path: root/Master/texmf-dist/doc/cstex/prvni.tex

%  První setkání s TeXem
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
% (C) 1999    Petr Olšák

% format: csplain, kódování ISO-8859-2

% Tento dokument můžete vytisknout pro vlastní potřeby nebo jej
% elektronicky dále šířit v nezměněné podobě jako soubory prvni.tex,
% prvni.ps a prvni.pdf

\chyph
\magnification\magstep1
\advance\vsize by\baselineskip

\input pdfuni

%% Varianta pro pdftex
\ifx\pdfoutput\undefined
  \def\zalozka#1{}
\else
  \def\zalozka#1{\pdfunidef\tmp{#1}%
     \global\advance\secnum by1
     \pdfdest num\secnum fitbh
     {\let~=\space \def\TeX{TeX}%
     \pdfoutline goto num\secnum count 0 {\tmp}}}
  \pdfinfo{
     /Author (Petr Olsak)
     /CreationDate (D:20121212)
     /ModDate (D:20121212)     
     /Creator (TeX)  
     /Producer (pdfTeX)
     /Title (Prvni setkani s TeXem)
     /Subject (manual)  
     /Keywords (TeX) }
  \pdfcatalog{/PageMode /UseOutlines} 
  \pdfcompresslevel=9
\fi

%% Vzhled dokumentu
\parindent=11pt
\lineskiplimit=-4pt
\emergencystretch=2em
\raggedbottom

%% Deklarace registrů
\newcount\bibnum
\newcount\footnum
\newcount\secnum

% Fonty
\input cpalatin
\font\tentt=cstt10 \hyphenchar\tentt=-1
\font\cmit=csti10
\font\mflogo=logo10
\font\showtt=cstt9
\font\tencsr=csr10
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep2
\font\bigfont=\fontname\tenbf\space scaled\magstep5
\font\scriptm=\fontname\tenrm\space at7pt
\scriptfont0=\scriptm

%% Základní makra
\def\sekce #1\par{\removelastskip\penalty0\zalozka{#1}\nobreak\bigskip
   \noindent{\titulfont #1}\par\nobreak\medskip}
\def\bod{\item{$\triangleright$}}
\def\bib{\parindent=22pt\global\advance\bibnum by1 
  \par\hang\indent\llap{[\the\bibnum]\hskip11pt}\ignorespaces}

%% Čárka místo tečky v matematice:
\mathcode`\.="013B
\def\doteq{\buildrel\hbox{.}\over=}

%% Verbatim prostředí \begtt...\endtt, "...".
{\obeyspaces \gdef\activespace{\obeyspaces\let =\ }}
\def\setverb{\def\do##1{\catcode`##1=12}\dospecials}
\def\begtt{\medskip\hbox\bgroup\vrule\vbox\bgroup\hrule
  \smallskip\bgroup \setverb \catcode`\"=12 \activespace 
  \baselineskip=.9\baselineskip
  \def\par{\leavevmode\strut\endgraf} 
  \obeylines \startverb} 
{\obeylines \catcode`\|=0 \catcode`\\=12 
  |gdef|startverb#1^^M#2\endtt{%
    |showtt#2|egroup|smallskip|hrule|egroup|vrule|egroup|medskip}} 
\def\"{"} \catcode`\"=13
\def"{\leavevmode\hbox\bgroup\let"=\egroup\setverb\obeyspaces\tt}

%% Prostředí ukázek
\def\beguk{\medskip\hbox\bgroup\vrule\vbox\bgroup\hrule\medskip
   \leftskip=\parindent \rightskip=\parindent \relax}
\def\enduk{\medskip\hrule\egroup\vrule\egroup\medskip}

%% Tabulky
\def\begtable{$$\vbox\bgroup
  \let\par=\cr \obeylines \halign\bgroup &##\hfil\qquad\cr}
\def\endtable{\egroup\egroup$$}
\abovedisplayskip=\abovedisplayshortskip
\def\tabline{\noalign{\smallskip\hrule}}
\def\.{\hphantom{0}}

%% Výčtová prostředí 
\def\begitems{\medskip\bgroup}
\def\enditems{\par\egroup\medskip}

%% Loga
\def\LaTeX{L\kern-.36em\raise.5ex\hbox{\sevenrm A}\kern-.12em\TeX}
\def\CS{$\cal C\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{$\cal S$}\kern-.075em $}
\def\mf{{\mflogo META}\-{\mflogo FONT}}
\def\AMS{$\cal A\kern-.166em\lower.5ex\hbox{$\cal M$}\kern-.075em S$}
\def\twoe{$2_{\textstyle\varepsilon}$}

%% Poznámky pod čarou
\let\orifootnote=\footnote
\def\footnote{\global\advance\footnum by1\orifootnote{$^{\the\footnum}$}}

%% Pomocné
\def\url#1{{\tt #1}}
\let\pp=\noindent
\let\,=\thinspace

%% Titulní strana
\bgroup \nopagenumbers \pageno=0
\null\vfill
{\baselineskip=40pt
\centerline{\bigfont První setkání s~\TeX{}em}
\centerline{\bigfont Petr Olšák}
}
\vskip 0pt plus2fill\break
\parindent=0pt \parskip=\bigskipamount
\null\vfil
Autor programu \TeX{} je profesor Donald Knuth.
\par
\TeX{} je ochranná známka American Mathematical Society.
\par
Ostatní v manuálu použité názvy programových produktů, firem
apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými
známkami příslušných vlastníků.
\vfill
Copyright $\copyright$ RNDr. Petr Olšák, 1999, 2012, 2013
\par
Tento text si můžete vytisknout pro vlastní potřeby. Je k~dispozici
společně s~balíkem \CS\TeX{} na
\url{ftp://math.feld.cvut.cz/pub/cstex/doc} 
ve zdrojovém textu ({\tt prvni.tex}), PostScriptu ({\tt prvni.ps}) a ve
formátu PDF ({\tt prvni.pdf}).  Můžete jej také distribuovat, ale pouze
v~nezměněné elektronické podobě.
\bigskip\break
\egroup
\pageno=1



\sekce Úvod
%%%%%%%%%%%

Tento manuál je koncipován jako \uv{první seznámení s~programem \TeX{}%
    \footnote{Název \TeX{} se čte \uv{tech}, nikoli \uv{teks}.}
na jeden večer}. Měl by umožnit začátečníkovi porozumět
základním principům \TeX{}u. Manuál obsahuje ukázku jednoduchého dokumentu,
který by si měl čtenář sám přepsat do svého počítače a na něm \TeX{}
vyzkoušet. Je to dobrý první krok do pestrého světa tohoto programu plného
zajímavých možností. Předvedená ukázka mimo jiné ilustruje základní principy 
psaní dokumentů v \TeX{}u. Jsou zde předvedeny dvě úvodní ukázky: pro plain\TeX{}
a pro \LaTeX. Takže si uživatel může hned na prvním dokumentu rozhodnout,
které \TeX{}ové rozšíření je bližší jeho srdci a podle toho vybrat další
literaturu pro doplňující studium.

Předpokládáme, že čtenář má určité důvody proč použít \TeX{}, takže se zde
nebudeme zdržovat výčtem jeho výhod, rozepisovat obšírně jeho historii a
nebudeme polemizovat o~užitečnosti či neužitečnosti dávkového či
interaktivního systému na přípravu sazby.


\sekce \TeX\ a jeho okolí
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\TeX{} je formátor. Je to program, kterému předložíme vstupní text
dokumentu v~\uv{holé} textové podobě doplněný textovými
značkami, které vymezují strukturu dokumentu nebo dávají \TeX{}u pokyny
o~způsobu formátování dokumentu. Bývá obvyklé (ale není to nutné)
pojmenovat tento soubor s~použitím přípony {\tt.tex}, například 
\hbox{\tt dokument.tex}. Na výstupu pak po zpracování \TeX{}em dostaneme
PDF soubor ({\tt dokument.pdf}). Dříve se též hojně používal výstup do
formátu DVI\footnote{DVI: Odvozeno z~anglického \uv{device independent}~-- na
      zařízení nezávislý. Soubor lze prostřednictvím
      vhodného programu prohlédnout na obrazovce, nebo jej 
      vytisknout na tiskárně.}.

\TeX{} tedy čte na svém vstupu textový soubor s~dobře definovanou syntaxí jazyka
značek a na výstupu je soubor s~definitivním popisem sazby. \TeX{}
jako takový je zcela nezávislý na operačním systému. Vývoj samotného \TeX{}u
je zastaven, takže pro uživatele nehrozí nebezpečí vzniku dalších
nekompatibilních verzí. Další programy \uv{okolo \TeX{}u} tvoří
společně s \TeX{}em  distribuci. Dnes se nejčastěji používají volně
přístupné distribuce \TeX{}live nebo Mik\TeX.

Začínající uživatel se samozřejmě hlavně ptá po způsobu, jak může
v~konkrétním operačním systému s~konkrétní \TeX{}ovou distribucí s~tímto
programem pracovat, jak jej spustit, jakými tlačítky se ovládá textový
editor, jaké nabídky jsou k~dispozici, co nad kterým obrázkem udělá myš. Ptá
se tedy po uživatelském rozhraní. Jednotlivé manuály o~\TeX{}u tradičně
odkazují na tzv.~\uv{místní příručku} (Local Guide), která by měla toto
rozhraní popisovat. Tato příručka je závislá na použitém operačním systému,
na čase jejího vzniku, na použité distribuci \TeX{}u, na vybraném textovém
editoru a někdy též na administrátorovi systému, který konfiguruje některé
věci specificky pro větší pohodlí uživatelů. Ani v~tomto manuálu nejsou
uvedeny podrobnosti o~uživatelském rozhraní.

