diff options
author | Karl Berry <karl@freefriends.org> | 2015-02-11 21:49:44 +0000 |
---|---|---|
committer | Karl Berry <karl@freefriends.org> | 2015-02-11 21:49:44 +0000 |
commit | 5b1aa58b4889aeb3418a3007a831bbb0b3fe72e4 (patch) | |
tree | b33801a520f724cb145a845d7ae407b4b6d6fc2e /Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex | |
parent | 79a499bdfb2822be4bab61f6c6720f4c52119c3b (diff) |
cstex (11feb15)
git-svn-id: svn://tug.org/texlive/trunk@36259 c570f23f-e606-0410-a88d-b1316a301751
Diffstat (limited to 'Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex')
-rw-r--r-- | Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex | 192 |
1 files changed, 105 insertions, 87 deletions
diff --git a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex index 87eb21a924f..fa26b8e53ab 100644 --- a/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex +++ b/Master/texmf-dist/doc/cstex/opmac-u.tex @@ -94,8 +94,8 @@ Pojďme společnými silami tomu odstranit případné mouchy a mušky. %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Všechna makra popsaná v této sekci nastavují změny ve fontech a dalších -parametrech jen lokálně, takže po ukončení skupiny se nastavení vrací k původním -hodnotám. +parametrech jen lokálně, takže jsou-li ve skupině, +za ní se nastavení vrací k původním hodnotám. Makro "\typosize[<velikost fontu>/<řádkování>]" nastaví velikost textových i matematických fontů a řádkování. Je-li některý z parametrů prázdný, makro @@ -115,10 +115,10 @@ Začátek dokumentu tedy může vypadat takto: \endtt Makro "\typoscale[<faktor-font>/<faktor-řádkování>]" zvětší nebo zmenší velikost -textových i matematických fontů resp. řádkování <faktor> krát aktuální +textových i matematických fontů resp. řádkování <faktor>krát aktuální velikost fontů resp. řádkování. Faktor je celé číslo, přitom 1000 znamená -jedničku (jako za slovem "scaled" v~příkazu "\font"). Je-li parametr +faktor jedna ku jedné (jako za slovem "scaled" v~příkazu "\font"). Je-li parametr prázdný, je to stejné, jako by byl roven 1000. \begtt @@ -217,7 +217,7 @@ K tomu slouží makro "\nl", které odřádkuje v místě použití (newline). Toto makro se navíc v obsahu chová jako mezera. Kapitola, sekce, podsekce se nečísluje, předchází-li "\nonum". Kapitola, -sekce, podeskce se neobjeví v obsahu, předcházlí-li "\notoc". +sekce, podsekce se neobjeví v obsahu, předcházlí-li "\notoc". \label[cislovani] \sec Další číslované objekty a odkazy na ně @@ -226,7 +226,7 @@ sekce, podeskce se neobjeví v obsahu, předcházlí-li "\notoc". Kromě kapitol, sekcí a podsekcí se automaticky číslují ještě rovnice a popisky pod obrázky a pod tabulkami. -Pokud na konci display módu je uvedeno +Pokud je na konci display módu uvedeno "\eqmark", tato rovnice bude číslovaná. Formát číslování je implicitně jediné číslo uzavřené v kulaté závorce resetované při každém zahájení nové sekce. Příklad: "$$ a^2 + b^2 = c^2 \eqmark $$" vytiskne @@ -253,7 +253,7 @@ $$ Dalšími číslovanými objekty jsou popisky. Popisek pod obrázky je potřeba uvést slovem "\caption/f" a popisek pod -tabulkami slovem "\caption/t". Pak následuje text popisku ukončený +nebo nad tabulkami slovem "\caption/t". Pak následuje text popisku ukončený prázdným řádkem. Příklad: \begtt @@ -329,7 +329,7 @@ pomocí plain\TeX{}ového makra "\topinsert" resp. "\midinsert". Například: