" respektuje makro +definované programátorem a příslušný znak ponechá nepřístupný. +Pokud potřebujeme pomocí "\characterdef" skutečně některé +kontrolní sekvence předefinovat (u~maker závislých na kódování z~plainu to je +nutné), pak musíme před použitím "\characterdef" napsat +"\let\<sekvence>=\relax". + +Ze~stejných důvodů bylo do OFS přidáno makro "\safelet"\inl[safelet], +které se chová jako "\let", ale odmítá předefinovat už definované +kontrolní sekvence. Místo toho pouze vypíše varování, definované +v~makru "\safeletwarn"\inl[safeletwarn]. + +Kromě deklarace znaků pomocí "\characterdef" je k~dispozici možnost +deklarace akcentových příkazů prostřednictvím +"\accentdef"\inl[accentdef], který má +tyto parametry: + +\begtt +\accentdef \<sekvence> <znak> <nepovinná mezera> <kódování> <mezera> <číslo> +% Příklad: +\accentdef \v E 8z 204 % Ecaron +% nebo +\accentdef \<sekvence> <znak> <nep. mezera> <kódování> <mezera> {<příkazy>} +% Příklad: +\accentdef \v * 8z {\accent20 } % default caron in 8z +\accentdef \v * * {\blackbox } % default caron +\endtt + +Pokud je aktuální kódování fontů totožné s~<kódováním>, pak "\<sekvence>" +následovaná znakem <znak> expanduje na token kategorie 12 s~kódem +<číslo>, respektive expanduje na <příkazy>. To vše se děje jen na +úrovni expand procesoru. Pokud je při deklaraci +pomocí "\accentdef" jako <znak> uvedena hvězdička, pak se deklarované +<příkazy> nebo kód <číslo> použije vždy, když znak následující +"\<sekvenci>" není nikde prostřednictvím "\accentdef" +deklarován. Jedná se tedy o~defaultní realizaci akcentu, pokud ve +fontu neexistuje přímo akcentovaný znak. + +Kromě toho mají akcenty deklarované pomocí "\accentdef" stejnou +inteligenci týkající se možnosti využití rozšiřující metriky, jako +znaky deklarované v~"\characterdef". + +Vysvětlíme si nyní podrobněji, jak akcenty deklarované pomocí +"\accentdef" fungují. Příkaz "\accentdef" +definuje "\<sekvenci>" jako makro s~jedním neseparovaným parametrem +"#1", které v~první řadě expanduje +na "\printaccent{<sekvence>}{#1}"\inl[printaccent], +takže například "\v E" expanduje na "\printaccent{v}{E}". Dále +"\accentdef" definuje makro "\<sekvence>:<znak>:-<kódování>" jako znak +s~daným kódem <číslo> nebo jako <příkazy>. Další práci udělá +příkaz "\printaccent". Tento příkaz zjistí, zda je definováno makro +"\<sekvence>:<znak>:-\fotenc". Pokud ano, expanduje na toto makro. +Pokud ne, tak si ověří, zda je k~aktuálnímu fontu poznamenána +rozšiřující metrika a zjistí její kódování <extra-enc>. Jestliže je +definováno makro "\<sekvence>:<znak>:-<extra-enc>", pak se expanduje na +"{\setextrafont \<sekvence>:<znak>:-<extra-enc>}". Pokud zatím vše +selhalo, zkusí "\printaccent" postupně zjistit, zda jsou definována +makra "\<sekvence>:*:-\fotenc" a "\<sekvence>:*:-<extra-enc>". Pokud je +definováno první z~nich, expanduje a připojí na konec expanze <znak>. +Pokud je definováno jen druhé z~nich, expanduje na + +\begtt +{\setextrafont \<sekvence>:*:-<extra-enc> <normalfont> <znak>} +\endtt +% +kde <normalfont> označuje přepínač do aktuálního fontu. Jestliže +dosud vše selhalo, pokusí se ještě o~realizaci akcentu nezávislého na +kódování, tj.~pokusí se tisknout "\<sekvence>:<znak>:-*" nebo konečně +"\<sekvence>:*:-* <znak>". Teprve když i toto selhalo, +spustí se "\printaccentwarn{<sekvence>}{<znak>}".\inl[printaccentwarn] +Implicitní hodnota tohoto makra vypíše se na terminál a do +logu varování o~nedostupnosti akcentovaného znaku a do výstupu +nevytiskne nic. + +Je třeba si uvědomit, že přechod ke znaku v~rozšiřující metrice uvnitř +slova znamená ztrátu vyrovnávacího kernu kolem tohoto znaku a +nemožnost použít na takové slovo vzory dělení slov. Proto doporučujeme +použít základní metriku kódovanou tak, aby přechod na rozšiřující +metriku byl jen výjimečný. Pro český a slovenský jazyk jsou v~tomto smyslu +vhodná kódování "8z" i "8t", protože obě zahrnují kompletní českou a +slovenskou abecedu. + +Chceme-li odstranit už deklarovaný znak\inl[characterdel] +(viz též tzv.~<výjimky> v~následující sekci), můžeme použít příkazy +"\characterdel" a "\accentdel".\inl[accentdel] +Tyto příkazy mají stejné parametry +jako "\characterdef" resp. "\accentdef" a odstraní definici příkazu +"\<sekvence>:-<kódování>" resp. "\<sekvence>:<znak>:-<kódování>". + +%Na závěr této sekce uvedeme příklad definice inteligentního +%"\Uppercase": +% +%\begtt +%\def\Uppercase #1{\bgroup +% \let\expandaction=\noexpand % \euro zůstane po expanzi bez změny +% % \u{g} taky zůstane beze změny +% \def\ss{SS}\def\l{\L}\def\o{\O}\def\ae{\AE}\def\oe{\OE}% +% \edef\tmp{#1}\expandafter +% \egroup \expandafter\uppercase\expandafter{\tmp}% +%} % \uppercase promění \u{g} na \u{G}. O to šlo. +%\endtt + + +\subsec \PLAIN: Soubory maker závislých na kódování a výjimky z~kódování +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Příkazy "\characterdef" a "\accentdef" popsané v~předchozí sekci +předefinovávají makra závislá na kódování ("\v", "\ae", atd.). V~této +sekci popíšeme koncepci, kam tato makra zapisovat, aby OFS při +"\loadingenc=1" udržovalo konzistentní definice těchto maker +v~závislosti na zvoleném kódování a na množině výjimek +použité rodiny fontů. + +Deklarace maker pomocí "\characterdef" a "\accentdef" +se zapisují do souborů s~názvem "ofs-<kódování>.tex" (tzv.