Při práci s \TeX{}em je obvyklé mít  otevřen
v~jednom okénku textový editor, ve kterém uživatel píše nebo
modifikuje vstupní text, a ve vedlejším okénku prohlížeč výstupního
souboru. Po modifikaci vstupního textu uživatel spustí \TeX{} na
pozadí klávesovou zkratkou a ve vedlejším okénku vidí
během pár sekund výslednou změnu v sazbě.

Textový editor, ve kterém připravujeme nebo modifikujeme vstupní texty
dokumentů, nesmí ukládat na disk žádné skryté formátovací informace
implementované jen pro tento editor (jako například změna fontu, měkké
konce řádku apod.). To dělají tzv.~textové procesory, které v~případě
práce s~\TeX{}em nepoužíváme.

Zvyklosti ve značkování dokumentu jsou vesměs závislé na použitém {\it
formátu} \TeX{}u, který modifikuje jeho chování. Říkáme, že je
dokument napsán ve formátu {\it \LaTeX}, pokud je někde na začátku
vstupního textu dokumentu uvedena značka "\documentclass" nebo
"\documentstyle".  Pokud tam tuto značku nenajdeme, můžeme
předpokládat, že je dokument napsán ve formátu {\it plain}. 
Ten umožňuje psát jen anglické texty.
V čechách nebo na slovensku se místo formátu plain 
používá {\it csplain}. Tento manuál je
například napsán ve formátu csplain a je uložen v~souboru 
{\tt prvni.tex}. Může se stát, že nějaký dokument je napsán ještě v jiném
formátu méně používaném formátu. Tím se ale zde nebudeme
zabývat. Rozdíl mezi plainem a \LaTeX{}em a smysl použití formátů vyplyne
až z~dalšího textu.

Následující tabulka ukazuje způsoby spuštění \TeX{}u. Předpokládáme,
že je k~dispozici operační systém, který umožňuje uživateli zadávat
pokyny z~příkazového řádku. Tím nevylučujeme, že nelze některé
popisované činnosti implementovat do nějaké uživatelské nabídky
konkrétního uživatelského rozhraní.  Předpokládejme, že je 
vstupní text dokumentu připraven v~souboru {\tt dokument.tex}.

\begtable
  příkazový řádek       &  komentář
  \tabline
  "tex dokument"        &  anglický dokument, formát plain
  "csplain dokument"    &  formát csplain, výstup do DVI
  "pdfcsplain dokument" &  formát csplain, výstup do PDF
  "latex dokument"      &  formát \LaTeX, výstup do DVI
  "pdflatex dokument"   &  formát \LaTeX, výstup do PDF
\endtable  

Všimneme si, že v~příkazovém řádku píšeme za jméno formátu název vstupního
souboru a že příponu {\tt.tex} nemusíme psát. Dobře instalovaná
distribuce \TeX{}u by měla podle jména formátu spustit \TeX{} modifikovaný
právě tímto formátem.

Pokud nemáme ve své distribuci \TeX{}u formát csplain, je to špatné
znamení. Nebudeme totiž schopni zpracovat ani tento manuál ani
ukázku, která je v~něm obsažena. V~takovém případě lze doporučit
poohlédnout se po \CS\TeX{}u, který najdeme například na
\url{http://petr.olsak.net/cstex.html}.


\sekce Jdeme na to
%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Nejprve zkusíme v~nějakém textovém editoru vytvořit soubor {\tt pokus.tex},
který obsahuje zkušební větu:

\begtt %--------------------------------------------------------------
Ahoj světe!
\bye
\endtt %--------------------------------------------------------------

Pokud zpracujeme tento soubor \TeX{}em s~formátem csplain
(připomínáme, že je možné použít povel {\tt pdfcsplain pokus}), 
dostaneme výstupní soubor {\tt pokus.pdf}. Navíc
\TeX{} uloží informaci o~zpracování do souboru {\tt pokus.log}. Výsledný
PDF soubor si můžeme prohlédnout vhodným prohlížečem. Dostaneme
očekávaný  výsledek:

\beguk %-------------------------------------------------------------
\tencsr Ahoj světe!
\enduk %-------------------------------------------------------------

\pp Přitom dole na stránce je ještě vytištěno číslo strany:~1.
Povelem {\tt csplain pokus} dostaneme tentýž výsledek, ale 
výstupem je DVI soubor.

Pokud zkusíme tentýž soubor zpracovat \TeX{}em s~formátem plain
(příkazový řádek {\tt tex pokus}), výstup bude zmršený: \uv{Ahoj svte!}.
Vidíme, že textový soubor s~akcenty nelze jednoduše vnutit originálnímu
americkému \TeX{}u, ale místo formátu plain je potřeba použít modifikovaný
csplain.

Kdybychom chtěli tentýž soubor zpracovat \TeX{}em s~formátem \LaTeX{}
(krátce říkáme, že soubor zpracováváme \LaTeX{}em), obdržíme chybové
hlášení:

\begtt %--------------------------------------------------------------
! LaTeX Error: Missing \begin{document}.

See the LaTeX manual or LaTeX Companion for explanation.
Type  H <return>  for immediate help.
 ...                                              
                                                  
l.1 A
     hoj světe!
? 
\endtt %--------------------------------------------------------------

Vidíme tedy, že soubor není vhodně připraven ke zpracování \LaTeX{}em.
Chybí mu "\begin{document}". Později ukážeme, že mu chybí více věcí, ale
v~tuto chvíli raději zůstaneme u~csplainu. Komunikaci s~\TeX{}em při
chybovém hlášení ukončíme odesláním znaku {\tt x}. Chceme-li, aby
\TeX{} chybu ignoroval a pokračoval ve zpracování dokumentu, stačí na
otazník odpovědět \uv{Enter} (v~tomto příkladě, kdy dokument vhodný
pro csplain chceme zpracovat \LaTeX{}em, se pouze dočkáme další
zavlečené chyby).

Zkusíme si nyní přepsat do počítače následující poněkud rozsáhlejší
dokument. Soubor nazveme třeba {\tt mujprvni.tex} a vytvoříme jej
libovolným textovým editorem. Pokud je čtenář od přírody \uv{lenivý}, může
se místo zdlouhavého přepisování pokusit najít text ukázky ve vstupním
souboru {\tt prvni.tex} tohoto manuálu a přenést jej do svého souboru
{\tt mujprvni.tex} jako blok v~textovém editoru.

Možná nám může připadat část označená jako \uv{oblast definic} hodně
nepochopitelná, skoro jako porucha na lince. Přesto se zatím pokusíme
překonat odpor k~této poruše a důsledně všechny znaky přepíšeme.
\TeX{} se nám za to odvděčí silnými možnostmi, které budeme postupně
odhalovat.

Nemusíme se obtěžovat přepisováním textů, schovaných za znakem "%", protože
tímto znakem je zahájen komentář, který končí koncem řádku a který je při
zpracování \TeX{}em ignorován. V~každém případě ale nevynechávejme prázdné
řádky v~ukázce a věnujme pozornost obsahu části označené jako \uv{vlastní
text}, kde jsou vyjmenovány základní jevy, se kterými se při pořizování
textů pro \TeX{} budeme často setkávat.

\begtt %=============================================================
%%%%%%%% Zde začíná "oblast definic" pro tento dokument %%%%%%%%%%%

\chyph       % inicializace českého dělení slov v csplainu
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep2  % větší font
\def\bod{\item{$\bullet$}}  % definice zkratky \bod pro výčet
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odmaže poslední vert. mezeru a přidá vlastní
   \indent{\titulfont #1}   %   odsazený text nadpisu větším fontem
   \par\nobreak\medskip}    %   konec řádku, zakázaný zlom, menší mezera
\let\itemskip=\medskip      % kolem výčtu prvků bude menší mezera \medskip

%%%%%%%% Zde začíná "vlastní text" dokumentu %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

\nadpis Můj první dokument

Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.

Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
Vyzkoušíme si nyní několik věcí.

\itemskip
\bod Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
     Uvědomíme si, že použití "těchto znaků" je úplně špatně!
\bod Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~--
     a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
\bod Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
     (písmene el) a 0 (nulu) od O (písmene~O).
\bod Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
     {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
\bod Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
     f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
     s~nesprávným f\/i).
\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
     Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
     k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
     Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
     zatímco správně má být $-1$.
\bod Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
     musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li je dostat do dokumentu.
\itemskip

\nadpis Závěr

To by pro začátek stačilo. Příkazem {\tt\char`\\bye} ukončíme své pokusy.
\bye
\endtt %=============================================================

Po zpracování tohoto dokumentu formátem csplain si můžeme prohlédnout
prohlížečem {\tt dvi} souboru následující výsledek:

\beguk %=============================================================
\parindent=20truept
\baselineskip=12truept
\font\tenbf=csbx10 at10truept \font\tenit=csti10 at10truept 
\font\tentt=cstt10 at10truept
\font\tenrm=csr10 at10truept \tenrm
\font\symbol=cmsy10 at10truept
\font\mmi=cmmi10 at10truept \font\sevenrm=csr7 at7truept
\textfont0=\tenrm \scriptfont0=\sevenrm
\textfont1=\mmi \textfont2=\symbol
\font\titulfont=csbx10 scaled\magstep1  % větší font
\def\bod{\item{$\bullet$}}  % definice zkratky \bod pro výčet
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odmaže poslední vert. mezeru a přidá vlastní
   \indent{\titulfont #1}   %   odsazený text nadpisu větším fontem
   \par\nobreak\medskip}    %   konec řádku, zakázaný zlom, menší mezera
\bigskipamount=12truept \medskipamount=6truept
\let\itemskip=\medskip       % kolem výčtu prvků bude menší mezera \medskip

\nadpis Můj první dokument

Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.

Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
Vyzkoušíme si nyní několik věcí.

\itemskip
\bod Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
     Uvědomíme si, že použití \"těchto znaků\" je úplně špatně!
\bod Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~-- 
     a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
\bod Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
     (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\bod Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
     {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
\bod Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
     f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
     s~nesprávným f\/i).
\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
     Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
     k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
     Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
     zatímco správně má být $-1$.
\bod Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
     musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li je dostat do dokumentu.
\itemskip

\nadpis Závěr

To by pro začátek stačilo. Příkazem {\tt\char`\\bye} ukončíme své pokusy.
\enduk %=============================================================

Všimněme si, že v~příkladu je důsledně oddělena forma od obsahu dokumentu.
V~části označené \uv{vlastní text} jsou použity značky "\nadpis",
"\bod" a "\itemskip", které ohraničují logické části dokumentu (vymezení
nadpisu, uvedení další položky ve výčtu prvků, obklopení skupiny výčtu prvků)
a nepopisují žádné konkrétní formátovací informace (volba fontu, velikost
fontu, velikost mezer nad a pod nadpisem, tvar puntíku ve výčtu prvků
apod.).

Značky vymezující strukturu dokumentu jsou definovány v~části \uv{oblast
definic}. Zde je řečeno, jaký bude mít nadpis font, jak bude
v~textu umístěn a jak bude vypadat formátování výčtu prvků. Podrobnější
rozbor těchto definic uvedeme za chvíli.

Toto oddělení formy od obsahu se v~mnoha případech začátečníkům nedaří.
Přímo v~textu jejich dokumentů se vyskytují značky jako "\vskip12mm"
(vertikální mezera 12\,mm), "\vfill\break" (vynucené ukončení strany) a mnoho
dalších nešvarů. My se pokusíme hned z~počátku se takovým věcem pokud možno
vyhnout. V~sekci \uv{změna vzhledu dokumentu} uvidíme, že se nám to bohatě
vyplatí.


\sekce Vysvětlení použitých značek v~příkladu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Jednotlivé značky, které řídí formátování a vymezují strukturu dokumentu
jsou vesměs ve tvaru "\slovo". Tyto značky se nazývají
{\it řídicí sekvence\/} a někdy též budeme hovořit o~{\it příkazech},
protože jimi přikazujeme, aby \TeX{} něco vykonal.

Řídicí sekvence v~příkladu rozdělíme na dvě skupiny. 1.~ty, co jsou
definovány v~samotném \TeX{}u nebo v~použitém formátu (v~našem případě
ve formátu {\tt csplain}). 2.~řídicí sekvence, které jsme definovali sami.

Začneme rozborem druhé skupiny řídicích sekvencí:

\begitems
\bod "\nadpis" je sekvence, která za sebou očekává text nadpisu a pak
     prázdný řádek.
\bod "\titulfont" je přepínač pro větší velikost fontu pro nadpis.
     Je definován na řádku začínajícím příkazem "\font" a použit v~definici
     řídicí sekvence "\nadpis".
\bod "\bod" je sekvence, která uvozuje položku ve výčtu prvků. Promění se
     v~nějakou grafickou realizaci zarážky (zde puntík) a způsobí odsazení
     textu položky.
\bod "\itemskip" vytvoří vertikální mezeru, která oddělí výčet prvků
     od ostatního textu. Použije se na začátku i na konci výčtu.
\enditems

Ostatní řídicí sekvence jsou definovány v~použitém formátu nebo přímo
zabudovány v~\TeX{}u. Uživatel se s~nimi bude postupně seznamovat
studiem vhodné literatury. Zde uvedeme velmi stručně jen ty nejdůležitější
řídicí sekvence, abychom usnadnili pochopení příkladu.

\begitems
\bod "\chyph". Tato řídicí sekvence inicializuje české vzory dělení slov a
     je definována pouze ve formátu csplain. V~případě českých textů
     bychom ji nikdy neměli vynechat! Analogicky "\shyph" inicializuje
     slovenské vzory dělení slov. Bez těchto příkazů \TeX{} pracuje
     implicitně s~anglickými vzory dělení.
\bod "\font" zavede z~instalace \TeX{}u do dokumentu další font.
     Struktura parametrů příkazu bude vysvětlena v~sekci o~fontech.
\bod "\def" definuje novou řídicí sekvenci (zde "\bod" a "\nadpis").
     Za řídicí sekvencí může následovat formální popis parametrů nové
     sekvence a pak následuje ve složených závorkách tělo definice.
     V~ní je popsáno, co se při použití nové řídicí sekvence má vykonat.
\bod "\item" zahájí výčtovou položku (odsazením textu) a převezme
     za sebou ve složených závorkách parametr, který popisuje vzhled puntíku.
\bod "\bullet" vytvoří v~matematickém módu černý puntík: $\bullet$.
\bod "\bigskip" vytvoří vertikální mezeru velikosti jednoho řádku a
     "\medskip" velikosti poloviny řádku. "\indent" odsadí další text
     o~velikost odstavcové zarážky.
\bod Řídicí sekvence "\par" je explicitní ukončení odstavce. \TeX{} ji
     interně vytváří v~místě každého prázdného řádku. Ve formálním popisu
     parametru za "\def\nadpis" má ale "\par" pouze vymezovací
     účinek. Formální popis parametru v~našem příkladě čteme takto:
     nově definovaná řídicí sekvence "\nadpis" převezme za sebou text
     až po první výskyt "\par" (tedy až po první výskyt prázdného řádku)
     a uloží jej do \uv{proměnné} s~označením "#1".
\bod "\let" čteme česky nechť. Tento příkaz ztotožní význam nové
     řídicí sekvence (v~našem příkladě "\itemskip") s~předlohou (v~tomto
     příkladě "\medskip").
\enditems

V~naší ukázce jsme použili též některé speciální \TeX{}ovské znaky.
Vysvětlíme si nyní stručně jejich význam.

\begitems
\bod Znak "~" znamená nedělitelnou mezeru. Je zde použita za neslabičnými
     předložkami a před jednopísmennými ukázkami, aby se v~těchto místech
     nerozdělil řádek. Při pořizování textu nemusíme psát za neslabičnými 
     předložkami vlnku \uv{ručně}. Vlnky tam lze doplnit později jednoduchými
     programy, které bývají součástí \TeX{}ovských instalací.
\bod Znaky "{ }" mají v~\TeX{}u tři mírně odlišné významy.
\itemitem{1.} Obklopují těla definic za příkazem "\def", jak již bylo řečeno.
\itemitem{2.} Obklopují parametry některých řídicích sekvencí (viz
     například text {\tt uvozovky}, který je parametrem řídicí sekvence
     "\uv", nebo text "$\bullet$", který je parametrem řídicí sekvence
     "\item".
\itemitem{3.} Samotné znaky "{ }" vymezují jisté skupiny, ve kterých je
     veškeré přiřazení a nastavení lokální. Skupiny se často používají pro
     vymezení platnosti přepínačů písma (viz "\bf", "\it", "\tt" a
     "\titulfont").
\item{} Závorky "{ }" musí vzájemně párovat, což je důležité zejména ve
     vymezovacích významech~(ad~1 a~2). Proto třeba tělo definice
     "\bod" obsahuje text "\item{$\bullet$}" a je ukončeno až druhou
     závorkou~"}".
\bod Znak "%" uvozuje komentář až do konce řádku.
\bod Znak "$" přepíná do {\it matematického módu} a zpět. V matematickém
     módu \TeX{} sestavuje sazbu poněkud odlišným způsobem (všimneme
     si, že například proměnné $a$, $b$ jsou v matematickém módu
     automaticky sázeny kurzívou).
\bod Znak "^" v~matematickém módu uvozuje horní index (exponent).
\enditems

\sekce Změna vzhledu dokumentu
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Předvedeme, v~čem spočívá výhoda oddělení obsahu
dokumentu od formy. Předpokládejme, že nám nějaký zkušenější kolega
pomůže s~přípravou definic pro náš dokument. Předpokládejme dále, že onen
kolega má na věc poněkud jiný typografický názor a začne věci předělávat.
V~editoru modifikuje definice a ve vedlejším okénku v~prohlížeči se průběžně
mění náš první dokument skoro k~nepoznání. Přitom kolega
{\it vůbec nemusí\/} zasáhnout do vlastního textu dokumentu.

Především se mu nelíbí rodina fontů Computer Modern, která je
v~\TeX{}u implicitně nastavena. Napíše tedy na začátek dokumentu třeba 
"\input cbookman" a celý dokument je nyní v~rodině Bookman. Příkaz "\input"
zavádí do dokumentu externí soubor definic, zde soubor s~názvem 
{\tt cbookman.tex}. Tento soubor obsahuje příkazy "\font" na zavedení
skupiny fontů Bookman a nastaví je jako implicitní.