Na automaticky číslované objekty je nutno se občas v textu odkazovat. Protože dopředu nevíme, pod jakým číslem se rovnice, sekce, tabulka atd. -vytiskne, je potřeba použít interní lejblíky k označkování odkazovaných +vytiskne, je potřeba použít interní lejblíky k označení odkazovaných objektů. K tomu slouží makro "\label[<lejblík>]", které musí předcházet makru, jež generuje číslo. Není nutné, aby "\label" předcházel těsně danému makru. Tedy například: @@ -352,14 +352,14 @@ která shrnuje jistý druh závislosti. Text z ukázky vytvoří zhruba toto: \uv{Nyní můžeme hovořit o sekci 2.1 na straně 13 nebo taky o rovnici (1) na straně 15. Dále bude -potřeba upozornit na tabulku 1.3.1 na straně 42, +potřeba upozornit na tabulku 5.3.1 na straně 42, která shrnuje jistý druh závislosti.} Jestliže se v textu vyskytují dopředné reference (tj. odkazujeme na objekt, který ještě není vytištěn) nebo text odkazuje na stránky ("\pgref"), je nutné -\TeX{}ovat dokument dvakrát. +\TeX{}ovat dokument aspoň dvakrát. -Pomocí "\label[<lejblík>]\wlabel[<text>]" se dá vytvořit kdekoli +Pomocí "\label[<lejblík>]\wlabel{<text>}" se dá vytvořit kdekoli obecný cíl <text>, na který je možné odkazovat makry "\ref[<lejblík>]" nebo "\pgref[<lejblík>]". @@ -427,13 +427,13 @@ doporučuji na stejnou hodnotu nastavit "\iindent". Vertikální mezera nad a pod prostředím s odrážkami je řízena makrem "\iiskip". -\sec Tvorba obsahu -%%%%%%%%%%%%%%%%%% +\sec Tvorba automaticky generovaného obsahu +%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Makro "\maketoc" vytiskne v místě svého použití obsah dokumentu bez nadpisu, jen jednotlivé řádky obsahu. Odsazení jednotlivých řádků je nastaveno na násobky registru "\iindent". Často je potřeba dokument \TeX{}ovat vícekrát, -než se obsah zjeví a než se stránkové číslice srovnají správně, protože po +než se obsah zjeví a než se čísla stran srovnají správně, protože po prvním zjevení obsahu se mohou stránky posunout jinam. Titulek k obsahu by neměl být číslovaný a neměl by se zjevit v obsahu, takže @@ -443,7 +443,7 @@ jej zapíšeme třeba pomocí \nonum\notoc\sec Obsah \endtt -Tituly kapitol, sekcí a podsekcí zapisuje OPmac pro účely sestavení obsahu do +Titulky kapitol, sekcí a podsekcí zapisuje OPmac pro účely sestavení obsahu do externího souboru "*.ref". Může se stát, že uživatel v těchto textech použije nějaké komplikované makro, které se pak v souboru \uv{rozsype} do takového stavu, že nejde vzápětí přečíst. V takovém případě je potřeba @@ -456,17 +456,21 @@ proti expanzi do "*.ref" souboru. Například OPmac deklaruje: \endtt % a mnoho dalších. Není možné ale předvídat všechno, co může uživatel -nacpat do titulu sekce nebo kapitoly. Pokud se tedy \uv{rozsype} +nacpat do titulku sekce nebo kapitoly. Pokud se tedy \uv{rozsype} REF soubor, je potřeba si tímto způsobem zabezpečit používané makro. +Poznámka: Při přechodu na novější verzi OPmac se může stát, že REF soubor +vygenerovaný starou verzí způsobí chyby při dalším zpracování. Pak je +potřebné nejprve REF soubor smazat. + \sec Sestavení rejstříku %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% Makro pro zanášení slov do rejstříku je navrženo s ohledem na optimalizaci počtu úhozů na klávesnici. Autor už napsal své dílo, má daný termín -odevzdání a nyní ho čeká úmorná práce