~{\it +kódovacích souborů\/}), +protože příkaz "\loadtextfam" (volaný z~makra "\setfonts") +tyto deklarace při nastaveném "\loadingenc=1"\inl[loadingenc] odtud čte. + +Každé kódování má svou základní sadu znaků a akcentovaných písmen. +Tato sada je v~kódovacím souboru zanesena pomocí příkazů +"\characterdef" a "\accentdef". Vzhledem k této základní sadě mohou +jednotlivé rodiny fontů obsahovat nějaké znaky navíc nebo naopak nějaké +znaky mohou chybět. Tyto výjimky se deklarují +pomocí příkazu "\modifydef"\inl[modifydef] takto: + +\begtt +\modifydef <kódování>:<identifikátor>; {<výjimky>} +\endtt +% +Přitom <výjimky> obsahují příkazy "\characterdef", "\accentdef", +"\characterdel" a "\accentdel". Příkazy "\*del" musejí obsahovat +v~argumentu hodnotu znaku podle základní sady daného kódování. +Pokud má být nějaký znak vzhledem k základní sadě předefinován, musejí +příkazy "\*del" a "\*def" k tomuto znaku následovat těsně za sebou. + +V parametru příkazu "\ofsdeclarefamily" můžeme pomocí \uv{odkazu na +<výjimky>} příkazem "\modifyenc"\inl[modifyenc] +vyznačit, že daná rodina obsahuje vzhledem k~základní sadě kódování +odpovídající <výjimky>. Příkaz má tvar: + +\begtt +\modifyenc <kódování>:<identifikátor>;% +\endtt +% +Takových příkazů může být pro každou rodinu fontů uvedeno více +(a samozřejmě tyto příkazy mohou obsahovat různá <kódování>). +Odkazuje-li tento příkaz na <výjimky>, které ještě +nebyly deklarovány, neprovede se nic. + +Příklad deklarace výjimek kódování "8z:csfonts" najdete v~souboru +"ofs-8z.tex" a odkazy na ně pak najdete u~rodin "CM*" +v~souboru "ofsdef.tex". + +Příkazy "\modifyenc" jsou spuštěny při každém "\setfonts". Ve +skutečnosti tyto příkazy pouze ukádají do tzv.~{\it seznamu odkazů} +(do makra "\newmodifylist"\inl[newmodifylist]) +své parametry. Při startu "\setfonts" se zakládá prázdný seznam odkazů. +"\modifyenc" ukládá do tohoto seznamu svůj parametr jen tehdy, pokud +<kódování> je rovno "\fotenc" nebo "\extraenc". Vlastní práci +(nastavení výjimek) provede až příkaz "\runmodifylist", který je spuštěn +na konci "\setfonts" a jehož činnost si nyní podrobně popíšeme. + +Makro "\runmodifylist"\inl[runmodifylist] porovná seznam +odkazů na výjimky předchozí rodiny ("\modifylist"\inl[modifylist]) +se seznamem odkazů nově nastavené rodiny ("\newmodifylist"). Pokud jsou oba seznamy +stejné nebo "\modifylist" má význam "\relax", pak "\runmodifylist" +ukončí činnost. Jinak se pustí do nastavení výjimek. Nejprve prohodí významy +"\characterdef"$\leftrightarrow$"\characterdel" a +"\accentdef"$\leftrightarrow$"\accentdel" a spustí "\modifylist" +Jinými slovy vrátí stav maker vázaných na +kódování do výchozího stavu. Při této činnosti je ignorováno mazání +znaku, pokud těsně před tím byl znak deklarován (viz pravidlo +o~předefinování znaku na začátku této sekce). Pak příkaz "\runmodifylist" +vrátí "\characterdef" a "\accentdef" do původního stavu a spustí +"\newmodifylist". Veškerá předefinování, která se při této činnosti provádějí, +jsou jen lokální. Mechanismus dvou seznamů odkazů zaručuje, +že například při + +\begtt +\setfonts [Rodina1/] ... \setfonts [Rodina2/] ... +\endtt +% +budou správně nastaveny výjimky aktuálního kódování i pro +Rodinu2, ačkoli Rodina1 má jinou množinu výjimek než +Rodina2. + +Kontrolní sekvence "\modifylist" má po inicializaci OFS význam +prázdného makra. Programátor maker může použít +"\let\modifylist=\relax" a tím potlačí veškeré nastavování výjimek. + +Poznamenejme ještě, že deklarační příkazy "\modifydef" nejenže ukládají +<výjimky> do paměti, ale projdou také +jejich obsah a definují všechny zde deklarované sekvence jako odpovídající +"\printcharacter" resp. "\printaccent". Tím máme zaručeno, že každá +kontrolní sekvence ze všech výjimek je definována (nedojde ke zprávě +{\tt undefined control sequence}) a navíc OFS má +dokonalý přehled o tom, zda je v~aktuální rodině tato kontrolní +sekvence použitelná nebo nikoli. Tvůrce maker si pak může podle +potřeby předefinovat makra "\print*warn". + +Příkaz "\modifydef" prochází <výjimky> tak, že na přechodnou dobu +pozmění příkazy "\accentdef", "\accentdel", atd. a <výjimky> spustí. +Pokud nechceme, aby se makra ve <výjimkách> spouštěla už v~době +činnosti "\modifydef", uvedeme před tato makra sekvenci +"\skipfirststep".\inl[skipfirststep] +Ta se chová jako "\relax", ale při spouštění +<výjimek> příkazem "\modifydef" způsobí, že vše za touto sekvencí až +do konce <výjimek> bude přeskočeno. + +Identifikátory "<kódování>:lccodes" a "<kódování>:ienc" jsou rezervovány +pro použití mimo OFS v~dalších makrech. OFS například vůbec neřeší nastavení +"\lccode", "\uccode" znaků podle použitého kódování. Makro, které +se o toto stará, může vhodně definovat příkazy "\lccodes"\inl[lccodes] +a "\lccodesloop" +a spustí "\csname <kódování>:lccodes\endcsname". OFS uvedené příkazy +vůbec nedefinuje.\inl[lccodesloop] +Deklarace "<kódování>:lccodes" jsou uvedeny +v~souborech "ofs-8t.tex" a "ofs-8z.tex" ačkoli nejsou v OFS využity, +protože to souvisí s~kódováním textových fontů. Příklad použití +"<kódování>:lccodes" je v makru "lang.tex" a makro "inec.tex" +používá "<kódování>:ienc". V dokumentaci~k těmto makrům je +řečeno více. + +Deklarace nejčastěji používaných výjimek se zapisují přímo do +kódovacích souborů. Deklarace méně obvyklých výjimek (vztahujících se +jen na určité rodiny fontů) můžeme psát za "\endinput" deklaračních +souborů. Mezi <příkazy> makra "\ofsdeclarefamily" pak +použijeme příkaz\inl[modifyread] + +\begtt +\modifyread <jméno souboru>;% +\endtt +% +Tento příkaz při kladném "\loadingenc" načte daný soubor +od výskytu sekvence "\modifytext"\inl[modifytext]. +Tuto sekvenci je vhodné umístit za "\endinput", aby "\modifyread" +přečetl tu část souboru, která zatím nebyla čtena. +Přiřazení je v době čtení