Kolega se dále rozhodl vkládat mezi každý odstavec drobnou vertikální mezeru
a místo puntíků pro výčty chce použít čtverečky, které ve větší velikosti
zařadí i do nadpisů. Konečně velikost fontu pro nadpis se mu zdá příliš
velká (místo "\magstep2" v~řádku "\font" použije \uv{menší} "\magstep1").
Výsledek jeho snažení v~\uv{oblasti definic} dopadne třeba takto:

\begtt %=============================================================
\chyph             % inicializace českého dělení slov v csplainu
\magnification\magstep1     % celý dokument bude 1,2 krát větší
\input cbookman \setsimplemath  % použité písmo: Bookman i v matematice
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep1  % větší font
\newdimen\indskip \indskip=15pt % výčty budou odsazeny 15pt
\def\ctverecek#1{\noindent  % čtvereček proměnné velikosti v místě \indskip
   \hbox to\indskip{\vrule height#1pt depth0pt width#1pt\hss}}
\def\bod{\par\hangindent=\indskip \ctverecek{4}}  % definice zkratky \bod
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odmaže poslední vert.mezeru a přidá vlastní
   \ctverecek{7}{\titulfont #1} % nadpis odsazený čtverečkem
   \par\nobreak}            %   konec řádku, zakázaný zlom, žádná mezera
\parskip=\medskipamount     % mezi odstavci bude mezera jako \medskip
\parindent=0pt              % odstavce nebudou odsazeny zarážkou
\let\itemskip=\relax        % žádné další mezery mezi výčty
\endtt %=============================================================

Náš dokument vypadá pak následovně:

\beguk %=============================================================
\input cbookman             % použité písmo: Bookman
\font\mmi=\fontname\tenit 
\font\sevenrm=\fontname\tenrm\space at 7pt
\textfont0=\tenrm \scriptfont0=\sevenrm
\textfont1=\mmi 

\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep1  % větší font
\newdimen\indskip \indskip=15pt  % výčty budou odsazeny 15pt
\def\ctverecek#1{\noindent  % čtvereček o proměnné velikosti v místě \indskip
   \hbox to\indskip{\vrule height#1pt depth0pt width#1pt\hss}}
\def\bod{\par\hangindent=\indskip \ctverecek{4}}  % definice zkratky \bod
\def\nadpis#1\par{          % definice nadpisu:
   \removelastskip\bigskip  %   odmaže poslední vert. mezeru a přidá vlastní
   \ctverecek{7}{\titulfont #1} % nadpis odsazený čtverečkem
   \par\nobreak}            %   konec řádku, zakázaný zlom, žádná mezera
\parskip=\medskipamount     % mezi odstavci bude mezera jako \medskip
\parindent=0pt              % odstavce nebudou odsazeny zarážkou
\let\itemskip=\relax        % žádné další mezery mezi výčty

\nadpis Můj první dokument

Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.

Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
Vyzkoušíme si nyní několik věcí.

\itemskip
\bod Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
     Uvědomíme si, že použití \"těchto znaků\" je úplně špatně!
\bod Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~-- 
     a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
\bod Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
     (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\bod Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
     {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
\bod Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
     f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
     s~nesprávným f\/i).
\bod Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
     Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
     k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
\bod Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
     Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
     zatímco správně má být $-1$.
\bod Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
     musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li je dostat do dokumentu.
\itemskip

\nadpis Závěr

To by pro začátek stačilo. Příkazem {\tt\char`\\bye} ukončíme své pokusy.
\enduk %==============================================================

Kdyby náš kolega chtěl, implementoval by třeba automatické číslování
položek, automatické číslování nadpisů, generování obsahu a další věci.
Vysvětlení nových řídicích sekvencí, které kolega použil, bohužel
překračuje rámec tohoto úvodního dokumentu.

Definice lze umístit do jiného souboru než vlastní text dokumentu.
Na začátku dokumentu pak soubor definic načteme příkazem "\input".
Nebo naopak, hlavní bude soubor definic, ze kterého se příkazem "\input"
postupně načítají jednotlivé kapitoly rozsáhlejšího díla.

\goodbreak
\sekce Stojíme na křižovatce
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~předchozím příkladě jsme ilustrovali důležitou vlastnost \TeX{}u~--
schopnost měnit vzhled dokumentu jen výměnou některých definic. Kromě toho
ale tyto definice také musejí navazovat na úmluvu, jakými značkami bude
autor vymezovat strukturu svého dokumentu. Kdyby autor použil místo značky
"\nadpis" značku "\section", \TeX{} by nám při zpracování dokumentu vynadal:

\begtt %--------------------------------------------------------------
! Undefined control sequence.
l.14 \section
              Můj první dokument
?
\endtt %--------------------------------------------------------------

\pp tedy: nedefinovaná řídicí sekvence. Odpovíme-li na otazník pouhým
stiskem klávesy Enter, \TeX{} tuto sekvenci zcela ignoruje a pracuje dál.
Žádného zvýraznění nadpisu bychom se nedočkali. Je tedy vidět,
že je podstatné ujasnit si, jaké značkování struktury dokumentu
použijeme.

V~této souvislosti si musíme odpovědět jednu důležitou otázku. Chceme se
naučit jazyk definic \TeX{}u na takové úrovni, jako náš imaginární kolega
z~předchozího příkladu? Budeme raději sami kontrolovat každý detail vzhledu
dokumentu prostřednictvím vlastních definic, než abychom přebírali hotová
řešení odjinud?
Pokud na tyto otázky odpovíme \uv{ano}, pak je pro nás
výhodné použít formát plain (pro české a slovenské dokumenty jen mírně
modifikovaný formát csplain), který definuje jen minimum základních
řídicích sekvencí. O~další řídicí sekvence stejně jako o~modifikaci
vzhledu dokumentu podle našich představ se musíme postarat sami.%
   \footnote{Po zveřejnění makra OPmac (\url{http://petr.olsak.net/opmac.html})
       uvedená věta o nutnosti plain\TeX{}isty vše si programovat vlastními silami 
       není zcela pravdivá.
       I tito uživatelé mohou použít hotové řešení OPmac. Navíc
       mají možnost snadno do jeho maker nahlédnout a upravit si je k obrazu
       svému.}
V~takovém případě si můžeme sami rozhodnout, jaké značky pro vymezení
struktury dokumentu použijeme, protože si pro ně nakonec uděláme vlastní
definice.

Na druhé straně, pokud rádi přebíráme hotová řešení, pokud nechceme
zbytečně pronikat do problematiky jazyka definic \TeX{}u, pokud se
spokojíme s~už připravenými šablonami vzhledu dokumentu (tzv. styly),
pokud jsme ochotni se místo tří set základních příkazů \TeX{}u učit
zhruba tisíc uživatelských značek pro \LaTeX, bude pro nás
výhodné použít raději formát \LaTeX{}.

\LaTeX{} doporučuje určité značkování struktury dokumentu. Například se
předpokládá členění na kapitoly (značka "\chapter") a na sekce (značka
"\section"). Každý dokument by měl začít záhlavím uvozeným sekvencí
"\documentclass". Parametrem této sekvence by měl být název
základního stylového souboru (souboru definic upravujících vzhled
dokumentu). Nejčastěji bývá tímto parametrem "book" (formát knihy)
nebo "article" (formát článku). Doplňkové stylové soubory se načítají pomocí
sekvence "\usepackage". Vlastní text dokumentu musí být uzavřen mezi
značkami "\begin{document}" a "\end{document}". Často se vyskytují další
značky "\begin" a "\end" vymezující v~\LaTeX{}u jistá prostředí (například
prostředí pro výčtové položky).

Vraťme se k~našemu příkladu a přepišme jej do značkování podle \LaTeX{}u.

\begtt %=============================================================
\documentclass{article}       % základní styl bude "odborný článek"
\usepackage[utf8]{inputenc}   % je nutno specifikovat kódování dokumentu
\usepackage[T1]{fontenc}      % požadujeme LaTeXovské fonty s akcenty
\usepackage[czech]{babel}     % z Babylónu jazyků volíme češtinu
\begin{document}

\section{Můj první dokument}

Zkouším napsat první text v~\TeX u. Tento odstavec musí být
tak dlouhý, aby bylo vidět, že se rozlomil aspoň na dva řádky.

Jednotlivé odstavce oddělujeme od sebe prázdným řádkem. Prázdnými řádky
vůbec nešetříme, protože zvyšují přehlednost zdrojového textu.
Vyzkoušíme si nyní několik věcí.

\begin{itemize}
\item Budeme používat české \uv{uvozovky}, které se liší od ``anglických''.
      Uvědomíme si, že použití "těchto znaků" je úplně špatně!
\item Rozlišujme mezi spojovníkem (je-li), pomlčkou ve větě~-- 
      a dlouhou pomlčkou---ta se používá v~anglických dokumentech.
\item Předpokládáme, že každý dokáže rozeznat 1 (jedničku) od l
      (písmene el) a 0 (nulu) od O~(písmene~O).
\item Zkusíme přepnout do {\bf polotučného písma}, nebo do
      {\it kurzívy}. Také vyzkoušíme {\tt strojopis}.
\item Všimneme si, že ve slovech grafika, firma, apod. se písmena
      f a i automaticky proměnila v~jediný znak fi (srovnáme to
      s~nesprávným f\/i).
\item Mezery mezi písmeny jsou automaticky vyrovnávány podle tvaru písmen.
      Ve slově \uv{Tento} je například písmeno~e těsněji přisazeno
      k~písmenu~T, aby se mezery mezi písmeny opticky jevily stejnoměrné.
\item Vypravíme se na malou exkurzi do matematiky: $a^2 + b^2 = c^2$.
      Zjistíme, že číslo -1 je zde napsáno špatně (prokletý spojovník),
      zatímco správně má být $-1$.
\item Protože \% uvozuje komentář a \$ přepíná do matematické sazby,
      musíme před ně napsat zpětné lomítko, chceme-li je dostat do dokumentu.
\end{itemize}

\section{Závěr}

To by pro začátek stačilo. Příkazem \verb|\bye| ukončíme své pokusy.
\end{document}
\endtt %--------------------------------------------------------------

Poznamenejme, že zavedení doplňkového stylu {\tt czech} způsobí aktivaci
českých vzorů dělení slov a písma s~českými znaky. Bez použití tohoto stylu
pracuje \LaTeX{} implicitně s~anglickými vzory dělení slov a s~písmy, která
neobsahují háčkovaná a čárkovaná písmena.

