diff options
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf | bin | 371880 -> 352944 bytes | |||
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex | 44 | ||||
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf | bin | 724033 -> 734297 bytes | |||
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex | 134 | ||||
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf | bin | 256121 -> 257522 bytes | |||
| -rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex | 28 |
6 files changed, 123 insertions, 83 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf Binary files differindex a6b03bd5ce7..3146fd626d5 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.pdf diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex index a9ac921f609..6cdd0656a5e 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/cstexman.tex @@ -2077,21 +2077,21 @@ Implicitně načítá \csplain{} při generování formátu následující vzory dělení: \begitems -* "\USenglish=0" ... (implicitní vzor z plain\TeX{}u) v ASCII kódování -* "\czILtwo=5" ... čeština v ISO-8859-2 +* "\enPatt=0" ... (implicitní vzor z plain\TeX{}u) v ASCII kódování +* "\csILtwo=5" ... čeština v ISO-8859-2 * "\skILtwo=6" ... slovenština v ISO-8859-2 -* "\czCork=15" ... čeština v T1 kódování +* "\csCork=15" ... čeština v T1 kódování * "\skCork=16" ... slovenština v T1 kódování -* "\czUnicode=115" ... čeština v Unicode (jen, pokud je detekován +* "\csUnicode=115" ... čeština v Unicode (jen, pokud je detekován Xe\TeX, Lua\TeX, nebo jiný 16bitový \TeX) * "\skUnicode=116" ... slovenština v Unicode (jen, pokud je detekován Xe\TeX, Lua\TeX, nebo jiný 16bitový \TeX) \enditems -Jednotlivé vzory dělení se v dokumentu zapínají pomocí "\uslang", "\czlang" +Jednotlivé vzory dělení se v dokumentu zapínají pomocí "\uslang", "\cslang" a "\sklang". Příkaz "\uslang" zapne také "\nonfrenchspacing" a ostatní zapínají "\frenchspacing". Jsou zachovány staré názvy těchto přepínačů: -"\ehyph=\uslang", "\chyph=\czlang" a "\shyph=\sklang". Přechod k novým +"\ehyph=\uslang", "\chyph=\cslang" a "\shyph=\sklang". Přechod k novým názvům s aspoň dvěma písmenky pro jazyk je důsledkem nové možnosti v \csplain{}u použít 54 různých jazyků. @@ -2100,7 +2100,7 @@ V roce 2012 byl zcela přepracován soubor "hyphen.lan", který je použit tohoto souboru jsou za dvojtečkami skryty jazyky a kódování zhruba ve tvaru: \begtt -\let\czCork=y % Czech +\let\csCork=y % Czech \let\skCork=y % Slovak :\let\deCork=y % German :\let\frCork=y % French @@ -2142,8 +2142,8 @@ exotických jazyků si uživatel musí nastavit k tomu správná "\lccode". \csplain{} definuje pro každý jazyk s načtenými vzory dělení makro "\lan:<číslo>" jako "<zkratku jazyka>", například "\lan:5" stejně jako "\lan:15" expandují na -"cz". Programátor maker toho může využít. Programátor maker dále může využít -toho, že makra "\czlang", "\delang" atd. volají makro +"cs". Programátor maker toho může využít. Programátor maker dále může využít +toho, že makra "\cslang", "\delang" atd. volají makro "\initlanguage{<zkratka jazyka>}". Toto makro implicitně neudělá nic, ale programátor maker si je může předefinovat dle svého. Protože je "\initlanguage" zavolán těsně za "\language=<číslo>" v~kontextu: @@ -2168,9 +2168,9 @@ Toto řešení přebírá z makra "\..lang" jen nastavení registrů "\lefthyphe "\lg:<značka>", ve kterých budou tyto věci (a možná mnoho dalších jako třeba nastavení implicitního fontu) řešeny pro každý jazyk individuálně. -Přepínání mezi kódováními funguje pomocí "\corklangs" ... "\czlang" -(nyní je aktivní vzor dělení "\czCork") a dále třeba ... "\iltwolangs" -... "\czlang" (nyní je aktivní vzor dělení "\czILtwo"). +Přepínání mezi kódováními funguje pomocí "\corklangs" ... "\cslang" +(nyní je aktivní vzor dělení "\csCork") a dále třeba ... "\iltwolangs" +... "\cslang" (nyní je aktivní vzor dělení "\csILtwo"). Makra "\iltwolangs", "\corklangs", a "\unicodelangs" jsou spuštěna při "\input il2code", "\input t1code" a "\input ucode", takže uživatel to nemusí řešit. @@ -2233,7 +2233,7 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje "\crqq" Vytiskne pravé české uvozovky (\crqq). -\hbox{"\chyph" \new{={\tt\char`\\czlang}}} +\hbox{"\chyph" \new{=\skrt{{\tt\char`\\czlang}}={\tt\char`\\cslang}}} Aktivuje tabulku dělení slov podle registru "\czech" a nastaví stejnoměrné mezerování za tečkami (tzv.~"\frenchspacing"). \new{Dále nastavuje @@ -2244,8 +2244,8 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje češtinu (hodnota "\iltwoczech" nebo "\toneczech" podle toho, zda nebylo nebo bylo použito "\input t1code"). -\hbox{"\ehyph" \new{={\tt\char`\\uslang}}}\nobreak - Aktivuje tabulku dělení slov podle registru "\USenglish" a +\hbox{"\ehyph" \new{={\tt\char`\\enlang}}}\nobreak + Aktivuje tabulku dělení slov podle registru "\enPatt" a nastaví větší mezerování za tečkami (tzv.~"\nonfrenchspacing"). Toto nastavení je výchozí. @@ -2254,6 +2254,9 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje britskou angličtinu (hodnota 4). Vzory dělení pro tento jazyk implicitně nejsou zavedeny.} +"\enPatt" Registr rezervovaný pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro + americkou angličtinu (hodnota 0). + "\extrahyphenchar" Alternativní znak spojovníku (-). Kód 156. Po "\input t1code" není toto makro definováno. @@ -2284,7 +2287,7 @@ vzory dělení jsou čteny pomocí triku s aktivními znaky, který dekóduje němčinu (hodnota 1). Vzory dělení pro tento jazyk implicitně nejsou zavedeny.} -\hbox{"\iltwoczech"\new{={\tt\char`\\czILtwo}}} +\hbox{"\iltwoczech"\new{=\skrt{{\tt\char`\\czILtwo}}={\tt\char`\\csILtwo}}} Konstanta 5 rezervovaná pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro češtinu při kódování fontů podle ISO-8859-2. @@ -2346,7 +2349,7 @@ užitečné mít preloadovanou fontovou čtveřici "\tenrm", "\tenit", "\tenbf" "\tenbi". \newstop -\hbox{"\toneczech"\new{={\tt\char`\\czCork}}} +\hbox{"\toneczech"\new{={\tt\char`\\csCork}}} Konstanta 15 rezervovaná pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro češtinu při kódování fontů podle Corku. @@ -2357,10 +2360,11 @@ užitečné mít preloadovanou fontovou čtveřici "\tenrm", "\tenit", "\tenbf" \newstart "\unicodelangs" Inicializace vzorů dělení v Unicode.\newstop -"\USenglish" Registr rezervovaný pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro - americkou angličtinu (hodnota 0). +\hbox{\skrt{\tt\char`\\USenglish}} + \skrt{Registr rezervovaný pro číslo tabulky vzorů dělení slov pro + americkou angličtinu (hodnota 0).