globální a ignorují se konce +řádků a prázdné řádky. Opakovaně se soubor nenačítá. + +Díky tomuto příkazu můžeme soustředit deklarace rodin fontů a +deklarace výjimek z~kódování do společného souboru. Výjimky +\TeX{} přečte až v době, kdy to potřebuje. Šetří se tím paměť \TeX{}u. +Příklad použití je v~souboru "slido.tex". + +OFS nabízí také testovací +makro, zda kontrolní sekvence odpovídá znaku, který je ve fontu +přístupný či nikoli:\inl[knownchar] + +\begtt +\knownchar <znak nebo akcent+znak>? \iftrue znak je přístupný + \else znak je nepřístupný nebo nedefinovaný \fi +% příklad: +\def\tryeuro{\knownchar \euro? \iftrue \euro \else Euro\fi} +\endtt + + +\subsec Pomocná makra pro akcenty a znaky +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Pro pohodlné deklarování defaultních akcentů jsou v~OFS\inl[accentabove] +připravena dvě makra: "\accentabove" a "\accentbelow", +která se používají takto:\inl[accentbelow] + +\begtt +\accentabove {<znak akcentu>}{<vertikální mezera>}{<základní znak>} +\accentbelow {<znak akcentu>}{<vertikální mezera>}{<základní znak>} +\endtt + +Příkaz "\accentabove" resp. "\accentbelow" přisadí +<znak akcentu> nad resp. pod <základní znak>, přičemž mezi těmito +znaky bude <vertikální mezera>. Oba znaky budou na společné vertikální +ose a při skloněném písmu na společné skloněné ose. Šířka výsledného +složeného znaku je odvozena od šířky základního znaku. Makra jsou +implementována jako "\vbox" resp. "\vtop" společně s~"\halign" a +s~výpočtem usazení na případně skloněné ose. + +Znaky pro akcent nahoře jsou ve fontech vesměs kresleny ve výšce +odpovídající základnímu znaku o~výšce 1\,ex. Proto usazení +takového akcentu vyžaduje kompenzaci: + +\begtt +\accentabove {<znak akcentu>}{-1ex}{<základní znak>} +\endtt + +V~tomto případě se akcent umístí naprosto stejně, jako při použití +primitivu "\accent". Na rozdíl od tohoto primitivu ale makra +"\accentabove" a "\accentbelow" umožnují vzájemné skládání, +čímž můžeme dosáhnout několikanásobného akcentu. Vyzkoušejte: + +\begtt +\it \accentabove {.}{.1ex}{\accentabove {,}{.1ex}{\v A}} +\endtt + +\PLAIN: +Bohužel, makra deklarovaná pomocí "\accentdef" nejsou uzpůsobena na +více než dvojí akcent. Navíc dvojí akcent je možný jen +v~tom případě, že se vnitřní akcent +se základním znakem realizuje jako jediný znak. Pokud potřebujeme +vícenásobný akcent, můžeme vždy použít přímo v~textu makro +"\accentabove" nebo "\accentbelow". + +\PLAIN: +Od verze OFS Feb. 2004 je k dispozici makro +"\ofshexbox"\inl[ofshexbox], které pracuje podobně jako +plainové "\mathhexbox", ale navíc dovede nastavit font podle +aktuální varianty. Nejprve pomocí příkazu +"\ofshexboxdef"\inl[ofshexboxdef] nastavíme \uv{rodinu} čtyř metrik: + +\begtt +\ofshexboxdef <rodina>{<metrika-rm>}{<metrika-bf>}{<metrika-it>}{<metrika-bi>} +\ofshexboxdef 2 {cmsy}{cmbsy10}{cmsy}{cmbsy10} % například takto +\endtt +% +Pak příkaz "\ofshexbox <rodina><hexa-kód>" vytiskne znak s~<hexa-kódem> +z jednoho ze čtyř deklarovaných fontů a v aktuální velikosti "\fosize" +Volba fontu závisí na aktuální variantě. Pokud je varianta jiná než +"\bf", "\it", "\bi", použije se <metrika-rm>. OFS implicitně deklaruje +jen <rodinu> = 2, protože plain používá jen "\mathhexbox2..". +Cílem tohoto makra bylo definovat pro CMfonty/CSfonty znaky +"\S", "\dag", "\ddag", "\P" způsobem, který je nezávislý na aktuálním +nastavení matematických fontů, ale je závislý na aktuální velikosti a +variantě. Viz soubor "ofs-8z.tex". + +Pomocí "\ofshexbox" můžeme snadno definovat například symbol +"\euro" pro všechna kódování fontů, ve kterých je tento +symbol nepřítupný: + +\begtt +\ofshexboxdef {TS1}{tcrm1000}{tcbx1000}{tcti1000}{tcbi1000} +\characterdef \euro * {\ofshexbox{TS1}BF} +\endtt + + +\subsec \PLAIN: Fonty v~matematice podruhé +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Nastal čas podrobněji vysvětlit činnost příkazu "\setmath"\inl[setmath]. +Ten převezme parametry a vypočítá z~nich +základní\inl[textfosize], +indexovou a index-indexovou velikost fontů. Výsledky uloží do maker +"\textfosize"\inl[scriptfosize], +"\scriptfosize" a "\scriptscriptfosize". V~nich jsou +údaje o~velikosti uloženy ve tvaru +"at<dimen>" nebo "scaled<číslo>"\inl[scriptscriptfosize] +podobně jako v~makru "\fosize". Pak příkaz "\setmath" spustí makro +"\mathfonts"\inl[mathfonts]. +V~něm se předpokládá zavedení a nastavení +matematických fontů. +Pokud je "\setmath" spuštěno poprvé nebo pokud došlo ke změně +hodnoty "\fomenc", tak "\setmath" ještě spustí +makro "\mathchars"\inl[mathchars]. +Tam se obvykle nastavují kódy matematických znaků pomocí +"\mathcode", "\mathchardef" a příbuzných primitivů. +Makra "\mathfonts" a "\mathchars" mají sice v~OFS svou +implicitní hodnotu, ale zkušený uživatel je může podle své +potřeby měnit. + +Pro pohodlné zavádění a nastavování matematických fontů je připraveno +makro "\loadmathfam"\inl[loadmathfam], +které se používá v~definici makra "\mathfonts". +Makro "\loadmathfam" má tyto možnosti parametrů: + +\begtt +%% % font je deklarován: +\loadmathfam <rodina>[/<metrika>] % metrikou +\loadmathfam <rodina>[-<varianta>/] % variantou aktuální rodiny +\loadmathfam <rodina>[<přepínač>/] % přepínačem textového fontu +\loadmathfam <rodina>[X<přepínač>/] % rozšiřující metrikou přepínače +\endtt +% +Příklady: + +\begtt +\loadmathfam 0[tenrm/]% metrika podle přepínače \tenrm +\loadmathfam 5[-bi/]% metrika z akuální textové rodiny, varianta bi +\newmathfam \symbfam +\loadmathfam \symbfam [/psyr]% metrika psyr +\newmathfam \extitfam +\loadmathfam \extitfam [Xtenit/]% rozšiřující metrika k přepínači tenit +\endtt +% +V~příkladě jsou do rodiny 0 zavedeny fonty stejné, jako v~aktuálním +textovém fontu "\tenrm". V~rodině 5 jsou zavedeny fonty +jako při~"\setfonts [-bi/]". +Dále je deklarována nová rodina "\symbfam", +do které jsou zavedeny fonty z~metriky "psyr". + +Existuje nepatrný rozdíl např.