Upozorňujeme, že v~současné době je bohužel \LaTeX{}ů několik druhů. 
\uv{Starý \LaTeX} (verze~2.09), ve kterém se
struktura záhlaví dokumentu mírně lišila. Dále je pro potřeby
českých dokumentů nutné rozlišovat mezi \LaTeX{}em a \CS\LaTeX{}em
(druhý jmenovaný je dnes považován zastaralý).
\LaTeX{} implementuje 
český a slovenský jazyk pomocí balíku maker \uv{Babel} nebo
\uv{polyglossia}, zatímco \CS\LaTeX{} měl k tomu vlastní stylový soubor.
\CS\LaTeX{} byl u nás mnoho let používán jako jistá
modifikace \LaTeX{}u. Uvedená ukázka předpokládá \LaTeX{} s balíčkem
Babel.

Výsledek po zpracování našeho dokumentu \LaTeX{}em v~tomto manuálu
pro stručnost neuvádíme. Kdo chce, může si sám \LaTeX{}
vyzkoušet. Nelíbí se nám, že za čísly v~nadpisech nejsou tečky?
Zavedeme do dokumentu prostřednictvím "\usepackage" další doplňkový
styl, který toto výchozí chování základního stylu {\tt article}
upraví. Nelíbí se nám, že jsou mezi jednotlivými položkami ve výčtu
velké mezery a položky jsou až příliš odsazeny? Použijeme v~dokumentu
další doplňkový styl. Nelíbí se nám, že je použito písmo Computer
Modern? Napišme třeba "\usepackage{times}".

Otázka ale je, kdo pro nás tyto doplňkové styly (neboli doplňující sady
definic pro \TeX) bude připravovat. Velké množství stylů na všechno možné
lze nalézt ve veřejných archivech \TeX{}ovského softwaru. \LaTeX{} nám tedy
při jednoduchých šablonovitých požadavcích na vzhled dokumentu umožňuje
zůstat v~roli autora, který pořizuje text. Nemusíme umět poměrně složitý
jazyk definic \TeX{}u.

Pokud nám žádná z~možností nabízených stylů nevyhovuje, musíme se pokusit
tyto styly modifikovat podle své potřeby. To ale může být už hodně
komplikované. Záleží znovu na nás, zda rádi modifikujeme zdrojové kódy
cizích programů nebo si raději napíšeme programy vlastní. Pokud rádi píšeme
programy vlastní, asi nám bude spíše vyhovovat jednodušší výchozí
formát plain (csplain).

Jestliže jsme se rozhodli pracovat raději v~plainu, pak lze k~dalšímu
studiu doporučit následující literaturu:

\begitems
\bib Petr Olšák. {\it \TeX{} pro pragmatiky (\TeX{} -- plain\TeX{} --
     \CS plain{} -- OPmac)}. Pracovní verze textu je 
     volně k dispozici na
     {\tt http://petr.olsak.net/tpp.html}.

\bib Petr Olšák. {\it \TeX{}book naruby}. Konvoj 1997. Celý text knihy je
     volně k~dispozici ve formátu {\tt pdf}
     na \url{http://math.feld.cvut.cz/olsak/tbn.html}.
\enditems

Vyhovuje-li nám více \LaTeX, pak je možné sáhnout po těchto manuálech:

\begitems
\bib Pavel Satrapa. {\it \LaTeX{} pro pragmatiky}. Text je volně dostupný na
     \hfil\break{\tt http://www.nti.tul.cz/\char`\~satrapa/docs/latex/}.
\bib Leslie Lamport. {\it\LaTeX---A Document Preparation System---User's
     Guide and Reference Manual}. Ad\-di\-son-Wes\-ley, Reading, MA, 
     USA, 2nd ed. 1994. 
\bib Michel Goossens, Frank Mittelbach, Alexander Samarin.
     {\it The \LaTeX{} Companion}. Druhé vydání, Addisson Wesley 1994.
\bib Michel Goossens, Sebastian Rahtz, Frank Mittelbach.
     {\it The \LaTeX{} Graphics Companion: Illustrating Documents with
     \TeX{} and PostScript}. Addisson Wesley 1997.
\bib Jiří Rybička. {\it \LaTeX{} pro začátečníky}. Druhé, upravené vydání,
     Konvoj 1999.
\enditems

Pokud budeme používat \LaTeX{} a budeme chtít rozumět použitým stylovým
souborům, můžeme použít knihu [2]. Popisuje totiž vnitřní algoritmy
\TeX{}u, což jsou informace, které využijeme jak v~plainu tak v~\LaTeX{}u.

Pro úplnost ještě citujme dva tituly. První z~nich je základní biblí
k~\TeX{}u od samotného autora \TeX{}u (česká alternativa [2] ji poměrně
dobře nahrazuje) a druhý titul obsahuje informace o~\TeX{}ových
souvislostech, tj. popis spolupracujících programů v~běžných distribucích,
implementace fontů, vkládání obrázků apod.

\begitems
\bib Donald E. Knuth. {\it The \TeX{}book}. Mnohonásobné vydání. Addison
     Wesley, 1986--{\tt*}. Díl~A~z~pětidílné monografie k~\TeX{}u a \mf{}u
     \uv{Computers \& Typesetting}.
\bib Petr Olšák. {\it Typografický systém \TeX}. \CS{}TUG 1995.
\enditems

Další text v~tomto manuálu se věnuje základům \TeX{}u, které bývají
shodné při použití většiny formátů. Ukázky budeme pro jednoduchost
nadále zkoušet ve formátu csplain, protože jinak bychom museli kolem
vlastního textu ukázky přidat zmíněné \uv{obkladové řádky} závislé na
použitém \uv{druhu} \LaTeX{}u.


\sekce Technické pozadí formátů
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~předchozím textu jsme na mnoha místech hovořili o~formátech \TeX{}u
(plain, \LaTeX{}, csplain), ale zatím jsme pořádně neřekli, co to je.

Formát je binární soubor (v~\TeX{}ové distribuci má příponu {\tt.fmt}),
který zahrnuje:

\begitems
\bod výchozí sadu definic, která rozšiřuje vestavěné řídicí sekvence
     o~další, pro uživatele většinou snadněji použitelné,
\bod výchozí nastavení vnitřních parametrů \TeX{}u (například šířka
     odstavce nebo velikost odstavcové zarážky),
\bod výchozí fonty, které budou v~dokumentu použity, pokud uživatel
     nespecifikuje jiné,
\bod vzory dělení vybraných jazyků, podle kterých \TeX{} dělí slova při
     zalamování odstavce.
\enditems

Až na vzory dělení lze vše ostatní ve vlastním dokumentu pomocí
\TeX{}ových definic dodatečně měnit. Pro načtení vzorů dělení
jednotlivých jazyků má \TeX{} speciální řídicí sekvenci "\patterns",
která funguje jen při vytváření formátu.  Existuje ještě jedna řídicí
sekvence, která má smysl pouze při generování formátu: "\dump". Tento
příkaz způsobí uložení \uv{nabytých vědomostí}
\TeX{}u z~jeho vnitřní paměti do binárního formátového souboru {\tt *.fmt}
a ukončí činnost \TeX{}u. Tento soubor se může později při startu
\TeX{}u načíst, a \TeX{} tím začíná se svými znalostmi z~místa, kde
naposledy načítání definic skončil v~době příkazu "\dump".

Příkazy "\patterns" a "\dump" umí speciální varianta \TeX{}u zvaná
ini\TeX{}. V~nových distribucích \TeX{}u není tato varianta
reprezentována samostatným programem, ale vyvolá se prostřednictvím
přepínače {\tt -i} nebo {\tt -ini}. Například k~vygenerování formátu
plain lze postupovat takto:

\begtt
> tex -ini plain
* \dump
\endtt

\TeX{} zde ve variantě ini\TeX{} načetl soubor definic plain.tex a uložil
nabyté vědomosti do souboru {\tt plain.fmt}. Nyní lze formátový soubor
použít:

\begtt
> tex -fmt plain document
\endtt

V~běžných \TeX{}ových distribucích je implementována nějakým způsobem
zkratka, která uživateli umožní místo příkazu {\tt tex -fmt plain} psát pouze
{\tt tex} a třeba místo {\tt tex -fmt latex} psát pouze {\tt latex}.


\sekce Speciální znaky
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

V~této sekci popíšeme chování speciálních vstupních znaků, které
nejsou \TeX{}em většinou slepě přepisovány do výstupu, ale \TeX{} na
ně určitým způsobem zareaguje.

Jedním takovým speciálním znakem je "\" (zpětné lomítko). Pokud za ním
následuje písmeno, \TeX{} přečte řídicí sekvenci typu "\slovo"
ukončenou prvním znakem, který není písmeno (separátorem). Je-li 
tímto separátorem mezera, pak se na výstupu neobjeví. Ostatní
separátory nejsou na rozdíl od mezery ignorovány.
Vyzkoušejte si:

\begtt %----------------------------------------------------------
Zkouším \TeX.  % Tečka je separátor sekvence \TeX, který se vytiskne
Píšu v \TeX u  % Separátorem je mezera před u, která se netiskne
\TeX   je formátor.  
\endtt %----------------------------------------------------------

Z~posledního řádku ukázky dostáváme nesprávný výsledek: \TeX je formátor.
Projevila se totiž další vlastnost \TeX{}u: jednu mezeru i více mezer
za sebou považuje za mezeru jedinou a ta v~našem příkladě funguje jako
separátor, který mizí. Proto se často používají \uv{zbytečné skupiny},
jejichž závorky mají funkci separátoru řídicí sekvence:

\begtt %-----------------------------------------------------------
Píšu v \TeX{}u. \TeX{} je formátor.
\endtt %-----------------------------------------------------------

Pokud za zpětným lomítkem následuje něco jiného, než písmeno
(například "\$"), je řídicí sekvence tvořena jen tímto znakem.
Mezery za takovými jednoznakovými sekvencemi zůstávají
zachovány: 

\begtt %-----------------------------------------------------------
Pracuji se 100\% nasazením.
\endtt %-----------------------------------------------------------

Vidíme, že dalším speciálním znakem v~\TeX{}u je mezera. Jak jsme před
chvílí uvedli, více mezer za sebou se chová jako mezera jediná.