} -"\uv" Makro pro uvozovky. Používá se "\uv{takto}". Makro je +"\uv"\nobreak Makro pro uvozovky. Používá se "\uv{takto}". Makro je definováno tak, aby se uvnitř jeho argumentu dala použít verbatim konstrukce. To ale způsobí, že je potlačen kerning před pravou uvozovkou. Pokud nepoužíváte verbatim diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf Binary files differindex 86c9b4b4dc8..3bba0387253 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.pdf diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex index bb8122b8786..32fef6bf372 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-d.tex @@ -7,7 +7,7 @@ % This file is encoded in ISO-8859-2 because % UTF-8 encTeX has a conflict with DocByTeX -\def\projectversion{Aug. 2013} +\def\projectversion{Nov. 2013} \def\headtitle{OPmac} \widowpenalty=10000 @@ -43,14 +43,9 @@ \gdef\obrace[{] \gdef\cbrace[}] \egroup \def\indexhook{% -% Kontroln sekvence oznaen ipkou ($\succ$) jsou -% uivatelskmi pkazy. Ostatn kontroln sekvence jsou -% v~OPmac intern. Tun je oznaena strana, kde je slovo dokumentovno, pak nsleduje seznam vech stran, na kterch se slovo vyskytuje. -% Uivatelsk pkazy maj v seznamu strnek podtren slo, -% co je strnka, kde je pkaz vyloen na uivatelsk rovni. \medskip} \def\nn#1 {\noactive{\nb#1}} \nn insert \nn undefined @@ -137,6 +132,9 @@ Pipravme si tedy test \db ifpdftex, kter pak pouijeme pi ten souboru "opmac.tex". Test nikdy nebudeme vkldat do maker, take pi ten souboru "opmac.tex" u mus bt jasn, zda bude vstup smrovn do DVI nebo PDF. Pozdj zmna "\pdfoutput" me zpsobit pote. +Xe\TeX{} sice nen pdf\TeX, ale po dobu ten maker jej za pdf\TeX{} budeme +povaovat a na konci ten maker (viz sekci~~\ilink[zaver]{\numref[zaver]}) +to spravme. \inext {ifpdftex}{\empty}{+-} @@ -150,8 +148,8 @@ normln uvnit maker nen jednoduch (TBN str. 25 a 26). Vyuijeme toho, e "~" je aktivn znak a pomoc "\lccode" a "\lowercase" jej pepeme na poadovan znak. Dostaneme tm aktivn token s poadovanou ASCII hodnotou a tento token definujeme. -Pomoc \db lccodetiezero vrtme po piazen (tj. po proveden definice) -"\lccode" vlnky na pvodn hodnotu. +"\lccode" nastavme ve skupin, take po ukonen skupiny se vrac k +vchoz hodnot. \inext {adef}{\empty}{+-} @@ -203,16 +201,20 @@ lomtko: \inext {bslash}{}{+-} -Ob makra chceme pi "\write" do souboru nechat v pvodnm stavu: - -\inext {addprotect}{}{+-} - Makro plain\TeX{}u "\," funguje jen v matematick sazb. Uivatel bude chtt makro asto pout napklad mezi slem a jednotkou v textovm mdu: "5\,mm", take makro pedefinujeme. -\inext {kern}{}{+-} +\inext {muskip}{}{+-} + +Definovan makra chceme pi "\write" do souboru nechat v pvodnm stavu: + +\inext {addprotect}{}{+-} + +Makro "\exfont" se vyskytuje v souboru "exchars.tex" z \CS{}plainu. +Pkaz "\addprotect\exfont" zaprotektuje vechny znaky deklarovan v toto +souboru narz. Podrobnosti lze nalzt v uvedenm souboru. \subsec Globln parametry @@ -302,6 +304,14 @@ kdu ze souboru "csfontsm.tex" z balku \csplain{}. \inext {regfont}{\empty}{+-} +Makra "\typosize", "\fontsizex", "\textfontsize", +"\setbaselineskip" poaduj zpis parametru bez jednotky. +Jednotkou je \db ptunit, kter je nastavena na 1pt. Uivatel me +jednotku zmnit (nap. "\ptunit=1mm" pi nvrhu plaktu). Dle \db fontdim +je registr, kter udv aktuln velikost psma. + +\inext {ptunit}{\empty}{+-} + Implicitn jsou zavedeny \CS{}fonty, take k nim pidme AMS fonty z "ams-math.tex", kter vizuln odpovdaj. Pozdji si me uivatel zavst jin makro (nap. "tx-math.tex") a zavede si teba i jin textov fonty. @@ -315,29 +325,11 @@ ped zavolnm "\input opmac". \inext {ams-math}{}{+-} Po naten souboru "ams-math.tex" disponujeme makry \db regtfm na registraci -rznch metrik pro rzn designovan velikosti font a \db whichtfm, kter -expanduje na svj parametr nebo na metriku, kter je registrovna pro +rznch metrik pro rzn designovan velikosti font a \db whichtfm je +definovno tak, aby +expandovalo na svj parametr nebo na metriku, kter je registrovna pro velikost \db dgsize. Registrace metrik \CS{}font je rovn provedena -v souboru {\tt ams-math.tex}. Jak bylo eeno, -makro "\resizefont<fontselector>" \csplain{}u zmn -velikost fontu "<fontselector>" podle obsahu makra "\sizespec" (viz soubor -{\tt csfontsm.tex}). Toto makro "\resizefont" vol pomocn makro \db -resizefontskipat na odstrann \uv{sizespec} z nzvu metriky. Toto pomocn -makro je v OPmac pedefinovno s vyuitm "\whichtfm", take kdy ped -volnm makra "\resizefont" pipravme sprvnou "\dgsize", \TeX{} pouije -metriku designovanou na poadovanou velikost. Nebyl-li naten -"ams-math.tex", nen "\whichtfm" definovno a v takovm ppad -neprovedeme nic. - -\inext {whichtfm}{\empty}{+-} - -Makra "\typosize", "\fontsizex", "\textfontsize", -"\setbaselineskip" poaduj zpis parametru bez jednotky. -Jednotkou je \db ptunit, kter je nastavena na 1pt. Uivatel me -jednotku zmnit (nap. "\ptunit=1mm" pi nvrhu plaktu). Dle \db fontdim -je registr, kter udv aktuln velikost psma. - -\inext {ptunit}{\empty}{+-} +v souboru {\tt ams-math.tex}. asto budeme potebovat odstranit jednotku "pt" ve vpisu "\the<dimen>". Provedeme to pomoc "\expandafter\ignorept\the<dimen>". Protoe "\the" @@ -394,6 +386,12 @@ Makra \db fontscalex "<factor>", \db textfontscale "<factor>" a \db scalebaselineskip "<factor>" pepotaj "<factor>" podle aktulnho "\fontdim" resp. "\baselineskip" na absolutn jednotku a zavolaj odpovdajc makro definovan ped chvl. +Na dku~\cite[typoscale:roundA] je "#1" pevedeno na "(#1/1000)pt": +slo 3277sp je $2^{16}/20$sp, tedy 1/20pt. Tato hodnota je nejprve vynsobena +"#1" a vydlena 50. Pro bylo slo 1000 rozloeno na $20\times50$? +Aby nedolo k peteen hodnoty typu dimen pi velkm "#1". + +\ilabel [typoscale:roundA] {3277sp} \inext {fontscalex}{\count=3 ^^B\cbrace}{++} @@ -411,6 +409,12 @@ drsnm "\space". To separuje seln parametr dostaten. \inext {magstep}{\empty}{+-} +Makro \db typobase nastav "\baselineskip" a "\fontdim" podle +\db baselineskipB a \db fontdimB, co jsou makra, kter maj uloenu +zkladn velikost dkovn a zkladn velikost psma. + +\inext {typobase}{^^B\cbrace}{++} + Makro \db em pepn kontextov do odpovdajc varianty a ve spoluprci s makry "\additcorr" a "\afteritcorr" pidv italickou korekci. Makro \db additcorr si pomoc "\lastskip" zapamatuje posledn mezeru, pak ji odstran, vlo @@ -457,6 +461,11 @@ Pro jistotu (pokud je pouita star verze CSplainu) tuto koverzi \inext {sdef}{\empty}{+-} +Je-li detekovn msto CSplainu e\TeX, nastavme znaky jazyk dle hodnoty +"\language" v e\TeX{}u: + +\inext {uselanguage}{\empty}{+-} + \subsec REF soubor @@ -538,7 +547,9 @@ zhruba takto: Pejdeme od idej k implementaci. Makro \db label "[<lejblk>]" si pouze zapamatuje "<lejblk>" do makra \db lastlabel, aby s touto hodnotou mohlo pozdji pracovat makro, kter automaticky -generuje njak slo. +generuje njak slo. Ostatn