~mezi použitím příkazu "\loadmathfam 5[tenbi/]" +a "\loadmathfam 5[-bi/]". V~prvním případě OFS zjistí metriku +k~přepínači "\tenbi" a tuto metriku použije ve všech velikostech +stejnou pouze modifikovanou klíčovým slovem "at<dimen>". +Ve druhém případě se může pro různé velikosti použít různá metrika, +pokud je tato vlastnost pro danou variantu fontu +deklarována (viz~\beglink{3.8}sekce~3.8\endlink). + +Pro deklaraci nové +rodiny se v příkladu použila alternativa k~"\newfam" s~názvem +"\newmathfam"\inl[newmathfam], +protože makro "\newfam" z~plainu je definováno jako "\outer" +a nelze je tedy použít uvnitř definice. Navíc makro +"\newmathfam" pracuje lokálně a tudíž šetří více místa pro uživatelské +rodiny než plainovské "\newfam". +V~deklaracích základních matematických kódování se nové matematické +rodiny definují přímo pomocí "\chardef" a je tam pomocí příkazu +"\lastfam=<číslo>"\inl[lastfam] +nastavena maximální použitá hodonta. To zaručí, že uživatel může +později použít "\newmathfam" a začne alokovat další +rodiny s~čísly těsně většími než "\lastfam". + +Popíšeme nyní princip činnosti makra "\loadmathfam". Toto makro +zjistí metriku, která odpovídá zadanému parametru. +Pak provede třikrát primitiv "\font" zhruba takto: + +\begtt +\font \<název>-Mt = <metrika> \textfosize +\font \<název>-Ms = <metrika> \scriptfosize +\font \<název>-Mss = <metrika> \scriptscriptfosize +\textfont <rodina> = \<název>-Mt +\scriptfont <rodina> = \<název>-Ms +\scriptscriptfont <rodina> = \<název>-Mss +\endtt +% +Přitom <název> je text parametru "\loadmathfam", který deklaruje +metriku (přepínač, varianta nebo metrika). + +Fonty matematické rodiny~3 jsou v~plain\TeX{}u obvykle zavedeny bez +zmenšování pro indexy a indexy indexů. Pokud požadujeme +při zavádění matematické rodiny +nezmenšovat fonty pro indexy, uvedeme těsně před "\loadmathfam" +prefix "\noindexsize"\inl[noindexsize]. +Makro "\loadmathfam" pak zavede font jen ve velikosti "\textfosize" +a použije ho i pro indexovou a indexindexovou velikost. +Příklad: + +\begtt +\noindexsize\loadmathfam 3[tenex/]% Standard extra symbols from CM +\endtt + +OFS definuje v~souboru "ofsdef.tex" pro zavádění matematických fontů +čtyři různá makra. Ta se použijí podle toho, zda je "\fomenc" +nastaveno na "CM" nebo "PS" a "\mathversion" na "normal" nebo "bold". +Dále OFS definuje dvě makra s~deklaracemi matematických kódů, +která se použijí podle aktuálně nastavené hodnoty "\fomenc". + +\begitems +* "\loadCMnormalmath"\inl[loadCMnormalmath] + --- zavede CM fonty ve verzi \uv{normal}. +* "\loadCMboldmath"\inl[loadCMboldmath] + --- zavede CM fonty ve verzi \uv{bold}. +* "\loadPSnormalmath"\inl[loadPSnormalmath] + --- zavede PostScriptové fonty ve verzi \uv{normal}. +* "\loadPSboldmath"\inl[loadPSboldmath] + --- zavede PostScriptové fonty ve verzi \uv{bold}. +* "\setCMmathchars"\inl[setCMmathchars] + --- ponechá matematické kódy z~plainu. +* "\setPSmathchars"\inl[setPSmathchars] + --- nastaví matematické kódy tak, aby se nahradily + některé znaky z~fontu Symbol. +\enditems + +Dále je v~OFS implicitně nastaveno: + +\begtt +\ifx \fomenc\undefined \def\fomenc{PS}\fi +\def\mathversion{normal} +\def\defaultmathfonts{\csname load\fomenc\mathversion math\endcsname}@inl[defaultmathfonts] +\def\defaultmathchars{\csname set\fomenc mathchars\endcsname}@inl[defaultmathchars] +\def\mathfonts{\defaultmathfonts} +\def\mathchars{\defaultmathchars} +\endtt + +Je možné přidávat k~implicitně nastaveným matematickým fontům +další matematické rodiny (v~terminologii NFSS matematické abecedy) +pozměněním maker "\mathfonts" a případně "\mathchars". +Níže je příklad přidání fraktury z~Eulerových fontů od AMS: + +\begtt +\input amsfn % tam je deklarována metrika eufm a eufb +\addcmd\mathfonts{\def\tmpa{bold}% + \ifx\mathversion\tmpa \def\tmpa{b}\else\def\tmpa{b}\fi + \newmathfam\frakfam \loadmathfam\frakfam [/euf\tmpa]} +\def\frak#1{{\fam\frakfam#1}} +\endtt + +Další příklady deklarací matematických rodin +jsou uvedeny v~souborech "amsfn.tex", +"txfn.tex" a "mtfn.tex". Soubory definují výchozí skupiny +matematických fontů pro kódování "AMS", "TX", "PX", "MT". +Na konci těchto souborů jsou komentáře včetně ukázek, jaké +doplňující rodiny fontů je možno pomocí "\addcmd" zavést. + +Protože chci umožnit načtení všech fontových deklarací OFS +v~ini\TeX{}u (viz projekt Ok\TeX{}), ale přitom šetřit pokud +možno pamětí \TeX{}u, rozhodl jsem se nenačítat rozsáhlé definice +obsahující deklarace kódování matematických fontů pomocí +"\mathchardef" atd. okamžitě, ale až v době, kdy to uživatel +v dokumentu skutečně potřebuje. +Proto jsem od verze OFS Apr. 2004 předefinoval například makro +"\setPSmathchars" takto: + +\begtt +\def\setPSmathchars{\mathencread ofs-ps;} +\endtt +% +Příkaz "\mathencread <soubor>;"\inl[mathencread] +načte kódovací příkazy ze souboru +<soubor.tex>. Např. v~souboru "ofs-ps.tex" jsou kódovací příkazy pro +kódování "PS", v~"ofs-ams.tex" jsou kódovací příkazy pro kódování +"AMS"~atd. + +V~souborech "ofs-ps.tex", "ofs-tx.tex" atd. +jsou kódovací příkazy \uv{baleny} do skupin a +definovány příkazem "\mathencdef"\inl[mathencdef]. Tento příkaz +pracuje implicitně jako \uv{definuj, spusť a zapomeň}. Tento model +šetří