Všechny mezery na začátku řádku jsou ignorovány až po první znak, který
není mezera. Toho můžeme využít pro zlepšení přehlednosti našich
vstupních textů (viz naše ukázka s~výčtem prvků).

Konec řádku je v~\TeX{}u interpretován jako mezera, která se vytiskne,
pokud není separátorem řídicí sekvence. Pokud si mezeru z~konce
řádku nepřejeme, můžeme ji \uv{zamaskovat} komentářovým znakem:

\begtt %-----------------------------------------------------------
Toto            je
      zvrácený
pří%
klad v~\TeX
u.
\endtt %-----------------------------------------------------------

Prázdný řádek vytvoří interní příkaz "\par", který ukončuje
odstavec. Není-li co ukončovat, "\par" nedělá nic. Proto více
prázdných řádků pod sebou se chovají stejně jako jeden prázdný
řádek. I~toho lze využít pro zvýšení přehlednosti zdrojových textů.

\iffalse
Zdrojový text pro \TeX{} většinou píšeme v nějakém textovém editoru, který
automaticky na koncích řádků zalomí na další řádek (vloží Enter). Odstavce
oddělujeme prázdným řádkem (dvojí Enter). Je to poněkud odlišné od pravidel
používaných v~běžných textových procesorech. Tam je zakázáno vkládat 
Enter mezi řádky a odstavce jsou odděleny jediným Enter.
\fi

V~následující tabulce je přehled všech znaků, které bývají 
nastaveny jako speciální:

\begtable
  "\"          & uvozuje řídicí sekvenci
  "{"          & zahájení skupiny, parametru nebo definice
  "}"          & konec skupiny, parametru nebo definice
  "$"          & přepínač matematického módu
  "&"          & separátor používaný v tabulkách
  "#"          & označení parametru v definicích
  "^"          & konstruktor mocniny v matematickém módu
  "_"          & konstruktor indexu v matematickém módu
  "~"          & nedělitelná mezera
  "%"          & zahajuje na řádku komentář
\endtable

Speciální význam každého znaku lze v~\TeX{}u nastavit pomocí určitých
definic. Výše uvedená tabulka tedy není v~ničem definitivní.
Uvedený seznam speciálních znaků bývá takto nastaven ve
formátech plain, csplain i \LaTeX. 

Pokud chceme vytisknout souvislejší část textu bez speciální
interpretace, musíme těmto znakům jejich speciální funkce odebrat. 
V~\LaTeX{}u se pro tyto účely používá \LaTeX{}ové prostředí vymezené 
příkazy "\begin{verbatim}" a "\end{verbatim}". Vše mezi těmito příkazy%
  \footnote{s výjimkou sekvence čtrnácti znaků 
           \uv{{\tt \char`\\end\char`\{verbatim\char`\}}}}
se vytiskne tak, jak je napsáno ve vstupním textu. Uvedené prostředí
vždy ukončí odstavec a zahájí tisk textu bez speciální interpretace.
Pokud chceme mít bez speciální interpretace jen část textu uvnitř
odstavce, použijeme v~\LaTeX{}u příkaz "\verb|text bez svislé čáry|"
nebo třeba "\verb+text bez znaku plus+".

V~plainu ani v~csplainu hotové řešení na vypnutí speciální
interpretace znaků nenajdeme. OPmac nabízí dvojici "\begtt"
a "\endtt" .

Pokud chceme vytisknout jen jednotlivé speciální znaky, měli bychom
vědět, jakou sekvencí to zařídit. Pro znaky používané v~běžném textu
("$", "&", "#" a "_") jsou ve všech formátech připraveny řídicí
sekvence "\$", "\&", "\#" a "\_". Tím požadovaný znak vytiskneme 
v~libovolném fontu.  Výjimkou je znak \$, který se v~kurzívě 
Computer Modern fontu mění v~libru: {\cmit\$}. Je to taková malá 
kuriozita \TeX{}u.

S~ostatními speciálními znaky to tak jednoduché není. Zaručeně je vytiskneme
pomocí "{\tt\char`\"$\langle\it znak\rangle$"}". Zde "\tt" přepíná do
strojopisu (v tomto fontu jsou znaky dle ASCII zaručeně přítomny) a příkazem
"\char" je možné vytisknout znak s libovolnám kódem. Například
"{\tt\char`\\}" vytiskne backslash strojopisem. Je třeba upozornit na to, 
že chlup za příkazem "\char" v této ukázce je {\it zpětný apostrof}, který najdeme na klávesnici
vlevo nahoře. 

Znaky "< > | \ { }" nejsou v implicitním fontu Computer Modern (s výjimkou
strojopisu) bohužel
zastoupeny, protože se v běžném textu nevyskytují. Jsou určeny pro
sazbu matematických vzorečků. V matematickém módu (mezi "$...$") znaky
"< > |" fungují přímo a pro "\ { }" má \TeX{} rezervovány speciální
řídicí sekvence: "\setminus", "\{" a "\}".

V~\LaTeX{}u lze místo konstrukcí "{\tt\char`\znak}" použít
jednodušší "\verb|znak|". Ovšem příkaz "\verb", který odebírá znaku
jeho speciální funkci a zapíná tisk ve strojopisu, nemusí fungovat
všude. Například jej nelze použít jako argument jiného příkazu
("\section", "\uv", apod.).

\sekce Rozměrové jednotky používané v~\TeX u a typografii
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Z~historických důvodů v~typografii stále přežívají měrné jednoty
rozdílné od soustavy SI. Základní měrnou jednotkou, která se používá
v~anglosaských zemích, je jednotka point ({\tt pt}), která má rozměr
asi třetinu milimetru. Dvanáctinásobek je pica (čteme pajka, {\tt
pc}).  Jednotkou, která se používala v~Evropě, je \uv{Didotův bod}
({\tt dd}), který je větší než point, ale zhruba taky měří třetinu
milimetru.  Dvanáctinásobek tohoto bodu je cicero ({\tt cc}). 
V~počítačových programech pro sazbu se používá počítačový bod
({\tt bp}), který je jen velmi nepatrně větší. 72 počítačových bodů se
přesně vejde do jednoho palce ({\tt in}, inch používaný především
v~Americe).

Všechny tyto jednotky je možné použít v~\TeX{}u jako dvoupísmenové zkratky,
jak ukazuje následující tabulka. Navíc lze použít jednotky odvozené
z~metru.

\begtable
  "pt"  &  monotypový bod     & $1\,{\tt pt} = 1/72.27\,{\tt in} \doteq %
                                             0.35146\,{\tt mm}$       
  "pc"  &  pica               & $1\,{\tt pc} = 12\,{\tt pt}$            
  "bp"  &  počítačový bod     & $1\,{\tt bp} = 1/72\,{\tt in}$          
  "dd"  &  Didotův bod        & $1\,{\tt dd} = 1238/1157\,{\tt pt}$     
  "cc"  &  cicero             & $1\,{\tt cc} = 12\,{\tt dd}$            
  "in"  &  palec (inch, coul) & $1\,{\tt in} = 25.4\,{\tt mm}$          
  "cm"  &  centimetr          & $1\,{\tt cm} = 10\,{\tt mm}$            
  "mm"  &  milimetr           & $1\,{\tt mm} \doteq 2.84528\,{\tt pt}$  
  "sp"  &  jednotka \TeX{}u   & $1\,{\tt sp} = 1/65536\,{\tt pt}$       
  "em"  &  velikost písma     & závislé na aktuálním písmu               
  "ex"  &  výška malého x     & závislé na aktuálním písmu               
\endtable

Velikost písma se měří zhruba jako celková výška řádku, který obsahuje
všechny znaky písma (mimo akcentované verzálky, tj. neuvažujeme v~takovém
řádku háčky a čárky nad velkými písmeny). Zhruba to také odpovídá
šířce velkého písmene M (odtud jednotka {\tt em}). Bohužel, na jednotlivých
písmech není nic společného, co by se dalo vždy jednoduše změřit a přesně
říci, že právě to je ona velikost písma.


\sekce Práce s~fonty
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Implicitní fonty, které jsou v~každé distribuci \TeX{}u k~dispozici
a které jsou nezávislé na použitém operačním systému, jsou fonty
rodiny Computer Modern. Běžná antikva v~této rodině má název {\tt
cmr10}. To je zkratka pro \uv{Computer Modern Roman ve velikosti 10pt}. 
Fonty Computer Modern bývají už načteny ve formátu a pro
jednotlivé varianty (antikva, kurzíva, polotučné, strojopis) bývají
připraveny přepínače "\rm", "\it", "\bf", "\tt".

Fonty Computer Modern neobsahují akcentovaná písmena (s~háčky a čárkami).
Proto jsou ve formátu csplain místo nich implicitně načteny tak zvané
\CS{}fonty, které rozšiřují Computer Modern fonty o~písmena s~akcenty
z~české a slovenské abecedy. Běžná antikva v~této rodině má název
{\tt csr10}. \LaTeX{} také implicitně pracuje s~rodinou Computer Modern,
pomocí dodatečných stylů se dá přinutit k zavedení dalších fontů. Používá k
tomu zabudovaný balík makrer NFSS, který uživatele totálně odstíní od
primitivního příkazu "\font".