balast v kdu (kontrolujc definovanost +makra "\csname l0:<lejblk>\endcsname") je od toho, aby OPmac pohldal +ppadn dvoj pouit stejnho "<lejblku>" a upozornil na to. \inext {def\nb label}{\empty}{+-} @@ -846,6 +857,13 @@ tabulky a obrzku. Za slem implicitn nen dn interpunkce, jen \inext{printcaption}{\empty}{+-} +Pedefinujeme makro z plain\TeX{}u "\endinsert" tak, e dopedu vlome +"\par". Pak bude mon tsn za odstavec zahjen pomoc "\caption" vkldat +"\endinsert". Tko lze toti pesvdovat uivatele, aby tam dval przdn +dek. + +\inext{endinsert}{\empty}{+-} + Makro \db eqmark zvedne "\dnum" o jedniku. V display mdu pak pouije primitiv "\eqno", za kterm nsleduje "\thednum". V internm mdu (v boxu) vytiskne jen "\thetnum". @@ -1446,7 +1464,7 @@ nebo barvu linek (pi "\pdfK" obsahujc \uv{K}). Dle si toto makro globln ulo nastavenou barvu do \db currcolork, resp. \db currcolorK. Tak podle pedchoz "\currcolork", resp. "\currcolorK" testuje, zda je poteba aktuln barvu -zmnit. Pokud ne, tak "\special" pro nastaven barvy nevlo. +zmnit. Pokud ne, tak "\pdfliteral" pro nastaven barvy nevlo. \inext{setcmykcolor}{^^B\cbrace}{++} @@ -1521,7 +1539,7 @@ vyzvedne potebn ti daje ze zsobnku. K tomu definuje makro "\tmp", kter to provede. Dle do "\tmpa" vlo "<barvu k>" a do "\tmpb" vlo "<barvu K>" a testem proti "\currcolork", resp. "\currcolorK" zjist, zda je vbec poteba barvu mnit. Pokud ne, nedl nic. Jinak zape potebn -"\special" a penastav makro "\currcolork", resp. "\currcolorK". +"\pdfliteral" a penastav makro "\currcolork", resp. "\currcolorK". Konen, pi "<vzkaz>=1", zape nov nastavenou barvu do REF souboru. Celou prci vykon uvnit skupiny, take lokln zmny se vracej po ukonen prce makra k pvodnm hodnotm. @@ -1582,6 +1600,8 @@ vdt, zda je tato naposledy pouit barva ern nebo jin. Pokud jin, je poteba ji nastavit jako vchoz i pro tuto (tedy pt) stranu. Makro \db Xpage v takovm ppad ulo do makra "\pgc:<slo strany>" povel "\setpgcolor <k nebo K> {<CMYK barvy>}". +Opakuje-li se stejn strana (nap. postupn odkrvn vkik ve +slideshow), dal "\Xpage" se stejnou stranou nedlaj nic. \inext{Xpdfcolork}{\count=2 \empty}{+-} @@ -1618,6 +1638,10 @@ vyuity PDF transformace souadnic. \inext{draftbox}{\empty}{+-} +Kdy nen pouit pdf\TeX{}, nen makro deaktivujeme. + +\inext{ifpdftex}{\empty}{+-} + \subsec Klikac odkazy %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% @@ -1832,9 +1856,10 @@ v~rekurzivnm cyklu pokrauje v~innosti, dokud nenaraz na "{}{}". Makro \db insertoutline "{<text>}" vlo jedinou poloku do zloky. Pro tuto poloku se pedpokld nulov poet potomk. Vyuit: uivatel me -takto odkzat na zatek nebo konec dokumentu. +takto odkzat na zatek nebo konec dokumentu. Jako lejblk je pouito +"oul:<oulnum>", kde \db oulnum prbn zvtujeme o jedniku. -\inext{insertoutline}{\empty}{+-} +\inext{oulnum}{\empty}{+-} Pokud je dokument zpracovn do DVI vstupu, je vhodn ve zmnn makra deaktivovat: @@ -1868,7 +1893,8 @@ pomoc "\futurelet") a \db testparC (oet, zda tento nsledujc znak je Makro \db activettchar pracuje podobn, jako makro "\adef". Navc potebuje pout nov naten znak ve sv aktivn kategorii jako separtor -vymezujc konec parametru. +vymezujc konec parametru. Do sekvenc \db savedttchar a \db savedttcharc +je uloena ASCII hodnota znaku a jeho pvodn kategorie. \inext{activettchar}{\empty}{+-} @@ -2009,10 +2035,10 @@ do vce dk. Je mon si vyzkouet teba tento kd: \begtt \newdimen\Pwidth \def\tabdeclareP {\enskip\vtop{\hsize=\Pwidth \rightskip=0pt plus1fil - \baselineskip=1.2em \lineskiplimit=0pt \noindent ##\tabstrut}\enskip} + \baselineskip=1.2em\lineskiplimit=0pt \noindent##\tabstrutA}\hss\enskip} -\Pwidth=3cm \table{|c|P|}{\crl - aaa & Tady je del textk, kter se nevejde na jeden dek. \crl +\Pwidth=3cm \table{|c|P|}{\crl \tskip3pt + aaa & Tady je del textk, kter se nevejde na dek. \crl \tskip3pt bb & A tady je taky je nco delho. \crl} \endtt @@ -2031,7 +2057,8 @@ Makro \db tablinefil vlo natahovac ru na ku cel poloky a makro petrzen msto v postupn tvoen lince. Ke sprvnmu nakladen uvedench povel pouije makro "\crli" obsah makra "\ddlinedata" a vlevo pidv "\vvleft". Ped sputnm makra "\ddlinedata" definuje odpovdajcm -zpsobem \db dditem a \db vvitem. +zpsobem \db dditem a \db vvitem. Makro \db crlli sestv ze dvou "\crli" +oddlench od sebe vertikln mezerou vloenou pomoc "\noalign". \inext{crli}{\empty}{+-} @@ -2217,10 +2244,10 @@ Take sta pout "\sxdef" nsledujcm zpsobem: \inext{Xmnote}{\empty}{+-} -Makro \db fixmnotes "<token>" pedefinuje v cyklu vechny definovan -kontroln sekvence "\mn:<slo>" tak, e budou obsahovat "<token>". -Tm toto makro zlikviduje prci makra "\Xmnote", ale o to nm prv jde v -ppad, kdy chceme mt poznmky na jednoznan dan stran. +Makro \db fixmnotes "<token>" definuje intern makro \db mnotesfixed +s obsahem "\left" nebo "\right" podle pn uivatele. Makro "\mnoteA" se +pak na definovanost "\mnotesfixed" pt a pokud je definovan, nepouije +daje peten ze souboru. \inext{fixmnotes}{\empty}{+-} @@ -2551,13 +2578,16 @@ jednotky pomoc makra \db truedimen. \inext{trueunit}{\empty}{+-} -\subsec Zvr -%%%%%%%%%%%%% +\subsec [zaver] Zvr +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% +V ppad, e je pouit Xe\TeX, nateme dodaten makra +ze souboru "opmac-xetex.tex". Tato makra nahrazuj nkter makra z OPmac +Xe\TeX-specifickou variantou nebo emuluj pdf\TeX{}ov primitivy. Nakonec pomoc "\inputref" peteme REF soubor (pokud existuje) a vrhneme se na zpracovn dokumentu, kter nm pipravil uivatel. Peji dobr pozen. -\inext{inputref}{\empty}{+-} +\inext{version}{\empty}{+-} \doindex diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf Binary files differindex 7d36ffb3686..31c66e6975b 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.pdf diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex index 2389ef9be78..ec321439e99 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex @@ -126,8 +126,11 @@ prázdný, je to stejné, jako by byl roven 1000. \typoscale[\magstep2/] % \magstep2 je 1440, tj. fonty se zvětší 1,44krát \endtt -Tato makra můžeme použít pro nadpisy nebo poznámky s tím, že velikost bude -relativní vzhledem k základnímu písmu celého dokumentu. +Někdy je žádoucí (např. při přechodu na poznámky pod čarou) zmenšit vzhledem +ke stále stejné velikosti písma. Stačí psát +"\typobase\typoscale[<font>/<řádkování>]". Pak se provede zvětšení/zmenšení +vzhledem k {\em základnímu písmu}, což je písmo nastavené po prvním použití +"\typosize" nebo "\typoscale". Pokud zavedete font příkazem "\font\prepinac=<metrika> <nic-nebo-at-nebo-scaled>", pak "\prepinac" přepíná do pevně stanoveného fontu, který není ovlivněn @@ -319,8 +322,8 @@ Předefinovat tato slova lze pomocí "\sdef", jak ukazuje následující příkl který zamění celá slova za zkratky. \begtt -\sdef{mt:t:cz}{Tab.