vyhledávání slov v textu, které by -měly přijít do rejstříku, a jejich vyznačování. Je třeba mu tuto práci co +odevzdání a nyní ho čeká úmorná práce vyhledávání slov v textu, která by +měla přijít do rejstříku, a jejich vyznačování. Je třeba mu tuto práci co nejvíce usnadnit. Pro zanesení slova do rejstříku slouží makro "\ii". Je to zkratka za @@ -525,7 +529,7 @@ které naznačují, že se do rejstříku dává více slov: % Dostaneme totéž jako při "\ii lineární~prostor \ii vektorový~prostor " a tato ukázka demonstruje ještě jednu věc: je-li potřeba do parametru "\ii" -dostat mezeru, pište vlnku. +dostat mezeru, pište vlnku nebo napište heslo uzavřené ve svorkách. Pokud se v rejstříku objeví hesla skládající se z více slov, obvykle chceme, aby u~hesla, které opakuje první slovo, se toto slovo @@ -533,9 +537,9 @@ v rejstříku nevypisovalo opakovaně, ale aby bylo nahrazeno pomlčkou. Například: \par\nobreak \medskip -\hbox{\indent lineární podprostor 12, 16, 18, 29}\nobreak -\hbox{\indent \space --- prostor 12, 16--32, 51}\nobreak -\hbox{\indent \space --- závislost 18--20, 34} +\hbox{\indent lineární podprostor \ 12, 16, 18, 29}\nobreak +\hbox{\indent \space --- prostor \ 12, 16--32, 51}\nobreak +\hbox{\indent \space --- závislost \ 18--20, 34} \medskip \noindent Při takovém požadavku pište místo vlnky mezi slovy lomítko. Příklad: @@ -556,8 +560,8 @@ prostor/lineární. Aby se to nemuselo psát dvakrát, je k dispozici zkratka Počet lomítek v hesle pro rejstřík není omezen. Můžete tedy vytvořit víceúrovňový rejstřík. Nicméně je třeba vědět, že zkratka "@" nevytváří -všechny permutace, ale jen prohazuje první údaj před lomítkem se všemi -ostatními. Takže "\ii a/b/c,@" je totéž jako "\ii a/b/c" "\ii b/c/a". +všechny permutace, ale jen přesune první údaj před lomítkem za všechny +ostatní. Takže "\ii a/b/c,@" je totéž jako "\ii a/b/c" "\ii b/c/a". Samotný rejstřík vznikne v místě příkazu "\makeindex". Rejstřík obsahuje data z předchozího zpracování dokumentu \TeX{}em, takže je potřeba @@ -587,7 +591,7 @@ Funkci si vysvětlíme na příkladu: \iis věta/o~neúplnosti/Goedelova {věta/o~neúplnosti/G\"odelova} \endtt % -Lze pak psát "\ii relax" nebo "\ii chikvadrat" nebo +Lze pak psát "\ii relax", "\ii chikvadrat" nebo "\ii Goedelova/věta/o~neúplnosti,@". OPmac abecedně řadí podle těchto hesel, ale když dojde na potřebu heslo vytisknout do rejstříku, vytiskne místo těchto hesel @@ -596,8 +600,7 @@ který je uveden na pravé straně slovníku. Příklad ukazuje, že tím lze řešit nejen tisk hesel, která je potřeba ošetřit speciálními makry (v příkladu slovo relax), ale také -výjimky abecedního řazení (písmeno "\"{\tt\char`\"o} -nemáme v české abecedě, kdoví, kam by se to zařadilo). +výjimky abecedního řazení. % Slovník výjimek je možný zapsat kamkoli před "\makeindex", typicky se píše na začátek dokumentu. @@ -625,8 +628,8 @@ Takže třeba "\ii Ernst~@~Young" pro řazení a \sec Barvy, vodoznaky %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% -Makra uvedená v této sekci nastavují barvy jen při použití pdf\TeX{}u a při -výstupu do PDF. Jinak tato makra neudělají nic. +Makra uvedená v této sekci nastavují barvy jen při přímém +vytváření do PDF. Takže při výstupu do DVI tato makra neudělají nic. % Barvu textu můžete nastavit pomocí přepínačů {\localcolor\Blue "\Blue"}, @@ -639,48 +642,53 @@ Barvu textu můžete nastavit pomocí přepínačů {"\White"}, {\localcolor\Grey "\Grey"}, {\localcolor\LightGrey "\LightGrey"} a -{"\Black"}. Je potřeba si uvědomit, že tyto -přepínače pracují globálně nezávisle na skupině uvnitř boxu i mimo, prostě -kdekoli. Barvu jinou než černou je potřeba nakonec vypnout přepínačem -"\Black". Pokud barvu jinou než černou zapnete na některé stránce a text v -této barvě přeteče do stránek dalších, při opakovaném \TeX{}ování se objeví -správná barva i na následujících stránkách. Tuto skutečnost si totiž -\TeX{} musí ujasnit prostřednictvím pomocného souboru s odkazy. - -Společně s barvou textu tyto přepínače zapínají i barvu větších ploch -vytvořených pomocí "\hrule" a "\vrule". Ve specifikaci formátu PDF je -nicméně ještě jeden přepínač barev nezávislý na barvě textu a větších ploch. -Jsou to barvy linek, které mají tloušťku menší než 1~bp. Tento \uv{druh -barvy} se přepíná stejnými přepínači "\Blue", ..., "\Black" ovšem -před tímto přepínačem musí bezprostředně předcházet slovo "\linecolor". -Takže "\linecolor\Red" zapne barvu linek na červenou, ale barva textu -zůstane původní. Nebo "\Black" vrátí do normálu barvu textu, zatímco -"\linecolor\Black" způsobí, že také linky budou dále černé. +{"\Black"}. + +Implicitně tyto přepínače pracují globálně nezávisle na \TeX{}ové skupině. +Barvu jinou než černou je pak potřeba ukončit explicitním přepínačem +"\Black". Toto chování je možné změnit uvedením příznaku "\localcolor". +Tento příznak je možné nastavit globálně (například na začátku dokumentu) +nebo lokálně uvnitř skupiny. Při globálním nastavení se sazba vrací +k~původní barvě za všemi \TeX{}ovými skupinami +a při lokálním nastavení se k původní barvě vrací sazba +za skupinou začínající příznakem "\localcolor" (a za všemi vnořenými skupinami). +Příklad: \def\podbarvi#1#2#3{\setbox0=\hbox{#3}\leavevmode {\localcolor\rlap{#1\strut\vrule width\wd0}#2\box0}} +\begtt +Černý {\localcolor \Blue modrý {\Green zelený \Red červený} modrý} černý. +\endtt +% +Další příklad vytvoří \podbarvi\Yellow\Brown{podbarvený text:} + +\begtt +\def\podbarvi#1#2#3{\setbox0=\hbox{#3}\leavevmode + {\localcolor\rlap{#1\strut\vrule width\wd0}#2\box0}} + \podbarvi\Yellow\Brown{Tady je hnědý text na žlutém pozadí.} +\endtt + +V původní verzi OPmac bylo možné rozlišovat barvy tenkých linek a písma. +Tuto vlastnost jsem opustil od verze Dec.~2014. Zdůvodnění najdete v +technické dokumentaci. + Kromě uvedených barevných přepínačů si můžete \uv{namíchat} v režimu CMYK i barvy vlastní. Stačí se inspirovat, jak jsou uvedené přepínače definovány:\par\nobreak \begtt -\def\Red{\setcmykcolor{0.0 1.0 1.0 0}} +\def\Red{\setcmykcolor{0 1 1 0}} \def\Brown{\setcmykcolor{0 0.67 0.67 0.5}} ... \endtt -Uvnitř skupiny, která se nerozpadne do více stránek, je možno před přepnutím -barvy použít "\localcolor". \TeX{} si v místě tohoto příkazu -zapamatuje aktuální barvu a po ukončení -skupiny se k ní automaticky vrátí. -Následuje příklad, kterým vytvoříme \podbarvi\Yellow\Brown{podbarvený text:} +Aktuální barvu ve formě čtyř čísel CMYK je možné přečíst z makra +"\currentcolor" například pomocí +"\let\savedcolor=\currentcolor" a později je možné se k této barvě +vrátit pomocí "\setcmykcolor\savedcolor". -\begtt -\def\podbarvi#1#2#3{\setbox0=\hbox{#3}\leavevmode - {\localcolor\rlap{#1\strut\vrule width\wd0}#2\box0}} - \podbarvi\Yellow\Brown{Tady je hnědý text na žlutém pozadí.