Ve všech formátech (v~\LaTeX{}u navzdory jeho NFSS konceptu) 
můžete zavést nový přepínač pro nové písmo
pomocí příkazu "\font". Ten má následující syntaxi:

\begtt
\font\přepínač=název-fontu nepovinné parametry zvětšení
\endtt

Například

\begtt
\font\titulfont=csr10 scaled \magstep2
\endtt

\pp zavede do \TeX{}u font csr10 (tedy běžnou počeštěnou antikvu
odvozenou z~Computer Modern) ve zvětšení $1.44$ krát normální
velikost, která je 10 bodů. Tento font se pak v~textu aktivuje
přepínačem "\titulfont". Proč zrovna koeficient $1.44$? To je
koeficient, pro který byla v~\TeX{}u vytvořena zkratka
"\magstep2". Následující tabulka shrnuje všechny zkratky typu
"\magstep", které jsou definovány ve všech běžně používaných
formátech.

\begtable
   sekvence       &   koeficient           & implementováno jako 
   \tabline
   "\magstep0"    &   1:1 (žádné zvětšení) & 1000               
   "\magstep1"    &   $1.2$                & 1200               
   "\magstep2"    &   $1.2^2 = 1.44$       & 1440               
   "\magstep3"    &   $1.2^3 = 1.728$      & 1728               
   "\magstep4"    &   $1.2^4 = 2.0736$     & 2074               
   "\magstep5"    &   $1.2^5 = 2.48832$    & 2488               
   "\magstephalf" &   $\sqrt{1.2}\doteq1.095445$ & 1095         
\endtable

Odstupňování jednotlivých velikostí písma pomocí mocnin čísla $1.2$ bývá
v~typografii dobrým zvykem.

Ve sloupci \uv{implementováno jako} vidíme, že koeficient se za slovem
{\tt magstep} (stejně jako na mnoha dalších místech v~\TeX{}u) zadává jako
celé číslo odpovídající tisícinásobku uvažované hodnoty. Chceme-li tedy
použít font dvojnásobně velký, použijeme {\tt scaled~2000} a při požadavku
na poloviční velikost píšeme {\tt scaled~500}.

Kromě koeficientu zvětšení (slovo {\tt scaled}) můžeme chtít zvětšit
font bez ohledu na jeho původní velikost do námi požadované velikosti.
K~tomu se používá slovo {\tt at}, například:

\begtt %--------------------------------------------------------------
\font\prvni=csr10 at 20pt
\font\druhy=csr10 scaled 2000
\endtt %--------------------------------------------------------------

Oba řádky této ukázky zavádějí stejný font ve stejném zvětšení.

Rodina písma Computer Modern (a jeho odvozeniny, například \CS{}fonty)
obsahuje různé velikosti stejné varianty písma, přitom tyto
alternativy nejsou jen stejnoměrným násobením všech rozměrů. 
Doporučuje se, zvláště v~menších velikostech písma, používat
implicitní velikost písma a dále ji nezmenšovat ani nezvětšovat. 
Implicitní velikost písma je označena číslem v~názvu
fontu, tj. například {\tt csr10} má implicitní velikost 10\,pt a 
{\tt csr5} má velikost 5\,pt. Srovnáme výsledek tohoto příkladu:

\begtt %--------------------------------------------------------------
\font\zvetseny=csr5 at10pt
\font\normalni=csr10
\normalni Tady je přirozená velikost písma 10 bodů
\zvetseny a tady je písmo navržené pro pět bodů zvětšeno na 10 bodů.
\endtt %--------------------------------------------------------------

Na výstupu dostaneme:

\beguk %--------------------------------------------------------------
\font\zvetseny=csr5 at10truept
\font\normalni=csr10 at10truept
\baselineskip=12truept
\normalni Tady je přirozená velikost 10 bodů
\zvetseny a tady je písmo navržené pro pět bodů zvětšeno na 10 bodů.
\enduk %--------------------------------------------------------------

Přepnout písmo dokumentu do jiné rodiny fontů znamená postarat se o~změnu
významu všech přepínačů jednotlivých variant písma ("\rm", "\bf", "\it" a
"\tt") a nezapomenout na vhodnou změnu fontu též v~nadpisech a v~dalších
velikostech písma, které jsou v~dokumentu použity. Jednoduché definice
alternativních přepínačů najdeme pro csplain v~následujících souborech:

\begtable
  soubor         &  Rodina fontů
  \tabline
  "cavantga.tex"   &  Avantgarde Book
  "cbookman.tex"   &  Bookman
  "chelvet.tex"    &  Helvetica
  "cncent.tex"     &  New Century
  "cpalatin.tex"   &  Palatino
  "ctimes.tex"     &  Times Roman
\endtable

Tyto rodiny fontů jsou instalovány v~každé \TeX{}ové distribuci
(přesněji jsou instalovány jejich volně přístupné alternativy).
Chceme-li například přepnout do písma Bookman, stačí napsat do dokumentu
"\input bookman". Takovou věc jsme už ilustrovali na našem příkladě
v~předchozím textu.

Podíváme-li se do souborů {\tt cbookman.tex} a dalších, které najdeme
v~instalaci \TeX{}u někde v~adresáři {\tt csplain}, zjistíme, že zde nejsou
předefinovány přímo přepínače "\rm", "\bf", "\it" a "\tt", ale že se zde
místo nich pracuje s~přepínači "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tentt".
To jsou totiž v~plainu (i csplainu) skutečné přepínače \uv{nejnižší
úrovně}. Pro uživatele se pak definují značky "\rm", "\bf", "\it" a "\tt"
s~dalším přihlédnutím na chování těchto značek v~matematickém módu.
Například "\bf" je definováno takto:

\begtt %--------------------------------------------------------------
\def\bf{\tenbf \fam\bffam}
\endtt %--------------------------------------------------------------

Je-li tedy předefinován přepínač "\tenbf", bude se od této chvíle chovat
jinak i značka "\bf". Kód "\fam\bffam" zde nebudeme rozebírat, protože
překračuje rámec tohoto úvodního textu. Spokojíme se s~tím, že v~textovém
módu nemá tento kód žádný vliv a v~matematickém módu cosi udělá.

Příkaz "\fontname\přepínač\space" se promění zpět v~původní název
fontu ukončený mezerou. Tato vlastnost byla použita v~našem příkladu,
kde jsme zaváděli větší font pomocí této konstrukce:

\begtt %---------------------------------------------------------------
\font\titulfont=\fontname\tenbf\space scaled \magstep2  % větší font
\endtt %---------------------------------------------------------------

Výhodou tohoto zápisu je fakt, že nemusíme znát název fontu, stačí si
zapamatovat základní přepínače "\tenrm", "\tenbf", "\tenit" a "\tentt".
Názvy fontů se nejenom těžko pamatují, ale také se mohou změnit,
pokud před takovou konstrukcí použijeme "\input cbookman" nebo něco
podobného.

V~\LaTeX{}u asi takové obraty nebudeme potřebovat, protože o~zavedení
potřebných fontů pro různé velikosti se \LaTeX{} stará sám. Pro
přepínání mezi rodinami fontů používáme v~\LaTeX{}u příkaz
"\usepackage" a následuje ve složených závorkách jedno ze slov
{\tt avantgar}, {\tt bookman}, {\tt helvet}, {\tt newcent}, 
{\tt palatino}, {\tt times}. Písmeno {\tt c} na začátku názvu rodiny 
fontů (na rozdíl od csplainu) nepíšeme.

Možná nás začne zajímat, jaké fonty máme v~\TeX{}ové instalaci
připraveny k~použití. Stačí udělat menší průzkum v~adresáři {\tt tfm}
(odvozeno od zkratky \TeX{} font metrics) a podívat se do jednotlivých
podadresářů na názvy přítomných souborů. To jsou současně názvy fontů,
které jsou použitelné v~příkaze "\font". Chceme vědět, jak který
font vypadá? Napišme na příkazový řádek 

\begtt %-----------------------------------------------------------------
tex testfont
\endtt %-----------------------------------------------------------------

\TeX{} se nás vyptá na název fontu, který zadáme bez přípony
{\tt.tfm}. Pak nás požádá o~instrukci, co s~načteným fontem má dělat.
Nejlépe je odpovědět "\table\end" a podívat se na tabulku znaků
testovaného fontu třeba pomocí "xdvi testfont".



\sekce Umístění sazby na papíře
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Při poznávání \TeX{}u si jistě velmi brzo položíme otázku, jak je
možné změnit velikost okrajů, neboli jak umístit sazbu na papíře.

V~plainu jsou implicitně nastaveny velikosti okrajů jeden palec 
z~každé strany papíru amerického formátu Letter. Takové formáty papíru
u~nás většinou nerostou, takže plain nám na papíru A4 udělá jen levý a
horní okraj velikosti jeden palec a pravý okraj bude menší a spodní
větší.

V~csplainu jsou implicitně nastaveny velikosti okrajů jeden palec 
z~každé strany pro formát A4. Sazba je tedy v~csplainu mírně užší a
vyšší, než v~plainu. Sazbu přitom měříme bez případného záhlaví a bez
stránkových číslic. 

Po zavedení makra OPmac v~plainu nebo csplainu je možné
okraje pohodlně nastavit makrem "\margins". Jak to udělat je popsáno v
dokumentaci k OPmac. Níže je uveden postup nastavení okrajů v \TeX{}u na
úrovni \TeX{}u samostného bez použití maker.

Umístění sazby měříme vzhledem k~počátku, který se nalézá na papíře
1~palec od levého okraje a 1~palec od horního okraje. Levý horní roh
sazby se kryje s~tímto počátkem, pokud jsou nastaveny registry
"\hoffset=0pt" a "\voffset=0pt". Levý horní roh sazby se posune
doprava o~hodnotu "\hoffset" a dolů o~hodnotu "\voffset".  Při
záporných hodnotách těchto registrů se sazba posunuje samozřejmě doleva
respektive nahoru.