} \sdef{mt:t:sk}{Tab.} \sdef{mt:t:en}{Tab.} -\sdef{mt:f:cz}{Obr.} \sdef{mt:f:sk}{Obr.} \sdef{mt:f:en}{Fig.} +\sdef{mt:t:cs}{Tab.} \sdef{mt:t:sk}{Tab.} \sdef{mt:t:en}{Tab.} +\sdef{mt:f:cs}{Obr.} \sdef{mt:f:sk}{Obr.} \sdef{mt:f:en}{Fig.} \endtt \LaTeX{}oví uživatelé jsou zvyklí, že jim tabulky a obrázky plavou v @@ -434,7 +437,6 @@ doporučuji na stejnou hodnotu nastavit "\iindent". Vertikální mezera nad a pod prostředím s odrážkami je řízena makrem "\iiskip". - \sec Tvorba obsahu %%%%%%%%%%%%%%%%%% @@ -708,7 +710,7 @@ se v dokumentu při výstupu do PDF stanou klikacími: * čísla generovaná pomocí "\ref" a "\pgref", * čísla kapitol, sekcí, podsekcí a stránek v obsahu, * čísla nebo značky generované pomocí "\cite" (odkazy na literaturu), -* texty tištěné pomocí makra "\url". +* texty tištěné pomocí makra "\url" nebo "\ulink". \enditems Poslední z uvedených odkazů je externí a bude mít barvu <color-out>, zatímco @@ -746,7 +748,10 @@ Vyskytují-li se v~argumentu "\url" znaky "%", "\", "#", "$", "{" a "}", je třeba použít "\%", "\\", "\#", "\$", "\{" a "\}". Ostatní speciální znaky "~", "_", "^", "&" lze napsat do parametru "\url" -přímo. +přímo. Libovolný text odkazovaný na webovou stránku lze vložit pomocí +"\ulink[<URL>]{<text>}". Například odkaz na +\ulink[http://petr.olsak.net/opmac.html]{stránky OPmac} jsou vytvořeny +pomocí "\ulink[http://petr.olsak.net/opmac.html]{stránky OPmac}". Obsah dokumentu se dá přesunout do levé záložky PDF prohlížeče tak, že klikáním na něj se přechází v~dokumentu na požadované místo. Ve specifikaci PDF se tomu @@ -826,7 +831,7 @@ Nyní se každý vykřičník promění v otazník. Že nevěříte? Vyzkoušejt / \endtt } -Jednou definovaný "\tthook" funguje ve všech verbatim výpisech, dokud jej +Definovaný "\tthook" funguje ve všech verbatim výpisech, dokud jej nepředefinujete jinak. Tipy: \par\nobreak \begtt @@ -850,7 +855,8 @@ pozdějším nastavením "\activettchar" na jinou hodnotu. Při zahájení každ řádkového verbatim výpisu se spustí makro "\intthook", které je implicitně prázdné. {\bf Upozornění:} deklaraci "\activettchar<znak>" proveďte až po přečtení všech makrosouborů. Důvod: "\activettchar" nastavuje <znak> jako aktivní, což může při -čtení souborů maker vadit. +čtení souborů maker vadit. Není taky rozumné aktivovat znak pro derivaci nebo jiný +v~textu používaný znak. Verbatim listingy je možné tisknout z externího souboru. Například @@ -1414,7 +1420,7 @@ například: \margins/1 b5 (2,2,2,2)cm % nastaví všechny okraje na 2 cm pro papír b5. <pg>... 1 = shodné okraje pro všechny stránky, <pg>... 2 = okraje pro liché stránky, sudé mají prohozeny <levý>/<pravý>, -<formát>... a3, a4, a5, b5, letter nebo uživatelem definovaný, +<formát>... a3, a4, a5, b5, letter, a3l, a4l, a5l či uživatelem definovaný, <levý>,<pravý>,<horní>,<dolní>... velikosti okrajů, <jednotka>... mm, cm, in, pt, pc, bp, dd, cc. \endtt @@ -1439,7 +1445,7 @@ Opmac například implicitně definuje: \begtt \sdef{pgs:a4}{(210,297)mm} \sdef{pgs:letter}{(8.5,11)in} -\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} +\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} \sdef{pgs:a4l}{(297,210)mm} \endtt Celou sazbu na úkor okrajů je možno zvětšit/zmenšit příkazem |