paměť, ale při častých změnách matematického kódování budou +kódovací soubory čteny opakovaně znovu. To většinou nevadí, protože +většinou bývá pro celý dokument nastaveno jediné matematické kódování. +Pokud ale tento model někomu nevyhovuje, může si jako cvičení zkusit +předefinovat "\mathencread" a "\mathencdef" tak, aby se soubory četly +jen jednou a při opakovaném spuštění "\mathchars" se kódovací příkazy +četly ze zapamatovaných maker. + +Příkaz "\mathencread <soubor>;" založí skupinu, ve které pro jistotu +nastaví kategorie všech znaků podle plain\TeX{}u +(s~výjimkou "\catcode`@=11") a přečte "<soubor>.tex". +Při čtení je "\globaldefs=1" a ignorují se konce řádků a prázdné řádky. +Rovněž je ignorováno makro "\protectreading", takže soubor může být +čten opakovaně. Příkazy "\mathencdef" spustí a zapomenou +nadefinovaná makra až po uzavření skupiny, +takže tato makra spouští příkazy "\mathchardef" atd. už jen +s~lokálními přiřazeními. + +Vysvětlíme, jak je zajištěno obnovování výchozích hodnot +při přepínání mezi matematickými kódováními. +Příkaz "\setmath" spouští těsně před "\mathchars" makro +"\mathcharsback"\inl[mathcharsback], aby uvedl matematické kódování +do výchozího stavu podle plain\-\TeX{}u. +Toto makro má implicitně význam +"\relax", protože implicitně je matematické kódování +podle plain\TeX{}u nastaveno. +Mění-li ale příkaz "\set<fomenc>mathchars" hodnoty nastavené +v~plain\TeX{}u, měl by také definovat makro +"\mathcharsback", do kterého uloží postup, jak +vrátit nastavení do původního stavu. +V definici makra "\mathcharsback" můžeme mimo jiné použít +příkaz "\mathencread ofs-cm;", protože v~souboru "ofs-cm.tex" +jsou uloženy deklarace metamatického kódování podle plain\TeX{}u + +Pokud si budeme deklarovat vlastní matematická kódování (různá od +připravených "PS", "CM", "AMS" atd.), pak je potřeba myslet na +následující zásadu: ve všech verzích matematických fontů +(normal/bold/atd.) by měla být čísla matematických rodin alokována +stejně a ukončena stejným "\lastfam", protože makro "\mathchars" se po +přepnutí do jiné verze nespouští znovu. Zvláště nesmíme měnit +čísla těch rodin, na které se odvoláváme v~makru +"\set<kódování>mathchars". + +Nyní popíšeme další makra ulehčující deklaraci matematického kódování. +Makro "\hex"\inl[hex] +konvertuje číslo na jednociferné hexadecimální +číslo. Využití tohoto makra najdeme v~souborech "ofs-ps.tex", +"ofs-tx.tex" a dalších. + +Pro definování sekvencí, které budou pracovat v textovém i +matematickém módu současně, slouží makro +"\safemathchardef"\inl[safemathchardef]. +Toto makro má stejný způsob použití, jako primitivní "\mathchardef": + +\begtt +\safemathchardef \<sekvence> <číslo> +\endtt + +Pokud není "\<sekvence>" v~okamžiku použití "\safemathchardef" +definována, příkaz pracuje zcela stejně jako "\mathchardef". +Pokud ale je "\<sekvence>" už definována, uloží příkaz +"\safemathchardef" její význam do "\T<sekvence>", dále provede +"\mathchardef \M<sekvence> = <číslo>" a konečně "\<sekvenci>" +předefinuje následujícím způsobem: + +\begtt +\def \<sekvence> {\ifmmode \expandafter \M<sekvence> + \else \expandafter \T<sekvence> \fi} +\endtt +% +Od této chvíle "\<sekvence>" pracuje v textovém i matematickém módu. +Pro případ opakovaného použití "\safemathchardef" na stejnou +"\<sekvenci>" makro kontroluje, zda už není definována "\M<sekvence>". +Pokud ano, pak "\safemathchardef" neprovede nic. + +Je potřeba, aby byly soubory s~příkazy "\characterdef" +načteny před prvním použitím "\setmath". Pak lze v~rámci +"\setmath" (přesněji v~makru "\mathchars") použít +"\safemathchardef" na předefinování některých sekvencí, +které byly dříve deklarovány pomocí "\characterdef". Tyto sekvence pak +budou pracovat v textovém i matematickém módu. + +Naprosto stejně, jako "\safemathchardef" pracuje příkaz +"\safemathaccentdef"\inl[safemathaccentdef]. +Pouze místo primitivu "\mathchardef" použije +makro "\mathaccentdef"\inl[mathaccentdef], +které přečte za "\<sekvencí>" "<číslo>" separované mezerou +a provede: + +\begtt +\def \<sekvence> {\mathaccent<číslo> } +\endtt + +Pokud nechceme deklarovat novou matematickou rodinu pro několik +málo znaků (počet matematických rodin je totiž v~\TeX{}u +omezen na 16), můžeme použít makro +"\pickmathfont"\inl[pickmathfont], které má tyto +parametry: + +\begtt +\pickmathfont {<metrika>}{<text>} +% příklad použití: +\mathbin {\pickmathfont {psybo}{\char"C4}} +\endtt +% +Makro "\pickmathfont" použije primitiv "\font" na specifikovanou +<metriku> a v~tomto fontu zapíše <text>, který v~matematickém seznamu +tvoří atom typu Ord. Důležité je, že je použit font v~odpovídající +velikosti (základní, indexová, indexindexová), takže to vypadá, jako +by byl použita nová matematická rodina fontů. Přitom to není pravda, +protože "\pickmathfont" je implementován pomocí primitivu "\mathchoice". +Použití příkazu "\pickmathfont" najdeme v~souboru "ofsdef.tex" +v~definici makra "\setPSmathchars". + + + +\subsec Registrování metrik pro různé velikosti +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: Registrování různých metrik pro různé velikosti se dělá +ve~"fd" souborech a je to dokonale vyřešeno v~NFSS. + +\PLAIN (až do konce sekce): +Existují speciální rodiny fontů (například Computer Modern), kde se +pro různé velikosti fontů používají různé metriky. I~tato vlastnost je +implementována v~OFS. Dosud jsme zatajili, že v~parametrech příkazů +"\loadtextfam", "\loadmathfam" a "\pickmathfont" je možné místo názvů +metrik uvést smyšlené <jméno>, které je registrováno příkazem +"\registertfm"\inl[registertfm]. +V~takovém případě se skutečná metrika pro zavedení primitivem "\font" +vypočítá z~požadované velikosti fontu a z~údajů, které byly zadány +pomocí skupiny příkazů "\registertfm". Upřesníme nyní parametry +příkazu "\registertfm": + +\begtt +\registertfm <jméno> <mezera> <od>-<do> <mezera> <skutečná metrika> <mezera> +\endtt + +Parametry <od> a <do> musejí obsahovat jednotku a vymezují uzavřený +interval, pro který platí: jestliže je požadovaná velikost fontu +ve tvaru "at"<dimen> a současně <dimen> leží +v~intervalu "<od>-<do>", pak se místo <jména> použije +"<skutečná metrika> at<dimen>". +Příkaz "\registertfm" je potřeba pro vymezení různých +intervalů použít opakovaně na stejné <jméno>. +Ačkoli jsou intervaly "<od>-<do>" uzavřené, později +deklarovaný interval má přednost před dříve deklarovaným, takže nakonec +je kladná reálná osa rozdělena na polouzavřené intervaly. Příklad +použití je v~souboru "ofsdef.tex". + +Jsou-li oba parametry <od> a <do> prázdné, je příkazem "\registertfm" +deklarována metrika, která se použije při specifikaci velikosti pomocí +"scaled<číslo>" nebo v~případě, kdy <dimen> neleží v~žádném +specifikovaném intervalu. Hvězdička místo parametru <do> značí +\uv{nekonečnou velikost}. + +Příkaz "\registertfm <jméno> <mezera> - <mezera> - <mezera>" +vymaže z~paměti předchozí registrace pro dané <jméno> a navíc vyznačí +<jméno> jako nepřístupný font. OFS se pak chová stejně, jakoby odpovídající +varianta nebyla vůbec deklarována. Dává nám to +možnost vyznačit neexistující varianty deklarované rodiny +jen pro některá kódování (viz například "cmssbxti" +v~souboru "ofsdef.tex"). + +Parametry <jméno> a <skutečná metrika> se expandují v~okamžiku +činnosti příkazu "\registertfm". Není proto obvyklé v~nich používat +makro "\fotenc". Nicméně toto makro můžeme v~uvedených parametrech +použít, pokud zahrneme potřebnou skupinu příkazů "\registertfm" +do vlastního makra a toto makro spustíme opakovaně pro různé +hodnoty "\fotenc". + +Makro "\registerECfont"\inl[registerECfont] +je zkratkou za opakované použití příkazu +"\registertfm" na všechny velikosti EC fontů od "0500" +až po "3583". Stejně makro +"\registerECTTfont"\inl[registerECTTfont] +je zkratkou pro velikosti EC fontů od "0800" do "3583" používané pro +strojopis. Definice a použití těchto maker najdeme v souboru +"ofsdef.tex". Makra můžeme použít i na jiné fonty, které mají stejně +odstupňované velikosti jako EC fonty (např. LH fonty s~azbukou nebo +fonty odvozené z~CM-super). + + +\subsec Omezení použití rodiny fontů pro určitá kódování +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +\LATEX: Použití rodiny v~daném kódování je závislé na existenci +"fd" souboru, tj.~vše je v~režii NFSS. + +\PLAIN (až do konce sekce): +OFS od verze Feb.~2004 zavádí příkaz "\registerenc",\inl[registerenc] +kterým můžeme omezit použití deklarované rodiny fontů +jen pro vymezená kódování. +Pokud pak uživatel napíše "\setfonts" a vyžaduje rodinu +v~neregistrovaném kódování, OFS vypíše varování na obrazovku +a vůbec do požadované rodiny nepřepne. Tím se vyhne pokusu zavést +pravděpodobně neexistující metriky fontů. Příkaz "\registerenc" +má dva parametry: + +\begtt +\registerenc <JménoRodiny>: <kódování><mezera> +\registerenc Times: 8t % například +\registerenc Times: 8z % nyní má Times registrována dvě kódování +\endtt + +Pokud nemá rodina registrováno žádné kódování, pak OFS předpokládá, že +je použitelná v~jakémkoli kódování (například fonty značek). + +V~deklaračních souborech tedy můžeme pomocí "\registerenc" omezit +použití rodiny jen na vymezená kódování. Uživatel ale může +příkazem "\registerenc" přidat k~rodině další povolené kódování. Nebo +také může naznačit, že rodina má povoleno libovolné kódování +příkazem "\registerenc <JménoRodiny>: * ". + +Abychom v~deklaračních souborech nemuseli opisovat <JménoRodiny>, může +být tento parametr prázdný. V~takovém případě "\registerenc" použije +rodinu z~posledního příkazu "\ofsdeclarefamily". + +Ve svých makrech se můžete zeptat, zda je rodina pro aktuální hodnotu +"\fotenc" registrovaná:\inl[registeredfam] + +\vbox \bgroup +\begtt +\registeredfam <JménoRodiny>? \iftrue + Rodina má \fotenc registrováno nebo má povoleno jakékoli kódování + nebo vůbec není deklarována. +\else Rodina má registována kódování, ale \fotenc mezi nimi není. +\fi +\endtt \egroup + +Pokud spustíme "\setfonts[<JménoRodiny>/]" pro nedeklarovanou rodinu +nebo pro rodinu s~nedovoleným kódováním, +pak OFS napíše varování na terminál a vrátí "\setfontsOK"\inl[setfontsOK] +jako "\undefined". Po úspěšném nastavení fontu má sekvence +"\setfontsOK" hodnotu "\relax". + + +\sec Licence +%%%%%%%%%%%% + +Balíček OFS může používat kdokoli bez licenčních poplatků. Kdokoli jej +rovněž může distribuovat, pokud nezmění obsah souboru "readme.ofs" +"ofs.tex", "ofsdef.tex", "ofs.sty", "ofs-8z.tex", +"ofs-8t.tex", "a35.tex", "a35.sty", "ofsdoc.tex", "ofsdoce-e.tex", +"ofsmtdef.tex" a +všechny tyto soubory budou v distribuci přítomny. +Právo na změnu těchto souborů a +tím změnu verzí zůstává výhradně autorovi. Pokud potřebujete změnit +obsah některého z~uvedených souborů, nazvěte jej jinak. Balíček je +poskytován s~přáním, aby byl užitečný, ale BEZ JAKÉKOLI ZÁRUKY. + +\bigskip +V~Praze dne 16. 8. 2001 \hfill autor: Petr Olšák + + +\sec Historie +%%%%%%%%%%%%% + +\noindent +16. 8. 2001 --- uvedena první verze + +\noindent +24. 10. 2002 --- provedeny drobné úpravy respekutjící změny +ve verzi OFS Oct.~2002. +V této verzi byl přidán příkaz "\addcmd" a byly +umožněny nepovinné parametry +"(<Varianta>)" v příkazu "\loadtextfam". + +\noindent +10. 