} -\endtt +\medskip {\bf Vodoznakem} je míněn šedý text opakující se na každé stránce, který je vytištěn pod obvyklým textem. Například OPmac nabízí makro "\draft", které způsobí, že každá stránka obsahuje šikmo napsaný veliký šedý @@ -800,7 +808,7 @@ odsazení. Je-li před zahájením "\begtt" nastaven registr "\ttline" na nezápornou hodnotu, bude makro číslovat řádky. První řádek má číslo "\ttline+1" -a po práci makra se registr "\ttbline" posune na číslo posledního +a po práci makra se registr "\ttline" posune na číslo posledního vytištěného řádku. Takže v~dalším prostředí "\begtt" ... "\endtt" číslování pokračuje tam, kde přestalo. Implicitně je "\ttline=-1", takže číslování neprobíhá. @@ -852,7 +860,7 @@ makrosouborů. Důvod: "\activettchar" nastavuje <znak> jako aktivní, což mů čtení souborů maker vadit. Není taky rozumné aktivovat znak pro derivaci nebo jiný v~textu používaný znak. -Verbatim listingy je možné tisknout z externího souboru. Například +Verbatim výpisy je možné tisknout z externího souboru. Například \begtt \verbinput (12-42) program.c @@ -866,7 +874,7 @@ Parametry v kulaté závorce mohou vypadat také takto: \verbinput (-60) program.c % výpis od začátku souboru do řádku 60 \verbinput (61-) program.c % výpis od řádku 61 do konce souboru \verbinput (-) program.c % výpis celého souboru -\verbinput (70+10) program.c % čtení od řádku 70, přečteno bude 10 řádků +\verbinput (70+10) program.c % výpis od řádku 70, tiskne 10 řádků \endtt V dalších ukázkách OPmac čte od řádku, který následuje za naposledy @@ -875,8 +883,8 @@ přečteným řádkem souboru z předchozího volání "\verbinput". Je-li soubo řádek je označen v komentářích jako "n". \begtt -\verbinput (+10) program.c % čtení deseti řádků od řádku n -\verbinput (+) program.c % čtení od řádku n do konce souboru +\verbinput (+10) program.c % výpis deseti řádků od řádku n +\verbinput (+) program.c % výpis od řádku n do konce souboru \vebrinput (-5+7) program.c % vynechá 5 řádků, od n+5 tiskne dalších 7 \verbinput (-3+) program.c % vynechá 3 řádky, tiskne do konce souboru \endtt @@ -902,7 +910,7 @@ OPmac v makru "\table{<deklarace>}{<data>}". Příklad: \begtt \table{||lc|r||}{\crl - Měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em + měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em leden & noťas & 14 kKč \cr únor & skejt & 2 kKč \cr červenec & jachtička & 3,4 MKč \crl} @@ -912,7 +920,7 @@ Uvedený příklad povede na následující výsledek: \medskip \hfil\table{||lc|r||}{\crl - Měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em + měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em leden & noťas & 14 kKč \cr únor & skejt & 2 kKč \cr červenec & jachtička & 3,4 MKč \crl} @@ -1022,10 +1030,10 @@ TBN, kapitolu čtvrtou. Makro "\inspic <jméno>.