\documentclass[11pt,a4paper]{article} \usepackage{a4wide} \usepackage{czech} \usepackage{times} %\newcommand{\TVS}{T\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{V}\kern-.125emS} %To S asi chce kousek doprava\ldots \newcommand{\TVS}{T\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{V}\kern-.1emS} \begin{document} \part{Úvod} Ačkoli \TeX\ sám garantuje, že dokument přeložený kdykoli a kdekoli bude zalomen vždy naprosto stejně, věc má jeden malý háček. Toto tvrzení platí, pokud \TeX u poskytneme přesně stejné vstupní soubory. Stejné vstupní soubory snadno zajistíme, pokud se omezíme na používání primitivních příkazů a nejvýše maker plain a problémy nebudou mít ani ti, kteří začínají každý dokument \begin{verb} \input{MyMacros} \end{verb} a verze tohoto souboru si pečlivě ohlídají. Co si ale mají počít nebozí \LaTeX isté, kteří požívají výhod nepřeberného množství dostupných maker? Dokument přeložený například na distribuci {\tt texlive-4} se už o~rok později na {\tt texlive-5} stejně zalomit nemusí například proto, že používá balík pro nestandardní sazbu poznámek na okraji, jehož autor se na jednom místě rozhodl namísto \begin{verb} \penalty50 \end{verb} napsat v~novější verzi \begin{verb} \penalty20 \end{verb}. Potřebujeme systém, který k~dokumentu v~\LaTeX u připojí ve vhodné formě všechny makrobalíky, na kterých je tento dokument závislý a poté dokáže z~takového makrodokumentu rekonstruovat podobu distribuce, na které proběhne zlom dokumentu identicky s~překladem původním. Tedy potřebujeme \TVS , \TeX\ Versioning System. V~ideálním případě by činnost \TVS\ neměla záviset na distribuci \TeX u, v~nejhorším případě by měl \TVS\ pracovat na všech distribucích dodržujících souborovou strukturu TDS. Dalším požadavkem je platformová nezávislost, proto se předpokládá implementace v~jazyce Perl, jakožto vhodném nástroji pro zpracování textových dat. Dalším problémem obvyklým při zpracování \LaTeX ových dokumentů jsou lokální rozdíly mezi distribucemi. Například na Fakultě informatiky si každý student může z~WWW stáhnout svůj rozvrh mimo jiné ve formátu \LaTeX2e. Začátečník si {\tt rozvrh.tex} přinese domů, tam má obvykle {\tt te\TeX} z~RPM nebo {\tt texlive} na Linuxu, spustí {\tt cslatex rozvrh.tex} a \ldots A~nic. Protože nemá makra pro sazbu rozvrhu ani fakultní logo, překlad skončí neúspěšně. Ani pro pokročilejšího \TeX istu není situace o~mnoho jednodušší. Také si totiž (většinou až doma) všimne, že prakticky tři čtvrtiny potřebných souborů mu chybí. Pro jednotlivosti, jako je rozvrh, lze problém převést na předchozí úlohu, přeložit rozvrh ve škole, zjistit, co vše je potřeba a použít výše popsanou metodu. Horší situace nastává, pokud se takových dokumentů musí přenášet více. Potřebujeme, aby bylo možno vytvořit \uv{lokální kopii lokálních úprav}, tedy zjistit, jak se lokální instalace liší od standardní distribuce, která pro ni byla základem. Tyto informace může například vytvářet správce lokální instalace (a udržovat je aktuální po každé provedené změně). Uživatel si přinese soubor (\TeX diff?) tam, kde chce vytvořit další repliku těchto úprav a vytvoří pomocí \TVS\ přesnou kopii svého obvyklého nastavení. Pravděpodobně zde nebude možno dodržet požadavek nezávislosti na distribuci. Plánem do budoucna je rozšíření systému, které při chybovém hlášení o~chybějícím souboru tento stáhne z~CTANu a případně také rozšíření udržující verze maker tak, aby bylo možno překládat dokumenty stylem \uv{přelož tohle, jako by bylo 1. března 1998}. Zvláště poslední z~uvedených námětů bude patrně vyžadovat spolupráci s~distribucí a~výrazně překračuje rozsah tohoto projektu. \end{document}