2. 2004 --- Všechny úpravy se týkají jen OFS pro plain: + +\def\bod{\hangindent=1.2em \hangafter=1 \noindent + } + +\bod Vylepšena manipulace s deklaracemi maker +závislých na kódování, deklarace výjimek a registrování kódování pro +zvolenou rodinu. +Viz~\beglink{3.5}sekce~3.5\endlink{} a \beglink{3.9}sekce~3.9\endlink. + +\bod Přidána možnost předefinování rodiny (např. dodatečným načtením +souboru deklaračního souboru, který modifikuje vlastnosti implicitních rodin). + +\bod Deklarace CMRoman, CMSans a CMTypewriter pro kódování 8t +použitím EC fontů. + +\bod Přidána podpora rozšiřujícího kódování 8c. + +\bod Upravena deklarace matematického kódování PS, aby "\int", +"\sum" a "\prod" pracovaly v~display módu s~většími znaky. + +\bod Definováno makro "\ofshexbox" a "\ofshexboxdef". + +\bod Nově zveřejněno interaktivní makro "ofstest.tex". + +\bod Zaveden adresář "examples/", kde průběžně budu dávat +příklady použití OFS. + +\noindent +12. 3. 2004 --- OFS pro plain: + +\bod Kódovací soubory jsou čteny přímo z "\loadtextfam". +Tím je umožněno dávat do kódovacích souborů mapování metrik příkazem +"\registerenc" (využiju pro LANG). + +\bod "\characterdef" respektuje definované makro a nepředefinuje jej. + +\bod Reimplementováno "\showfonts". Nyní šetří výrazně paměť i čas na +rozsáhlých seznamech fontů. Pozor: pokud jste měli makra využívající +interní makro "\listfamilies", pak toto přestane +fungovat. Např. nefunguje od této verze zastaralé "ofscatal.tex". +Místo něj je možno použít "ofstest.tex" + +\bod Modifikováno "ofstest.tex", aby pracovalo s novou implementací +seznamu rodin "\ofslistfamilies". + +\noindent +2. 4. 2004 --- přidáno "\plaincatcodes" před čtením souborů "ofs-<kódování>.tex". + +\bod Zavedeno "\safelet" a "\protectreading". + +\bod Mezera za <znakem> v "\accentdef" je nepovinná. + +\bod Přidána možnost "\loadmathfam <rodina>[-<varianta>/]" a rozšířena +a přepracována deklarace pro matematická kódování "CM", "PS", "AMS", +"TX", "PX", "MT". + + +\sec Rejstřík všech maker definovaných v~OFS +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% + +Rejstřík obsahuje odkazy pouze na místa v~textu, kde je k~makru +vysvětlující komentář. V~tom místě je též uveden pro snadnější orientaci +název makra v~levém okraji. V~rejstříku nejsou odkazy na +všechny zmínky o~makru v~textu. Rejstřík je správně vygenerován hned +po prvním průchodu zpracování tohoto dokumentu příkazem "csplain ofsdoc". + +Některá makra definovaná v~"ofs.tex" jsou interní nebo pomocná +a není o~nich zmínka v~textu. Pak odkaz na stranu záměrně chybí a je +připojena jen krátká poznámka o~takovém makru. Rovněž jsou připojeny +poznámky o~tom, zda je makro použito ve verzi pro +{\smallbf PLAIN} nebo {\smallbf LATEX}. + + +\bigskip +\immediate\closeout\indout +\input \jobname.ind + +\begingroup +\let\tt=\smalltt \let\it=\smallit \let\rm=\smallrm \rm +\baselineskip=10.3pt + +\def\inr #1 #2 #3;{\noindent{\tt + \expandafter \ifx \csname ind:#2\endcsname \relax + \back#1% + \else + \beglink{#2}\back#1\endlink + \fi}\quad + #3 \quad\pg[#2]\par} +\def\\#1 #2;{\inr #1 #1 #2;} +\def\pl{{\sevenrm (PLAIN)}} +\def\la{{\sevenrm (LATEX)}} +\def\oba{{\sevenrm (PLAIN+LATEX)}} + +\\accentabove \pl; +\par\nobreak +\\accentbelow \pl; +\\accentdef \pl; +\\accentdel \pl; +\\accentdefori \unskip, {\tt\back accentdelori} \pl~interní, + udržují původní význam maker; +\\accentnodef \pl~interní, {\tt\back def\back <makro>\#1% + \char`\{\back printaccent\char`\{<makro>\char`\}\char`\{\#1\char`\}\char`\}}; +\\addcmd \oba; +\inr bf rm \oba; +\inr bi rm \oba; +\\bifam \pl~interní, matematická rodina pro BoldItalic; +\\calculatemetricfile \pl~interní, definuje {\tt\back metricfile} + podle velikosti; +\\catcodesloop \pl~interní, nastaví kategorie znaků v cyklu podle daného čísla; +\\characterdef \pl; +\\characterdel \pl; +\\characterdefori \unskip, {\tt\back characterdelori} \pl~interní, + udržují původní význam maker; +\\characternodef \pl~interní, {\tt\back def\back <makro>% + \char`\{\back printcharacter\char`\{<makro>\char`\}\char`\}}; +\\currentfamily \pl; +\\currentfomenc \pl~interní, jméno naposledy použitého matemat. kódování; +\\currentvariant \pl; +\\declaredfamily \pl~interní, obsahuje jméno naposledy deklarované rodiny; +\\defaultextraenc \pl; +\\defaultmathchars \pl; +\\defaultmathfonts \pl; +\\defpttotmpa \pl~interní, udělá {\tt\back def\back tmpa\char`\{pt\char`\}}, + pokud chybí jednotka; +\\detailfontmessages \pl; +\\displayfontmessages \pl; +\\displaymessage \pl; +\\docharacterdef \pl~interní, pro potřeby makra {\tt\back characterdef}; +\\doextchar \pl~interní, pro potřeby makra {\tt\back extchar}; +\\dosafemathdef \pl~interní, pro potřeby maker {\tt\back safemath*def}; +\\donumbercharacterdef \pl~interní, pro potřeby makra {\tt\back characterdef}; +\\endOFSmacro \pl~interní, možnost čtení {\tt[<file>, ...]