<přípona><mezera>" vloží obrázek. Je-li předem nastaven registr "\picw", má obrázek požadovanou šířku. -Implicitní hodonta registru je 0\,pt, což znamená, že bude obrázek vložen +Implicitní hodnota registru je 0\,pt, což znamená, že bude obrázek vložen ve své přirozené velikosti. Analogicky lze nastavit výšku obrázku registrem "\picheight". -Přípony souboru s obrázkem mohou být: "png", "jpg", "jbig2", "pdf". +Přípony souboru s obrázkem mohou být "png", "jpg", "jbig2", "pdf". Obrázek je vyhledán v adresáři "\picdir". Toto makro je implicitně prázdné, tj. obrázek je vyhledán v aktuálním adresáři. @@ -1045,7 +1053,7 @@ do PDF dokumentu jen jednou pdf\TeX{}ovým příkazem "\pdfximage" a dále opakovat jeho zobrazení na různých místech dokumentu pomocí "\pdfrefximage". Dokumentace k pdf\TeX{}u řekne víc. -Makro "\inspic" pracuje jen v pdf\TeX{}u při výstupu do PDF. Pokud máte +Makro "\inspic" pracuje jen při výstupu do PDF. Pokud máte nastaven výstup do DVI, můžete použít makro "epsf.tex". Vzhledem k omezeným možnostem (obrázek jen ve formátu EPS) není tento způsob práce s obrázky v makru OPmac podporován. @@ -1106,14 +1114,13 @@ třetí: \bigskip\bigskip - \sec Poznámky pod čarou a na okraji %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% {\bf Poznámku pod čarou} vytvoříte pomocí "\fnote{<text>}". V místě tohoto zápisu v textu se objeví automaticky generovaná značka a pod čarou dole na stránce -je tato značka zopakovaná a vedle ní je <text>. +je tato značka zopakována a vedle ní je <text>. Značka je implicitně definovaná jako číslo v exponentu následované závorkou. Číslování poznámek je na každé stránce započato @@ -1144,11 +1151,11 @@ Příklad: \begtt {\typoscale[/1200]\table{||lc|r||}{\crl - Měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em + měsíc & zboží & cena\hfil \crli \tskip.2em leden & noťas\fnotemark1 & 14 kKč \cr únor & skejt\fnotemark2 & 2 kKč \cr červenec & jachtička\fnotemark3 & 3,4 MKč \crl}} -\par\nobreak \fnotetext{notebook}\fnotetext{scateboard}\fnotetext{jachta} +\par\nobreak \fnotetext{notebook}\fnotetext{skateboard}\fnotetext{jachta} \endtt % Čísla za slovy "\fnotemark" je třeba psát od jedné v každé tabulce/boxu. @@ -1188,7 +1195,7 @@ nahoru. Při záporné hodnotě se posune dolů. Například %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% {\bf Odkazy.} -Pomocí "\cite[<lejblík>]" nebo "\cite[<lejbík1>,<lejblík2>,<lejblík3>]" +Pomocí "\cite[<lejblík>]" nebo "\cite[<lejblík1>,<lejblík2>,<lejblík3>]" atd. vytvoříme v~textu odkazy na položky v seznamu literatury. V seznamu literatury je třeba uvést záznamy, které mají odkazované lejblíky. Tyto záznamy dostanou v seznamu automaticky vygenerovaná čísla a sekvence @@ -1238,16 +1245,16 @@ Jednotlivé způsoby jsou níže probrány podrobněji. \par\nobreak \begtt -\bib [tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 1997. +\bib [tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 2001. \bib [tst] Petr Olšák. {\it Typografický systém \TeX.} - 269~s. Praha: CSTUG, 1995. + 300~s. Brno: Konvoj, 2000. \endtt % Výše uvedená ukázka dá následující výstup: \medskip -\bib[tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 1997. +\bib[tbn] Petr Olšák. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 2001. \bib[tst] Petr Olšák. {\it Typografický systém \TeX.} - 269~s. Praha: CSTUG, 1995. + 300~s. Brno: Konvoj, 2000. \medskip Je možné použít rozšířený způsob zápisu "\bib [<lejblík>] = {<značka>} <text záznamu>". Údaj "<značka>" se @@ -1255,8 +1262,8 @@ použije do odkazů při zapnutém "\nonumcitations". Kolem rovnítka musejí b Například: \begtt -\bib [tbn] = {Olšák, 1997} - OLŠÁK, P. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 1997. +\bib [tbn] = {Olšák, 2001} + OLŠÁK, P. {\it\TeX{}book naruby.