Šířka sazby (přesněji šířka zpracovávaného odstavce) se nastaví pomocí
registru "\hsize". Výška sazby na stránce se nastaví pomocí "\vsize".
V~následující ukázce jsou uvedeny hodnoty, které nastavuje plain.

\begtt
\voffset=0in       % velikost horního okraje = \voffset + 1 palec
\hoffset=0in       % velikost levého okraje  = \hoffset + 1 palec
\hsize=6.5in       % šířka řádku, 165.1mm
\vsize=8.9in       % výška sazby, 266mm
\endtt

Formát csplain má registry "\hoffset" a "\voffset" také nulové, ale
šířku a výšku sazby nastavuje odlišně:

\begtt
\hsize= 159.2 mm   % šířka řádku v csplainu (šířka A4 - 2in)
\vsize= 239.2 mm   % výška sazby (výška A4 - 2in)
\endtt

Pokud chceme nastavit vlastní velikosti, doporučujeme nejprve registry
"\hoffset" a "\voffset" nastavit na hodnotu $-1$\,in a pak k~nim přičíst
hodnoty požadovaných okrajů pomocí příkazu "\advance". Dále
doporučujeme výšku sazby přesně rozměřit na počet řádků. K~tomu
potřebujeme vědět, že vzdálenost dvou řádků se určí pomocí registru
"\baselineskip" (pozor: při větším písmu se toto řádkování může
rozhodit). Plain i csplain nastavují "\baselineskip" na 12\,pt.
Kromě toho je účaří prvního řádku od pomyslného horního okraje sazby
vzdáleno o~"\topskip", který má v~plainu i v~csplainu hodnotu 10\,pt.
Protože se výška sazby "\vsize" měří od horního pomyslného okraje po
účaří posledního řádku na stránce, vychází "\vsize" jako
\hbox{$"\topskip" + (n-1)\times "\baselineskip"$}, kde $n$ je počet řádků na
stránce. Nastavení velikosti sazby tedy můžeme udělat například takto:

\begtt
\voffset=-1in
\advance\voffset by 2cm   % velikost horního okraje bude 2cm
\hoffset=-1in
\advance\hoffset by 1.5cm % velikost pravého okraje bude 1.5cm
\hsize=10cm               % šířka řádku bude 10cm
\vsize=\topskip
\advance\vsize by 15\baselineskip % sazba bude mít 16 řádků na stránce
\endtt 

V~\LaTeX{}u se při nastavování rozměrů sazby používají registry
speciálně deklarované v~tomto formátu. Jedná se o~"\textheight" (výška
sazby), "\textwidth" (šířka sazby), "\oddsidemargin" (levý okraj na
lichých stránkách), "\evensidemargin" (levý okraj na sudých stránkách)
a "\topmargin" (horní okraj).  \LaTeX{} pak sám podle hodnot těchto
registrů nastaví vnitřní registry \TeX{}u "\hoffset", "\voffset",
"\hsize" a "\vsize".  Uživatel \LaTeX{}u by k~nim neměl přistupovat
přímo a navíc by měl s~registry zacházet \uv{\LaTeX{}ovsky}, což 
prakticky znamená, že místo jednoduchého přiřazení nebo příkazu 
"\advance" by měl zapisovat své požadavky zhruba takto:

\begtt
\setlength\topmargin{-1in}
\addtolength\topmargin{2cm}       % velikost horního okraje bude 2cm
\setlength\oddsidemargin{-1in}
\addtolength\oddsidemargin{1.5cm} % velikost pravého okraje bude 1.5cm 
\setlength\evensidemargin{\oddsidemargin}
\setlength\textwidth{10cm}        % šířka sazby bude 10cm
\setlength\textheight{\topskip}
\addtolength\textheight{15\baselineskip} % 16 řádků
\endtt

\TeX{}em většinou nenastavujeme parametry pro archovou montáž sazby,
takže nám výše uvedené příklady pro nastavení velikosti sazby bohatě
stačí. Pokud bychom chtěli se sazbou dále manipulovat a umisťovat ji
na jednotlivé archy podle určitých požadavků, použijeme většinou
pomocné programy, které manipulují s~PostScriptovým výstupem.
Představme si, že chceme stránky tohoto manuálu zmenšit tak, aby se
vešly dvě vedle sebe na stranu A4. Dále chceme tyto stránky uspořádat
tak, abychom po oboustranném vytištění manuálu na šest archů A4
dostali svazeček, který přeložíme v~půli a máme knížečku 
s~24 na sebe navazujícími stránkami. Pro takový úkol se asi nejlépe hodí
programy z~volně šířeného balíčku psutils. Na příkazový řádek můžeme
postupně napsat tyto instrukce:

\begtt
> csplain prvni
> dvips prvni
> psbook prvni.ps p0.ps
> pstops "4:0L@.7(21cm,.5cm)+1L@.7(21cm,14.4cm)" p0.ps p1.ps
> pstops "4:2L@.7(21cm,.5cm)+3L@.7(21cm,14.4cm)" p0.ps p2.ps
> lpr -Ptiskarna p1.ps
> lpr -Ptiskarna p2.ps
> rm prvni.ps p0.ps p1.ps p2.ps
\endtt

Příkaz {\tt dvips} převede dokument do PostScriptu a {\tt psbook}
uspořádá stránky pro použití do \uv{svazečku}. První volání příkazu 
{\tt pstops} vybere vždy dvě ze čtyř stránek, zmenší je na
$0.7$\,násobek původní velikosti ({\tt @.7}) a umístí je do archu
podle uvedených parametrů. Tím vzniká podklad pro tisk lícových stran
archů A4 ({\tt p1.ps}). Podobně druhé volání příkazu {\tt pstops}
vytvoří podklad pro rubovou stranu archů. Vlastní tisk ({\tt lpr})
pak můžeme provést na tiskárně, která neumí oboustranný tisk, ve dvou
průchodech. Před druhým průchodem obrátíme vytištěné papíry a vložíme
je do zásobníku tiskárny znovu.


\sekce Overfull/Underfull box
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Při práci s~\TeX{}em narazíme postupně na celou řadu chybových
hlášení, při kterých se program většinou zastaví a vyzve nás k~nějaké
akci. Ačkoli třeba jen stiskneme klávesu Enter, uvědomíme si, že je
něco špatně a pokusíme se chybu řešit.

Kromě toho \TeX{} vypisuje varování o~přetečených (overfull) a
nedoplněných (underfull) boxech. Protože se při těchto výpisech
nezastavuje, považují to mnozí začátečníci za menší zlo, kterého si
není nutné všímat. Není to tak docela pravda.

Přetečené boxy (overfull) bychom měli rovněž zařadit do kategorie
chyb. \TeX{}u se totiž nepodařilo vměstnat sazbu do předepsané šířky
"\hsize". Prakticky to znamená, že sazba v~daném místě \uv{vyčnívá}
na pravé straně ven směrem do okraje. Hlášení obsahuje údaj, o~kolik
bodů sazba vyčnívá, číslo řádku ve zdrojovém kódu a kus textu, který určuje
problémové místo. Plain a csplain dále nastavuje registr
"\overfullrule" na 5\,pt, takže se v~sazbě na problémovém místě objeví
těžko přehlédnutelný černý obdélník. \LaTeX{} tento registr nuluje,
takže černé obdélníky nejsou vidět, což dává uživateli pocit, že je
všechno v~pořádku. 

Objeví-li se přetečený box v~odstavci, většinou stačí \uv{rozvolnit}
mezery. Mezery mezi slovy mají totiž pružnost (mohou se smršťovat nebo
natahovat). Tato pružnost není neomezená, ale je daná jistými
parametry podle použitého fontu. Chceme-li dát mezerám větší volnost 
v~roztahování, než si přál autor fontu, pišme například
"\emergencystretch=2cm". \TeX{} má plno dalších vnitřních registrů,
jejichž nastavením ovlivníme algoritmy na sestavování
odstavce. Jejich popis ovšem překračuje rámec tohoto úvodního textu.

Nedoplněné boxy (underfull) můžeme na rozdíl od přetečených boxů
považovat pouze za varování. \TeX{} nás informuje, že byl nucen
v~některém místě natáhnout mezery víc, než je esteticky zdrávo. Hodnota
{\tt badness}, která hlášení doprovází, udává zhruba stupeň estetické
vady v~takovém místě (nebo také velikost násilí provedené na
mezerách). Čím vyšší badness, tím horší výsledek.  Maximální hodnota
badness je 1000, což značí, že některý řádek je úplně špatně. Stojí
zato se podívat do sazby na takto označená místa a zamyslet se, co by
se dalo změnit, aby se zlepšila estetická úroveň výsledku.

\LaTeX{}oví uživatelé dosti často neopatrně pracují s~příkazem "\\",
který se v~různých \LaTeX{}ových prostředích chová jako ukončení
řádku. Někdy se dostane takový příkaz i na konec odstavce, což samo
o~sobě nemá logiku, protože na konci odstavce se samo sebou ukončí
řádek. Pokud se tak stane, \TeX{} na konci odstavce vytvoří ještě další
prázdný řádek, ve kterém nemá žádnou mezeru k~natažení na šířku
"\hsize" a oprávněně se rozčílí: {\tt Underfull hbox badness 1000}. 
V~tomto případě vlastně \TeX{} křičí na uživatele, který nebyl schopen
opustit principy starodávného psacího stroje a potřebuje mít k~ruce tu
velikou páku, do které je občas potřeba praštit, aby se přešlo na nový
řádek.



\end