} za + {\tt\back input ofs}; +\\expandaction \pl; +\\extchar \oba; +\\extraenc \pl; +\\extrafont \pl; +\\fontdef \oba; +\\fontloadmessage \pl~interní, výpis informace o~provedení {\tt\back font}; +\\fontmessage \pl~interní, střídá hodnoty nic, + {\tt\back wlog} a {\tt\back displaymessage}; +\\fontprefix \pl~interní, střídá hodnotu nic a {\tt\back global}; +\\fontusage \oba; +\\fosize \pl; +\\fomenc \pl; +\\fotenc \pl; +\\fragilecommand \pl; +\\fragilecommand! \pl; +\\hex \pl; +\\ifknownfam \oba; +\\isunitpresent \pl~interní, řeší případ absence jednotky; +\inr it rm \oba; +\\knownchar pl; +\\knownfam pl; +\\lastfam pl; +\\lccodes \unskip, {\tt\back lccodesloop} \pl; +\\loadCMboldmath \pl; +\\loadCMnormalmath \pl; +\\loadingenc \pl; +\\loadmathfam \pl; +\\loadPSboldmath \pl; +\\loadPSnormalmath \pl; +\\loadtextfam \pl; +\\logfontmessages \pl; +\\mathaccentdef \pl; +\\mathchars \pl; +\\mathcharsback \pl; +\\mathencdef \pl; +\\mathencread \pl; +\\mathfonts \pl; +\\mathversion \pl; +\\metricfile \pl~interní, jméno metriky při použití {\tt\back font}; +\\metrictmpa \pl~interní, expanduje na metriku fontu {\tt\back tmpa}; +\\modifydef \pl; +\\modifyenc \pl; +\\modifylist \pl; +\\modifyread \pl; +\\newfamily \pl~přechodné, zadané jméno rodiny; +\\newmathfam \pl; +\\newmodifylist \pl; +\\newvariant \pl; +\\nofontmessages \pl; +\\noindexsize \pl; +\\noPT \pl~interní, odstraní {\tt pt} z~{\tt\back the<dimen>} [TBN, str.~80]; +\\ofsaddenctolist \pl~interní, přidá parametr do seznamu {\tt\back newmodifylist}; +\\OFSdeclarefamily \la; +\\ofsdeclarefamily \pl; +\\OFSextraencoding \la; +\\OFSfamily \la; +\\OFSfamilydefault \la; +\\ofshexbox \pl; +\\ofshexboxdef \pl; +\\ofsinput \pl~interní, čte soubor při {\tt\back globaldefs=1}, ignoruje konce řádků; +\\ofslistfamilies \pl~interní, seznam rodin pro {\tt\back showfonts}; +\\ofslistfamily \pl~interní, uvozuje rodinu v {\tt\back listfamilies}; +\\ofslistvariants \pl~interní, text pro výpis variant do logu; +\\ofslisttext \pl~interní, uvozuje text v {\tt\back listfamilies}; +\\ofsloadfont \pl~interní, zavede jeden font; +\\ofsloadfontori \pl~interní, zavede jeden font; +\\ofsmeaning \pl~interní, vykostí z~výstupu {\tt \back meaning} slovo + {\tt letter}/{\tt character}; +\\ofsmessageheader \pl~interní, hlavička hlášení do logu a na terminál; +\\OFSnormalvariants \la; +\\OFSprocessoptions \la; +\\OFSputfamlist \la; +\\ofsputfamlist \pl; +\\ofsremovefromlist \pl~interní, odstraní rodinu ze seznamu; +\\OFSversion \oba~interní, datum verze makra; +\\orifosize \pl~přechodné, podrží hodnotu {\tt\back fosize}; +\\origTeX \pl~interní, originální definice loga \TeX; +\\oriloadfam \pl~přechodné, podrží hodnotu {\tt loadtextfam}; +\\pickmathfont \pl; +\\plaincatcodes \pl~interní, nastaví kategorie znaků podle plain\TeX{}u; +\\printaccent \pl; +\\printaccentwarn \pl; +\\printcharacter \pl; +\\printcharacterwarn \pl; +\\processOFSoption \pl~interní, pro potřeby makra {\back endOFSmacro}; +\\protectreading \pl; +\\readfamvariant \pl~interní, testuje, zda je zadána varianta rodiny; +\\readfirsttoken \pl~interní, vrátí první token textu ukončeného {\tt:\back end}; +\\readfosize \pl~interní, vloží hodnotu {\tt\back fosize} + do {\tt\back dimen0}; +\\readmag \pl~interní, počítá {\tt\back fosize}, je-li dáno + {\tt mag}<desetinné číslo>; +\\readOFSoptions \pl~interní, pro potřeby makra {\tt\back endOFSmacro}; +\\readothertokens \pl~interní, vrátí druhý a další tokeny až po {\tt:\back end}; +\\readsixdigits \pl~interní, využito pro zaokrouhlování; +\\registeredfam \pl; +\\registerECfont \pl; +\\registerECTTfont \pl; +\\registerenc \pl; +\\registertfm \pl; +\\restorefontid \pl~interní, obnovení jména fontu, viz {\tt\back savefontid}; +\\rm \oba; +\\runmodifylist \pl; +\\safelet \pl; +\\safeletwarn \pl; +\\safemathaccentdef \pl; +\\safemathchardef \pl; +\\savefontid \pl~interní, pro udržení jména fontu ve výpisech Overfull; +\\savetokenname \pl~interní, něco jako {\tt\back string} bez backslashe; +\\scriptfosize \pl; +\\scriptscriptfosize \pl; +\\separeofsvariant \pl~interní, separace nepovinného parametru + {\tt\back loadtextfam}; +\\setextrafont \oba; +\\setCMmathchars \pl; +\\setfonts \oba; +\\setfontshook \pl; +\\setfontsOK \pl; +\\setfontfamily \pl~interní, {\tt\back setfonts}, + pokud není dána varianta; +\\setfosize \pl~interní, vypočítá hodnotu {\tt\back fosize}; +\\setmath \pl; +\\setPSmathchars \pl; +\\setsimplemath \pl; +\\setsinglefont \pl~interní, {\tt\back setfonts}, + pokud je dána varianta; +\\setsinglefontname \pl~interní, vykostí z názvu metriky případné "at<dimen>"; +\\sgfamily \pl~interní, pro uložení informace o~rodině; +\\sgvariant \pl~interní, pro uložení informace o~variantě; +\\showfonts \oba; +\\singlefont \pl; +\\singlefontname \pl~interní, odstraní {\tt at<dimen>} z~názvu metriky; +\\skipfirststep \pl; +\\slantcorrection \pl~interní, pro potřeby + {\tt\back accentabove} a {\tt\back accentbelow}; +\\storeofsvariant \pl~interní, separace nepovinného parametru + u~{\tt\back loadtextfam}; +\\switchdeftodel \pl~interní, prohodí {\tt\back accent/characterdef} + s~{\tt\back *del}; +\\tenbi \pl; +\inr tenbf tenrm \pl; +\inr tenit tenrm \pl; +\\tenrm \pl; +\\testOFSoptions \pl~interní, pro potřeby makra {\tt\back endOFSmacro}; +\\testtfmsize \pl~interní, pro potřeby {\tt\back registertfm}; +\\testtfmsizeat \pl~interní, přechodná hodnota {\tt\back testtfmsize}; +\\testtfmsizescaled \pl~interní, přechodná hodnota {\tt\back testtfmsize}; +\\textfosize \pl; +\\tryloadenc \pl~interní, načte kódovací soubory; +\\tmpa \oba~přechodné; +\\tmpb \oba~přechodné; +\\tmpc \pl~přechodné; +\\warnmissingfont \pl~interní, výpis o~chybějící variantě; +\\warnM \unskip, {\tt\back warnF}, {\tt\back warnT}, {\tt\back warnI} +\pl~interní, výpis o~chybějící standardní variantě; +\\warnunregistered \pl~interní, výpis o~nedovoleném kódování zvolené rodiny; + +\endgroup + +\sec Reference + +\noindent \hangindent=2\parindent +[TBN] Petr Olšák {\it \TeX{}book naruby}, Konvoj +1.~vyd. 1997 (ISBN 80-7302-007-6), +2.~vyd. 2001 (ISBN 80-85615-64-9), Brno, 466 stran. +PDF verze knihy je volně k~dispozici na +{\tt http://math.feld.cvut.cz/olsak/tbn.html}. + + + +\end + + + |