} 468~s. Brno: Konvoj, 2001. \endtt \medskip\noindent @@ -1290,7 +1297,7 @@ pokyny pro Bib\TeX{} do souboru "<dokument>.aux" a zjistí, že soubor WARNING: .bbl file doesn't exist. Use the ``bibtex <dokument>'' command. \endtt -Přejděte tedy na příkazový řádek a napíšeme "bibtex <dokument>". Tím se +Přejděte tedy na příkazový řádek a napište "bibtex <dokument>". Tím se spustí program Bib\TeX{}, který přečte ze souboru "<dokument>.aux" vstupní pokyny (kterou otevřít ".bib" databázi, který ".bst" styl a jaké lejblíky jsou požadovány) a na základě toho vygeneruje soubor "<dokument>.bbl", který @@ -1376,7 +1383,7 @@ podle různých stylů různé soubory typu "mybbl-plain.bbl", \noindent {\bf Přímé čtení ".bib" databáze} je možné po "\input opmac-bib.tex". Tato přídavná makra navíc používají externí balíček na čtení ".bib" souborů -"librarian.tex" od Paula Isamberta. Užití je podobné, jako při "\usebbl": +"librarian.tex" od Paula Isamberta. Užití je podobné jako při "\usebbl": \begtt \usebib/c (<style>) <bib-báze> % řadit podle pořadí citace (c=cite), @@ -1394,7 +1401,7 @@ představ. Více informací je na konci souboru "opmac-bib.tex". \noindent {\bf Formátování seznamu literatury} je řízeno makrem "\printbib", které je vloženo na začátek každé položky v seznamu. -Implicitní hodnota makra tiskne čísla položek do +Implicitně makro tiskne čísla položek do hranatých závorek a při použití "\nonumcitations" předsadí první řádek položky a nepřidává nic. Makro může využít "\the\bibnum" pro tisk čísla nebo "\the\bibmark" pro tisk značky (při "\nonumcitations"). @@ -1471,7 +1478,7 @@ je možné použít následující globální přepínače: Plain\TeX{} nastavuje levý okraj 1~in a šířku sazby ("\hsize") nastavuje tak, aby i pravý okraj při formátu papíru \uv{letter} byl 1\,in. Také horní a -dolní okraj (do kterého přesahuje záhlaví a stránková číslice) jsou +dolní okraj (do kterého přesahuje záhlaví a čísla stran) jsou nastaveny na 1~in při formátu papíru \uv{letter} a tím je určena výška sazby ("\vsize"). \csplain{} dělá totéž, tj. okraje jsou 1~in, ale formát papíru je~A4.\fnote @@ -1504,14 +1511,25 @@ s~výškou sazby "\vsize". Například % \hsize, \vsize beze změny. \endtt -Uživatel může před použitím "\margins" definovat vlastní <formát> papíru pomocí -příkazu "\sdef{pgs:<formát>}{(<šířka>,<výška>)<jednotka>}". -Opmac například implicitně definuje: +Údaj "<formát>" může být též ve tvaru "(<šířka>,<výška>)<jednotka>", kde +"<jednotka>" je nepovinná a pokud chybí, použije se jednotka za údaji s +okraji. Tedy třeba \begtt -\sdef{pgs:a4}{(210,297)mm} \sdef{pgs:letter}{(8.5,11)in} -\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} \sdef{pgs:a4l}{(297,210)mm} +\margins/1 (100,200) (7,7,7,7)mm \endtt +% +deklaruje papír o rozměru 100$\times$200\,mm a s okraji 7\,mm po každé +straně. Mezery před a za údajem "<formát>" nelze vynechat. + +Uživatel může také před použitím "\margins" definovat vlastní <formát> papíru pomocí +příkazu "\sdef{pgs:<formát>}{(<šířka>,<výška>)<jednotka>}". +%Opmac například implicitně definuje: +% +%\begtt +%\sdef{pgs:a4}{(210,297)mm} \sdef{pgs:letter}{(8.5,11)in} +%\sdef{pgs:b5}{(176,250)mm} \sdef{pgs:a4l}{(297,210)mm} +%\endtt Celou sazbu na úkor okrajů je možno zvětšit/zmenšit příkazem "\magscale[<factor>]". Například "\magscale[500]" zmenší sazbu na polovinu. |